"Vážně." Stačí mu jenom říct, než mu Yuki složí další z mnoha komplimentů a musí se zase rozesmát. Úplně se vidí na té velké nemocniční posteli v kómatu, jak se pokouší vyhrát soudní spor svou přítomností. Yuki byl vážně roztomilý. Když mu pak Yuki slíbí, že se bude dál pokoušet ho svádět, velmi spokojeně se usměje a pohladí ho po tváři. Jenom blázen by si tohle nenechal líbit a on jen před malou chvíli přemýšlel, jestli se to ještě někdy zopakuje. Nebyl si jistý, ale tohle jako příslib znělo. Když mu pak Mackenyu složí vlastní kompliment, skoro to vypadá, že se to Yukiho dotklo. Hrozně se červená a trochu se brání, ale on by stejně moc nedal za to, že ho to povzbudí. Možná to nebylo to nejromantičtější, co kdy slyšel, ale někdy jsou na místě i něžné prasečinky. Yuki mu hned připomene, že ho ještě před časem měl za stalkera a on udělá cosi jako Nah, když pohodí hlavou, ale to už je Yuki u něj a objímá ho kolem krku. A nejen to, dokonce mu připomene i jisté fotky. Mackenyu povytáhne obočí a hned mu zazáří v očích. "No vidíš, já jsem na ně dočista zapomněl. A teď jsme u tebe doma. Nejsem zrovna detektiv, takže bys mi je později mohl ukázat po dobrém, ale pokud ne, počkám si až usneš, utahám tě tak, že tě to doběhne a pak to tady převrátím vzhůru nohama." Říká mu pobaveně, než ho vede s sebou k posteli. Ani jeho při polibku nenapadne, že by mu to mělo nějak vadit, má hlavu plnou těch fotek a toho Yukiho Nebude to zadarmo.
"Dal jsem ti kočku." Připomene mu, ale má v plánu mu toho dát mnohem víc a snad to bude to, co si Yuki přeje. Jestli tady další rok bude vymýšlet, co přesně je ta věc, vážně tenhle byt obrátí vzhůru nohama.
"Víš, dokud to nenajdu, nemůžeme se stěhovat, protože bys to někam úmyslně zašantročil." Zkusí to vydíráním. Nikdy neříkal, že je ten hodný právník. Ani si při tom nevšimne, že už jsou u postele a jak ho Yuki prudce strhne s sebou, ztratí Mackenyu balanc a skončí vážně přímo na něm. Naštěstí ani jeden nejsou z cukru. Dokonce ho ani nenakopne kolenem, kam by se to nehodilo. Yuki mu slibuje tuhý odpor při tomhle postelovém zápolení a pak už se znovu tiskne k jeho rtům. Mackenyu sám je nahý, ale je potřeba ještě připravit o oblečení taky Yukiho. Chvíli mu polibky oplácí, než se posune kousek bokem. Pořád na něm zpola zůstává, ale má teď jednu ruku volnou, aby s ní mohl zaplout pod jeho tričko. Hladí ho po břiše, mne jeho tělo a bok a vezme látku trička s sebou nahoru, aby mu ho mohl úplně svléct. Jakmile je jeho horní polovina těla odhalená, spokojeně si ji prohlédne, ale ještě se nenechá zlákat jeho pokožkou. Nejlepší bude, když ho svlékne celého hned, aby se potom nemusel už ničím zdržovat a mohl se nechat rozptylovat, čím jen bude chtít. Musí se při tom narovnat a dosednout na paty, aby ho mohl svléknout i z kalhot a všeho ostatního a při tom si prohlíží jeho červení planoucí tváře. Nemyslí si, že by se Yuki tolik styděl, ale vážně doufá, že teď trochu hoří ve svém soukromém pekle. Pomalu se vrátí nad jeho tělo a drží váhu toho svého na rukou, aby se o něj několikrát mohl otřít klínem. Musí se při tom podívat dolů, jako by snad k těm místům dohlédl. Dlouze si povzdechne a najde Yukiho oči.
"Nejdřív fotky, potom všechno ostatní." Začne ho trápit s nevyzpytatelným úsměvem a svoje vydírání stvrdí dalším otíráním svého klína o jeho.
"Umím být mnohem přesvědčivější." Dodá a tentokrát je to on, kdo se po jeho těle začne posouvat směrem dolů. Zastaví se ve stejných místech, ale jenom na skok. Má v plánu týrat trochu jinou část Yukiho těla.
Yuki
Zvládne jen přikývnout, aby Mackena ujistil, že svá slova myslí vážně. Ostatně nikdy si ho nebude dobírat ve stylu komplimentů, to by si nedovolil. V hlavě si přebírá pořád dokola to, co mu řekl a vlastně se mu to líbí. Přál by si, aby pro něj třeba nebyl nudný. Rozhodně by se mu zbořil svět, kdyby mu Macken jednou řekl, že ho to s ním nebaví. Asi vážně začne koukat na porno, aby mu ukázal, že se klidně bude učit nové věci, jen kvůli němu. Žádné přehnané kousky, jen pochytit nějaké triky, kterými by ho zase překvapil. Jen ho u toho nesmí nachytat. Zase se červená a je to kvůli tomu, co na něj chystá. Kousne se do rtu, jakmile se uvědomí, že ho zase upozornil na ony fotky, které měl velmi dobře schované, aby je někdo nenašel. Nestydí se za něj, jen ví, že by ho za ně hodně lidí odsoudilo, proto se s nimi nechlubí. Teď má tak trochu pocit, že by možná mohl. "Myslíš si, že bys je našel?" Blýskne se mu v očích další provokace, ale vážně si pohrává s myšlenkou, že ho sice bude napínat, ale nakonec mu je ukáže. Málem protočí očima, protože kočku mu opravdu dal.
"Já ti dal taky dárek." Připomene mu, co se dělo před chvíli a už se pod jeho tělem malinko kroutí. Je to k nevydržení s tím, jak moc ho přitahuje a jak moc je vzrušený. Nakrčí trochu obočí, jak moc se mu nelíbí, že by své stěhování odsouvali. On by se nejradši stěhoval hned.
"Měl bych si na tebe dávat pozor." Vydechne trochu zmučeně. Macken ale nekončí a hodlá mu způsobit další horké chvilky. Vydechne o něco víc, když jde látka trika nahoru a pod jeho dlaní si tiše zasténá. Potřebuje nutně víc jeho doteků. Pozoruje jeho výraz, když ho začne svlékat a ještě u toho vypadá takto.
"Pak, že mě máš rád." Postěžuje si, jakmile ho má zase u sebe. Vyjde mu boky vstříc, když ucítí jeho klín a ještě několikrát svůj pohyb zopakuje. Chce toho mnohem víc a není to vůbec k vydržení.
"Vážně to není fér." Trochu se ušklíbne na jeho slova, ale během vteřiny se na jeho rtech objeví slastný úsměv.
"Kdybys na to byl stejně jako já, bylo by to i pro tebe těžké a na žádné vydírání by nedošlo." Tohle znělo mnohem sebevědoměji, než původně zamýšlel. Jen to nebylo myšleno tímto způsobem. Spíš, že vzrušení jde jen těžko ovládat a Macken má jeden vrchol za sebou.
"To mě napadlo." Nakrčí obočí znovu, když ucítí dotek níž a níž a je to k zbláznění. Vážně bude ještě dřív, než vůbec dorazí dolů. Chtěl, aby mu první ukázal, jak moc umí přesvědčovat, ale potřebuje chvilku navíc, aby se trochu vzpamatoval.
"Tak dobře, řeknu ti, kde jsou, ale pak mi to přesvědčování stejně ukážeš." Vypadne z něj, aniž by si uvědomil, co mu řekl.
"Vidíš, jaký máš na mě vliv a stejně se toho nebojíš zneužívat." Obviní ho, i přes to, že je jeho pohled pořád stejně vřelý a zamilovaný.
"Jsou v knihovně. V tom anglickém slovníku." Povzdechne si a trochu zakloní hlavu. Schoval je tam, protože je nejmenší pravděpodobnost, že do něj někdo poleze. On sám ho od školy nevytáhl.
"Byl to projekt mojí kamarádky, studuje v Americe." Vysvětlí mu, jak k takovým fotkám přišel. Není to porno, ale umění. Až se na ně Macken podívá, uvidí jeho, kde na sobě sice nic nemá, ale taky není nic vidět. Na jedné se opírá o stěnu a za ním stojí někdo, kdo je u něj velmi blízko a vězní mu zápěstí u ní. Pak je jedna, kde klečí se spoutanými dlaněmi na stehnech a vzhlíží k potemnělé postavě. Všechno je černobílé s citem pro detail a pro atmosféru, kterou mají nastínit. Když je Yuki viděl poprvé, vážně sám sebe nepoznával a nakonec byl rád, že se k tomu nechal ukecat. +Mám i nějaké kopie v počítači, prý kdybych je chtěl větší.+ Ne, o tom mu asi zatím říkat nebude, co kdyby s nimi chtěl cokoliv vymýšlet.
"Tady by to úspěch podle mě nemělo, rozhodně ne k tématu svoboda." Uchechtne se tiše. Když to slyšel poprvé, málem se od srdce zasmál, ale pak si nechal vysvětlit zbytek a vlastně to pochopil. Tedy myslí si to.
Mackenyu
"To nevím." Připustí Mackenyu. Podobné věci se většinou ukrývaly někde na disku nebo vytištěné v nějakém ukrytém albu, ale to mohlo být kdekoliv. Mohly být uloženy i na nějakém externím serveru, ale nečeká od sebe, že by vstal z postele a našel je hned. Nejspíš by mu to trvalo několik dní nebo by je prostě vážně nenašel.
"Jestli jsou tak dobře ukryté, asi se hodně obáváš toho, aby náhodou neunikly na veřejnost?" Jeden nikdy nevěděl, do kterých nevhodných rukou se taková věc dostane. Kamarád se opije, dostane blbý nápad a neštěstí je na světě. V tomhle Yuki lehkovážný očividně nebyl. Ano, ano Yuki mu samozřejmě před chvílí dárek oplatil, ale stejně Mackenyu spokojeně zvedne koutky nahoru, když mu nahlas řekne, že by si na něj měl dávat pozor. On sám se od něj samozřejmě nemusí ničeho obávat, ale když bylo potřeba, skutečně uměl hodně přitvrdit a možná, že by ho Yuki při nějakém soudním procesu ani nepoznal.
"Právě proto, že tě mám rád." Oponuje mu, když už svými rty klesá dolů po jeho těle. Yuki si stěžuje, že něco není fér a on přesně neví, čemu to patřilo, protože začíná mít trochu jiné starosti, ale pak se musí tiše zasmát, když mu Yuki připomene, že si dovolí ho přitlačit ke zdi jenom proto, že jeho samotného už klín zase tolik nepálí. Tedy alespoň na chvilku.
"Ale pro to ses přece rozhodl ty sám, že mi dáš takovou výhodu. A ty fotky jsi mi připomněl taky ty sám. Skoro to vypadá, že se ti líbí, když tě někdo trápí a udělal jsi to proto, abys nás dostal přesně do téhle situace." Řekne mu. Všechno, co Yuki řekne, bude samozřejmě použito proti němu, na to byl Mackenyu profík. Už se skoro ponoří do své činnosti, když mu Yuki najednou řekne, kde přesně fotky jsou. Mackenyu se vším přestane a udiveně se na něj podívá. Netuší, jestli je to proto, že je vážně tak blízko vrcholu i bez čehokoliv navíc nebo proto, že mu je prostě chce ukázat nebo proč vlastně, ale Yuki se vzdal prakticky okamžitě a nastane podobná situace jako s tou kočkou. Mackenyu si najednou vůbec není jistý, co by měl dělat. Je nesnesitelně zvědavý, ale leží obličejem mezi nohama svého přítele. Hodí se vůbec, aby teď vstal a šel si něco prohlížet? Neměl by to takhle náhodou nejdřív dodělat? Fotky nejsou kočka, vydrží to bez pití i pelíšku, ale bude se Mackenyu schopný soustředit na to, co má, místo aby byl jeho mozek u úkrytu s fotkami? Vážně mu to šrotuje na plné obrátky a nějakou chvíli si měří Yukiho výraz, ze kterého se snaží vyčíst, jak by měl reagovat. Vypadá to, že sám Yuki se odhodlal k tomu, aby Mackenyu fotky viděl a tak se začne váhavě zvedat. Pohledem se ujistí, že jsou opravdu tam, kde mají být, přejde ke knihovně a najde ten slovník. On sám mluví anglicky velice dobře, potřeboval ho často a tak ho pobaví Yukiho vysvětlení, ale většina Japonců měla k angličtině odpor. Pomalu ho vytáhne a otevře. Fotky jsou tedy vyvolané. Docela by ho dostal, kdyby tam našel jen negativ, ale ne, jsou vážně celé. Čekal by na nich všechno možné jenom ne to, na co se právě doopravdy dívá. Je k Yukimu zády a pokojem se rozhostí naprosté ticho. Je jich jenom pár, vlastně se dívá na dvě, ale jsou… jak jen to říct… Je poznat, že jsou vysoce umělecky pojaté, akty, ale ne vulgarity a přesto je to téma natolik kontroverzní, že to vyráží dech. Nikdy by ho nenapadlo, že by se fotil nahý s někým a v takové pozici. Tohle se mu líbí nebo ho takhle naaranžovali? A tou svobodou vážně myslí ty praktiky nebo Mackenyu celé téma zatím jenom nechápe? Zrovna pro něj jako pro právníka, co posílá lidi do vězení, když na to přijde, je tohle téma vážně aktuální. Pomaličku se po něm ohlédne. V jeho obličeji sedí asi milión otázek, ale ne odmítání nebo něco negativního. Yuki ho zkrátka dostal.
Yuki
Yuki se musí malinko pousmát. Podle něj by je Macken nakonec našel, jen by mu to chvíli trvalo. Je pravda, že kdyby se stěhovali, měl by to komplikovanější, pokud by na něj nakonec nevypadly. "Máš pravdu, trochu se toho bojím. Nemyslím si, že by se to setkalo s úspěchem, i když mi nikdy nevadilo, že jsem se k nim nechal přemluvit. Nestydím se za ně a zároveň se jimi nechlubím." Pokusí se mu přiblížit pocity, které z toho má. Jde to obtížně, když vám někdo svými doteky soustavně gumuje mozek z hlavy. Je rád, že se vůbec zmohl na větu. Nakrčí trochu obočí nad Mackenovým v podstatě vyznáním a vzápětí se úplně pitomě usměje. Hodně zamilovaně. Očividně mu stačí jen pár slov a je zase mimo. Macken to s ním má prostě hrozně jednoduché. Podívá se na něj překvapeně, protože ten rozbor jeho chování, je vlastně...Má pravdu, už zase. Nejspíš chce, aby o něm Macken věděl a zároveň se nechává trápit rád. Co to o něm vlastně vypovídá? Asi je vážně blázen, už by se s tím měl smířit. Pokrčí rameny, protože mu na to není schopný ani odporovat. Možná to tak Macken nemyslel, ale jeho to v podstatě nutí přemýšlet. Nakonec k tomu má i trochu prostoru. Pozoruje ho celou dobu, kdy mu prozradí, kde fotky jsou. Je zvědavý, co se stane dál. Jedna jeho část si přeje, aby pokračoval a konečně došel příjemného uvolnění. Ta druhá doufá, že se tam půjde podívat a uvidí je. Je hrozně zvědavý, co na ně řekne a zároveň se toho bojí. Má uvnitř sebe neskutečný koktejl emocí a moc si s nimi neumí poradit. Co když se na něj potom začne dívat skrze prsty? Ne, rozhodně by se do ničeho odhalenějšího nepouštěl. Možná pro čistě soukromé účely, ale měl by z toho strach. Tohle bylo něco úplně jiného a měl jistotu, že se to nedostane do Japonska. Kdyby byl jen minimální možnost, že to uvidí někdo z jeho známých, nenafotí je. Vydechne, jakmile se Macken zvedne a zamíří ke knihovně. Teď se uvidí, jak moc ho má rád a co se za chvíli stane. Jeho vzrušení neopadá, jen se trochu oddaluje. Trochu trápí sám sebe, protože by si nejradši sáhl do klína a pomohl si. Neudělá to, mnohem víc potřebuje vidět výraz v jeho tváři, až se otočí. Ticho v pokoji se natahuje a jemu se z toho svírá hrdlo. Najednou má pocit, že to vážně nebyl dobrý nápad. Měl si to nechat pro sebe a možná vytáhnout v době, kdy spolu budou třeba dvacet let. Tam by asi nehrozilo, že ho kvůli tomu pošle k vodě. Tak moc se bojí, že o něj přijde, až to není snesitelné. Jeho vzrušení je snad i zapomenuto. Pomalu se přesune do sedu, zapírá se dlaněmi o postel, než se narovná úplně a přesune se na kraj postele. Podívá se velmi opatrně Mackenovi do tváře, jakmile se na něj podívá. Snaží se poznat, co se odehrává uvnitř jeho hlavy. Nic negativního nevidí a trochu se mu uleví, i když si to může jen vykládat špatně. Přesto doufá. Vstane a zamíří k němu, aby ho mohl zezadu obejmout kolem pasu a opřít si spánek o jeho lopatky.
"Vlastně si nejsem úplně jistý, co říct. První jsem to dělat nechtěl. Pak jsem se potkal s pár lidmi, kteří se v tom projektu pohybovali, a pochopil jsem opravdu hodně. Doufám, že díky tomu, to pochopil i někdo z jejich okolí. Ten kluk, co je tam se mnou je jeden z nich. Od té doby už jsem ho neviděl, ale ukázal mi, že je v tom opravdu velký kousek svobody, i když to tak na první pohled nevypadá." Zarazí se trochu a pak se zasměje.
"Neměl jsem s ním nic, přísahám. Je na holky, vždycky byl." Krátce si zavzpomíná, byl to velmi zajímavý zážitek.
"Podřizují tomu celý život, aby mohli mít svůj vlastní svět, který jim vyhovuje. Ta důvěra mezi nimi je opravdu hmatatelná. Vidíš to v jednotlivých gestech, v očích." Netuší, jestli to Macken pochopí, podle něj to člověk musí zažít.
"Málokdy vidíš, že jeden druhé věří natolik, aby mu svěřil v podstatě svůj vlastní život i duši." Dotkne se rty jeho zad a několikrát políbí hebkou kůži.
"Tehdy jsem doufal, že takovou lásku jednou zažiju, i když jsem se bál, že se to třeba nestane." Odmlčí se na chvilku, než se k němu znovu přitiskne.
"Teď už jsem si jistý, že je to možné." Macken by měl vědět, jak se s ním cítí a nakonec ty fotky budou ideální příležitost, jak mu to všechno říct.
Mackenyu
Hmm, takové fotky dovedly ničit kariéru, ale Yuki k nim přistupuje docela uvolněně. Pro sebe se usměje a pořád si je obě dvě prohlíží. Když se po Yukim ohlédne, Yuki už sedí na kraji postele, ale ještě se k fotkám pohledem vrátí a mezitím za sebou slyší pohyb. Yuki tiše přejde přímo za jeho záda a přitiskne se k jeho tělu. Je to příjemné cítit na zadku jeho klín. Poslouchá jeho vysvětlování mlčky, dokud Yuki úplně neskončí a pokouší se v hlavě zrekonstruovat, co to bylo za lidi a jak přesně k tomuhle mohlo dojít. Nechce mu do toho skákat a nedej bože dělat nějaké unáhlené závěry. "Takže jsi prostě potkal nějakou kamarádku, která se ti svěřila s tímto světem a celé to bylo dílo náhody? Nebo tě to zajímalo už před tím a to tě s ní seznámilo?" Zajímá se o to, protože by chtěl pochopit, po čem Yuki vlastně touží. Kdo přesně je. Neznají se opravdu moc dobře a tohle je… mohlo by se stát, že Yuki za pár let přijde na to, že touží po něčem podobném a že bez toho nedovede žít. Mackenyu takhle nikdy nežil a i když dovedl být přísný a vlastně dost tvrdý, ví o sobě, že by svůj životní styl přesně takhle změnit nedovedl. Po pravdě je to velký důvod k obavám o jejich společnou budoucnost, ale ještě nikam nepředbíhá. Yuki mu toho ještě nevysvětlil dost a možná nic takového vyloženě nehledá. To, že vás nějaký svět fascinuje a porozumíte mu nebo se cítíte dobře s lidmi, kteří do něj patří, ještě neznamená, že jste sami úplně stejní. Yuki začne mluvit o tom klukovi, co se fotil s ním a chvíli to vážně vypadá, že tohle je pan učitel, ale pak se Yuki začne bránit, že to tak není a on se musí rozesmát.
"Dobře, věřím ti." Řekne mu konejšivě, ale jednoho to prostě musí napadnout.
"Pokud tomu někdo obětoval úplně všechno, tak je to pochopitelné. Zradu si nikdo z nich nemůže dovolit, už kvůli světě, ve kterém žijeme." Prohodí, i když o tom vlastně neví vůbec nic. Ucítí na zádech Yukiho rty a zatímco fotky pomalu vrací na jejich místo do slovníku a zakládá knihu zpět, uslyší z jeho rtů cosi o doufání v podobnou lásku. Na vteřinu se zarazí v pohybu, ale Yuki to ještě dopoví. Není si jistý, že ho úplně chápe. Buď ho žádá, aby o podobných věcech začal přemýšlet a tohle je takový úvod do celé problematiky nebo mu chce jenom říct, že se s ním cítí podobně jako tihle lidé, i když podobné věci nedělají. A to je opravdu velké vyznání. Pomalu se otočí čelem k němu a zadívá se do jeho očí. Měl by se ho prostě zeptat na přímo, ale z nějakého důvodu se zdráhá.
"Myslel jsem si, že jsi hrozný romantik. Taková něžná duše. A ty na mě přijdeš s tímhle." Řekne tiše a s úsměvem, aby to nevyznělo špatně, zatímco v dlaních tiskne jeho předloktí. Maličko tak pátrá po konkrétnějších odpovědích, ale než Yuki vůbec stačí něco říct, skloní se k němu pro nový polibek. Začíná ho přemáhat to, co spolu před chvílí dělali a připomene si, že měli nějakou práci. Z ničeho nic ho prostě popadne oběma rukama okolo pasu apod zadkem a zvedne ho, aby se několika kroky zase dostali k posteli, na kterou ho tak trochu hodí, než ho se smíchem zalehne, ale nevrací se k němu nahoru. Spíš se honem rychle dostává tam, kde před chvílí přestal. Olíbá jeho klín a pak ho začne hladit, aby si Yuki připomněl pěkné chvilky.
"Máš umělecké cítění, slušelo ti to tam. Fotkám nerozumím a nedovedu je odborně posoudit, ale možná by ses líbil nějakému ateliéru." Říká mu, i když si nedovede představit, jestli by nežárlil. Pak už se ústy skloní k bráně do jeho těla a nepřestává jej trápit a hýčkat, dokud neuslyší patřičnou odpověď z jeho hrdla. Už se vážně chce podívat dál a začíná být nedočkavý.
Yuki
Najednou z něj všechny slova jdou úplně sama. Je pravda, že před Mackenem nikdy neměl zábrany, ale teď je ještě jasnější, že s ním vážně může mluvit úplně o všem. Ne, není si jistý, že se takové fotky setkají s úspěchem, přesto se mu je nebojí ukázat. Kam by taky došli, kdyby se báli mluvit o tom, co bylo. Ostatně jsou to pořád jen fotky, nic víc. Jejich domovská společnost na to nahlížela jinak, opravdu hodně jinak, ale Yuki takový názor nikdy nesdílel. Možná taky díky své orientaci se do toho dokázal tak vžít. Pousměje se, protože mu věří a to mu prozatím ke štěstí stačí. Ostatně je to už vážně dlouho, kdy něco podobného fotil a i kdyby tam něco bylo, je to nejspíš vážně zapomenuto. Ale nebylo. Nebyl Yukiho typ, protože mu něco chybělo, co potřeboval k tomu, aby se zamiloval. Ani Uruha to neměl. Líbil se mu, to nepopírá, ale s Mackem zjistil, jaké to může být, když je to doopravdy. "V tom máš pravdu. Ti lidé jsou tak daleko, že si to uvědomí. Tedy ti, kteří takoví opravdu jsou." Trochu si zavzpomíná.
"Váží si života a svobody a taky dokážou plně ocenit lidskou povahu a jednotlivé odchylky, kterých si ani nevšimneš. Trochu mi to připadalo jako u psychologa." Zasměje se krátce. Pravdou je, že ti, co to mysleli opravdu vážně, potřebovali obratně kličkovat v lidských myšlenkách, museli být o krok napřed. Je mu jasné, že některé věci si budou muset vyjasnit a Macken to bude chtít vědět, pokud mu na tom záleží. Je vážně zvědavý, jestli na to dojde ještě dnes, ale popravdě… Má myšlenky na úplně jiné věci, než rozebírat preference. Nakloní hlavu trochu na stranu, jakmile se k němu Macken otočí čelem a musí se znovu zasmát.
"Já jsem něžná duše. Potřebuju lásku a pro tu udělám úplně cokoliv a ještě si to užiju." Podívá se mu do očí. Už stejně není cesty zpátky. Nadechne se, aby mu to mohl vysvětlit, ale nedostane vůbec prostor. Úplně zapomene, co vlastně chtěl říct a nechá se unášet novými polibky. Dlaně už má odložené na Mackenových bocích a nechá se jím vést zpátky k posteli. Trochu vytřeští oči, když v ní po zádech přistane. Vážně se lekl, ale vzápětí se rozesměje.
"No vidíš, jak ti věřím a ty na mě takto." Vyčte mu, ale v očích mu pobaveně jiskří. Podobné pitomosti může dělat klidně od rána do večera. Zadrží dech, jakmile ucítí doteky přímo ve svém klíně, a i kdyby jeho vzrušení tou dobou trochu opadlo, už je zase zpátky během vteřiny. Macken moc dobře ví, jak s ním mává a trochu ho podezřívá, že toho zneužívá. Zatne prsty do láky pod sebou, aby se nezačal kroutit do všech stran, dlouho to však ovládat nedokáže.
"Arigato." Dostane ze sebe trhaně a vlastně i trochu omámeně. Stiskne víčka pevně k sobě, ale dlouho mu to nevydrží, vážně ho chce vidět, co mu tam provádí a jak. Takeshi by ho pochválil.
"Co bych tam dělal?" Vyrazí ze sebe a na konci se jeho hlas zlomí do delšího zasténání. Nedokáže si představit, že by kamkoliv na konkurz přišel. Teď si vlastně nedokáže představit vůbec nic jiného, než to, co by mu Macken mohl provést nebo spíš provádí.
"Kruci." Protočí oči kamsi za sebe a propne se v bedrech. Potřebuje jeho doteků nutně víc a zároveň ví, že je to hrozně málo.
"Víš co, promluvíme si o tom potom. Jediné na co teď myslím je to, jak je to skvělé a chci, abys už nebyl tak daleko." Podaří se mu dát dohromady celkem dlouho větu.
"Už tě vážně moc chci." Není to ani trochu panovačné, spíš jen roztoužené a dává mu tím najevo, jak moc nedočkavý umí být. Nejhorší a zároveň nejlepší na tom je to, že si tohle týrání užívá. Najednou si uvědomí, co přesně potřebuje, aby byl prožitek ještě větší. Tohle totiž ani v nejmenším neřídí on a je s tím nadmíru spokojený.
"Udělej to, co chceš nejvíc ty sám a jak to chceš." Pobízí ho, aby mu ukázal, co všechno by od něj mohlo přijít. Nebrání se vůbec ničemu a ani na vteřinu ho nepotká strach, že by mu mohl ublížit. To je přesně ta důvěra, kterou potřebuje cítit.
Žádné komentáře:
Okomentovat