Epilog - Mackenyu x Yuki - část 2.

(Yukiho byt)

Yuki

Trochu se zarazí, jakmile mu Macken řekne, že jsou šílení lidi zábavní. Vypadá to, že přemýšlí, jestli to myslí vážně opravdu ho tak vidí, nebo si z něj jen dělá legraci. Vážně by pro něj nechtěl být blázen. 

"Já se snažím být normální." Koutky mu na pár vteřin spadnou dolů, naštěstí mu to moc dlouho nevydrží. Macken mu ukáže svůj úsměv a to mu docela stačí, aby se zase uklidnil. Najednou se jeho pozornost hrozně půlí mezi něj a kotě. Není schopný si úplně vybrat, komu se bude věnovat jako první. Kotě asi jeho starost potřebuje víc, protože se u něj snaží schovat. Asi se trochu bojí v neznámém prostředí a on ani neví, jak dlouhou má za sebou cestu. Vážně by potřebovalo hezký pelíšek. 

"Bude to Shiro." Rozhodne nakonec nad jménem pro drobečka.

"Tvoje jméno ti nechám, sluší ti stejně nejvíc." Podívá se krátce na Mackena. Ostatně až se bude bytem ozývat to jméno, nebyl by zrovna nadšený, kdyby tak říkal zároveň kočce, bylo by to prostě divné. Tohle není sice nějak originální, ale hodí se. 

"Ale je, taky bych měl děkovat za tebe. Tak nějak mě zachraňuješ od samého začátku." Věnuje mu vřelý pohled i úsměv. Podívá se na věci, které ke kočce patří a natáhne krk, aby na to dobře viděl. Několikrát pokývá hlavou, aby ho ujistil, že na to rozhodně nezapomene. na podobné věci byl opravdu zodpovědný a tohle k tomu patří. 

"Dobře, ráno půjdeme na nákupy." Uculí se. Sám je neměl tolik v oblibě jako třeba Uruha, který tím byl doslova posedlý, ale pokud měl nakupovat pro kohokoliv jiného, byl v tom prostě rozdíl. Klidně za kotě utratí všechny své peníze, ani nemrkne. Znovu se trochu s malou kuličkou potulí a je jasné, že Shiro jen tak nepustí. Potřebuje si to dostatečně užít a mít pocit, že má dostatek pozornosti a nebude strádat. Ano, Macken by si taky víc než zasloužil jeho pozornost, ale vážně není schopný se rozpůlit. Znovu k němu zvedne oči a zatváří se provinile, když jeho přítel hodí všechny nápady do koše a pojedou s kočkou domů. 

"Vážně bych rád na tu večeři i procházku." Chce, aby věděl, že se mu jeho nápady líbili, ale s takovým dárkem to prostě nejde. Znovu přikývne, dá mu kotě a začne všechno balit. Nějaké papíry si musí vzít domů, potřebuje je nutně do zítřejšího poledne dodělat, ale ještě to počká. Jakmile je všechno vypnuto, můžou vyrazit na cestu. Doma se cítí hned mnohem lépe a o to víc, že už tu není sám. Položí malou kuličku do křesla a hned kotěti dopřeje luxus v podobě měkoučké chlupaté deky. Vzápětí už začne vymýšlet, z čeho bude mít Shiro misku a do čeho dostane vodu. Ohlédne se na Mackena s upřímným pousmáním, když slyší jeho slova. 

"Já už jsem taky doma." Oči mu zazáří. Pro něj je totiž doma všude, kde může být s ním. Nezáleží na místě. Konečně je kotě dostatečně zaopatřené, má plné bříško a vypadá to, že na křesle bude mít odteď pelíšek. Yuki ještě pár věcí uklidí, a pak se zastaví naproti Mackenovi a pomalu ho pohladí po hrudníku. 

"Ani nevím, co říct." Podívá se mu spokojeně do očí a zlehka ho popotáhne za košili. Promne si rty o sebe, než se trochu povytáhne, aby byl blízko jeho rtům. 

"Asi jen jedinou věci, kromě poděkování." Na chvíli sklopí oči a tváře už mu zase zalévá lehký nach. 

"Miluju tě, hrozně moc." Kousne se do rtu, než k němu oči zase vzhlédne a nejistě se pousměje. Zas tak dlouho spolu nejsou, z té doby se taky hodně dlouho neviděli, ale asi nemá smysl neříct. Stejně to Macken už dávno ví, že je z něj úplně paf. Protáhne opatrně paže kolem jeho krku, víc se na něj přitiskne a rty se jemně otře o ty jeho. 

"Asi je nejvyšší čas, abych ti splnil to, co jsi chtěl. Snad se ti spát nebude chtít." Konečně ho políbí, ale nevydrží u jeho rtů dlouho. Začne jimi klesat níž a pak je vymění za špičku svého nosu, kterým klouže dolů středem jeho hrudníku a u toho si pomalu kleká. Prostě chce udělat něco navíc a doufá, že se mu to bude líbit. Kvůli Shiro ho odsunul stranou a teď je čas, aby mu to vynahradil. Pohladí ho po vnější straně stehen, když už klečí a pak se obratně popere se zapínáním jeho kalhot. Olíbává jeho podbřišek a míří níž, když ho připravuje o kalhoty společně s prádlem. Občas se koukne nahoru, aby viděl, jak se tváří a ujistil se, že nic není špatně.

Mackenyu

Mackenyu se vážně musel rozesmát. Jestli se Yuki snažil být normální, tak opravdu netušil, co ho s ním čeká, až se plně projeví. Přece jenom se znali ještě hodně málo a možné bylo úplně všechno, ale to mu nevadilo. Přikývne, když se Yuki rozhodne pro nové kočičí jméno. Bylo krásné a slušelo jí. A taky bylo roztomilé, jak Yukimu všechno na něm připadalo úžasné. On sám by si dal úplně jiné jméno, možná jednodušší nebo trochu klasičtější. Takhle si přišel spíš jak Havajan, než jako Japonec. Jakmile jsou doma, musí ještě hodně dlouho počkat, než je o kočku postaráno a než usne, aby Yuki neměl pocit, že ji zanedbal nebo že si jí chudinky nevšímá. Vlastně to bylo dobře, alespoň na ně nebude divně koukat. On sám toho zatím využil, aby si vybalil svých pár věcí a dal si sprchu. Přece jenom byl celý den na cestě a teď se nehodilo být tak zpocený. V kanceláři u stolu si na to ani nevzpomněl, jak by taky mohl, ale teď už to jinak nešlo. Něco malého sní, podívá se do tašek, co jim dovezla donášková služba a pak už najednou Yuki stojí naproti němu a hladí ho po prsou. Bylo dobře, že sem nakonec jeli. Budou doma a ve všem pohodlí. Příjemně se na něj usměje a na chvíli obejme jeho zápěstí, aby se ho mohl taky dotknout. 

"Přestaň mi pořád děkovat." Řekne mu měkce a tiše. 

"Taky tě miluju a tak to je. Ber to se vším." Dodá ještě, než se mu Yuki pověsí kolem krku, ale ne proto, aby ho políbil, ale aby mu připomněl, co chtěli dělat, až jejich dítě usne. Oni dva se spát nechystají a možná tím chudáka Yukiho zničí, když tolik pracuje, ale nedovede si pomoct. 

"Kdybych usnul, tak jedině absolutním vyčerpáním." Řekne mu s uculením, ale nemá při tom ani ponětí, co se Yuki chystá udělat. Jakmile opustí prostor jeho tváře a začne sjíždět nosem po jeho těle dolů, jeho hlava vymyslí jedinou věc, která chlapa může napadnout a i když se vlastně ani neodvažuje doufat, aby snad něco nezakřikl, zároveň v duchu sám sobě děkuje za nápad skočit se umýt. Přece jen mu takhle určitě bude příjemnější. Yuki najednou klečí přímo před ním a skutečně mu rozepíná kalhoty a on má pocit, že se mu to celé jenom zdá. Má dost síly na to, aby zůstal stát na místě a je to dobře, protože v okolí není zrovna nic, čeho by se mohl držet. Tohle bude náročné, ale nesmírně se na to těší. Přezka cinkne a on ucítí novou volnost. Yuki se nespokojí s tím, že by mu kalhoty stáhl dolů. Rovnou se jich zbavuje úplně a společně s tím i prádla a Mackenyu si přetáhne přes hlavu tričko, protože později stejně nebude potřebovat vůbec nic a taky… jde o efekt. Pousměje se, když mu to proběhne hlavou a v jeho černých očích září ohníčky, když se na něj Yuki podívá nahoru. Pohladí ho opatrně dlaněmi po vlasech, ale nechce, aby to vypadalo, že se ho někam chystá tlačit. Vůbec není nutné ho jakkoliv zkoušet probouzet, protože on už v pozoru víc být nemůže a jakmile skutečně ucítí dotek jeho rtů na podbřišku i mnohem níž, musí okamžitě zaklonit hlavu a dlouze vydechnout. Pokouší se nějak zaměstnat ruce, dotýkat se jeho vlasů a ramen, ale o moc dál nemůže a tak bude muset za vlasy asi tahat sám sebe, jinak by hrozilo, že by Yukiho popoháněl, jak by sám nechtěl a celé mu to spíš znepříjemnil. Vždycky si myslel, že tohle je mnohem lepší s klukem, než s dívkou, protože kluk prostě věděl, co přesně a kde by měl dělat. Mimoděk se ohlédne po křesle, ale kočka dál spokojeně spinká. +Teď abychom moc nekřičeli a nevzbudili ji...+ Napadne ho, ale jestli se začne smát, Yuki se lekne a uteče z bytu, protože mu nebude věřit, že nic nepokazil.

Yuki

Yuki je rád, že si Macken užil první chvíle doma po svém. Bylo to takové…Vlastně hodně příjemné. Viděl ho, jak se tváří, když vyšel ze sprchy a dal si jídlo. Vhánělo mu to do hlavy myšlenky na to, že tak nějak by to mohlo být, až spolu budou skutečně bydlet. Nádherná atmosféra, kterou si vždycky přál. Znovu zčervená a zastydí se, když dojde na to, že by mu měl přestat děkovat. Měl nutkání to pořád dělat. Macken pro něj podstupoval různé věci a každá z nich měla své kouzlo. Jak mu nemohl poděkovat, když se o něj pořád tak stará? Snídaně, obědy, starost o to, jestli se mu dobře spalo a teď kočka. To je tak starost o to, aby se necítil sám. Yukimu dojde, že na něj jeho přítel očividně myslí opravdu často a to ho zahřeje na duši. Podle něj se nikdo nemá tak krásně. Má pocit, že ho s každou další vteřinou a myšlenkou miluje ještě víc. Výbuch přijde vzápětí, když z Mackenových rtů uslyší vyznání. Na vteřinu ho napadne, jestli se mu to náhodou nezdá. Má pravdu, měl by konečně plně přijmout to, že mu na něm záleží taky tak moc. Neskutečné, neuvěřitelné, ale nádherné. 

"Dobře beru." Odsouhlasí mu to s radostí patrnou ve tváři. O to víc se mu chce splnit myšlenku, která ho napadla právě před chvílí. V očích se mu blýskne, protože ta věta…Má najednou chuť to vyzkoušet.

"Tak dobře, beru tě za slovo." Stud ho ještě nepřešel, ale stejně je s ním odvážnější, než kdykoliv jindy. Možná proto, že od něj cítí tu lásku a vnímá ji celou svou duší. Přece na něj čekal a vyzvídal ještě předtím, než se vůbec potkali. Začne tomu bezpodmínečně věřit a svět je zase o něco krásnější. Mackenova kůže ho bez přestání volá k sobě a když vidí jeho připravený klín, musí se spokojeně pousmát. Očividně se nemohl dočkat, ale to jsou dva. Teď si to můžou užít, protože o jejich mazlíčka je postaráno. +Tady máš druhého, kterého jsi teď opomíjel.+ Trochu se obviní v duchu a samozřejmě o musí, co nejdříve napravit. Je zase rád, že mu Macken nevidí do hlavy, teď by se asi hodně smál. Přivírá spokojeně víčka, když ucítí Mackenovu dlaň ve vlasech. Bude rád, když ji tam nechá, chce ho vnímat každou buňkou těla. Své rty opírá o jeho kůži na podbřišku a mnohem dál. Už je jen kousek do toho, aby ho vzal do úst celého. Oči mu pořád utíkají na jeho odhalený hrudník, který ho nutí si vždycky trochu povzdechnout a pomyslet si, jak dokonalý je úplně ve všem. Svírá jeho stehna, občas vyjede výš na boky a nakonec skončí na pevném pozadí, které si musí pořádně prohlédnout. Svými rty už pracuje na plný úvazek a střídá pohyby s jemným sáním a nakonec zapojí i svůj jazyk. Nespěchá, je znát, že se mu líbí mít ho na pár vteřin tak trochu v moci. Trochu se bál, aby se to jeho lásce líbilo, ale brzo si uvědomí, že tuší, co by mohlo být nejlepší. Rozhodne se vyzkoušet něco, co dřív nikdy neudělal. Sevře víc jeho polovičky a pokusí se dostat jeho špičku co nejdál. Má trochu strach, co by v sobě samém mohl vyvolat, ale nakonec se mu to podaří, i když jen na chvilku. Není to naposledy, kdy se odhodlá, i když si mezitím dopřává krátké přestávky. První ho chtěl jen malinko trápit, ale rozhodne se, že to celé dotáhne do konce a se vším všudy. Doufá, že se mu to bude líbit. Trochu zrychlí své tempo a nepřestane, dokud nemá plná ústa Mackenova vyvrcholení. První má pocit, že toho bude moc, ale nakonec to zvládne víc, než dobře a přistihne se při hříšné myšlence, že sprostě chutná. Tváře ho snad i prozrazují a i přesto si dá práci, aby ho svým jazykem trochu očistil. Vzhlédne k němu s trochu zvědavým výrazem, když před něj dosedne na paty a odloží si ruce na stehna. 

"Jiný dárek jsem tak na rychlo nesehnal." Uculí se a promne si rty o sebe. Macken mu nedal možnost se na něj připravit, tak to vyřešil po svém. Užívá si výraz v jeho tváři, který mu dodává odvahu to příště zkusit znovu.

Mackenyu

Do chvíle, kdy ho Yuki svými rty jenom zkoumá a olíbává, cítí zároveň jeho dlaně všude tam, kam dosáhnou, ale jakmile se ukotví na jeho pozadí a Yuki do něj trochu zatne nehty, je mu jasné, že teď začne pořádná jízda a taky že ano. Musí si znovu hlasitěji povzdechnout a krátce zaklonit hlavu, než ji zase vrátí dopředu, aby se na něj celou dobu mohl dívat. Jednou rukou se ho jistí za rameno, aby to nakonec nebyl on, kdo se odporoučí k zemi, ale tou druhou mu zajede do vlasů, probírá se jimi a chvílemi ho pevněji svírá. Má neovladatelnou touhu držet je pevněji, než by Yukimu mohlo být příjemné, takže krotí sám sebe, protože netuší, co si k němu může dovolit. To poslední, co chce, je zkazit tuhle chvíli nějakým krokem, který Yukimu pokazí chuť na cokoliv dalšího. Raději zavře oči a dopřává si prožitek všeho, co mu Yukiho rty momentálně nabízejí. Nečekal by, že se Yuki odváží brát ho do úst téměř celého, ale několikrát se to stane a s Mackenyu to zamává takovým způsobem, že má pocit, že dojde okamžitého orgasmu. Ještě to ale chvíli vydrží, jak sám sebe nutí k tomu, aby byl tenhle zážitek, co nejdelší. Rád by si slíbil, že to není naposled a může se to dít kdykoliv by se mu mohlo zachtít, ale tohle nebylo na něm. Bylo to na Yukim a on bude nejspíš celé dny sedět a čekat, jestli dostane tuhle speciální odměnu nebo ne. Omotat si kolem prstu chlapa bylo vlastně velmi jednoduché. Kvůli těm přestávkám je mu jasné, že tohle pro Yukiho není ve všech chvílích nejjednodušší a o to víc si váží jeho péče. Nakonec zatne ruku, kterou svírá jeho rameno, víc do jeho kůže a nechá se smést dokonalým vrcholem uvnitř jeho horoucích úst, ze kterých ho Yuki nepropustil do poslední chvíle. Mohl to udělat, ale nestalo se to a nechá tak Mackenyu užít si naprosto dokonalý zážitek do poslední chvíle i kapky. Chvíli mu trvá, než je schopný otevřít oči, udržet svou stabilitu a popadnout dech. Jeden by si myslel, že jenom stojí na místě a užívá si, ale nebylo to úplně jednoduché. Ještě pořád cítí jemné doteky Yukiho rtů a jazyka, když ho nadále laská a čistí a ty obnovují prožité vlny vzrušení zase a znovu, dokud zcela nevyprchají. Mackenyu se podívá dolů na svého přítele, který právě dosedá na paty a možná vypadá jako někdo, komu před chvílí vymazali mozek. 

"Jestli přijdeme na mizinu kvůli tomu, že se právě vypařila všechna moje pracovní inteligence, tak se na mě nesmíš zlobit." Dostane ze sebe jako první. Povytáhne obočí, když Yuki promluví o dárku na rychlo. Možná to není nejlepší, ale na kotě si zrovna teď ani nevzpomene a už vůbec ne na to, jestli ho svým hlasem náhodou nevzbudil. Popravdě si vůbec nevybavuje, jak hlasitý byl. A teď se mu nehodilo, aby se kočka motala okolo jeho kotníků a zase začala odvádět Yukiho pozornost. Naštěstí bylo kotě ještě malé a hodně unavené. Musí se tiše zasmát. 

"Když jsme o tobě s Takeshim mluvili, neříkal nic o tom, že dovedeš vystupovat jako profesionální pornohvězda. Je to příjemné překvapení. To, že o tom nevěděl i to, že to umíš. Pokud tě to neuráží." Řekne. Mohl to být kompliment stejně jako něco, k čemu by Yuki nemusel chtít být přirovnán, ale on to myslel jenom jako největší chválu. Působil naprosto sebejistě, dělal s ním věci, které nikdy nezažil a on si dá asi na čelo obklad a bude ležet v křesle a čekat, až se to stane příště. Do té doby nepotřebuje jíst ani spát ani jinak existovat. Nakonec udělá krok blíž a promne dlaněmi jeho rameno. 

"Nejvyšší čas zjistit, jestli tě dovedu podobně zničit." Řekne mu a do jeho hlasu už se zase vkrádá touha. Pomalu ho vytáhne na nohy. Pamatuje si moc dobře, kde má postel a pomalu ho vede rovnou k ní.

Yuki

Moc dobře vnímá silnější stisk ve svých vlasech a ano, líbí se mu to. Nejradši by Mackenovi řekl, že ho to nebolí a klidně si může dělat, co jen chce. Je vážně škoda, že má plná ústa práce a nechce se mu ani na vteřinu přestávat. Moc se mu líbí, co jen svými ústy dokáže a začíná v tom nacházet hodně zábavy a hlavně zalíbení. Ne, není to poprvé, kdy něco podobného zkouší, ale rozhodně je to poprvé, kdy to zkouší takovým způsobem a s takovou intenzitou. Zdá se, že to má úspěch. Pozoruje ho po celou dobu, dokonce si po tom, co dosáhne orgasmu. Následná péče prostě musela přijít a vypadá to, že ani to mu Macken nemá za zlé. Někdo proti tomu mohl mít výhrady, ale teď se to neděje. Celá tato chvíle je vlastně trochu o poznávání sebe i jeho. Ani ve snu by ho nenapadlo, že pro jeho přítele mohlo být složité držet se na nohou. Kdyby to tušil, možná ho vážně nechá, aby se posadil. I pro něj je kočka na nějakou dobu zapomenuta a možná se kvůli tomu později bude cítit špatně, ale ne teď. Nakloní hlavu mírně na stranu a vzápětí se rozesměje, protože přijde poznámka, u které to nejde jinak. 

"Vážně to na tebe tolik způsobilo?" Diví se mu to ve svém klasickém stylu, ale u toho se šťastně usmívá. 

"Nemyslím si, že tvoje pracovní inteligence utrpí. Dokázal by si vyhrát, i kdybys byl v kómatu." Znovu mu dává najevo, v jakém světle ho vidí a očividně to nebude nikdy jinak. 

"Ale klidně budu dál zkoušet, co všechno vydržíš." Blýskne se mu v očích, protože má v plánu něco podobného zkoušet častěji. Úplně pitomě mu před očima vyvstanou filmy, kdy se něco podobného děje v autě. Kde se tak zkazil, to vážně netuší. Stejně má pocit, že mu to jednou nedá a opravdu to udělá. +Kdy plánujeme výlet?+ Proběhne mu hlavou a už se vážně propadá hanbou i za své myšlenky. Pak kdo bude mít v háji inteligenci. Trochu nakrčí obočí, když mu připomene Takeshiho a vzápětí na něj zůstane nevěřícně zírat. Není si jistý, jestli se náhodou nepřeslechl.

"To rozhodně nejsem." Červená se, než mu dojde, že by z toho možná neměl mít radost.

"Takže nejen stalker, ale ještě takové přirovnání." Zlobí se na něj jen na oko. Rozhodně ho to těší, pokud se to Mackenovi líbí, klidně popustí uzdu své vlastní přirozenosti a bude zkoušet nové věci. S koktejly to vlastně není jinak. Povzdechne si pod dotekem na rameni a hraná naštvanost je ten tam. Nechá se zvednout na nohy a hned mu dlaněmi vystoupá po hrudníku a obejme ho kolem krku. 

"Když to vidíš takto, tak ti možná jednou vážně ukážu jisté fotky." Narazili na to téma už v domě u moře teď, když se mu tohle líbilo, možná by to ocenil. 

"Ale nebude to zadarmo." Vystrčí trochu růžky a nechá se vést k posteli. Nepotřebuje vědět, kam jde, naprosto mu důvěřuje, aby se nechal vést. Mezitím už si krade jeho rty a ani ho nenapadne přemýšlet nad tím, že by se mu to třeba nemuselo líbit, když měl před chvíli v puse něco jiného. Zadní stranou nožek narazí na postel, která je vlastně dost vysoká. Prostě miluje, když jenom shodí nožky dolů a může vstát. Pousměje se do jeho rtů, než dlaněmi sklouzne na Mackenovy boky a strhne ho na sebe do měkkých peřin. Nebojí se, že by zalehl, pořád je kluk, něco vydrží. Musí se rozesmát, jak příjemná jeho váha je.

"Uvidíme, kdo koho nakonec zničí. Mám pocit, že to nebude zrovna krátká noc." Broukne tiše, trochu stydlivě a zároveň odhodlaně. Je to pro něj výzva a chce, aby to bylo to nejlepší, co Macken v životě zažil. Ne, že by si tam moc věřil, ale bude se snažit. Sám už je dávno vzrušený a to, že cítí tělo na tom svém, prohlubuje jeho dech. Trochu se pod ním zavrtí s tichým povzdechem, než se trochu pozvedne a přitiskne se na Mackenovy rty. Není to pomalé, ani zběsile uspěchané, je v tom však cítit touha, které bez obtíží podléhá.