Epilog - Aoi x Uruha - část 2.

(kancelář)

Aoi

"Já vím." Stačí jenom Aoi říct. Co by na to zabíjení taky měl říct jiného, když mu hlavou vířily podobné myšlenky? Bylo mu to úplně jasné, na to zná Uruhu až moc dobře, ale taky na vlastní oči vidí, že se žádná vražda prozatím nekoná. Uruha dokonce zatím ani neslézá z jeho klína, i když se snaží tvářit dotčeně. Očividně tu někdo něco hodně chtěl a byl ochotný maličko obětovat i vlastní hrdost. Aoi by mu to nejraději řekl a trochu ho poškádlil, ale to už by vážně riskoval, že Uruha sleze a oddupe pryč. Někdy by to mohla být zábava, ale teď nechce kazit tuhle výjimečnou chvíli, kdy ho požádal o ruku, to už se znovu nikdy nezopakuje. Ani neví, jak se mu to celé zase podaří vyžehlit, ale Uruhovy oči najednou změknou a je vidět, že je jeho návrhem na zařizování svatební cesty potěšený. Nejspíš věří v Aoiho úsudek a zkušenosti. +Nebo moc dobře ví, že ho všechno ostatní zaměstná tak moc, že by tohle už nestihl.+ Možná že i stihl, ale Aoi ho nechce vidět zase v nemocnici kvůli vysílení. Aoimu je úplně jasné, že Uruha nebude mít klid, dokud si neprohlédne všechny katalogy na světě, aby měl jistotu, že mu neuniklo něco pěkného. S takovou by se mohli vzít taky za deset let. +Ještě by nás ti dva předběhli a to bych vážně nesnesl, když na sebe ani pořádně nemají čas.+ Pomyslí si znovu. Kdyby býval tušil, jak malý krok ho dělí od okamžité impulsivní svatby na radnici teď hned, býval by zapomněl na sex, popadl Uruhu za ruku a odvlekl ho tam. A bylo by. Žádné nervy s velkou svatbou. Pak by si klidně mohl udělat náhradní. Ale Aoi taky ví, že tohle by mu Uru nikdy neodpustil. Chce být krásná nevěsta a prožít si svou pohádku a tohle mu chce dát. Uruha se vrátí k jeho svlékání a řeč se stočí zpět k sexu a času na něj během dne a Aoi se zatváří spokojeně. Tu svatbu můžou vážně nechat na později, teď se těší na trochu jiné věci a taky to chce dát Uruhovi najevo, jenže Uruha ho najednou plácne po dlaních. Aoi se na něj zaskočeně podívá a stáhne obočí, chce to udělat znovu, ale ono se to stane ještě jednou. No výborně, Uruha trucuje. Aoi má sto chutí založit si ruce na prsou, ale když budou trucovat oba, vážně se nikam nedostanou. Nejdřív je to svatba, teď zase kancelář, co to bude příště? 

"Když jsem ten nejkrásnější a taky tvůj, tak proč řešíme..." +Ne, rozhodně neříkej nepodstatné věci!!!+ Zařve sám na sebe právě včas.

"Kanceláře? Můžeme řešit něco úplně jiného." Na jeho tváři vyskočí chtivý úsměv a zajiskří mu v očích, když ruce už zase natahuje k Uruhovi. Prudce rozhodí rukama, když mu Uruha řekne, že má mlčet. Ať udělá, co udělá, je to špatně. Před chvílí měl mluvit a zařizovat a teď zase mluvit nesmí. Začíná ho mít právě tak dost. Prostě ho popadne a udělá konečně, co chce. Uruha je rychlejší. Olízne si prsty a začne uspokojovat sám sebe a Aoi najednou není schopný ničeho jiného, než na něj zírat. Klín se mu bouří jako všechno ostatní a zároveň se o ten pohled nechce nechat připravit a tak se nutí vydržet to ještě chvíli. Když se Uruha pohne, je to jenom proto, aby se začal přesouvat na Aoiho klín a to už Aoi nevydrží a prostě ho vezme oběma rukama za boky, i kdyby se mezi sebou měli chvíli přetahovat a plácat se vzájemně po dlaních. Chce mu pomoct dolů, ale Uruha nedosedne a ještě na něj jednou vyzkouší svou paličatost. 

"Co?" Vypadne z Aoiho, který už je zase úplně mimo. Jak to, že Uruha není? Na co že si počká?? 

"Tak já ti konečně něco řeknu. To se tedy načekáš. Je malá. Malá až k uzoufání a určitě si o tom povídají i na druhé straně Tokya." Řekne mu snad i pomstychtivě, svalí ho bokem napřed na koberec a vymění si pozici toho, kdo je nahoře. Teď už odmlouvat nebude.

Uruha

Uru si vůbec nepřipouští, že ač se tváří neskutečně dotčeně, tak pořád má na Aoiho hroznou chuť. I kdyby byl sebe víc naštvaný, jsou věci, na které ho Aoi vždycky utáhne a ne, nebyl to jen sex, ale když už tak pěkně začali, musel by být blázen, aby to zrovna teď ukončil. Vrátí mu to, o to se Aoi nemusí bát, ale mnohem později, až na to bude mít zase čas. Je dobře, že to nějak nekomentuje, protože to už by se Uru doopravdy naštval a v ten okamžik by pokořil hranici a bouchl by mu dveřmi před nosem. Ano, i teď. Naštěstí se to nestane a nechává se trochu unést tím, co tu právě provádějí. Ostatně když se podívá pod sebe, tak ho ta naštvanost zase trochu přechází. Myšlenky na svatbu, už tak trochu odchází stranou. Stačí jen vidět to, jak se Aoi na něj dívá a že je sice překvapený, ale stejně se mu to líbí. Podobných pohledů nebude mít nikdy dost, ale jak to tak poslouchá, tak mu asi příště něco vrazí do pusy. Pravděpodobně roubík, možná i něco jiného, aby byl chvíli zticha. Začíná ho zase trochu štvát a stejně dál dohání jeho ruce, aby si na něj nemohl sáhnout. Ne, ještě nebyl dostatečně hodný, aby mu to dovolil, navíc potřebuje o trochu víc obdivu a hned to bude celé lepší. Vlastně se od doby, kdy se poprvé potkali, hodně změnil. Vždycky mu záleželo na tom, jak před ostatními vypadá. Z toho taky pramenily veškeré jeho problémy. Teď je to trochu jinak a nejvíc mu záleží na tom, jak se na něj dívá Aoi. Kdyby viděl jen náznak něčeho, co se rovná kritice na cokoliv na něm, tak už by z pokoje nevylezl nikdy. Proto se taky o sebe začal starat, pořádně jíst. Tím se všechno na něj zlepšilo. Od pleti, až po vlasy a vlastně i křivky. Hlavně na stehna je pyšný. Zase tolik nepřibral, to by asi nepřežil, ale už není samá kost a trží si akurátní postavu. Dává si pozor, co jí, nicméně si velice nic nedopouští a občas se přizná, že má vážně hlad. Je to zvláštní pocit, není na něj pořád zvyklý, ale není to nepříjemné, jak tomu bylo dřív. Úplně nejradši je, když ho Aoi krmí, to toho zvládne spořádat opravdu hodně. 

"Protože mi haníš můj výběr." Zamračí se na něj, když už jsou zase u jejich malé, velké hádky. Vybral si ji, hrozně se mu líbilo postavení a taky světlost a on mu řekne, že je malá? To prostě nepřežije. 

"Já zvládnu řešit víc věcí najednou." Odporuje mu klidně dál a u toho ho trápí svým divadlem, které se mu očividně líbí. Chtěl by si sáhnout? No, musí si počkat, až se Uru odfoukne. Nechává víčka klesnout, když jeho touha, díky vlastnímu uspokojování narůstá do netušených rozměrů. Vlastně ho doteď nenapadlo, že by to mohli udělat podobným způsobem. Trápí Aoiho a vlastně se mu to líbí. Jen malinko přehánět to nebude. Nemůže se nabažit jeho očí na svém těle. Trochu si odfrkne, jakmile ho Aoi chytne a skutečně se pokusí ze sebe jeho ruce dostat, ale je to trochu marný boj. Krátce se zasměje, jakmile zjistí, že Aoi je úplně mimo a asi vůbec nevnímá, co mu říká. To je vlastně dobře, může si s ním trochu pohrát a třeba uslyší to, co slyšet chce. Najednou je sebevědomí samo, jenže to se dost přepočítal. Aoiho pusa začne pálit taková slova, která mu způsobují mračení a je jisté, že z toho nakonec bude mít vrásky a bude jich dost. 

"To nemyslíš...!" Nestačí toho říct o moc víc a už už by se zvedal z jeho klína, ale místo toho skončí na zádech na koberci. Moc pohodlné to není, ale to ho teď nezajímá. 

"Jak tohle můžeš vůbec říct!" Očividně se na něj hodně zlobí a je mu to úplně k ničemu. Aoi ho uvěznil mezi sebe a koberec a úspěšně mu vrací všechno, co mu doteď prováděl. 

"Tak já se ti postarám o představení a ty jsi na mě takový." Samozřejmě to dělal, jen pro Aoiho dobro, to je nad slunce jasné. Plácne ho dlaní několikrát do hrudi, jak kdyby se snažil, aby ho pustil.

"Vůbec mě nemáš rád, když mě takto trápíš." Plácne ho znovu, ale čím víc cítí pod prsty jeho kůži, tím víc se mu ji opouštět nechce. Po každém plácnutí dokončí pohyb s dlouhým pohlazením. Najednou má ruce na Aoiho pozadí a pohne s ním proti sobě. Ať si nemyslí, že teď nic nezmůže. 

"Buď na mě hodný, jinak si to vůbec neužiju." Opravdu se tak tváří a pohne s jeho boky znovu.

"Ty na mě totiž chceš být hodný a chceš, abych si to s tebou užil. Líbí se ti v mojí kanceláři, se mnou." Naordinuje mu, co by si měl myslet. Nožky jsou velmi rychle nahoru a uvězní Aoiho boky mezi svými stehny.

Aoi

"Ano, to je tvoje přednost, ale já rozhodně ne, takže budeme buď souložit nebo řešit kancelář a věř mi, že jestli si vybereš kancelář, budu to tentokrát já, kdo se urazí a odejde těmi dveřmi." Vážně by to udělal ví, jak by ho tím vyvedl z míry, protože Uruha od něj na podobné jednání nebyl zvyklý. Uruha se pokouší omotat si ho okolo prstu a opravdu se mu to daří, ale nakonec se Aoimu povede říct pár vět, kterými ho odešle doslova do kolena. Ještě, že sedí na velice bezpečném místě! Nasadí trochu škodolibý úsměv a jiskření v očích, když začne Uruha prskat a nejspíš by se zvedl pro změnu on, ale Aoi ho naštěstí včas povalí na záda a zalehne vlastním tělem. Teď ho rozhodně nikam nepustí. Uruha to samozřejmě začne otáčet proti němu, ale to se ho v nejmenším nedotýká. Něco se od Takeshiho naučil a to zůstat v některých situacích stoicky klidný. Uruha ho plácá do prsou, ale jenom to stupňuje Aoiho vzrušení, když se ho pokouší udržet dole a nenechat hýbat. Chtěl si ho začít podmaňovat ještě trochu jinak, ale Uruha je rychlejší a stihne to za něj. Aoi se zatváří trochu překvapeně, ale na krocení téhle šelmy je tohle všechno málo. Čím je Uruha šťastnější a spokojenější, tím je taky silnější a Aoi by musel být o několik kroků napřed, aby ho doopravdy dostal. Přijde další psychický nátlak, tou dobou už má Aoi mlhu v očích a znovu se na něj usměje. 

"Ale užiješ. Užiješ si to, i kdybych na tebe hodný nebyl. Máš strach, že bych to mohl někdy udělat? Svázat tě kravatou a použít vlastní pásek? Zrovna teď by sis to zasloužil. To já jsem ten hodný, žádám tě o ruku, dávám ti dárky, ale ty jsi taková bestie, že jsi chtěl klidně odejít." Vyčítá mu to samozřejmě jenom na oko. Nikdy by mu nic takového neřekl tak, aby to myslel vážně. Kromě toho se mu Uru ve svém módu zmíněné bestie vždycky líbil. Aoi nikdy netušil, odkud co přijde a to bylo vítaným kořením jeho života. 

"Ty si to užiješ tak jako tak, miláčku." Řekne mu, než ho políbí, ale ne, dnes mu vážně nehodlá provádět nic nepříjemného. Dokonce už má strach o jeho záda na tom koberci, i když je měkký a s dlouhým vlasem. Uruha by si sem žádný rýžový kartáč stejně nikdy nedal. 

"Líbí se mi s tebou. Ohledně tvé kanceláře mám drobné výhrady, jak si jistě dobře pamatuješ." Připomene mu, i když se mu Uru všemožně snaží vymýt mozek. Ucítí kolem boků stisk jeho stehen, ale ještě se mu podaří si ho nadzvednout tak, aby dostal jeho zadek na svůj klín, zatímco si sám sedá na paty. Starostlivě se mu pod záda pokouší nacpat vlastní sako a nejlépe tak, aby ho to nikde netlačilo, čímž dá také najevo, že ty svoje výhrůžky nikdy nebude myslet vážně, když nesnese ani jeho odřená záda. Pak už si ho konečně může pořádně prohlédnout. 

"Vypadáš trochu jako nevěsta." Připomene mu jeho bílý oblek, který se ale zrovna válí kdo ví kde. Ani si nevzpomíná, kdy si svlékali kalhoty, pamatuje si jenom ty košile. Asi někde při tom dohadování. Vážně má naprosté zatmění. Hodí to za hlavu a pohladí ho po stehnech, než vezme do dlaně jeho penis a začne ho trápit nejdřív v ruce. Uruha toho zase tolik nemůže. Sice má volné ruce, ale tahle pozice ho nutí ležet tak, že na Aoiho skoro nedosáhne, pokud by mu vyloženě nevylezl na klín do sedu. Za to se může výborně dívat a Aoi si dává záležet na očním kontaktu, zatímco ho zpracovává v rukou. Svým penisem se zatím otírá o jeho pozadí a stehna a pak se mu ho podaří vsunout mezi pokožku Uruhových nožek a trochu tím simulovat jejich budoucí styk. Je to omamně příjemné a brzy se mu ten pocit odrazí ve výrazu tváře, když zavře oči a mírně zakloní hlavu.

Uruha

Uru jako první polkne všechny své poznámky. Poslední, co by chtěl je, aby odešel. To by v žádném případě nepřežil. Samozřejmě je v tom velký rozdíl, když on sám tím Aoimu před chvílí vyhrožoval. 

"Nechej toho." Zamračí se na něj krátce. Ne, nelíbí se mu ta představa a nikdy se mu ani líbit nebude. Na pár okamžiků popustí do svého obličeje výraz, který dost jasně napovídá, jak moc ho to mrzí. Zdá se, že Aoiho slova s ním zamávala víc, než si asi myslel. Hned na to se vzpamatuje a zamračí se znova.

"Jsi hrozný, takhle mě vydírat, víš moc dobře, že se mi to nelíbí." Začne se znovu bránit, jakoby se ta chvilka před tím vůbec nestala. Aoi ho jen trápí, to už je mu jasné a ne, vůbec mu to nechce dát zadarmo. Trochu na něj vytřeští oči, když mu začne překládat jisté představy. První chce hned prskat, že se to nikdy nestane a že by si to k němu nedovolil. 

"To neuděláš." Prohlíží si ho, jak kdyby si najednou nebyl jistý, jestli by toho byl schopný nebo ne. Do jeho hlavy se probojují představy, jak by to asi vypadalo a...Kruci, rozhodně mu to přijde sexy a nejsou to negativní představy. Pohodí hlavou, jak kdyby to chtěl ze své hlavy dostat, ale nejde to. Vzrušení začíná být vážně neúnosné a je mu jasné, že se mu o tom bude nejspíš i zdát. No skvělé, asi začíná být na hlavu nebo co. 

"Já se nebojím ničeho." Snaží se mu ještě chvíli odporovat, ale jeho jiskřící, kočičí oči prozrazují, že to jednou vážně vyzkouší. 

"Budeš se divit a nebudeš vědět, co se mnou, až ti to připomenu a dojde na věc." Kruci, právě mu prozradil, že by do toho klidně šel. Ostatně s Aoim by asi vyzkoušel vážně všechno. Míst už za sebou mají vážně dost a dneska k tomu nejspíš přibude i kancelář. Aoi naštěstí nevypadá jako někdo, kdo by se opravdu zvedl a šel pryč. Nadechne se ještě jednou, ale pak pusu naprázdno zavře a zamilovaně se pousměje. Stačilo k tomu jen jediné oslovení, aby hezky zkrotl. Je příšerné, jak s ním mává a on si to nechává klidně líbit. Automaticky si ho přitáhne blíž, jakmile se k němu nakloní a do polibku vloží veškeré své vzrušení a touhu. Nechce ho pouštět a zároveň to udělá a Aoi si ho za odměnu začne přitahovat na svůj klín. Plácne dlaní do země, ale je to jen tak na oko, protože se mu to líbí. Má na Aoiho skvělý výhled. Trochu se nazvedne v bedrech, aby mu s jeho starostí pomohl a jeho oči začnou příjemně hřát. I když se špičkují, stejně se o něj pořád stará, dělala to tak od samého začátku. 

"Žádné výhrady." Napomene ho, aby toho už nechal. 

"Radši mě místo toho miluj, jak to umíš jen ty." Je nedočkavý a proto ho provokuje, aby to dlouho neprotahoval. 

"Hezčí budu, až na to skutečně dojde." Plánuje si, jak mu vyrazí dech. Teď to dělá spíš Aoi jemu. Dlaň v Uruhově klíně je už příliš. Jeho hlas protne celou kancelář a musí si přitisknout dlaň na ústa, aby nebyl slyšet na celou budovu. Nestydí se, už ne a zároveň to asi nemusí všichni vědět. Má pocit, že tohle nemůže dlouho vydržet. Svíjí se pod jeho doteky na přirození, stejně jako to, co cítit na svém pozadí. Pak Aoi trochu změní místo, kam se svou vlastní chloubou dostává a Uru z toho asi vážně začíná šílet.

"Lásko moje." Prohodí roztouženým hlasem a podívá se mu do očí. Jednou dlaní si vjíždí do vlasů a snaží se všechny pocity trochu ventilovat. Taky jde o to, aby se mu líbil, ale to si nechá pro sebe. 

"Už mě nenechávej čekat, chci tě cítit." Propouští do svého hlasu smyslnost a láká ho do svého nitra. Jestli bez něj bude ještě vteřinu, propálí díru do koberce a nejspíš i do podlahy. Nemůže si pomoct, prostě to musel říct. Stačí se na Aoiho jen dívat, připomíná si, jak zavíral oči a zakláněl hlavu. Chce, aby to bylo jeho nitro, které ho bude přivádět do podobných rozpoložení.

Aoi

Aoi nečekal, že by do Uruhy zasel opravdové pochybnosti, ale to, jak se po něm ohradil i to, jak se hned potom zatvářil, jasně mluvilo o něčem jiném. Taky nečekal, že by se to Uruhovi mohlo zalíbit a že by o tom začal doopravdy uvažovat. Tak, a teď je v háji on sám, až se toho Uruha začne dožadovat. Uruha mu už zase vidí do hlavy, protože okomentuje přesně to, na co zrovna myslí. Přiměje se mu podívat pořádně do očí. Ne, on se skutečně nebojí a zná Aoiho dost dobře na to, aby věděl, že si bude hodně nejistý, kdyby na to došlo. Aoi by Uruhovi nejspíš neřekl Ne a něco lehčího by vyzkoušel, ale určitě by nemohla být řeč o tom, že to bude mít pevně v rukou a že bude dokonale vědět, co dělá. +Aby to pak Uruha neříkal spíš tobě.+ Napadne ho a málem by vyprskl do dlaně při představě, jak mu říká Víc, míň, tam ne, místo aby se nechal pohltit tím, jak ho má Aoi v moci. Tady prostě bude mít vždycky Uruha v moci Aoiho, ať je to jak je to a i když si Aoi občas rád myslí, že to tak není. Když si Uruhu přitahuje na klín, Uruha se na něj ještě zkouší zlobit, ale všiml si toho jeho úsměvu a taky vidí, že se mu nijak nebrání. Na ty Žádné výhrady má samozřejmě vlastní odpověď, ale pokud jeden z nich nezůstane mlčet, nedostanou se nikdy nikam a tak je to prozatím on, kdo ustoupí, ale plánuje se k tomu tématu zase vrátit. +Vážně? Opravdu chceš stěhovat kancelář a možná i celou tuhle budovu?+ Zeptá se sám sebe, jako by jeho svědomí bylo Uruhovou matkou a jeho tchyní a Aoi musí poraženecky sklopit oči. Teď je to on, kdo se zamilovaně usměje, když ho Uruha vyzve k milování, které dovede jen on sám a všechno ostatní už je mu jedno. Nepokouší se představit si, jaká budu Uru nevěsta doopravdy. Stejně by na to, co dovede stejně nikdy sám nepřišel a taky se nechce připravit o překvapení. Místo toho se věnuje jeho dráždění a když si Uru zasténá tak nahlas, na chvíli se lekne i on sám. Ohlédne se přes rameno, ale je tam asi jen asistentka a pokud to slyšela, nepůjde sem. Maličko se začervená, ale ničeho nenechá a trápí ho, dokud neuslyší další roztomilé oslovení. Vůbec by ho nenapadlo, že si Uru i teď stačí rovnat účes, jemu to připadá, že si ty vlasy spíš vytrhá, ale když začne zaklánět hlavu, konečně mu vyhoví a začne vstupovat přímo do jeho těla. Jde to snadno, Uruhovo tělo přímo žhne touhou a on se brzy ponoří do té horkosti až po kořen. Prohlíží si jeho tělo, které je mu takto vydané, ale brzy začne on sám jejich tempo neúnosně zvyšovat, dokud se jejich hlas nespojí. Snaží se ovládat, ale není to vůbec snadné a čím víc se stupňuje pocit, že budou přistiženi, tím víc mu to připadá vzrušující. Touha si ho vezme rychleji, než by čekal, ale na dlouhé hrátky budou mít čas doma a v soukromí. Nikdy nevíte, kdy půjde kolem někdo, kdo to vezme jako obtěžování a ještě na vás podá žalobu. Mají svých problémů až dost. +Docela by mě zajímalo, jak by si s tím Mackenyu poradil.+ Pobaví sám sebe v duchu, jakmile je schopný zase přemýšlet a udýchaně se podívá na svého milence pod sebou. Zvolna povolí sevření jeho boků a vyklouzne z něj, čímž definitivně zlikviduje sako, které je pod Uruhou. Pak mu podá ruku a pomůže mu k sobě, aby ho mohl alespoň na chvíli obejmout, než se oba budou muset spěšně obléknout a tvářit se, že tohle se rozhodně nikdy nestalo. Obejme jeho ještě pořád rozpálené tělo a chvíli ho konejšivě hladí po zádech, dokud se neuklidní i jeho dech. 

"Něco mi říká, že tohle si stejně už nikdy neoblékneš a že tady máš někde náhradní oblek. Rád bych tě informoval, že já ne." Řekne mu a usměje se, než ho políbí do vlasů.

Uruha

Postřehne Aoiho pohled a je mu jasné, že svým prohlášením ho trošičku vykolejil. Asi od něj nečekal něco takového, ale podle něj by to klidně mohli vyzkoušet. Je to hlavně o důvěře a té mají mezi sebou tolik. Dokonce by řekl, že víc, než ostatní a může to klidně znít přehnaně, jemu to rozhodně nevadí. Rád je přesvědčený o tom, že jsou s Aoim speciální. No dobře, ještě vezme v potaz Yukiho a Mackenyu. Ti si to zaslouží taky. Kdyby Aoi dál protestoval a připomínal mu výhrady ke kanceláři, asi by se vážně pohádali, ale takto mají jen prostor na sebe a můžou si užít své trochu uspěchané milování. Líbí se mu to, stejně jako delší čas, který dokážou trávit v posteli. Obojí má své kouzlo. Pravdou je, že se mu zamlouvá adrenalin z toho, že někdo může přijít a zároveň to ani nechce nějak zvlášť protahovat. Na to už je příliš daleko ve svém vzrušení. Nutně potřebuje uvolnění a snaží se, aby k tomu dohnal i Aoiho. Ano, má své metody a hodlá je patřičně využít. Aoi je hrozně roztomilý, když před ním klopí pohled a všechny výtky jsou dávno zapomenuty. Můžou se oba dva plně položit do prožitku. Musí se tiše zasmát, protože zahlédl, jak se Aoi podíval přes rameno. Uruha tolik obavy neměl. I kdyby někdo přišel, teď by vážně nebyl schopný zastavit. Pak by běhal po budově se smlouvami o mlčenlivosti a donutil je všechny podepsat pod pohrůžkou vyhazovu na hodinu. Ne, za tohle by na něj Takeshi vážně pyšný nebyl, ale účel prostě světí prostředky. Na některé věci se člověk nesměl moc ohlížet. Po prvních pár přírazech si dovolí být malinko sobecký. Nechá víčka klesnout, aby mohl celým tělem vnímat Aoiho uvnitř sebe a jeho pohyby. Je si téměř jistý, že jeho polovičce se to líbit bude. Už mu několikrát říkal, že si ho rád prohlíží a tak mu dopřeje, aby si to užil. Ano, hodně se změnil od té doby, co jsou doopravdy spolu. Aoi ho každou minutou léčí už jen díky tomu, jak se na něj dívá. Tohle Uru předtím nikdy nezažil, vždycky v tom bylo nějaké ale. Moc by si chtěl sáhnout na Aoiho, ale dosáhne jen na jeho zápěstí, které sevře a tím si pomáhá aspoň trochu proti jeho klínu, aby byla slast ještě intenzivnější. Přestává vnímat, kde jsou a kdo by kolem nich mohl být. Dosyta si užívá společnou, vlastně dost divokou chvíli, dokud ho nesmete vrchol, který ho donutí se propnout a pohnout proti Aoimu naposledy. Trvá to dlouho, než zvládne svůj orgasmus rozmrkat a povolit sevření kolem Aoiho zápěstí. Nechtěl mu ublížit, rozhodně si bude vyčítat každou modřinku, ale prostě si nemohl pomoct. Na sako si v prvním okamžiku ani nevzpomene. Skoro není schopný se ani pořádně posadit, ale přece jenom se dokáže dostat nahoru. Protáhne paže kolem Aoiho krku a pořádně se k němu přitiskne. Samozřejmě si neodpustí ho pořádně políbit, byl od jeho rtů až příliš dlouho. Není to dlouhý polibek, pořád mu ještě nestačí dech. Odtáhne se mírně a podívá se mu do očí.

"Ta červená ti taky sluší." Okomentuje jeho zčervenalé tváře. Je vážně nádherný, ale to už ví od první chvíle, kdy ho uviděl. Spokojeně vrní, protože to hlazení je příjemné. Vydrží mu to do okamžiku, kdy mu Aoi připomene, na čem se váleli a co to odneslo.

"S tebou je to těžké, chceš si užívat v kanceláři a nedomýšlíš důsledky." Okomentuje to měkce.

"Ale od toho máš mě, aby to za tebe vždycky vyřešil." Trochu se odtáhne a hravěji ho líbne na špičku nosu.

"Já pro tebe totiž ten náhradní oblek mám." Usměje se skoro, jako kdyby konejšil dítě, a pak se krátce zasměje. 

"Nedovolím, abys tady po firmě chodil zmuchlaný nebo špinavý. To by totiž pak padlo na mou hlavu." Prohrábne mu havraní prameny a s krátkým povzdechem se začne zvedat.

"Jsi krásný, nemůžeš mít na sobě nic takového." Shlédne na své oblečení, které se válí na zemi a je v ideálním stavu, aby ho hodil do koše. Schválně víc zavlní pozadím, když se prochází po kanceláři a zamíří rovnou ke skryté skříni ve zdi. Některé věci prostě mít musel. Otevře ji a vytáhne dva obleky, jeden pro sebe a jeden pro Aoiho. Všechno dokonalé a nažehlené, nikde ani smítko.

"Je nový, bude ti slušet." Otočí se čelem k němu ruce má mírně pozvednuté a klidně se mu pořád vystavuje. Může se jen modlit, že zrovna teď nikdo nepřijde.

"Doufám, že konečně pořádně oceníš výhody mé kanceláře. Právě nám zachránila reputaci." Nahodí provokativní výraz. Ne, rozhodně mu to nezapomněl.

Aoi

Bolavá zápěstí si Aoi ještě nějakou dobu vůbec neuvědomuje. Zřídili se tak trochu navzájem a jediné, co teď dovede vnímat, je Uruhovo rozpálené tělo a jeho vůně, které má plný nos. Udýchaně se navzájem políbí a jemu málem ani nedojde, o jaké červené to Uruha mluví, ale pak se začervená ještě víc a skoro stydlivě sklopí oči. Jak kdyby spolu byli poprvé a nic o sobě nevěděli, ale některé jejich chvilky opravdu nevinné nebyly. Tu další větu vůbec nečekal, ale rozhodně měl! Uruha je zpátky ve formě a navazuje tam, kde před tímhle milováním skončili. Aoi dotčeně rozhodí rukama, čímž si bolest konečně trochu uvědomí a krátce sykne. Zamne si dotčeně zápěstí a pořád se na Uruhu mračí, když mu říká, že za něj vždycky všechno vyřeší. Vůbec si není schopný vymyslet žádnou peprnou odpověď a dokonce pro sebe ani nemá obhajobu ohledně toho, co tady prováděli. Rád by mu řekl, že to nemohlo dopadnout jinak, když si před ním musel kleknout, ale jen si uvědomí, co se při tom klekání odehrávalo a že se vezmou, po tváři se mu rozlije tak pitomý úsměv, že nad tím vším prostě jenom mávne rukou. Cukne sebou, když ho Uru nečekaně políbí zrovna do těch míst a zatváří se jako největší slušňák pod sluncem, ale už se zase spokojeně usmívá a udiveně se na něj dívá. 

"Vlastně by mi asi přišlo divné, kdyby ne. Připadlo by mi, že je podezřelé, že bys něco takového opomněl a že jsi možná nemocný. A nemocnice nesnášíš." Řekne mu a konečně se trefí v tom duchu, že Uru by udělal cokoliv, jen aby se k žádné nemusel přiblížit. Tedy i nosil Aoimu náhradní sako. Pokývá hlavou a pomalu vstane, ale kdyby nemusel, ještě by se klidně díval na Uruhovo nahé tělo, jak se tu prochází a hledá, co by si tak oblékli na sebe. 

"Možná bychom mohli zničit i ten náhradní, co bys dělal potom?" Nedá si pokoj, ale místo rýpání přijde kompliment o tom, jak krásný je a Aoi si rozpačitě zajede dlaní do vlasů. Tohle na Uruhovi miluje. Vždycky ví, kdy se urazit, kdy vůbec ne a kdy jeho komentáře setřít elegantním oznámením jako je toto, kdy Aoi zjihne a zkrotne a už vůbec nezlobí. Minimálně do večera. Ta skříň ho dostane, protože o ní doopravdy nevěděl. 

"Proč nemám taky takovou?" Hned mu narostou alespoň maličké růžky. Pomalu k Uruhovi přejde a převezme si ramínko s oblekem. Prohlédne si ho. Je to jeho velikost, všechno je připraveno. Políbí ho na rameno a pak se začne oblékat. Je tu dokonce i čisté prádlo. Za to byl rád, nikdy se nechtěl vracet do stejného, které odložil, to byla zase jeho úchylka. Zrovna strká nohu do nohavice, když mu Uruha znovu připomene kancelář. Protočí očima a konečně to vzdá. 

"Měl jsi celou dobu pravdu. Je úžasná a bez jediné chybičky a kdyby mi to tak nepřipadalo, je to jenom proto, že ji nedovedu vnímat jako celek tak, jako ty. Nedovede domyslet všechny širší souvislosti a už se o tom nikdy nebudeme bavit." Přeříká a s hrůzou si uvědomí, že takhle nějak asi vypadá manželství. Znovu se usměje, upraví si kravatu a jako ze škatulky se podívá na svého nastávajícího. Neskutečně se na to těší. Vezme ho za dlaně a přitáhne k sobě. 

"Uru-chan, ať je všechno tak, jak si přeješ ty, protože moje vůle bude tvoje vůle a cokoliv si přeješ, to chci i já." Řekne mu naprosto vážně a možná to zní jako svatební slib. Pak ho k sobě přitáhne, pohladí po nahé kůži a ještě jednou ho velmi něžně a romanticky políbí. Pak už mu nezbude, než na něj počkat, dokud se taky neoblékne a dostatečně nevyparádí a mezitím jim zařizuje na zbytek dne volno. Sekretářku požádá o shánění všech kontaktů a svatebních katalogů a sám… sám si nalije skleničku a podívá se z okna této velké budovy. Jednou budou spolu, všichni tři. Ale teď je čas žít. S Uruhou. Tady. Čeká ho teď rande se světem.