Yumeto x Show - Je to jen rána do hlavy. - část 4.

(Showův byt)

Yumeto

Nutně si musí povzdechnout. To chápe, že se Showovi nechce čekat, jemu vlastně taky ne, ale vidět to všechno okolo sebe, to je jako když zlobíte na Mikuláše. Všude se válejí sladkosti, ale vy máte jenom uhlí. +Ne, uhlí ne. Drží tě za ruku ryzí zlato.+ Řekne a nutno dodat, že Show je možná vážně zlaté dítě, ale taky má zlaté srdce. Tedy pro něj. Zatím… +Jistě není zlý.+ Už si ho idealizuje a vůbec mu to nevadí. Zasměje se, když mu Show řekne, že ho zrovna něco napadlo. 

"A proč mi to neřekneš hned?" Prohodí rozverně. Teď přijdou ty řeči o tom, že ještě není ten správný čas a on mezitím zešílí zvědavostí. Co přijde vzápětí, by vůbec nečekal. Vážně vypískne skoro jako holka, když se proletí vzduchem a skončí na zádech v peřinách, zatímco se Show ocitne nad ním. Připadal mu trochu hubenější, než je Yume sám, oproti tomu Yume disponoval slušnou výškou a vlastně i vypracovanou postavou, ale tohle?? +Tady někdo klame vzezřením.+ Napadne ho, ale samozřejmě si vůbec nepřipustí, že by to tak mohlo být i s vystupováním. A to mu to Show sám několikrát v podstatě na rovinu říkal. Vlasy má teď různě rozházené přes obličej a užasle na něj hledí, ale taky se usmívá. A není to jen Show, co si krade jeho pozornost. Do nosu se mu dostane vůně aviváže a taky vůně toho, kdo tady spí a ty peřiny jsou tak neskutečně měkké… asi prachové peří, damašek nebo něco ještě dražšího? Pro pána… Otočí obličej a na chvíli do toho zaboří nos. 

"Najdu pod polštářem tvoje pyžamo?" Dobírá si ho. Ponožky? Trenýrky? Overal? +Nebo nenosíš nic?+ Zeptá se ho alespoň očima a v těch jeho se objeví hravá touha. Místo odpovědi se mu dostane přímočarého doteku v klíně, Yumeto zalapá po dechu a rovnou se prohne v zádech. Tohle nečekal, ale sám ho přece provokoval, aby si pospíšil? 

"Jasně..." Dostane ze sebe na ten střih, ale má pocit, že měl jeho ruku právě až někde. Ono s těmi tangy to jde snadno a když se zaříznou ty, taky to někdy dělá svoje. Show se od něj vzdálí, narovná se a připraví ho o kalhoty a pak se na něj zůstane dívat takovým zvláštním způsobem. Yumeto trochu zčervená, přemýšlí, jestli se mu líbí, co vidí, ten kontrast, který v sobě Yume má… není taková holčička, za jakou se vydává, postavou vůbec ne. Někdo chce kluka, někdo náhradu slečinky a co je vlastně on? Přijde tomu Show na chuť? Nebo má raději něžnější typy? Odpověď se dozví vzápětí, protože Show ho něžně pohladí a složí mu nový kompliment a Yumeto si trochu úlevně vydechne. V tu chvíli už ho Show tahá za lemy prádla a on na chvíli zadrží dech. Sleduje střídavě jeho počínání a jeho tvář a usměje se, když mu Show slibuje, že mu začne nakupovat dárky. Klidně bude mít plnou skříň jenom prádla, ale on byl vždycky vděčný za cokoliv. A módní přehlídku mu taky klidně udělá. Přikývne na jeho prosbu. Možná by ho někdy rád provokoval, ale i on chápe, že některé věci by neměly opustit klid ložnice a intimitu jich dvou. Už tak je jeho práce dost nad toleranční možnosti většiny společnosti. A po tom, co dneska viděl, asi nechce zažít, když Show žárlí. Potkají se očima a v tu chvíli se k němu Show skloní pro polibek. Yumeto zavře oči a nechá do toho svého proniknout hodně něhy a emocionální náklonnosti. Přál by si, aby to z něj Show cítil a taky to, že mu věří. Opatrně se dotkne dlaněmi jeho ramen a pohladí je několikrát tam a zpět. Nepospíchá, ale jak rukama putuje po těch místech, dostane se až ke knoflíčkům košile. Nepřerušuje jejich polibek, když se je pokouší rozepínat, ale je to najednou nějaké složité. Má mozek úplně někde jinde, než v hlavě.

Show

Musí se pousmát nad Yumetovou nedočkavostí. Měl čekat, že to tak jednoduché nebude a že se nenechá jen tak odradit. Už ho jen přece jenom trochu zná, i když se viděli dohromady asi pár hodin. To nevadí, stihl mu propadnout už tak. Možná je to to, na co celou dobu čekal. Přece jen s emu zatím ještě nestalo, aby podobné kompromisy dělal. Nikdy to neměl zapotřebí. Yume říkal, že je obyčejný a možná má svým způsobem pravdu. Jenže v jeho společnosti a ve světě, kde vyrůstal se obyčejnost nenosila. O to víc ho fascinuje. Ještě nepotkal člověka, jako je on, jak vzezřením, tak postavou a pochybuje, že by se mu to kdy stalo podruhé. Už ani nechce, má jeho a ví, že tohle by nikdo nedokázal narušit. Z jeho strany rozhodně ne. Obočí mu jde nahoru, když Yume zmíní pyžamo. Chvíli to vypadá, že opravdu přemýšlí nad svou odpovědí a pak se malinko uculí.

"Nenajdeš. Až mě svlékneš, tak uvidíš, v čem spím." Je to tak napůl pravda, záleží hodně na náladě, ale s ním bude rozhodně spát nahý, ale po Yumetovi to chtít nebude. Určitě najde vhodné prádlo, kde by se mohl kochat a zároveň se mu v tom dobře spinkalo. Ostatně, když už budou mít možnost společně spát, tak ať si to užijí oba. Zatím ho jen zlehka provokuje svou dlaní. Skoro to vypadá, že se ho ani pořádně znovu nedotkne. Láká ho to prádlo a nejradši by ho z něj zase tak rychle nesundával, opravdu mu sluší a Show měl rozhodně vkus, takže to musí být pravda. Sem tam ho pohladí, občas popotáhne látku prádla, aby látka pracovala za něj, ale ne příliš. Chce, aby to bylo příjemné a ne obráceně. Jakmile se jejich rty potkají v dlouhém polibky, Showova víčka klesnou taky. Jak kdyby přesně vnímal, co to všechno znamená. Možná je to taky tím, že on už v tom má chvíli jasno. Nejspíš za to může i strach o Yumeta, když ho viděl na ulici po přepadení. Ví, že bude vraždit, pokud mu někdo byť jen zkřiví vlásek. Cítí Yumetovy prsty na zapínání své košile a musí se do jeho rtů trochu pousmát. Je rád, že to dělá sám, užívá si jeho doteky a sám mu jich dost věnuje, i když nepouští jeho rty. Prohlubuje polibky, i když je znát, že nikam nespěchá. Nechce to hnát do přehnaného souboje, spíš má potřebu ho pořád stejně hýčkat. Žádný spěch, mají na sebe přece tolik času. Dlaní už se pravidelně probíhá v jeho klíně, zatím jen v krátkých pohlazeních sem tam z vrchu zajede prsty po látku, aby cítil sametovou pokožku. Sám z toho pocitu neskutečně šílí a je to znát už jen tím, jak se na to místo vrací. Při posledním podobném průzkumu zajede mnohem dál, ale to už má košili dole. Už na ramenou je vidět, že ani jeho tetování neminulo. První byl malinko proti, ale pak si vybral něco, co se mu zalíbilo. Poslední úpravy proběhly nedávno a konce křídel opeřence sahají až téměř k loktům. Jak byl proti, tak se v tom začal nějak podezřele vyžívat. 

"Chceš se podívat?" Zeptá se ho, ale vlastně na odpověď ani nepočká. Je mu jasné, co bude následovat, jen z toho co vidí Yumetovi v očích. Stáhne pomalu košili z ramen a pak se k němu otočí zády. 

"Ale pospěš, moc času ti nedám." Prohodí, když se na něj podívá přes rameno.

"Mám rozdělanou mou novou oblíbenou činnost a já nejsem zas tolik trpělivý." Dá mu asi minutu, a pak se na něj vrhne, ale asi by nepřežil, kdyby se mu v jistých chvílích snažil nahlížet přes rameno, aby vůbec něco viděl. Takto to bude jednoduší a pak když bude chtít, může klidně zkoumat jeho záda po zbytek rána. Dřív s ním totiž nehodlá skončit. 

"Chvíli to trvalo, ale jsem rád, že ho vidíš kompletní." Dodá ještě. Nesnášel čekání na další dodělávky, ale jeho kůže potřebovala zahojit a tak to nebylo hned. Prošel si peklem, aby ho mohl nosit, ale popravdě mu to už teď nepřišlo horší, než věčné opatrné našlapování v rodině. Brzo už to nebude takové, jen až se dostane tam, kde by měl být.

Yumeto

Tahle odpověď byla součástí Yumetových myšlenek, ale stejně udělá takový uznalý obličej, sklopí oči a zčervená. Jako kdyby se nechystal vidět ho nahého přímo teď. Jenže najednou má hrozně nešikovné prsty, při tom s nimi jindy dokázal zázraky. To je ta nervozita a rozpaky. Show ho během polibku pořád trápí v klíně a tahá ho za prádlo a to jeden nepřemýšlí nad tím, jak se rozepíná takový knoflík, ale zároveň už ho opravdu chce připravit o tu košili. Nejraději by mu řekl, ať je chvíli hodný a dá ruce za záda, ale to by se Show asi hodně divil. Yumeto by se tomu smál, ale podobné nápady si raději nechá na později, až se trochu poznají. Show ho dráždí pořád víc, pokaždé se dostane pod jeho prádlem o trochu dál a Yumeto už tiše vzdychá do jeho rtů, když se mu podaří rozepnout poslední knoflíček. Diví se, že ho spíš neutrhl, ale je po všem a konečně ho o tu košili může připravit. U toho musí otevřít oči a někam ji odložit a jeho všetečný pohled samozřejmě okamžitě padne na konce tetování. Teprve teď mu dojde, že muži Yakuzy chodí celí potetovaní. Jak kdyby část jeho mozku pořád nevnímala, že Show je taky jejich členem a ne jen tak ledajakým a proto nějaké takové tetování přece musí mít. Yumeto si vždycky myslel, že to trvá celé věky, že někdo tak mladý nemůže mít něco tak komplexního, ale očividně šlo taky o postavení a v neposlední řadě o finanční prostředky. Jak kdyby mu Show viděl do hlavy, zeptá se ho, jestli se chce podívat a než Yumeto stačí odpovědět, Show si začne sedat a obracet se a tak se taky vyhrabe do sedu. Moc ho nenapadne, že Show ho jednoduše začíná poznávat a proto pro něj není složité předjímat, co by měl udělat, aby později nebyl Yume moc roztržitý. On byl opravdu snadno čitelná osobnost a proto pořád nechápal, proč Showovi přijde tak zajímavý. Občas slyšel, že je hloupý. Co by Show řekl, kdyby tohle slyšel? Jestli mezi nimi dojde na nějakou intelektuální debatu, tak bude všemu asi rychlý konec, ale na to teď myslet nechce. Zasměje se jeho slovům o tom, že si má pospíšit a proč a i když k němu krátce zvedl oči, už se zase dívá na obrázek před sebou. Zrovna na tenhle motiv by ho vůbec netipoval, ale on vlastně neví na co. Zatím ho nezná jako oheň, spíš jako něco vznešeného a spíš chladnějšího, ale může se hodně plést. Zvedne ruku a konečky prstů se dotkne linií tetování, aby je prozkoumal i hmatem, který je pro něj hodně důležitý a samozřejmě to na dlouho mít bude. Je toho hodně na co se dívat. Je si jistý, že i kdyby se díval po několikáté, bude nacházet nové detaily a protože potřebuje postupovat systematicky, jde kousek po kousku. Pak by ještě potřeboval vstát a odstoupit, aby to viděl jako celek. 

"Je to jako prohlídka v národní galerii." Řekne mu něco možná hloupého, ale už je takový. 

"Ano." Řekne mu na to komplexnost obrázku a z jeho hlasu je patrná fascinace. 

"To by se mi taky líbilo." Řekne, aniž by samozřejmě domýšlel, co by to znamenalo. Zatím to vnímá jako nádherný obrázek. 

"Proč sis vybral zrovna tohle?" Zeptá se, co mu běželo hlavou a taky ho chce pořádně poznat. Znát ten důvod a motiv, aby mu došlo, proč to muselo být přesně tohle. Pak ho však obejme kolem krku zezadu a celým tělem se natiskne na jeho záda. Rty přitiskne k jeho uchu. 

"Je to sexy." Řekne mu s hravým podtónem v hlase a natáhne se ještě víc, aby se mohl podívat na jeho profil nebo do jeho očí, pokud se za ním Show otočí. 

"Chtěl bych ti být co nejblíž." Řekne mu a kupodivu ani nemyslí zrovna sex.

Show

Show vlastně neví, co by měl čekat za reakci, když Yume uvidí jeho tetování. Je mu jasné, že se mu bude líbit a že si ho bude chtít prohlédnout a zároveň by mu mohlo dojít, kým opravdu je. Takto na očích, to mohlo být úplně jiné, než když mu to řekl. Snaží se moc neohlížet a stejně mu to nedá, aby to párkrát neudělal. Naštěstí ho ani nenapadne, na co Yume právě myslí a popravdě, kdyby to věděl, šel by zatím, kdo o něm takové ošklivé věci řekl a ukázal by mu, jak se má zrovna o něm vyjadřovat. Věří tomu, že by mu stačilo jen málo, aby to dotyčnému velmi důrazně vysvětlil. Celkově by si mělo celé Yumetovo okolí dávat velký pozor, aby se na něj ani křivě nepodívali. Jakmile ucítí dotek Yumetových prstů, nechá víčka klesnout. Vlastně by si toho užil klidně rád víc, třeba nějakou hezkou masáž. Na tu může klidně dojít, až ho později bude chtít víc prohlédnout. Znovu se pomalu ohlédne, aby viděl do jeho tváře. Hodně se mu líbí, jak se na jeho tetování dívá. O to víc se mu líbí, jak se dneska díval na něj. Přesně to potřeboval, aby byl spokojený. Uchechtne se nad jeho poznámkou. Přišla mu povedené a vůbec ne hloupá. 

"Měl bych začít vybírat vstupné? Stálo by to za to?" Zkouší zjistit, jak moc se mu líbí. Znovu se na něj podívá, tentokrát s trochu podmračeným výrazem. Tohle by říkat vůbec neměl.

"Yume-chan." Prohodí tichým hlasem.

"Takové tetování ti nikdy nedovolím." Zní to hodně nekompromisně, ale je o tom přesvědčený. Bude ho od všeho držet stranou, nechce, aby se mu cokoliv stalo.

"Chtěl si svobodu, tohle by ti ji nadobro vzalo. Já s tím do toho šel a počítám s tím. Navíc už se se u nich pohybuju dost dlouho, abych věděl, co je ještě bezpečné a co už ne. Nedovolím, abych tě do toho zatáhl, mohli by ti snadno ublížit." To, co se mu na Yumetovi líbí nejvíc, jeho povaha, by v tomto ohledu byla na škodu a taky nemůžu být všude, za to o Yumetovi by všichni věděli. To prostě nejde. Zase se motají v příliš vážných tématech. Když se ho zeptá na původ, krátce se nadechne, ale zase příjemně pousměje.

"Vlastně je to trochu jako dědictví. Ale jen z části. Podobné tetování měl můj pradědeček, který byl první, který vstoupil k Yakuze. Nemáme zase tak dlouhou tradici jako jiné rodiny, přesto máme své místo a to hlavně díky němu. Nosil podobné tetování, ale protkané vodou. Já si vybral oheň. Nejsem vznětlivý, nikdy jsem nebyl, ale líbí se mi jeho vlastnosti. Stačí jen malá jiskra, kterou když necháš hořet, spálí úplně všechno. Jakmile dosáhne určitého stupně, už ho nezastavíš. Nejsem typ, který by potřeboval rychle na výsluní, ale klidně nechám všechno postupně shořet, abych se tam dostal." Mluví naprosto upřímně a je zvědavý, jestli ani tím Yumeta nevyděsí. Začne se pomalu přetáčet čelem k němu.

"Pořád se divím, že ještě s křikem neutíkáš." Prohodí to, na co myslí od prvního okamžiku, kdy mu řekl kým je. Klekne si naproti němu a vezme jeho tvář do dlaní.

"Ale pokud jsi to neudělal do teď a ani v tuto chvíli tě to nenapadlo, už tě nenechám. Na to jsem příliš sobecký a chci tě u sebe." Pošeptá mu v podstatě do rtů, než ho začne líbat a už s tím nepřestane. Společně s ním klesne zpátky na postel, paží ho jistí pod lopatkami, aby dolehl pomalu a měkce. Pak se trochu odtáhne, aby si ho prohlédl.

"Vlastně bych ti mohl zaplatit tetování." Myslí samozřejmě klasické. 

"Něco podobného co mám já, z druhé strany by mi bylo tvé kůže líto. Je k zulíbání." V očích se mu zablýskne, než se skloní a věnuje mu několik polibků na hrudník. 

"Možná by mohlo být ještě o kousek níž." Přesune se přes bradavku k jeho bříšku a skončí až na slabinách.

"Byl bych opravdu blízko k jednomu konkrétnímu místu." Zvedne k němu očí a pak už sáhne pod jeho prádlo, aby mohl pokračovat tam, kde začal. Tentokrát ale pod látkou zůstane a hladí ho výrazně intenzivněji, dokud nedostane patřičnou reakci. Ostatně to prádlo mu klidně může nechat, nebude zase tolik překážet, když ho trochu poposune.

Yumeto

Pousměje se a tiše uchechtne. 

"To ne, nevím, jestli chci, aby se na to chodilo dívat tolik lidí." Řekne nakonec. Nad podobnými věcmi nikdy nepřemýšlel, vlastně nebyl žárlivý, ale teď, když mu na někom doopravdy začalo záležet, se dostavují neznámé emoce, které ho dosud míjely obloukem. To byl jasný důkaz, že se s ním děje něco víc, než by se mohlo zdát. Zaskočí ho, když se na něj Show podívá takovým způsobem a v první chvíli nechápe, co se mu nelíbí, jestli to, že se o něj nechce dělit? Ale Show mu to vzápětí vysvětlí a Yumeto si konečně domyslí, že to tetování je nějak přímo spojené s mafií. Ne, že by o tom snad nikdy neslyšel, ale nemyslel si, že by ho nemohl mít vůbec nikdo jiný. Co když prostě najdete obrázek v novinách, donesete to do normálního salónu a řeknete, že chcete co nejpodobnější? Myslel to spíš takhle. On a pracovat pro mafii? Brali kluky, jako byl on sám. Zloděje, nejnižší a nejpodřadnější třídu na podobně podřadnou práci, ale k ničemu lepšímu by jim nebyl a popravdě, Yumeto byl docela strašpytel. Necítil by se mezi těmi drsnými kluky dobře a nechtěl by nikomu ublížit a to by třeba musel. Byl rád, že ho Show před tím vším chránil místo, aby se ho pokoušel dostat do vlastních řad. Mohlo by se to líbit i Aoimu. Jeho myšlenky už zase začnou utíkat ke vzdušným zámkům, kde Show přijde na rodinný oběd k Aoimu, Aoi řekne, že to je ten nejsympatičtější člověk, jakého kdy viděl a všichni budou žít šťastně až do smrti. Vážně by tomu věřil. 

"Takže tvůj pradědeček vstoupil k Yakuze, dostal se až nahoru a od té doby se tam drží tvoje rodina dědičným právem?" Vůbec tomu nerozumí, ale připadá mu to hrozně zajímavé. 

"A proč to udělal? To bylo kvůli válce? Měli jste se špatně?" Jak by Show mohl vědět, jak se měli, když ještě nebyl na světě. Leda z vyprávění. Měli by asi dělat úplně jiné věci, ale jak se Yumeto o něčem zapovídá, den má najednou mnohem víc, než dvacet čtyři hodin, to už Show moc dobře ví podle toho, jak se mu posledně neozval. Poslouchá jeho vysvětlení ohledně ohně a toho, co umí. Show najednou nezní moc mile, ale jeho hlava to ještě pořád odmítá přijmout. 

"A nebojíš se, že se ti to vymkne z ruky? Víš, co se o ohni říká, že je dobrý sluha, ale špatný pán?" Nezpochybňuje ho, prostě klábosí jako v kavárně s plnou důvěrou a u toho prstem obtahuje linii tetování. Brzy musí dát prst dolů, jak se k němu Show obrací čelem a podívá se mu do očí. 

"Ty tam vážně chceš." Myslí to výslunní. Asi už ho nemůže dosahovat jinde, když se sem narodil. 

"Přece jsi říkal, že bys mi neublížil." Řekne mu a nechává se vzít za obličej. Stačí mu tahle víra. Usměje se, protože Show ho nevyhání za nic z toho, co řekl. Místo toho se políbí a on se nechá pomalu položit na záda. Show začne fantazírovat o jeho možném novém tetování, o tom, kde by mohlo být a jak by mohlo vypadat a především asi i kde by mu ho udělali a Yumeto je s tím naprosto spokojený. Vlastně je rád, že si ten motiv nemusí vymýšlet sám, asi by se nikdy nerozhodl.

"Ty chceš, abychom měli něco, co nás takto spojuje, i když jsme spolu ještě ani pořádně nezačali?" Je to docela osudové, tohle by páry měly dělat po několika letech, no ne? 

"Vytetuješ si pak moje jméno na biceps?" Pokračuje vesele a tají dech pod jeho polibky. Jakmile se Show dostane až ke slabinám, už to skoro nejde snést, Yumetův hlas se začne projevovat a jeho tělo trochu kroutit pod Showovýma rukama. 

"Tak dobře." Souhlasí s tím jeho tetovacím návrhem a dá jasně najevo, že v podobnou chvíli mu asi slíbí kde co. Propne se prudčeji, když jsou doteky až moc intenzivní a prádlo se trochu zařízne, ale všechno je to velmi příjemné.