Aoi x Kazuki - Kdy máš narozeniny? - část 2.

(Aoiho byt)

Kazuki

Kazuki se na Aoiho opravdu zamračí a to si myslel, že to ani neumí. Může za to jen jediná věta a to je o tom, kdo komu bude co dlužit. 

"Ne, budu dlužit já, je to můj život, který zachraňuješ od první chvíle, kdy jsem tě potkal." Nedá se jen tak snadno, a jak byl jindy klidný a vlastně dost povolný, jakmile se začne hádat, očividně to nebere konce. Nehádal by se, kdyby věděl, že nemá pravdu, jenže tentokrát je přesvědčený, že ji má. Aoi s ním vlastně nemá nic společného, nemusel by se o něj vůbec starat, ale dělá to od první chvíle. Na důvodu v tomto ohledu prostě nezáleží. Stojí si na svém taky z toho důvodu, že mu to konečně možná může oplatit, všechnu jeho starost. Rozhodně tu finanční. Je mu jasné, že to Aoi nesnáší moc dobře. On sám s tím na začátku trochu bojoval, ale někdy si prostě musíte nechat pomoct, jen to chce ty správné lidi. Kazuki by vědomě nikdy neudělal nic, co by Aoimu ublížilo. Naopak, udělá maximum, aby jim bylo dobře. +Nebudete spolu, nikdy. To je jedno.+ Hádá se sám se sebou v duchu a moc se mu nedaří přestat, i jeho myšlenky jsou tak nějak v ráži. Vidí Aoiho výraz, jakmile začal o autě a je mu jasné, že se mu ho nechce dávat pryč. Byl na něj patřičně hrdý a Kazuki se zatvrdí ještě víc. Nebude ho prodávat, udělá proto úplně cokoliv. Všechno se v dobré obrátí, opravdu tomu věří a pak dokáže snad i nemožné. Potřebuje velký cíl a sny, bez nich se mu špatně žije. Aoi mu je na vteřinu vzal, ale teď si je dost dobře sám vrátil zpátky svým rozpoložením. 

"Nebudu spát u Yumeta, budu klidně před autem na ulici, jen abych to viděl a řekl ti, že jsem měl pravdu." Vrátí mu jeho poznámku i úroky. Pak už ho všechno přejde, když stojí u linky a chystá jídlo Po tom polibku to ani jinak nešlo. Vůbec netuší, co ho to popadlo, ale bylo to nádherné. Když ví, že ho Aoi nevidí, přitiskne si bříška prstů na vlastní rty a krátce po nich přejde. Je asi vteřinu od toho, aby se otočil čelem k němu a udělal to znova. Takové přepadení Aoi jistě nezažil a Kazukiho trochu děsí fakt, že je za ním ticho. Skoro se na něj ani nepodívá, když mu vrazí pivo. Už se zase trochu stydí a zároveň to s jeho odhodláním vůbec neotřáslo. Právě naopak, ještě víc ho to utvrdilo v tom, že to udělat musí. Je rád, že k němu zase může být chvíli zády, musí se totiž trochu sebrat. Nejradši by mu ještě trochu vynadal za to, jak moc se ho chce zbavit, ale nějak se k tomu nemá. Trochu se lekne, když ucítí Aoiho dotek a pak už je u něj a s vytřeštěnýma očima cítí jeho rty. Dvě vteřiny vážně věří tomu, že se mu to jenom zdá a že si to vymýšlí jeho hlava, v další už se rozhodne, že je mu to vlastně jedno, protože je to skvělé. Rychle protáhne paže kolem Aoiho krku, aby ho tiskl ještě blíž k sobě, a oplácí mu naprosto dokonalý polibek. Teď už se nestydí vůbec, ta část je dokonale v pozadí díky dlouho potlačované touze. Podívá se na Aoiho, jakmile dojde na otázku, kterou není první schopný ani přeložit. Pak mu to dojde a rozesměje se.

"V srpnu." Prohodí jako první.

"Ale sedmnáct už mi bylo." Uculí se a jistá nevinnost je zpátky. Sklouzne dlaněmi trochu níž a vezme ho za tváře s něžným pohlazením. 

"Už se konečně vykašli na to, kolik mi je, Aoi-chan." Uculí se znovu. 

"Na ničem z toho teď nezáleží." Oči mu výrazně hřejí a je vidět, že mu ke štěstí už nic nechybí. Odteď už to bude všechno dobré. Nenechá ho nad tím moc dlouho přemýšlet a natáhne se pro další polibky. Tak moc si to přál a teď, když to má se nedokáže ovládnout. Dlaně už putují po Aoiho hrudi, kde pevně sevře prsty látku jeho trika, jakoby se bál že mu uteče a víc se natiskne na jeho tělo. Povzdechne si do jeho rtů nad tím, jak moc příjemné to je. V okamžiku, kdy se musí nadechnout se Aoimu podívá do těch nádherně černých očí.

"Už mě od sebe neodháněj prosím. Udělal jsi to jednou, dneska jsi to zkoušel podruhé a po třetí už to nesnesu." Nakrčí trochu čelo a vzápětí už ho znovu líbá, jen je to mnohem naléhavější a nedočkavější. Prsty sklouznou ještě níž a dostanou se až pod látku trika a zamíří zas pomalu nahoru. Však on věděl, že pod tím je rozhodně co zkoumat, na to prostě měl oko.

Aoi

Kdyby ho nelíbal, asi by se rozesmál, protože mu hlavou zrovna víří ta jeho paličatá věta o tom, že by spal na ulici před jeho autem, jenom aby Aoio viděl v tom stavu a mohl mu vmést do očí svou pravdu. Aoi se přistihne, že ho ta provokace podivně láká, ale teď měli oba dva mnohem důležitější starosti. A nemyslí tím zrovna to líbání, i když to v jeho hlavě začíná nebezpečně přebírat vedoucí pozici. Když vyletíš z práce a hrozí ti osobní bankrot, na všechno se vykašli a užij si skvělý sex! Moc logiky to nedávalo, ale možná se pak na věci bude alespoň chvíli dívat mnohem optimističtějšíma očima. Kazuki se k němu tiskne se skoro zoufalou intenzitou až do chvíle, než ho Aoi svou otázkou pobaví. Trochu se na něj ušklíbne a vlastně ani neví, proč se ho na to zeptal. Když si uvědomí, kolika lidem tam venku je naprosto ukradené, jak staří jsou jejich milenci a co s nimi mohou udělat… Teď vypadá nechápavě zase Aoi, když se honem snaží vzpomenout, kdy je srpen, co je teď za měsíc a že sedmnáct už vlastně řešit nemusí. Už se ho na věk přece ptal, ale stejně to v takovou chvíli stačil celé potlačit. 

"Vykašli…!" Zopakuje po něm. Jeden se na to nemůže jednoduše vykašlat, přece ví, jaký byl v sedmnácti, měl místo mozku surfovací prkno a na věci se díval o dost zbrkleji, než teď. Pokud chcete randit s tak mladým člověkem, musíte si být mnoha věcí vědomi a tohle všechno přijmout, Kazuki mohl působit sebevyspěleji, ale ta pravá zralost ho teprve čeká, zatímco Aoi pro něj za chvíli bude starý. 

"Až ti bude tolik, co mně, mně bude málem padesát. Povíš mi potom, jak sexy ti ještě připadám a jak mladého kluka v nejlepších letech baví žít s protivným starým dědkem, co už zdaleka nevypadá jako dřív a třeba taky onemocní!" Jako vždycky vidí všechno hrozně tragicky. On si Kazukiho mládí užije, zvykne si a bude ho to bavit, ale bojí se mnohem víc, že Kazuki si rozhodně neužije Aoiho stáří a i kdyby spolu vydrželi, ocitne se jednou na mnoho let třeba sám, až Aoi umře… Rozhodí v duchu ruce nad sebou samým, protože si na něj ještě ani nesáhl a už si strojí pohřeb. Kazuki má pravdu, když bude žít okamžikem, na ničem z toho teď nezáleží. Jeho přemýšlení vystřídají další polibky, kdy si moc dobře uvědomuje tlak Kazukiho těla i způsob, jakým svírá jeho tričko a sám pevně tiskne jeho boky v dlaních, i když si ještě nedovolil podívat se rukama dál. Kazuki si povzdechne a pak se oddálí, aby se mu mohl podívat do očí. Aoi mu ten pohled oplatí a když mu řekne, aby už ho potřetí nikdy neodháněl, povzdechne si zase on, jenom trochu jinak. 

"Nikdy jsem to nedělal proto, abych ti ublížil." Řekne mu. S ním by se zahazovat vážně neměl. Jenže Aoiho odhodlání vzalo v posledních minutách hodně za své. A tak se skloní a znovu ho políbí, ale ne tak hladově a uspěchaně jako na začátku, ale prostě jenom něžně a nejspíš i trochu zamilovaně. Tak, jako by od toho neočekával nic víc a bylo to pouhým vyjádřením náklonnosti, i když se jeho ruce začínají přesouvat z Kazukiho boků na jeho pozadí. Chce, aby se u něj cítil v bezpečí, ale to on bude, protože ta touha sálá spíš z Kazukiho, než z Aoiho. Měl by ho rychle dohnat. A tak poprvé zatlačí na jeho tělo, aby ho přiměl couvat k posteli, ve které dosud nespal, ale měl by začít. Pomalu ho dovede až k ní, což v tomhle malém bytě není zase tak složité a přiměje ho, aby se na ni posadil, ale nezůstává nad ním, prostě se posadí k němu. +Tohle je všechno, co dovedeš?+ Zeptá se sám sebe v duchu. Kdysi přece býval docela sexy… mohl by si ty časy připomenout, maličko jinak se zase obléknout… Prostě sáhne po cípech svého trička a přetáhne si ho přes hlavu. Ukáže tak docela velké tetování na paži, které samozřejmě občas bývalo vidět, ale ne celé.

Kazuki

Kazukiho vlastně dost pobaví, když se Aoi najednou tváří dost nechápavě. Nejspíš tím, co teď provádí, dost zmátl sám sebe. Možná je to dobře, protože je to spontánní reakce a Kazuki může doufat, že je to to, co udělat opravdu chtěl. Obočí mu jde nahoru a vzápětí přikývne. Ano, měl by se na to konečně vykašlat, protože Kazukimu na tom, kolik mu je vůbec nezáleží. Nejde ani tak o to, jak vypadá, ale jaký Aoi je. Líbí se mu i s tím vším, co Aoi sám na sobě považuje za chyby. Díky nim ho mám mnohem raději. Stačilo mu ho jen chvíli pozorovat a ví, že by nikde jinde nebyl raději. Musí ho nutně přesvědčit, že je to to nejlepší, co by mohli udělat. Totiž být spolu a nenechat ho, aby nad tím přemýšlet úplně jinak. Nakrčí trochu obočí, když zahlédne v černočerných očích to, co vidět rozhodně nechce. 

"Moc nad tím přemýšlíš. Nezáleží, co máš v hlavě, ale co je tady." Dotkne se krátce konečně prstů jeho hrudi, kde má srdce. Tím by se měl rozhodovat. Vztah podle něj nikdy dobře nedopadl, pokud ho člověk vymyslel v hlavě. Samozřejmě je to k tomu potřeba, ale nejde na tom stavět. Aoi by neměl přemýšlet nad tím, proč by měli nebo neměli být spolu. Pokud to tak chce, měl by spíš přemýšlet nad tím, co společně vymyslí. Ale až později, mnohem později. Krátce sklopí oči někam mezi ně a pak je zase zvedne a objeví se mu v nich neskutečně něžný a zranitelný výraz. 

"Já vlastně vím, že ne. Nemůžu si pomoct, chci být s tebou. Ještě odpoledne jsem byl přesvědčený, že bych měl odejít. Ne proto, že by mi bylo líp, ale proto, že tě musím hrozně otravovat, když víš, jak na tebe koukám. Aoi-chan, ty si možná myslíš, že by mi časem bylo líp a možná si myslíš, že se pletu, ale nebylo." Povzdechne si. Je o tom vážně přesvědčený a je mu to vidět na výrazu ve tváři. Pak už se ztratí v jeho polibcích a přijde další povzdech, tentokrát slastný, když ucítí jeho ruce na pozadí. Sám už zkoumá jeho kůži na břichu a hrudníku a neví, kam první. Všude se mu líbí a na všechno by potřeboval hrozně moc času. Aoi se zblázní, až si ho začne opravdu pečlivě prohlížet a nebude to brát konce. Pomalu společně s ním couvá a moc dobře ví, kam jdou. Srdce mu z toho buší jako splašené, ale nebojí se, spíš je to neskutečné očekávání nádherných věcí. Ví, že to tak bude. Posadí se pomalu a pak se podívá na Aoiho. Nejradši by se na něj hned vrhl, ale to by ho asi dost zaskočil. Drží se zuby nehty, aby to neudělal a zároveň ho pobízí pohledem, aby to byl on, kdo se do toho pustí. Zatají dech, když Aoi začne odhalovat horní polovinu těla. Hltá každý nově objevený milimetr a koutky mu z toho jdou nahoru a naprosto okouzleném pousmání. 

"Páni." Vydechne upřímně a pak mu pohled padne na jeho tetování. 

"Ještě jsem ho neviděl celé, hrozně ti sluší." Je znát, jak moc mimo z něj je. 

"Prohlédnu si ho, můžu?" Ani nečeká na souhlas, jen vstane a pak se bez mrknutí obkročmo usadí na jeho klíně. Pohladí ho konečky prstů po celé délce paže a pak ke kraji tetování přiloží rty. Druhou dlaň položí ze strany jeho krku a nechá ji pomalu klouzat dolů středem hrudníku. Asi v polovině se zastaví a vrací se zpátky, tentokrát víc stranou, aby potrápil jeho bradavku. Je to cílené a zároveň to trochu vypadá, že to nedělá schválně. 

"Mám taky jedno." Mírně se odtáhne, aby se mu podíval do očí. Pořád se trochu červená a zároveň je znát, že udělá to, co chce. 

"Ještě jsi ho určitě neviděl." Pousměje se trochu rozverněji. Sám si přetáhne triko přes hlavu a hodí ho kamsi za sebe, než vezme Aoiho dlaň a položí si ji na břicho. Nechá konečky prstů pomalu klouzat až k lemu kalhot. 

"Kde myslíš, že je?" Objeví se znovu trochu nevinné pousmání, když jeho ruku pustí a protáhne paže kolem Aohio šíje, aby ho mohl znovu políbit.

Aoi

Zní to jako z nějaké knížky, ale Kazuki má pravdu. Pokud to tak jeho srdce cítí, proč má pořád potřebu všechno si ospravedlňovat rozumem? Možná má jenom strach, aby jeho život nedopadl ještě hůř, než jak to bylo teď. Jako by se bál, že cokoliv pěkného prožije, bude to okamžitě potrestáno, protože hezký život prostě neexistuje. Anebo je to možná naopak. Možná je potřeba jít štěstí naproti, ale když to nezkusí, stejně to nezjistí. Potom si může nadávat, jak to dokopal nebo naopak slavit, jak se konečně všechno otočilo. A proto se říká Žijme okamžikem, který je teď. Trpět může později tak jako tak, ale asi to bude lepší s nějakým pěkným zážitkem a ten mu zrovna sedí na posteli. Kazuki ho znovu a znovu utvrzuje v tom, že i kdyby se snažil potlačit svoje city, rozhodně by mu bez něj nebylo lépe a když se Aoi dozví, že chtěl od něj odejít, podivně ho to píchne u srdce a najednou ví, že to opravdu nechce. Nikdy to nechtěl. Kazuki ho neotravoval ani potom, co se to všechno dozvěděl, ale Aoi si myslel, že potřebuje jen svůj čas. Netušil, že to zašlo tak daleko, že by kvůli tomu chtěl odejít. Jeho pocity musely být opravdu velmi silné. Nad tím jeho obdivným Páni by nejraději protočil očima, ale ovládne se a jenom stiskne o něco víc čelist. Prostě si nevěří, že by na někoho mohl mít takový účinek a spíš mu to připadá, jestli to Kazuki náhodou nedělá schválně, aby mu udělal radost, ale když tak studuje jeho obličej, vypadá to nějak moc opravdově a Aoi si uvědomí, že se začíná červenat. Stočí oči na své tetování na paži a překvapí ho, že si ho chce Kazuki prohlížet právě teď, ale přikývne, že tedy může. Kazuki se zvedne, on ho sleduje ještě překvapeněji a když mu najednou skončí na klíně, tiše hekne a nejspíš z toho údivu už nikdy nevyjde. Zírá na něj dokud může, než se Kazuki skloní k jeho pokožce a Aoiho v obličeji pošimrají jeho vlasy. Hezky voní. Paradox je, že je to jeho vlastní šampon, který teď společně používají. Samozřejmě, když ho kupoval, ale na Kazukim nějak lépe vynikne. +Asi jako všechno.+ Pomyslí si a zděšeně si uvědomí, že se do toho nějak moc rychle zamotává. Moc dobře vnímá jeho pohybující se ruku, ale ještě víc ho teď zaměstnávají jeho rty. Vypadá zkušeněji, než se tváří a Aoi tohle vůbec nečekal. Asi jako nic vlastně. Tiše si povzdechne, když Kazuki pohladí jeho bradavku a když se ozve jeho hlas s tím, že má taky tetování, už zase si Aoi připadá jako Alenka v říši divů. 

"To ti doma dovolili? Navíc je to drahé." Napomene ho a možná může znít jako jeho táta, ale když chce mít Kazuki o tolik staršího přítele, tak ať teď trpí! Kazuki se mu podívá přímo do očí. 

"Ne, to bych si pamatoval." Řekne maličko ochraptěle, když mu Kazuki říká, že ho ještě neviděl. Kruci, neprohlíží si ho, když se převléká a většinou to oba dělali v soukromí koupelny, pokud se doma vůbec potkali. I jemu sklouznou oči dolů na jeho odhalené břicho, když se Kazuki připraví o tričko. Vidí ho takhle zblízka vážně poprvé a potřebuje vědět, kde co má, kde je jaká piha nebo chloupek… Kazuki si navede jeho dlaň na břicho a začne s ní klesat dolů a on je znovu a znovu překvapený jeho iniciativou a odvahou. Ty červené tváře by mu snad ani nevěřil, ale vidí je. Je hrozně matoucí kombinací vlastností, ale to o něm ví už od začátku. Dotkne se lemu kalhot a ta otázka jasně říká, kde má hledat. Povytáhne obočí. 

"A ještě to muselo bolet." Stáhne ho, když se ho snaží napomínat. 

"Potřeboval bys na..." Nedořekne to, protože Kazuki se k němu přitiskne a políbí ho. Chtěl říct na holou. Možná dobře, že to nestihl, kdo ví, co by se dozvěděl za odpověď? Raději ho líbá a jeho vášeň se rychle stupňuje, zatímco dlaněmi krouží po vší jeho odhalené pokožce a nakonec se dostane i k zapínání jeho kalhot.

Kazuki

Kazuki měl strach, že když Aoimu řekne, co měl v plánu, všechno tím pokazí. Jde mu to vidět v první chvíli na očích. Jenže nic takového v Aoiho tváři nevidí a znatelně se mu uleví. Vážně by si nafackoval, kdyby to prohlášení všechno zkazilo. Opravdu se mu odtud nechtělo, ale udělal by to, protože si byl jistý, že Aoimu bez něj a jeho přítomnosti bude líp. Vážně doufá, že to tak není, ale na podobné věci asi není nejlepší se ptát. Možná později, až budou mít tuhle krizi za sebou. Ano, opravdu je přesvědčený o tom, že to zvládnou. Pozoruje tak jeho výraz, když mu v podstatě složí kompliment, ale reakce je...Asi to měl čekat. Už si všiml, že Aoi je se sebekritikou trochu někde jinde, než většina lidí, které zatím potkal, i když k tomu nemá vůbec žádný důvod. 

"Pořád nevěříš tomu, jak moc se mi líbíš." Zkonstatuje tichým hlasem a musí se nad tím pousmát. Kazuki se nikdy nebál svého odrazu v zrcadle, rád před ním trávil čas, i když ne zas tak často. Hlavním důvodem, proč se před Aoim necítil sebejistý, byl jeho věk. Myslel si, že je pro něj ještě dítě, ale teď už to tak není a je to znát. Jindy by si spoustu věcí nedovolil, ale teď je to jiné. Stydí se před ním pořád stejně, z druhé strany si nechce nechat tuhle příležitost proklouznout mezi prsty. Žije okamžikem, což ho naučila ulice, a pokud něco doopravdy chce, jde si za tím. Taky proto odešel z domu, protože chtěl zmizet a postavit se na vlastní nohy. Nedomýšlel následky, ale pokud nebyly dobré, snažil se nimi poprat. Můžou se od sebe vlastně dost naučit. Podívá se mu do tváře a tiše se zasměje, než na jeho otázku zavrtí hlavou. 

"Nedělal jsem si ho, když jsem byl doma. Tam mi prošlo jen málo věcí, vlastně spíš nic." Prozradí mu něco o tom, co se tam dělo, ale do detailů nezachází. Nechce nad svou minulostí zrovna teď přemýšlet. Je vážně zvědavý, co na něj Aoi řekne, až ho uvidí. 

"Nestálo mě vůbec nic, byl to dárek k narozeninám." Prozradí mu, jak k tomu přišel. Není to nic velkého a vlastně je to schválně na místě, které jen tak někdo neuvidí. Je to jeho malý kousek svobody v tom velkém světě, kam se vydal. Nakonec byl víc než svázaný tím, o co se musel starat sám, ale to pírko...Kéž by se jednou mohl nechat unášet představami, jako kdyby poletoval díky letnímu vánku a nemusel myslet na nic. není to reálné, ale potřebuje snít. Vždycky to tak bylo. Vydechne trochu pod dotekem jeho dlaně a podvědomě zatáhne břicho, když je dostatečně nízko. Nad bolestí se jen pousměje a pak už se nechá omámit Aoiho rty. Ani mu na ty své potřeba nestihl nic říct. Měl už to na jazyku, jenže s Aohio rty na svých přichází o schopnost mluvit. Cítí jeho prsty, jak se pasují se zapínáním kalhot a trochu přichází i o dech. Vážně to udělá, skoro to vypadá, že v to ani nedoufal, jenže ono se to děje. Jako první a nejspíš i poslední mu proletí hlavou, jestli se mu bude líbit, až uvidí všechno. Musí, jinak se sebou nebude moct žít. Moc by chtěl vidět ten záblesk v černočerných očích, když se na něj poprvé podívá na celého. Ucítí, jak lem jeho kalhot povoluje a když se odtáhne, shlédne mezi jeho těla na svůj vlastní podbřišek. Vezme Aoiho prsty a zahákne je za lem svého prádla. 

"Moc rád bych věděl, co bych potřebovat. Tuším to, ale bylo by hezké to slyšet." Šeptá tiše a doufá, že to bude znít alespoň trochu provokativně. Podívá se Aoimu do tváře a doufá, že on se dívá právě dolů. Jeho vlastními prsty odsune kraj svého prádla na levé straně a ukáže mu jen kousíček tetování, které svým koncem sahá do středu, opravdu blízko k intimním partiím. Bolelo to, ale stálo to za to. 

"Možná trochu změníš názor, až ho uvidíš celé." Pohladí Aoiho po tváři a přitáhne si ho znovu na své rty. Není si úplně jistý, že ho dokáže pustit, aby si ho mohl pořádně prohlédnout, ale třeba po tom. Zatlačí dlaněmi do jeho hrudi, aby si musel lehnout a pak se skloní k jeho hrudníku, který začne líbat. Prsty už si pohrává se zapínáním Aoiho kalhot a brzo už je hrne dolů. Není trpělivý, ale kdo by byl v jeho věku a s tak krásným milencem v posteli.

Aoi

To tiché Kazukiho konstatování je velmi trefné. Aoi nevěřil především sobě, ale pokud ho o tom přesvědčoval někdo jiný, možná by s tím měl začít. Konec konců, pokud spolu chtějí žít, měl by svému partnerovi věřit naplno, tedy i v tomto a podle toho se taky konečně začít chovat sexy. Kazuki trochu naťukne téma svojí rodiny, není to poprvé, co mají hodně blízko k tomu, aby si o tom konečně popovídali, ale ani teď k tomu není vhodná příležitost. Původně na něj Aoi nechtěl tlačit a nutit ho do vyprávění a teď zase měli trochu jiné věci na práci a podobný rozhovor by to celé samozřejmě ukončil. Byl by velmi vážný, možná i bolestivý a dojde na něj, až k tomu dozraje čas a taky Kazuki, ne teď. Vzápětí na to se ale dozví, že to tetování asi nemá zase tak dlouho, až po odchodu z domova a že to byl dokonce dárek. Takže někde na světě žije osoba, které stál za podobný dárek a námahu? Osoba, co mu asi byla blízká, protože věděla, kdy má narozeniny a především se dostala na místa… no pochybuje, že u toho měl Kazuki oblečené prádlo. Stáhne obočí a okamžitě ho píchne osten žárlivosti. Umí si představit, jak takový tatér vypadá. Samá kérka a piercing, starší osoba, když už něco uměl a… najednou mu to dojde. 

"Ty jsi na starší? Proč nejsi s ním?" Zní trochu dotčeně, možná skoro jako výzkumné komando, ale rozhodně ne jako rodič, teď už ne. Kazukimu stačilo vážně málo, aby si získal jeho pozornost a omotal si ho kolem prstu, stačilo se trefit do žárlivosti. Kdyby na to přišel dřív, Aoi už skáče jako pejsek. Aoi moc dobře ví, že tuhle svou stránku mu ukazovat neměl a že bude po zásluze zneužita, ale nešlo to ovládnout. Kazuki položí svoje dlaně na jeho a přiměje ho pohrát si s lemy jeho prádla. Aoi se musí podívat dolů, i kdyby nechtěl, protože už zvědavě pokukuje po tom kousku tetování, které je vidět a mozek při tom předvádí žárlivé scény uvnitř jeho hlavy, protože ta věc je přesně tam, kde si myslel. 

"Názor na to, že ti nasekám?" Řekne nahlas to, co před tím pořádně nestihl. 

"Pochybuju, když děláš takové věci. Zlobíš." Pocukne rozhořčeně rameny jako by sám na tetování nebyl. Kazuki si z něj vůbec nic nedělá, pohladí ho po tváři a přitáhne k novému polibku a asi někdy v tu chvíli je potencionální tatér zapomenut. Poslechne tlak jeho dlaní a položí se na záda. Ruce z jeho boků ale dolů nedá. Myslel si, že to bude obráceně a on bude ten, kdo bude všemu udávat tempo a způsob, ale jako u většiny věcí v Kazukiho případě, se zase spletl. Povzdechne si, když ucítí jeho rty a piercing na svém hrudníku, posune dlaně do jeho vlasů a chvíli si s nimi pohrává, než ho Kazuki začne připravovat o kalhoty. Nechá ho, aby to celé dokončil a vysvlékl ho úplně a pak se posadí, aby mu to mohl oplatit. Konečně to tetování pořádně vidí, ale než si Kazuki úplně sedne nebo lehne, nechá ho, aby se na chvíli jenom opíral koleny o matraci a on má tak obrázek v úrovni očí. Je to zvláštní motiv, lehký, romantický, nic drsného ani násilného. 

"Líbí se mi to, opravdu ano." Jemně ho po něm pohladí konečky prstů. 

"Budeš mi muset vyprávět, proč zrovna tohle." Řekne mu ještě a pak už se jeho oči stáčí trochu jiným směrem, než se pousměje a zvedne je nahoru k jeho obličeji. A vůbec, tady žádná Kazukiho emancipace nezvítězila! Trochu se předkloní, dotkne se rty kořene jeho penisu a několikrát ho políbí. Upevní stisk svých dlaní kolem jeho boků a pak ho začne laskat pořádně. Je na čase mu ukázat, že není tak ospalý ani chladný a taky jistou výhodu zkušeností.