Hromadné - Oni dva tě nepotřebují, mají sebe. - část 1.

(ulice Tokya)

Show, Kazuki

Show se přistihl, že mu bez Yuemta není vůbec dobře. Nemohl ho vidět přes den, protože sám měl hromadu práce. Yume ji zase měl večer a to se Showovi zrovna nezamlouvalo. Musel hodně krotit své myšlenky, protože to slíbil a své sliby nikdy neporušoval. Pravdou ale bylo, že kdyby to šlo, vyzvedl by Yumeta hned v práci a odvezl by si ho k sobě. Ne, bude se chovat slušně. Svou rozčarovanost trochu tišil plánem, který vymýšlel, co se Kazukiho týkalo. Musel to dobře promyslet, aby nebyl v podezření. Co však nečekal, bylo to, že mu Kazuki bude házet klacky pod nohy. Druhý den ráno mu totiž oznámil, že jeho nabídku bydlení nevyužije. Show se musel velice ovládat, aby mu něco neomlátil o hlavu. Taková malá, pubertální obluda, vážně si myslel, že to bude celé jednodušší. Smlouvu na něj použít nemohl právě kvůli jeho věku a tak se rozhodne, že to vyřeší úplně jinak. Nepřijdou na něj a zároveň z něj bude mámit peníze. Po obědě se sešel s pár svými muži, kteří všechno zařídí za něj. Dal jim velmi jasné instrukce, co mají dělat a pak je poslal na Kazukiho. Zatím mají nařízeno, aby ho sledovali, ale tak, ať je vidí. Chce mu nahnat strach, aby se později příliš necukal. Dá tomu týden, kdy ho bude strašit i ve snech a pak jim nařídí další krok. Vážně bych chtěl vidět, jak se bude tvářit, ale to bohužel nejde. Možná by jim mohl dát skrytou kameru, aby to měl z první ruky. Musí se pousmát nad svými myšlenkami. Týden uplynul jako voda. Dost času strávil s Yumetem a dokonce si vyhradil celý den a noc, aby s ním mohl být. Podařilo se jim vyrazit ven a obnášelo to vlastně dost obyčejné kino a neobyčejná večeře. Skončili samozřejmě u Showa doma, kde do rána nezamhouřili oka. Mělo to jen jedinou chybičku, zase musel odvézt Yumeta domů a znovu pozoroval, jak vystupuje z auta a odchází. Ne, nelíbilo se mu to ani trochu. Vážně by chtěl udělat něco, čím by to celé změnil, ale momentálně to není v jeho silách. Dnes si ale spraví náladu. Yumeto by měl být v práci a tak se Show rozhodl, že si osobně dohlédne na první kontakt jeho mužů s Kazukim. Samozřejmě, že bude opodál a všechno jen pozorovat, ale ujít si to nenechá. Kazuki se právě vrací z práce s velmi dobrou náladou. Od té doby, kdy společně s Aoim strávili první noc spolu, má všechno zalité sluncem. Aoi má snad místo, Kazuki dostal dost peněz, aby doplatil nájem, takže je nevystěhují a auto se prodávat nemusí. Mohl by být den lepší? Tedy až na jednu věc, se kterou se Aoimu nesvěřil. Má pocit, že ho už pár dní někdo sleduje. Nechce mu přidělávat starosti, dokud si nebude jistý a to zatím není. No spíš si lže do kapsy jen proto, aby sluníčkové dny jen tak nepřestaly. Už už je skoro v domě, když k němu ze tmy přistoupí dva muži, kteří mají očividně dost natrénováno. Kazuki se zarazí a zkusí je obejít, ale je to marné. Jeden do něj šťouchne, aby zase skončil před nimi.

"Na něco jsi milej zlatej zapomněl." Prohodí jeden z nich na Kazukiho.

"Dluhy musíš platit, víš? Takhle to na světě chodí. Jestli ti to ještě nikdo neřekl, tak to dělám právě já." Natáhne k němu ruku a prsty naznačí, aby mu zaplatil. Show zatím stojí opodál a kryje ho tma. S úsměvem všechno pozoruje a vypadá to, že má hned lepší náladu. Kazuki vypadá hodně vyděšeně.

"Já mám u sebe jen něco málo, ale seženu toho víc, slibuju." Snaží se to vyřešit po dobrém a už loví všechny yeny, které u sebe má. 

"Nechci žádné problémy, opravdu." Už se mu chvěje hlas a ještě chvíli a asi se rozbrečí, má hrozný strach. 

"No uvidíme, jestli to bude dost." Ozve se druhý, který si stoupne částečně za něj, aby jim třeba nechtěl utéct.

Aoi, Yumeto

Show si pro svůj počin nejspíš nemohl vybrat horší noc. Nejen, že Yumeto nakonec v práci vůbec nebyl – tedy byl, ale ne dostatečně dlouho – ale po dlouhé době se mu podařilo sejít se s Aoim. Domluvili se, že si spolu dají skleničku na nějakém méně nápadném místě a sešli se v jenom z těch malých barů nebo snad nočních bister, kterými bylo Tokyo protkané jako plátno. Byly to ty malé kulaté barové stoličky okolo jediného výčepního pultu, kam se dohromady vešlo asi tak deset zákazníků najednou a na ulici jim koukaly jenom zadky a záda, protože hlavy měli schované za plachetkami se znaky podniku. Aoi se už dlouho pokoušel s Yumetem spojit, aby si popovídali o tom, co teď dělá a kam pořád mizí a ano, taky byl zvědavý, jestli si někoho nenašel, jak si myslel Kazuki. Yumeto se odpovědím nejdřív vyhýbal, nechtěl na sebe nic prozradit, ale tajnůstkářský nikdy nebyl, takže to na něm Aoi stejně poznal. Ani ve snu by ho však nenapadlo, že to není kvůli tomu, že by se Yume nechtěl svěřit, ale že měl Yume strach, aby snad nevyšlo na světlo, kdo přesně Show je a že tady někde kolem brousí taky jeho nová ochranka. Snažil se chovat jako vždycky, ale byl roztržitější, než obvykle a dokonce se mu ani nedařilo obratně mezi prsty protáčet pivní tácek, jak u něj bylo obvyklé. Aoi se tomu culil pod fousy a všechno přičítal jeho novému růžovému rozpoložení. Na oplátku se svěřil i on jemu, ale trochu ho vykolejilo, že Yumeto nepůsobí ani zdaleka tak překvapeně, jako od něj očekával. Copak to na něm a na Kazukim bylo nějak vidět? Podle něj to bylo až do poslední chvíle vyloučeno. Když se pak ale svěřil taky s tím, že přišel o práci a za jakých okolností, Yumeto ho konečně začal vnímat naplno a vypadal, že se utopí ve vlastním půllitru. Aoi mu hodně pomohl, vysekal ho z nejhoršího a zaplatil dost pokut za Yumetovy drobné krádeže a bylo na čase mu to vrátit. Aoi si sice práci našel docela rychle, ale byl to jen částečný úvazek někde ve vrátnici pochybného autobazaru. Ještě ho tam v noci někdo zavraždí… 

"Na, vem si tohle." Vytáhne peněženku a začne z ní tahat bankovky. Má jich teď dost, co je se Showem. 

"Co to děláš, co blázníš?" Zlobí se Aoi a cpe je zpátky, zatímco na ně koukají barman i ostatní pijani a několik yenů se odporoučí taky k zemi. Yumeto se pro ně sehne, protože v jeho očích je škoda každého senu a ve stejný okamžik koutkem oka zavadí o dění na ulici opodál. Po tom, co ho posledně přepadli, má na takové věci snad radar. Co by ale vůbec nečekal je, že tam uvidí Kazukiho, jak rve někomu peníze. 

"Promiňte..." Vypadne z něj, aniž by na to upozornil Aoiho, sbalí sebe a nakonec i peníze a rozeběhne se přes ulici. 

"Hej, co to děláte, nechte ho!" Mává a křičí na ty chlapy už z dálky a jako vždycky ignoruje pud sebezáchovy a nejdřív jedná a až pak myslí. Někde za ním už se jistě dala do pohybu i jeho ochranka, ale taky Aoi, který moc dobře ví, na koho se kouká. Yumeta v půli silnice předběhne, u Kazukiho zastaví málem smykem, popadne ho za rameno a strčí za sebe. 

"Co to do prdele děláte, co mu chcete?" Vystartuje a jeden týpek se napřáhne, že mu dá rovnou do zubů za otravování, ale zastaví ho jiná želená pěst. Yumetova ochranka je tady a ten na ně zuřivě gestikuluje, aby jeho přátele chránili, ať to stojí, co to stojí. Nemá při tom ani ponětí, že gorily se navzájem znají a že je poslala stejná osoba. Jenže ty jeho ho musí poslouchat a tak plní jeho rozkazy. Jak to vysvětlí Aoimu, na to přijde za chvíli. 

"Pakujte se pryč a už na něj nesahejte!" Pokřikuje Yumeto a policista opodál se začne rozhlížet.

Show, Kazuki

Show je pořád hodně dobře ukrytý ve tmě a sleduje z povzdálí situaci. Koutky se mu zlehka zvednou nahoru. Je to příjemné mít takovou moc, že může poslat kohokoliv, aby udělal cokoliv. Nemá v plánu, aby jeho muži Kazukimu ublížili. Obecně se neuchyloval k násilí, pokud nemusel. Ten, který napadl Yumeta si to samozřejmě zasloužil. Kdo chce, tak si omluví úplně všechno. Svědomí on neměl snad nikdy, i když pořád myslí na Yumeta. Show ho však varoval, říkal mu, kam patří a muselo na něm být znát, že tam patří rád. Pořád o něj má strach a zároveň musí být přesvědčený o tom, že ho uchrání, jinak by spolu nemohli být. Je v tom hodně sobeckosti, to ví a stejně se ho nechce vzdávat. Pokaždé, když s ním tráví čas, je si čím dál jistější. Obočí mu jde malinko nahoru, když se je Kazuki snaží umluvit a vidí, že už vytahuje peníze. Výborně, to šlo vlastně hrozně jednoduše. Ani ve snu by ho nenapadlo, jak moc by se mohl mýlit. Kazuki už nemůže ani couvat, jeho prostor je dost omezený. Doufá, že to, co má u sebe, bude na nějakou dobu stačit. Bude to pak muset Aoimu vysvětlit, ale teď na to není schopný myslet. Vybavují se mu všechny dny, kdy se na ulici schovával a spal na půl, kdyby ho náhodou našli. Měl z toho dlouho noční můry, které ho přešli až u Aoiho doma. Nechce to celé zažívat znovu, ale taky ví, že se z toho jen tak nedostane. 

"Víc nemám, ale brzo budu mít." Zkouší ještě roztřeseným hlasem, když v tu chvíli k němu dolehne ještě jeden a známý. Prudce se ohlédne, protože si v první chvíli myslí, že se mu to jen zdá, ale opravdu vidí Yumeta a v závěsu za ním Aoiho. Po tváři mu začnou stékat úlevné slzy a zároveň vrtí hlavou, protože ani jednoho z nich nechce dostat do nebezpečí. Jakmile se ocitne za Aoim, chytí ho za látku svršku. 

"Ublíží ti." Ozve se tichý hlásek. Yumetova ochranka je během vteřiny u nich, ale muži zůstanou zírat jeden na druhého. Všichni mají své rozkazy a ani jeden je nechce očividně porušit, protože ví, co je čeká. 

"Držte se od něj dál." Křikne po nich jeden z Yumetových strážců.

"To vy se máte držet dál. Co tu vlastně chcete?" Prskne po něm druhý. Kazuki těká očima z jednoho na druhého a vůbec netuší, co se tu krucinál děje. Show to celé pořád sleduje a začíná mu docházet, že tohle nebyl ten nejlepší nápad. Snaží se velmi rychle něco vymyslet a nakonec sáhne po svém telefonu a pošle na přístroje vyděračů kód, aby se stáhli.

"Dobře, pro tentokrát jsme skončili." Začnou muži ustupovat, zatím co Showem pověřená ochranka ještě chvíli tlačí před sebou. Už už se chce ztratit, ale periferně zahlédne policistu opodál, jak míří k nim. Pokud někoho z nich sbalí, bude problém, pokud seberou Kazukiho, už své peníze nikdy neuvidí. Musí jednat a rychle. Vykročí ze tmy a vyrazí rovnou ke strážníkovi. K jeho štěstí je to jeden z mužů, kterého moc dobře zná. Zastaví ho dostatečně daleko, aby příliš z ostatních neviděl, a chvíli se na něčem domlouvají. Show sahá do kapsy a vytahuje menší odměnu. Strážník se po chvilce ztratí.

"Vás taky jeden nemůže chvíli nechat bez dozoru." Ozve se jeho hlas, když k nim vykročí. Sebevědomí mu nechybí. Tohle jim nějak vysvětlí. Počítá s nevěřícnými pohledy a tak jen pokrčí rameny.

"Schůzka." Vysvětlí jim všem. Showovi muži na jeho gesto dlaně trochu ustoupí a je jasné, komu patří. Nechce totiž, aby byli taky u všeho. Kazuki vyhlédne zpoza Aoiho, když konečně dokáže odtrhnout pohled od goril a prohlédne si Showa. Zaujme ho něco na pod lehkým kabátem na jeho saku. Yumetovy ochránci to mají taky, ale o to mu nejde. Měl je totiž ještě někdo jiný. Dřív si toho vůbec nevšiml, ale teď, když je vidí hned po sobě, ví, kam to přiřadit.

"To byli tvoji muži, Show-san." Ozve se tiše a hledí na něj ublíženýma očima. Vážně mu věřil. 

"Cože?" Zarazí se Show a trochu nakrčí obočí. Byl příliš sebevědomí a některé detaily prostě přehlédl. 

"Splácel bych ti to, kdybys řekl." Nakrčí Kazuki obočí. Vážně by to udělal, i když ho do problémů navezli, ale takto…Show se trochu víc narovná a jeho pohled o hodně ochladí.

"Víš, že o tom to není. Jsou věci, které nemůžu dovolit." Nakonec ani nezapírá. Tváří se, že se ho to ani nedotýká.

"Nemůžu si dovolit, aby si někdo myslel, že mu cokoliv odpustím." Pozvedne trochu bradu a pomalu stočí oči na Yumeta. Je mu jasné, co přijde a ne, vnitřně na jeho reakci vůbec není připravený.

Aoi, Yumeto

Aoiho nikdy nic nedostalo tak, jako když viděl Kazukiho vyděšené slzy a ucítil, jak pevně svírá jeho tričko potom, co k němu doběhl. Dokonce ani být součástí vyšetřování vraždy, které byl svědkem ne. Neohlédne se po něm, když ho Kazuki varuje, jenom se snaží připravit na všechno, především na ránu pěstí, ale to nakonec vůbec není nutné. Je jich tady na ulici nějak moc, protože kromě mužů, kteří vyhrožovali Kazukimu, jsou tady najednou taky muži, kteří stojí za Yumetem a jedni druhé vyzývají, aby odešli. Ti první to nakonec vzdají a skutečně se obrátí k odchodu, čemuž by Aoi nemohl ani uvěřit, ale není úplně pitomý, aby mu nedošlo, že stojí za zády právě Yumetovi. Nejsou tady, aby pomohli jemu nebo Kazukimu, ale jejich společnému příteli. A Yumeto není žádný boháč ani celebrita, aby si mohl dovolit najímat ochranku. Aoi svraští čelo, vrhne po něm němou otázkou, ale víc toho taky nestihne, protože k nim přijde policista a pak ještě někdo. Jsou dost daleko na to, aby oni tři slyšeli, o čem se spolu baví, ale Aoi vidí i ten úplatek, který si policista skutečně vezme a pak odejde. Mhouří oči na přicházejícího Showa ještě víc a nejspíš dokonce ani naivní Yumeto nevěří, že se tady Show objevil z čista jasna, což navíc dělá neustále. Prý schůzka… Aoi se krátce podívá na Yumeta, ale ten vypadá Showovou přítomností upřímně překvapený. A pak se ozve Kazuki, který si jako jediný všiml něčeho, co oba dva přehlédli. Totiž, že oba gangy měly stejné odznáčky jako Show. Kazukimu to dojde opět nejrychleji a tón, kterým na Showa promluví, je pro Aoiho bolestný. Pořád ho ještě drží za sebou a dobře dělá, protože vzápětí vrhne po Showovi novým nepřátelským pohledem. 

"Tys ho zaměstnal! Slíbil si, že se o něj postaráš!" Vyjede po něm pro změnu Aoi a Yumeto rozpřáhne ruce, aby je uklidnil, protože Aoi právě zvedá hlas na jeho lásku, ale sám je z toho upřímně zmatený a vůbec to nechápe. A to ti dva ještě nevědí, že se Showem spí. Sám vrhne po Showovi naprosto nechápavým pohledem, ale místo ujištění, že s tím nemá nic společného se dozví, že to nešlo jinak. Otevře naprázdno pusu a zírá na něj stejně ublíženě jako Kazuki. O tomhle přesně se bavili, ale nikdy by si nepomyslel, že to Show bude aplikovat na jeho dva přátele. 

"Proč jsi mi nic neřekl? Proč jsi mi neřekl, že ti Kazuki něco dluží? Že je toho součástí?" Už se mračí i on. 

"A proč by ti měl cokoliv říkat?" Vloží se do toho Aoi. 

"Oba dva okamžitě domů a Kazuki dává výpověď!" Zavelí. 

"Protože s ním spím!" Utne to Yumeto a Aoi má pocit, že ho trefil kladivem do spánku. 

"Cože? S ním? Proč? Kdy?" Rozhodí rukama a Yumeto jimi rozhodí taky. 

"Musíš se ptát? Jak kdybys nevěděl, že některé věci se neptají." Řekne mu najednou hrozně vyzrále a dospěle a Aoi se stáhne. Podívá se na Kazukiho vedle sebe a pak znova na Showa. 

"Kolik dluží? Smázneme to tady a teď a dáš mu pokoj." Už se zase bojovně mračí, ale popravdě, jestli se Show rozhodne, že ne, jsou pěkně v pytli a nejspíš jim nepomůže ani stěhování na druhou stranu Japonska. 

"Vždyť nic nemáš!" Vyjede po něm Yumeto, který mu jen před malou chvílí chtěl půjčovat peníze. 

"Mám svoje auto. Vem si ho a zapomeň na nás. Na všechny." Řekne a v Yumetovi hrkne. Na tohle není připravený. Vůbec neví, co by teď měl dělat. To Aoiho oznámení, že je se Showem konec s ním hrklo způsobem, který mu jasně řekl, že konec nechce, ale zároveň přece nemůže přejít jen tak, že tihle lidé šli po Kazukim a takhle mu vyhrožovali! Najednou vypadá naprosto ztraceně.

Show, Kazuki

Showovi jde obočí nahoru, jakmile na něj Aoi vystartuje. Upřímně z Kazukiho ublížené pohledu k němu nic nedolehne. Uměl být empatický, ale tohle byl jeho život a vlastně i práce. Tam se nic takového nenosilo. Je znát, jak moc je poznamenaný svou výchovou a že některé věci nedokáže změnit. 

"Postaral jsem se, o to, aby svůj dluh splatil." Pokrčí zlehka rameny a zdá se, že se ani Aoiho nebojí. 

"Potřeboval jsem ho mít na očích a vlastně se neměl špatně. Nemůžu dovolit, aby mi zase zmizel." Stojí klidně, v jeho tváři se v první chvíli nepohne ani jediný sval. 

"Měl bys mi být vděčný. Díky mě jste neskončili na ulici oba dva." Vidí to se svojí neochvějnou logikou někoho, kdo slouží mafii a nepřijde mu to zvláštní. Když se jeho oči stočí na Yumeta, je to poprvé, kdy ucítí něco bolestného. Nechtěl ho zklamat, vlastně ani nechtěl nic dělat za jeho zády a stejně musel. Vlastně i chtěl. Varoval ho, říkal mu, kým je a stejně nechce, aby to mezi nimi skončilo. Poprvé v životě mu na někom tak moc záleží, ale je to předem odsouzené k neúspěchu. 

"Vážně jsem ti věřil." Ozve se tiše Kazukiho hlas, který Show snad ani nepostřehne. 

"Mám taky své nařízení a rozkazy, Yume-chan." Promluví přímo k němu. 

"Cesta nahoru je dlouhá a mě už nechybí moc. Pak si teprve budu moci rozhodovat o tom, kdo to odnese." Jeho hlas o něco málo změkne, když mluví přímo na něj. Neomlouvá se, žije tak, jak umí nejlépe, vždycky to tak dělal. 

"Neublížil bych mu, ne fyzicky. To jsem ti slíbil. To ale neznamená, že ho nechám jen tak jít." Pochybuje, že to Yumeto pochopí. Nakrčí trochu obočí, když Yume řekne, že některé věci se neptají. To on ví taky. Opětuje mu pohled do očí. 

"Na tom, co jsem ti řekl ohledně nás dvou, se nic nemění. Nikdy se to nezmění." Ujistí ho, že mu na něm neskutečně záleží. Kazuki sebou trhne, když Aoi začne nabízet své auto. Tohle nechce, ví, jak moc ho má rád. Snažil se celou dobu, aby ho nemusel prodávat a stejně by mohli bydlet a teď se to děje znovu, jen tentokrát kvůli němu. Tahá ho za svršek a šeptá mu, aby to nedělal. Show na ně stočí svůj pohled a najednou mu dojde podobnost, mezi Aoim a jím. Je ti jistý, že by pro Yumeta udělal úplně všechno. Zaplatil by, co by bylo potřeba, jen aby byl v bezpečí. Jeho oči se víc zatvrdí. Pozvedne trochu bradu a pak krátce přikývne. 

"Dobře, vezmu si tvoje auto a tam bude jeho dluh splacený." Mohl to odmítnout a dál ho pronásledovat, ale najednou nechce.

"Yume-chan." Promluví přímo na něj. 

"Pojď se mnou domů." Začne na něj naléhat. 

"Víš moc dobře, že tobě bych nikdy neublížil." Natáhne k němu pomalu dlaň. 

"Potřebuju tě mít na očích a vědět, že jsi v pořádku." Naznačí mu, jak moc nesvůj je, když ho chvíli nevidí. 

Kazuki už se na Showa mračí a udělá krok dopředu. 

"Lžeš, nezáleží ti vůbec na nikom." Zlobí se na něj, možná taky proto, že mu tak moc věřil. Jemu rozhodně lhal, proč by to s Yumetem mělo být jiné. 

"Ale záleží." Show se pomalu podívá na Kazukiho, který mu celkem nebojácně pohled oplácí. 

"Ty jsi práce a moje povinnost, kterou mám. Yume je…" Zarazí se a pak se podívá na Yumeta.

"Co je hm? Nejsi schopný to ani říct." Prská po něm Kazuki, jak kdyby neměl pud sebezáchovy. Pak se podívá na Aoiho a zatahá ho za triko. 

"Nedávej mu nic, co když bude za týden chtít zase něco?" Ne, není schopný věřit, že Show svůj slib dodrží. Show zatím udělá krok blíž k Yumetovi a nespouští z něj pohled. 

"Oni dva tě nepotřebují, mají sebe. Ani si nevšimli, že je něco jinak." Na Aoiho ani Kazukiho se neohlédne, teď ne. 

"Já tě potřebuju. Můžeš mít, cokoliv chceš. Jen ode mě neodcházej." Je to snad poprvé v životě, kdy upřímně někoho o něco žádá. Je to znamení, jak moc mu na tom záleží. 

"Pojď se mnou domů, k nám domů. Necháme všechno ostatní za dveřmi." Neslibuje mu, že toho nechá, to ani nejde a navíc to nechce.