Yumeto x Show - Je to jen rána do hlavy. - část 5.

(Showův byt)

Show

Show se na vteřinu zarazí a hned na to se zatváří nadmíru potěšeně. Vůbec by ho nepadlo, že by Yume mohl žárlit. Připadalo mu, že to jeho povaha nedovolí a ono to tak není. Opravdu ho to potěší a je to znát. 

"Necháme to na soukromou galerii, pro elitní společnost." Myslí tím samozřejmě jenom jeho. Nepotřebuje nikoho jiného, dokud uvidí podobný obdiv v Yumetových očích a udělá všechno proto, aby to tak zůstalo. Zároveň si je jistý, že kdyby ho viděl při některých činnostech, které občas musí vykonat, přešlo by ho to. Je dobře, že si Yume nejspíš do detaily nedomýšlí, co jeho postavení těchto kruzích obnáší a doufá, že to tak zůstane dlouho. Je rád, že neprotestuje, jakmile dojde na tetování. Showa napadlo samozřejmě jako první, že myslí stejné tetování, které by dávalo jasně najevo, kam patří. Bude ho držet dál od toho všeho, nechce, aby tím byl poznamenaný jako on sám. Podle něj by to Yume nesnesl. Možná by tím procházel bez větších problémů, ale zároveň by ho to ničilo. Yume byl svým způsobem čistá duše a to mu Show vzít rozhodně nechtěl. 

"V podstatě ano." Odsouhlasí mu směnku nad rodinou minulostí. 

"Není to tak, že jen díky krvi si udržíš své místo, musím na tom tvrdě pracovat a obhájit své jméno. Zatím se nám to daří a já nemám v plánu být ten, který to pokazí. Právě naopak, chci se dostat ještě dál. Ten pravý důvod asi ví jen on sám, ale naše rodina vždycky tíhla k moci. Tady jí byl vždycky dostatek." Prozradí mu své ambice a vlastně mu tím dává najevo, jak moc mu věří. Tohle by neměl nikdo vědět, mohlo by ho to stát život.

"Musím na to opatrně a pomalu, dokud nebude všechno připraveno, nesmí to nikdo vědět." Upozorní ho, že je hodně v sázce. 

"Vždycky jsem měl velké cíle, občas jsem věděl, že se mi smějí, ale na tom nezáleží, v závěru budu já ten, co se bude smát." V jeho očích se nebezpečně zablýskne, ale nevydrží to dlouho. Stačí jen pohled Yumetových očí a jeho výraz znatelně změkne. Poslední co by chtěl je, aby měl strach. Pousměje se, když dojde na vládu ohně a zavrtí hlavou. 

"Nebojím. Musíš si dostatečně věřit, že to zvládneš a zároveň nic nepodcenit. Rovnováha je v tomto případě hodně důležitá a já to vyvažuju od doby, co si pamatuju. Můj otec mě k tomu vedl a myslím si, že dovedl skvělou práci." Pak krátce přikývne.

"Chci, na ničem jiném mi do doby, než jsem tě potkal, nezáleželo. Je to část mě, věřím tomu, že jsem se s ní narodil. Nejde to jinak." Yume by ho měl poznat do nejmenšího detailu a tohle je jeho nedílnou součástí. Je už dost blízko, když se usměje.

"Neublížil, jsi jediná osoba na světě, které bych nikdy vědomě neublížil." Pošeptá mu a pak už se jím nechá dokonale unést. Hlavně jeho tělem, které si zaslouží hýčkání. Každý milimetr za to stojí a věří tomu, že by mu ani sto let nestačilo, než by si to náležitě vychutnal. 

"Nic nedělám jen tak. Nepouštím k sobě nikoho, pokud jsem to udělal, není to záležitost jednoho večera ani týdne Yume-chan. Pokud to vnímáš stejně, nevidím v tom problém." Šeptá a zároveň olíbává jeho kůži. Dlaní mezitím zamíří o kousek dál nebo spíš níž a dopřeje mu několik doteků pěkně vzadu skoro mezi polovičkami, než se zase vrátí do jeho klína. Látka je příjemná i na jeho kůži a tak ji nakonec využije, když ruku trochu stáhne a jemně za ni zatahá. Jen trochu, aby ho podráždil a bylo to příjemné. Yume s ním souhlasí a ještě mu vloží do hlavy myšlenku, že by mohl mít něco jeho.

"Pokud si to budeš přát, udělám to rád." Podívá se mu krátce do očí, než klesne celým tělem mnohem níž. Polibky věnuje i jeho stehnům a jemně ho směřuje, aby pokrčil nožky v kolenou, a dává je víc od sebe, aby se mezi ně pohodlně vlezl. Svým rty první zamíří do jeho klína a pak zlehka odsune látku prádla a pokračuje rty a jazykem mnohem dál. Trápí ho v těch místech opravdu dlouho, svou dlaní v klíně ho však drží dál od vrcholu. Pustí ho na něj až ve chvíli, kdy se začne prsty dobývat do jeho nitra. Dopřeje mu první vrchol a přitom ho připravuje na sebe samého.

Yumeto

Yumeto by si nikdy nepomyslel, že by ho jednou někdo nazval elitní společností, ale moc se mu to líbí a dokonce je to jeden z mála okamžiků, kdy pochopil danou poznámku tak, jak měl. Poslouchá Showovu odpověď ohledně jeho rodiny a pomyslí si, že to musí být hrozná zodpovědnost, protože kdyby je zklamal, není to jako když domů donesete špatnou známku. Může to mít mnohem horší a fatálnější následky. Mimoděk ho napadne, že si Show možná jenom myslí, že je tohle jeho vysněný osud, protože nic jiného nepoznal a protože se možná bojí od nich úplně odvrátit a jít úplně jinou cestou. Možná to prostě ani nejde. A možná je tohle úplná blbost a on žije svůj život tak, jak doopravdy touží a pak by se Yumeto měl zamýšlet, jestli leží vedle dobrého člověka, přesně tak, jak ho Show varoval. Jenže on ho nedokáže a nechce vidět jinak, než tak jak se na něj dívá právě teď. Moc se mu líbí a nikam od něj nepůjde. Poslouchá ho velmi pozorně, když ho Show začne nabádat, že o tom nesmí s nikým mluvit. I když je Yumeto lehkovážný a upovídaný, tohle svede. Neřekne o tom nikomu. Vlastně ani neví, co by měl říkat. Že má Show ambice? Že něco chystá? Vždyť ani nevěděl, co to je. Nenapadne ho možnost, že by třeba někdo z mafie mohl zjistit, že je Showův milenec a důvěrník a chtěl to z něj vyrazit nějak jinak, než přátelským popovídáním nad skleničkou, ale kdyby ho tohle napadlo, zbytečně by se strachoval a ohlížel přes rameno. Jeho život byl naivní, ale o to příjemnější. Usměje se na něj, když mluví o tom, jak musí oheň udržet v rovnováze a nic nepodcenit a když mu Show řekne, že tohle je jeho osud, už nad jeho rozhodnutím nepochybuje. Usměje se ještě víc, protože i přes to všechno mu řekne, že by mu doopravdy nikdy neublížil a zvedne dlaň, aby ho kloubky ruky mohl pohladit po tváři. Poslouchá jeho hlas a další vysvětlení, zatímco se Show začíná věnovat jeho tělu a musí si rozechvěle vydechnout. Oči má upřené na strop, ale vnímá ho moc dobře a stejně tak to, co říká. Myslí to s ním skutečně vážně. Show ho dráždí nebezpečně daleko a Yumeto tiše vzdychá pod jeho doteky, trochu se kroutí, ale spíš jde pohyby společně s ním a je na něm vidět, jak příjemné mu to je a jak si to užívá. Když ho Show potrápí tím prádlem, dokonce se tiše zasměje a ucukne o něco víc, ale je to jen proto, že to nešlo snést. Show se začne posouvat směrem dolů a Yumeta to doopravdy překvapí. Od muže jako je on by očekával, že to bude chtít přesně obráceně a nejdřív od něho, ale Show je jako obvykle velmi pozorný a tak si to Yumeto prostě užívá. Nechává hýčkat svůj klín, přemýšlí nad tím, kdy mu to prádlo asi sundá, ale Showa očividně baví si s ním hrát a jenom ho tak různě dávat stranou. Nečekal by, že ho ta fialový tolik zaujme. Poslechne ho a pokrčí nohy a dopřeje mu tak všechna místa, která na něm jenom jsou. Chvílemi už to začíná být vážně k nesnesení a jen těžko zůstává tělem na místě. Chtěl by se po něm natáhnout a přitáhnout si ho k sobě do náručí, aby mohli udělat něco úplně jiného, ale Show se zatím nenechá přemluvit a dokonce mu ani nedovoluje dostat se na vrchol. Umí být pěkný paličák a Yumeto mu nedovede vzdorovat. Ach jo, všechno bude vždycky po jeho, ale Yumetovi to snad ani nevadí. Yumeto zatíná prsty do prostěradla nebo do jeho kůže, podle toho jak to zrovna vyjde, smyslně si okusuje spodní ret a pak to na něj konečně přijde. Je to ve stejný okamžik, kdy cítí Showovu péči uvnitř svého těla a ten výsledný pocit je neskutečný. Propne se v zádech, aby se zasténáním ocenil všechnu Showovu starost a po tváři se mu rozlije blažený úsměv. Tohle bylo velice příjemné. Naprosto řízené, ale skvělé. 

"Tak a teď ztratíme hlavu." Řekne mu.

Show

Yumeto pořád vypadá, že ho nic z toho, co řekne, vůbec nevyvádí z míry. Show pořád čeká, kdy dojde na překročení jisté hranice a řekne mu, že už ho nechce vidět. Z jedné strany mu říká věci, které udělat může a z té druhé pořád doufá, že se to nestane. Nechce ho od sebe odhánět a zároveň někde v koutku duše ví, že by ho odehnat měl už jenom proto, aby se mu nic nestalo. Je to asi poprvé v životě, kdy by si opravdu vyčítal, kdyby se někomu něco stalo jeho vinou. Neznal příliš soucit, ve svém životě ho tolik nepotřeboval a už vůbec neznal takovou starost o donedávna neznámou osobu. To, že se to teď celé změnilo, mu dává jasně najevo, jak moc ho u sebe potřebuje. Jeho život uvnitř rodiny je pro něj opravdu důležitý, a kdyby mu Yumeto dal podmínku, že by měl odejít, kdyby to samozřejmě šlo tak lehce, neudělá to. Je to jeho nedílnou součástí a není to něco, co by mu někdo nakázal. Chce být hodně vysoko a těší se na tu moc, a jak jeho jméno bude znít, až tam opravdu bude. Má v sobě hluboce zakořeněný obdiv k předešlým generacím a chce jejich snahu posunout o další příčku. Takový se narodil a takový bude. Nechce Yumeta měnit ani trochu a už vůbec ne jej omezovat, ale to samé očekává od něj. Nebude mu před očima někoho mučit, pokud to nebude nezbytně nutné. Nemá v plánu ho něčemu podobnému vystavovat a možná to je ten recept, díky kterému můžou fungovat. Napříč různými světy. Věří, že to půjde. Ostatně uměl dost dobře plánovat, teď se jen potvrdí, jestli to je jen přehnané sebevědomí nebo ten talent opravdu má. Upřímně se pousměje, když ucítí dotek na své tváři a dokonce nechá víčka na chvíli klesnout, aby si ho užil, co nejvíce. Jakmile se ocitne úplně dole, ten výhled je dokonalý. Věří tomu, že Yumetovi se bude taky líbit, i když z opačného konce. Dneska má v plánu ho pěkně hýčkat, až dokud to bude skoro k nesnesení a pak se k němu vrátí, aby to celé mohl dokončit. Prádlo mu zatím vůbec nepřekáží a využívá jeho tlaku, který by ho mohl dráždit ještě víc. Nikam nespěchá a je znát, že rád využije času, který pro sebe mají. Chce ho skutečně poznat. Vnímá jednotlivé náznaky, které mu napovídají, jak blízko vrcholu Yume je. Nechá ho užít si první orgasmus a mezitím si uvolňuje cestičku uvnitř jeho nitra. Jen velmi pomalu a obezřetně, aby mu nezničil prožitek, který si právě užívá. Nespouští z něj pohled ani na chvíli, a když se odtáhne, není po jeho vrcholu nikde ani památka. S blýsknutím v očích si palcem setře koutek a pak se začne pomalu dostávat nad jeho tělo. Prsty v jeho nitru už se dostal opravdu daleko a teď ho opatrnými krouživými pohyby nenásilně nutí, aby se víc uvolnil. 

"Kdybych věděl, jak moc ti to při orgasmu sluší, asi tě přepadnou rovnou v tom baru. Nicméně, já už pro tebe hlavu ztratil dávno." Pochválí mu jeho výraz a zároveň se přizná, než se skloní pro další polibky. Jeho rty si užívá opravdu dlouho a v ten správný okamžik z něj vystoupí a začne se pasovat se zapínáním svých kalhot. Jde to snadno a zatím se jich nepotřebuje zbavit úplně. Už na to vlastně nemá ani myšlenky. Stáhne si je jen do půli stehen i s prádlem a pak klesne boky mezi jeho stehna. Paže podvleče jednu po druhé pod jeho stehny, a jakmile se nakloní, nutí jej zvedat nožky výš a zároveň se mu víc vydávat. Už jen vteřinka, než do něj začne pomalu pronikat. U toho už si zase krade jeho měkké rty, kterým nedá ani na chvilku pokoj. Jeho rty už opouští tlumené povzdechy a na pár vteřin se děsí toho, že by mohl skončit mnohem dřív, než vůbec začali. Jeho vůle je však dost vleká, aby zvládl kočírovat své pocity a boky se mohl začít pomalu pohybovat proti Yumetovu nitru.

Yumeto

Myslel si, že ho tou jedinou větou vyprovokuje, ale samozřejmě, že se nic takového nestane. Show má dole svou práci, kterou nemíní odkládat a zatímco se pohybuje prsty uvnitř Yumetova nitra, Yume si taky moc dobře uvědomuje jeho jazyk v přecitlivělém klíně, když ho čistí. Ono to hodně šimrá a je to příjemné i normálně, ale teď má pocit, že z toho prádla vyletí, aniž by mu ho kdy Show musel sám sundávat. Jejich pohledy se nakonec přece jen potkají a Show se konečně rozhodne přijít k němu nahoru. Yumeto ho okamžitě obejme rukama okolo krku, ale Show svou ruku nechává tam, kde je. Jeho slova jsou krásná jako pokaždé a on se musí doopravdy zamilovaně pousmát. Mohly by to být jen takové řečičky, ale Yume by řekl, že to na Showovi bylo vidět od začátku. Netroufl by si o sobě myslet hned, že by se mu takto líbil, ale teď, když to ví a vzpomene si na jejich chvilky, tak už to vidí. Nejspíš je to oboustranné, protože i když byl Yume ptáček, který se nechce nechat chytit, taky pro něj ztratil hlavu hodně rychle a především měl dokonalé růžové brýle a klapky na očích. Není schopný vymyslet žádnou podobně krásnou odpověď, ale nakonec ani nemusí, protože Show ho políbí a zůstanou tak opravdu dlouho, než se rozhodne narovnat a rozepnout si kalhoty. Yumeto si ho nepřestane ani na chvíli prohlížet, čeká zajímavé představení, ale to se nekoná a Show začíná být konečně taky trochu nedočkavý. Yumeta na pár vteřin napadne, že by si to prádlo asi měl stáhnout sám, ale dneska jeho tělo prostě opustit nemá a nejspíš se jím budou dráždit oba dva. Show se nad něj opět skloní, podrží si jeho stehna nahoře a pak na něj nalehne tak, že Yume musí přitáhnout kolena až k tělu, aby se k sobě mohli natáhnout pro polibek. Je to hodně otevřená poloha, ale zároveň ho bude nutit zůstat otevřený a uvolněný. Bude to nejspíš trochu omezující, ale on se vlastně těší na to, až se pod ním bude svíjet bez možnosti to nějak ovlivnit nebo tomu uniknout. Zajímalo by ho, jestli to Show dělá proto, že se mu líbí to samé nebo to je prostě jenom výsledek dané situace. Jeho chloubu ucítí vzápětí a je rád, že ho Show nechce dál trápit. Nebolí to, Yume je připravený a velmi se na něj těší a navíc má oči jenom pro ty jeho. Řekl by, že v nich tančí hvězdy. Prádlo se zařízne o hodně víc, když se Show dostává dál a Yumeto si mezi povzdechy taky trochu sykne, ale není nejspíš jediný, kdo si užívá napnutou látku. Satén není moc elastický a nedává jim nic zadarmo. Show se znovu skloní pro polibek a už s tím ani jeden nepřestanou, dokud jsou schopni dýchat a sténat si vzájemně do rtů. Pak musí přestat i s tímto. Yumeto nemůže dělat o moc víc, než se rukama snažit dosáhnout na každý dostupný kousek Showova těla a následovat jeho pohyby, ale to mu v nejmenším nevadí. Snaží se udržet víčka otevřená a dívat se do jeho tváře a očí, ale cítí, jak si pro něj pomalu přichází druhý vrchol a je to čím dál tím složitější. Tentokrát má docela výdrž a je si jistý, že Show sám sebe trápí mnohem víc a tak se rozhodne mu to ulehčit a nepere se sám se sebou. Je si jistý, že Show je ten typ muže, který by nebyl s jejich poprvé spokojený, kdyby byl nakonec dřív, než Yume. Nechce mu to zkazit a chce mu dopřát pocit, že vydržel do samého konce, než svého nového miláčka uspokojil podruhé. Tohle se v baru naučil a spokojenost vašeho muže byla pro vztah velmi důležitá. Chce, aby Show byl hrdý sám na sebe, ne aby se na sebe zlobil, že nevydržel o pár vteřin déle a tak si Yume nepokrytě užije druhý vrchol a brzy ucítí, že v tom není sám. Po tváři se mu rozlije spokojený úsměv z milování, ale taky z toho, že jeho hlavinka zafungovala a jeho láska tak bude spokojený a šťastná.

Show

Všechno musí být naprosto dokonalé. Nesnesl by pocit, že něco odbyl, nebo si na něčem takovém nedal záležet. Platilo to i v jeho životě a o věcech, které dělala dnes a denně. Teď mu na tom navíc neskutečně záleží. Jen pocit, že by mohl být Yume třeba na vteřinu nespokojený, je k nesnesení. Užil si opravdu dosyta výraz v jeho tváři a je to ještě lepší, jakmile se začne přesouvat nad něj. Yumetovo tělo k němu promlouvá a volá ho sobě. Byl by blázen, kdyby se nechal pobízet dvakrát. Hrozně se těší, až mu bude opravdu blízko a sám si dopřeje teplo jeho těla. Krásně hřeje a Showovi je už teď jasné, že bude trpět v době, kdy od něj bude daleko. Nejradši by ho vodil všude sebou, ale není naivní blázen. Tohle by mu nikdy neprošlo. Ne tak, aby ho do toho nezatáhl víc, než se mu právě teď povedlo. Bude se ho snažit do celé mafie udržet co nejdál a tím i v relativním bezpečí. Cítí na sobě Yumetův pohled, když se začne svlékat a doufá, že se mu líbí, co vidí. Je si sám sebou dostatečně jistý, aby se nestyděl, a zároveň doufá, že je to to, co by se mu mohlo líbit. Přece jen je trochu jiný, než všichni v jeho rodině. Mnohem drobnější a zároveň není slabý. Drží si svou image už hrozně dlouho, stala se jeho součástí, ale ne každému se to líbí. Nedal na názor ostatních, vždycky mu byli dost jedno, jenže teď mu na tom opravdu záleží. Nenechá ho radši dlouho přemýšlet a jde rovnou k němu. Prádlo, které Yumetovi nechal, plní dost dobře svůj účel a dráždí je oba, jakmile se dostane do jeho nitra. Střídavě nechává víčka klesnout a užívá si každou buňkou všechny slastné pocity, které se mu dostávají. Je znát, že Yumetovi podobná poloha nevadí. Show si ji náležitě užívá a zároveň není ten typ, který by to nutně musel mít pořád takové. Hrozně se těší, jak ho uvidí na svém klíně a nechá ho volně rozběhnout a dělat, co jen chce. Tedy skoro. Teď si však nemůže pomoct a chce ho na chvíli mít ve své moci. Hrozně mu to sluší. Drží se zuby nehty, aby se na vrchol dostali společně a ano, taky pro svůj pocit, že toho byl vůbec schopný. Je mu jasné, že kdyby Yume nechtěl, nedokáže to, protože sám musel čekat dost dlouho. Tady se projeví to, co si o něm myslel a vyžene mu to koutky nahoru. Extáze z prožitého orgasmu naprosto roztřese jeho tělo a paže, na kterých se drží vlastně i Yumetovy nožky se příjemně zachvějí. Miluje ten pocit a dnes je to ještě o něco sladší odměna, než kdykoliv jindy.

"Jsi vážně nádherný." Složí mu na jeho vkus dost jednoduchý kompliment, ale co si budou, teď není schopný vymyslet něco mnohem originálnějšího. Pomalu spustí své ruce, aby mu ulehčil, a přesune se vedle něj. Automaticky sahá po jeho těle a přitahuje si ho blíž. Cítí se opravdu krásně a uvolněně a zároveň je tu i něco dalšího. Zamilovaně. 

"Yume-chan teď budeš hezky odpočívat." Pošeptá mu do dlouhých pramenů, do kterých boří nos a vdechuje jeho omamnou vůni. Je znát, že jak umí být tvrdý k sobě i svému okolí, rád si užívá podobné chvilky něžnosti a vlastně i romantiky. Zas tolik příležitostí k tomu neměl. 

"Pohlídám tvůj spánek." Dodá ještě. Samozřejmě ani na vteřinu nepustil z hlavy jeho předchozí zranění a je odhodlaný nezamhouřit oči, jen pro jistotu. Ještě chvíli si příjemně povídají a vlastně se i dost nasmějí, než Yume opravdu usne v jeho náruči. Chtěl mu dát najíst a možná i něco málo popít, ale tohle byla nakonec ta nejlepší varianta celého večera. Někdy nad ránem se Show vysouká z postele, zamíří do koupelny a ven vyjde je ve svém pohodlném župánku béžové barvy. Zasedne do křesla v ložnici se svým notebookem a vrhne se do práce. Má toho jako vždycky hodně, ale stejně mu pohled co chvíli utíká k Yumetovi na posteli. Nakonec nepřemluví sám sebe, aby to nedělal a vytáhne telefon, aby si ho mohl vyfotit. V ideální hodinu jim oběma objedná snídani a pořád sedíc v křesle jen čeká, až se probudí. Pak ho už bude muset odvézt domů a vůbec se na to netěší, ale ví, že se zase potkají. Najednou si moc dobře uvědomuje jaké to je mít naději v něco mnohem lepšího a zářivějšího. Ten pocit už mu nikdo nevezme a děkuje za něj jen jediné osobě. 

"Ty nejsi obyčejný vůbec v ničem." Zašeptá do ticha.

Yumeto

Zřetelně cítil chvění Showova těla a nevzpomíná si, že by s někým zažil něco podobného. Určitě to nebylo proto, že by Show neměl dostatek síly, takže to bylo vinou silného prožitku a Yumeto v sobě nikdy necítil tolik štěstí a spokojenosti z toho, že s ním někdo prožívá něco takového. 

"To ty taky." Reaguje hned na jeho slova a jakmile se Show přesune vedle, převalí se na bok tak, jak chce a dokonce se mu to povede tak, že z něj Show ještě nevystoupí. Ještě alespoň chviličku. Povytáhne obočí, když mu Show něžně nařídí odpočinek. On se unavený vůbec necítí, ale pravdou bylo, že když objevil něco nového, co ho bavilo, byl schopný toho nenechat, dokud by nepadl vyčerpáním. Přece jen měl za sebou pracovní směnu, ten útok a pak všechno to uvědomění a vyříkávání a na jeden večer toho bylo vážně dost. Stejně se tváří trochu pochybovačně, ale když ho Show takto hýčká a pohrává si s jeho vlasy, brzy se zase spokojeně usměje a přikývne. Ostatně o tom odkývávání všeho už má chvíli jasno. Podívá se mu do očí, když mu Show řekne, že jeho spánek pohlídá. On by měl přece taky spát a bylo tady dostatečně bezpečno na to, aby mohli oba. To, že by mohlo jít o jeho zdraví, to ho nenapadne ani na chvilku. I tak trvá hodně dlouho, než Yumeto konečně usne. Má tendence dělat opičky, vyprávět veselé historky z klubu a několikrát se chce zvednout a jít se podívat Showovi do šuplíků, ale Show ho nakonec přiměje se zase uklidnit a nakonec Yumeto přece jen usne. Měl v plánu probudit se uprostřed noci a k těm šuplíkům se vrátit tajně, ale vůbec se mu to nepovede a když nakonec nad ránem oči přece jen pootevře, postel vedle něj je prázdná. Ospale se rozhlédne v přítmí pokoje, uvidí Showa opodál u stolu a okamžitě zase odpadne, aniž by se jeho hlava stačila nakopnout a začít si uvědomovat, kde to vlastně je, s kým že to najednou chodí a proč nespí vedle něj, ale dělá něco úplně jiného. Probudí se znovu až skoro před osmou ranní a vlastně je to ještě hodně brzy, ale nutně musí na záchod. Show je pořád u stolu, ale pokojem už voní snídaně a káva a to i přes to, že jsou ve vedlejší místnosti, aby ho to nebudilo. To ho přinutí probudit se úplně. Stejně by za chvíli musel, protože Show bude muset nejspíš do práce, zatímco on zamíří domů a dospí se tam. Dneska musí znovu do práce, ale další den bude mít volno. Jak se tak ale dívá na svého pracanta, ten volno mít jen tak nebude. Povzdechne si a i kvůli tomu ho zatáhne s sebou do sprchy i přes to, že Show se sprchoval už v noci. Kdo ví, kdy si na něj zase sáhne a teď vypadala i hodina jako věčnost. O tom, jak se na něj v noci Show díval, že si ho fotil nebo jak krásná slůvka mu šeptal, Yume vůbec neví, ale kdyby věděl, jeho zamilovanost by ho nejspíš odnesla až někam do vesmíru. V autě po cestě domů si pořád dokola stěžuje, že na ty šuplíky vůbec neměl čas, ale mezitím ho stačí zaplavit také novou vlnou historek a jestli si Show myslel, že bude třeba pracovat nebo přemýšlet nad něčím užitečným, s Yumetem to nebude tak snadné. Jakmile auto zastaví před jeho bytovým domem, je hned jasné, že to není nic drahého a že pokoje tam budou velmi malé o jednom nebo dvou pokojích maximálně. 

"Pozval bych tě nahoru, ale kromě milence ve skříni tam nemám vůbec uklizeno." Řekne, když vezme jeho tvář do dlaní a při tom polibku si na chvíli oba prohodí role. Pak vyskočí z auta a vesele mu zamává, ale jakmile je na chodníku, úsměv mu rychle spadne. Je teplo a hezky a jemu je najednou hrozná zima. Cítí se jednoduše osaměle. Už teď. Kdyby se ohlédl k okýnku auta, Show by to na něm poznal a tak se zhluboka nadechne a vyrazí a zamává mu až ode dveří. +Vrať se mi brzy.+ Pomyslí si.