(Okinawa)
Yuki
"A taky jsem tam chtěl zůstat." Prohodí jako první trochu bezmyšlenkovitě. Musel se vrátit a v první chvíli si nebyl jistý, že to zvládne.
"Myslím, že jsem udělal, nelepší rozhodnutí v životě. Kdybych věděl, co mě tu čeká, doběhnu asi i pešky." Lichotí mu, ale nemůže si pomoct. Jakmile zjistil, že je to vzájemné, už to nejde ovládnout vůbec. Povzdechne si spontánně, když se ozve jeho jméno vyslovené Mackenovými rty. Zní to naprosto skvěle a jen lituje, že si to nemůže nahrát a pak pouštět pořád dokola.
"Hm." Zavrní tiše jako odpověď, i když je to hrozně málo na to, co by mu chtěl říct. Jenže během vteřiny už je nahoře, nožky automaticky zahákne za Mackenovy boky a prsty se bez váhání začne probírat jeho prameny. U toho si vychutnává jeho rty a občas se taky trochu snaží popadnout dech. Mackenovy ruce na jeho pozadí jsou hodně citelné, ale už by je nechtěl jinde. Překvapí ho, když se posouvají dál ke kraji a vůbec netuší, co se bude dít dál. Jen ho v duchu prosí, aby ho nepřestával držet a svírat. Trochu se zachvěje, když ucítí na svém rozpáleném pozadí pevnou zem a mimoděk se zatváří trochu smutně, protože ho pustil. Vůbec neví, co se bude dít dál, ale chvíli to vypadá, že ani pokračovat nebudou. Má pocit, že kdyby si řekl o pokračování, bude vypadat hrozně nadrženě. Ne, že by to na jeho těle nebylo vidět. Zdá se však, že Macken je na tom stejně. Rozhodně podle toho, když vidí, jak dýchá. Není na tom o nic lépe. Jeho slova ho vykolejí ještě o trochu víc.
"Myslíš?" Je znát, že je malinko v rozpacích. Jak by nemohl být? Sedí tu předním se vzrušeným klínem, dýchá skoro jako parní lokomotiva a jediné na co myslí je to, že by za ním nejradši sklouzl do vody a řekl mu, ať si ho vezme. +Co mám dělat??+ Ptá se sám sebe ještě asi tak tisíckrát. Nechá se opečovávat a pod osuškou a jeho doteky spokojeně přivírá víčka. A ano, je to ještě horší. Podívá se na něj po očku, zpoza lemů měkoučkého ručníku. Vypadá asi hodně pitomě, ale třeba mu to přijde roztomilé.
"A když ti řeknu, že na tohle myslím od první chvíle, kdy jsem tě uviděl a že normálně mi to trvá minimálně měsíc, než někoho pozvu domů nebo s někým jdu, bude ti toho připadat ještě víc najednou?" Nakrčí malinko obočí a skoro omluvně se usměje. Žmoulá konečky svých prstů a tak na rozpacích, nebyl snad nikdy. Pomalu se vysouká nahoru na nohy a podá mu ruku, aby mu pomohl za ním na souš. Má dost síly, aby neskončili společně ve vodě, i když to tak na první pohled asi nevypadá. Jakmile se mu to podaří, přitiskne se k němu znovu. Ten ručník má pořád na hlavě, ale není schopný ho shodit dolů.
"Nechci nic jiného, než tu být s tebou a být ti tak blízko, jak to jen jde. I za cenu toho, že tě to třeba zítra přejde." Uculí se malinko, doufá, že tohle se nestane.
"A začíná mi být malinko zima. Ten ručník na hlavě moc nepomáhá." Zašeptá mu skoro do rtů a odváží se ho znovu políbit.
Mackenyu
Tohle sdělení Mackenyu trochu zarazí. Jestli chtěl Yuki zůstat v zahraničí, byl by to pro ně dva docela problém, protože jeho firma pracuje tady v Japonsku a on má podepsanou smlouvu na několik let, aby se pořádně vyškolil. Kromě toho právě navázal spolupráci s Uruhou a Aoim. To zaskočení se mu snad i promítne ve tváři a tím dá najevo, jak moc mu na tom vlastně záleží, ale pak Yuki dodá, že to, že tam nezůstal, je nelepší rozhodnutí v jeho životě a on prudce vydechne. Tohle zní, jako že to může hodit za hlavu. Musí se rozesmát tomu jeho dovětku, že by to sem doběhl i pěšky a podívá se do jeho očí, zatímco se dlaněmi opírá vedle jeho boků. Ten pohled je prostě úlevný. A taky trochu káravý. Vážně se lekl! Yuki se vzápětí rozhodne mluvit otevřeně a v té osušce je naprosto k sežrání. Nikdy by si nemyslel, že mu tolik bude imponovat klučičí roztomilost, ale je to tak. "Nebude. Pro mě toho není moc najednou, jenom jsem na tebe nechtěl být moc hr. Viděli jsme se jenom chvíli, dokonce při závěti. Prožíváte těžké chvíle a váš právník myslí jenom na sex. Ne… opravím se. Ne jenom na sex. Na tebe." Řekne mu taky upřímně.
"Když jsem tu pásku viděl poprvé, samozřejmě jsem o tobě musel něco vědět, věděl jsem, jak budeš vypadat. Líbil ses mi." Prozradí první kousek, ale zatím jenom v té rovině, kdy chystal tohle setkání. To, že to trvá mnohem déle a že se chová trochu jako fanynka, když si zamiluje nějakého herce, to si nechá ještě chvíli pro sebe. Yuki začne vstávat na nohy a on k němu na chvíli vzhlíží nahoru, ale díky ručníku vůbec nic nevidí. Povzdechne si, ale přijme nabízenou dlaň a plynulým pohybem se dostane z vody. Yuki na nic nečeká, okamžitě se k němu přitiskne a on sevře jeho boky. Hluboce se nadechne po jeho vyznání a prakticky pozvánce do postele.
"Nepřejde." Ubezpečí ho, ale Yuki ho napomene, že už pomalu vychládá a tak se jím nechá políbit a jednou rukou nahmatá poslepu ten ručník, aby ho nechal spadnout k zemi. Chvíli ho líbá a bříšky prstů objevuje nové teritorium, než se ho rozhodne pomalu začít tlačit k jednomu z těch prostorných lehátek. Nejsou tvrdá, jsou na nich výplně a taky další osuška a jakmile jsou u něj, jemným tlakem mu naznačí, že se může posadit. Dosedne vedle něj a chvíli pokračuje v polibcích jenom tak, ale jestli ho hned nesvalí na záda nebo neudělá něco jiného, bude muset zpátky do studené vody. Nakonec znovu sáhne po jeho bocích a je zvědavý, jestli se Yuki nechá přemluvit, aby se na něj posadil, ale vypadá docela odvážně. Ještě mu nechce nic konkrétního, třeba tohle nebude jeho poloha, ale chtěl by ho mít blíž. Nakonec ho přece jenom hravě přiměje a podívá se nahoru do jeho tváře.
"Jestli se hodně stydíš, můžu tě zase vrátit zpátky." Řekne mu trochu pobaveně, ale jeho oči vřele hřejí. Ukradne si další polibky a zatímco ho hladí po celém těle, jednou rukou se konečně dostane k jeho klínu. Nejdřív jsou to jenom opatrné doteky, ale pak ho sevře v dlani a hluboce vydechne do jeho rtů. Tohle začíná být moc silné a on už není schopný se svými doteky přestat. Na chvíli přeruší jejich polibky, aby se mu mohl dívat do očí a do tváře na jeho výraz, zatímco si s ním takto pohrává, ale jeho ohnivější část na něj už doslova křičí, aby si ho vzal. Pořád se neznají, pořád by to mohlo být hodně rychlé, tohle je k zešílení. Nechce udělat nic, co by Yukiho jakkoliv odradilo, ale kdyby mělo být po jeho, jde do toho.
Yuki
Yuki si samozřejmě všiml, jak se Macken zatvářil, když mu řekl o jeho plánech zůstat v zahraničí. Jak kdyby se skutečně bál, že by to pořád chtěl udělat. Ne, to už si dávno rozmyslel a chce zůstat v Japonsku, alespoň na nějakou dobu. Možná taky napořád, protože teď tu měl hromadu práce a hlavně jednu osobu, od které by nebyl rád daleko. Usměje se taky, jakmile se mu ho podaří rozesmát. Už se příliš nekrotí ve svých slovech, asi už není důvod, když je jejich náklonnost vzájemné. Rád by mu dal najevo, jak ho po tu chvíli co se znají, vidí. Trochu zčervená po jeho káravém pohledu, ale je rád, že to udělal. Alespoň si potvrdil to, čemu se pořád dost zdráhá uvěřit. Pozoruje ho celou dobu, a když dojde na to, že myslí jen na sex, musí se rozesmát on. On na něj taky myslí, ale naštěstí nestihne promluvit. Celé by mu to zkazil, protože konec věty je mnohem lepší."Vážně?" Jeho oči dokonale zněžní a je vidět, že přesně tohle potřeboval slyšet. Nadechne se, aby mu minimálně poděkoval a řekl mu, jak se cítil on sám, když ho poprvé uviděl, ale Macken nekončí. Trochu nakrčí obočí a malinko podezřívavě si ho prohlédne, jak kdyby mu to na první dobrou nevěřil.
"Takže sis mě vyhlédl už dřív?" Zeptá se opatrně, kdyby se náhodou pletl. Jenže čím víc si jeho slova opakuje v hlavě, tím víc mu lezou koutky nahoru. U toho dál pokračuje ve svém červenání. Je z toho ne rozpacích, protože ještě nikdo mu neřekl nic podobného.
"Ještě mi řekni, že Takeshi naši spolupráci zařídil schválně?" Zeptá se ho a netuší, že pravda je možná někde jinde.
"Nebo snad za to můžeš ty?" Prohlédne si ho zkoumavě, ale ne, to je přece hloupost. Macken nevěděl jaký je, jak by tohle teda mohl chtít. Vydechne dlouze, když ucítí dotek jeho dlaní na svých bocích. To sevření je příjemné a dál nakopává jeho touhu. I kdyby předtím stokrát nechtěl, teď by se tomu rozhodně nedokázal bránit. Jenže on chtěl a teď je to ještě horší. Za chvíli snad udělá něco, po čem se nedočervená do konce života.
"Hrozně hezky se to poslouchá." Prohodí, když ho ujistí, že to do rána nepřejde.
"Pořád nemůžu uvěřit, že bych měl takové štěstí." Vydechne jako poslední, než se nechá pohltit polibky. S každým dalším dotekem se jeho dech prohlubuje, tedy když si dovolí se vůbec nadechnout. Nechce ani na vteřinu opouštět jeho rty, a jestli se předtím styděl, teď už na to nemyslí vůbec. Jeho tělo ho vede k tomu, co doopravdy chce a srdce jen nadšeně přikyvuje. Macken by mu mohl hrozně ublížit, ale on už nevěří tomu, že by se to stalo. Nechává se jím vést, aniž by tušil kam a pak se nechá usadit na lehátko. Vypadá na vteřinu snad i překvapeně, kam až došli. Vůbec to nestačil vnímat. Hrudník se mu znatelně zvedá, jak moc vzrušený je. Ta krátká přestávka je na něj skoro příliš. Těkne očima k Mackenovým dlaním, které má na bocích a během vteřiny mu dojde, kam by se měl posadit. Kousne se do rtu, ale poslušně se začne přesouvat na jeho klín. Dlaně si zlehka odloží na jeho pevná ramena, která trochu nedočkavě promne. Nutně by si ho potřeboval pořádně osahat a doufá, že na to bude mít ještě pořádný prostor. Hlasitě si povzdechne, jakmile ucítí dotek ve svém klíně. Tak tu ruku klidně může nechat. Neodpoví mu hned, jen si užije další pohlcení polibky. Pak se mírně odtáhne a pohraje si s jeho prameny, než se mu podívá do těch uhrančivých očí. Soustavně se u toho kouše do rtu, ale jeho oči jasně říkají, nepokračovat chce.
"I kdybych se styděl, tak nikam nejdu." Uculí se malinko, než se skloní pro další, trochu uspěchané polibky. Během nich se velmi opatrně a trochu zkoumavě pohne v bocích, aby mu dokázal, že svá slova myslí vážně.
"Není nic, co bys mohl udělat špatně." Ujistí ho, jakmile se zase na chvíli zvládne odtáhnout. Jedna jeho dlaň pomalu sklouzne z ramene, přes vypracovaný hrudník, který by rozhodně potřeboval pořádnou pozornost, ale nezastaví se a pokračuje dál do Mackenova klína. Sevře první jen opatrně a zkoumavě jeho chloubu, než svůj stisk zpevní a pohne se boky proti němu znovu.
"Vůbec nic." Možná je blázen, že ho ještě provokuje, ale chce ho vidět takového, jaký je. Se vším všudy.
Mackenyu
Yuki se ho začne vyptávat, protože Mackenyu mu dal několik indicií, které ho očividně přiměly přemýšlet. On sám si musí povzdechnout. Nechtěl mu o tom říkat tak brzy, protože má obavy, aby nevypadal nějak špatně a tohle všechno to nepokazilo, ale zároveň mu nechce ani lhát. Nevěří, že by ho to někde nedoběhlo. Je sice právník a umí okecat opravdu všechno na světě, ale na tom by vztah stavět neměl. Kromě toho Yuki vypadá jako citlivá osoba a takové lež nesnášely ze všeho nejvíc. Yuki mu řekne, jak hezky se podobné věci poslouchají a jak si vlastně myslí, že ho potkalo velké štěstí a tak se Mackenyu rozhoduje, jestli jít s kůží na trh. V tu chvíli už ho má na klíně a začíná mít trochu jiné starosti, než podobné rozhovory. Yuki ho nechává, aby mu sahal do klína, neutíká z jeho náruče a pak mu řekne, že se možná stydí, ale nebojí a že chce pokračovat a to je doslova rudý hadr na býka, kdyby ovšem býci nebyli barvoslepí. Yuki se ho dál pokouší ubezpečit, že teď už nic pokazit nemůže a to jak svými boky tak i slovy a on se na něj upřímně usměje. Yukiho dlaň sklouzne po jeho těle a zastaví se také až v klíně a Mackenyu si musí pořádně povzdechnout. Je to málem jako hrdelní zavrčení, ale je neskutečně nadržený. Ta Yukiho poslední věta ho donutí se mu na chvíli pořádně podívat do očí, protože za slovíčka Vůbec nic se může schovat opravdu hodně věcí. Je si jistý tím, co mu dovoluje, když se ještě neznají? Očividně mu hodně věří a on tu důvěru nehodlá porušit, ale když tedy vůbec nic, tak on mu to řekne. Na chvíli pustí jeho klín, vystoupá rukama po jeho pažích až nahoru, sevře jemně jeho ramena a přitáhne si ho až těsně k sobě do pevného objetí tak, aby mohl mít rty u jeho ucha."Yu-chan… já tě vlastně už nějakou dobu trochu znám." Řekne mu a chvíli čeká, ale odstrčení zatím nepřijde.
"S Takeshim jsem pracoval často a na mnoha věcech a při té práci jsme si občas povídali nebo zašli na skleničku. Říkal mi o jednom skvělém barmanovi a o tom jaký je a já jsem ho požádal, aby mi tě ukázal na fotkách." Na chvíli se odmlčí a trochu povolí svoje sevření, kdyby se na něj Yuki třeba chtěl podívat.
"Od té chvíle jsme si o tobě povídali opravdu často a já jsem mu řekl, že bych tě chtěl vidět a poznat. Bohužel jsme ani jeden nečekali, za jakých okolností." Dodá a v jeho očích se na chvíli objeví smutek. Na krátko pohled sklopí, než ho k němu zase zvedne.
"I kdyby nezemřel, pravděpodobně bychom na tebe nějaké setkání zinscenovali. Není to vůči tobě asi moc fér, když mě neznáš, ale já znám tebe, ale… kdybych na tobě dnes neviděl zájem, vážně bych se nechoval jako nějaký stalker, přísahám." Zakončí svoje utajované vyprávění a teď si vůbec není jistý, jestli by měl pokračovat nebo čekat, jestli dostane pár facek, ale jeho dlaně už podvědomě míří po Yukiho zádech směrem k jeho pozadí a jakmile jsou na něm, promnou ho v prstech.
"Tohle není fér přesvědčování, ale jsem zvyklý vyhrávat." Řekne mu a rozesměje se, protože tohle znělo asi otřesně.
"Myslím to vážně. Moc se mi líbíš. Doufal jsem, že to takhle dopadne a jestli chceš, dám ty ruce pryč." Řekne ještě poslední nabídku, protože není moc daleko od toho podívat se do jedněch konkrétních míst a konečně to už udělat. Sjíždí jeho tělo hladovým pohledem, protože se mu přestává dařit dívat se mu do očí a nakonec zůstane pohledem v jeho klíně. Asi jako když se díváte holce do hlubokého výstřihu.
"Prostě jsem si tě vybral." Řekne nakonec. +To jsi asi moc nevylepšil.+
Yuki
Yuki už nemá daleko k tomu, aby se prostě nechal hýčkat a dobývat. Ne, že by někdy podobné rozdělení vyhledával, bylo to spíš obráceně, asi tak jako s Uruhou, ale v tomto ohledu je dost přizpůsobivý a s Mackenem ho ani na vteřinu nenapadlo, že by to mělo být obráceně. Přišlo by mu to prostě divné a takto se cítí nejlépe. Ano i na jeho klíně. Kdyby byl mimo jen o trochu méně, asi by měl trochu problém se svým studem, ale ten se dostavuje jen v přiměřené míře. Asi tak, že si není úplně jistý, co všechno si může dovolit. Koutky mu nadšeně vyletí vzhůru, když si Macken pod jeho dotekem povzdechne. To je něco, co ho nutí úplně přestat přemýšlet a nejradši by pokračoval dál. Rozhodně chce vidět všechno, co v něm je. Intuice mu napovídá, že se ještě hrozně drží zpátky a to se mu nelíbí. Tedy je to hezké, že má trochu obavy, coby na to řekl, ale zároveň ho chce přesvědčit, že je vůbec mít nemusí. Kdyby ano, nejsou tady a není to Yuki, kdo si ho dovedl až sem. Málem znovu zčervená nad podobnými myšlenkami. Stejně pořád netuší, kde se to v něm vzalo. Dokud se to však jeho milenci líbí, je všechno v naprostém pořádku. Prsty si prohlíží jeho chloubu, než je nenásilně donucený ji pustit. Vytřeští oči kamsi před sebe, když se nejednou ocitne na Mackenově těle a ještě ho objímá. Strach ho nepřepadne, jen vůbec netuší, co se stalo, že to udělal. Občas ho svým chováním hrozně mate, ale nejspíš to bude důležité, když s tím přišel zrovna teď. Bez váhání se na něj přitiskne a obejme ho nazpátek. Nechá víčka spokojeně klesnout a zaposlouchá se do jeho slov. Během vteřiny ho však donutí, aby se znovu překvapeně podíval před sebe a pak mírně natočí hlavu stranou. Vůbec netuší, cosi o tom má myslet. Jedna jeho část by nejradši proskočila střechou radostí, protože Macken vůbec netušil, jestli a kdy se potkají a stejně se o něm bavili a ta druhá…Nechal ho trápit celou dobu, kdy o něm vůbec nevěděl. Za to Macken o něm věděl až moc dobře a je jen těžko říct, co všechno. Trochu nakrčí obočí, ale to mu dlouho nevydrží a pak se odtáhne, aby se mu mohl se zvláštním výrazem podívat do tváře. "Takže byste to na mě nahráli, kdyby Takeshi…" Ne nechce to doříct, je to ještě příliš čerstvé. Jenže jakmile to vyslovil, zní to úplně jinak, než tak moc romanticky, jak mu to připadalo v hlavě. Upřímně, kde kdo by to mohl vzít jako tahání loutky za provázky. A co Uruha? Co kdyby to celé dopadlo jinak? Jakmile ucítí jeho ruce na svých zádech, musí se dlouze nadechnout. Jeho tělo v tom má očividně jasno, srdce taky, ale co hlava? Ruce na zadku, už jsou snad vážně příliš a dokonce se neubrání povzdechu. Hned se zase trochu obrní.
"Proč mi o tom Takeshi neřekl?" Zeptá se opatrně a znovu si zkoumavě prohlédne jeho tvář, jak kdyby přemýšlel, jestli by z něj ten stalker mohl být nebo ne. Jenže strach pořád nikde. Čím víc vteřin uplyne, tím ho to víc hřeje. +Čekal jsi na mě?+ Ptá se ho, ale nahlas to nevysloví. Jenže než stihne cokoliv dalšího, už se Macken dívá do jeho klína. Během vteřiny zrudne znovu.
"Začínám vážně přemýšlet o tom, jaké fotky ti Take ukazoval. Ne, že bych takové měl." Narazí na to, kam se mu právě dívá. Vezme jeho tvář do dlaní a donutí ho, aby se mu podíval do tváře.
"Pořád úplně nevím, jaks e na to mám tvářit." Upozorní ho, že si to ještě rozmýšlí
"Problém je v tom, že se mi hrozně líbíš úplně celý a poslední, co bych chtěl je jít si sednout vedle." Už trochu šeptá a přibližuje se k jeho rtům.
"Pořád si ale rozmýšlím…" Líbne ho krátce na spodní ret.
"Jestli se zlobit nebo ne za to, že jste si se mnou hráli. Oba dva." Líbne ho podruhé, tentokrát na horní ret.
"Neměl jsem na výběr v podstatě a to není fér." Je mu jasné, že by ho Take přivedl bez varování a on by vypadal jako pitomec, stejně jako dne, když na něj celou dobu zíral. Pak už to prostě nevydrží a políbí ho hluboce. Tím mu dá najevo, že by nejspíš pokračovali, ať už by mu řekl cokoliv. Připadá si trochu zoufale, ale prostě to nejde ovládnout.
Mackenyu
"Pokud máš obavy, co přesně mi ukazoval, tak se mi nechce věřit, že nic takového neexistuje a nejspíš budu trvat na důkazním materiálu." Řekne mu a pousměje se, ale je mu jasné, že Yukiho ještě nepřesvědčil, takže humor stranou a znovu k trochu vážnějšímu tématu. Nechá se Yukim přimět, aby zvedl hlavu a zase se mu chvíli díval do očí a jeho slova jsou přesně taková, jako si Mackenyu myslel. Usměje se, když mu Yuki řekne, jak moc se mu líbí a že si opravdu nechce jít sednout někam jinam, ale zároveň nechce, aby se tohle stalo jenom kvůli zneužití fyzické přitažlivosti. Ví, že kdyby hodně chtěl, snadno si ho celého vezme a Yuki se ani nebude bránit, ale byl by mnohem raději, kdyby to doopravdy chtěl, než kdyby mu jenom tak podlehl kvůli fyzičnu. Yuki ho opatrně políbí, neutíká, ale jeho slova Mackenyu vlastně nejsou příjemná. Ne proto, že by Yu řekl něco špatného, ale proto, že Macken nechce, aby to takhle vypadalo. Má pravdu, nebylo to tak docela fér, ale zároveň… Nadechne se, aby k tomu konečně něco řekl, ale Yuki ho velice hluboce políbí a přemýšlet v podobných chvílích je velmi složité. Sklouzne dlaněmi zpět na jeho zadek, pevně ho sevře a pošle ho klínem proti sobě, což ho přiměje k hrdelnímu povzdechu, ale prostě těch pár slov ještě říct musí a tak se donutí se od něj odtrhnout a ještě se mu podívat do očí.
"My jsme si s tebou nehráli, Yu-chan. Povídali jsme si o tobě tak, jako si s tebou on povídal o kde kom, nejspíš i o klucích vedle. Prostě ses mi zalíbil a tak jsem toho chtěl slyšet víc a čím víc jsem slyšel, tím spíš jsem chtěl vidět i tvář. Nikdy jsi přátelům neukázal pěkné spolužáky nebo spolužačky na fotce, kamarády z tábora, prostě někoho cizího? To je celá Takeshiho role. Pracoval bych na tomhle případu i bez toho všeho. Ale díky tomu, že jsem pro něj pracoval a ty vlastně taky, existovala reálná šance tě taky potkat a tak jsem řekl, že o to stojím. Nevím, jak by se to zařídilo, jestli by ti o mě pak řekl nebo ne, ale já nelituju toho, jak to nakonec dopadlo. Tedy ne s Takeshim, myslím mezi námi. Nikdy jsi o mě neslyšel a kdybych v tom sále viděl já, že ses po mě ani neohlédl, že tě prostě nezajímám, nemělo smysl ti nic z toho vyprávět. Kdybys chodil do školy a líbil se ti třeba kluk z vedlejší třídy, ale ty bys věděl, že prostě nemáš šanci, řekl bys mu o tom? Já myslím, že ne. Nikdy by se to nedozvěděl, proč taky ano? Proč za ním jít, říct mu hele líbíš se mi a zažít to odmítnutí? To se přece děje dnes a denně." Nepřijde si vážně jako nějaký stalker nebo otrapa. Tohohle byly přece plné seriály. Je to jako by se vám líbila třeba nejlepší kamarádka vaší sestry a vy věděli, že má kluka, do kterého je zamilovaná. Mlčeli byste. Ale kdyby sestra měla na stole fotku kamarádky, která je volná… vážně byste nezkusili jít alespoň okolo, co to udělá? Není si jistý, jestli to Yukimu vysvětlil dobře, jestli je to celé k pochopení, ani neví, co na to vlastně řekne, ale nějak se to stane, že už má prsty hodně daleko, tak trochu na okraji a téměř uvnitř. Měl by mu dát šanci utéct, ne ho takhle přemlouvat, ale copak mu ji dneska nedal už několikrát? A tak na nic nečeká, přitiskne ho pořádně k sobě do nového polibku a dostane se prsty ještě dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat