Aoi, Yumeto
"Zase?" Procedí Aoi skrz zuby. To kvůli němu skončil Kazuki na ulici a bál se všeho, co se pohne? Nejraději by se rozpřáhl a dal Showovi pěkně do zubů, ale nejspíš by si pomohl tak k možná k vlastní smrti a rozhodně ne ke Kazukiho ochraně. Je mu úplně jedno, kde se Show u mafie vzal a jestli to dělal rád nebo ne. Byl jeden z těch parchantů, co se v tom vyžívali, Aoi na to měl jednoduchou rovnici – zlý člověk. Bylo jedno, kolik sladkých řečiček a obhajob svých činů si vymyslí, byl na světě, aby lidem škodil, nic víc. Noční můra kluků jako Kazuki a pomocná ruka kde jakého sprostého vraha. Aoi prskne a rozhodí rukama v gestu To snad není možné, když si Show snad doopravdy myslí, že je nějaký jejich spasitel. Ano, Kazuki měl díky tomu na Aoiho nájem, ale za jakou cenu? "Pracovali bychom i bez tebe. Neparazitujeme na druhých jako ty!" Vmete mu, ale tomuhle člověku je stejně všechno jedno.
"Co tobě říká čest nebo svědomí..." Zlomí nad ním Aoi hůl. Yumeto protočí ústa do ukázkové podkovičky, když mu Show začne vysvětlovat, že má svá nařízení. On to chápe a přesto, nelíbí se mu způsob, jakým s jeho přáteli mluví. Show ho začne přesvědčovat, že k němu cítí velkou náklonnost a že se nic nezměnilo a když si Yumeto sáhne hluboko do srdce, ví, že je na tom úplně stejně, ale teď je zraněný za svoje přátele. Aoi na sobě cítí Kazukiho dlaně, slyší jeho naléhavé šeptání, ale jeho pevný pohled patří Showovi, dokud to tady spolu nevyřídí. Show souhlasí a jemu se doopravdy uleví. Slíbil to a dokonce před Yumetem. Nezůstane jim doopravdy už vůbec nic, protože Kazuki u Showa rozhodně dál pracovat nebude, ale to nevadí. Vybral si ho a nevyžene ho jen proto, že oba skončili úplně na dně. Zase se od něj odrazí. Show začne Yumeta přemlouvat, aby s ním odešel rovnou tady z téhle ulice a Aoi po něm vrhne naprosto nevěřícným pohledem.
"No to snad nemyslíš vážně. Měl by žít s někým, jako jsi ty? Kdo bez mrknutí oka jde po jeho přátelích?" Řekne nahlas to, co Yumeta trápí uvnitř hlavy. Vrhá po Showovi ublíženým pohledem, ale ani neříká ne a to zlobí pro změnu Aoiho. Kazuki se do toho taky vloží a řekne nahlas to samé, co si myslí Aoi, i když Aoi by byl raději, kdyby mlčel. Připadalo by mu, že je trochu víc v bezpečí. Dojde na to, co by Yumeto měl pro Showa vlastně představovat a pohledy všech tří se upřou přímo na jmenovaného. Show na to neodpoví, ale místo toho řekne něco, co je všechny tři šokuje, jen každého maličko jinak.
"Cože? To není pravda!" Vyletí jako první Aoi.
"Bavili jsme se o něm několikrát, proto jsme se dneska sešli. Neotrávíš ho, rozumíš? Neposlouchej ho, Yume-chan, chce tě poštvat proti nám a tohle někdo, kdo tě miluje, nedělá. Nedovede ti to ani říct nahlas." Aoi nemůže uvěřit tomu, že Show Yumeta vážně láká na věci a sliby toho, jak si bude žít ve zlaté kleci. Rozmrzele sáhne do vnitřní kapsy saka, odkud vytáhne klíče a papíry k autu. Všechno vrazí Showovi do dlaně.
"Jsem si jistý, že převod si zařídíš sám ani se nikdo nedozví, že jsem kdy nějaké auto vlastnil." Řekne mu. Jenže Yumeto je najednou rychlejší, než vítr. Hrábne po klíčcích, než je Show stačí sevřít v dlani.
"Říkal jsi, že pro mě uděláš všechno a já chci tohle auto. Tak a je moje a se svými věcmi si můžu dělat, co chci." Vrazí klíčky zase Aoimu.
"Už ti nikdo nic nedluží a to auto mu zůstane." Otočí se na patě a vyrazí po chodníku pryč, ideálně někam daleko od všech. Má toho po krk a vůbec neví, co by si měl myslet. Nejraději by zavolal na svojí ochranku, ať si laskavě pohne, protože je taky jeho, ale pokud Showa pustí k vodě, tak jenom stěží a ten se nejspíš pomstí i jemu. Po tvářích se mu skutálí slzy, ale ani neví, jestli jsou nešťastné nebo rozzlobené. Aoi ještě chvíli zírá na klíčky a pak je honem zase schová, kdyby po nich chtěl Show ještě jednou hrábnout.
Show, Kazuki
Show jen velmi pomalu a trochu otráveně stočí oči na Aoiho, když se tak pitomě ptá. Je to přece logické, že by tu nebyl jen tak pro zábavu. Prostě práce, neví, co na tom nechápe. "To možná pracovali, ale v jeho spíš někde za nula nula nic a možná brzo s policií za krkem." Utrousí ještě a jeho pohled už směřuje na Yumeta. Je mu jasné, že asi nezní zrovna příjemně, ale potřeboval by mluvit, jen s ním přitom tu mají otravné křoví. Ne, z nich přátelé asi nebudou, jsou věci, které tu budou vždycky. Jenže Showovi na nich nezáleží. Yume se s nimi klidně může přátelit, v tom mu bránit nebude, ale společné večeře by pravděpodobně nikdy nehrozily, je o tom přesvědčený. Nevidí ani Kazukiho, který na Aoiho slova jen přikyvuje. Prostě si myslí, že by si bez obtíží poradili i bez Showa, i když by to bylo rozhodně složitější. Show se pomalu ohlédne na Aoiho a obočí mu jde nahoru.
"Do mé cti a svědomí ti nic není." Nevyjede po něm, mluví velmi klidně a hodně ledově. Aoi si vůbec nedokáže představit, co ho to stálo, aby byl tam, kde je teď.
"Někdo tady má taky ambice, na rozdíl od tebe." Trefí se do něj s ironicky pozvednutým koutkem.
"Nepleť se do toho, čemu vůbec nerozumíš." Dodá ještě a radši se odvrátí, protože už slyší Kazukiho šepot.
"To ty tomu vůbec nerozumíš. Nejsi dobrý člověk a nikdy si nebyl. O to horší je, že je ti to jedno." Kazuki si očividně nedá pokoj a ani netuší, jak tím Showa štve.
"Přátelích?" Tohle už Showa dožere úplně.
"Co jsi za přítele, když ani nevíš, co dělá?" Samozřejmě si jisté věci domyslel a není toho málo.
"Zakazuješ mu být sám sebou, není to obyčejný zloděj, nikdy nebyl. Já tomu rozumím od samého začátku." Brání svůj vlastní zájem o Yumeta. Věděl, jak mu dát dárek, který ho opravdu potěší a ještě takovým způsobem, aby z toho měl v jeho odlišně rovině radost. Pochybuje o tom, že tady by se to setkalo s úspěchem.
"Ty to jen přehlížíš, ale věříš tomu, že to není...Jak to říkáte? Správné?" Pohrdavě si odfrkne.
"Pro mě to není překážka ani problém. Jsou to věci, které na něm obdivuju." Brání ho a vždycky bude, je jasné, že mu to všechno schvaluje a bude vraždit, kdyby měl kdokoliv cokoliv proti.
"Myslíš, že mu neumím říct, že ho miluju? Samozřejmě, že to umím, jen mám trochu smysl pro tu správnou chvíli a s vámi za zadkem to vážně není." Odůvodní si i tohle a už vážně skoro vytahuje zbraň, kterou samozřejmě má, když se mu Kazuki vysměje.
"Lžeš, je to jen proto, aby šel s tebou, nic jiného. Už sám nevíš, co je pravda a co jsou ty tvoje intriky." Mračí se na něj jako sto čertů a má nutkání se natáhnou po Yumetovi, aby ho přitáhl k nim. Pak se ale stane to s klíči a nestačí zírat ani jeden. Show v první chvíli rozhodí rukama a ptá se Yumeta pohledem, jestli to myslí opravdu vážně.
"Tak fajn, je tvoje. Dám ti úplně cokoliv Yume-chan, ale to už víš." V jeho očích se blýskne náznak smutku. Nemá rád, když před někým odhaluje své slabosti, ale musí. Teď prostě musí.
"Yume-koi." Zavolá za ním, ale je to marné. Gestem ruky pošle své muže, aby ho hlídali, ale těch pět vteřin navíc stačí k tomu, aby Yume zmizel za rohem. Show brzo dostane zprávu, že se něco hrozně pokazilo. Muži mu nahlásí auto, které Yumeotvi skřížilo cestu. Z něj vyběhli muži a nacpali ho bez váhání na zadní sedačku.
"Tvoje starost. Hm, právě ho naložili ti, co ho prodají klidně i za hranice, je jim to jedno. Sbírají kluky po ulicích jen podle toho, jak vypadají. Skvělý vážně. Nejspíš si ho vyhlédli v baru nebo před ním. Takže co teď hrdino?" Otočí se na Aoiho. Samozřejmě ví, kdo to byl a kde je hledat.
"Troufáš si ho přivést zpátky? Víš co, já pro něj půjdu, i kdyby mě to mělo stát život nebo cokoliv jiného. Možná mi nezáleží na ostatních lidech, ale na něm ano a vždycky bude. To je totiž naposledy, kdy na něj někdo sáhl, o to se postarám." Show je očividně naštvaný, dokonce i Kazuki před ním couvá zpátky.
"Tohle je přesně důvod proč jsem tím, kým jsem a dodržuju věci a tresty které slíbím. Pak si nikdo nic nedovolí. Nelíbí se ti to? A co je víc? Čest nebo svědomí? Yumetův život a zdraví? Klidně kvůli němu zabiju polovinu Tokya ani nemrknu." Odvrátí se od nich. Smykem už u nich parkuje auto. Show se u něj ještě ohlédne.
"Pokud jsi si jistý, že na svědomí a cti nezáleží, můžeš jí klidně se mnou, Aoi-chan. Tak či tak udělám všechno proto, aby zůstal se mnou. Nenechám ho běhat po nočních ulicích, jako jsi to udělal ty, bez ostrahy rozhodně ne." Ironicky se pousměje, než se posadí do auta.
"Nejsem to nejhorší, co ho může potkat." Chladně se pousměje. Počká asi deset sekund a pak pojede pro svůj Osud. Kazuki ještě pořád nenašel slova, jen zvládá tahat Aoiho za rukáv a po tvářích mu stékají slzy.
"Co budeme dělat?" Sám je očividně úplně ztracený.
Aoi, Yumeto
Aoimu se ani trochu nelíbí, jak je Show uráží kvůli podřadné práci, ale je si jistý, že tohle nebude chtít poslouchat ani Yumeto, natolik dobře ho přece zná. Podmračeně si vymění pohled s Kazukim, ale nenechá se vtáhnout do další argumentační pře. Lhal by, kdyby měl tvrdit, že se ho ta poznámka s ambicemi nedotkla a na krátko si neuhlídá sklopení očí, ale je pořád stejně odhodlaný jako před tím. To je jen další věta, za kterou si Yumeta odhání od sebe, nic víc. Aoi z velké části nemohl za to, že se mu v práci nedařilo, bylo to dílo náhody a osudu. Dneska o tom začíná přemýšlet tak, že kdyby se tohle nestalo, nikdy by nepotkal Kazukiho. Sáhl si vážně na dno a povýšený psychotik jako Show to nikdy nemůže pochopit. A on vlastně ani nemá touhu mu to vysvětlovat, je mu jedno, co si o něm bude myslet vrah jako on. "Někomu je líto, že někdo umřel a někdo vraždí jen tak, aby mohl lézt po svém rádoby důležitém žebříčku násilí a bezpráví." Dovolí si ještě říct, ale z mafie má vážně respekt a pohněvat Showa může znamenat jejich konec. Cítí se v bezpečí jenom díky Yumetovi, ale je to asi podobná ochrana jako kondom, když na vás padá lešení. Ne, tohle si nevymyslel, to někde četl. Kazuki má stejné smýšlení jako Aoi. A pak po nich Show začne pálit věci, pro které Aoimu klesnou ústa hodně daleko od sebe. On, že mu zakazuje být sám sebou? On, který ho našel na ulici, nechal u sebe žít, všechno platil a staral se o něj, dokud se Yume nepostavil na vlastní nohy? Měl jenom strach, aby ho jeho koníček nepřivedl… už se to vlastně stalo. Zapletl se s tím nejhorším, s mafiánským bossem, který mluvil, jak mluvil. Aoi selhal dokonce i v tomhle a jemu to najednou neskutečně líto. Ne to, co Show říká, ale to, že jeho důvěra v sebe začíná znovu trpět.
"Krást nikdy nebude správné, jakkoliv to Yume nedělá ze stejných důvodů jako ty, ale prostě proto, že si nemůže pomoct. Můžeš mu na nos věšet pěkná slůvka o tom, že ho chápeš a že je to v pořádku, ale není." Podívá se pomalu na Yumeta a ten klopí oči a kouše se do spodního rtu. On ví, že má Aoi pravdu a zároveň se nikdy necítil tak svobodně a sám sebou jako se Showem. Je to tak strašně těžké. Asi mu z toho praskne hlava. Aoi by se rád zeptal, jestli to Show myslí vážně nebo je to další z jeho lží, aby Yumeta zblbnul, ale už se v tom nechce dál plácat.
"Je přece jedno, koho máš za zadkem, když je to pravda, ne?" Řekne jenom, zatímco Yume už visí Showovi na rtech, protože vážně řekl, že ho miluje. Aoi vidí ten pohled a nejraději by se plácl do čela. Yume byl tak strašně naivní. Kazuki si otevře pusu možná až moc, ale Yume zakročí po svém a pak prostě odejde. Aoi sebou prudce trhne, aby ho zastavil, ale Show je rychlejší a posílá za ním nějaké chlapy.
"To je tvoje svoboda? Kvůli tobě ho zavraždí..." Prskne Aoi polohlasem. O chvíli později Show cosi řeší v telefonu a pak řekne něco, co Aoi nemůže hned pochopit.
"Cože? O čem to mluvíš? V jakém baru?" Dochází mu jenom pomalu, co se nejspíš přihodilo a kromě toho nemá ani ponětí, že Yumeto pracuje někde jinde, než co mu řekl. A jestli si troufá pro něj jít? Aoi tam stojí s pusou dokořán. Kdo je on, aby šel mezi mafii? Neumí střílet, neumí nic, neví, co dělat a zároveň ví, že je mu Yume dost drahý na to, aby mu šel pomoct. Znamená to ale přijmout pomoc muže, který se ho tak možná jenom chce zbavit. A co potom Kazuki? Neměl by se o něj starat víc? Přece ho tady nenechá, co když je to nějaká bouda nebo co když se Aoimu něco stane a on zůstane sám? Vymění si s ním zoufalý pohled a zajede si dlaní do vlasů. Oba s Kazukim o krok ustoupí, když je auto málem přejede a Show si nastoupí. Znovu ho vyzývá, aby jel s ním a Aoi se nikdy necítil tak šíleně jako právě teď. Na svědomí a cti záleží a vždycky bude, nikdy nebude jako Show, ale Yume… možná umře. Nebo umře Aoi. Pak se bleskově rozhodne. Podívá se na Kazukiho a vezme ho za ramena.
"Utíkej domů a zavři se tam. A počkej na mě." Ne, Kazuki rozhodně nikam nepůjde. Prudce ho políbí a rozeběhne se k autu.
Show, Kazuki
Show na Aoiho další slova už ani nemá chuť reagovat. Nemá potřebu se před ním obhajovat, ani mu vysvětlovat, proč žije, jak žije. Nikdy nad tím, kým je a kým se chce stát, nepochyboval. Jeho rodinná tradice je pro něj mnohem víc. Všichni se neskutečně nadřeli, aby byli tam, kde jsou a on udělá to samé. Pro něj je to ta největší motivace, proč každé ráno vstává. Je hrdý na to, kam se v tak mladém věku dostal a kam se brzo dostane. Ne, nezáleží mu na ostatních a přesto má kolem sebe několik lidí, kterým naprosto důvěřuje. Jeho rodina, která nepochází z krevního pouta. Ta důvěra mezi nimi je někde úplně jinde. Krev vám nezajistí naprostou oddanost, za to takto vytvořená důvěra…Na život a na smrt, tak to vnímá a tak je to podle něj nejlepší. Aoi to nemůže pochopit, nikdy v tom nežil. Jeho život závisí na tom, jak moc neoblomný bude a bude si stát za pravidly, které byly nastaveny, nebo sám nastaví. Nesmí polevit, pak by ztratil své místo a to se rovná smrti. Nebojí se jí, ale nechce umřít mladý. Jen obočí mu vyběhne a podívá se a něj. "Násilí a bezpráví? Jen díky nám se stalo tohle město jedním z nejbezpečnějších. Nebojíme se udělat patřičné kroky, aby to tak bylo. Když neštveš hada, nechá tě klidně žít. Někteří prosí o naši ochranu." Zasměje se ironicky. Pak dojde na Yumeta a to je jasné, že přít se s ním nemá smysl.
"A kdo rozhoduje o tom, co je správné a co ne? Společnost? Ta tě odsoudí jen za to, že se s ním vedeš po ulici. To je správné? Když si své věci ostatní nehlídají, je to jejich problém." Vidí to velice jednoduše, ale pro něj to jednoduché prostě je.
"Jsou to jen drobnosti, většina si ani nevšimne, že je nemá a Yume z nich má upřímnou radost. Třeba je to naučí vážit si svých věcí." Obrátí to úplně jiným směrem.
"Právě že nezavraždí, o to se postarám." Zamračí se na něj a je jasné, že Aoi právě překročil hranici. Je možná i jeho jediné štěstí v neštěstí, že Yumeho unesou, jinak by mu asi vážně ublížil. Moralizuje ho tady a proč? Protože mu na někom záleží. No dobře, asi to kvůli tomu není, ale stejně se to Showovi špatně kouše. Nikdo si to nedovolil a on to zkouší. Měl by ho zastřelit a nechat zmizet…To by mu Yume už neopustil. Nemá vůbec žádnou jistotu, že se kdy vrátí k tomu, co mezi sebou měli a stejně pro něj pojede. Musí mu pomoct, opravdu mu na tom záleží. Sedí v autě a počítá drahocenné vteřiny. Dal Aoimu možnost, i když pro něj bude spíš osoba navíc, na kterou bude muset dát pozor. Stejně mu tu příležitost dal. K jeho překvapení se k němu přidá.
"Dělá v baru, počítám, že od první chvíle, kdy ti řekl, že má práci. Tam jsem ho poznal já a nebyl jsem očividně sám. Dělá společnost paničkám, které si chtějí vyrazit a nejenom jim. Je to dobré místo, ale nikdy nevíš, kdo tam přijde." Osvětlí mu něco, co očividně neví. Kazuki mezitím zůstane stát na ulici. Aoi ho nabádal, aby šel domů a on se vážně bojí. Z druhé strany má Yumeta rád a nechce, aby se mu cokoliv stalo. Na poslední chvíli jim skočí před auto a tím ho zastaví.
"Pojedu s vámi." Rozhodne se během vteřiny a Show už protáčí očima.
"No výborně, vyfasoval jsem k tomu i školku." Trochu už vrčí, protože prostě přichází o čas. Řidič se na něj ohledné a on trochu unaveně mávne rukou, aby ho nabrali taky. Kazuki se hned nacpe vedle Aoiho ke dveřím, aby byl přece jen trochu dál od Showa.
"Promiň, nemůžu sedět doma." Pošeptá své lásce a zatváří se omluvně. Show se na oba podívá, když se auto dá rychle do pohybu. Nadiktuje řidiči adresu a sám už rozdává rozkazy po telefonu. Stačí mu jen pár zpráv, které jasně přidělí každému úkoly.
"Je něco, čím byste mohli být užiteční?" Zatváří se pochybovačně a sám vytahuje z přihrádky zbraň, druhou.
"Jsou to překupníci, berou kluky jako Yume a prodávají je do bordelů za hranicemi. Jakmile se dostane za ně, už ho nenajdeme." Osvětlí jim.
"Vím, kde budou teď, ale nevím, jak dlouho." Dodá ještě a jeho tvář se zatvrdí. Není to znát, ale má o Yumeta neskutečný strach.
"Dal jsem ho hlídat z dobrého důvodu." Jediná známka toho, že není klidný, je klepání konečků prstů do stehna.
"Zkuste se nemotat pod nohy mým lidem. Hlavně ne mě. Budu mluvit jenom já, nezkoušejte se do toho plést. Když to dopadne velmi dobře, uplatím je, aby mi ho dali. Cena bude hodně vysoká. Pokud ne, zaplatí oni. Pak vám radím, utíkejte velmi rychle." Dává jim jasné instrukce.
"Dám vám dva muže, kteří budou s vámi, kdyby se něco zvrtlo." Vůbec neví, kde se to v něm vzalo, ale pokusí se je dostat do bezpečí všechny. Kazuki třeští oči před sebe a přemýšlí, kam to vlastně vlezl. Místo jakéhokoliv slova stiskne Aoimu ruku a hlasitě polkne.
"Rozkošné." Okomentuje to Show s úšklebkem.
"Možná vám zaplatím i svatební cestu, jak mě to dojímá. Až bude plnoletý." Dobře, tohle si mohl odpustit, ale…Ne, nemohl.
Aoi, Yumeto
Někteří možná prosí o jejich ochranu, ale pak se dostanou ještě do většího bahna, než ve kterém byli. Tolik zoufalých zaprodaných lidí, nucených krást a vraždit ve jménu svých pánů… Aoi viděl kdysi scénku, kdy přijeli šéfové jednoho klanu s mrtvolami v autě a přiměli nově přijaté kluky, aby vykopaly jámy na hroby. Byly moc malé a tak jim bossové vynadali, zkopali je a hodili do děr, že si nezaslouží žít, když dělají špatně svou práci. Nakonec je nezastřelili, ale ti kluci si nejspíš nadělali do kalhot. Vážně úžasný život… Boss řekne a vy jdete. A pokud jde o Showův přístup ke krádežím… ten byl opravdu unikátní sám za sebe. Kdyby takhle přemýšleli všichni, svět by byl doopravdy hnusné místo. Laskavost a slušnost by měla být kolem nich, ne strach o to, že když něco odložíte, přijdete o to. To by vám taky mohli na druhý den sebrat dům, protože jsou v přesile. Copak to takhle šlo? Show byl prostě psychopat a nedalo se s tím nic dělat. Navíc to vypadalo, že se jejich cesty zkřížily tak moc, že už se ho snad ani nezbaví. Když si Aoi nastoupí a dozví se, kde Yumeto doopravdy pracuje, zamne si oběma dlaněmi obličej. Tohle byl přesně jeho styl a taky je mu jasné, že šlo o peníze. Stejně jako je mu jasné, proč mu lhal. To nebylo proto, že by se mu nechtěl svěřit, on mu prostě nechtěl po tom všem přidělávat starosti. Yumeto se nikdy nebude řídit jeho radami a takhle to dopadlo. Našel si mafiána a sám skončil v rukou těch nejhorších lidí. Kdyby udělal, co mu řekl Aoi, v tom baru by si ho nikdo nevyhlédl. Dá prudce dlaně dolů, když auto s cuknutím zastaví a udiveně se rozhlédne. Dveře se otevřou a dovnitř se vecpe Kazuki a on po Showovi vrhne vyčítavým pohledem. Měl mu to zakázat! Podle toho všeho, co Show říká, to bude hodně nebezpečné a on by byl raději, kdyby byl Kazuki zamčený doma a v bezpečí. Pak se ale s nakrčeným obočím podívá na Kazukiho a sevře jeho dlaň. Rozumí mu. Taky tam nebude k ničemu a jede, protože by nechtěl sedět doma. Nemůže za to Showovo hecování. Poslouchá všechny příkazy, které Show rozdává a teprve tady si plně uvědomuje, s kým se to na ulici pohádal. Připadá si pořád menší a jeho žaludek scvrklejší, ale nesmí se tím nechat vyděsit. Pozoruje zbraň, kterou Show vytahuje a musí po pravdě zavrtět hlavou. "Od toho obvinění se na podobnou věc nesmím ani podívat. Nesmím držet zbrojní průkaz." Řekne. Pro boha je sociální pracovník, ne nějaký policista nebo voják. A Kazuki? Vždyť byl ještě nedávno dítě, kde by k podobným věcem přišel. Show se je rozhodne chránit a Aoi se nutně musí na něco zeptat.
"Proč nás vlastně bereš s sebou, když oba víme, že ti jsme jenom na překážku?" Podívá se na jeho profil. Určitě mu nechce dovolit, aby Yumetovi pomohl jenom z dobroty srdce, ale zároveň se Aoimu nechce věřit, že by tohle byl promyšlený způsob, jak se jich někde zbavit a mít před Yumetem čisté ruce. Klidně by to tak mohlo být. A Kazukimu by ani nepomohlo, kdyby zůstal doma. Podle Aoiho by ho dřív nebo později našli všude. Protočí očima, když dojde na svatbu a plnoletost.
"Co ti budu povídat, hodí se nám jakýkoliv nečekaně příjemný dar." Rýpne si zpátky. Hodný, bohatý strýček Show, ze kterého vždycky něco kápne! O několik kilometrů dál, v úplně jiném autě Yumeto zoufale kope oběma nohama do kufru auta, do kterého ho nacpali. Je svázaný a má roubík, strašně se bojí a vůbec neví, co se děje, ale taky má velkou sílu. Nakonec se mu ho podaří vykopnout, ale je to skoro ve stejnou chvíli, kdy auto zastaví, několik lidí ho oběhne a začnou ho tahat ven. Pere se s nimi, snaží se jim to znemožnit a i v té panice si uvědomí, že ho nikdo moc nebije. Nenapadne ho, že jim jde o jeho nepocuchanost, aby za něj dostali co nejvíc a tak má pořád víc odvahy se rvát o to víc. Není mu to vůbec k ničemu. Nakonec mu někdo přitiskne něco k obličeji, on se nadýchá chloroformu a omdlí.
Žádné komentáře:
Okomentovat