Yuki
Trochu nakrčí obočí, když mu Macken řekne, že by přišli o kouzlo okamžiku. Má pravdu, to nemůže popřít a zároveň je to zvláštní vědět, že někdo čekal, až se potkají. Kdyby to aspoň tušil…+Čekal bych, že to zahraješ na obě strany.+ Pomyslí si na adresu Takeshiho. Mohl mu ho třeba ukázat taky a podle reakce se rozhodnout, co bude dál. Stejně ho podezřívá, že moc dobře věděl, jak bude on sám reagovat. Ale upřímně, komu by se Macken nelíbil? Kdyby ho potkal na ulici, ani by si snad netroufl se na něj podívat a teď je tu s ním a sedí mu na…Málem by zčervenal znovu. Ještě z nikoho asi nebyl tak paf, jako právě z něj. Rád by se nechal unášet polibky a už to celé neřešit. Na to by nejspíš došlo později, i když má pocit, že odsud budou odcházet tak možná za svítání a vlastně se na to těší. V očích mu zasvítí, nad tou myšlenkou a snaží se ovládnout, aby se na něj rovnou nevrhl. Zarazí se ve chvíli, kdy dojde na důkazní materiál."Nic nebude." Uculí se, ale nic mu nevyvrací.
"Jestli chceš důkazy, musíš si je najít." Popíchne ho ještě, ale víc prostoru tomu radši nevěnuje. Macken chce totiž ještě pokračovat a Yuki musí zkoncentrovat veškeré myšlenky, aby se netočily jen kolem jediné věci. Ono když jste nazí a máte před sebou někoho takového, jde jen těžko myslet na něco jiného. Ani si neuvědomuje, že ho konečky prstů šimrá na šíji a občas si pohraje s jeho prameny. Je hrozně roztržitý a jeho pozornost utíká pořád úplně jinam. Jenže pak přijde pohyb, který mu celé sebeovládání rychle sfoukne někam do neznáma. Nechá víčka klesnout, když s ním trhne proti sobě a svůj hlas už nedokáže ovládnout. Nakloní hlavu na stranu a opravdu se do jeho slov zaposlouchá. Přeskládává si jeho slova a nejvíc ho zaujme konec. Nedokáže si představit, že by byl někdo, kdo by ho mohl odmítnout. Nevěří tomu, že by z toho třeba mohl mít malinkaté obavy. Co potom všichni ostatní? Podle něj stačilo Mackenovi se na někoho jen podívat a už by se ho nezbavil. Jak ho mohl okouzlit on sám a jen z vyprávění? I kdyby z fotky. To přece není možné. Asi spí, ale probouzet se vážně nechce.
"Jak by tě kdo mohl odmítnout." Svěří se mu s koutkem toho, co má v hlavě. O tom, že jeho sebevědomí nikdy nebylo tak vysoko, aby si myslel, že by o něj zavadil pohledem…To si nechá pro sebe.
"Podle mě nemůžeš jít v klidu ani po ulici." Uchechtne se trochu s protočením očí v sloup. To dělá kvůli sobě, protože je jasné, že by od něj nešel, ani kdyby ho tahali násilím.
"Vlastně se nic nestalo." Prohodí nakonec s mírným úsměvem.
"Pořád se ještě pořádně neznáme a je možné, že brzo přijdeš na to, že jsem úplně obyčejný kluk. Nic zvláštního na mě není." Krátce sklopí oči kamsi mezi ně.
"Ale já si chci užít každou chvilku, než ti to dojde." Vzápětí mu jeho myšlenky znovu přetrhne. Zvedne hlavu a rozechvěle vydechne, když ucítí doteky hodně daleko. Víc ho obejme kolem krku a přitiskne se k němu. Trochu se nadzvedává, aby měl vzadu víc volného prostoru a mohl pokračovat. Už se ani nezvládá stydět.
"Už si nechci povídat." Vydechne dlouze a skloní sek jeho rtům. V pravidelných pohybech se pohybuje pozadím proti jeho prstům a dosyta si užívá pocity, které mu tím způsobuje. Jendou dlaní nakonec sklouzne do jeho klína, aby mu alespoň trochu vracel jeho dráždění. Druhou dlaní vjede mezi jeho prameny a sevře je zlehka mezi prsty.
"Macken-chan." Broukne měkce a tiše s pohledem upřeným do jeho očí.
"Opravdu moc tě chci poznat, úplně ve všem." Jeho hlas se v půli změní na roztoužený. Je jasné, že pokud to neudělají do pěti vteřin, asi propálí díru do poloviny planety, tohle prostě nejde snést.
Mackenyu
Tohle mu snad ani Yuki neměl říkat. Ne, že by byl tak vlezlý, aby se mu hrabal v osobních věcech, ale tohle nejspíš nepustí z hlavy ani za nějaký čas a až se jednou trochu víc poznají, dá si vážně záležet na tom, aby se dostal k místům, kde by podobné důkazy být mohly a kde by na ně mohl narazit. Nic na to řekne, jenom se mu v očích proběhne jiskra, která dává tušit jeho myšlenky, ale třeba si toho Yuki ani nevšimne. Co by ale byl za právníka, kdyby ho nezajímaly důkazy? Zdá se, že jeho vysvětlení se neminulo účinkem. Myslel to všechno vážně, nebyla v tom žádná vypočítavost, ale stejně to Yuki mohl pochopit sty různými způsoby. Usměje se a na oko skromně skloní na chvíli hlavu, když mu Yuki řekne, že jeho by přece nikdo odmítat nemohl. Mackenyu si je vědomý svého nadstandardního vzhledu, ale zneužívá toho spíš v práci, než na mileneckém poli. Jako mladý to ale samozřejmě rád používal na balení holek a na flirtování. Teď mu ale jde o mnohem víc."Ne?" Zeptá se s jistou úlevou v hlase, když mu Yuki řekne, že se nic nestalo, ale pak ho málem porazí, když dodá, že se ještě neznají a… vážně si myslel, že dodatek bude znít, že se mu Mackenyu třeba nebude líbit povahově a pak to vzdají. A on to při tom myslí úplně obráceně.
"A přesně tohle je jedna z těch věcí, co se mi na tobě tolik líbí. Ta skromnost, která je snad až přehnaná." Řekne mu a dvěma prsty pozvedne jeho bradu trochu výš, aby se mu Yuki musel podívat do očí.
"Nepřejde." Stojí si paličatě na svém. Samozřejmě se mezi nimi mohlo stát cokoliv, ale nebude to proto, že by Yuki byl moc obyčejný kluk. Mělo by to úplně jiné důvody. Yuki mu řekne, že si chce užít každý moment a nebrání se jeho velmi intimním dotekům. Naopak, ještě se přizvedne a tak se Mackenyu podívá prsty skutečně až dovnitř, i když ještě ne tak daleko.
"Ani já ne." Vydechne do jeho rtů, než ho znovu políbí. Vlastně dovedl být dost upovídaný, měl vyřídilku, kterou potřeboval v práci a potřeboval o něm toho tolik zjistit, ale některé chvíle na vás doslova křičely, abyste drželi pusu a dělali něco trochu jiného. Yuki se začne na jeho prstech pohybovat a jakmile se ho dotkne v klíně, Mackenyu tu ruku nutně potřebuje nahradit něčím úplně jiným. To pobízení by ani nepotřeboval, ale když mu to Yuki řekne tím horoucím hlasem a s tak vřelým pohledem, neví, jestli ho znásilnit nebo zajet pod hladinu, protože tohle je na rozpuštění.
"Jsi hrozně roztomilý. Doufám, že ti to přirovnání nevadí, nemůžu si pomoct." Některým klukům by to třeba vadit mohlo. Zlehka ho přiměje dát ruku na stranu a pak už ho vezme za boky, aby ho konečně vysadil na svůj klín a pomalu do něj začal pronikat. Tohle je neuvěřitelné. Tak dlouho na něj čekal, nemyslel si, že by se to stalo tak rychle, vlastně si představoval, jak s ním mluví a bere ho ven, ale tohle… Zhmotněné erotické fantazie… Zakloní hlavu a z jeho rtů unikají tiché, dlouhé steny a povzdechy, než ho konečně posadí na svůj klín a nechá ho, aby si na něj přivykl. Bylo by lepší, kdyby si napoprvé Yuki sám řídil tempo, ale Mackenyu si nevěří, že se ho po chvíli nebude snažit přesvědčit k něčemu mnohem rychlejšímu. Hlavu zase předkloní a dlouze se mu zadívá do očí, než mu začne pomáhat v prvních pohybech a toho krátce, prudce vydechuje. Na čelo se mu lepí mokré prameny vlasů, ale on vidí jenom Yukiho, nic jiného. Kluci by klidně mohli stát ve dveřích, tleskat a pískat na prsty a asi by si jich ani nevšiml.
Yuki
Možná by se měl trochu leknout, protože už jenom z toho, co vidí v očích naproti sobě, je mu jasné, že některé věci prostě bude hledat, ale…Nakonec by si to mohli třeba vážně užít. Neprozradí mu nic navíc, ale kdyby to jednou našel…Vůbec nechápe, kde se to v něm bere. Jenže je to taky díky tomu, jak se na něj Macken dívá. Dodává mu to sebevědomí, i když pořád jen na tu správnou hranici. Po tom fiasku s Uruhou to nejspíš vážně potřeboval, mít aspoň trochu pocit, že se někomu opravdu líbí. Mackenovi stačilo, jak se zdá, jen vyprávění a taky fotky. Co víc by si vlastně mohl přát? Samozřejmě záleželo i na tom, jak si sednou, ale nějak z toho nedokáže mít strach. Pousměje se mile a vřele a znovu zavrtí hlavou."Ne, opravdu ne. Kdybys odpověděl jinak, možná budu reagovat odlišně, ale takto tě vlastně dost dobře chápu." Ujistí ho, že se opravdu nic nestalo a svá slova myslí naprosto vážně. Pootevře překvapeně rty, když Macken prozradí, co se mu na něm vlastně líbí. Podle něj to byla úplně obyčejná vlastnost, občas ho trochu brzdila, protože hodně lidí tvrdilo, že má na svou práci neskutečný talent. Nejspíš taky díky tomu, že se snažil dohlédnout dál u lidí, kteří k němu přišli na drink. Byl empatický a vždycky si s nimi rád popovídal, ale podle něj to nebylo nic, co by bylo hodno obdivu. Tak by to přece být mělo. Někdy to jen chtělo se pořádně vypovídat a od toho tu byl taky.
"Myslím, že tohle mě nikdy nepřestane udivovat." Prozradí mu, že to odteď rozhodně nebude brát jako samozřejmost a v očích mu chvíli plane neskutečná náklonnost. Vyšlehla v podstatě okamžitě a s každou další vteřinou se jen stupňuje. Ještě chvílí a nejspíš mu řekne, že ho miluje. To se pak Macken bude hodně divit a nejspíš utíkat. Usměje se pořád trochu plaše, když si vyslechne tu jeho paličatost. Líbí se mu.
"Kdybych měl začít říkat já, co se mi na tobě líbí, asi jen tak neskončím, ale pořád se stydím." Nic se nezměnilo ani přesto, že mu pořád sedí nahý na klíně. Jenže tohle je malinko něco jiného a stejně ví, že jakmile přešlápneš hranici, už jeho komplimenty nic nezastaví. Pak už si užívá plnými doušky touhu, která mezi nimi byla pořád, ale teď se zase začíná stupňovat. Snaží se mu oplácet polibky, aby si to oba užili. Cítí jeho prsty dost hluboko a brzo už jsou mu málo. Mírně se od něj odtáhne a rychle zamrká, skoro to vypadá, že byl společně s ním někde mimo tuto realitu.
"Jestli se ti to líbí, budu jakýkoliv." Uculí se, protože to je teď to jediné, na čem mu záleží. Pozvedne se, aby se mohl trochu poposunout a kousne se do rtu, jakmile ucítí jeho chloubu, proti svému nitru. Nedělá mu vůbec žádný problém se uvolnit a pustit ho velmi rychle dál. Tak moc po něm touží. Sevře o trochu víc jeho ramena, protože má pocit, že mu z přemíry slasti snad i zatočí hlava. Na chvíli zavře oči, a když je zase otevře a spatří výraz ve tváři proti sobě…Ne, na tohle jen tak myslet nepřestane. Tak moc by chtěl vyslovit jeho jméno, ale hlasivky vypovědí službu, jediné co jim jde je krátké zastenání. Nepotřebuje moc času, než se pohne boky poprvé proti němu a rozhodně to není pomalé. Střídavě pevněji svírá jeho ramena v závislosti na tom, jak moc pocitů se v něm kumuluje a aby si mohl pomáhat. Nechtěl spěchat, ale nejde to jinak. Když už je velice blízko vrcholu, vjede mu dlaněmi do vlasů, sevře je o malinko víc a přitiskne se rty na ty jeho s vášnivým polibkem, který jasně značí, jak moc blízko výbuchu je. Sténá mu do rtů, hraje si s nimi a občas trochu sevře mezi zuby a popotáhne k sobě. Poslední pohyby jeho boků jsou prudké a jejich jediným cílem je společné vyvrcholení. Není schopný se ovládnout a počkat na svého milence. Opře si čelo o to jeho a s posledním pohybem vyvrcholí mezi ně, ale pohybovat se nepřestane. Prodlužuje svůj vrchol a slast, která se snad nedá snést a zvládá jen doufat, že není sám, kdo si to naplno užívá.
Mackenyu
"Aha..." Dovede ze sebe dostat s námahou, protože už si Yukiho opatrně posílá proti svému klínu. Tak on se stydí. Teď na to vyloženě vypadá a rád by ho tím popíchl, ale i když je vlastně sportovec, trochu teď bojuje s kapacitou svých plic. Jsou situace, kdy tělo prostě odmítá dýchat a tohle je jedna z nich. Usměje se na jeho ujištění, že mu to přirovnání nevadí, ale ta jeho poznámka, že kvůli němu bude jakýkoliv, to je skoro nebezpečné. Rozhodně to probouzí fantazii a jednou, až se trochu víc poznají, mu to možná připomene a pokusí se ho přemluvit k něčemu nevšednímu. Sám ještě neví, co by to mělo být, není žádný milovník podivných extrémů, ale určitě se najde něco, co přiláká pozornost jich obou. Aby se náhodou moc nenudili, třeba až se bude blížit důchod nebo tak… Yuki v něm probouzí zvláštní, zábavné, ale taky podivné myšlenky a teď není nejlepší chvíle se tomu smát a vysvětlovat mu, proč se směje. Teď se musí soustředit na výkon, protože jak se říká, první dojem je ten nejdůležitější! Yuki si nesmí myslet, že tohle bylo všechno a lepší už to třeba nebude! Yuki pevně tiskne jeho ramena, nasazuje docela divoké tempo a Mackenyu si musí pomyslet něco o tom, že by se v něm býval mohl hodně mýlit. Pan romantik to rozparádil tak, jak by si o něm nejspíš vůbec nemyslel a i když mu rukama hodně pomáhá, aby v tom nebyl sám, stejně je to tempo šílené. Vzápětí ucítí stisk ve svých vlasech. Za ně si ho Yuki přitáhne k polibku a on ucítí na svém břichu vrchol jeho extáze. V první vteřinu se na něj soustředil tak moc, že si ani neuvědomil, že jenom tato myšlenka ho dovedla na vlastní vrchol. Musí se trochu propnout v zádech a opravdu nahlas si zasténat, ale naštěstí jsou od domu daleko a pořád tady zurčí ten vodopád. Yuki se o něj opře čelem, ale nenechává ho na pokoji. Místo klidného odeznění ho ještě chvíli provokuje a dráždí, dokud v obou dovede vyvolat slabší vlnky vrcholu a teprve potom společně ustanou v pohybech a už jenom popadají dech. Těžko říct, jestli je Mackenyu ještě pořád mokrý nebo tak zpocený, ale bude si muset dál pár koleček ve studené vodě, aby se trochu zchladil. +Asi jenom tak, než dojdeme do pokoje.+ Napadne ho, ale musí opatrně. Yuki toho dneska hodně zažil. Všechny ty emoce, závěť, cesta sem a pak tohle. Nezdálo se to a člověk si mohl myslet, že má energie ještě hodně, ale pak se to mohlo nepříjemně pokazit a to on nechce. Bude muset být ten rozumnější a dostat ho do postele, ale bude to zatraceně těžké. +Jsem tak mladý, jak bych mohl být rozumný?+ Postěžuje si sám sobě. Nakonec se mu podívá zblízka do očí, zatímco o sebe mají čela stále opřená a pohladí ho po tváři. "Měli bychom zjistit, která postýlka je naše. "Řekne mu a dá mu tolik času, kolik bude potřebovat, než se Yuki přesune z jeho klína. Pak si společně ještě chvíli zaplavou, najdou ty příjemné osušky, do kterých se zabalí a ruku v ruce odejdou z domečku, aby si v domě našli pokojíček. Mackenyu už ani nerozsvítí. Postel je i ve tmě vidět a nic jiného teď stejně nepotřebují. Dovede Yukiho až k ní, nechá osušku spadnout k zemi a zaleze si s ním pod peřinu. Pořád nemůže uvěřit tomu, že by si dneškem sehnal přítele. Doopravdy a na vážno.
"Asi bych se tě měl nějak oficiálně zeptat, jestli chceš v tom dnešku pokračovat." Řekne do tmy a oči mu zajiskří. Usměje se a otočí se na bok, aby na něj alespoň trochu viděl.
"Jen si nejsem jistý, jestli vydržím čekat na odpověď, až do chvíle, kdy tě nechám vyspat a zase se probudit." Dodá, zatímco jeho ruka najde Yukiho stehno a pohladí ho. +Ten rozumný, Macken-kun, ten rozumný!+ Řve v duchu sám na sebe, aby ho nechal spát.
Yuki
Má pocit, že se po prožitém vrcholu ani nemůže nadechnout, ale i přes to je mu naprosto nádherně. Někdo by mohl říct, že je to pokaždé stejné, ale on by mu to důrazně vyvracel. Začíná mu pomalu docházet, že to není jen o té fyzické přitažlivosti, i když se vlastně vůbec neznají. Jenže jemu se líbí i to, co mu předtím řekl a jak si ho vyhlédl. To totiž značí, že na něj byl ochotný počkat. Prostě a jednoduše se do něj zamiloval na první pohled a s postupem času, to bylo ještě intenzivnější. Kdy otevře oči a má před sebou jeho tvář, která je poznamenaná předchozím zážitkem, nemohl by být spokojenější. Podařilo se jim nejspíš skončit dost podobně a to bylo pro Yukiho hodně zásadní. Nepotřeboval to tak pokaždé, to vůbec ne, ale napoprvé to bylo opravdu krásné. Cítí, jak se mu tím výkonem nahrnula krev do tváře a začíná mu plně docházet, co všechno mu zvládl napovídat. Teď by se nejradši vážně studem propadl do země a stejně se od něj nechce jen tak odtahovat. "Moc ti to sluší." Zašeptá, i když si to původně chtěl nechat pro sebe. Macken to nejspíš musel slyšet dnes a denně, ale třeba mu to udělá radost aspoň trochu. Nechá prsty proklouzávat mezi jeho prameny a pak sklouzne i na ramena, aby ho pohladil do poloviny paží. Usměje se, protože ho Macken neposílá do jeho pokoje, ale půjdou ji hledat společně. Jejich postel. Vážně se mu líbí, jak to zní.
"To je dobrý nápad." Potvrdí mu to a pak vezme jeho tvář do dlaní, aby ho mohl krátce políbit, tentokrát mnohem něžněji a procítěněji. Opatrně vstane z jeho klína, je trochu nejistý na svých vlastních nohách, ale nakonec se dostanou společně do vody. Hodně se u toho nasmějí a nezůstane jen u plavání, ale brzo se osuší a zamíří domem, aby skutečně našli jeden z pokojů, který by si mohli přivlastnit. Bylo tu dost místa, aby měl každý svůj, ale Yuki je rád, že jeden z nich nebudou potřebovat. Nechce se od něj ani hnout a už se těší, až ho bude ráno sledovat, jak spí. To mu radši taky neřekne, měl by ho za blázna. Po cestě se několikrát ohlédne, jak kdyby čekal, že se odněkud vynoří Aoi nebo Uruha. Ne, že by mu to vadilo, kdyby je viděli. Jenže taky na sobě má jenom osušku, ze které má pocit, že mu leze kde co. Už by si malinko dokázal představit, že by se tak promenádoval před Mackenem. I když by byl rudý až na zadku, ale rozhodně ne před někým jiným. I když toho moc v té tmě nevidí, stejně na něj zůstane zírat, když se svlékne a zapluje do postele. Neváhání ani vteřinu a hned se k němu přidá, možná až příliš horlivě. Kdo by nebyl takový, když má v posteli nejkrásnějšího chlapa na světě. Vážně ho tak vidí. Přitulí se spokojeně k němu a snad poprvé ucítí, jak moc je unavený. Spíš ale psychicky, než fyzicky. Přesto je hrozně šťastný. Překvapeně se na něj podívá, když promluví a ještě se na něj podívá. Konečky prstů ho po pokrývkou šimrá po hrudníku a nemůže s tím přestat.
"Hm, teď mě napadlo, že bych tě možná mohl trochu trápit." Prohodí jako první, ale v očích má jasně napsáno, že to rozhodně dělat nechce.
"Kdybych řekl, že si to chci ještě promyslet, možná by mi to prošlo, ale hrozně bych lhal. To nedělám. Samozřejmě, že chci pokračovat úplně ve všem." Uculí se a toho zamilované výrazu se asi jen tak nezbaví. Krátce si povzdechne nad jeho dotekem na stehnu a tiše se zasměje.
"Já vlastně zítra nemusím vstávat, mám volno." Tentokrát se zablýskne v očích jemu. Kašle na únavu zítra může klidně spát do večera. Tahle noc patří jim a je jejich první, tak ať to stojí za to. Ostatně když potom nad ránem odpadne vyčerpáním, bude to jen a jen skvělé, nic jiného si nepřipouští. Opatrně mu zatlačí do hrudníku, aby si Macken musel znovu lehnut a vzápětí se vysouká na jeho klín.
"Vlastně ti můžu ukázat, jak moc v tom chci pokračovat." Uculí se, sáhne po lemech pokrývky a oba je přikryje s další vlnou tichého smíchu.
Žádné komentáře:
Okomentovat