Sena x Takeshi x J - Nerad bych byl bláznem, i když si to o mně hodně lidí myslí. - část 1.

(nový apartmán)

Takeshi

Takeshi strávil společně s Hydem víceméně polovinu noci, než zavolala taxi, do kterého usedli oba a odvezl ho domů. Nechtěl ho jen tak spouštět z očí, protože vypadal neskutečně vyčerpaně. Po chvíli se dostali i na téma Gackta a jeho odchodu. Hyde se mu svěřil, i když mu to chvíli trvalo a očividně to Takeshimu nechtěl říct. Nakonec se mu povedlo to z něj nenásilně dostat a na oplátku mu Takeshi prozradil, co ví on. Potřeboval nutně na oddělení spojence a Hyde už za ty roky dokázal, že mu může věřit. Navíc teď bylo jisté, že mají stejného spojence a budou ho opravdu potřebovat. Sám ho ráno poslal zpátky na okrsek, aby byl uvnitř a snažil se zjistit co nejvíce. Budou si předním dávat pozor, ale i Hyde má v budově spoustu známých, kteří o ničem netuší a mohli mít cenné informace, které by mohly být pro okolí vlastně nepodstatné. Detaily, vždycky šlo o detaily a jejich návaznost. Hyde mu slíbil pomoc, a že jeho úkoly splní do puntíku. Takeshi měl v plánu ještě sehnat nové telefony, které by nebyly vysledovatelné a šifrované a mohli spolu v klidu komunikovat. Nikdo neví, kdo by mohl chtít vědět, co dělá. Nepochybuje o tom, že ví o jeho názoru na podobné věci a budou tušit, že se jim bude stavět do cesty. Naštěstí má pár známých, kteří, budou bez mrknutí pracovat pro něj. A ano, většina z nich, kteří se zabývají podobnou technikou a patří k těm, kterým pomohl začít znovu. Kluci bez budoucnosti, a teď…Byla chvíle, kdy to mohl zužitkovat. Nedělal to cíleně, nikdy to tak nebylo, jen nastala situace, kdy se na podobné věci ohlížet nemůže. Je v sázce příliš mnohem životů. Zbytek noci strávil se Senou, ale ráno musel brzo vstávat. Čekal ho ještě jeden malý výlet, o kterém nesměl nikdo vědět. Potřeboval se spojit s jednou osobou, která by jim mohla být nápomocna. Jenže ta nežila v Tokyu. Senovi všechno vysvětlil i důvod proč nemůže s ním. Bylo mu to líto, hrozně rád by ho vzal s sebou, ale potřeboval jet sám. Už jen kvůli důvěře dotyčné osoby. Po cestě se mu však ozval Hakuei, který mu sdělil podstatné věci a varoval ho. Pořád tomu nedokáže uvěřit a nikdy aby si nemyslel, že někdo takový se může obrátit proti nim. Jenže se to stalo a najednou mu dojde, jak vlastně unikl ze zajetí. Nebylo to jeho statečností a odolností, jak se celou dobu tvářil, ale dohodou. Jen nikdo nesměl poznat, že k tomu došlo. Zahrál to vážně skvěle. Teď už jsou chapadla příliš daleko a musí se začít pěkně od zdroje. Vrátil se za dva dny, kdy už televizí otřásaly zprávy, které Hakuei vypustil do světa. Rozjelo se vyšetřování, které šlo do hloubky a bylo potřeba přesně dávkovat informace, které by pomohly odhalit, kdo protidrogové vede. Tenhle vlak byl pořádně rozjetý a už to nešlo zastavit. Teď se ukáže, jak moc silní dokážou být, když se spojí. Takeshiho kontakt, za kterým se rozjel, měl další kontakty po celém Japonsku. Jenže nešlo o to, aby pomáhali ve vyšetřování na tokyském oddělení. Haku teď potřeboval krýt z trochu jiné strany. Rozjeli zátahy na čínské podniky v celém Japonsku a vykročili do boje na jiné straně. Zastavili několik dodávek zbraní, drog a lodě převážející lidi. Snažili se oslabit jejich vliv, který se zdánlivě nenápadně rozšiřoval. Nešlo o to je vymýtit, ale oslabit, aby měli plné ruce práce a nemohli se tolik soustředit. Nad městem už vládne tma a Takeshi se zrovna vrací za Senou. Pro dnešní den toho víc nezvládne, musí počkat do zítra. Toho největší grázla na oddělení čeká zítra výslech. Chce u toho být, aby to byl on, kdo ho co nejvíce dostane na lopatky. Sám už díky Hydovi ví, že z oddělení mizí jisté zbytky složek, které by neměly být nalezeny, ale Hyde pracuje rychle a velkou většinu z nich dokázal zachránit. Má nějaké informace i z těch, které sebral Hakuei a podle něj je reálná šance, že ho dostanou. Pokud ne, dostane se na mušku on sám a pravděpodobně to neustojí. Ne s tím, koho má u sebe a ne s tím, kde je jeho syn. Pokud zítra selže, odnese to i Hyde, který za ním neochvějně stojí celé roky. To nesmí dopustit. Pomalu se opře do dveří jejich nového apartmánu, který sehnal. Museli změnit místo, protože i na to se přišlo.

"Sena-chan." Zavolá do nitra. Na tváři mu hraje pokřivený úsměv, ale jeho oči a vrásky napovídají, kolik starostí už má. 

"Kdepak tě mám?" Ozve se jeho chraplavý hlas podruhé.

Sena

Sena nikdy nedovedl moc dlouho sedět na jednom místě, ale poslední dny jsou k zbláznění. Dokud ještě mohl vycházet ven, potulovat se v ulicích a nosit informace, bylo to docela v pohodě, i když mu šlo o život. Ale teď už nemůže nic víc, než sedět v apartmánu a čekat, kdy všechno začne. Kdyby vystrčil nos, mimo všechna jiná nebezpečí mu hrozilo, že mu ho ustřelí hlavně Shirase, protože už se k němu nevrátil. Kvůli Takeshimu se vzdal vyhlídek něco dokázat v mafii a nejspíš se z něj stane žena v domácnosti, protože nic jiného stejně neumí. Jenže už teď ví, že to nikdy nevydrží. Bude muset něco vymyslet, ale nemůže se to stát dřív, než bude po všem. Od Takeshiho věděl úplně všechno, tedy myslel si to a sám měl hodně známých a informací z minulosti, které se ještě hodily, ale stejně má chuť házet rtěnky proti zrcadlu z dlouhé chvíle. Překvapilo je, když se je pokusil kontaktovat Gackt. Nakonec se mu to podařilo. Šlo mu samozřejmě o Hyda a informace o tom, jak se má a pak si taky předávali všechno, co se dalo zjistit na policii a opačně. Bylo lepší, když Gackt komunikoval přímo se Senou, než aby se scházel s Takeshim, takže tuhle část spojky vzal na sebe. Alespoň byl k něčemu užitečný. Tohohle Gackta by někdy rád viděl na vlastní oči. Prý je to kus, ale on už se rozhodl pro trochu jiné přednosti. +A není to peněženka.+ Řekne ďáblíkovi na svém rameni. Když Takeshi řekl, že musí odjet mimo město, málem ho ranila mrtvice. Naléhal, aby mohl jet s ním, sliboval, že bude nenápadný, že v tom umí chodit a že mu může pomoc, ale nebylo to vůbec k ničemu. Zatímco seděl doma a díval se na televizi, napadlo ho, že všichni, kdo se k něčemu dostali, kontaktovali J. +Chtěl jsi s mafií skončit.+ Připomene si a komíhá nohou v růžovém pantoflíčku přehozenou přes opěrku křesla, zatímco se v županu vyvaluje v polštářích. Zrovna jde nějaký reklama na jahodové mléko a on by si ho docela dal, ale žádné tady není. Jakmile skončí reklamy, znovu začnou zprávy a nutno dodat, že je na co se dívat. Hakuei rozpoutal hotové peklo, s každou hodinou vyplouvalo na povrch něco nového, novináři vyčenichali něco dalšího a tak se to nabalovalo pořád dokola. Rozhovory, výpovědi, pronásledování politiků i policistů, aby řekli víc. Všichni chtěli, aby se k tomu každý vyjádřil a do toho se ve městě přestávalo být bezpečno. Probíhalo bezpočet zátahů, mafie řádila a noviny už varovaly, aby po setmění nikdo nevycházel ven. Podle Seny to nestačilo, protože až se do sebe mafie pustí, bude jim jedno, jaký je denní doba. Spouštěčem mohlo být cokoliv. Poslední dny měl z návštěvy vraha mnohem menší strach, než dřív. Vypadalo to, že do Hakueiovy rezidence se nikdo nedostal a on byl teď moc malým ptáčkem k polapení. Už nechránil Aquiho a Aqui všechno vyklopil. Kdyby po tomhle všem nevyhráli, nejspíš by na něj jednou došla řada kvůli pomstě, ale Sena si je celkem jistý, že teď může dýchat v klidu. Proto se nelekne, když někdo zašramotí u dveří a skutečně se vzápětí ozve Takeshiho hlas. 

"Vítej doma! Skvělé načasování!" Zavolá na něj a může tím myslet, že jdou zrovna zajímavé zprávy, stejně jako to, že se zrovna osprchoval a sedí tady jen v tom županu. Okolo jeho křesla se mimo jiných věcí povalují i všechny složky, které sem Takeshi stačil nanosit a schovat je tady. Nebyl tady žádný pořádný trezor, ale zatím si nemysleli, že by je tu někdo našel. Ne tak rychle a brzy zase změní místo. Sena vstane z křesla a dojde mu naproti do předsíně, kde se Take zouvá a svléká si sako. Opře se ramenem o stěnu, mile se na něj usměje, až jeho oči zahřejí a namotá si pramen vlasů na prst. 

"Máš hlad? Chceš spát?" Zjišťuje jeho potřeby.

Takeshi, J

Takeshi je upřímně rád, že překročil práh jejich prozatímního domova. Samozřejmě, že teď se budou trochu víc stěhovat, ale pokud tohle všechno ve zdraví přežijí, v což samozřejmě doufá, sežene jim nové bydlení, kde budou na stálo. Dokonce už si cestou stihl vyhlédnout pár míst, která by se mu líbila. Sena to bude vybírat, o tom vůbec není pochyb, ale může mu s klidným svědomím předložit nabídky. Třeba bude spokojený a překvapený, když uvidí, že nad tím opravdu přemýšlel. Prostě mu chce udělat radost. Ostatně si to po tom všem čím prošel, vážně zaslouží. A on si asi vezme poprvé ve svém životě opravdovou dovolenou. Po tom všem, co se kolem nich, ji asi bude potřebovat i on. Nikdy aby ho nenapadlo, že na to kdy pomyslí, ale děje se to. +Opatruj se, můj synu.+ Myslí samozřejmě i na něj. Nepochybuje o tom, že Hakuei udělá všechno proto, aby ho udržel na živu, jenže v této době a s tím co rozpoutal, není nic jisté. Už trochu opadl i vztek na sebe samého, že svého syna od toho všeho neuchránil. Show je možná na tom nejbezpečnějším místě, když bere v potaz tuto zemi. On sám by ho tak dobře ochránit nedokázal. Nemohl by zůstat doma, protože patřil k němu a možná by po něm opravdu šli, a kdyby ho někam schoval, zůstal by tam sám a to by nebylo zrovna příjemné. Kontroloval i zprávy, aby si dával dohromady obrázek toho, jak se jeho tajný plán daří splnit. Sice to nebylo moc, ale asi nejvíc, co v tuto chvíli dokázal. Má sice dostatek kontaktů, ale ne všechny je moudré teď použít. Byli tam i muži, u kterých neměl jistotu, že v nejhorším případě nepřeběhnou na čínskou stranu nebo na stranu jejich hlavního cíle. Těm se samozřejmě vyhnul obloukem. Spokojeně vydechne, když ve svém zorném poli uvidí Senu. Pravá koutek mu vyžene nahoru a pomalu si ho s jistým zaujetím prohlédne. 

"Hm, ano to je přímo ukázkové načasování." Očima přeskočí na místo, kde končí župánek a začínají jeho nožky. Je to jako nová energie do jeho žil, už ji opravdu potřeboval. Odloží sako na věšák a pak se přiblíží k Senovi, který se tak hezký opírá.

"Doufám, že ti bylo alespoň trochu smutno po starém bláznovi." Ne, nevadí mu ani v nejmenším jeho věk, je to pro něj jako osobitý vtip. Nechá dlaň klesnout na jeho bok, který jemně sevře, přistoupí úplně k němu a nakloní se pro polibek.

"Mě se rozhodně stýskalo." Prozradí mu něco, co třeba bude chtít slyšet. 

"A ne, nemám hlad a ani se mi nechce spát. Děje se příliš mnoho věcí, abych mohl klidně usnout. Pravdou je, že jsem se trochu prospal ve vlaku." Ujistí ho, že nějaké ten odpočinek přece jen má za sebou a může se mu plně věnovat.

"Ale když jsme u toho jídla…Vlastně mi to připomnělo jisté chvilky." Sklouzne očima na pásek jeho županu, jak kdyby ho žádal, aby se sám od sebe rozvázal. Nestane se a jemu to líto zatím není. Třeba to Sena udělá sám a on se velmi rád podívá. Na stolku opodál pípne telefon, který slouží převážně na spojení s Hakeuiem. Možná spíš na Gackta. Byl rád, když to Sena převzal za něj a on se mohl věnovat ostatním věcem, dost mu to tím ulehčil. Nerad by ho do toho zatahoval, ale na to už bylo pozdě. Takeshi se na telefon krátce ohlédne a pak vrátí oči k Senovi.

"Nějaké nové zprávy?" Zeptá se ho se zvědavostí v očích. Ani ve snu by ho nenapadlo, že tentokrát je na druhém konci přístroje J. Ne, že by se nudil, ale Ruki je s Aquim, protože Ju-ken je s Hakueiem a Gackt lítá někde ve sklepě. Tak vždycky říkal tomu centru, kde jsou všichni s brýlemi a neodlepí oči od monitorů. 

Ještě sis to nerozmyslel, Sena-chan? K Hakueiovým pokladům, už chybíš jen ty. Aqui tu pořád fňuká, kde jsi.  

A co by si nerýpl, když zrovna teď nemá co dělat? Staříkovi nakonec praskne cévka, kdyby na to kývl. Ne, nechce Takeshiho po smrti, ale je to jeho humor, který pochopí jen málokdo. 

Takeshi se mezitím trochu odlepí od Seny. 

"Dáme si něco dobrého k pití hm? Vlastně mě napadlo, že bych možná nějaký ten odpočinek snesl. Sklenička, cigareta, možná doutník, moje oblíbené křeslo." Je samozřejmě jiné, ale stejně si ho oblíbil.

"Třeba trochu hudby a pohled na tebe." Jeho chraplavý hlas je o něco hlubší.

"Řekni, Sena-chan, baví tě tanec?" Blýskne se mu v očích, protože má na mysli to, že by mu zatancovat. Kdyby se u toho chtěl pomalu svlékat, zlobit se nebude.

Sena

Samozřejmě, že Sena moc dobře vidí ten Takeshiho pohled na svoje tělo a taky si to náležitě užívá. Kdokoliv jiný by se na něj vrhnul možná ještě i v těch botách, ale on ne. Je to na něm všechno poznat, ale stojí jako kdyby nic a povídá si málem o tom, jaký měl den. Jak kdyby měli za zády děti nebo tak něco. Ani se nehne, když se Takeshi přiblíží až těsně k němu a dotkne se jeho boku. Jenom se dívá nahoru do jeho očí, dokud nedostane políbení na uvítanou. Jeho dlaň hřeje, ale není nenechavá, nikam se neposouvá. V Senovi to vyvolává podivný pocit bezpečí. Všichni chlapi na něj vždycky chtěli sahat, jejich ruce byly zběsilé, i když to bylo třeba v baru před ostatními. Takeshi tohle nedělal ani doma. Ne, dokud na to nebyl přímo čas. Vlastně se ho ještě skoro nijak nedotkl a to už spolu strávili hodně dní. Z počátku Sena přemýšlel o tom, jestli je to dobře nebo ne. O tom, jestli to sám chce nebo chce čekat, o tom jestli Takeshi třeba vůbec může a nezdržuje to úmyslně, protože má problém, o tom jestli mu neuteče, když nic nebude, ale všechno to nakonec byly zbytečnosti, zdá se. Prostě se poznávali, na nic nespěchali a Sena tohle neznal. Proto byl zmatený. Takeshi byl prostě… ohleduplný. Neuvěřitelné, v tomto světě.

"Nebuď blázen." Odpoví mu jeho vlastním slovem. Samozřejmě, že se mu stýskalo. Pousměje se, když ho Takeshi ujistí, že se mu spát nechce a dokonce nemá ani hlad. On obecně moc nejedl a Sena taky ne. Kromě toho Sena neuměl vařit, takže tu nečekala vonící kuchyně a to by mohlo být taky docela minus u muže v Takeshiho věku. Zvláštní, jak si jindy jistý Sena najednou připadal tolik nejistě. U té zmínky s jídlem a při tom konkrétním pohledu Sena samozřejmě moc dobře ví, o čem je řeč a usměje se ještě víc, až se mu v koutcích udělají dolíčky, ale pak pípne telefon. 

"Ne, ani ne." Řekne po pravdě, protože nic nového a zásadního neví, ale stejně se pomalu vydá ke stolku, aby se podíval. Jeden nemohl vědět, kdy se to změní a v tuhle dobu nebylo nejlepší něco přehlížet a nechávat to na později. Mohlo to být hodně důležité. Sáhne po přístroji, odemkne ho a zírá na jméno, které se objeví u čísla. Nepřidával si ho, nechápe, proč to prostě není cizí číslo. Tohle J samozřejmě udělal schválně. Co kdyby se rozsvítil displej a zahlédl to Takeshi? V první chvíli ho zamrazí a stáhne se mu žaludek. Něco mu chce? Nebo se něco stalo? Obsah je ale vlastně legrační. Senovi prudce cuknou koutky, ale naštěstí je zády. Jak může J vědět, co se mu honí hlavou? Aqui… byli si v té době opravdu blízcí. Taky mu chybí. Myslel si, že ho už možná nikdy neuvidí a vlastně o něm ani nemluvil, ale Aqui o Senovi ano? Najednou zatouží se s ním zase vídat. Takeshi za jeho zády mluví o dobrém pití a plánu na večer, on ho moc dobře vnímá, ale ještě pořád hledí do telefonu. Kdyby za J opravdu přišel, nejspíš by to šlo. Nakonec napíše rychlou odpověď.

K čemu by Hakuei mohl potřebovat zrovna mě?

Samozřejmě, že to chce slyšet. Chce být důležitý, ne jenom krásný a jeho ego je veliké, i když jinak, než u jiných mužů.

 

Pozdravuj ho. Dávej na něj pozor.

Dodá ještě. Odloží telefon a ohlédne se po Takeshim. 

"To nic, někdo se jenom nudí." Prohodí a protočí očima, jako by měl Gackt dlouhou chvíli. Pak nakloní hlavu k rameni a namotá si pramen vlasů na prst. Takeshi si právě jasně řekl o to, co chce a Sena by mu to mohl dát. Už je na čase. 

"Ano, mám." Řekne mu sebevědomě a dá najevo, že se nebojí ani nestydí. 

"Ty vyber to jídlo." Zbaví se odpovědnosti za to, co neumí a přejde k baru. Už si všiml, co Takeshi rád pije a on si to dá s ním. Skloní se pro lahev a dá si záležet, aby to bylo hodně jen tak tak, až se župánek pohne. Má prádlo, ale to Takeshi nepozná a jak pochopil, bude si s tím lámat hlavu a šílet z toho. Takže nejdřív jídlo!

Takeshi, J

Takeshi se na senu nemůže vynadívat. Dokázal si to opravdu užít a mohl by ho hodiny chválit za každý jeho pohyb. Bude to samozřejmě dělat, co nejčastěji to půjde, ale chce si pořádně promyslet, co všechno mu řekne. Rád by, aby jeho komplimenty nebyly obyčejné a nejspíš by hodně špatně nesl pocit, že mu třeba zvšední. Ať už vystupuje jakkoliv, opravdu by pro Senu nechtěl být nudným, což většina v jeho věku pro mladé bývá. On byl zvyklý se v okruhu mladších lidí pohybovat a k jeho vlastnímu potěšení dokázal pořád okouzlit věkově podstatně vzdálenou generaci. Ani za nic by nechtěl, aby to bylo jinak, i když teď chce hlavně působit na jedinou osobu. Nikdy to nebylo tak, že by používal svůj vliv na víc osob najednou, vždycky věnoval veškerou jen jedinému člověku a nemá to v plánu za žádnou cenu měnit. Vřele se na něj usměje, když ho ujistí, že se mu opravdu stýskalo.

"Nerad bych byl bláznem, i když si to o mně hodně lidí myslí." +Hlavně kvůli mým zálibám.+ Baví se nad tím nahlas i ve své hlavě. Nežádal po nikom, aby to chápal, je to jen jeho věc a on už je dost starý na to, aby si žil po svém. No, i když zas tak starý nebyl, většinou se neohlížel na názory ostatních. Když byl mladší, rozhodně nebyl tak klidný. Možná proto se věnuje klukům, kteří zůstávají v nápravných zařízeních. On sám tam chvilku strávil a jen díky skvělému přístupu jednoho jeho dávného přítele, je tam, kde je. Byla to zajímavá doba, rozhodně dost divoká. Jednou se k tomu třeba se Senou dostanou. Nepochybuje o tom, že se bude divit. Krátce si povzdechne, nad Senovým prohlášením o nových zprávách.

"Žádné zprávy, dobré zprávy, říká se to tak ne?" V tomto ohledu zase tak klidný není. Tedy spíš nad tím pořád dokola přemýšlí a snaží se najít způsob, jak by Hakueovi a těm správným lidem na oddělení mohl pomoci. Ohlédne se na Senu ve chvíli, kdy sáhne po telefonu. Snaží se odhadnout, co se děje, ale z jeho výrazu zase tolik nevyčte. Nevyzvídá, pokud bude chtít, řekne mu to sám. Ani nemá v plánu se do toho telefonu podívat, pokud nepřijde zpráva vyloženě pro něj. Je to Senova volba, co se mu rozhodne říct a co ne. Opravdu mu věří. 

J chvíli pozoruje telefon, než se rozhodne si vzít sklenku a znovu se pohodlně usadí. Kolem něj už se zvedá obláček dýmu. Když přijde zpráva, otevře ji a krátce se uchechtne. Chvíli opravdu přemýšlí nad tím, co by mu na to měl odepsat, než se do toho pustí.

 

Vážně se mě na tohle ptáš? Když si jen vzpomenu na místa, kam si se dostal, jen mávnutí řasami, tahle otázka mi přijde zbytečná. Po boku Hakueie bys mohl dokázat opravdu spoutu věcí. A pokud chceš slyšet můj názor, volavka by ti slušela. Poslal bych tě za polovinou Japonska a byl by klid.

Takhle on bez obtíží vtipkuje a tak trochu mu nedochází, že by se to nemusel setkat s úspěchem. Jenže to je na jeho hlavu moc.

 

Vlastně by se všichni kolem navzájem pozabíjeli, kdybys jim to pošeptal, jak jsem slyšel. Překvapuješ, Sena-chan. Mohli jsme se hezky pobavit, jsi si jistý, že se vedle staříka nebudeš nudit?

Napíše mu to klidně. Jak zná Takeshiho, tak by se ani neurazil. J by se rozhodně bavil, o tom vůbec nepochybuje, až by sledoval jatka, kvůli Senovým očím. Bylo by po problému.

 

Nejsem si jistý, jestli se spíš neschová ve skříni, když za ním přijdu já, ale zkusit to můžu. Neboj, on už svého bodyguarda má. Moc se k němu nesmím přibližovat, jinak ho prý ze mě klepne.

Dodá ještě a baví se nad tím královsky. Z části je to vlastně pravda, Aqui s ním v jedné místnosti většinou dlouho nevydrží. 

Takeshi pozvedne obočí a krátce se ušklíbne.

"Jeden by neřekl, že to v téhle době jde." Okomentuje to pobaveně, ale dál to příliš neřeší. Teď už se chce hlavně věnovat Senovi.

"Bude mi potěšením." Zlehka se mu ukloní a sám se vydá za ostrůvek kuchyně, aby něco malého přece jen přichystal. Ohlédne se přes rameno ve chvíli, kdy se Sena předkloní. Zapře se dlaněmi o hranu a trochu natočí hlavu na stranu, jakoby chtěl dohlédnout dál.

"Možná až tu lahev vzadu. Pro mě." Nabádá ho, aby se musel předklonit ještě o kousíček víc. Jeho ovládání s ním dostává opravdu zabrat. 

"Jeden by kvůli tobě přeskočil hlavní chod a vrhnul se rovnou na dezert. Můj doktor by ti nejspíš nepoděkoval." Vtipkuje na svou vlastní adresu. S tichým možná i trochu zmučeným povzdechem dochystá pár kousků na talíř, vezme s sebou i skleničky a zamíří ke křeslu. Odloží všechno na stolek a pomalu se usadí. Sáhne po ovladači opodál. Brzo se pokoje rozezní hudba, která by se mohla přesně na tuto chvíli hodit.

"Sena-chan, jsi to nejkrásnější a nejprovokativnější stvoření, které jsem kdy viděl. Začínám přemýšlet, jestli se mi spíš nezdáš." Složí mu kompliment, tomu nešlo odolat.

"Rád bych ti řekl, abys šel blíž, ale mám obavy, že bych se tím okradl o něco velmi…Hříšného." Narazí na ten tanec a svlékání.