Toshiya, Hyde, Tamaki
Toshiya je rád, že mohl Die trochu pobavit. Neměl to v běžném seznamu, tedy u zbytku světa rozhodně ne, ale s Die to bylo vždycky jiné. Byl pro něj středobodem celého světa a teď to prostě potřeboval. Byli si dost podobní, aby to dokázal odhadnout, jinak pro něj byly podobné myšlenky úplně mimo. Nechává ho dál mluvit, protože ten příběh potřebuje znát celý. Vždycky je rád připravený úplně na všechno a radši bude počítat s něčím navíc, co ani potřebovat nebude, než aby byl překvapený. Ostatně funguje tak celý život a zatím se mu to vždycky vyplatilo. Je mu jasné, že si ani nedokáže představit, co se u Hideho mohlo dít. Dnes viděl jen malý kousíček a už si je jistý, že u ničeho podobného rozhodně být nechce. Nemohl s tím bojovat, takže to ani nechce potkat. "Pokud chceš utíkat ty, zbytek světa by se už neprobral." Ujistí ho, že jej vidí pořád ve stejném světle. Die si toho zažil mnohem víc, než by si kdy býval pomyslel a o to víc si je jistější jeho sílou. Vždycky byl, jen netušil, že se to může ještě stupňovat. V Toshiyových očích se objeví obdiv, který si podle něj nikdo jiný nezaslouží.
"Rozhodl bych se úplně stejně, Die-chan." Vlastně jeho bývalého dost dobře chápe a chtěl mu to říct, aby věděl, že by udělal úplně cokoliv, aby ho zachránil. On má jednu výhodu, nikdy nedovolí, aby se Die kdokoliv byť jen dotknul. Yukihiro už přišel k zraněnému. Zaboří tvář do jeho vlasů a vdechuje jejich vůni, když začne mluvit o tom, co mu udělal. Tady vidí další rozdíl, Nedovolil mu, aby to Die udělal, protože by věděl, co mu tím způsobí. Možná není schopný domyslet, jaké to bylo, ale udělal by proto maximum. Pravděpodobně by si omlátil hlavu o kameny, ale nechtěl by to po něm. Možná by bylo to vláčení bahnem lepší. Přitiskne ho k sobě víc.
"Nepotřebuju další detaily, Die-koi. Tohle mi stačí." Zašeptá mu do vlasů celkem měkce.
"A už nikdo o tom nemusím mluvit, pokud sám nebudeš chtít." Dodá ještě, aby bylo jasné, že ho dál trápit rozhodně nehodlá. V posteli ano, takto určitě ne.
"Jsi ta nejsilnější osoba, kterou jsem kdy potkal. Vím to od první chvíle, ale netušil jsem, že to nemá hranice." Odtáhne ho mírně od sebe, aby se mu mohl podívat do očí.
"Až jednou budeš chtít, vezmu tě na místo, kde leží jeho tělo. Půjdu tam s tebou a budu u tebe." Políbí ho.
"Ať už je to, jak je to, zaslouží si můj obdiv a ty ještě víc." Die musí vědět, že tohle od něj uslyší jako jediný. Toshiya se zvedne a pak se skloní, aby ho mohl vzít do náruče.
"Je čas, aby sis odpočinul. Mám tu čaj, který ti zařídí klidné spaní. Budu u tebe celou dobu, budu tě hlídat." Pozvedne koutky, než společně s ním zamíří do jejich ložnice, kde ho položí do postele.
"Mám spoustu věcí na práci ve své hlavě. Třeba to, jak ti dokážu, že jsem mnohem lepší než on." Ušklíbne se, ale nemyslí to opravdu tak, spíš doufá, že se mu podaří ho pobavit. Nežárlí, už ne. Yukihiro je mrtvý, Die mu nevezme a ten je teď s ním. Na ničem jiném nezáleží.
Hyde jen opatrně vyhlédne, aby na Gackta viděl. Vůbec se mu nelíbí, co za výraz zahlédne, když se dívá na hvězdy. Cítí z něj, že to bude trvat, než to bude skutečně v pořádku. O to víc ho to mrzí. Sklopí hlavu, když mu přizná, že ho to bolí.
"Ga-chan, přece si nemohl tušit, jak to bylo." Snaží se ho přesvědčit, že to není jeho chyba. Přece nemůže za to, že Hyde mlčel. Ani teď není schopný s jistotou říct, že by mu to někdy dřív řekl, kdyby se na císaře zeptal. Ne to, že byl s ním, ale jak moc mu na něm záleželo. Nejspíš už jen pro strach z bolesti, kterou dneska zažil.
"Staráš se o mě naprosto dokonale, vždycky jsi to dělal. Poprvé jsi tolik riskoval, abys za mnou vůbec mohl." Připomene mu, co všechno pro něj udělal.
"Jel jsi kvůli mně přes půl země jenom proto, že mi mohlo něco být. To přece není málo." Nakrčí trochu obočí, ale kouká do země. Váží si všeho, co pro něj kdy udělala hlavně toho, jak se k němu celou dobu chová. O kresbách mluvit nechce, ale přemýšlí, co s nimi udělá. Třeba by pomohlo, kdyby…Ne, nechce to dělat, ale kvůli Gacktovi udělá úplně všechno. Zvedne k němu důvěřivé oči, když ho ujistí, že to Uru zvládne. Přikývne a mírně se pousměje. Když to říká Gackt, bude to tak, to prostě ví.
"Je dost silný, jen díky tobě." Ga mu předal to nejlepší ze sebe, oba se o to snažili. Musí věřit tomu, že pokud se Uru rozhodne, tak to zvládne, jinak by se do vteřiny zbláznil.
"Půjdeme." Odsouhlasí mu tu postel a pomalu se zvedne. Vezme ho za ruku, aby ho mohl odvést s sebou do ložnice. Tam se k němu jednoduše přitulí a nechá víčka klesnout. Ani nepostřehne, že v noci vstal a odešel, za to on sám se probudí nad ránem, kdy je ještě tma. Ga spí vedle něj a doufá, že ještě chvíli spát bude. Dojde ke kresbám, které zatím neuklidil a krátce je pohladí bříšky prstů. Pak je ze stolku vezme a přiblíží k malému plamínku. Ruka se mu chvěje, když se přibližuje. Po tvářích mu stékají slzy už jen díky tomu vědomí, co chce udělat. Už ho dělí jen milimetry, aby svitek začal hořet. V poslední vteřině ruku stáhne.
"Promiň, Ga-chan, ale já to nemůžu udělat." Povzdechne si velmi tiše a podejde ke dveřím, kde odchytí jejich služebnou, která chystá věci na ráno. Kresby vrátí do kožených desek, rychle napíše vzkaz a předá jí obojí. U Akiho budou v bezpečí a zároveň nezůstanou nikomu na očích. Pak se pomalu vrátí do postele a ještě na chvíli usne v Gacktově náruči.
Tamaki vidí na Aquim, že se před ním stydí, ale stejně to vypadá, že to překoná. Jeho úsměv je jako ta nejlepší odměna, kterou by za dnešní den mohl dostat. Nikdy netroškařil a tohle je víc, než kde jaký metál. Jen ať se na něj podobným způsobem usmívá pořád, den by pak nemohl být lepší. Nemá ego zrovna nízko, ale stejně by nečekal, co se stane, když se svlékne. Jistě, měl rád obdivné pohledy, ale jakmile si Aqui kecne na zadek, vyvede ho to z míry. Skoro by k němu přiskočil a zeptal se ho, jestli je v pořádku. Pak mu však dojde, proč to nejspíš je a…Ještě chvíli a nebude s ním k vydržení, no vážně. Když ho vidí, málem by zapomněl, že nějakou jizvu vůbec má. Nechápavě stáhne obočí a podívá se na své rameno a konečně mu to dojde.
"Byl jsem moc pomalý." Stihne jenom říct, ale víc nemůže. Aqui je příliš blízko, příliš krásný a opravdu moc ho chce tisknout k sobě a líbat. I kdyby jim za zadkem stál celý palác v čele s Akim, asi si jich ani nevšimne. Aqui je bez oblečení ještě krásnější, než by si kdy vůbec dokázal představit a najednou mu přijde málo, že je tu zrovna on. Zasloužil by si něco mnohem lepšího, než je nějaký pitomý námořník. Naštěstí je tak sobecký, že si ho chce nechat pro sebe a nikoho už k němu nepustí, dokud ho Aqui vyloženě nepošle pryč. Kdyby to bylo jinak, asi před ním padne na kolena s čelem na zemi a pak se odtud odplazí.
"Arigato, Aqui-chan." Broukne měkce, když mu pochválí to, co mu řekl.
"Budu se snažil vymyslet něco lepšího, jen proto, abych to slyšel znovu." Usměje se na něj něžně a pak ho znovu přitiskne k sobě, když ho Aqui sám políbí. Nechává se jím na chvíli vést, aby zjistil, jak líbá a co by se mu mohlo líbit. Nepere se s ním, i když by nejradši hrozně zrychlil a přesto je to spíš hravé. Chytne ho pevněji jednou paží a nechá ho velmi pomalu klesnout na postel. Druhou se o ni zapírá a bez větších obtíží sune jeho tělo dál a sám jde za ním. Je tak křehký, musí ho opravdu dobře chránit. Polibky opustí jeho rty a začne se posouvat po jeho šíji pěkně ze strany. Zdrží se chvíli pod ouškem a pak pokračuje mnohem níž. Dlaň už je na jeho nožce a ta zase míří velmi pomalu nahoru. Je znát, jak moc si to užívá. Jakmile dorazí až na stehno, zlehka ho promne. Rty už je v tu chvíli tak nízko, jak mu jen látka dovolí. Posledními zbytky vůle se od něj zvládne odtáhnout a podívat se do průzračně modrých očí, které mu připomínají hladinu moře.
"Aqui-chan." Zavrní tichým a roztouženým hlasem.
"Svlékni se pro mě.“ Opravdu chce vidět, jak to dělá sám a zažít ten samý pocit, jaký měl, když předtím povoloval šňůrky. Myslel si, že to nevydrží, ale teď si na to dost věří.
Die, Gackt, Aqui
Upřímně se usměje a krátce se o Toshiyu otře spánkem, když ho ujistí, že by se zachoval úplně stejně jako Yukihiro a svou duši kvůli němu nechal roztrhat. Pokud není pravda, že Yukiho duše bloudí, jejich posmrtný život bude jednou asi hodně zajímavý, protože jestli se Die setká s oběma, vážně nebude vědět, co si s nimi počít a představa, že se ti dva přátelsky dohodnou na životě ve třech je… málem by se začal hlasitě smát, doopravdy ano, ale je tu ještě něco, co chce Toshiyovi říct a později i ukázat. Toshiya se najednou rozhodne, že už nepotřebuje slyšet niv víc a ubezpečí ho, že je pro něj tou nejsilnější osobou, ale Die si někdy připadá zoufale slabý a bezmocný. A pak Toshiya řekne něco, po čem se na něj musí prudce podívat a chvíli si ho nevěřícně prohlížet. On by s ním doopravdy jel na hrob jeho bývalého milence? Pro Die bylo tohle téma zakázané a pohřbené. Zakázal si vzpomínky, natož aby někdy doufal, že k tomu hrobu přijde a pomodlí se tam. +Možná je tohle to, co by jeho bloudící duši uklidnilo? Pokud tam někde je a čeká, třeba bude stačit, když uvidí, že mě skutečně zachránil.+ Pomyslí si a najednou to chce udělat. Co nejdřív. Nejlépe, až se vrátí z výletu s Aquim, protože ten už nemohou odložit. Přikývne a ukloní se mu na znamení pokorného poděkování. Nejspíš se tam potká s Yukihirovým otcem, nejspíš mu bude chtít plivnout do tváře a taky ho zavraždit vlastními nehty, ale… už jen pro ten pocit, že si troufne tam jít to chce udělat dvakrát tolik. Ukloní se ještě víc, když mu Toshiya řekne, že si Yuki zaslouží jeho obdiv, ale pak ho chytne za ruku. "Počkej." Chce to dokončit, než odejdou spát.
"Když jsem byl v harému rok, z ničeho nic jsem dostal dopis a truhlu plnou cenností. Poslal mi je Hide. Byly po Yukim a všechno bylo moje. Napsal k tomu dopis." Zhluboka si povzdechne.
"Napsal mi, že rodina Yukihirovi nakonec odpustila, nejspíš kvůli mně. A že ho řádně pohřbili. Prý jsem vyléčil duši jeho otce a v mém životě přijdou ještě dvě další duše, než budu moct v klidu odejít." Pomalu k němu otočí svoje oči. Upřímně si myslí, že jednou je právě Toshiya a tou druhou Shinya. Už se to stalo. Možná se mu krátí čas a možná ne… Neřekne nahlas svoje myšlenky. Jen chce, aby to věděl. Je to na tom všem nakonec snad to nejdůležitější.
"Hide napsal, že pak bude Yuki volný. Ta věc lhala." Ví to jistě. Hidemu věří rozhodně víc.
"Hide mi řekl..." Znovu se odmlčí.
"Že mě Yuki musel zachránit, aby dal do pohybu důležité věci. Zachránil mě pro tebe a já jsem s tebou, abys ty zase udělal další věci… prý si nedovedeme ani domyslet, co je na konci. Možná naším cílem nebyl Aki. Možná je jím princ." Dodá.
"Yuki si myslel, že všechno zkazil, ale bylo to právě naopak. Mám prý požehnání čarodějnice, proto jsem tak skvělý." Dodá a pak už se konečně nechá odnést do postele. Uvítá, že ho chce Toshiya dneska hlídat a musí se smát jeho slovům o dokazování, že je lepší. Co by si bez něj počal? Minulost změnit nemohl, ale mohl někomu připravit skvělou budoucnost. Někomu, koho velmi miluje.
Gackt se musí upřímně usmát s jakousi smutnou vzpomínkou v očích, když mu Hyde připomene, co oba dva dělali, aby se mohli vidět. Udělal by to klidně zas. Nic z té vášně a touhy pro něj riskovat nevyhaslo. Jen je mu líto, že byl tak slepý k jeho předchozímu životu. Společně dojdou do postele a když si lehá vedle něj a nechá ho, aby se k němu přitiskl, podivně se mu uleví. Je to všechno venku a žádná další překvapení snad už nepřijdou a i když to pro něj byl šok, najednou přichází usmíření. Ví, že bude potřebovat ještě několik dní, aby se vším probral v hlavě a přestal to tak přehánět, ale taky ví, že v tom mu pomůže i spánek. Ráno člověk vidí věci úplně jinak a mnohem optimističtěji a vlastně realističtěji. Dneska se toho hodně stalo, oba umírali strachy o Uruhu a to hodně ovlivnilo jeho prožívání. Od zítra bude všechno jiné. Jen musí ještě splnit jednu věc. Pro Uruhu. Jakmile si je jistý, že Hyde opravdu hluboce spí, vstane z jejich postele a odejde za Hidem, aby s ním probral, co si myslí a pak pomohl jeho i syna vpravit na cestu pod rouškou tmy a tajemství. Nemá ani ponětí, že Hyde je vzhůru a podniká vlastní výpravu a kdyby měl, asi by umřel strachy, že ho při Uruhově odjezdu nachytá. Hide s ním souhlasil, bylo to nutné, ale v očích mu jasně sedělo vědomí, že Uruha je na vymítání slabý. Přesto se s ním Gackt neloučil jako by to bylo naposled a už se neměli nikdy vidět, ale jako by ho posílal na zajímavý výlet s velmi dobrým a spolehlivým přítelem. Věděl, že Uruha ví, ale taky viděl v jeho očích odhodlání a vědomí, že to jinak prostě nejde. A řekl mu, jak neskutečně hrdý na něj je, že věří v něj i jeho sílu a taky proč tady teď nemůže být Hyde s nimi. Pak se ještě dlouho díval za jejich koňmi a když se vracel do postele, Hyde v ní byl a spal. O jeho výletě se nedozvěděl.
Aqui honem zvedne oči k Tamakimu.
"Moc pomalý?" Zopakuje po něm, ale víc toho nestihne. Vlastně mu to stačí, protože je to ujištění, že to nebylo za trest, ale prostě v boji. Usměje se na něj, když mu Tamaki poděkuje a slíbí, že mu podobné komplimenty bude skládat často. To si klidně nechá líbit. Jejich polibek je nenásilný, pomalý a plný počátečního prozkoumávání a pak už se Tamaki rozhodne, že ho položí. Za pas ho vytáhne po posteli nahoru jako by Aqui býval vůbec nic nevážil a on si uvědomí, že se mu to hrozně líbí. Bylo to impozantní, když měl Tamaki tolik síly a on si u něj připadal tak křehce a nevinně… byl kluk, neměl by mít takové pocity, ale bohužel to tak je. Hodně mužů okolo něj bylo na obojí nebo si stejným pohlavím zpestřovali manželství, ale on byl beznadějně na kluky a ideálně na pořádné, jak o sobě právě zjišťuje. Někdo jako je on sám by se mu moc nelíbil, takže musí doufat, že tohle později nenapadne i Tamakiho. Aby ho nechtěl vyměnit za někoho mužnějšího. Tamakiho rty se přesunou z těch Aquiho na krk a Aqui dá tvář stranou, aby udělal místo jemu i příjemným pocitům, které to v něm vyvolává. Trochu to šimrá a zároveň ho to tahá až dole v klíně. Společně s tím ucítí i Tamakiho velkou dlaň, jak se posouvá po jeho noze nahoru, ale už dávno se rozhodl, že mu dovolí všechno a že chce být s ním. Tamakiho rty se posouvají pořád dál, až se nosem otírá o Aqiho prsa a on musí zvednout dlaně a zabořit prsty do těch divokých černých vlasů, které nejspíš připomínají námořní bouři, ale bohužel nikdy žádnou neviděl. Až ji uvidí, poví mu to, pokud to bude stejné. Následuje očima Tamakiho hlas, když na něj promluví a vzápětí ho polije horko. Ani snad ne z toho požadavku jako spíš ze způsobu, jakým to Tamaki řekl. Chvíli na něj hledí, snaží se přemoci stud a rozpaky a pak přikývne. Udělal by pro něj nejspíš už cokoliv. A tak ho přiměje, aby se trochu oddálil, aby se mohl posadit a začít rozvazovat zbytek šňůrek svého oblečení. Většina je už v úrovni pasu. Asi by to mělo být nějak sexy, ale je rád, že se mu netřesou ruce tak moc, že by nebyl schopen pokračovat. Nespěchá a zároveň je mu bez něj zima. Jakmile to všechno je, začne pomalu rozhalovat látku a nezaváhá ani u klína. Už není proč váhat. Zvolna ji dá do strany, zachvěje se jako ptáče a zvedne oči k těm Tamakiho, aby viděl, co na to říká.
Toshiya, Tamaki
"Nejsi skvělý." Prohodí jako první a na chvíli ztichne.
"Jsi ten nejlepší a Hide za to rozhodně nemůže." Utrousí trochu nevrle, protože si to přebral úplně jinak, než nejspíš měl.
"Tamaki by to měl vědět. Pokud odjedeme, snad ta věc bude dostatečně daleko, aby byl Aqui v bezpečí. Ale Tamaki by s tím měl počítat. Myslím, že máš pravdu a cílem je malý princ." Je jasné, že udělá maximum proto, aby byl v pořádku. Vůbec neví, kdy se to stalo, ale má kolem sebe až moc lidí, na kterých mu začalo záležet.
"Rozhodně se mu nic nestane, když bude s námi." Stojí si paličatě na svém.
"Ráno všechno vyřeším. Možná bude opravdu nejlepší, když vyrazíme, co nejdříve." Ukončí to celé, ale je vidět, že má hodně o čem přemýšlet. Přesune se s Die do postele a nechá ho odpočívat na své hrudi.
"Hide měl pravdu. Zachraňuješ mě každý den, kdy jsi se mnou." Pošeptá mu do vlasů.
"Vůbec nic na to neříkej." Upozorní ho, protože tohle je na poznámku.
"Dneska si to můžu dovolit, zítra už budu stejně nesnesitelný jako vždycky. Dobrou, Die-chan." Popřeje mu a sám nechá víčka klesnout, i když jen tak neusne.
Tamaki Aquimu klidně bude vyprávět, co se mu stalo, ale teď na to nemá myšlenky. Není schopný se od něj odtrhnout. Aqui ani netuší, jakou silou ho k sobě přitahuje. Tím, co se stalo u Akiho, přerušil hranici, kdy se Tamaki držel zpátky. Teď už to nejde zastavit. Bude obezřetný, jakmile opustí soukromí Aquiho ložnice nebo tady někdo bude, ale teď jsou tu sami a…Budou spolu. Každý kousek jeho tělo je pro něj naprosto dokonalý. Jeho křehkost a zároveň to, co mu sedí v očích. Je jako sněhová vločka. Tak křehký, může se každou chvíli rozpustit a zároveň má pocit, že když té vody bude moc, prostě smete všechno jako obrovou vlna v moři. Podle něj Aqui ještě neukázal ani třetinu toho, co v sobě má. Jednou to přijde a všichni kolem se budou divit. Tama si pak stoupne a bude se jim smát, že to celou dobu věděl. Tak moc mu věří. Nechá víčka klesnout, jakmile ucítí Aquiho prsty ve svých vlasech. Je to neskutečně příjemné a později, až spolu budou ležet, jej požádá, aby to dělal zas. Trochu tím nabourává jeho pozornost a odklání od toho, co chtěl udělat. Nedokázal se ovládnout, aby to neřekl. Moc ho touží vidět, jak to dělá. Když se Aquimu podívá do očí, na chvíli zapochybuje o tom, že to byl dobrý nápad. Nakonec se přece jen Aqui pohne a Tama se musí něžně usmát. Je opravdu roztomilý, mohl by si na jeho rozpaky snad i sáhnout a přesto se začne zvedat a udělá mu dostatek prostoru. Jsou u toho, co si pomyslel před chvílí. Aqui v sobě má jistou sílu a když chce, tak udělá hodně. Sám zarývá prsty do svých stehen, aby se ovládl. Očima zkoumá každý jeho pohyb a snaží se obsáhnout pohledem každý milimetr pokožky, kterou odhalí. Vydechne, jakmile látka opustí Aquiho tělo a zůstane na něj nevěřícně zírat.
"Zdálo se mi o tobě." Dojde mu vzápětí.
"Před lety, kdy můj nevlastní otec umřel a podruhé poslední noc na moři, než jsem přišel sem. Chodil jsi po hladině, nahý a volal jsi mě k sobě." Nepoznal ho, ne hned, neviděl mu do tváře, ale teď když vidí jeho tělo, zapadá mu přesně do toho obrazu.
"Jsem přesně tam, kde mám být. Tedy…Ještě ne úplně." V oku se mu blýskne a začne se přesouvat k němu a znovu ho pomalu pokládat do postele.
"Teď je řada na mě, abych ti dopřál ten nejlepší sen." Jeho ego není zrovna nízko a zároveň to chce udělat hlavně pro něj. Začne ho znovu líbat a zároveň se pasuje se svými kalhotami, aby se jich co nejdříve zbavil. Na chvíli ho nechá, když je potřebuje dostat úplně dolů a pak se znovu vrátí a klesne boky mezi jeho stehna. Začne se pohybovat proti němu a dráždit sebe i jeho. O levé předloktí se zapírá vedle jeho hlavy a prstci pohrává s jeho prameny. Pravdou rukou hladí Aquiho štíhlý bok a občas zlehka sevře, jak pro něj vzrušení začíná být neúnosné.
Die, Aqui
Aqui si velmi silně uvědomuje Tamakiho užaslý a okouzlený pohled, stejně jako si všímá prstů, které způsobují vybledlá místa na jeho nohou a po nich zbudou ta červená nebo možná dokonce modřiny. Při jeho síle by se tomu vůbec nedivil. Pak ale překvapeně zamrká, když mu Tamaki řekne, že se mu o něm zdálo. V první chvíli nechápe, proč mu to říká právě teď, ale taky by ho vůbec nenapadlo, že to nebylo po jeho příchodu do paláce, ale už před tím. Jak by mohlo? Nikdy se neviděli a po zemi zrovna nekolovaly portréty císařské rodiny.
"Když tvůj otec umřel?" Zeptá se ho trochu vykolejeně. Sedí tady před ním nahý a najednou se děje další podivná věc tohoto večera. Proč by se mu Aqui zjevoval zrovna v takovou chvíli?
"Chodil jsem po hladině nahý?" Pousměje se, i když to vůbec vtipné nebylo, ale bylo celkem roztomilé, že si ho Tamaki představoval bez oblečení i ve chvílích, které mohly být třeba těžké. Byl to doopravdy on? Nebo nějaký mořský přelud? Mořská víla? Vyprávělo se toho o nich přece hodně.
"Asi tě zklamu, ale když se namočím, žádná ploutev se mi neobjeví." Řekne mu shovívavě. Už měl nemocí dost, ještě něco takového… A přes to. Volal ho k sobě? On sám o tom neví, jemu se takový sen nezdál nebo si ho nepamatuje, ale…
"To je tak krásné." Řekne mu upřímně a šeptem, aby Tamaki věděl, že je rád, že se mu svěřil. Je to romantické. Tamaki se vzápětí usměje tím svým způsobem a jakmile se k němu začne přesouvat a ještě s takovými řečmi, Aqui zčervená, najednou je nervozita zpět a břicho se mu prudce stáhne trémou. +Už je to tady.+ Pomyslí si honem a trochu vyplašeně, ale nic nechce víc, než ho mít konečně celého u sebe. Klesne na záda a dlaně sevře kolem jeho bicepsů. Má na ně moc malé dlaně, ale ztrácí kvůli tomu hlavu. Nechává ho, aby drancoval jeho rty, vnímá, že se Tamaki pokouší zbavit kalhot a asi mu měl nějak pomoci, ale vůbec toho není schopný. Nakonec se Tamaki na chvíli narovná a on o něj přijde. Bez dechu ho sleduje, jak přichází o poslední kousek oblečení, zatímco Aqui leží v záplavě svých látek, i když jsou rozhalené a pak už se k němu Tamaki zase vrací a rovnou se boky pohne proti němu. Aqui musí dát stehna hodně daleko od sebe, aby k sobě vůbec mohli, cítí jeho pevné partie na svých a má pocit, že nepřežije ani tohle. Tolik s ním lomcují emoce a všechno, co k němu cítí. Tamaki ho pevně svírá, cítí jeho touhu a vášeň a ta ho nenechá myslet na cokoliv jiného ani na strach z neznámého prožitku.
Žádné komentáře:
Okomentovat