Sena x Takeshi - Nerad bych byl bláznem, i když si to o mně hodně lidí myslí. - část 2.

(nový apartmán)

Sena

"Říká, ale ne ve chvíli, kdy žádné zprávy mohou znamenat mrtvé přátele." Řekne Sena zbytečně černě, ale možná taky velmi věcně. Oni seděli schovaní tady a dokud je někdo nekontaktuje nebo sami nevylezou ven, nemusejí nic zjistit. Takeshi se naštěstí rozdělení úkolů nebrání a on moc dobře věděl, že od ostrůvku bude mít dobrý výhled. Jakmile se sklání nad barem, ozve se Takeshiho hlas, který ho nabádá, aby se sehl ještě víc a podal lahev až zezadu. Sena se pro sebe lišácky usměje. 

"Dobře." Řekne mu vesele a přidřepne si. Takhle dosáhne skvěle a vidět není vůbec nic. Ve stejnou chvíli mu pípne mobil a ne jenom jednou. Zvážní a stočí tam oči, nikoliv však hlavu. Jak se teď má asi nenuceně podívat a dál dělat, že se nic neděje, když mají mít s Takeshim chvilku jenom pro sebe? Když tam nedojde, sežere ho zvědavost. Když ano, bude to vypadat, že ho telefon zajímá víc, než Takeshi. Pomalu se narovná a nejdřív obstará pití, které rozlije do sklenek. Snaží se u toho vypadat jako by nic. Takeshi mu zrovna skládá nový kompliment a už míří i s jídlem ke křeslu a on moc dobře ví, co má dělat. 

"Jenom se rychle podívám, jestli to není něco, čeho bychom později litovali." Řekne mu omluvně, i když moc dobře ví, kdo píše. Honem sáhne po telefonu a už odemyká displej, zatímco se obývákem rozezní melodie. Začne si broukat a pohupovat se v bocích, aby Takeshi pořád věděl, že ho má na zřeteli a taky hodlá pokračovat v jejich večeru, jenom tohle dodělá! Jenže to by J nesměl napsat, co napsal. 

"Věř, že nezdám." Mrkne na něj od telefonu, zatímco se snaží napsat nějakou smysluplnou odpověď. 

"Za chvíli ti to dokážu. Nebo máš hodně živé sny. Hodně." Dá důraz na poslední slovo a taky u toho udělá pěkné Ó svými ústy. 

Teď na tebe ale vůbec nemám čas!

Napíše první provokaci, protože kdo si dovolí J odmítnout? Teď má ale očividně dobrou náladu a Sena to prostě potřebuje zkusit.

 

Jak víš, vybral jsem si trochu jiný bok. Maličko na stálo. Při takových věcech se práce jakou navrhuješ dělat nedá.

Sena si nedovede představit, že by Takeshi někdy souhlasil, aby dělal volavku a to dokonce tak, že by balil jiné lidi. Sena nebude lhát, bavilo by ho to a taky by mu nikdy nezahnul ani neutekl, ale… +Aby tě stařík ještě nepřekvapil a neseděl celý žhavý u kamery, až budeš svádět jiného...+ Projde mu hlavou, ale tohle jsou vážně šílené představy. Ne, Takeshi byl správný chlap, co ho chtěl vytáhnout ze špatného světa. Z toho, do kterého ho J zase láká. Z té další zprávy málem zakopne a upadne. Mohli se pobavit??? To myslí vážně? Co to má být, to s ním flirtuje? Málem snad i zčervená a jestli se teď ohlédne na Takeshiho, tak se prozradí. Nakonec mu přijde poslední zpráva, věnovaná Aquimu a Sena doopravdy vyprskne do dlaně. Tak Aqui se J bojí? Tomu se ani nediví, ale myslel si, že se tam nějak sžili. Asi ne.

 

Buď na něj hodný, zaslouží si to.

Poprosí ho ještě jednou, než telefon odloží. 

"Představ si, že to bylo o Aquim. Má se dobře." Řekne Takeshimu svou milovanou poloviční pravdu, co rozhodně není lež a usměje se. Vzápětí na to sklouzne malou dlaní směrem k pásku, ale jenom se za něj popotahuje, nerozvazuje ho. Rozpohybuje svoje tělo ve slíbeném tanečku. +Jestli pošleš ještě jednu smsku, tak si mě nepřej.+ Věnuje myšlenku telefonu, ale přivřený, hříšný pohled má přikovaný k Takeshiho tváři. 

"Řekni mi, proč jsi na mě do teď skoro nesáhl?" Zeptá se ho na něco, nad čím přemýšlí celé ty dny. U toho se k němu pomalu blíží a dopřává mu pohled na své vlnící se tělo a na ruce, zajíždějící do růžových pramenů.

Takeshi, J

Takeshi se na Senu podívá, když mu připomene, jak celá tato situace může dopadnout. Má pravdu, samozřejmě, že ji má, i když Takeshi pořád doufá, že se nic podobného nestane. Mrzela by ho smrt každého z nich, s kým je v poslední době nejvíc v kontaktu. Část jeho kolegů by s ním nesouhlasila, hlavně co se Hakueie a J týká, ale on v tomto ohledu přemýšlel úplně jinak. 

"Rozpoutalo se velké peklo. Bohužel velmi nutné peklo. Doufám, že nebudou někteří potrestáni zbytečně." V jeho tváři je jasně vepsáno, jak moc ho to téma tíží. Snaží se udělat maximum proto, aby se podobným koncům vyhnuli, ale pořád má pocit, že je to málo. Stačí jen jediný krok vedle…Přinutí se na to všechno nemysle a věnovat se jen Senovi. Ten se stará o to, že to jde velmi dobře. Souhlasil s ním a Takeshi se ani na vteřinu neodvrací, aby viděl všechno, co mu nabídne. Měl čekat, že to nebude tak snadné, jak si myslel. Nechá hlavu spadnout mezi ramena a chraplavě se zasměje.

"Vážně jsi mě přesvědčil, že se to stane, Sena-chan." Zvedne k němu oči, ale nic, není vidět vůbec nic navíc. 

"Vážně mě nenapadlo, že mě někdo v mém věku donutí být tak nedočkavý." Prozradí mu, jak velké přemáhání ho stojí, udržet si jisté chování, kterého se vždycky pečlivě držel. Měl zálibu v trochu odlišnějších věcech a díky tomu se naučil být trpělivý, aby si to užil, ale se Senou je to najednou hrozně obtížné. Přikývne, jakmile se ozve telefon a Sena se chce podívat. Nikdy neměl potřebu kohokoliv přehnaně kontrolovat, a pokud Sena říká, že se nic neděje, věří mu a nemá v plánu se rýpat v tom, co za zprávy dostal, dokud mu to sám nebude chtít říct.

"Samozřejmě, každá maličkost může být zásadní. Stačí jen ujištění, že je všechno, jak má být." Dodá ještě a pokračuje v přípravě jídla. Zarazí se v půli pohybu, protože si moc dobře dokáže představit, jak přesně by ty sny měly vypadat.

"Hm, začínám si přát, abych se nikdy neprobouzel." Nechá se chvíli unést Senovými pohyby a vlastně jej z kuchyně pořád pozoruje. Už jen to, jak se župánek vlní kolem jeho nožek je…Ne, s takovou to jídlo vážně nedodělá. 

J zatím sedí pořád u telefonu a je vážně zvědavý, jestli nějaká zpráva ještě přijde. Je znát, že se tím dobře baví. Krátce se zasměje, když přijde první. Nemá, ale stejně mu pořád odepisuje. Takeshi ho zdá se zase tolik nezaměstnává. Pak přijde druhá a vlastně s tím počítal. Trochu špičkování, ale ještě nikoho nezabilo. Třeba si to jednou rozmyslí a rozšíří Hakueiovy poklady.

 

Stařík zdá se pořád dost boduje, je to až k podivu.

Pošle jako první.

Nemáš strach o svůj život, když mě odmítáš?

Pošle druhou, ale ne, na Senu si rozhodně svítit nechce. Má teď hromadu jiných úkolů, které je potřeba splnit. Tyhle provokace pravděpodobně potrestány nebudou. Zatím.

 

Pár možností by bylo. Záleží, jak je papá Takeshi tolerantní. Takhle nabídka má neomezenou platnost. Kdyby sis to někdy rozmyslel.

Zkusí ho ještě trochu naťuknout.Pak si ale povzdechne, když si uvědomí, co napsal jako poslední.

Budu.

Napíše jako poslední a málem by si nafackoval. Už tak nějak přijal i Aquiho a začíná se děsit toho, kolik jich ještě bude. +Už nikdo navíc!+ 

Takeshi se překvapeně podívá na Senu, když se mu rozhodně říct, o čem to bylo.

"To je dobře. Taky má někoho, kdo se o něj postará." Narazí na Ju-kena. Přece jen ho zná pár let, aby věděl, že je v dobrých rukou. Jídlo už je připravené a on se může nerušeně věnovat Senovi. A ten samozřejmě provokuje.

"Proč?" Vydechne spokojeně a sklouzne očima na pásek, se kterým si pohrává. 

"Užívám si pohled na tebe. Vždycky jsem rád pozoroval, na tom se roky nic nezměnilo. Je to pro mě dráždivější, než kdyby ses hned svlékl a za chvíli by bylo po všem." Mluvit o tom mu nečiní vůbec žádné potíže.

"Možná taky proto, že jsi pro mě velmi speciální osoba, Sena-chan." Obejde ostrůvek a zamíří směrem k němu. Zvedne svou dlaň a zkopíruje linie jeho těla, ani teď se ho však nedotkne. 

"Je mi jasné, že už jsi viděl spoustu mužů, kteří by se na tebe bezhlavě vrhli a já bych to vlastně chtěl udělat taky a zároveň…Jsi klenot, který si to nezaslouží." Pousměje se pokřiveně.

"Samozřejmě jsou chvíle, kdy se to stane, ani já nevydržím všechno." Zvedne konečky prstů k pásku jeho županu, za který si ho přitáhne maličko blíž. 

"Ale pokud zatím máme ještě trochu času pro sebe, chci to vychutnat do poslední vteřiny. Vidět úplně všechno, co mi nabídneš. Těším se na tvé malé, velké mučení, Sena-chan." Nakloní se, aby ho mohl políbit. 

"Z druhé strany, je to na tobě. Nevěřím, že bych ti byl schopný odolávat dlouho." Nakloní se pro druhý polibek a přijde i pohlazení po tváři.

"Nezapomínejme na ten tanec." Je to teď trochu jeho provokace, když se posledními zbytky vůle přinutí odstoupit od něj a odejít do toho křesla, aby se pohodlně usadil.

Sena

Ano, bylo to nutné peklo, doslova městská čistka na těch nejvyšších místech a Hakuei ani nemůže očekávat, že by mu za to někdo poděkoval. Spíš by ho nechali zavřít jako by to snad sám provedl. Ani se nediví, že lidé ztrácejí víru v systém a normální život a raději přecházejí na jeho stranu. On sám sobě slíbil, že se pokusí o přesný opak, ale je to těžké. Pobaveně zvedne koutky rtů nahoru, když se Takeshi rozesměje, ale vzápětí na to se přísně podívá směrem k telefonu, kterému jasně nařídil, že už nemá otravovat. Jenže J toho samozřejmě nenechá a Sena je hrozně zvědavý. V polovině svých tanečních pozic se snaží posunout k displeji tak, aby alespoň zahlédl, co na něm je a mohl to konečně nechat ležet. Stojí tam, že se stařík nezdá a Senovi znovu cuknou koutky, než se doopravdy rozesměje. 

"Tohle nejde." Přestane s tancováním a popadne telefon. 

"Já ho teď strčím pod matraci a nevytáhnu, dokud nebude ráno. Myslím ten telefon. A jestli se mezitím něco hrozného stane, je to vina jedné konkrétní osoby, mě to nezajímá. Myju si ruce!" Řekne, ale honem čte, co je tam dalšího. Prý, jestli nemá strach o svůj život? Už lezl do hnízda plného zmijí. I v Číně existovali nebezpeční muži jako byl J, nebyl z nich možná ani nejhorší, ale ne, nepodcenil by ho a vždycky z něj bude mít strach. Teď prostě doufá, že je na jejich straně. To, co stojí na konci, je vážně k zbláznění. Našly by se cesty a nabídka je neomezená. Zdá se, že Sena se prostě v klidu nevyspí ani kdyby stokrát chtěl. Tohle mu bude hodně vrtat hlavou, obzvlášť jestli se tady bude ještě nějakou dobu nudit. Už na to všechno neodpoví, protože by to vůči Takeshimu bylo hrozné, když konečně přijel a mají svoji chvilku, ale uvnitř ho velmi hřeje, jakého ochránce Aqui získal a že se má nejspíš opravdu dobře. 

"Za chvíli by bylo po všem." Zopakuje po Takeshim. 

"To přece všichni chtějí, není to přece naposled." Řekne, ale usmívá se. Nikdy u nikoho neviděl podobný pohled na věc jako u Takeshiho, ale líbí se mu to. Není to o originalitě, ale o jeho filozofii života nebo jak to nazvat. Senovi připadalo, že i když jsou partneři, je toho hodně, co se od něj může naučit. Takeshi vykročí přímo k němu, ale nedotkne se ho a Sena na chvíli téměř přestane tancovat. Dívá se nahoru do jeho tváře a nemůže uvěřit tomu, co Takeshi říká. Je pro něj klenotem, který si zaslouží lepší zacházení. Přesně v to doufal. Přesně pro to je s ním. Nudil by se s někým obyčejným a zároveň má dost všech těch mužů tam venku, co se k ostatním chovají jako k majetku. Nechá se jím za páseček přitáhnout blíž a uvědomí si, že si ho prohlíží snad i obdivně. Nikdy mu nevadilo, že není kdo ví jak krásný nebo vysoký, jde o to podivné cosi v něm. Jeho žena to vážně nevidí? Nechá se jím políbit. Je to kouzelný, pomíjivý okamžik, než Takeshi znovu promluví. Ano, tohle asi je na něm, to je pravda. Bude se držet, ale jen do chvíle, kdy Sena nenasadí takové tempo, aby to šlo vydržet. A pak mu připomene tanec, chce se otočit a odejít, ale on ho nenechá. Rozhodne se ve vteřině, popadne ho za ruku a otočí zpět k sobě. 

"Počkej! Můžeme tančit společně. Rád bych si zatančil s tebou." Řekne mu a v očích mu zaplane. Nemá tak docela na mysli běžný tanec. Sice položí dlaně na jeho ramena, ale zhoupne se v bocích úplně stejně jako před tím a s mírně pootevřenými rty se pomalu přitiskne až těsně k jeho tělu. Jakmile ucítí teplo, které z něj sálá, začne se sám probouzet a nechává ho, aby to přes tenkou látku všechno cítil. Po několika zhoupnutích ho obejde zezadu a pomalu stáhne sako z jeho ramen. Odloží ho stranou a na chvíli se znovu přitiskne na jeho záda, zatímco stále tančí. Opře si spánek mezi jeho lopatky a na chvíli zavře oči. Teď si doopravdy hraje, ale je to příjemná hra.

Takeshi

Takeshi už začíná být maličko zvědavý, co se děje, že telefon pořád oznamuje nové zprávy. Zdá se, že si s někým od Hakueie Sena padl do oka. Jediný fakt, který ho trochu straší v hlavě je to, že by mohl chtít ve svém povolání pokračovat. Nejde o to, že by se třeba s někým vídal. To by asi Takeshiho povaha překonala bez větších problémů, i když by asi poprvé v životě opravdu uvnitř žárlil, ale spíš o to, že by se mu mohlo něco stát. Rád by ho držel stranou, kvůli jeho vlastnímu bezpečí. To je to hlavní, co ho zajímá. Jen mu začíná docházet, že to možná tak snadné nebude, jak to v první chvíli vypadalo. +Nemyslel sis, že bude sedět doma na zadku, že ne?+ Napomene sám sebe, protože kdyby Sena takový byl, nejspíš ho tolik nezaujme. Nešlo totiž prioritně o vzhled, ale hlavně o to, jaký ve skutečnosti je. Získal si ho svým chováním od první chvíle a taky jistou křehkostí, kterou neuvidí, jen tak někdo. Opravdu mu to tak přijde. Obočí mu jde malinko nahoru a vzápětí se rozesměje.

"Začínal jsem se vážně bát, co všechny bys pod tu matraci chtěl strčit. Na některé praktiky asi nikdy nebudu." Dobírá si ho za jeho vlastní slova. 

"Myslím si, že kdyby se něco dělo, nakonec by přece jen zvonil hovor." Tak trochu ujišťuje i sám sebe, že se snad za tu dobu nic šíleného nestane. Možná ho pak zkontrolují, až budou mít zase chvilku, jistě se do rána nějaká najde. Pozoruje Senu celou dobu a vůbec se mu z něj nechce spouštět oči. Je nádherný i nahý, ale pro Takeshiho je neobyčejný i v tom župánku, který si pečlivě vybíral. Nepochybuje vůbec o tom, že je to cílené, aby ho dráždil, a dost se mu to daří. Přikývne krátce a pousměje se spíš pro sebe. Sena má pravdu, všichni to chtějí. 

"Sena-chan. Přece mi nechceš říct, že bys rád byl jako ostatní." Brání svůj vlastní názor na tuto věc. On by si to právě chtěl užít, pěkně pomaloučku polehoučku.

"Speciální společnost si žádá speciální chvíle. Slibuju, že jakmile nebudeme mít tolik času, vrhnu se na tebe." V očích se mu blýskne a možná se tím zabije, ale rozhodně mu to s radostí splní. Ano, uměl to, jen…Věděl, že jsou lepší věci, a když má člověk dostatek trpělivost a sebekontroly, dočká se své odměny. Už byl na odchodu, ale Sena ho zastaví. S pokřiveným úsměvem se otočí zpátky čelem k němu a znovu si ho pečlivě prohlédne.

"Sice si myslím, že ti to budu kazit, ale dobře. Když si to přeješ, Poklade, bude mi potěšením." Rozhodně s tancem nemá problémy, provedl by ho většinou bez váhání, ale o to tu taky nejde. Jak to tak pozoruje, bude vlastně stačit, že zůstane na místě a může si všemi smysly užít Senovu blízkost. Špatně se mu bude odolávat, ale stejně to zkusí. Jakmile ucítí ruce na svých ramenou, vezme ho zlehka v pase a bez váhání se pohne taky, aby měl aspoň pocit, že pro ten tanec něco udělal. Je to marné, vedle Seny musí nutně vypadat neohrabaně úplně každý. 

"Jsi neskutečně svůdný, Sena-chan. Začíná to být na mé ovládání příliš." Prozradí mu, jak moc se musí přemáhat. Pustí jeho boky, když se Sena rozhode jít za jeho zády. Přijde o sako, které mu stejně začínalo překážet. Natáhne paži dozadu, aby mohl znovu sevřít jeho bok, a nechá víčka klesnout. Nemůže ho vidět, ale moc dobře ho na svých zádech cítí. 

"Tolik jsem se těšil za tebou. Taková odměna." Mluví tiše a chraplavě a přitom se zlehka pohybuje do rytmu, který udává hudba. Nakonec přece jen sáhne po jeho dlani a přivede ho zpátky před sebe.

"Chyběl mi ten pohled. Bylo to skvělé, ale rád bych tě viděl." Prohodí tiše, než ho provede elegantní otočkou a tentokrát je to on, kdo se přitiskne k jeho zádům. Přiblíží rty k alabastrové šíji a nadechne se jeho vůně.

"Byl to skvělý nápad. Můžu si tě prohlížet zblízka a vnímat teplo tvého těla." Šeptá mu a v hlase už je znát jisté vzrušení.

"Můžu nahlížet do míst, kam bych noremně nevidět." Trochu se nakloní přes jeho rameno a očima vyhledá lemy župánku na jeho hrudi. Trochu se povolil a jemu to kouzlí úsměv na tváři. 

"A má to spoustu dalších, naprosto dokonalých výhod." Rozhodne se, mu to celé vrátit a trochu se pohne v bocích proti jeho pozadí. Dlaní, kterou měl na jeho bříšku, sjede o kousek níž, až se zastaví až těsně pod koncem látky a dotkne se jeho nožky. Jen na chvíli a téměř neznatelně.

Sena

"Ne, to bych opravdu nechtěl." Řekne mu s upřímným, ale svůdným úsměvem a jakmile mu Takeshi slíbí, že se na něj příště klidně vrhne, musí se krátce rozesmát. Ne proto, že by mu to nevěřil, ale proto, že se na tu chvíli těší. Kdy to bude a kde? Kdy se rozhodne, že je k tomu ten správný okamžik? Je rád, že se Takeshi rozhodl zatančit si s ním a nevrátil se do křesla. Je to velmi příjemný zážitek, takový neotřelý a to měl Sena rád. Byl mladý a nerad se nudil a v tomhle bytě už bylo nudy až dost, když byl Takeshi pryč. Znovu se usměje, když mu Take řekne, jak moc svůdným pro něho je a pokračuje ve svých pohybech, dokud si ho Takeshi nepřivede zpoza svých zad zase dopředu. Připadá mu to jako odměna? S kým pro kami do teď žil? Co spolu doma dělali, misionáře? Ne, tohle mu nahlas raději říkat nebude. Mnohem lepší bude všechno mu to vynahradit. Nechá se provést otočkou a skončí zády k Takeshimu. Trochu se opře dozadu o jeho tělo a sám zavře na chvíli oči, když ucítí jeho rty na svém krku. 

"Jsem rád, že se ti líbí. Doufám, že mám jenom samé skvělé nápady." Řekne mu tiše a na okamžik se mu do hlavy vkrade nabídka J, ale tohle asi pro Takeshiho nebude jeden z nich. Ucítí, jak se Takeshiho boky mnohem víc pohnou dopředu proti jeho pozadí, ale neuteče mu ani se toho nelekne. Naopak, sám se víc opře proti jeho klínu, zatímco nechává svoje boky tančit mnohem výrazněji a tím ho musí nutně dráždit, začíná to cítit. Takeshiho ruka sklouzne dolů na Senovo stehno, ale je to jenom letmý dotek. Ještě pořád se nenechal zlákat a přemluvit k něčemu pořádnému, ale Sena tomu nedává moc času. Pomalu se pod jeho rukama otočí čelem k němu a podívá se mu spalujícím pohledem přímo do očí. Pak sáhne na pásek a plynulým, pomalým pohybem jej rozváže. Lemy župánku se rozestoupí a odhalí jeho vzrušené tělo, ale pořád toho zároveň dost zakrývají. Sena ještě pořád pokračuje v tanečních pohybech svými boky i tělem, a dlaněmi začne znovu klouzat po své pokožce od krku, přes prsa až na břicho, ale pak si řekne, že ho prostě konečně zlomí. Sáhne po jeho dlani a pomalu si ji navede na svoje tělo. Jakmile se ho Takeshiho dlaň dotkne v místě srdce, to by v tom byl čert, aby ho konečně neukecal k něčemu pořádnému. 

"Byli jsme spolu jenom jednou a už je to dlouho. Teď se tady konečně setkáváme tváří v tvář a chceme to udělat. Čekali jsme oba hodně dlouho a já už nechci nic odkládat." Řekne mu horoucím hlasem a pořád se mu při tom dívá do očí. Natáhne k němu obě dlaně a začne rozepínat jeho košili. Nespěchá, ale knoflíček po knoflíčku povoluje a jakmile se dostane k lemu kalhot, je potřeba rozepnout pásek a povolit jejich zapínání. Udělá to, vzduch protne charakteristický zvuk sjíždějícího jezdce a pak košili konečně může vytáhnout a vykasat. V tu chvíli už mu nic nebrání, aby ji stáhl z jeho ramen. Pak jsou na řadě kalhoty a on si dá záležet s velmi hříšným pohybem, když je stahuje dolů. Dívá se mu při tom pořád do tváře a do očí a za chvíli už je na Takeshim jenom prádlo. To mu zatím nechá, aby ho ještě trochu potrápil a sám si počkal na to, co po tomhle všem vlastně udělá. Pomalu zase vstane a na chvíli sklopí oči jako by se snad styděl. Pak se mírně pousměje a zase je k němu zvedne. 

"Doufám, že ti není chladno." Dobírá si ho. 

"Mohl bych ti dát třeba peřinu." Pokračuje v tom ještě chvíli a konečky prstů poklepává a přejíždí po jeho klíční kosti v takové soukromé hře.