Hromadné - Oni dva tě nepotřebují, mají sebe. - část 4.

(Showův byt)

Show, Kazuki

Kazuki má trochu pocit, že se snad probral až v autě. Vůbec nechápe, co se tam stalo a jak rychle se dostali ven. Jak kdyby jeho nohy vedlo úplně něco jiného, než hlava. Možná ho z baru vážně někdo odnesl, jinak si to nedokáže vysvětlit. Viděl Aoiho výraz, který se objevil uvnitř jen na vteřinu, ale oba to zvládli a nezačali panikařit. Kdyby se to nakonec nepovedlo jeho vinou, vyčítal by si to dokonce života. Uvědomuje si o hodně později, jak moc šlo nakonec i o něj, ale i kdyby se měl za Yumeta vyměnit, v tu chvíli to prostě udělá. Nebyl žádný hrdina nebo něco podobného, jen by ho vedl čistě instinkt. Vždycky byl takový. Naštěstí k tomu nedošlo a on si uvědomí, že se na Showa začíná dívat trochu jinak. Bez něj by to nezvládli a Yumeto by skončil, čert ví kde. Po očku se po nich otáčí a snaží se odhadnout, jestli je Yumeto v pořádku. Vypadá to, že ano, i když je rozcuchaný. Uvnitř něj to musí být mnohem horší. Nedokáže si ani představit, jaké to muselo být na jeho místě. Nevěděl, co s ním bude a pak když se to dozvěděl, muselo to být ještě horší. Zavrtí sám nad sebou hlavou a zadívá se před sebe. Nechá víčka na chvíli klesnout a zhluboka dýchá. Tím rozpoložením se mu obrací žaludek. Auto se dá pomaličku do pohybu a zatím jen Show ví, kam jedou. Kazuki si zakryje uši, když se ozve výbuch a hledí vyplašeně před sebe. Uvědomí si, že ve výsledku nemá strach. Jeho hlava to přijme jako hotovou věc. Chtěli ublížit Yumetovi, to jim nedokáže odpustit. Show svírá celou dobu Yumetovu dlaň a nakonec ho přitiskne k sobě, když mu dá ruku kolem ramen. Neptá se, ale myslí si, že tak mu teď bude nejlépe. 

"To co se stane všem, kteří na tebe jen zkusí sáhnout, Yume-chan." Pošeptá mu tvrdým a nekompromisním hlasem.

"Ale pokud si to ve své hlavě chceš obhájit jinak, Yakuza nikdy netolerovala obchod s lidmi. Dostal už jedno varování, věděl, co se stane, když neposlechne. Je to jeho vina." Pokrčí nenuceně rameny. Ne, nestydí se ani trochu za to, co udělal, ani výčitky svědomí mít nebude. 

"Neboj, už se nic takového opakovat nebude." Slíbí mu ještě jednou a pak se pomalu vykloní, aby viděl na Aoiho.

"Dobrá práce, Aoi-san." Většinou moc lidi nechválil, ale oba s Kazukim se v krizi zachovali velmi dobře. Show si uvědomuje, jak snadné by bylo to celé zkazit. Pak se zase pomalu opře zpátky a líbne Yumeta do vlasů. 

"Pojedeme domů, k nám domů. Postarám se o tebe, Poklade." Je mu jasné, že se teď trochu uklidní, ale podle něj mu teď bude nejlépe u něj. Jeho byt je hlídaný a pod neustálým dohledem kamer. Nikde ve městě by nemohl být ve větším bezpečí. Zvedne ještě telefon a zavolá doktorovi, který už Yumeta ošetřoval. Cesta netrvá dlouho, a když auto zastaví v hlídaných garážích, pomůže Yumetovi ven.

"Jen pojďte, uvidíte, jak můžete klidně žít. Časem." Show chladný pohled se zaměří na Aoiho. Zkouší, jestli by se dal přemluvit, aby se k němu přidal. Podle něj má potenciál. Ano, myslí si to jen podle reakce, kterou u něj viděl. Kazuki to samozřejmě nepochopí. Táhne se trochu za nimi, ale to ho brzo přejde, když poprvé spatří Showův apartmán. Udělá několik rychlých kroků dovnitř a začne se rozhlížet. Po pár minutách mu to dojde, podívá se na Showa a zrudne.

"Já se…" Vykoktá Kazu. Show zavrtí hlavou. 

"Jen se klidně rozhlédni. Tam je bar, něco nám můžeš nalít. Je toho tam dost." Pozvedne koutky a skoro to vypadá, že se na něj vážně usmál. Pomůže Yumetovi na pohovku a chvíli ho tam nechá. Projde bytem k Aoimu a zastaví se vedle něj. Oči stočí na Kazukiho, který nevychází z údivu.

"Myslel jsem to vážně. Hodil by ses mi. Jen si představ, jak byste mohli žít? Už nikdy by se na tebe nikdo nepodíval jako na spodinu. Nikdo si to nedovolí, to umím zařídit. Nebudeš muset přemýšlet, jestli tě na druhý den nevyhodí, ani o tom, jestli budete mít kde bydlet." Odmlčí se na chvilku, než se podívá Aoimu přímo do tváře.

"Nebudu po tobě chtít, abys někoho zabil, na to mám jiné lidi, chci jen někoho, komu budu věřit, že to udělá, když to třeba jednou bude opravdu potřeba. Víš, když si pomyslíš, co všechno zažil a to jsem ani nemusel být já…Možná by si to taky zasloužil. Už by nikdy nemusel hnout ani prstem a co si budeme, ty se taky nepředřeš. Můžeš se klidně starat o kluky z ulice. Možná nebudou vždycky dělat legální věci, ale dostanou domov a loajální rodinu, tomu věř." Nechá Aoiho, aby si to nechal projít hlavou, a sám se vydá ke dveřím, aby pustil doktora dovnitř.

"Arigato za rychlý příjezd. Můžete prosím zkontrolovat oba dva?" Myslí i Kazukiho, neví, jak to nese psychicky, je tělo by to mohlo prozradit.

"Já jsem úplně v pořádku." Ozve se rychle Kazuki a už se zase červená. Přecupitá k Aoimu a vrazí mu sklenku do ruky.

"Je to hrozně dobrý, vážně." Pobídne ho, aby to taky vyzkoušel. Vypadá u toho, jak kdyby poprvé vylezl z nějaké kobky. Show se vrátí k Yumetovi a počká, až ho doktor prohlédne a ošetří. Pak mu zaplatí podobnou sumu jako prve a u toho se podívá na Aoiho. Chce, aby viděl, co si později může klidně dovolit. Ano, opravdu má v plánu ho vzít k sobě.

Aoi, Yumeto

Aoi nemá ani ponětí o tom, co se právě odehrává uvnitř Kazukiho, jsou každý sám se svými myšlenkami, protože to nejde zařídit tak, aby seděli čtyři vedle sebe. Musejí teď být ohleduplní, protože největší trauma zažil Yumeto, ale Aoi nemůže přestat myslet na to, jak se ten chlap díval i po Kazukim. Pěkných kluků chodilo po ulici hodně a všem hrozilo podobné nebezpečí. Prostituce byla jednou z věcí, která se klukům nevyhýbala, ale aby někoho prodali do ciziny opravdu jako otroka na maso a nic víc? To byla příšerná představa. Jeho mozek si odmítá připustit, že by tak Kazuki mohl skončit, ale pravda byla, že ho to nejspíš dožene později. Vždycky se uměl ve věcech pořádně plácat, jen co na to měl dostatek času. Nedovede si představit, co si teď počne, aby tomu nadobro zabránil. Show se o ty lidi sice postaral se vší definitivností, ale to neznamenalo, že byli jediní v Tokyu. Začíná mu připadat jako nemožné tady normálně žít, ale nejspíš ho jenom popadala paranoia ze všeho, co se stalo. Jeho život byl prostě vzhůru nohama a odmítal se uklidnit. Co když má takovou karmu a jeho vinou se Kazukimu něco stane? Povzdechne si, zakryje si tvář dlaněmi a sjede v sedačce níž, jako by chtěl odpočívat. Vedle něj se Yumeto tiskne k Showovi skoro v leže, tvář má schovanou někde v ohybu jeho boku a saka a ven mu vykukuje jenom jediné oko. Ještě pořád se srovnává s tím, co všechno se vlastně stalo a s tím výbuchem a jeho následky taky. Nebyl ten typ, co by se pomstil, ale zároveň necítí v podstatě žádné emoce k těm zemřelým. Jako by někdo vymazal všechny jeho emoce. Tedy všechny ne… ale cokoliv, co by ho přimělo si uvědomit, že možná měli rodiny nebo si to třeba naopak zasloužili. Vlastně je mu to jedno, byl rád, že Yakuza dělala něco dobrého a podobné věci už byly moc i na ni a tak přikývne na Showova slova a je zticha až dokud se nedostanou do jeho bytu, který už dobře zná. Za jiných okolností by mu Kazukiho výraz připadal roztomilý, ale teď se chce jenom svalit na pohovku a přestat myslet. A taky to udělá. 

"Nemá někdo led?" Chce si ho připlácnout na bolavou hlavu.

"A platíčko Neurolu." Poručí si a Aoi se usměje. To už začíná být Yumeto. On sám vejde jenom opatrně a se vší slušností se rozhlíží, ale když vidí Kazukiho, jak na to v úžasu hledí, popíchne ho, kde teď bydlí s ním. Nestydí se, ale je mu to líto. Každý chce dát to nejlepší tomu, koho miluje. Myslí i na to, jak mu Show v autě poděkoval. Aoi si nepřipadal, že by udělal něco zvláštního, ale oba to s Kazukim ustáli a nepanikařili ani to celé nepokazili. Zůstává stát a sleduje Kazukiho, jak chodí okolo. Pak věnuje starostlivý pohled Yumetovi, ale ten už má někoho jiného, kdo se o něj bude starat. Je na něm vidět, že už tady byl. A pak se Show zastaví přímo u něho a začne mu nabízet život v jeho klanu. Aoimu doopravdy klesnou ústa od sebe, protože si toho na ulici řekli hodně. Nejen to, že na sebe nebyli vůbec příjemní, ale Aoi se taky jasně vymezil proti tomu, co považoval proti pravidlům. A někdo jako Show, se všemi těmi profesionálními muži okolo, mu chce namluvit, že by mu byl užitečný? Mimoděk se doopravdy rozhlédne, ale to není to, co by ho přemluvilo. Nepotřebuje, aby se na něj nikdo nedíval z vrchu, na to je zvyklý a je proti tomu imunní. Jenže to není všechno. Vlastně asi chápe, o co Showovi jde. Yumeto byl támhle a Aoi s Kazukim byli jeho rodina. Yume jim věřil a proto i Show. Show si uvědomil, že pro Yumeta oba skočí do ohně a když s nimi bude dobře zacházet tak nejspíš i pro něj. 

"To proto, že nejsme bezskrupulózní hovada, co jim je všechno jedno, i vražda." Řekne hned, aby bylo jasno, proč jsou s Kazukim tak skvělí, ale pravdou bylo, že mu to začne hlodat v hlavě. Už jen proto, nad čím před tím v autě přemýšlel. 

"Nedovedl bych ti slíbit, že někomu vezmu život." Potřese rameny. Jak by to měl udělat? Pomalu se podívá na Kazukiho a jeho výraz. To je asi Showova největší páka. Pak oči sklopí. Neměl by se k tomu nechat přemluvit, neměl by se nechat uplatit, jeho duše propadne peklu. Kazuki se bude mít dobře, ale on bude členem klanu. Nebo budou živořit s dobrým pocitem, který je všem ostatním u zadku. Tohle bylo strašné. Trochu zoufale si zajede dlaněmi do vlasů. A k tomu jeho stará práce… možná by dovedl ovlivnit, aby ti kluci neskončili úplně špatně? Možná i tady existují vznešené ideály? A co když ne? 

"Tohle nemůžu rozhodnout hned." Řekne šeptem, aby to Kazuki neslyšel. +Nemáš se rozhodovat vůbec.+ Připomene mu jeho svědomí, ale to už je Kazuki u něj a podává mu sklenici. Přiměje se k úsměvu, ale je unavený a vyvedený z míry. Yume doktora očividně zná a on ani netuší proč a odkud a jakmile dojde na placení, raději se podívá jinam a otočí do sebe panáka na ex.

Show, Kazuki

Show se musí pousmát nad Yumetovou reakcí. Dal by mu úplně všechno, ale sám moc dobře ví, že tohle si musí prožít. Bude vedle něj a nikam teď rozhodně nepůjde alespoň pár dní, ale prášky mu podle něj nepomůžou. Ne, už ho nenechá po ulicích chodit nikdy samotného, i když právě tyhle zmetky zlikvidoval. Pořád jich je kolem dost a dost. Jeho pozornost má na chvíli Aoi. První čekal okamžité odmítání, ale tím, že se to nestane, tuší, že nad tím opravdu přemýšlí. To je hlavní základ úspěchu. Kdyby ho odmítl rovnou, je mu jasné, že nemá smysl se dál snažit. Zdá se však, že mu nasadil brouka do hlavy a musí to víc směřovat na Kazukiho a jeho bezpečí, taky trochu blahobyt, ve kterém by mohl žít. Ne, že by si Show myslel, že si to nějak extrémně zaslouží, ale klidně se bude dívat, jak ho Aoi bude rozmazlovat a dá mu k tomu potřebné prostředky. Kámošky můžou vyrazit na nákupy, půjčím s radostí svou zlatou kartu, ani nemrkne. Dobře, už na jejich adresu nebude vtipkovat, ale myslel to dobře. 

"To nejste, v tom máš pravdu. Ale většina populace kolem ano." Ušklíbne se a je jasné, jaký má názor na okolní společnost. Všichni se tváří, jak pro vás udělají cokoliv, uklání se až k zemi a když mají příležitost, stejně vás hodí přes palubu. Tohle se dělo dnes a denně, nevidí důvod, proč by tam měl nechat se sebou zacházet. 

"To teď ani nemusíš." Reaguje hned.

"Nechci od tebe sliby, chci vidět, že do toho půjdeš a budeš mi věřit. Protože já vždycky vím, co dělám a proč to dělám." Ano, kvůli tomu ho chce. Ví, že je zásadový a pokud na to kývne, je to ten, kterého chce mít vedle sebe. Obočí mu jde malinko nahoru, ale podobnou odpověď čekal.

"Máš na to dva týdny. Pak budu přebírat velkou část města po svém otci. Přijedu a zeptám se na tvou odpověď. Do té doby oba dva budete mít svou vlastní ochranku. Vysvětlím ti, jak to funguje později. A mimochodem, Aoi-san. Jsou další věci, které umím zařídit. Tvůj rejstřík je, no teď už asi čistý." Udělá dobrý skutek, možná ho tím přesvědčí.

"A je tu ještě Kazukiho práce. Byl dobrý, opravdu ano. Mohl by to tam celé vést. Rozhodnutí je na tobě. Možná si řekneš, že to není fér, ale když něco chci a někdo mi za to stojí, neexistují překážky. Tohle je můj život, kde je všechno možné. Mohl by být i tvůj, vlastně i jeho." To je to poslední, co stihne. Kazuki nakonec vypadá víc než v pořádku, tak k němu doktora nevolal, kdyby se mu přitížilo, může tu být během deseti minut, klidně i v jednu v noci. Kazuki vůbec netuší, o čem se ti dva bavili. Když však Aoi vypije panáka na ex, trochu se zarazí.

"Všechno v pořádku?" Zeptá se ho starostlivě a už mu dolévá druhého. 

"Vážně je toho tam spousta." Zopakuje mu svůj objev a sám jen pomalu usrkává. Přijde mu to moc dobré na to, aby to do sebe obrátil.

"Klidně se tu rozhlédněte, je tu ještě jedna ložnice navíc, tam můžete klidně dneska zůstat, má vlastní koupelnu a o dveře dál je taky kino." Vysvětlí jim to Show a sám odejde k baru, aby Yumetovi nalil jeho oblíbené pití a donese mu i ten led. Usadí se vedle něj na pohovku a ještě jednou si ho přeměří pohledem. 

"Můžeme jít spolu zítra vybrat prádlo, třeba by se ti udělalo lépe. Nebo na nákupy." Udělá si volno, Yume si jeho čas opravdu zaslouží.

"Můžeme je vzít s sebou. Určitě si taky rádi něco koupí." Nabídne mu klidně a tak aby ho slyšeli i ti dva. Chce, aby Yume věděl, že je bere na milost a jako jeho rodinu a o tu se bude starat, i kdyby Aoi odmítl. Kazuki se s vytřeštěnýma očima podívá přes rameno a nechápe už vůbec nic. Kdyby to Show neřekl, už běží na další obhlídku. Odvahu na to otevírat dveře ještě nedostal.

"To nemyslíš vážně, že ne?" Ptá se Showa, jak kdyby byl úplný pitomec.

"Proč by ne? Ginza by mohla být ideální místo." Samozřejmě jde rovnou k tomu nejlepšímu.

"Vyrazíme ráno, dáme si snídani, nákupy, oběd, nákupy." Pokrčí rameny Show.

"Musíme přeci pomoct japonské ekonomice a co je lepší, než utratit pořádný balík. Nebo máš pocit, že si to s Yumetem nezasloužíte? Aoi možná ne, podle toho jak se tváří, ale tvoje nadšení by mohlo být nakažlivé, co víc teď potřebujeme?" Ohlédne se na Yumeta a přitáhne ho k sobě do náruče.

"No nemám pravdu?" Políbí ho na tvář.

"Aoi se taky nakonec možná bude tvářit trochu víc spokojeně." Pošeptá mu s tichým smíchem. Vlastně by nebylo tak špatné mít podobné přátele, ale to nahlas nepřizná ani za zlaté prase.

Aoi, Yumeto

Aoi musí udělat pochybovačný obličej, podle něj to Show s tou polovinou populace přeháněl. Ale když si vzpomněl, jak se chovali jenom jeho kolegové, v podstatě normální lidé, kteří se jen doslechli o tom, že byl Aoi někdy u soudu, všechno jeho přesvědčení dostává vážné trhliny. Nikdo z nich s ním nikdy nezašel ani na pivo a proč? Tady proti němu stojí naprostý prevít, člověk, který se nebojí ničeho a má krev na rukou, ale čí krev a proč? Dneska ukázal, že se za ně postaví mnohem víc, než kdy kdo v jeho minulosti. Možná… když je Show neopustí… by se vážně měli líp. Raději nepřemýšlet nad tím, co by se dělo, kdyby se s Yumetem rozešli nebo Show přišel o moc, skončil ve vězení nebo si jinak vzpomněl, že už ho jejich obličeje nebaví. 

"Vážně?" Broukne, ale není to zpochybňování jeho slov. Je to spíš zmatek nad tím vším. Proč má najednou Show pocit, že by se mu tolik hodil? Ještě na ulici si šli málem po krku a teď najednou ví, že to všechno Aoimu nenabízí pro nic za nic? Jakou podivnou, neviditelnou zkouškou Aoi prošel, že se všechno takto změnilo? Dva týdny. Neřekne na to nic, ale pokývá hlavou a je tak peklu zase o kousíček blíž, protože to prostě neodmítl. Jak by se na tohle asi díval Kazuki? Zradí ho, když mu řekne, že o tom uvažuje nebo se mu hlavou honilo něco úplně jiného? Musí si s ním někde v soukromí promluvit, ale má vážně strach. Aby to mezi nimi nepokazil. Znají se ještě tak málo… Show jim dokonce přidělí ochranku, aby se jim do té doby nic nestalo a pak zmíní i to, že jeho trest už neexistuje. Teď Aoi doopravdy otevře pusu a zírá na něj jako na ducha, protože nechápe, jak je něco podobného možné. Vždyť o tom ví dost lidí? Má asi tisíc otázek, ale přijde k nim Kazuki a on musí všechny spolknout. Má silné nutkání utíkat na první úřad a ověřit si, že je to pravda, ale něco mu říká, že je. Že nemá smysl to zpochybňovat. A k tomu ta Kazukiho práce. Pomalu se podívá do jeho očí. Kazuki mu zatím nalévá panáka. 

"Ano, ano, jen na mě dopadá všechno, co se stalo." Snaží se mu nelhat, protože tohle všechno byla součást toho dopadu. Asteroid jménem Show. Obrátí oči za Showem, když jim nabízí, aby tady dneska přespali a nejspíš to doopravdy přijme. Dopadá na něj únava, nechce se mu už nikam, i když by to už mělo být bezpečné a o kino zrovna vůbec nejde. A taky nechce hned opustit Yumeta. 

"Vážně tady vypadáš jako doma." Řekne mu s lehkým úsměvem a Yume se na něj udiveně podívá. Pak zčervená a podívá se na Showa, jako kdyby to bylo něco nevhodného. Show mu místo čehokoliv podá pití a led a nabídne mu, co by mohli zítra dělat. Dokonce všichni. Málem vyprskne do dlaně, když dojde zrovna na prádlo, ale Show vypadá, že to myslí vážně, že na něj Yume prostě je. 

"Koupíme prádlo, ale tobě." Řekne mu a Aoi protočí očima. Teď je to on, kdo se červená a odvrací se. U jejich vrkání být vážně nemusí. Místo toho vykročí ke dveřím, za kterými by mělo být kino a pootevře je. 

"Vážně tam je." Řekne ostatním a poslouchá to o Ginze. Show by asi ani jinam nešel. 

"A slíbil jsi mi stosenový obchod." Ozve se Yumeto a celou Ginzu hodí ze stolu. Aoi se musí zasmát, to je přesně on. Jeho hodnoty jsou vždycky vzhůru nohama proti druhým. Když dojde na to, že Aoi si jako jediný nic nezaslouží, Aoi si dá ruce v bok a hrozivě se zamračí. Za to Yumeto se hlasitě rozesměje, až to jeho pití vycákne a dává si dlaň před ústa. Prima, teď si z něj bude jenom tropit žerty! Yume se nechá přitáhnout do Showovi náruče a pořádně se napije. Vzpomínkám se vyhýbá obloukem, prostě se to nestalo! Teď na to nechce myslet.