(Tetsuyův dům)
Tetsuya
Je celkem rád, že se mu podařilo Aquimu trochu zvednou náladu. Vážně vypadal jako hromádka neštěstí, když od Many odcházeli. Ne, nechápe to, protože on sám podobný vztah se svým otcem neměl, jen ho prostě nechtěl nechat, aby se tvářil podobně. Divné. Dál to radši nerozebírá, protože by jinak přišle na vysvětlení, které by se jeho povaze prostě nelíbilo. "Úsměv ti sluší mnohem víc." Složí mu už v autě kompliment, aby jeho náladu ještě víc podpořil. Je vážně zvědavý, co řekne na jeho prohlášení o tom, co jej v budoucnu čeká. Ano, vybíral si nástupce už pár let, ale netušil, že k tomu bude i něco navíc.
"vypadáš jak vyplašená kočka, Aqui-chan." Musí se krátce zasmát, protože je vážně kouzelný, když na něj takto třeští oči.
"Ale slyšel jsi správně. Neboj, do té doby toho hodně pochytíš, není to tak krátká doba. Navíc máš výhodu a nepochybuju o tom, že naše zákony znáš. Stačí je jen dodržovat a potkávat se se správnými bytostmi. Sem tam výlet na větší shromáždění. Jsi synem svého otce, zvládneš to, jen si musíš být jistější." Odmlčí se na chvilku a vyhlédne z okna. Za pár minut už budou doma.
"Navíc máš mě. Budu tu, jak dlouho bude potřeba." Pomalu vrátí oči k němu a něco vřelejšího v nich zaplane. Nechtěl to říkat, aby si Aqui nemyslel, že se děje něco hlubšího, i když to tak je, ale stejně mu to nakonec prozradil. Asi si lupne něco, co zabavil Torovi, aby se trochu probral nebo úplně odrovnal. Zas takový rozdíl to nebude. Svírá jeho dlaň a nepouští ji, ani když auto zastaví. Projde beze slova vrátnicí a zamíří kousek výš. Okna jsou samozřejmě upravená, aby tu mohli žít i upíři a nastavená tak, že s prvními paprsky sklem nepronikne vůbec nic. Jde vidět ven, ale sluneční záření se nedostane dovnitř. Můžou si tak klidně užít východ slunce a nic se nestane. +Odkdy takové romantické věci.+ Vynadá si rovnou, když ho napadlo, že se těší na Aquiho výraz, až to uvidí.
"Jako doma, Aqui-chan, jako doma." Pobídne ho, aby si nebál všechno prohlédnout.
"Tady jsem ti připravil pár věcí, které budeš nejspíš potřebovat. Vyber si, co jen chceš a co se ti líbí." Kývne hlavou opodál k jídelnímu stolu, kde je připravená spousta víc, od různé kosmetiky, přes oblečení v jedné velikosti a styl, který má Aqui rád. Vlastně vykoupil většinu obchodů, kam vešel, aby se tu u něj neměl zle, než dorazí věci, na které je zvyklý.
"Arigato." Mírně se mu ukloní, když složí jeho bytu kompliment. +Kdybys jen tušil, co mě stálo. Nebo spíš pár lidí.+ Nahlas to neřekne, ještě ho nechce děsit. Zatím.
"Tvá oficiální ložnice a kouzlena je nahoře vlevo." Podívá se mu upřeně do tváře a je jasné, kam tím míří. Samozřejmě, že ho z té své nepustí, byl by blázen. Rozejde se k baru, kde sáhne po lahvi dobrého červeného vína, rozlije do dvou skleniček a pak sáhne ještě pro menší lahvičku a do obou nalije trochu krve, aby vínu dodal ještě lepší chuť. Chtělo to dobře odhadnout množství, ale za ty roky, už to má v oku. Rozejde se směrem k Aquimu a jednu mu podá. Je opravdu blízko a jeho vůně mu zdatně plete hlavu. Rozhodně je výraznější, než krev ve sklence.
"Dneska na Radě padl zajímavý rozsudek. Co si o něm myslíš?" Samozřejmě mluví o Hydovi. Určitě o celé kauze slyšel, šeptalo se o tom všude a jeho otec rozhodl.
"Je to mentor Tory, toho už jsi potkal." Trochu zkoumá terén.
"Můžeme se na to klidně posadit, do svítání je ještě dost času. Navíc náš slunce neomezuje, ne tady." Natáhne skleničku k oknům, než ji vrátí směrem k němu a pozvedne k přípitku.
"Na tvou novou cestu, Aqui-chan." Krátce se napije a zamíří k pohovce, kde se usadí a poplácá krátce na polstrování vedle sebe. Ne, nepustí ho do křesla opodál, to ani náhodou.
Aqui
Aqui si není jistý, jestli je to dobře, když vypadáte jako vyplašená kočka, tedy spíš, jestli by se to mohlo někomu líbit, ale v tom autě řekl Tetsuya něco, nad čím musí hodně a dlouho přemýšlet. Řekl mu, že všechno zvládne a že bude vedle něj tak dlouho, dokud to bude potřeba. Tedy i po tom, co by za pět let musel skončit a odstoupit ze své funkce. Místo, aby šel na odpočinek, vážně by mu pomáhal, dokud by si o to Aqui říkal? Podle pravidel, která se učil, věděl, že to normální nebylo. Starší upír se snažil ze všech sil, aby jeho svěřenec nepohořel, protože by tím přišel o vlastní sílu, ale zároveň se mladíčci nenechávali učit moc dlouho, protože by mohli být neschopnými a tudíž nahraditelnými. Nikdo neměl svého stínového učitele i potom. Rada by se to samozřejmě nesměla dozvědět, ale oni už po tom nebudou kontrolovat, co se bude dít za zavřenými dveřmi. Tedy, pokud by snad Aqui s Tetsuyou z nějakého důvodu zůstal a ty důvody byly jen dva. Začali by žít společně jako upíři, co patří pod Gackta nebo by spolu měli vztah. Zkusí si představit, co by na to řekl jeho otec a honem tu myšlenku zase zaplaší. Přestane fascinovaně hledět na všechno kolem a honem se podívá směrem ke stolu, když ho na něj Tetsuya upozorní. Zaskočením pootevře pusu a oči se mu rozšíří. Přejde k němu, prohlíží si jednotlivé věci a několik z nich vezme do ruky a převrátí sem a tam. Některé značky dokonce používá. Neví, jestli si o něm Tetsu něco zjišťoval nebo se jenom trefil, ale je to jako Na Vánoce. Páni… takových nových věcí… "Děkuju." Ohlédne se po něm s nadšeným úsměvem. Neovládne se a začne brát do rukou jednotlivé kusy oblečení, aby si je k sobě přiložil a podíval se, jak mu padnou. Pak se znovu otočí hlavou za Tetsuyovým hlasem a očima zabloudí ke schodišti. Uloží si do paměti, kde by to mělo být a v mysli mu zarezonuje slovo oficiální. Není si tak docela jistý, proč to řekl tahle, ale honem se otočí obličejem zase ke stolu a hrozně zčervená.
"Děkuji." Řekne ještě jednou a konečně to oblečení odloží. Pomalu se k němu otočí čelem v domnění, že už vypadá trochu normálně. Ten Tetsuyův pohled mluví docela jednoznačně. Aqui ho provází očima, když jim nalévá další pití. Sleduje i krev, kterou do něj přilévá a pak se Tetsuya rozejde až k němu a zastaví se v opravdu těsné blízkosti. Pomalu vystoupá očima nahoru. Vážně se ho ptá na věci, které se dnes řešily v Radě? Ale mluvil o tom, že mají u večeře něco pracovně rozebírat. Pokud to nebyla výmluva. Tetsuya mu také připomene Toru. Toho potížistu, co se mu prve tolik líbil. Aqui sklopí oči, aby se mohl zapřemýšlet.
"Nikdy jsem s ním nemluvil." Nemá ani ponětí, jak moc s ním mluvil Tetsuya.
"Ale podle toho, co se o něm říká, mám trochu strach, jestli mu otec nepodepsal rozsudek smrti. A myslím, že to otec moc dobře ví. Taky si myslím, že kdyby bylo jenom na něm, trest by mu ještě neprominul." Naznačí, že tuší možnou domluvu mezi nimi.
"Hyde by tak nebalancoval na hraně. A do třetice..." Na chvíli se odmlčí.
"Si myslím, že to Hyde zvládne a všem dokáže, že když chce, jde to. Jenom mám já sám obavy, aby mu to někdo nepokazil." Zase očima vystoupá nahoru. Když je Tetsuya takhle blízko, vnímá spíš jeho vůni, než že by se mu chtělo přemýšlet. Ještě si dobře pamatuje, co se stalo, když byli sami. Rozhlédne se okolo sebe, když mu Tetsu řekne, že jim tady slunce neublíží. Bude to něco podobného, co měli doma, i když Mana si potrpěl i na závěsy.
"Děkuji." Řekne mu s novým úsměvem na ten přípitek a zapije ho, než mu Tetsu odejde k pohovce. Poplácá vedle sebe a Aqui znovu zabojuje s červenáním. Jsou tady sami… budou tady sami neustále. Blízko sebe… Jak tohle vydrží? Pomalu se rozejde směrem k němu a nejspíš nemá smysl sedat si dál a tak umístí svoje pozadí na místo, kterého se dotkla Tetsuyova dlaň a i když se předklání, tiskne kolena k sobě a hledí stranou, stejně bojuje s lehkým úsměvem plným trémy.
Tetsuya
Snažil se odhadnout, co způsobilo u Aquiho jeho prohlášení o tom, že u něj zůstane. Samozřejmě ví, že o tom nikdo nesmí vědět, jinak by ve společnosti dost klesl, ale v pozadí může zůstat, jak dlouho jen bude chtít. Nedělalo se to běžně, byli by opravdu velká výjimka, z druhé strany všechno je jednou poprvé. Teď ho trochu chtěl uklidnit a zároveň mu věří, že to velmi brzo zvládne úplně sám. Prostě na to měl oko a to mu nikdo nevymluví. Nejspíš to a nikdo zkoušet nebude. Na Manu si v tuto chvíli ani nevzpomene. Měl by mu být vděčný, kam jeho syna hodlá dosadit a tentokrát to nebylo nic, co by se mu nemělo líbit. Ví, kolik upírů si na jeho místo brousí zuby, ale ani jednomu z nich to dát nechce. Teď rozhodně odsouvá stranou všechny postranní úmysly, a že jich má. Aqui je naprosto kouzlený, jakmile si všimne toho, co pro něj nakoupil. Klidně by mu obstaral celý nový šatník a vybavil ho, něco mu však říká, že bude rád za své věci. Tohle je jen to základní, co by mohl potřebovat. Obočí mu jde zlehka nahoru a pečlivě ho pozoruje, jak k sobě přikládá věci."Mám skvělý vkus." Pochválí sám sebe, protože každý z těch kousků si na něm dokáže představit.
"Nemáš vůbec za co. V té krabici na konci je i prádlo. Samozřejmě jsem ho pečlivě vybíral osobně." Dál ho trochu trápí, nějak si nemůže pomoct, aby to nedělal. Rozhodně by na něj něco z toho, co koupil, navlékl, ale třeba se k tomu Aqui nakonec odhodlá sám. Ty krajky mu budou neskutečně slušet, ukážou něco málo a zároveň ne všechno. Vychutnává si víno společně s krví, ale mnohem víc si vychutnává jeho blízko s vůní, která k němu promlouvá. Jen jeho sebeovládání pečlivě trénované roky ho dělí od toho, aby se na něj prachobyčejně nevrhl. Takové nádherné pokušení si přivedl domů. Na pohovce to není o nic lepší. Až teprve tady, se rozhodne pokračovat v jejich rozhovoru. Je těžké se nepousmát, když Aqui začne mluvit o svém otci a to, co předepsal Hydovi. On sám to viděl jinak. Hyde velmi rád provokoval, ale vždycky se držel v mezích. To, co už bylo přes čáru, udělala jen z jednoho prostého důvodu.
"V tom máš pravdu." Souhlasí s tou první části a vlastně i s tou druhou. To mu ukazuje, že Aqui dokáže vnímat věci v širších souvislostech. U té třetí věci nakloní hlavu mírně na stranu, ani na vteřinu z Aquiho nepustí svůj věčně hodnotící pohled.
"Prozradím ti jednu věc, Aqui-chan. I já věřím, že to Hyde zvládne, není hlupák, nikdy nebyl. Za své chování maskuje mnohem víc věcí, než by se na první pohled mohlo zdát." Rozhodne se mu svěřit, jak moc dobře se znají.
"Pokud udělá něco takového, co se stalo, má k tomu svůj důvod a ne, není to jen jeho nesnesitelná rozjařenost." Pozoruje, jestli se v jeho tváři něco změní, aby mu napovědělo, že by mu možná mohl svěřit všechno. Koneckonců až bude muset odejít, Tora zůstane nechráněný. Možná, že Aqui by mohl tuto jeho starost převzít taky. Nechá svou paží sklouznout z opěrky na Aquiho ramena a přitáhne si ho blíž k sobě. Má nutkání se ho dotýkat a pohrávat si s konečky jeho vlasů. Cítí jeho nervozitu a vlastně mu tím lichotí, protože z jeho chování nezaznamenal žádnou odmítavou reakci. Otočí tvář směrem k němu a nechá ji zaplout do jeho pramenů. Dlouze se nadechne a stejně dlouze vydechne.
"Co kdybychom na chvíli zase přestali pracovat?" Je to částečně otázka a částečně ví, že už o Radě nepadne ani slovo. Mají ještě dost času, aby se na zítřek připravili.
"Ostatně jsou to tvé první chvíle v novém domě. Měl by sis je patřičně užít." Pošeptá mu do ouška. Po paměti odloží sklenku na stole u pohovky a pak volnou dlaň použije, aby mu ji mohl položit na kolenou, a pak s ní pomalu putuje nahoru.
"Můžu ti nabídnout stejný pocit, jako v mém podniku. Můžeš mít lidí, kolik jen chceš a klidně hned. Anebo tak něco jiného." Dodá, než pustí jeho nožku a přiblíží vlastní zápěstí ke svým rtům. Poraní se špičákem a naplní vzduch svou vlastní vůní. Bez váhání ji přiblíží k jeho rtům a nabídne mu tak k ochutnání. Mělo by to mít ten správný efekt, který si rozhodně užijí oba dva.
Aqui
Aqui se cítí opravdu velmi nervózní. Jak by nemohl, když mu Tetsuya nakupoval i tak intimní věci, jako je zrovna spodní prádlo. Zajímalo by ho podle čeho odhadoval jeho velikost, ale taky to, jaké vlastně vybral, protože Aqui se zrovna do téhle krabice vůbec nepodíval. Nejraději by to udělal teď, ale to by nesměl sedět na pohovce vedle něj. Kromě toho, až si ho večer po sprše oblékne, Tetsuya bude moc dobře vědět, co přesně má na sobě a jenom z toho mu hoří tváře. Pomalu k němu obrátí obličej, když mu Tetsuya řekne, že mu něco prozradí. Pozoruje výraz v jeho očích i rysy v jeho tváři, zatímco mluví o Hydovi, ale stejně by ho z jeho slov nenapadlo, jak moc k sobě mohli mít blízko a jak dobře se vlastně znají. "V tom případě bychom možná měli nějak nenápadně zjistit, jaký důvod to byl a být o krok napřed jak před ním tak před zbytkem Rady." Řekne svou domněnku. Není si jistý, kam přesně ho chce Tetsuya touto konverzací dovést, ale něco tím jistě sleduje, jinak by s tím neztráceli čas. Ve chvíli, kdy spolu rozebírali práci, přestal Aqui dávat dočista pozor, takže sebou mírně trhne, když se ho Tetsuyova dlaň dotkne na ramenou a už nezmizí. Rozpaky jsou okamžitě zpět, ale svůj pohled z něj ještě nespustí. Jeho prsty ucítí i ve vlasech a pak už tam má nejen je, protože se k nim Tetsu skloní a nadechne se jeho vůně. Aqui se celý napne a jakmile mu Tetsu navrhne, aby přestali na chvíli pracovat, jeho srdce by se snad rozeběhlo rychlostí lidského závodníka, kdyby toho bylo schopné.
"Já…" Chtěl říct, že si je užívá, ale vyznělo by to tak jak bude chtít Tetsuya, ať už by to podal jakkoliv. Tohle šlo prostě až příliš snadno otočit proti němu a tak raději mlčí a pousměje se. Trochu se vaří ve vlastní šťávě a má takový dojem, že se to v nejbližší dny rozhodně nezmění. Periferně vnímá, jak Tetsuya odkládá skleničku, ale jakmile se dotkne jeho nohy, ústa mu klesnou od sebe a on na tu dlaň upře ostražitý pohled. Není si jistý, na co všechno je připravený, s ničím z toho, co se dneska stalo, nepočítal, ale mělo vůbec nějaký smysl odporovat? Kromě toho mu to minule nebylo nepříjemné. Tetsuya se mu líbil. Připadalo mu, že se musí líbit každému s tou jeho chladnou nedostupností, ale asi se mu to líbilo i proto, že to tak měl i doma a bylo mu to blízké. Cítil se s ním dobře. Pomalu odlepí oči od jeho ruky a podívá se znovu nahoru do těch jeho, když mu Tetsu našeptává, co všechno by mohl mít hned teď. Bylo to něco úžasného a jen stěží se Aqui mohl odtrhnout, ale teď to není to, po čem by toužil. Nechce tady žádné cizí lidi ani s nimi ztrácet hlavu. Tetsuya má pro něj ještě jednu možnost a jemu se očekáváním rozšíří oči. Vidí, jak si nese svou ruku ke rtům a vlastně už v tu chvíli ví, co se stane vzápětí. Připadá si tady jako nějaký princ, okolo kterého se všechno točí. A jakmile ucítí Tetsuyovu vůni krve, svět okolo něj se vypne na jedinou touhu – touhu po něm. Je to vinou jeho nezkušenosti a taky upíří přirozenosti, ale daleko víc to dokazuje, jak moc k němu Tetsu vlastně pasuje. Zvířata si jeden druhého taky vybírají na základě vůní a pachů. Není schopný tomu vzdorovat, i kdyby chtěl, není to úplně fér hra, protože se tomu nedovede bránit, ale už se to stalo a on zvedne ruce, aby si Tetsuyovo zápěstí mohl přidržet u rtů, zatímco se k němu sklání a pomalu jej obejme svými horkými ústy. Tetsuya nejspíš moc dobře ví, co dělá a co se stane a může to být jenom jeho vypočítavost, ale to teď Aquiho vůbec netrápí.
Tetsuya
Tetsuya dokáže nejspíš dost dobře odhadnout, na co Aqui myslí, když mu prozradil, co je obsahem krabice. Samozřejmě se těší, až si to vyzkouší a bude doufat, že ho v tom uvidí. Stejně si myslí, že teď už Aquimu nic nebrání, aby to vidět mohl. Předtím se nebránil a teď by taky nemusel. Možná bude muset být trochu trpělivý, možná se to nestane dneska, ale třeba…Zítra. Málem by se rozesmál nad svými myšlenkami. Ne, nevydrží kolem něj jenom tak chodit a držet se zpátky. Navíc si myslí, že kdyby byl Aqui hodně proti, dá to najevo. Pořád to byl Manův syn, a i když to na první pohled tak nevypadá, podle něj to uvnitř někde je a kdyby ho pořádně naštval, projeví se to. Zatím se to nestalo a tak mu nic nebrání v tom celém pokračovat. Obočí mu jde nahoru, ale hned na to se mírně pousměje. Je vidět, že Aqui rozhodně mozek má a taky se jeho myšlenky upírají tím správným směrem."Máš pravdu, to bychom měli." Zatím si to nechává pro sebe a už teď ví, že mu to později prozradí. Ostatně dal svůj slib Hydovi, že Toru bude chránit společně s ním, i když z toho nebyl zrovna nadšený. Aby se to podařilo, musí o tom Aqui vědět. Pak jeho krytí bude řídit on sám.
"Je důležité být vždycky o krok napřed." Nastíní mu, jak celé ty roky zvládl zůstat v čele. Informace byly ceněným artiklem, se kterým se velmi dobře obchodovalo, a díky nic mohl využít slabostí ostatních upírů. Kde nestačily peníze, pomohlo právě tohle. Obojího měl dost a jednou to všechno bude Aquiho. Ano i majetky. Ne všechno patří přímo Tetsuyovi a dědí se s titulem.
"Co ty?" Zeptá se ho a tím ho podporuje, aby v načaté větě pokračoval. Nedočká se, ale to mu tentokrát příliš nevadí. Je znát, že je z něj Aqui nervózní a to je svým způsobem dobře. Očividně ještě neví, co od něj čekat, ale Tetsuya mu to brzo velmi rád ukáže. Kdyby jen tušil, co se mu prohání hlavou o tom, jak ho viděli ostatní, asi by ho taky velmi rychle vyvedl z omylu. Hodně z něj mělo strach, možná tam byl i kousek obdivu a závisti. Z druhé strany dostal vždycky to, co chtěl. Někomu mohl připadat arogantní a vlastně si na tom dost zakládal. Teď ale nechce být zase až takový. Chce Aquiho udržet u sebe a hrozně se mu příčí představa, že by na něj sahal někdo jiný. Ostatně žárlivý byl vždycky, i když ne v takové míře. Jenže když viděl Toru, jak se snaží, hned ho to naštvalo. Ne, to už nikomu nedovolí. Nechá Aquiho, aby si řádně vychutnával jeho krev. Je to vzrušující, když to dělá, to už si potvrdil přídím v jeho klubu. Teď je to ještě umocněné tím, že pije přímo z něj. Příjemné pocity se rozlévají Tetsuyovým tělem. Už za ty léta zapomněl, jaké to může být. Dovoloval to jen velmi speciálním osobám a těch bylo jako šafránu. Nechá ho ještě chvíli, dokud nevidí zvláštní odlesk v jeho očích a pak mu pomalu zápěstí sebere. Chce, aby nebyl úplně mimo a dost ho vnímal a zároveň mu úplně nechtěl odepřít příjemné pocity.
"Už desítky let jsem tohle nikomu nedovolil." Prozradí mu zase o kousíček víc. To už natáčí tváří svým směrem, svírajíc ho jemně za bradu a pak se skloní k jeho rtům, aby ho mohl políbit. Ucítí z něj trochu své vlastní krve a díky tomu je snazší poranit Aquiho ret a ochutnat i jeho. Společně s prolnutími je to snad ještě lepší, než kdyby z něj pil normálně. Už se nechce vůbec ovládat a je vážně zvědavý, co mu Aqui dovolí. Pomalu tlačí jeho tělo stranou, aby se mohl položit na gauč. Sám se přesouvá nad něj a dlaní vyjíždí po jeho nožce až k boku, který roztouženě stiskne. Posune se ještě kousek dál, dopřeje mu krátké pohlazení v klíně a pak už je na řadě zapínání jeho kalhot, se kterým se příliš nepárá a za pár vteřin už má kalhoty po boky. Krátce se podívá do jeho klína a spokojeným výrazem ohodnotí jeho prádlo.
"Jsem si jistý, že jsem se ti trefil do vkusu." Pochválí tím vlastně i sám sebe a pak se ho v těch místech dotkne znovu. Tentokrát ale na holé kůži, když dlaní zapluje po látku.
Aqui
Aqui se pro sebe pousměje a na chvíli vypadá opravdu spokojeně, když Tetsuya souhlasí s jeho návrhem, co by měli v případě Hyda udělat. Přistihne se, že se na tu skoro detektivní práci doopravdy těší, ale mimoděk ho taky napadne, že se tam možná uvidí s Torou. Má tady teď dočista jiný objekt zájmu, ale lhal by, kdyby měl tvrdit, že ho ten upír ničím nezaujal. Zajímalo by ho, jak žije a kdo se mu třeba líbí. Vůbec ho při tom nenapadne, že není sám, kdo právě teď myslí zrovna na Toru, akorát v takovém duchu, za který by ten upír nejspíš rovnou přišel o hlavu jen proto, že mu Aqui věnuje myšlenku. Zvláštní, že ho nenapadne, že o hlavu by mohl přijít klidně on sám. Už teď si myslí, že by to Tetsuya neudělal a spíš likvidoval ty kolem, ale kdo ví, jak moc by mohl být Aqui překvapený. To všechno mu běželo hlavou před tím, než se jeho jazýček dotkl Tetsuyovy krve, pak už nebyl prostor vůbec na nic. I tentokrát by pil, dokud by mohl a Tetsu mu svou ruku musí sebrat, což Aqui ohodnotí rozmrzelým zavrněním a podmračeným čelem. Následuje ho očima a málem i rukama, aby si ho přitáhl zpět, ale v tu chvilku se trochu probere a taky ovládne. Je jasné, že tohle budou muset velmi trénovat, protože pokud by měl někdy mít Tetsuyovo místo, jeho sebeovládání by muselo být perfektní. Tohle se mu stávat prostě vůbec nemůže, ale zatím neudělal žádný pokrok a ještě to asi nějakou dobu potrvá. Zvedne k Tetsuyovi oči, aby se na něj mohl podívat, když mu řekne, že tohle celé roky nikomu nedovolil, ale pak už ho Tetsuya přinutí prožít závrať, když ho políbí takovým způsobem, Aqui oči zase zavře a kdyby ho Tetsu nedržel, asi by sebou na tu pohovku plácl sám. Tiše sykne, když ostré špičáky protnou jeho ret a dvě různé krve se společně smísí, ale není to proto, že by ho to bolelo. Spíš taková podvědomá reakce, byl přece jenom upír a podobné věci jim byly vlastní, stejně jako to, že bolest vnímali úplně jinak, než lidé. Ucítí tlak na svoje tělo, není si jistý, jestli by mu neměl trochu vzdorovat, ale pak přece jen povolí a pomalu se položí. Jednu nohu nechává ještě na podlaze, zatímco tu druhou musí zvednout a položit ji nahoře na pohovce. Mimoděk ho napadne, jestli jeho otec tušil, jak dneska skončí a pokud ano, asi se na něj nebude moci beze studu podívat příštích tři sta let, ale možná, že sám kdysi zažil něco velmi podobného…? Zkrátka jistě ví, jak to chodí a Aqui už nad tím nechce příliš přemýšlet. Nikdy se nechtěl dávat lacino, Tetsuya je první, kdo na něj takto sahá a možná tak Aqui bude vypadat, ale v tuto chvíli je mu to asi jedno a uvažovat nad tím bude zase pak. Cítí Tetsuyovu dlaň, jak rychle míří nahoru a vzápětí se ho dotkne přímo v klíně. Tetsuya rozhodně na nic nečeká a Aqui z toho má snad i trochu strach. Určitě nebude stačit jeho tempu, nejspíš bude rád, že vůbec leží, ale s tím se nedalo bojovat. Tiše si povzdechne, když z něj Tetsu tak trochu rve kalhoty, vychutnávání si hlazení a pomalého svlékání asi nebude jeho parketa a za chvíli už Aqui nemá zrovna moc co skrývat. Jeho tváře pokryje slabý odstín červeni, který ale upíři velmi dobře vnímají a podívá se na něj, jestli se mu vůbec líbí to, co vidí. Tetsuyova poznámka ho překvapí, protože nepatří jeho tělu a Aqui je na rozpacích ještě víc. "Vlastně se divím, že sis vůbec stačil všimnout, co mám na sobě." Řekne a zní to jako hodně odvážná a popichující poznámka, i když takhle to říct vlastně nechtěl, už jen pro vlastní bezpečí. Stiskne rty a pokusí se vypadat co nejnevinněji, aby mu to Tetsu okamžitě odpustil. Na oplátku se mu dostane doteku na nahé kůži, Aqui překvapeně zalapá po dechu a propne se v zádech. Tohle nebylo fér!
Žádné komentáře:
Okomentovat