Hromadné - Nečekal jsem, že to bude i s loveckou výpravou. - část 1.

(čajovna Sakurový sen)

Ruki, Hiroto

Druhý den Hiroto Sagu už ani nezahlédl. Odjíždět měl po obědě, ale jestli si někdo myslel, že si lehne, usne a bude spát, dokud se nenají a nepojede, tak se hodně mýlil. Po tom, co si Kamijo odvedl Sagu pryč, toho měl v hlavě na přemýšlení až moc. To přepadení uprostřed noci, kdy přišel o všechny svoje muže, by stačilo samo o sobě. Pořád ještě měl před očima pohled jednoho z nich, pamatoval si ho a usvědčil by ho, kdyby ho někde viděl. Ten kluk přepadával lidi, jakékoliv k tomu měl důvody a on by to možná neměl nechat jenom tak být. Měl by zjistit, jestli někde není zbytek jeho bandy, jestli není mnohem větší a nebezpečnější. Pak tu byl Inoran a fakt, že věděl o každém jeho kroku, i když byli od sebe daleko. Musí se nad tím pousmát. A pak se v jeho životě objevil Saga. Drzá gejša, která mu lezla na nervy od prvního okamžiku až do chvíle, kdy se pouhými slovy jeden druhému dostali natolik pod kůži, že se všechno otočilo a málem spolu skončili v posteli. Málem… Hiroto by nikdy nečekal, že by je u toho někdo vyrušil. Styděl se a zároveň ho rozčilovalo, že mu to nebylo dovoleno. Kamijo měl pravdu, tohle nebyl bordel, ale Hiroto taky moc dobře věděl, že i tak se panenství gejš dražilo a že se svými sponzory spávaly. Až během argumentační přestřelky mezi nimi mu došlo, jak moc je Saga pro Kamija cenný, že si nemůže dovolit jeho odchod, že to tady má jednou zdědit a jako takový musí navždycky zůstat sám a nezamilovaný. Hiroto ho mohl vzít na malou cestu do paláce, ale nikdy v tom nemohlo být víc. Bylo by dost naivní myslet si, že mezi nimi přeskočila jiskra jenom pro těch pár hodin, ale možná to byl důvod, proč Kamijo tolik vyváděl? Poznal na Sagovi něco, v co by Hiroto ani nemohl doufat? Celé dopoledne je rozmrzelý a dává to patřičně najevo, všechny vyhazuje, nic se mu nelíbí a oddechne si, když konečně ve své vyčištěné zbroji zase stane na dvoře čajovny a začne svoje věci připevňovat k sedlu svého nového koně. Dali mu jeho postroje a všechny další věci, které museli sundat z toho chudáka, který pro něj vypustil duši před branou města. Ani neví, kdo přesně to udělal. Nemyslí si, že by se tady Saga ukázal. Podle něj ho Kamijo zamkl na pět západů do doby, než bude Hiroto dostatečně daleko. Když se však rozhlédne okolo sebe, spatří někoho úplně jiného. Na okamžik se zarazí a ten pohled mu vezme dech. Ruki je k němu zády, ale to, že sem přišel, znamená, že je to pečlivě promyšleno. Sedí v trávě při vstupu do zahrady čajovny, má na sobě drahé kimono temně modré barvy s velkými květy, které jdou od růžové až do temně fialové a aranžuje květiny. A Hiroto dá krk za to, že si tohle ráno nevybral jenom pro nějakou niterní pohnutku. Vídal ho málo, ale Ruki byl pořád krásný a dech beroucí stejně jako Kamijo. Působil hrozně drobně křehce, ale jeho pusa byla vyhlášená a pro jisté umění to vážně nebylo. 

"Dobré ráno, Ruki-san." Řekne dostatečně nahlas, mine koně a dojde k němu, aby se mu hluboce uklonil. Ruki se pro sebe pousměje a pomalu pootočí hlavu, aby k němu mohl vzhlédnout. Taky se mírně ukloní, ale nevstane a pokračuje ve své činnosti. Opodál stojí jeho doprovod, ale jsou z doslechu. 

"Nikdy bych nečekal, že to budeš zrovna ty, kdo by nám chtěl odvést syna a s ním i slibnou budoucnost. V podstatě všechno, na čem jsme roky pracovali." Řekne Ruki tiše a Hiroto stiskne čelist. Teď už jim s Kamijem rozumí. A ví, jak bláhově a divně to celé zní a vypadá. Co jim má asi taky říct? Jaké záruky jim má dát? Saga celý život očividně něco chtěl a teď to házel ze stolu a pro co? 

"Kam ho vlastně chceš vzít?" Zeptá se Ruki a vymění jednu větévku za jinou. Hiroto pokrčí rameny jako kluk u tabule. 

"Chtěl jsem jet až na jih. Domů...Za teplem, sluncem..." 

"Na dovolenou." Vyprskne Ruki do dlaně a má pravdu. Hiroto měl bojů až po krk. Požádal by císaře alespoň o jediný měsíc. 

"Bude se mu tam líbit, Už se nevrátí." Řekne Ruki a Hiroto skloní oči, ale rty má pořád zatvrzele našpulené. 

"Nemůžu tam žít, mám tady práci, zase se vrátím." Řekne a Ruki udiveně vzhlédne. 

"Ty si ho vezmeš?" Tak touhle otázkou ho snad zabil na místě. Hiroto se málem chytne za srdce. Ale ono to tak znělo!

Saga, Kamijo

Saga už v noci neusnul. Za prvé měl i nějakou svou práci a za druhé by stejně nezabral. Hlavou mu běhala hromada myšlenek. Nakonec skončil v sedě, při otevřených dveřích na zahradu ze svého pokoje a koukal do prázdna. Vzpomínal na dobu, kdy sem přišel a jak moc po tom toužil. Jenže teď přišel někdo, pro koho by to možná obětoval všechno. Má ale strach, že to není ten správný krok. Hirota vůbec nezná, i když v něm probudil pocity, které doteď vůbec neznal. Jenže kdo ví, jestli je to to správné. Tady v čajovně měl svou rodinu a může si říkat, že takto opravdová rodina nevypadá. Je mu to jedno. Navíc tu měl jistou a velmi zářivou budoucnost. Kamijova slova zněla jasně a ne, nemá mu to za zlé. Pokud by odešel, už se nemá kam vrátit. Někde vzadu v hlavě mu hlásek našeptává, že by ho možná vzali zpátky a nenechali na ulici, ale…Kde by mohl mít jistotu? Kdo ví, co se za pár týdnů změní. Vydrží tak sedět až do brzkého rána, kdy slunce vychází na obzoru. Pak teprve vstane, jde se umýt a…Rozhodnutí v jeho nitru už padlo. 

Kamijova noc taky nebyl klidná. V jeho myšlenkách si pořád opakoval to, co Sagovy řekl. Možná to bylo opravdu moc tvrdé, ale takový byl život. Za svými rozhodnutími si jeden musel stát, jinak to nemělo smysl. Nikdo nebude čekat, jak to náhodou dopadne, aby mohl udělat kroky zpátky. Tak to prostě nefunguje a Saga si to musí uvědomit. Zlobí se na něj, že chce kvůli někomu hodit všechno za hlavu. Jenže je tu ještě jedna věc, on sám kdysi dávno taky všechno hodil za hlavu kvůli jediné osobě. Měl by to pochopit, opravdu ano. Když svítá, vstane, pečlivě se oblékne a vyrazí do nitra domu, aby našel Sagu a popovídal si s ním. Tentokrát už bez zbytečných emocí. Kamijo se objeví ve dveřích na dvůr ze vzdálenější části čajovny. Pozoruje ty dva, jak se baví, nejspíš o Sagovi. On už zná jeho rozhodnutí, ale je nejspíš jediný. Jeho oči jsou plné typického chladu, který roztává jen velmi vzácně. Na sobě má stejně propracované a zářivé kimono jako Ruki, jen jeho nese barvu rudé, zdobené zlatými nitkami. Vlasy má pečlivě načesané, jen po bocích sepnuté a jinak nechané volně. Pozoruje je ještě chvíli, než se rozhodne vyrazit jejich směrem. Našlapuje velmi tiše a nepozorován se dostane opravdu blízko. 

"Nevezme." Ozve se jeho jindy velmi sametový hlas. Teď je dokonale odtažitý. 

"Vážím si tebe, Hiro-san a vždycky jsem měl v úctě tvého bratra i celou vaši rodinu." Podívá se mu upřeně do očí.

"Chtěl bys nám odvézt našeho syna, a pokud se rozhodne odjet, už se nebude mít kam vrátit." Jeho výraz je nekompromisní.

"Taková byla naše domluva, když od tebe večer odcházel." Pozvedne hrdě bradu.

"Dokážeš si představit, co to pro něj znamená? Co všechno dává v sázku, pokud s tebou pojede?" Chce, aby si uvědomil, co by pro něj Saga mohl všechno obětovat.

"Pro muže, kterého nezná a který se tu jen tak objevil." Neshazuje ho, nepopírá jeho původ, ale je to tak. Za pas si přitáhne Rukiho k sobě a políbí ho do vlasů. Pak se na patě otočí a zamíří zpátky do domu. Ve dveřích se ještě ohlédne.

"Mysli na to, Hiro-san, až se ti cokoliv nebude líbit." Dokončí s mírným pozvednutým pravého koutku a vymění si místo se Sagou. Mírně se na něj pousměje, když ho míjí a pak zmizí v nitru doma. Saga vypadá trochu jinak než jindy. Je pečlivě upravený, ale jeho rysy ani oči nejsou tak zvýrazněné jako jindy. Na denním světle to není potřeba. Má několik věcí sebou, ale moc si toho vzít nemohl, pojedou na koni. Ano, umí jezdit, i když ne nějak skvěle. S Kamijem se už stihl rozloučit, teď je řada na Rukim. Dojde pomalu až k nim s očima upřenýma do těch Hirotových, a pak podívá se do tváře svého otce. Je mu do pláče, už zase.

"Omlouvám se." Místo jakýchkoliv jiných slov se mu hluboce ukloní. V duchu mu děkuje za úplně všechno, co pro něj udělali. Teď to celé hází přes palubu, jenže nemůže jinak. Pomalu se narovná, ale oči má pořád pokorně sklopené k zemi.

Ruki, Hiroto

Hiroto ještě pořád hledí na Rukiho a v hlavě mu víří snad deset tisíc myšlenek a odpovědí. Oplácejí si pohled a Hiroto jako by najednou hleděl na Sagovu matku, jejíž jediné přání je zajistit synovi budoucnost, když zahodil tu svou naplánovanou tady. Nedovolit cizímu muži, aby ho odvezl, za pár dní zjistil, že by se milovat stejně nemohli a zase ho odhodil. Hiroto příliš nechápal, proč se všechno zhouplo tak dramatickým směrem. Proč prostě Saga nemohl jen tak na pár týdnů odjet a zase se normálně vrátit, ale možná to bylo právě proto, že kdyby se do sebe zamilovali, vrátit by se už nechtěl a taky by asi nechtěl dělat tuhle práci. Ani Hiroto by to nechtěl, nebyl Kamijem nebo Rukim, aby s ním dokázal sdílet stejný život. Nemohl hodit své místo v paláci za hlavu a vést nějakou čajovnu. To Saga bude muset následovat jeho a ti dva mají nejspíš docela jasno v tom, jak se to mezi nimi vyvine. Hiroto se nechal vehnat do osidel osudu ani netušil, jak k tomu pořádně došlo, ale nebyl sám. Když se mu za zády ozve Kamijův hlas, trhne sebou a ohlédne se po něm, protože ho vůbec neslyšel přicházet. Ruki ho vidět musel, ale nehnul ani brvou. Když pak Kamijo řekne, že si ho nevezme, nakopne to jeho hrdost a odporující povahu a nejraději by tu svatbu uspořádal hned teď, jen aby mu šlápl na kuří oko. Místo toho se jen tváří podmračeně a pozoruje je. Kamijo v podstatě rekapituluje jeho myšlenky a tón jeho hlasu dává jasně najevo, co si o tom myslí. Netušil však o tom, že pokud se Saga dneska ukáže, bude sám rozhodnutý všechno zahodit a tím Hirotovi i beze slov řekne, jak moc pro něj včerejší večer znamenal. Jeden jediný večer v porovnání se vším, co tady měl. Byl by šílenec, kdyby přišel a přesto se Hiroto váhavě ohlédne ke dveřím čajovny, jako by za jejím okénkem čekal pohyb závěsu a Sagovy oči. Pak se očima zase vrátí k těm Kamijovým. Aniž by se s ním Kamijo rozloučil nebo řekl cokoliv dalšího, políbí Rukiho a zase odejde. A… to bylo prostě všechno. +A ty bys měl být můj tchán? To by dobrovolně někdo chtěl podstupovat?+ Pomyslí si kysele na jeho adresu, ale ještě pořád je tu Ruki a zatím neřekl příliš o tom, co si o tom myslí. +Prý, mysli na to, až se ti cokoliv nebude líbit.+ Zase se v duchu šklebí, ale že se mu toho včera nelíbilo hodně! Ale byla to zábava. Jenže pak se Saga doopravdy objeví aniž by si Hiroto stačil cokoliv rozmyslet a tím mu dá jasný vzkaz. Vedle sebe uslyší tiché Rukiho vydechnutí a je mu jasné, že Ruki do poslední chvíle doufal, že Saga nepojede. Kdyby mu teď řekl Nechci, abys jel, nejspíš by ho zavraždili a naporcovali všichni tři společně, ale to není to, čeho se bojí. Hlavou mu proběhne dokonce i myšlenka na to, co jeho rodina poví na to, že ani on si nevezme ženu a nebude mít děti. Něco o rodinném prokletí a tak podobně. Saga vypadá jinak, když není nalíčený a má na sobě věci vhodné k jízdě na koni. Ne hůř, jenom jinak. Podle toho, co si zabalil, je Hirotovi jasné, že pojede skoro s prázdnou a tudíž bude potřeba mu všechno koupit. Vymění si spolu pohled, když Saga přijde až k nim, ale pak se podívá na Rukiho a ten se natočí čelem ke svému synovi. Zvedne ruce, aby je mohl položit na jeho ramena. Vidí stojící vodu v jeho očích a sám nevypadá jinak, ale oba dva se drží. Jen sotva patrně zavrtí hlavou, když se mu Saga omluví. 

"Kdysi dávno jsme byli ochotni zemřít, abychom mohli být spolu alespoň po smrti." Řekne mu a sáhne do ohybu širokého rukávu, aby odtud vytáhl malý měšec. Je plný zlata, ale taky je v něm text písničky, kterou Ruki často zpíval, když byli sami a malý dárek. Brož, kterou kdysi od Kamija dostal, posetá perlami a rytinami jestřábů. 

"Chtěl bych, abys ji nikdy neprodal a jednou si ji vzal, až se budeš doopravdy ženit." Řekne mu, opře si na chvíli čelo o jeho, pošeptá modlitbu a pak ho pustí. Hiroto přešlápne a podívá se do země. Tohle je nějak víc síla, než kdy čekal.

Saga, Kamijo

Kamijo se už nechce vracet. Ví moc dobře, jak by ho loučení se Sagou bolelo. Proto musel odejít. Takové pocit z duše nesnášel a vyhýbal se jim, jak jen to šlo. Nutí ho to vzpomínat na dobu, kdy byl sám v harému a jak moc jim s Rukim hrozilo. Saga se žene do nejistoty, kdy neví, co bude za hodinu. Moc ho chtěl přesvědčit, aby tu zůstal s nimi v relativním bezpečí, ale nepovedlo se. Podle něj už byl rozhodnutý v noci a ani Kamijovo vyhrožování s ním nehnulo. Nemyslí si, že Ruki by byl úspěšný a proto neřekl nic, když pro Sagu zabalil dárky. Je dost možné, že své syna už nikdy neuvidí a jemu...Ne, on nikdy brečet nebude, na to je dost silný, aby to ustál. Vypadá to, že bude pár dní zavřený ve svém pokoji a nechá ostatní, aby se o chod podniku starali, doku se s tím nesmíří. Saga ještě chvíli oplácí Hirotovi pohled, než přijde na řadu Ruki. Z jedné strany si není pořád jistý, že to je dobrý nápad, z té druhé ho k Hirotovi něco táhne. Je to mnohem víc, než jeho sen, který si chtěl kdysi dávno splnit. Když ucítí dotek na svých ramenou, nemá k pláči už vůbec daleko. Krátce sklopí pohled ke svým nohám a tiše popotáhne. Nemyslel si, že se kdy budou loučit teď se to děje. Dokonce to vypadá, že se Ruki ani nezlobí. 

"Nechci se loučit." Pípne sotva slyšitelně a v jeho hlase je znát, jak moc ho to bolí. Jenže taky má neodbytný pocit, že se tohle muselo stát. Neví proč, ale snad to brzy zjistí. Podívá se na měšec, který Ru z rukávu vytáhne a skoro nešťastně nakrčí obočí, když si podívá, co je uvnitř. Přivře oči, když ucítí rty na svém čele, ale najednou není schopný slova. Podívá se Rukimu do očí, kterými mu chce říct úplně všechno, ale nevyjde z něj ani hláska. Vykročí ke svému koni, ale v půli kroku se zarazí a vběhne Rukimu přímo do náruče. 

"Mám vás rád, vždycky jsem měl. Je mi to neskutečně líto a nikdy vám nepřestanu být vděčný. Dali jste mi opravdový život." Sype to ze sebe najednou příšernou rychlostí, i když šeptem. Tiskne Rukiho k sobě ještě chvíli, než ho pustí, hluboce se mu ukloní a rozejde se ke svému koni. Cestou se podívá Hirotovi do tváře a vlastně i trochu zčervená. Nějak se stydí, když to všechno viděl. Konečky prstů sklouzne po jeho paži, když ho míjí a pak už je v sedle. Měšec schová pečlivě za lem svršku, aby ho neztratil. Beze slova vyrazí přes dvůr a dlouze vydechne, teprve až opustí pozemky čajovny. Strašně to na něj doléhá, ale daří se mu to držet uvnitř. Ještě chvíli mlčí, než se konečně podívá na Hirota, který jede vedle něj. 

"Za chvíli mě bude bolet zadek a budu si hrozně stěžovat." Vrací se pomalu ke svému já a vůbec netuší, že Hiro o podmínce, kterou mu dal Kami, ví. Nechtěl totiž, aby věděl, jak moc pro něj obětoval a že ho to k němu tolik táhne. Chvíli pozoruje cestu před sebou, občas trochu zápasí se svým koněm, který je asi podobně umíněný jako on sám a tím ho štve ještě víc. 

"Kam vůbec jedeme?" Zeptá se, i když vlastně trochu pozdě, když už jsou na cestě. 

"Doufám, že nebudeme spát venku." Přivře na něj trochu oči, aby bylo jasné, že na to není stavěný. Ostatně veze si s sebou gejšu, a i když je kluk, tak to neznamená, že se bude s radostí válet někde na zemi. Trochu se zarazí, když si uvědomí, co mu tady říká. Pravý koutek se mu pozvedne nahoru v jakési známce provokace. 

"Ještě pořád mě nechceš vracet?" Zeptá se ho narovinu. Začíná si být jistý, že mu svou povahou za chvíli opravdu poleze na nervy. 

"Ještě jsme spolu nespali, i když to bylo blízko. Jinak už by sis byl jistý, že to byl dobrý nápad." Blýskne se mu v očích a prohlédne si ho pořádně na koni do hlavy až k patě. Sluší mu to. Když ho chvíli pozoruje, má sto chutí ho stáhnou dolů a udělat velmi příjemnou hloupost za bílého dne. Musí myšlenky na svůj domov zahnat, co nejdál, jinak ho sežerou za živa. Sem tam se na Sagu někdo podívá, když ještě projíždějí městem, protože do dobře znají, i když vypadá trochu jinak. I přes to má pozornosti víc než dost a vypadá to, že si to užívá.

Ruki, Hiroto

"Já vím." Řekne Ruki tiše. Ani on se nechce loučit a v noci si nebyl jistý, jestli honit čas a trávit ho všechen se synem nebo ho nechat pořádně vyspat na dlouhou cestu. Najednou toho bylo tolik, co říct a zároveň jako kdyby slova ani nepotřebovali, protože přece věděli v srdci, jak to všechno je. On sám kdysi strávil pár dní ve vězení a nevěděl, jestli jeho lásku popraví a co s nimi bude a dovedl si představit, jak Sagovi může být, ale jednou tohle volání srdce přijít muselo, jakkoliv si mohli myslet, že se to nestane. Mohli po něm vůbec chtít, aby žil přísným životem gejši, zatímco oni sami žili spokojeně v páru? To sotva… budou se o sebe muset postarat jinak. Saga vykročí ke koni a Ruki ho s úzkostí pozoruje, ale pak mu najednou Saga vletí do náruče a on jej ještě jednou naposled sevře. Neví, jaké to bylo, když byl dítě, přišel k nim už velký, ale teď má pocit, jak kdyby ho choval dávno před tím. 

"Přejeme ti všechno štěstí, které na cestách posbíráš, ale taky hodně odvahy a odolnosti." Pošeptá mu ještě do vlasů, než ho po nich pohladí a konečně pustí. Hiroto je svědkem toho všeho a přemýšlí, jestli se k němu vlastní matka někdy takhle chovala. Ne, to spíš jenom Inoran, pokud se vůbec potkali. Však si pamatuje, jak chtěli oženit i jeho a nezajímalo je přání jejich syna. Saga má vlastně velké štěstí. +No jo, dokonce i na Kamija.+ Pomyslí si. Trhne sebou, když ho Saga pohladí po paži a probere se z myšlenek, protože on už vysedá na koně a dokonce ani nepotřebuje pomoc. +Dobře.+ Pousměje se pro sebe a ohlédne se na Rukiho. 

"Na shledanou." Řekne mu a záměrně neříká sbohem. 

"Máme tě rádi!" Zavolá ještě Ruki, ale Saga doslova kopne koně do slabin a než se Hiroto vůbec dostane k tomu svému, je ze dvora pryč. Hiroto se hluboce nadechne nosem a už cítí, jak s ním lomcuje rozčarování. Teď jsou ve městě a v bezpečí, ale jestli tohle udělá někde jinde.

"Prima. Nečekal jsem, že to bude i s loveckou výpravou." Prohodí, když sám leze na koně a čelí Rukiho zamračenému pohledu. No a nemá snad pravdu? Jakoby mu i Ruki říkal Máš, cos chtěl. Pobídne koně, aby Sagu rychle dojel a dožene ho na ulici. Je tady plno lidí a nedá se tu jet jinak, než krokem, aby nikoho neohrozili. Teď, když jsou pryč, z toho kouzly opředeného místa, vypadá Saga najednou celkem jako obyčejný kluk jako kdokoliv jiný. To mu zrovna říkat nebude. Hiroto má na sobě panské oblečení i zbroj a taky zbraně, Saga ne, ale i tak je oblečený dost nákladně. Vypadají asi jako nějaký šlechtic a doprovod, jen jaksi obráceně, než to ve skutečnosti je. +Prima.+ Ušklíbne se Hiroto kysele. 

"To nerad slyším, pojedeme několik dní." Řekne mu. Z paláce na jih už by si mohli vzít vůz, ale teď to nejde. 

"Teď jedeme do hlavního města a pak se uvidí, co císař dovolí." Řekne mu. 

"Jen bych cestou ještě rád zkontroloval jedno místo." Dodá. 

"Zklamu tě, ale vesnice nebo město není každý den cesty a budeme spát venku několikrát." Saga neměl o světě ponětí, tohle bude nepříjemné probuzení, ale on to zvládne. Oni oba. 

"Ne." Usměje se nakonec. 

"Jestli tohle přežijeme, tak nás vážně nic nerozdělí. Je to důležitá zkouška." Řekne mu na to svůj názor. Musí se vážně rozesmát, když se Saga vrátí k tomu, co mu nejspíš jde a kde Hiroto tápe. 

"V tom případě můžu být klidný i tak. Podle tebe to bude skvělé, tak se nemám čeho bát." Ten první den cesty uteče velmi rychle, protože vyrazili až po obědě, ale ještě, že tak, protože když večer Hiroto postaví tábor a připraví místa ke spaní, Saga už si stěžuje, že ho bolí celé tělo a jakmile si lehne, spí jako dřevo a nějaké myšlenky na sex ho ani nenapadnou. Hiroto nad ním sedí dlouho, musí se usmívat a přemýšlí, ale konec si lehne přímo k němu a vydrží tak spolu až do rána. On odpočinutý je, ale je si jistý, že někdo tady nebude vstávat s dobrou náladou.

Saga

Saga už nikdy nedostane z hlavy Rukiho slova, když se společně loučili. Nenapadlo by ho, že jednou něco podobného uslyší. Podvědomí mu napovídalo, že ho mají rádi, o tom nejspíš nebylo pochyb. Jen svým odjezdem jim to vlastně všechno hodil na hlavu. Bylo mu to hrozně líto a zároveň ví, že by se nerozhodl jinak. Něco ho za Hirotem táhlo a vlastně malinko toužil po nějakém tom dobrodružství. Sám by se pryč nevydal, jenže už sám není. Vážně se chtěl ohlédnout na svého otce, když na něj volal, ale věděl, co by se stalo. Nejspíš by se naplno rozbrečel a vracel by se pořád dokola, nejspíš by nakonec neodjel nikdy. +Já vás taky. Jste má jediná rodina.+ Proběhne mu hlavou naposledy. Rychlá jízda ho trochu uklidní hlavně proto, že musí dávat pozor, aby ho kůň neshodil. Nebyl nejlepší jezdec. Jakmile ho Hiro dojede, nevěřícně se na něj ohlédne. 

"Pocházím z čajovny, snad jsi nečekal, že budu skákat radostí." S tím snad musel počítat, že tohle cestování Saga nemá rozhodně v krvi. 

"Jedem za císařem?" V očích se mu zablýskne. Tušil, kam míří a stejně vypadá trochu překvapeně. 

"Na to se těším." Uvelebí se pohodlněji v sedle. Už dlouho nikoho z paláce neviděl, ale pár z nich znal. Když tam naposledy byl, nejvíc si asi rozuměl s Uruhou. Možná to bude tou výchovou. S Mirai taky, ničeho se nebála a šla si za svým, když to bylo potřeba. Rozhodně mu padla do oka. 

"Jaké místo?" Zvědavost je silnější, ale vlastně ani nečeká, že by dostal odpověď. I kdyby mu to Hiro řekl, stejně nebude vědět. Na svou otázku čekal jakékoliv popíchnutí, ale Hiro je najednou hrozně upřímný a navíc mu říká, že ho nechce vracet. Prohlédne si jeho tvář s nic neříkajícím výrazem, kterých umí vážně dost, ale oči příjemně hřejí. 

"To bude zkouška. Jestli je s tebou k vydržení." Popíchne ho trochu.

"Zatím to vypadá, že by mohlo být." Oplatí mu trochu jeho slova, aby ho ujistil, že ho k němu něco táhne, i když to řekl dost po svém. A pak přijde další v podstatě kompliment. Možná by si to ostatní přebrali jinak, jenže on si ze všeho vždycky bral to nejlepší. 

"Některé věci mě asi nepřestanou udivovat nikdy." Dodá tak, aby ho slyšel, i když to znělo spíš jako něco, co si chtěl říct jen tak pro sebe. Přesto se zbytek cesty usmívá. To ho brzo přejde, když zastaví na místě, kde by měli přespat. Následuje tisíc a jedna poznámka na to, že bude radši spát na koni, než na zemi, ale nakonec je únava přece jen větší. Má za sebou celý den v sedle, cítí se vyčerpaně a nejvíc se těší na to, až zavře oči a prostě usne. Měl tolik plánů, jak ho bude svádět a že si to pořádně užijí, aby ho přesvědčil, že je to to nejlepší, jenže...Prostě spí s úsměvem na rtech, když ucítí Hirovu přítomnost. Ráno je to mnohem horší. Vzbudí ho zima a otlačeniny úplně všude. Už podle výrazu, když otevře oči je jasné, že dobrou náladu nemá.

"Tohle je za trest." Mumlá si pod nos od prvního okamžiku.

"Co na tom kdo vidí?" Pokračuje dál a pak vyskočí na nohy. 

"Mám něco pod oblečením." Vypískne na celé kolo a vůbec mu nevadí, že se teď vážně chová jako holka. Začne zpoza látky vyklepávat brouka. Povede se a hned střelí očima k Hirotovi.

"Vůbec se nesměj, bylo to nechutné." Namíří na něj ukazováček, než si založí ruce na hrudi

"Co budeme jíst?" Pozvedne obočí a pak nad tím mávne rukou. 

"Já to myslím radši ani nechce vědět." Podívá se na něj znovu a prohlédne si ho od hlavy až k patě. Není fér, že Hirotovi to pořád sluší a on si připadá hrozně pomačkaně. Udělá několik kroků k němu, skloní se, vezme jeho tvář do dlaní a velmi důkladně ho políbí. Narovná se, jakoby se skoro nic nestalo a pak se pousměje.

"Potřeboval jsem zlepšit náladu. Pomáhá to…Na chvíli." Oblízne si horní ret a pak se rozhlédne, slyší vodu, včera si toho nevšiml.

"Půjdu se trochu opláchnout." Vyrazí tím směrem.

"Půjdeš taky?" Podívá se svůdně přes rameno a začne si povolovat šňůrky vrchního dílu. Pokračuje dál a je zvědavý, jestli půjde s ním nebo ne.