Show, Kazuki
Show odpoví Aoimu jen kývnutím hlavou. Podle něj už toho o moc víc není potřeba říkat. Jsou věci, které musí nechat dozrát a tohle je jedna z nich. Chvíli mu hledí do očí a ví, že zasáhl místa, která ho nutí nad jeho nabídkou přemýšlet. Ví, že kdyby na něj začal tlačit, bude to mít opačný efekt a to nechce. Aoi mu ještě odsouhlasí ty dva týdny. Show si udělá poznámku v hlavě, kdy ho vytáhne někam ven, třeba na sklenku a promluví si s ním o jeho rozhodnutí, případně dořeší jisté detaily. Třeba místo, kde by mohli s Kazukim bydlet. Pro něj rozhodně není problém jim první měsíce zafinancovat. Podle něj je pohodlí velmi důležité a s tím pak souvisí i jistá psychická pohoda. Tu u něj taky potřebuje, aby to bylo vůbec k něčemu. Zatím mu tím ale nebude plést hlavu, taky by se mu to nemuselo vyplatit. Kazuki už je u Aoiho a Show je tam, kde chce být teď nejvíc a to je vedle Yumeta. Aoi pronese poznámku, po které vypadá Yume vyplašeně. Show naopak úplně klidně. "Ale on je tady doma a vždycky bude." Podle něj jsou některé věci, které by měl říct nahlas, aby v tom bylo jasno. Nic jeho názor nemůže změnit, jediný, kdo může celou situaci změnit, je Yume sám. Doufá však, že se to nestane. Kazuki si prohlíží Aoiho, jak kdyby mu viděl až do hlavy. Něco se mu na tom celém nezdá, hlavně to, jak si se Showem povídali. Asi na to má nos nebo je prostě dostatečně empatický, aby tušil, že to není jen o tom. Tady se na to ale ptát nechce. Show se tiše zasměje, protože Yume má svůj vlastní plán.
"Dobře, tak koupíme prádlo oběma." Nemá vůbec problém to říct nahlas. Málem se rozesměje znovu, když vidí Aoiho výraz a červenání. Teď je na rozpacích, ale podle něj to s Kazukim už musí mít natrénované, ten kluk se zase tolik nestydí. Určitě je to pěkné kvítko, vidí mu až do žaludku. Někdy je jeho odhad na lidi dost striktní, ale zatím nic neřekne. Show se podívá na Yumeta, který mu celé drahé obchody hodí na hlavu.
"Tak nějak jsem tušil, že to tak dopadne." Nakloní hlavu na stranu a pohladí ho po tváři.
"Neboj, stihneme úplně všechno." Slíbí mu, že i ten jeho oblíbený obchod navštíví, když bude chtít.
"Bude mi potěšením tě tam vzít." Dodá ještě a pak se ohlédne na Aoiho a jeho výraz. Yume už se směje, Kazukimu cukají koutky a Show…Ten už se směje taky.
"Zdá se, že moje poznámky mají úspěch." Prohodí, když se trochu uklidní a přitiskne Yumeta k sobě. Kazuki nahlíží do místnosti s kinem a snad ho z toho i bolí oči, jak se všechno blýská. Tohle by taky chtěl. Ohlédne se na Showa, jak kdyby se ho ptal na svolení, ale má taky malé postranní úmysly, chce být s Aoim sám.
"Jen klidně běžte. Pořádně to prozkoumejte, ta místnost je i odhlučněná." Trochu si je dobírá oba.
"Kdyby náhodou." Snaží se tvářit vážně, ale v téhle společnosti se mu to moc nedaří. Kazuki po jeho slovech zčervená, ale stejně neodolá tomu, aby popadl Aoiho za ruku a vtáhne ho dovnitř.
"Já jsem netušil, že tak někdo vážně žije." Vypadne z něj jako první. Dojde společně s Aoim až k pohodlnému gauči, kde ho usadí a bez váhání se mu posadí na klín. Prozkoumá pohledem jeho tvář a pak nakloní hlavu na stranu.
"O co tam šlo?" Řekne to prostě a jednoduše narovinu.
"Aoi-chan, víš přece, že mě můžeš říct úplně všechno. Říkal jsem ti přece, že můj pohled na tebe nic nezmění." Jeho výraz trochu povolí a zamilovaně se na něj usměje.
Show ještě chvíli kouká na dveře, než se pohodlněji opře na pohovce, aniž by Yumeta pustil.
"Tak a máme po párty." Uchechtne se a pak se podívá do jeho tváře.
"Jak se cítíš, když jsou tady?" Zeptá se ho narovinu. Chce prostě vědět, že to byl dobrý nápad a že mu pomohl i tím, když tu zůstanou.
"Můžou tu být úplně kdykoliv budeš chtít. Yume-chan, chci hlavně, abys tu byl se mnou. Rád bych tě měl na očích a nepřemýšlel o tom, jestli se ti náhodou něco nestalo. Ani nevím, jestli ti dokážu popsat, jak jsem se cítil, když jsem tě tam viděl." Nechce mu to připomínat, ale jsou věci, které by měl vědět.
"V tu chvíli nezáleželo na ničem jiném, než na tom, abys byl v pořádku a oni ti neublížili. Prodal bych svou vlastní rodinu kvůli tomu, aby tě pustili." Vezme jeho bradu mezi prsty a zlehka ji pozvedne.
"Nic na světě není důležitější než ty. Chci, abys to věděl." Dodá už šeptem, než se k němu skloní a políbí ho.
Aoi, Yumeto
Aoi těm dvěma věnuje ještě jeden pohled. Ano, právě proto, že si toho sám všiml, to řekl nahlas a vypadalo to, že Yume je z toho celý rozpačitý, ale tak nějak kouzelně. Podle něj ho Show nemusí tolik ujišťovat, ale možná, že se cítí provinile za to všechno, co se stalo. Možná se bojí, že se Yume otřepe a pak ho pošle do háje. On sám se toho taky bojí, když myslí na Kazukiho. Od jisté chvíle se pořád bojí, že řekne něco špatného nebo se zachová proti jeho přesvědčení a Kazuki ho pak pošle pryč. Je to důkaz, že mu na něm opravdu záleží a nebere ho jako samozřejmost, ale nic se nesmí přehánět, aby se Kazuki nelekl a neměl toho dost. Pak se mu všichni tak nějak vysmějí a Show to završí svou poznámkou o tom, že domácí kino je i odhlučněné. No výborně...Yumeto se pořád hihňá a Aoi by tam nejraději nešel, ale musí, protože Kazuki chce. "Některé věci na návštěvě nedělám." Řekne Aoi, aby bylo jasno a Yumeto se směje ještě víc. Nevěří mu to, ale Aoi byl na některé věci doopravdy slušňák! Pak už jsou s Kazukim za dveřmi a Aoi zapochybuje, že bude schopný tu velkou televizi vůbec uvést do provozu. Nemohlo to být na stisk jednoho tlačítka. Kazuki se rozhlíží okolo sebe a žasne nad tím, jak někdo může taky žít v luxusu a Aoimu hlavou bleskově projedou předešlé myšlenky. Nic neřekne, ale Kazuki už ho vede k pohovce a Aoi do poslední vteřiny žije v představě, že se chce vážně dívat. Klesne na neuvěřitelně měkký gauč a Kazuki mu rovnou přistane na klíně, ale trvá přesně dvě vteřiny, než na něj vypálí svou otázku. Aoi vypadá zaskočeně, ale je to spíš proto, že nečekal jeho bystrost. Trochu si povzdechne, ale pak se rozhodne jít s pravdou ven. Podobné věci si musí vzájemně svěřovat, jinak bude mít Kazuki zase svoje tajnosti a nikam to nedovedou.
"Po tom, co se dneska stalo mi Show před chvílí nabídl, abych pro něj pracoval." Řekne mu a zvedne dlaň, aby se Kazuki nedurdil, kdyby to měl v plánu.
"Nechce, abych pro něj zabíjel, prý mám jiný talent, který by využil." Rozhodí rukama, protože pořád neví jaký.
"Mám dva týdny na rozmyšlenou. Spousta věcí se v mojí hlavě nezměnila, ale spousta taky ano. Dneska…" Odmlčí se a zvedne k němu oči.
"Jsem o tebe měl hrozný strach. Ztrácím víru v lidi a když vidím, jak se ke mně známí chovají, zatímco cizí mafiánský boss, se kterým jsem si šel na ulici po krku, se za nás nakonec postavil jako za rodinu… vážně si myslím, že nás tak kvůli Yumetovi začal brát." Přeskakuje, ale je toho hodně, co chce říct.
"Na znamení dobré vůle nějak zařídil, že už nemám záznam v rejstříku. Později si to ověřím, ale…" Rozhodí rukama.
"Má spoustu argumentů, nad kterými protáčím oči, ale taky hodně těch dobrých." Zakončí to a dá mu prostor.
Kluci zmizí za dveřmi a Yumeto se Showem zůstanou sami. Vážně odtamtud není slyšet jediné slovo. Yumeto nečekal zrovna tuhle otázku, ale pomalu vytočí hlavu nahoru tak, aby Showovi viděl alespoň částečně do tváře.
"Dobře." Řekne mu, ale není si jistý, že ví, kam míří. Jsou to přece jeho přátelé. Kromě toho… dneska pro něj všichni přijeli. I oni.
"Kde se tam vzali? Jak to, žes je vzal s sebou?" Mohlo se jim něco stát, ale nestalo. Dokonce i Yumeto pochopí, že když mu Show nabízí, že sem mohou kdykoliv přijít, je to velký krok. Jednak ví, že se nejdřív vůbec nemuseli, taky už ví, že měl s Kazukim nějaké účty a v neposlední řadě mu přece říkal, že sem nevodí vůbec nikoho. Nikdo sem nesmí. Show mluví dál, znovu mu nabízí společné bydlení a jakkoliv chtěl před tím Yume zůstat doma, po dnešku…
"Po dnešku je všechno jinak, že?" Začne a mohlo by to vyznít jakkoliv. Třeba, že se jeho city změnily. Chvíli je ticho.
"Najednou jste přátele. Snažíte se být… A já…" Vymaní se z jeho sevření a pomalu se posadí. Natočí se k němu celým tělem a vypadá vážně.
"Už nechci jít domů." Řekne mu a ta věta vlastně obsahuje úplně všechno. Žádný rozchod, jeho city i to, co se mezi nimi prohloubilo. Pootevře trochu šokovaně ústa, když mu Show řekne, že by kvůli němu prodal rodinu, protože před pár dny, byl jeho klan tím největším a nejdůležitějším a on chtěl udělat cokoliv, aby stál v jeho čele a dnes… Dnes je to Yumeto. Nestačí nic říct, protože ho Show políbí, ale nechce nic jiného, než se v tom polibku ztratit.
Show, Kazuki
Kazuki se musí tiše zasmát, když Aoi prohlásí, že některé věci na návštěvách nedělá. Jeho trochu hravější já si vede malinko svou a napadne ho, jestli by ho k některým věcem ukecal. Nechá si to pro sebe, protože by vážně mohl přijít okamžik, kdy se Aoi lekne a uteče před ním. Ještě jsou nějaké věci, které o sobě neví a na to je ještě asi brzy. Je však rád, že Aoi neprotestuje a jde s ním do místnosti s kinem. Všechno kolem pořád trochu krade jeho pozornost, ale jakmile se usadí na Aoiho klín, už se plně soustředí jen a jen na něj. Ví, že tam společně něco probírali a v Aoiho očích je prostě vidět, že nad něčím hluboce přemýšlí. Muselo to být něco důležitého a on to chce rozhodně vědět. Trochu na něj vytřeští oči, když se konečně dozví, o co opravdu šlo. Nechápe to v první chvíli, hlavně když si vzpomene na to, jak se dohadovali na ulici. Ne, nerozumí tomu, ale asi nikdo z nich nedokáže dost dobře vidět Showovi do hlavy. "Dva týdny?" Šeptne do ticha. Prsty si pohrává s lemem jeho trika a chvíli kouká do Aoiho očí a chvíli zase kousek níž. Zvedne k němu trochu lítostivé oči, jakmile dojde na Aoiho okolí a na to jak se k němu chovají. Ostatně povídali si o tom, proč ho vyhodili z práce a je mu jasné, jak jeho známí pravděpodobně reagují.
"Není to fér, nic jsi neprovedl." Řekne něco, co už nejspíš zmínil předtím v jeho bytě. Překvapeně zamrká a pak se zlehka pousměje. Kdyby byl Aoiho rejstřík čistý, měli by se rozhodně líp. Asi bude stačit jen to, že se povedou třeba na ulici za ruku.
"Upřímně." Začne jako první.
"Kdybys mi to řekl před týdnem, rozhodně bych byl proti." Zvedne k němu oči a pak se pousměje.
"Když to vezmeš, budu o tebe mít hrozný strach, ale…" Promne si rty o sebe.
"Show se ke mně nikdy nechoval zle. Já vím, dělal to kvůli něčemu jinému, ale stejně na mě nemusel být takový." Vzpomene si na různé zaměstnavatele, kteří z něj sdírali kůži.
"Aoi-chan, budu za tebou stát, ať se rozhodneš jakkoliv. Když vidím, co udělal pro Yumeta a jak se teď chová k nám…" Odmlčí se na chvilku.
"Když si vzpomenu, jak se všichni chovali k tobě…Třeba se vážně něco změnilo a mohlo by být všechno úplně jiné." Mírně se pousměje.
"Já vím, umím být hrozně naivní. Promiň." Vypadá trochu zahanbeně a pak malinko zčervená. Kousne se do rtu a pak nevinně pousměje.
"Víš, když nad tím tak přemýšlím, tak mě představa tebe jako mafiána vzrušuje. Slušelo by ti to." Nemohl si pomoct, prostě to z něj zase vypadlo. Protáhne paže kolem jeho krku a konečky prstů jej pohladí po šíji.
"Promiň, nějak si nemůžu pomoct." Měli by to dál rozebírat, ale to nejhlavnější už padlo a po tom všem nechce nic jiného, než mu být opravdu blízko.
"Slibuju, že se k tomu ještě vrátíme." Pošeptá mu do rtů, než ho konečně políbí a víc se k němu přitiskne.
Show tak nějak s podobnou otázkou počítal. Yume asi bude chtít vědět, co se vlastně stalo.
"Od první chvíle o tom vlastně přemýšlím." Prozradí mu, že ani on v tom neměl úplně jasno. Znovu se nad tím trochu zamyslí, ale odpověď v hlavě má.
"Víš, tak nějak jsem chtěl vědět, jestli pro tebe pojedou a co všechno jsou kvůli tobě ochotni podstoupit. Kdybych tušil, že to nemá smysl, jel bych sám. Byl to velký risk." Na chvíli to ještě převalí několikrát v hlavě.
"Tím, že ani jeden z nich nezaváhal, se pár věcí změnilo, asi i pohled na ně. Jsou věci, kterých si opravdu cením a tohle je jedna z nich. Proto jsem Aoimu nabídl práci. Ne, nemám v plánu po něm chtít něco, co se mu vyloženě příčí. Jen…Hodil by se mi a měli by se dobře, oba dva." Prozradí Yumetovi o čem se s Aoim bavili. Krátce přikývne, protože Yume má pravdu.
"Ano je to jiné. Věděl jsem, že mi na tobě záleží, ale dneska jsem si uvědomil, jak moc." Dneska se u něj roztrhl pytel s vyznáními, jenže už to prostě neodkáže držet uvnitř, ani nechce.
"Už nemusíš vůbec nikam." Stihne jen říct, než se jejich rty spojí a všechno kolem prostě a jednoduše vypne. Tiskne Yumeta k sobě, prohlubuje polibky a není schopný s tím přestat. Měl by ho nechat odpočívat, rozhodně nevymýšlet nic fyzicky náročného, ale není schopný ho pustit. Nakonec se přece jen zlehka odtáhne a pohladí ho po tváři.
"Víš, my tu nejsme na návštěvě, ale doma. Navíc mám opravdu velkou vanu a nerad bych v ní dneska byl sám." V očích mu zajiskří.
"Neboj, jen se o tebe postarám. Vím, že jsi unavený a potřebuješ odpočívat." Je pravda, že by se na něj nejradši vrhl. Musí mu to být nutně vidět ve tváři, ale je schopný se ovládnout a opravdu si jen dát společnou koupel a jít spát.
"Aoi a Kazuki ví, kde budou spát, mají tam všechno nachystané. Myslím, že nám odpustí, když zmizíme. Možná se taky v tom kině ehm, zdrží." Dobírá si ty dva ještě trochu a počká si na Yumetův souhlas, než začne vstávat.
Aoi, Yumeto
"Není to moc času, co?" Řekne Aoi, když po něm Kazuki zopakuje ten časový interval. Dva týdny utečou jako voda a kdo ví, jestli se Aoi svými myšlenkami a pocity prohrabe za dva roky."Teď mu musím dát za pravdu, ale nevím, co si budu myslet, až se z toho vyspím a budu zase doma. Je to hrozně složité. Opravdu se obávám toho, aby to nebyly jen líbivé řeči a realita nebyla hnusnější, než ta dosavadní. Nechci spadnout do bláta podsvětí kvůli příslibu pěkného bytu…" Rozvíjí své myšlenky.
"Dnešek ale dokázal, že Show o Yumeta stojí víc, než vážně a dokud nás má Yume rád, asi nám nic nehrozí." Zasměje se. Nemyslí si, že by se mohlo stát něco, co by je rozdělilo a poštvalo ty dva proti nim, ale nikdy neříkejte nikdy.
"Mám čistý rejstřík a tak to zůstane, i kdybych řekl ne. Můžeme to odmítnout." Podívá se pomalu na Kazukiho, aby ho ujistil, že nic z toho není nutné, pokud o to nestojí. Pokývá hlavou na Kazukiho slova o tom, že před týdnem by byl rozhodně proti, protože on na tom byl úplně stejně. Ví, co má na mysli a zná důvody toho, proč se to tolik otočilo. To samé nejspíš prožíval i Yumeto, i když jeho uvažování bylo ovlivněné ještě navíc láskou.
"Je to naivní." Řekne velmi vážně.
"Ale pro jednou bych chtěl být v životě naivní i já. Už jsem se bál až moc, našlapoval na minovém poli a ty miny vždycky bouchly. Jsem z toho unavený. Chci žít normálně a ne se pořád třást před tím, jestli nepoškádlím karmu." Řekne a uleví se mu, když ho Kazuki ubezpečí, že by kvůli jeho rozhodnutí neodešel. Zároveň má z jeho slov pocit, že by on sám mohl zůstat maličko stranou a za to by byl rád. Nechce, aby byl v práci tak, jako Aoi. Stačí, že bude jeho partner. Co nejvíc rizika chce vzít na sebe, aby mohl Kazuki konečně chvíli žít v klidu a užít si mladí, když ztratil celé dětství. Kdyby něco pil, zakuckal by se, protože Kazuki mu najednou řekne, jak ho jeho nová práce vzrušuje a je to Aoi, kdo se teď červená. A pak ho Kazuki umlčí svým polibkem a dá mu jasně najevo, že na žádnou diskuzi se už soustředit nedovede. Ono to asi ani není nutné, protože Aoi měl najednou pocit, že se vlastně už rozhodl. Možná odpoví Showovi už ráno… Ale teď.
"Měli bychom najít naši ložnici…" Řekne ještě Aoi, protože dělat to tady v tom kině… nevěří Yumetovi, že by za hodinu nerozrazil dveře.
Yumeto málem vyskočí, jak se napřímí v zádech a důkladně se na Showa podívá. On nabídl Aoimu práci? Kdy??
"A co řekl?" Vypadne z něj vykolejeně dřív, než ho nechá domluvit, protože Aoiho dobře znal a přišlo mu divné, že se tady rovnou nerozkřikl, jaký je to nesmysl a ti dva se znovu nepohádali. Co se to tady děje? Zároveň si ale uvědomí, že ho ta představa hřeje na srdci. Zůstali by mu všichni tři a nikdo by nemusel nic skrývat a cítit se nepohodlně. Jejich vztahy by zůstaly neporušené. Kromě toho… Aoi ho kdysi zachránil a udělal by to zas a to bylo cenné přátelství. Show si toho byl vědom a dělal dobře, když si raději vybral amatéra s takovým srdcem, než skvěle vycvičeného mafiána, u kterého ale neznáte hranice jeho ambicí. Aoi se nikdy nikam škrábat nebude.
"Čím větší bude mít vztah k rodině a svým blízkým, tím loajálnější ti bude. S lety to jenom poroste." Řekne svůj názor.
"A já mu budu šéfovat!" Rozesměje se a nadšeně spráskne ruce. To bude vtípků! A Kazuki… znali se tak málo, nemusel pro něj hnout prstem. Ale on hnul. Yumeto se málem rozplyne, když si to uvědomí. Ten kluk měl obrovské srdce. Jeho malý bratříček, od teď už ano.
"Nikdy jsem neměl pořádnou rodinu. Teď ji mám." Řekne Showovi, než ho Show políbí a pak už toho nenechají. Pozvedne obočí, když mu Show připomene, že oni na návštěvě nejsou. Kupodivu ví, kam tím míří. A mluví o vaně.
"Chci ji vidět." Podá mu svou ruku a nechá si pomoct do stoje. Opravdu se cítí slabý, ale jestli to Showovo starání zahrnuje… no… však mu to vrátí, jakmile bude moct.
Žádné komentáře:
Okomentovat