Sena x Takeshi - Nerad bych byl bláznem, i když si to o mně hodně lidí myslí. - část 3.

(nový apartmán)

Takeshi

Potěší ho, když se Sena rozesměje. Je to velmi příjemná odměna za jeho slova. Rád by našel tu nejlepší chvíli, kdyto opravdu čekat nebude a nestihne ho ani pořádně provokovat. Užívá si to, to ano, ale chtěl by ho vidět opravdu překvapeného. Začíná mít ovšem obavy, že se mu to jen tak nepovede. Sena se rozhodl, že ho dnes vydráždí na nejvyšší možnou míru. Nutno dodat, že se mu to opravdu daří. Bude mít co dělat, aby mu odolával, co nejdéle. Pořád si svůj původní záměr ještě nerozmyslel, ale už ví, že dosáhnout toho, bude rozhodně složitější, než si původně myslel. Užívá si jeho blízkost, když je k němu zády a snaží se přesvědčit své tělo, že musí být trpělivé. Jeden by řekl, že v jeho věku už to nebude takový problém, opak je však pravdou. Sena je hříšně sexy a jeho ovládání bere za své.

"Nemyslím, že u tebe existuje věc, o které bych řekl, že je špatný nápad." Ani netuší, jak blízko by mohl být takové věci. Kdyby věděl o nabídce J, asi mluví jinak, ale takto je zatím v příjemné nevědomosti. Dlouze vydechne, jakmile se Sena víc natiskne k němu a jeho snaha být více v klidu je ten tam. Má to velmi dobře promyšlené, to se mu musí nechat. Povolí své sevření, když se pod jeho rukama začne Sena otáčet a prohlédne si velmi důkladně jeho tělo, tedy to, co je z něj momentálně vidět. Je na něm znát, že by si podobné pohledy užil mnohem víc, ale to mu nejspíš nebude dopřáno. Pravý koutek se mu pozvedne nahoru. Přísahal by, že je to jeho dlaň, která se dotýká Senova těla, i když to tak není. Mohl by ho položit do postele a zjistit kolik doteků snese, ale to mu nejspíš taky dneska nebude dopřáno. Všechno směřuje k jedinému konci a ten bude rozhodně rychlý. Je pravdou, že noc ještě nekončí a Takeshi si rozhodně umí poradit, kdyby došlo na druhé kolo. Přesto pořád ještě nikam nespěchá. Klesne krátce očima na svou dlaň, která se ocitne na Senově hrudi a pak pomalu vzhlédne k jeho očím. Nakloní hlavu mírně na stranu.

"Sena-chan." Prohodí jako první. Zatváří se dokonce trochu provinile. Je to pravda, zatím společně nic pořádně nestihl prožít a jen od začátku řeší situaci na obou stranách barikády. Rád by mu slíbil, že teď se všechno změní, ale ví, že by lhal. Musí to první celé dotáhnout do konce. 

"Já už bych taky nerad něco odkládal." Prohodí, aby bylo jasné, že je na tom úplně stejně. Sena ho začne svlékat a je to velmi příjemné, hlavně pozorovat výraz v jeho tváři. Klesá pohledem společně s ním, a jakmile začne vstávat a ještě tak roztomile klopit hlavu dolů ví, že je ztracený. Dneska to bude rozhodně podle Seny a oba si to náramně užijí. Ukazováčkem pozvedne jeho bradu, aby se na něj musel podívat. 

"I kdyby tu bylo padesát stupňů pod nulou, chladno by mi nebylo. Peřiny můžeme klidně nechat v posteli." Složí mu další kompliment, než si ho za pas přitáhne k sobě. Políbí ho a je znát, že už je v tom mnohem víc touhy. Nechce už se dál držet zpátky a doufá, že si to sena náležitě užije. Začne ho svým tělem tlačit před sebou, ten byt už zná snad i zpaměti i přes fakt, že tu tolik času ještě nestrávili. Přesto ho neomylně vede daným směrem a ne, není to ložnice, ani kuchyň. Nepouští jeho rty, než jeho paže narazí na trochu chladnější sklo velkého okna, za nímž je dokonalý výhled na noční město. Sice to bude rychlejší akce, než na které je zvyklý, ale rozhodně si neodpustí, aby to mělo alespoň atmosféru. Když opustí jeho rty, jemným tlakem ho donutí se k němu znovu otočit zády a dlaní zamíří rovnou do Senova klína, aby ho taky trochu potrápil. Společně s pohyby v jeho klíně se volnou dlaní dostane rovnou mezi jeho polovičky. Je znát, že si stihl ještě trochu navlhčit prsty. První ho jen zlehka hladí, než začne s masáží, aby ho co nejdříve pustil dál.

"Užij si výhled Sena-chan. Já se momentálně ven dívat nepotřebuju." Pošeptá mu do ouška a trochu se odkloní, aby na svou dlaň vzadu viděl. Velmi brzo se začne dostávat i do jeho nitra a snaží se mu vrátit alespoň trochu slastného trápení, které mu předtím věnoval on.

"První si užiju pohled na tebe a pak i podruhé, až to okno budou uklízet. Doufám, že tě přinutím pořádně ho hm, znečistit." Snaží se o další provokace i svým hlasem.

Sena

"Ne? To je dobře." Odtuší Sena neurčitě a i když se ještě k ničemu nerozhodl, samozřejmě myslí zrovna na J. Takeshiho myšlenky se však budou nejspíš točit kolem postelových hrátek a jejich vzájemného rozptýlení, i když Sena už začíná mít dojem, že Take by mu nakonec odkýval stejně všechno. Je přesně ten typ, který by toho dokázal beze zbytku zneužít, ale čím víc k němu cítí, tím si je jistější, že by to nakonec neudělal. Neumí si představit, že by mu měl někdy vrazit nůž do zad. Kdysi snad… když v tom nebyly city, Sena byl schopný snad všeho, ale teď už ne. V tu chvíli se jeho chladné já měnilo v naprostou loajalitu, kterou bylo možné najít jenom u málokoho. Usměje se na něj a vypadá to hodně hříšně, když mu Takeshi potvrdí, že zima mu rozhodně nebude, ani kdyby mrzlo. To znamená hodně bodů pro Senu a jeho malé představení. Je rád, když mají věci, které dělá, úspěch. A pak už si ho Takeshi konečně přitáhne až těsně k sobě a políbí a Sena tiskne malé dlaně na jeho prsa a na odhaleném těle cítí to jeho. Hřeje, kromě toho jediného místečka, kde mu zatím nechal spodní prádlo, ale i přes něj moc dobře cítí jeho vzrušení. +A nepotřebujeme k tomu ani žádné modré pilulky.+ Je spokojený sám se sebou, i když by pochopil, že by něco takového mohlo být potřeba. Pro něj to bylo s věkem ještě hodně daleko, ale starší muži tím prý trpěli hojně a báli se o tom mluvit. Senovi by to nevadilo. Tím spíš by udělal všechno proto, aby to šlo. Takeshiho tělo ho začne nutit couvat dozadu a díky tomu, kolik času tady strávil sám, si i on moc dobře uvědomuje, že ho nevede k žádným dveřím, ba ani k pohovce ne. Je z toho trochu zaskočený, otevře oči, i když se líbat nepřestávají a jakmile ho na zádech zastudí to sklo, má pocit, že snad vyjekne, i když mu ještě župánek zůstal na ramenou a trochu ten pocit tlumí. Nemyslel si, že by měl vypadnout, že by ho snad Takeshi vystrčil oknem ven. To by ho musel prohodit skrz sklo, ale stejně ho do poslední chvíle nenapadlo, o co přesně mu jde. Vážně nečekal, jak moc ho jeho stařík překvapí, ale ono se to děje a Sena je tím dokonale zaskočený a pohlcený. V očích se mu odrazí nadšené a zamilované jiskřičky. Je to jen na chvíli, protože Takeshi už ho otáčí zády k sobě a Sena musí vyměnit jeho hruď za chladné sklo. Ten výhled je samozřejmě impozantní, ale stejně se na něj soustředí jenom trochu, protože Takeshi mu okamžitě sáhne jednou dlaní do klína a druhou dozadu. Sena musí na chvíli zavřít oči a zaklonit hlavu, zatímco se jeho hlas začne nést bytem. Je mu úplně jedno, jestli je za oknem vidět nebo ne, i když tenhle byt je utajovaný, takže asi spíš ne a nádherné výhledy mu začínají být fuk úplně stejně. Soustředí se na ně jenom zlomkem svojí mysli, i když je to nádhera. Daleko víc ho zajímá odraz ve skle. Jeho vlastní, protože se u toho nikdy moc nepozoroval a zajímá ho, jak při tom vypadá a taky muže, který stojí za ním. Sena moc dobře uvidí na každý detail jeho výrazů, na které by jindy třeba tak dobře neviděl. Nesmí moc zavírat oči, je toho hodně, co potřebuje stihnout. Co by mu na ta jeho slova asi tak měl říct při tom všem, co se mu právě honí hlavou? On si výhled rozhodně užije, jenom jich má hned několik. Takeshi už má prsty uvnitř něj a Sena udělá drobný krok dozadu, aby se mohl víc předklonit a uvolnit, zatímco poslouchá jeho nestoudné poznámky o znečištěných oknech. Oba dva budou sledovat úklidovou službu ostřížím zrakem a snad si sebou nepřinesou modré světlo, jinak na ně ještě podají trestní oznámení. Musí se pro sebe usmívat a vypadá spíš jako čertík, než jako andílek. Dráždění začíná být neúnosné a on musí znovu sklonit hlavu, zatímco se jeho hlas dere vn z jeho hrdla.

Takeshi

Ani na vteřinu Takeshiho nenapadne, že Sena jistou nabídku dostal a možná nad ní taky uvažuje. Podle něj se prostě rozhodl zůstat stranou toho všeho. Takeshi je rád, protože to znamená, že by mohl být ve větším bezpečí. Možná trochu obav přijde kvůli tomu, že by se mohl začít nudit. Bude muset být opravdu hodně kreativní, aby mu nic z předchozího života nechybělo. Asi by se ze srdce zasmál, kdyby jen tušil, že Senu napadly jisté pilulky, ale v tomto ohledu to s dědictvím vyhrál. Nikdy je nepotřeboval a doufá, že je ani nikdy nebude potřebovat. Ne, že by to bylo cokoliv potupného, ale stejně je to pro muže…No, nebyl by zrovna nadšený. Naštěstí i přes jeho věk si jeho tělo myslí, že podobné rozptýlení pořád potřebuje a vůbec se mu nebrání. Doufá, že ho svým nápadem překvapí. Vůbec nepochybuje, že toho za sebou má už hodně a nerad by, aby pro něj byl předvídatelný. Podobných nápadů má ještě v rukávu hodně. Ostatně s jeho věkem už toho ledasco zažil a tak o zkušenosti není nouze. Vždycky to bral jako svou největší výhodu a nikdy se nebránil zkoušet něco nového, právě pro ty zkušenosti. Koutek se mu pozvedne, jakmile uvidí Senovu reakci. To studené sklo ho trochu mrzí, kdyby to šlo jinak, udělá to, ale z druhé strany účel světí prostředky a zas tak hrozné to, jak doufá, nebylo. 

"Jsem rád, že tě pořád dokážu překvapit." Promluví konečně svým typickým hlasem a prohlédne si jeho tělo opravdu důkladně. Pak už je čas, aby si Sena užil výhled. Rád mu koukal do tváře, ale sklo má dvojí efekt, může ho vidět i tak. Nepřestává Senu dráždit a vrací mu tak jeho divadlo s tancem. Přece jen by rád získal trochu náskok, aby se jejich věk vyrovnal. Ne, nemá problém s tím si to připustit, ale taky ví, jak docílit toho, aby se šance vyrovnaly. Není to souboj, tak na to nikdy nekoukal, ale jen jisté dorovnání předností. Senovo tělo mu výrazně odpovídá a tak se nebojí přidat ve svém dráždění a připravuje ho na sebe samého. Dlouho to nechce odkládat, něžnosti si klidné můžou užít později. Rty vyhledá jeho rameno a věnuje mu na něj několik polibků s očima přikovanýma na okenní tabulku, kde se odráží obraz obou. 

"Myslím, že brzo vymyslím něco podobného, když vidím, že tě to zajímá." Mluví klidně dál a je mu jasné, že úklid si užijí oba. 

"Jsi neskutečně krásný." Pošeptá mu ještě, tentokrát už do kůže na páteři, kterou mezi lopatkami olíbává. Užívá si její chuť, je příjemně sladká a sametová, jak kdyby chtěla, aby se jí dotýkal. Jakmile slyší dost výraznou odezvu, narovná se a nechá prsty opustit Senovo nitro. Už není důvod otálet a tak ho zlehka vezme za boky, spíš za zadek a přitáhne si ho na svůj klín. Špičkou se zatím jen otírá o vchod do jeho nitra. Dlaněmi odtahuje polovičky, aby dobře viděl, kam míří. Ještě chvíli ho trápí podobným způsobem, než se zlehka opře do jeho nitra. Jen na kousíček a pak toho zase nechá. S každým pohybem vpřed se posouvá dál a dál. Sem tam očima těkne k oknu, aby viděl, jak se zrovna tváří a jestli je spokojený nebo ne. Občas mu ze rtů unikne tichý povzdech, je to rozhodně příjemné a ještě lepší bude, až se do jeho nitra dostane úplně.

"Sena-koi." Broukne tiše hlubokým hlasem a pronikne do něj pomalu víc jak do poloviny. Při dalším už se uvnitř něj ocitne celý a krátce přitiskne rty na jeho záda.

"Už jsem tě trápil dost." Ujistí ho, že teď už prodlužovat nehodlá, sám by s tím měl velký problém. Začne se pohybovat v mnohem pravidelnějších pohybech, ale není to nic rychlého. Taky by to bylo skvělé, ale tohle podle něj bude intenzivnější. Když svou chloubou dosáhne citlivého bodu uvnitř Senova nitra, o kousek se vrátí a znovu se onoho bodu dotkne. Jakmile cítí svůj vlastní vrchol, trochu se předkloní a s prudšími přírazy, sevře Senovu chloubu mezi svými prsty a pomůže mu nahoru taky. Chce si to užít společně s ním.

Sena

"Jak by mě to mohlo… nezajímat..." Snaží se mu říct mezi jednotlivými povzdechy, zatímco jeho dlaně trochu cestují po okenní tabuli, jako by hladily jiné tělo. Na chvíli se dokonce ozve trochu nepříjemný zvuk jeho nehtů, ale nejde to jinak, když potřebujete trochu zatnout ruku v pěst. Cítí Takeshiho polibky na krku a posléze i na zádech, ale mnohem víc vnímá především jeho ruce. Usměje se po jeho komplimentu a jeho tvář začíná vypadat trochu omámeně. Potřeboval by sex častěji, aby se nenechal tak snadno oblbnout, ale proč si to nedopřát, když je tady s milovanou osobou? Netrvá to zase tak dlouho, Takeshi ho vezme za boky a ještě trochu si upraví Senovu polohu. Sena cítí, jak odtahuje jeho polovičky, dovede si představit, jak moc tohle potřebuje vidět a na chvíli zůstane hledět na Takeshiho odraz v zrcadle, než si musí znovu povzdechnout a nechá víčka spadnout. Takeshi se o něj jenom otírá, hraje si s ním, ale je to hrozně příjemné a to očekávání, kdy to konečně udělá, je k nesnesení. Sena se musí hodně kousat do rtu, aby ho nezačal vyzývat a navíc má strach, že by mohl být snad i vulgární ve svých pobídkách. Někdo na to byl a někdo vůbec ne a mohl by tím hodně zkazit a tak se přinutí mlčet, dokud ho konečně neucítí. Sám se snaží vrtět zadečkem, aby mu to trochu vrátil, ale Takeshi rukama ovládá jeho boky a má ho výrazně ve své moci. Už to skoro vypadá, že se Takeshi rozhodl vstoupit, ale je to jenom další hra. Dovnitř a ven, vždycky jen na kousek, až je to vážně k zešílení a Sena se pro sebe začíná mračit. Už s ním šijí všichni čerti, aby vymyslel, jak mu tohle opepřit, ale zaslechne svoje jméno, pronášené jeho omámeným hlasem a na chvíli mu to celé odpustí. Jen na chvíli! Takeshi totiž znovu pokračuje v té svojí hře, ale už ne dlouho. Brzy ucítí jeho rty na svých zádech a zaslechne jeho slova o tom, že už ho dnes trápil dost a pak už se Takeshiho boky roztančí naplno. Sena nechá vyznít svůj hlas se stejnou chutí, opírá se o sklo a vychází mu vstříc svým pozadím. Tlačí se do míst, kde je mu to nejpříjemnější a jakmile se Takeshiho ruka začne činit v jeho klíně, je mu jasné, že do vrcholu nemá daleko. Nejraději by mu to teď vrátil, vážně ano, ale tak zlý není snad ani on a tak ho nechá, aby ho vystřelil na vrchol, zatímco uvnitř sebe ucítí Takeshiho horkost. Vážně se jim to povedlo skoro na vteřinu společně a na Senově tváři na chvíli zavládne omámený úsměv, když zaklání hlavu, okusuje si ret a požitkářsky prožívá to, co mu bylo tak dlouho odpíráno. Jim oběma. Nakonec se pomalu narovná, pustí se okna a počká, až z něj Takeshi vystoupí, aby se mohl otočit a položit mu ruce okolo ramen. 

"Neříkej, že si nechceš sednout." Zapřede. Kdyby byl Take mladší, prostě by na něj vyskočil a chytil se ho stehny okolo boků, ale pamatuje na jeho zdraví a tak ho jen vezme za ruku a odvede ho k tomu jeho křeslu, do kterého mu nedal šanci se posadit. Sám mu nalije něco ostřejšího a do druhé sklenice taky trochu vody a donese mu to. Pak se sehne pro svůj župánek na zemi a vrátí si ho na ramena, ale nezaváže ho. Nechá ho jen tak ledabyle povlávat na svých ramenou. Dneska ještě není konec, jenom mu dopřává sebrat trochu dech. Na baru si vezme vlastní sklenku a po očku se na něj podívá, zatímco popíjí. V očích má všechny ďábly. Co by mu tak provedl? 

"Přivezl jsi mi něco?" Začne jako správná manželka.

Takeshi

Senova neschopnost mluvit, je vlastně dost návyková. Rád by se pokoušel ho do takového stavu dostat častěji, jen bude muset být velmi vynalézavý, ale toho se nikdy nebál. Rozhodně si věří natolik, aby to zkoušel dál a dál. Sleduje střídavě výraz v Senově tváři, jednou před odraz v okně a podruhé z jeho profilu. Vypadá opravdu nádherně, když se nechá ovládat slastí a Takeshi těší, že je to on, kdo mu ji způsobuje. Co by taky mohla být lepší odměna, než právě tohle? Užívá si pohled na něj, stejně jako na to, jak se dotýká klínem ve velmi intimních partiích. Tohle je něco pro něj a čím dál zachází, tím méně dokáže ovládat sám sebe. Jakmile je uvnitř, je to něco nepopsatelného. Společně s místem a tím, co tomu předcházelo, je to zase o trochu jiné, než v křesle. Ne, Sena rozhodně není nikdo, s kým by se mohl za pár let nudit. Pokud to přežije samozřejmě. Musí se v duchu zasmát nad tím, co se mu prohnalo hlavou. Snaží se trochu krotit tempo, aby oba nebyli příliš brzy, ale popravdě se to ani jemu příliš nedaří. Trochu omezuje pohyb Senových boků, ale jen do chvíle, než se rozhodne, že na poprvé je to možná až příliš. Pomůže jemu i sobě do neskutečných výšin a je to jen tak tak, že to vůbec ustojí. Přesto všechno dokáže Senu jistit, aby se náhodou neodporoučel k zemi, i když to zase tolik nepotřebuje. Jen pro ten pocit, že to udělat mohl. Je rád, že se mu podařilo, aby skončili společně, mohlo by mu to vyhnat ego opravdu vysoko, ale na to on nikdy nebyl. Pomůže mu, aby se pomalu narovnal a vezme ho znovu za boky, jakmile se k němu otočí čelem. Přes rameno mu nahlédne na okenní tabulku a musí se trochu pousmát. Vážně to vypadá hodně zajímavě.

"Hm, mise splněna, jde nám to společně." Prohodí s chraplavým, trochu zadýchaným pobavením. 

"Na chvilku se rád posadím. Tento zážitek musím rozhodně trochu vstřebat." Klidně se přizná, že si potřebuje chvíli odpočinout. Když to nepřeženu hned ze startu, je schopný pokračovat celou noc. Ostatně není kam spěchat. Nechá se odvést do křesla, cestou popadne svůj župan, která si oblékne a pak se pohodlně usadí do křesla se spokojeným výrazem. Ze Seny však oči nespustí. 

"Arigato, Kvítku." Poděkuje mu za přinesenou skleničku toho, co má nejraději. Vystoupá očima od jeho klína, až ke tváři, když se tak opírá o bar a je mu jasné, že něco chystá. Těší se na to, opravdu ano. Klidně se jím nechá podobně trápit celé věky. Nakloní hlavu trochu na stranu a tváří se, že nad jeho otázkou přemýšlí.

"Vlastně ano a není to jen jediná věc. První dárek je ve vnitřní kapse mého saka." Nasměruje ho jako první, ať si pro něj dojde. U toho si samozřejmě zase hezky prohlédne celé jeho tělo. Takeshi totiž stihl vyzvednout ještě jednu věc a to je vlastně jakýsi dárek pro Senu, i když to nebylo prvoplánové. S sebou si přinesl přichystané a podepsané rozvodové papíry. Je mu opravdu líto, že to nemůže probrat se Showem, ale možná na to ještě dojde. Rád by mu zavolal, ale na to snad bude chvíle trochu později.

"Jsi zvědavý, co bude druhý dárek?" Napíná ho ještě trochu, protože tuší, že výraz jaký bude mít, se mu rozhodně bude líbit. Další se ukrývá v jeho tašce, kterou si sebou přinesl a rozhodně na něm nešetřil. Podařilo se mu sehnat klasické náramkové hodiny z růžového zlata posázené blýskavými kamínky. Nepochybuje o tom, že se mu budou líbit. Rozhodně měl chuť ho malinko rozmazlit. Dokonce nechal na zadní stranu vyrýt text. Je tam datum, kdy s poprvé potkali. Třeba přijde trochu nostalgie, když se na ně za pár let podívá. Kdo ví, kde bude v tu dobu on sám. Malinko nechá Senu vycukat a pak kývne hlavou ke své tašce, aby si dárek našel. Sám si zatím vychutnává alkohol a taky cigaretu, bez ní by to nebylo ono.