(palác)
Tamaki
"Zklamaný nejsem. Neměl jsi ploutev. Byl jsi krásný, vlasy se ti třpytily kapkami vody. Jeden by si přál, aby se neprobouzel. Pokud je tohle sen, tak nechci." Usměje se mile, když si Aqui neklepe na čelo a ještě to označí za krásné. Nakonec mu ty sladké řečičky přece jen půjdou, i když tohle byla pravda. Všechno, co říká, je pravda. Jakmile je nad Aquiho tělem, už na nic jiného myslet nechce. Usměje se podruhé, jakmile ucítí jeho dotek na svých pažích a asi by i chtěl vědět, jestli se mu líbí, co cítí nebo to není tak úplně ono. Musí, jinak se sebou nedokáže žít. Krade si jeho rty, pohybuje se boky zlehka, ale pravidelně proti jeho. Takto to nepůjde, ne tak, aby mu neublížil. Nechtěl by to kvůli své vlastní nadrženosti zkazit. Musí trochu pokrotnout, jinak to dopadne špatně a neužije si to ani jeden. Posledními zbytky vůle se odtáhne od jeho rtů, pohladí ho po tváři a konečky svých vlastních prstů si vloží mezi rty. Jinak to nejde, možná bude vypadat pitomě, ale to přežije.
"Budu něžný, slibuju." Ujistí ho, že se postará o jeho prožitek a pomalu se přesune vedle něj. Vezme ho za vzdálené stehno a potočí ho na bok k sobě. Nožku mu pozvedne, aby se k němu mohl víc přitisknout, a pak už prsty zamíří k jeho polovičkám. Jsou hebké, nejradši by se u nich zdržel, ale na to bude čas později, zas tak se ovládat nedokáže. Zabloudí mezi jeho polovičky a zlehka ho v těch místech pohladí. Viditelným okem si prohlíží jeho tvář a snaží se zjistit, jestli se mu to líbí nebo ne. U toho střídavě olíbává jeho rty a krade si tak pozornost na více místech zároveň. Počká dostatečně dlouho, než se pořádně uvolní a pak do něj zlehka pronikne. První jen na krajíček a pak pozvolna dál. Všechno je jen na Aquim, jak dalece ho zatím pustí. Když má zrovna volnou chvilku, po pozadí ho pohladí a přitiskne víc k sobě, aby si užily i přední partie. Jak byl roky předtím celkem sobecký a šel si jen za vlastním potěšením, teď se to celé otáčí. Netuší, kolikátá je Aquiho zkušenost, ale rozhodně chce být nejlepší.
"Aqui-chan." Pošeptá mu do rtů.
"Můžeš mi klidně říct, co máš rád, nebojím se vůbec ničeho." Z jedné strany by to rád slyšel, z druhé tak trochu doufá v jeho červenání, které už měl možnost vidět a rozhodně toho chce víc.
"Ty možná nejsi mořská panna, což je dobře, ale já můžu být tak trochu zlatá rybka, která plní přání. Rád bych, aby sis to užil, jak nejvíc to jde." Pokračuje dál ve svých slovech. Už zní opravdu udýchaně a je jasné, že ho dělí asi vteřina, než se ho přestane ptát na cokoliv. Ne, to nesmí, musí to zvládnout až do samého konce.
Aqui
"Není to sen." Řekne mu honem, aby si Tamaki nemyslel, že tohle není realita, ale před očima má sebe samého tak, jak o něm Tamaki mluvil. S těmi třpytícími se vlasy, krásného a volajícího ho k sobě a ve stejný okamžik před očima zahlédne malé mihnutí. Je to jako úsměv, záblesk pootočení hlavy a lesklá náušnice spolu s pramenem růžových vlasů. Jako by mu Sena chtěl říct, že přesně takhle vypadá láska a její vyznání, že to sám dobře zná a že to všechno je pravda. I Aqui se pousměje a i když o své malé vidině neřekne nic nahlas, vnitřně cítí, že je všechno v nejlepším pořádku. Nejspíš to není tak, že by tady Sena pořád chodil s nimi a pozoroval je, spíš ho má vážně někde v sobě a v určité okamžiky se to projevuje. Pozoruje Tamakiho, jak si olizuje prsty a když tou rukou zamíří dolů, má pocit, že se možná sebere a uteče. Neměl o těchto věcech moc informací, harémy už neexistovaly, s rodiči se o tom běžně nebavíte a svého senseie se taky nezeptáte a díky tomu, že to nikdy nezkoušel ani s dívkou, natož s klukem, se o hodně věcech jenom domnívá, ale stejně tak nějak ví, proč to Tamaki dělá. Je v něm najednou docela malá dušička a když mu Tamaki pošeptá, že bude něžný, Aqui trochu přiškrceně přikývne a usměje se, ale Tamaki by ho raději neměl nechat moc myslet. Tamaki se přesune vedle něho, ale ne proto, aby se vším přestal, ale proto, aby si ho rovnou přitáhl k sobě a přiměl ho dát si nožku přes jeho bok. Látka z Aquiho spadne a už nezakrývá vůbec nic, za to jeho pozadí je vidět ze všech úhlů ložnice a on si není jistý, jestli tohle přežije. Tamaki se začne dotýkat jeho jediného možného vchodu a Aqui se nějaký čas pere s pocity, které mu to způsobuje, především se studem. Jakmile se ale začnou znovu líbat a čím déle to trvá, tím víc to bere jako samozřejmé a už se na to tolik nesoustředí. Tedy do chvíle, než ho ucítí uvnitř. Dostane hrozný strach, aby nedošlo na nějakou nepříjemnost, ale jsou to liché starosti. Tamaki dráždí zároveň i jeho klín a Aquiho tělem se pomalu rozlévají vlny slastných pocitů, jako když se příliv hlásí pomalu o slovo. Je si jistý, že to přirovnání by se Tamakimu líbilo, ale nestačí mu to říct, protože se ho Tamaki zeptá na to, jak to má rád a on si najednou připadá tak strašně mladě a nezkušeně, že by snad bylo lepší, kdyby tady nebyl. Podívá se na něj a vážně neví, jak by mu to řekl a jestli by neměl raději mlčet a o něco se pokusit. Třeba by pak vypadal zajímavěji a působivěji. Jenže má strach, že by to bylo spíš směšné. Nadechne se, aby se k tomu přiznal, ale to by ho Tamaki nesměl rozesmát. I přes to, co zrovna dělají a kde má Tamaki ruce, se Aqui rozesměje, protože jeho představivost funguje skvěle a Tamaki s tělem zlaté rybky je prostě… šílená představa. "Já jsem si vždycky myslel, že po mořských pannách všichni námořníci touží." Řekne mu a pak pokrčí nenuceně rameny.
"Nevím, o co bych měl prosit, možná nejsem z moře, ale panna ano." Řekne nakonec velice jednoduše a dokonce je na sebe chvíli hrdý, jaká se mu podařilo použít slova. Doufá, že se toho Tamaki nelekne. Tedy on ví, že se jen tak něčeho nezalekne, ale nechtěl by v jeho tváři vidět zklamání z toho, že to třeba nebude tak skvělé jako s někým, kdo toho hodně umí. Aqui se může jenom v duchu slíbit, že to zkusí dohnat co nejlépe. Mimoděk ho několikrát pohladí po pažích a klesne pohledem, jak nervózní se už zase cítí.
Tamaki
Tamaki se upřímně usměje, když ho Aqui ujistí, že to není sen."Arigato, že to říkáš. Když tě vidím, tak by tomu jeden vážně nevěřil." Jak si doteď myslel, že na komplimenty není, najednou mu jdou podezřele snadno. Možná kdyby o tom popřemýšlel, došlo by mu, že stačí jen potkat tu správnou osobu. Nikdo se takto do hloubky jeho hlavy nedostal. Je to zvláštní, Aqui se o to ani nesnažil a stejně se to stalo. V jedné vteřince ucítí zvláštní závan něčeho, co nedokáže k ničemu přirovnat. Je to jakoby se Aquiho ložnice dostala na volné moře a oni tak nějak levitovali kolem. Cítí slaný vzduch a přísahal by, že i vůni moře a dřeva na palubě lodi. Je to nádhera a jen to dokresluje celou atmosféru. Nenapadlo by ho, že je to ta samá chvíle, kdy Aqui vnímá Senu a jak moc by mohli být propojení. Moc by si přál aby Aqui jednou na lodi vnímal to samé, co on. Není to pro něj životně důležité, ale vážně by se mu to líbilo. Ví, že Aqui příliš často cestovat nebude moc a dochází mu, jak málo mu to vadí, ale stejně by si občas mohli udělat výlet. Bude ho tímto způsobem kazit velmi rád. Cítí z Aquiho jistou nervozitu, která polevuje, když se líbají a tak v tom pokračuje dál. Nechce udělat nic, co by se mu nelíbilo a tak je velmi trpělivý. Na jeho poměry možná až příliš, ale je to jejich poprvé, nechce to zkazit. Příště už před ním Aqui neuteče a vážně ho přepadne, ale ne dnes. Prsty se pomalu dostává dovnitř, a jakmile se Aqui pořádně uvolní, jde to vážně snadno. Nesmí ho nechat příliš nad tím přemýšlet. Pozvedne obočí a krátce se zasměje, když ho pobaví. Nemyslel to úplně jako vtip, ale nakonec se mu to asi podařilo. To se mu stávalo poměrně často. Byl rád, když se kolem něj lidé baví, i když v této chvíli ho to tak nějak nenapadlo. Podívá se mu do očí a zasměje se znovu.
"Já ne, jsou to pěkné potvory. Já toužím po tobě, po každém kousíčku tvého krásného těla a hlavně po jistých partiích." Zase se ho snaží dostat to rozpaků. Na vteřinu se zarazí, když si uvědomí, co mu Aqui právě řekl.
"Vážně?" Zeptá se ho, jak kdyby špatně rozuměl.
"Jsi princ a navíc moc hezký princ. Mohl jsi mi kohokoliv, na koho si ukážeš." Upřímně to nechápe. On ani ještě nevěděl, co dělá a už to měl za sebou.
"Ani ukazovat nemusíš." A pak mu to plně dojde.
"Budu tvůj první." Úsměv se mu s každou vteřinou rozšiřuje ještě víc. Zjišťuje, že je to dost skvělý pocit to vědět a zároveň asi i zodpovědnost. Ne, nechtěl to zkazit ani předtím, o tom to není. Koukne na jeho ruce, které ho pohladí a pak se zase vrátí k jeho očím.
"Líbí se mi to. Skoro bych řekl, že ti ten titul ještě chvíli nechám. Ale to bych musel být asi tisíc kilometrů daleko, promiň." Přitiskne ho víc k sobě a znovu se natáhne pro jeho rty. Začne se uvnitř něj pohybovat prsty, dokud to jde vážně snadno a pak je vymění za sebe samého. Nepřestává ho líbat, postupuje opravdu opatrně a snaží se pod svou dlaní, kterou ho tiskne na zadek k sobě odhadnout, kdy se dostaví první nepříjemné pocity. Pozná to určitě podle zatnutí svalů. V ten okamžik se na chvíli zastaví a počká, dokud se zase neuvolní. Jde to pomalu, ale překvapí sám sebe tím, že to zvládne. City uvnitř něj se kumulují, stejně jako vzrušení a brzo ho asi smetou, ale vážně se na to těší.
"Aqui-chan, jednou ti řeknu, co se mnou provádíš a věř tomu, že se nedočervenáš nikdy." Tamaki taky bude mít problém, jakmile o tom bude mluvit a nejspíš se s ním někde schová a…Aqui by měl asi hodně rychle utíkat, protože mu nedá pokoj ani na chvíli a zároveň ví, že se to nikdy nestane na očích komukoliv jiného. Znovu se přitiskne na jeho rty, a jakmile je v jeho nitru úplně musí si dlouze povzdechnout a stisknou víčka k sobě.
"Ehm možná jsem trochu přecenil své schopnosti." Přizná se udýchaně. Je asi vteřinu od toho, aby ho povalil na postel a asi zničil oba dva.
Aqui
To jsou slova, u kterých zčervenáte, i když zrovna nemáte něčí prsty až v krku, ale s nimi je to ještě intenzivnější. Ano, on moc dobře vidí, po jakých partiích to Tamaki touží a vůbec neví, co mu na to má pro všechny kami říct. Ale je šťastný, že se mu líbí mnohem víc, než mořské panny, protože se o nich říkalo, že jsou velmi krásné a vábivé a že kvůli nim zemřel nejeden námořník. Doufá, že bude ještě dlouho krásnější, protože by nechtěl, aby Tamaki zemřel zrovna touto podivnou smrtí. Raději se o něj bude starat on sám, on ho na žádné útesy nikdy nepošle. Zčervená ještě o něco víc, když se ho Tamaki začne tak okatě ujišťovat. Sice mu u toho skládá krásné komplimenty, ale Aqui by byl raději, kdyby to prostě jen tak přešel. Připadá si před ním hloupě, že nikdy neměl odvahu to vyzkoušet. Jenže jeho to nikdy ani nenapadlo. Nebylo prostě s kým. Sklopí oči někam dolů a do strany a chvíli neví, co si s tím má počít. Pak si ale Tamaki uvědomí, co to pro něj znamená a když se tak usměje, Aqui najednou ví, že je rád. Pousměje se taky a přikývne. "To budeš." Dodá. +První a nejspíš taky jediný.+ Pomyslí si a vzpomene si na to, jak jenom před pár lety žil jeho otec. Když se rušily harémy, většina vysoce postavených mužů si klepala na čelo, čeho se musí vzdát, ale on byl opravdu synem svého otce, protože on by o ně taky nestál. Mimoděk se rozesměje, když mu Tamaki řekne, že by od něj musel být asi tak přes celou říši, aby se na něj nechtěl vrhat, ale zároveň ho potěší, že jeho nedotčenost nevnímá jako nějakou nedostatečnost. Pak už se konečně zase líbají a brzy Aqui ucítí něco docela jiného, než jsou Tamakiho prsty. Je pevný a při tom měkký a hebký a i když to nejdřív vypadá, že nemají šanci jakékoliv spojení dokončit, najednou to jde a čím je Tamaki dál, tím víc si Aqui přeje, aby byl ještě hlouběji. Jeho tělo nakonec povoluje samo od sebe, ale je to i díky tomu, jak moc je Tamaki něžný. Vůbec si při tom neuvědomuje, jak moc Tamaki naslouchá jeho tělu a snaží se pracovat s odezvami, které si Aqui sám ani nepřipouští. Kdyby to tušil, byl by překvapený. Prostě by to do něj neřekl. Znovu se usměje a vlastně i začervená díky jeho dalším slovům, zakloní hlavu dozadu a snad i protočí očima.
"Ale já jsem zvědavý a slovo Jednou zní jako něco hodně vzdáleného." Řekne mu, jako by snad Tamaki potřeboval ještě provokovat. Jenže v Aquim bylo vždycky cosi skrytého, co občas vystrkovalo růžky. No a teď je to tady. Brzy už ho vnímá v celé délce, ale Tamaki zastaví a když mluví o přecenění sil, Aquiho zděšeně napadne, že by mohli skončit. Vůbec mu nedojde, že by to mohlo být přesně naopak a že by Tamaki mohl chtít nastolit tempo, po kterém by si jen tak nesedl. Co by asi řekl Inoranovi na hodině? A co Toshiyovi, když je čeká ta dlouhá cesta k lodi? Do vnitrozemí za ním žádná nepřipluje a i kdyby, tak bude tak malá, že si na ni rozhodně bude muset sednout, nikoliv stát.
"Ehm… chceš přestávku?" Zeptá se ho tak, jako by snad Tamakimu bylo sto let a nemohl dál, ale on to přece řekl sám?! Aqui za nic nemůže! Raději se ani nechce podívat na výraz, jaký Tamaki bude mít, ale snaží se vypadat opravdu nevinně. Koutky mu však při tom cukají a kdyby nebyl zalehnutý, asi by se rozesmál a začal utíkat. Poklepe konečky prstů do jeho svalů na pažích a pak ho napadne něco šíleného. Honem ho chytne za zadek a přitlačí proti sobě, aby mu připomněl, co že to chtěl před chvílí dělat a odvrátil tak jeho pozornost od vlastní prostořekosti.
Tamaki
Zdá se, že Tamakiho komplimenty mají úspěch. Je za to rád, nikdy si nemyslel, že by něco takového vůbec uměl. Ono to jde a vlastně dost snadno. Pořád čeká, kdy přijde moment a Aquimu se nebudou líbit. Asi to není to, co by osoba v jeho postavení mohla od poddaného čekat. Měl by být ve slovech mnohem obratnější, ale co si budou...S mozkem v kalhotách to jde vážně špatně. Možná je to o to lepší, protože jsou upřímné a je znát, že nad nimi prostě nepřemýšlí a plácne to, co ho napadne jako první. Ani na vteřinu ho napadlo, že by se Aqui mohl cítit špatně, když mu prozradil, jak na tom. Jistě, není to úplně běžné, aby kluk v jeho věku byl panic, ale Tamakimu se to rozhodně líbí. Podívá se mu do tváře a konečně to dojde i jemu. Vážně z toho měl strach? Je to pořád i pro něj všechno takové nové, ale naštěstí je ten, co věci okolo příliš neřeší a jde do toho po hlavě. Musí být opravdu opatrný, aby nic nezkazil. "Jsem vážně poctěn." Ujistí ho ještě jednou, že se mu to vážně líbí, kdyby snad Aqui měl ještě nějaké pochybnosti. Dává si načas, než se mu podaří dostat do Aquiho nitra. Je to k zbláznění a přitom neskutečně skvělé. Nic lepšího snad vážně nezažil. Ani si není jistý, k čemu by to mohl přirovnat. Možná nad tím bude ještě pár dní přemýšlet, aby to Aquimu mohl říct. Jenže teď není ta správná chvíle, aby si pouštěl do hlavy cokoliv jiného. Nejspíš jen to, jak snadno se dostal dovnitř. Vážně po něm princ tolik touží? Je to dobře, protože on po něm taky.
"Bude to dřív, než jsem si sám myslel." Zavtipkuje udýchaně na svou vlastní adresu a je znát, jak moc se snaží koncentrovat. Překvapeně k němu vzhlédne, protože přijde otázka, kterou vůbec nečekal.
"Vlastně jsem ji na chvíli vážně potřeboval, ale z nejspíš z jiného důvodu, než si myslíš." Podaří se mu ze sebe dostat kompletní větu, aniž by se nějak zvlášť zadrhával. Už to je úspěch. Jak jen by mu to měl vysvětlit? A dá se to vůbec, aniž by to musel říct napřímo? Asi ne. Bude muset přiznat své mizerné sebeovládání, ale třeba to Aquiho potěší. Když se na něj znovu podívá a uvidí jeho výraz, nestačí se divit. K tomu přidá pohyb proti sobě a Tamaki je ztracený. Dokáže si jen hluboce povzdechnout a zavrátí trochu hlavu.
"Ty jsi pěkná potvora, Aqui-chan." Titul sem, titul tam, teď už je to asi jedno vzhledem k tomu, že je jaksi uvnitř něj.
"Vůbec se to nezdá, ale je to tak." Rýpne si do něj nazpátek, aby mu to vrátil, tak se poprvé pohne uvnitř něj. Skloní se o kousek níž, aby se mohl otřít o jeho rty, a pak pokračuje ve svých slovech.
"Potřeboval jsem přestávku z jediného prostého důvodu." Rozhodne se ho znovu přivést do rozpaků, třeba se mu to podaří.
"A to proto, abych se neudělal hned, jak sem se do tebe dostal. Je tam hodně těsno, až moc. Dokážeš si to představit?" Pozvedne obočí, zapře se o jednu paži a druhou se vsune mezi jejich těla, aby jeho chloubu mohl sevřít mezi svými prsty.
"Asi takto. Hm, Už to chápeš?" Zhluboka se nadechne, protože i ten dotek s ním pěkně mává.
"Tak dobře, já už se hlídat nebudu." Uchechtne se krátce a začne se v pravidelném rytmu pohybovat proti němu. Postupně zrychluje a je slyšet i jeho hlas, který hluboce a spokojeně přede v pravidelných sténáních. Je jasné, že tohle dlouho nevydrží.
"Nemysli si, že tě potom nechám jen tak spát." Vyhrožuje mu v podstatě z posledních sil. Jenže ještě jedno rozhodně chce udělat. Aquiho na ten vrchol dožene jako prvního a pak ho ještě chvíli potrápí. Jen ať si to pěkně užije, určitě se mu to bude líbit. Trochu se odkloní stranou, váhu drží na pravé paži a levou dlaní zabloudí do Aquiho klína. Víc se opírá o jeho stehno, ale má dost sil na to, aby ho příliš netížil. Ve stejném tempu se začne pohybovat na jeho chloubě a zrychluje tak, aby byl opravdu první. Sám ho po chvíli následuje a má co dělat, aby se vůbec vrátil do této dimenze. Kdo ví, kde se právě proletěl, ale podle toho, jak moc se mu zvedá hrudník a jak divoce dýchá, to bylo hodně daleko.
Aqui
"Ano." Dostane ze sebe přidušeným hlasem, aby mu nějak odpověděl, ale Tamaki mu zrovna slibuje, že končí se sebeovládáním a jemu na chvíli maličko zatrne. Když uváží jejich vzájemné proporce a zkušenosti… Pomalu k němu zvedne oči, ještě jednou vyzkouší ten plachý pohled a asi mu to nebude vůbec k ničemu. Tamaki se v něm skutečně začne pohybovat, což v Aquim rozpoutá hotové peklo, ale ono to tempo pořád roste a jeho vrchol je kupodivu ještě daleko. Teď si myslel on, že bude hned, jenže zapomněl na Tamakiho dlaň v klíně a ta s ním vždycky něco provede, že to nejde a je to vyloženě k nesnesení. Za chvíli už sebou prudce trhá do stran se skoro zoufalými steny, které musí slyšet i stráž před komnatami, ale tomu nejde vůbec poručit. Tamaki mu vyhrožuje, že ani tohle nebude konec, i kdyby se na něj snad dostali a jeho napadne, jestli to vůbec přežije a že to bude nakonec ta nejlepší smrt v téhle dynastii, ale Tamakiho dlaň ho najednou přestane svírat a místo toho nasadí zběsilé tempo i ona. Aquiho to doslova vystřelí k vrcholu, propne se v zádech a na několik dlouhých vteřin přijde nejen o hlas, ale taky o dech. V jeho případě to není úplně bezpečné, ale není tady nikdo, kdo by ho praštil mezi lopatky a řekl mu, že se nadechnout má, protože Tamaki taky ještě někde létá. Nakonec se ale sám dostatečně probere na to, aby to udělal, prudce zalapá po dechu, zasípe a konečně svoje tělo povolí. Trochu mu z toho hučí v uších, má maličko mžitky před očima, ale najde pohledem Tamakiho a v tu chvíli se nesmírně zamilovaně usměje. Zaplaví ho nečekaná únava, ale jak by nemohla. Někdy ho dostane i obyčejná procházka. Jenže když vás hřeje tělo milované osoby, je to úplně něco jiného. Pohladí ho dlaněmi po pažích, všimne si těch naběhlých žil a znovu se usměje, jenom mnohem víc očima.
"Miluju tě, Tamaki-chan, nikdy na to nezapomeň." Řekne mu velmi spokojeným hlasem.
Tamaki
Mohlo klidně dojít na to, že by se Aquimu nelíbilo, jak ho nazval, i když to bylo jen v rámci škádlení. Pořád to však byl princ, který by se mohl pořádně nafouknout. Tamaki by mu ta samozřejmě co nejrychleji vymluvil, ale stejně mohl mít problém. To se naštěstí nestane a ještě to vypadá, že se to Aquimu líbí. Začíná být vážně zvědavý, jak to bude vypadat, až se před ním pořádně otrká. Takových chvil jistě přijde mnohem víc. Trochu ho testuje svými slovy a čeká, kdy dosáhne hranice, kdy by se mu to nemuselo líbit. Někdo na to nebyl a bylo lepší mlčet. Aqui, ale nevypadá, že by mu to bylo proti srsti a tak to pěkně celé dořekne. Velmi rád by pokračovat, jen už to není tak jednoduché jako na začátku. Aquiho těsnost a pohled na jeho tělo, které má teď v moci ho připravuje o dech, ale i o slova. Už asi po tisící si pomyslí, jak nádherný je, když s ním cloumá slast. V očích se mu blýskne, jakmile mu Aqui předvede ten plachý pohled. Teď by nejradši samou láskou sežral, ale na to bude čas později. "Neboj, Mám v plánu, aby sis to užil a ne ti ublížit." Vydechne roztouženě a pak už se nechá dokonale ovládnout touhou a chtíčem. Užívá si úplně všechno, co mu Aqui nabídne a vůbec mu nebrání, aby se svíjel. Je tak nádherně bez sebe, že by byl blázen, kdyby ho v tom chtěl omezovat. Pomáhá mu, aby se dostal na vrchol a je jasné, že on sám půjde velmi rychle s ním. V uších mu pořád dokola zní Aquiho ano, stejně jako sténání, které bude rozhodně slyšet a ani to Tamakimu nevadí. Jen ať ostatní ví, že si to vážně užívá. Ne, teď není schopný domyslet důsledky, kdyby se někdo dozvěděl, že jsou tu spolu. Možná by žádné ani nebyly, podle něj ho sem Aki poslal schválně, i když asi neměl úplně na mysli, že se mu Tamaki vrhne na syna. Pozdě. Aquiho už si vážně nenechá vzít. Vrchol ho dožene v podstatě nepřipraveného. Aqui je první a Tamaki si to mohl pořádně užít, ale pak už vyletí i on. Ne, není schopný domyslet, co by se mohlo stát s Aquim, kvůli jeho zdraví a bude si hodně nadávat, až mu to dojde, ale teď není schopný se probrat ze slastného transu. Když konečně začne vnímat realitu, zadívá se Aquimu do očí a usměje se taky.
"Zdá se, že jsi spokojený." Krátce se zasměje. Ne, nepotřebuje jakékoliv hodnocení svého výkonu, stačí mu jen to, co si může přečíst z Aquiho výrazu. Drží svou váhu na předloktích, aby ho příliš netížil, ale zatím dolů nespěchá, ještě to bez problémů vydrží. Spokojeně přivře oči, když se mu dostane pohlazení a trochu se skloní, aby se mohl zlehka otřít tváří o tu Aquiho. Vyznání ho zastihne nepřipraveného, takže se zase trochu odtáhne a chvíli zkoumá výraz v Aquiho očích. Trvá to jen chvilku, než mu koutky vyběhnou nahoru. Myslel si, že nikomu nic podobného neřekne, ale teď už ví, že to bylo jen z jediného důvodu.
"Miluju tě, Aqui-koi, nikdy na to nezapomeň." Oplatí mu jeho slova a natáhne se pro procítěný polibek. Po něm už se odsune vedle a přitáhne si ho do náruče.
"A teď už spi, byl to náročný den, potřebuješ si odpočinout. A nemysli si, že mě vyženeš vedle." Nastěhuje se bez váhání do jeho postele. Ráno vstává brzo, než kdykoliv přijde, bude z postele pryč.
"Nenechám si ujít ani vteřinu, kterou bych mohl být s tebou." Políbí ho do vlasů a nechá víčka klesnout.
"Dobrou noc a sladké sny, já je rozhodně mít budu." Pošeptá mu. Trvá mu chvíli, než opravdu zabere. Před očima má spoustu obrazů a na všech je Aqui sám. Od první chvíle, kdy spolu promluvili, přes ty, kdy mu pomáhal na chodbě vstát a měl o něj starost. Vlastně mu propadl od první chvíle, ale došlo mu to až teď. Je vážně vděčný za to, že nepromarnil svou šanci. Má opravdu neskutečné štěstí a s tím pocitem už se usíná velmi snadno.
Žádné komentáře:
Okomentovat