Show
Show je vážně rád, že ho Haku nakonec pochválil. Připadalo mu, že se to auto neovládá tak, jak by chtěl. Vždycky byl hodně kritický na věci, které měl zvládnout. To samé platilo o škole a o tom, co chtěl v životě dělat. Pořád se má ještě co učit, ale pro dnešek toho bylo vážně dost. Jakmile příště sedne za volant, bude vědět co a jak, i když to pořád nemá v ruce tak, jak by si představoval. Snad to nebudou potřebovat. I přes to se nechal ovládnout touhou a tím, že tu sedí se svým nádherným přítelem. Stejně by se nesoustředil. Ne, ani on…"Tak to jsem si možná měl rozmyslet, kde zaparkuju, když jsi utahaný." Narazí na fakt, že se vůbec odpočívat nechystá. Přestává myslet na okolí a na to, že je někdo nejspíš pozoruje. Třeba budou natolik taktní, že se nevytasí dalekohled, i když…Spíš ne. Užívá si Hakueovu blízkost, i když je to jen přes sedačku. Stejně se ho může pořádně dotýkat a vlastně se mu líbí, že na něj Haku nemůže. Samozřejmě by mu takové rozptýlení nevydrželo dlouho a Hakueovi snad taky ne. Neplete se a brzo ho musí pustit, i když se vůbec nikam nedostal. Opře se pohodlněji, napůl na sedačku a napůl o dveře. Oči z něj nespouští ani na vteřinu. Na tváři se mu objeví klukovské pousmání, které nedává na odiv příliš často. Vlastně má pocit, že ho pořádně viděl jen Hakuei a taky ho většinou náležitě okomentuje. Kousne se do rtu a mírně pozvedne obočí. Může za to fakt, jakým způsobem zapluje Haku do auta. Vzápětí se prostě musí chtě nechtě rozesmát. Je vážně roztomilý a není poprvé, co si to myslí. Možná je taky jeden z mála, který ho v podobném rozpoložení viděl. Zní to asi hodně sebevědomě, ale s radostí si to bude myslet dál. Podvědomě se začne natáčet, aby se tam oba dva co nejpohodlněji vlezli a v očích už mu jiskří. Je to vlastně dost sexy, jak se sune takovým způsobem nad něj. Mohl by se na to dívat hodiny a neměl by dost. Koutky mu jdou nahoru a nakonec přikývne.
"Vlastně jsem si dost zamiloval ty tvoje rozmary." Nakloní hlavu trochu na stranu. Prsty zaklene za látku jeho svršku, kam už se dobýval, když seděl vepředu. Pak své sevření povolí a začne plochou dlaní zajíždět pod něj. Pěkně pomalu a velmi pečlivě nahoru a dolů.
"My nikdy nebudeme jako všichni." Dodá ještě s trochu hrdě pozvednutou bradou. Rád si myslí, že je speciální a nebojí se svého vlastního ega. Dává si pozor, aby nebylo příliš vysoko a nenarazil, ale nebrání mu, aby převyšovalo ty pro něj obyčejné. Začne mu oplácet polibky a tiše si povzdechne do jeho rtů, jakmile se jejich klíny střetnou. Je to dráždivé, když jsou ještě oblečení a má sto chutí to z Hakueie doslova strhat a užít si jeho kůži na té své.
"Nikam nepůjdeš." Broukne tiše příjemným hlasem. Zní to napůl jako rozkaz a přesto je to s něžným podtextem. Nechce se mu ho pouštět ani na chvilku.
"Zvládneme to i tady, jsme nejlepší." Pošeptá do jeho rtů, než ho začne znovu svlékat. První svršek, který už si pěkně přichystal. Asi nikdy ho nepřestane fascinovat Hakueova postava, kterou si taky patřičně osahá. Pásek a kalhoty i s prádlem jdou dolů pod jeho polovičky opravdu snadno, dál to už bude horší. Jenže to asi na obou stranách.
"Dobře, tohle nebude úplně elegantní. Příště to chce auto s tmavými skly." Očividně mu vůbec nevadí, že je někdo bude pozorovat při tom, ale spíš to, že u toho nebude vypadat dobře. S tichým smíchem pomáhá Hakueovi se z jeho kalhot dostat a pak se o to samé snaží u sebe. U toho zvládá ještě sem tam nějaký ten polibek, ale má pocit, že se víc nasmějí.
"Limuzína by bal praktičtější." Postěžuje si spíš pobaveně, než aby to myslel vážně. Nakonec se jim to oběma podaří a už si ho zase může přitahovat na sebe.
"Budu mít hromadu modřin." Vyčte mu jako poslední, než se natáhne pro polibky. Jednou dlaní svírá jeho paži, kterou střídavě mačká a hladí a druhou zamíří rovnu do Hakueova klína, jak kdyby měl potřebu ho ještě trochu víc vyprovokovat.
Hakuei
Show se tomu, jak se za ním snaží nacpat do auta, hrozně směje a Hakuei neví, jestli má protáčet očima nebo se smát společně s ním. Několikrát se bouchne do hlavy a na spoustě dalších míst, zatímco se Show snaží natočit tak, aby se tam nějak vešli. Je prostě hrozně vysoký a taky už viděl dost menších Japonců, než je Show. "To je dobře, protože já se za ně právě teď maličko nenávidím, ale vydrží mi to jenom chviličku." Řekne mu s novým úsměvem, než mu Show dlaní zajede pod vršek a u toho mu šeptá, že oni dva nikdy nebudou jako ostatní. Ne, konvenčním Japoncům se doopravdy vymykají a Hakuei slyšel prakticky každý den, že je blázen a bohém. V Showově případě šlo zase o ambice a touhu být někým, kdo nikdy nezapadne v davu, což mu šlo velice dobře. Hakuei znal jen málo cílevědomějších lidí, než byl on a to byl ještě dost mladý a všechno měl před sebou. Pobaví ho, když mu Show zakáže, aby vystupoval a svlékal se venku. Bylo by to rychlé a zpátky by byl za chviličku, ale cítil reakci jeho těla, když se o něj otřel, stejně jako vnímá naléhavost jeho polibků. Když si uvědomí, jak na něj působí a co s ním dovede během chvíle provést, už se nechce vystupovat ani jemu a tak se Showem nechá připravit o vršek, což jde ještě docela snadno, ale to pokračování je o poznání horší. Drží váhu těla na dlaních a zády s tetováním se skoro opírá o střechu auta, aby měl Show volné ruce a mohl ho začít připravovat o kalhoty, ale jak se seskládají, aby je ze sebe Hakuei dostal úplně to tedy doopravdy neví. Možná by bylo nejlepší, kdyby využil toho, že je Hakuei v kliku a honem svlékl i sebe. +Schválně jestli bude spěchat nebo mě nechá držet prkno na nový japonský rekord.+ Show nebyl trapitel, ale nedivil by se, kdyby ho to teď napadlo. Ta tmavá skla ho pobaví. Nejdřív mu chce říct, že sice mají dalekohledy, ale asi nebudou cílit přímo do okýnka auta a pak si vzpomene, jakou technikou oplývá J a co dovede dalekohled jeho ostřelovací pušky a raději mlčí. Nejspíš bude mít celé milování červený puntík na zadku a jestli si toho Show všimne, možná chytne hysterii, že je to ten čínský zabiják. A on to přitom bude jenom J. Snad… +Nechtěl bych, aby mě zavraždili průstřelem zadku a na věky se bavili tím, že jsem ten, který měl dvě díry v těle jako ženská.+ Napadne ho a raději mlčí i teď. Ještě by ho Show označil za kazišuka. Nakonec se pokusí nějak dosednout na paty a z nich vecpat nohy dopředu, aby mu Show mohl pomoct z kalhot, než se jim o dost snadněji podaří to samé u i u Showa. Show se pořád něčemu směje a rozesmívá i Hakueie a obecně to zní jako hodně pubertální smích a nejspíš by si nikdo nevymyslel, kdo se skrývá uvnitř, ale potřebuje něco takového zažít, kdyby měl náhodou zítra umřít.
"Netušil jsem, že bys chtěl řídit limuzínu. V těch zatáčkách by to nebylo snadné, ale podcenil jsem tvoje ambice." Řekne mu mezi polibky, když už jsou oba dva nazí a snaží se k sobě vsedě dostat co nejblíž. Show mu sáhne do klína a on si prudce vydechne do jeho rtů, ale sám dělá u něj úplně to samé. Nějak si ho potřebuje osahat a dotýkat se ho, všechno je uspěchané a nedočkavé a jemu se to líbí. Opravdu jako středoškolská láska. Cítí se mnohem mladší, než doopravdy je. Pak už se ale přisune co nejblíž a začne ho svým tělem znovu nutit k tomu, aby se Show položil. Zrovna moc originálních poloh tohle prostředí neumožňuje a kdyby se měl sklonit k jeho klínu, asi by musel vystrčit zadek ze dveří, ale bude to skvělé i takhle.
Show
V životě by ho nenapadlo, že skončí v podobné situaci, kdy se budou před sexem tak moc smát. Jenže to nejde jinak. Haku se několikrát bouchne a Show se vážně snaží nesmát. Sám na tom není o nic lépe a později si asi vynadá za každou modřinu na své i Hakueově kůži. Jenže teď nad tím takto nedokáže přemýšlet. Po tom všem co se děje a co se ještě dít bude, je vlastně dobře, že tohle zažívají. Pořád je ještě dost mladý a najednou je všechno kolem něj neskutečně vážně. Brzo by se bez trochy smíchu mohli taky hezky zbláznit. "To je dobře, teď zrovna nepotřebuju slyšet, jak si pro sebe nadáváš." Ne, nedokáže se ani na chvilku tvářit vážně. Chvíli si dlaní cloní před rty, ale dlouho nemůže. Je potřeba, aby se oba dva svlékli, a to je na další vlny smíchu. Obočí mu jde nahoru, když Haku zmíní limuzínu.
"Radši se v ní vozím, to je pravda, ale zvládl bych i to." Dostojí své vlastní povaze a taky egu, které se rozhodně ničeho nebojí. Sotva uřídí tohle auto a už si troufá na limuzínu. Kdyby ale takový nebyl, rozhodně není tam, kde je právě teď. Spíš se jen veze na pověsti svého otce. Šel vlastní cestou, není sice jednoduchá, ale jinak by to nechtěl, i když si nikdy nemyslel, že by šel vyloženě za svým srdcem.
"Ty moc dobře víš, jaké já mám ambice." Dodá ještě honem, aby bylo jasné, že si je vědomý toho, jak moc dobře ho zná a jak do něj vidí. Nikdy nepochyboval o Hakueových schopnost a nemá v plánu to měnit ani v budoucnu. Sám si hlasitěji povzdechne, jakmile mu Haku oplatí jeho dotek. Chvíli to vypadá, že je to spíš kdo z koho, ale nakonec je Show ten, který to vzdá. Ani to nejde jinak, ten dotek je až příliš příjemný, než aby se mu mohl bránit. Poslouchá jeho pobídku a pokládá se víc na sedačku, aby k sobě mohli blíž. Svírá Hakueovy paže a pomáhá mu, aby se tu nějak srovnali. Snaží se někam vměstnat nohy, aby měl Haku dostatek prostoru, ale nejde to tak snadno, jak by si přál. Chvíli se kvůli tomu mračí, naštěstí mu to nevydrží dlouho. Podaří se mu protáhnout ruce kolem Hakueových boků a dlaně přesune na jeho zadek. Tam se mu vždycky hodně líbí a dává to patřičně najevo tím, jak o k sobě tiskne a mačká. Nutně si ho potřebuje pořádně užít.
"Nedávno jsem přemýšlel, co mám na tobě nejradši." Prozradí mu tok svých nedávných myšlenek a vlastně bude pokračovat tím, co se u hlavou prohání teď.
"Mám favorita." Pousměje se provokativně.
"Možná toho najdu víc." Trochu ho trápí, protože by pravděpodobně vyjmenoval úplně každou část jeho těla.
"Vím, že nám jdou skvěle dlouhé hodiny v posteli, ale teď bych to zase tolik neprodlužoval." Dostává ze sebe mezi jednotlivými povzdechy. Nemyslel si, že by ho kdy vzrušovalo podobné místo a nepohodlí, ale teď se to děje. Dokonce ho dráždí i představa, že tady nejsou v podstatě sami. Pořád pod dohledem. Vyjde mu boky vstříc, aby ucítil dotek jeho klína, a dojde na další hlasový projev. Zjišťuje, že se mu opravdu líbí barva jeho hlasu, když se tohle děje. V domě se pořád něco dělo, tady je ticho a pěkně to vyzní. Vlastně až s Hakueiem objevuje pořádně sám sebe. Měl pravdu, ještě pořád je vlče a nejspíš dlouho bude. Nasadí jeden ze svých pečlivě natrénovaných úsměvů, i když pohled v jeho očích je velmi měkký a sklouzne jimi po tom, co je z Hakueie momentálně k vidění. Pak se pomalu vrátí nahoru k jeho tváři a povzdechne si podruhé, když přidá pohyb svých boků. Sáhne po jeho dlani, kterou si přitáhne před rty a dá mu pocítit, jak horko mezi nimi je. Pohrává si s nimi, přidá k tomu i svůj jazyk a je znát, jak moc si to užívá. Má to taky druhý důvod, ale to je jim oběma asi jasné. Jen to velmi dobře dokresluje jeho slova o tom, že vážně nechce už víc čekat.
Hakuei
To má Show tedy pravdu, jeho ambice už stačil poznat, ale že by si teď hned sedl do limuzíny, to by ho asi nenapadlo. Kdo ví, kde všude by pak byla odřená, ale Show by mohl spokojeně tvrdit, že jí uřídil. Je přece jedno, v jakém je stavu, ale jela! Ucítí, jak se mu Showovy dlaně obepínají kolem boků a míří dál na zadek a tiše si povzdechne. Má pocit, že se mu propalují kůží až do masa a je to velmi příjemné. "Klidně mě za něj můžeš pořádně chytit. Myslím ten zadek." Řekne mu do rtů mezi hladovými polibky, které ho nutí, aby pořád dokola opakoval pohyby svých boků. Rozesměje se, když mu Show řekne to s tím favoritem a svými prsty skutečně provádí důkladnou masáž Hakueiova zadku. Povytáhne obočí, když mu Show řekne, že nechce na nic čekat a že je nedočkavý. On ví, tohle není nejlepší poloha, na zadky jim kouká ostraha a venku běhají vrazi, ale stejně by nečekal, že to vezme až tak rychle.
"Rád ti splním, co ti na očích uvidím, i když tohle přání cítím spíš někde úplně jinde." Řekne mu mezi dalšími polibky. Kdyby se mu náhodou nechtělo, Show na něj vytasí jeden ze svých pověstných úsměvů, kterými se snaží dostat do kolen všechny okolo a tím získat, co chce. Vážně to funguje, i když ho má Hakuei prokouknutého. On ale vůbec nepotřebuje přemlouvat a pobízet. Showovy boky dráždí jeho příčetnost stejně jako to, jak si ho Show prohlíží a pak si podá jeho ruku ke svým rtům. Hakueiovi se doslova blýskne v jediném oku a s pootevřenými rty sleduje toho provokatéra pod sebou a taky svoje prsty, jak mizí v horoucích útrobách. Jeho fantazie vymýšlí konkrétní asociace s jinými částmi těla, stejně jako si užívá přesně tyhle. Ruce jsou taky velmi citlivé místo a když ho to někde zašimrá, cuká mu v klíně, až je to k uzoufání. Užívá si to opravdu dlouho, i když ví, jak moc tím Showa trápí, když ho před chvílí tolik pobízel. Pak ale vymění svoje prsty znovu za rty a zamíří vlhkou rukou dolů mezi jejich těla a ještě dál. Show se musí nějak zapřít o chodidla, aby se mohl trochu víc pozvednout, protože Hakuei nemá volné ruce a i kdyby chtěl zabrat zády, nejspíš by se tak maximálně promáčkl střechou ven. Brzy však najde bránu do jeho těla a začne si s ní pohrávat stejně hravě jako jindy.
"Já vím, mám spěchat." Řekne mu, ale ani za nic se nenechá vyprovokovat, aby to udělal hned. Natahuje to, co je jenom schopný a pořád se u toho tlumeně směje, ale nakonec se ho pokusí vzít alespoň jednou dlaní pod kolenem, nohou, kterou má směrem do uličky se pořádně zapře o dveře při zemi a začne do něj vstupovat. Tohle už protahovat nejde. Jednak je jeho touha neúnosná a jednak by si vážně něco udělali. Nechce ho trápit nebo mu ubližovat, ale je to rychlejší, než jindy a on doufá, že to jeho lásku moc nebolí. Brzy mají to nejvíc nepříjemné za sebou a on se v něm rovnou začne pohybovat. Jestli se po tomhle narovná, tak to bude zázrak a jestli ne, J se bude smát ještě za rok, ale tohle dokončí, i kdyby u toho měl vypustit duši! Pořád má starost, aby se Show třeba nebouchal do hlavy nebo se mu leželo dobře, ale když se zadívá do jeho tváře, vypadá to, že si to celé doopravdy užívá. Usměje se a nakopne ho to k dalšímu výkonu, kdy se už nenechá ovlivnit myšlenkami a dokonale se nechá pohltit jejich společným prožitkem.
"Show-koi…!" Dovede jenom vyhrknout, když do něj naposledy přirazí a zakloní na chvíli hlavu, aby si ulevil alespoň nějak. Prsty možná až moc svírá jeho nožku, ale má pocit, že vyběhne ven a zakřičí si z plných plic, aby všichni viděli, jak to bylo skvělé a jak se má dobře, ať už se kdokoliv snaží mu to jakkoliv zkazit.
Show, J
"Věř mi, že toho využiju, až to budeš nejméně čekat." Tohle si Show prostě nemohl odpustit. Už se vážně těší na dobu, kdy bude jediná jeho starost to, kdy by mohl Hakueie za ten zadek vážně chytit. Ví, že se to setká s úspěchem hlavně u J, který se tím dobře pobaví. Nejspíš se baví právě teď už jen tím, o co se tu snaží. Mají k dispozici celý dům s hromadou míst, která budou stokrát pohodlnější a blbnou právě tady. Jsou k smíchu a je mu to snad poprvé v životě nevadí. Podívá se mu do tváře a pobaveně, i když dost udýchaně se uchechtne. Jsou věci, které ho snad nikdy nepřestanou bavit a jednou z nich jsou právě Hakueovy poznámky. "Nemohl bych se sebou žít, kdybys to právě teď cítil někde jinde." Zvládne říct, i když to není zrovna jednouché. Pan budoucí právník a dochází mu slova. Tohle už asi není ani vtipné. Opravdu doufal, že jeho hrátky s prsty budou mít úspěch. Když ale vidí výraz v Hakueově tváři, musí se sebou být nutně spokojený. Tohle vymyslel vážně skvěle, až ho začíná mrzet, že ho to nenapadlo dřív. Najednou se mu nechce tolik spěchat, aby si to jeho milenec mohl pořádně užít. Přece jen jsou věci, na které se musí pomalu a tohle je jedna z nich. Pak se klidně můžou zničit, tam už to pomalé být rozhodně nemusí.
"Ještě chvíli bych to vydržel, možná." Uculí se a trochu zatají dech, když shlédne na jeho dlaň a vidí, že míří do konkrétních míst. Ten dotek je vždycky skonale elektrizující a teď si ho chce užít i pohledem. Nevidí tam úplně samozřejmě, ale už jen ten směr. Chce se prohnout, ale pak se spíš poposune a trochu nazvedne, aby měl Haku lepší přístup k místům, kde ho chce momentálně ze všeho nejvíc. Dýchá už hodně přerývavě a je to znát na oknech, které se začnou mlžit. I kdyby doteď jejich stalkující okolí nevědělo, co dělají, teď už to musí být všem naprosto jasné. Jemu je to pořád stejně jedno. Pozitivní, že teď už na ně vážně neuvidí. Už pravidelně vzdychá pod Hakueovými prsty a snaží se nějak líp posunout, aby mohlo konečně dojít na jejich spojení. Už teď je mu jasné, že ho za pár minut bude všechno bolet. Nejspíš v okamžiku kdy pořádně vychladne. Haku mu nedá vůbec prostor nad něčím podobným přemýšlet. Jediné, co zvládne je ho svírat za boky a pomáhat mu v pohybech proti sobě. Vždycky si myslel, že na podobnou divočinu nikdy nebude, ale...Tady vážně není nic nemožné. Když uslyší své jméno, zatmí se mu před očima a pomůže mu i s posledním prudším přírazem. Dlaní se zapře o okno, aby to mohlo být ještě lepší. Je to přesně na hranici, kdyby to mělo bolet. Necítí však nic jiného, než jen čistou slast a skvělý pocit z vrcholu. Povolí své tělo, když se přes něj největší slast přežene a nechá dlaň pomalu sklouznout po okenní tabulce dolů, zanechávajíc za sebou usvědčující otisk. Je si stoprocentně jistý, že ho tam Haku nechá a bude na něj chodit dýchat, jen proto, aby tam byl napořád. Zůstane zaklíněný mezi ním a sedačkou a u toho se spokojeně usmívá, i když pořád zhluboka vydechuje. Zvedne ruce, aby mohl sevřít Hakueovu tvář v dlaních.
"Haku-koi." Oplatí mu oslovení a nakloní mírně hlavu k pravému rameni.
"Ať už se stane v dalších dnech cokoli, budu stát vždycky při tobě. Nic a nikdo to nezmění." Má potřebu mu to říct.
"Je mi úplně jedno, komu budu muset nakopat zadek, i kdybych si u toho třeba zlomil nohu." Přejde velmi pomalu na menší vtipkování, ale stejně to myslí vážně. Vyseká ho ze všeho po svém, je o tom přesvědčený. Pozvedne se, aby ho mohl dlouze a procítěně políbit. Je to úplně jiné, než před chvíli, ale tento okamžik si to zaslouží. Trochu sebou trhne, když Hakueovi pípne smska na mobilu. V prvních okamžiku ho nenapadne, že je to J.
Jaké je to si užívat s červenou tečkou na zadku? Příště si otevřete okýnko, ať mám lepší výhled. Nepočítej ale s tím, že tě budu vozit na vozíčku, až se ani nepohneš. Samozřejmě ti s radostí napíšu zezadu na opěrku, proč se ti to stalo. Show se pokusí trochu pohnout, ale moc to nejde.
"Začínám mít obavy, že se nepohnu, neobléknu se a už asi ani nevylezu." Zatváří se pobaveně nad sebou samým.
Hakuei
V prvních minutách mu vůbec nedojde, co přesně se tady stalo. Totiž jistá podobnost s něčím, co všichni dobře znají. Vnímá jenom prožitý vrchol a horké tělo pod sebou. Osobu, kterou miluje a kterou je pohlcený. Dýchá stejně rychle jako Show. Pomalu se podívá do jeho tváře a vidí ten spokojený výraz. Možná tohle nebylo to nejněžnější, co oba zažili, ale Show nevypadá, že by mu Hakuei nějak ublížil a tak se spokojeně skloní a políbí ho na čelo. Show vezme vzápětí jeho tvář do dlaní a chce mu říct něco důležitého. On si na to v tuhle chvíli ani nevzpomněl, ale je vidět, že Showa trápí, co všechno by se mohlo stát. Hakueiovi se na jazyk tlačí zlehčující poznámky jako že jemu se nic stát nemůže a že od toho si přece začal s právníkem, ale pravda byla taková, že pokud ho během nejbližších dní nikdo nezastřelí, vláda ho použije jako obětního beránka a nechají ho zavřít jen proto, aby měli co říct lidem a novinám. Hakuei jim pomůže, zachrání je i město a stejně půjde sedět na doživotí. Možná ho nepopraví a budou tomu říkat štěstí, ale všichni věděli, jaký je život v japonských věznicích a po pravdě si nebyl jistý, jestli by ho Show kdy dokázal osvobodit. Přesto v sobě nesl bláhovou naději, že by se mohl stát nějaký zázrak a on by se přece jenom vrátil ke svému starému životu. Tenhle osud nemá ve svých rukách a je to po dlouhé době, co to tak cítí. Je to divné, nezvyklé, ale vybral si to. Mohl se na všechny vykašlat, někam odjet, ale nakonec… to neuměl. +Přece jenom nejsem tak špatný, za jakého mě máte.+ Pomyslí si. Možná to dovedl vidět jenom Takeshi. "Já vím, že bys mě nikdy neopustil, jenom mě trochu děsí, že bych ti připravil osud někoho, kdo je tak mladý a žije jako poustevník, zatímco jeho přítel sedí. Možná bych se měl nechat zastřelit tak jako tak a osvobodit tě, Show-chan." Řekne mu. Nechce ho děsit. Neměl si ho zavazovat, ale stalo se to. Musí se rozesmát, když Show řekne to s tou zlomenou nohou, to bylo prostě kouzelné. Je si jistý, že by to pro něj doopravdy udělal. Jeho vlče. Brzy projde těžkou zkouškou a pak z něj už napořád bude vlk. Bude se mu stýskat po těchto nevinných časech. Nechá se jím políbit a natolik pohltit, že sebou viditelně trhne, když mu v kapse pípne mobil. V první chvíli se lekne, že je J varuje a že je to tady. Prudce sáhne po telefonu v kapse kalhot, chvíli to vypadá, že je snad roztrhne, aby ho dostal ven a honem odemkne zprávu. To, co tam čte, ale s žádným útokem nesouvisí a do puntíku se splní to, na co Hakuei před tímhle sexem myslel. Totiž to o červené tečce a další díře. Protočí očima a pak mu Show připomene, že tahle poloha je už vážně náročná.
"Promiň." Hlesne Hakuei a začne se narovnávat. U toho podá Showovi telefon, aby si to taky přečetl a zároveň si všimne zamlžených oken a dlaně na okýnku. Hned ho napadne Titanic a kývne bradou i k tomuhle, aby se na to Show taky podíval. Pak prostě otevře dveře a vystoupí tak, jak je. Sáhne dovnitř pro oblečení, s ním v ruce se otočí a někam do prostoru zvedne vztyčený prostředníček jako odpověď na Jovu smsku. Ať už je kdekoliv, dojde mu to. Teprve potom se oblékne a počká, až se to samé povede i Showovi. Jakmile se mu mobil dostane zase do ruky, má dost času, aby si tu jeho ruku z Titanicu začal fotit a pak auto obešel i s videem. Může si zdržovat, jak chce!! To J se nedostane k Rukimu včas a ten bude mrzutý.
"Chceš řídit domů?" Zeptá se pak Showa a spokojeně se usměje.
Show, J
"Na to ani nemysli." Napomene ho jako první, protože mu to přijde nedůležitější.
"Už patřím k tobě, ať už je to jakkoliv a nezáleží na tom, kolik mi je. Řekl jsem, že budu s tebou, ať se stane cokoliv a za tím si stojím a vždycky budu. Není možnost, jak bys mě od sebe mohl odehnat, tak to ani nezkoušej." Ukáže mu něco ze své rozhodnosti a faktu, že pokud se pro něco rozhodne, jen těžko ho cokoliv přesvědčí, že by to mělo být jinak.
"Nepůjdeš sedět, nezastřelí tě, to se prostě nestane. I kdybychom měli žít na druhém konci planety." V jeho pohledu se něco zatvrdí a najednou nevypadá na svůj věk. I kdyby ho nedokázal vysekat od soudu, začal pracovat na náhradním řešení. Nemá sice tolik zkušeností, ale zároveň je schopný poskládat jednotlivé detaily k sobě a vidí cesty, kde ostatní pokulhávají. Podle něj je reálná šance, že by ho dostal ze země a ještě by jim strážníci zamávali. Musí si věřit a zároveň si pojistit všechny možnosti. Pousměje se a jeho oči změknou, jakmile se mu Haku omluví. Zůstane chvíli na místě a sleduje ostražitě telefon, když ho tak spěšně loví z kapsy. Byl by blázen, kdyby neměl trochu strach. Skoro úplně zapomněl na to, v jaké situaci se nachází a kdo po nich jde. Přečte si zprávu a musí se ušklíbnout. Pobaví ho to, o tom není pochyb a zároveň by si podobné chvilky radši nechával pro sebe. Ale...hlavně, že si to J užil taky. Málem by nad sebou protočil očima.
"Je jako štěnice, odhání se jen hodně špatně a ještě je všude." Postěžuje si tiše, ale není to tak úplně pravda. Na J si zvykl, obecně na celou Hakueiovu rodinu. Podívá se z okýnka ven a rozesměje se, když vidí, jak si sklo fotí a natáčí. +Jako malý, je to kouzelné.+ Dřív by ho opravdu nenapadlo, že by se mu něco podobného mohlo líbit. Natáhne si prádlo a pak i zbytek oblečení. Když se upravuje v zrcátku, po očku pozoruje Hakueie a pak přikývne.
"S radostí, baví mě to." Usedne spokojeně za volant a tuší, že tím J pěkně vytočí. Ten je dost daleko a zároveň všechno vidí. Hakueiův prostředníček přejde jen úšklebkem, ale když vidí Showa jak se hrne za volant, už protáčí očima.
"Výborně, za měsíc se možná vrátíme. Díky, brácho." Poděkuje ironicky Hakueiovi a sám se vydá ke své motorce, aby jim byl v patách. U toho si stihne ještě zapálit a pošle Rukimu sms, že bude doma nejdřív příští týden, protože má Hakuei náladu na dobré skutky nebo se zabít, a tak řídí Show. Jmenovaný se mezitím pomalu rozjede a míří po cestě zase zpátky dolů. Zastaví se v půli kopce, uprostřed cesty a chvíli kouká na zapadající slunce nad městem. Hakueovým městem.
"Víš, když jsi mi řekl poprvé, že je to tvé město. Přišlo mi na jednoho člověka příliš velké." Prohodí zamyšleně.
"Ukázal jsi mi, že nic není velký cíl, pokud opravdu věříš, že to dokážeš." Pomalu se na něj podívá a pak zase vrátí pohled před sebe.
"Díky tobě věřím, že nic není nemožné a přesto vím, že cesta k tomu není jednoduché. Ukázal jsi mi, kým můžu být a kým chci být. Arigato." Nakloní se k němu a políbí ho na tvář.
"Nejsi na to sám, nikdy nebudeš. Věří ti a půjdou za tebou, ať se stane cokoliv." Je o tom přesvědčený. Možná to tak nevypadá, ale všichni mají stejný cíl, i když motivace může být různá. Na tom v tuto chvíli zase tolik nezáleží.
"Je čas jet domů." Show se pousměje a znovu rozhýbe auta a vyrazí.
Hakuei
Hakuei musí naklonit hlavu k rameni, když se na něj Show rozzlobí, že zůstane s ním bez ohledu na věk a cokoliv dalšího. Myslel to spíš tak, že by ho svou smrtí zbavil téhle tíhy, protože si nedovedl představit, že zahazuje mládí a možnost užívat si něčího tepla, zatímco on sedí ve vězení na doživotí. Jenže Show nechce slyšet ani o tomhle a mluví tak, jako by dovedl vymyslet, jak obejít zákon. Jak kdyby dovedl zařídit, aby mohli žít někde daleko a nikdy je nikdo nenašel. Možná doopravdy spřádá nějaký tajný plán a až to všechno vypukne, bude je hlídat ze zálohy a kdyby bylo hodně zle, prostě Hakueie popadne a dovleče někam daleko, ať už bude chtít nebo ne. Koneckonců s J a ostatními trávil hodně času, měl hodně možností a mohl čerpat jejich rady. Díky svému otci měl zase hodně peněz a informací a Hakuei sám mu otevřel účet u sebe. V neposlední řadě tady byly informace od Aquiho, Seny nebo Gackta s Hydem, kteří s nimi spolupracovali a mohli Showa varovat, kdyby si pro Hakueie šla policie. Nahlas se ho na to nezeptá, ale jeho oko si toho najednou hodně domyslí. Rozhodne se tohle celé nechat jenom na něm. On sám má svých starostí dost a pokud se Show rozhodl jednat a vzít něco do svých rukou, má Hakueiovu plnou důvěru. Jestli si má vybrat doživotí nebo cestu úniku, kterou mu Show nachystá, vybere si život s ním, i kdyby měl přijít o všechno a někde na druhé straně světa mýt záchody. Pro sebe se usměje a možná jenom tohle bude stačit na to, že Show pochopí, na co myslí. Nedivil by se tomu a utvrdí ho to v tom, že k sobě doopravdy patří. Hakueie neurazí Showova slova na adresu J. Ví, že se jenom tak špičkují a že k němu má Show opravdový respekt. Konec konců měl taky dost pravdu, ale zaplať všem Kami za to, že je J takhle hlídal. Nakonec se oba dva zase usadí za volant a Show navede auto zpět na silnici a dolů, odkud původně přijeli. Na Hakueie padne příjemná únava, nejraději by zavřel oči a užil si tuhle noc do posledního doušku a klidu, ale adrenalin začíná kolovat v jeho žilách a on ví, že dneska už spát nepůjde. Za chvíli se to stane, cítí, jak ho šimrají palce u nohou. Cítí to někde ve vzduchu jenom neví, kdy a kde přesně. Překvapí ho, když Show auto zastaví, podívá se na něj a pak pohledem následuje to, na co se dívá. Je to západ slunce nad městem. "Romantika?" Prohodí tiše, ale o to tady nejde a Show svoji myšlenku vzápětí rozvine. Hakueie to doopravdy překvapí. Zdá se, že Show si pamatuje hodně z toho, co kdy prohodil. Ano, tohle město bylo příliš veliké, vládlo tady víc rodin, ale dokud je mohl spojovat, dělal to. Moc ho nezajímalo, jestli to bylo reálné a dopadne to jednou tak, jak chce nebo bude mír alespoň chvíli, prostě to dělal. Usměje se a přikývne na jeho poděkování. Je to velmi upřímný úsměv. Pomalu se na něj zase podívá, když mu Show řekne, jak moc v něj věří a že půjde vždycky za ním.
"Opravdu moc to pro mě znamená." Řekne mu velmi vážně.
"Já věděl, proč tě otravuju a nenechám jít jen tak domů. Šestý smysl." Řekne vesele v duchu svých obvyklých vtipů, ale on prostě od první chvíle odmítal uhnout Showovi z cesty, jakkoliv to možná bylo nesprávné. Ještě ani sám nevěděl proč, ale nechal se tím vést a dneska byly tady. Spolu.
"Ano, pojedeme domů." Řekne mu a ta slova znamenají mnohem víc. Cestou je čeká důležitá zastávka, při které se rozhodne o všem, ale Hakuei je odhodlaný domů dojít, ať to stojí, co to stojí. Nikdo mu v tom nezabrání.
"Dej si ještě broskev..." Podá ji Showovi, než se auto ztratí ve tmě na silnici.
Žádné komentáře:
Okomentovat