Aqui, Hide, Gackt, Die
+Ještě Gacktovi budu muset poděkovat, že mě zachránil před tím křížovým výslechem.+ Napadne Hideho kysele, ale pak už má trochu jiné starosti. Nařídí Uruhovi, aby slezl dolů, ale ten se mu samozřejmě vysměje. Enishi si přišel povídat, má svoje důvody a Hide je samozřejmě zná taky a když nezabral Hyde, začne šťourat jinde. Jenže v tomhle případě má strach, jestli to Die ustojí. Jednak je z úplně jiného těsta, než Hyde a jednak ani Toshyia není z nejvyrovnanějších a čert ví, jak přijme fakt, že tu někdo byl před ním, na kom Die tolik záleželo. V případě Hyda a císaře snad ani neexistovaly pochyby, že to spolu ustojí. V případě Hyda a Gackta by se obával Gacktovy reakce, ale pořád to byl voják, generál a v krizi uměl zachovat chladnou hlavu a nejspíš by mu okamžitě došlo, že minulost musí zůstat v minulosti, ale co tihle dva? Nemyslí si, že by jejich pouto bylo méně silné, ale jejich povahy byly mnohem méně stabilní a mnohem víc třaskavé. Die přivře oči, když Uruha promluví přímo na něj, ale ani za nic nerozumí tomu, co se mu snaží říct. Podle něj mu prostě přeskakuje, což si myslí v paláci asi každý. Má úctu k Hydovi a Gacktovi a tak se jim snaží pomoct, ale kdo ví, jestli má tohle nějaké řešení? Podívá se na Hyda, když Uruha začne mluvit o nějakých kresbách a není sám. Dívá se na něj taky Gackt, ale očividně ani on nechápe, o čem to Uruha mluví a pohledy všech se vrátí zase zpět k postavě na zábradlí. Když se Uruha smekne, pohnou se dopředu snad všichni najednou, ale vzápětí zase zůstanou stát, aby ho nevyprovokovali ke skoku. Die pevně stiskne čelist a podívá se na Toshiyu vedle sebe.
"Někdo běžte dolů. Dejte tam matraci nebo cokoliv." Šeptá Gackt a Aqui přikývne. Tamakiho zdá se něco napadlo a zrovna se rozhodl jednat a tak on bude ten, kdo mu pomůže a zaběhne pro změnu dolů. Utíká, co mu nohy stačí a zalarmuje služebnictvo, aby toho vynosili ven co nejvíc. Všechno, co je napadne a v co největším rozsahu, kdyby se Uruha rozhodl skočit, ať si třeba jenom zlomí nohu, ale nezabije se. Když se Toshiya podívá na Die takovým způsobem, Die zaskočeně pootevře rty a na prázdno něco řekne, ale je to jenom pokus o použití hlasu. Co má tohle být, to mu nevěří a nechá si něco nakecat od blázna na zábradlí? Gackt udělá krok dopředu a pomalu k synovi natáhne ruku, ale Hide se jí dotkne a zase ji stáhne dolů. Gackt se na něj podívá vyčítavým pohledem, ale Hide mu očima řekne, že ví, co se tady děje.
"Tohle není váš syn. Ne ten, co mluví nahlas. Už jsme spolu měli tu čest a nemyslím jen při našich palácových rozhovorech." Začne Hide s vysvětlováním, když si chce Enishi tolik povídat. Původně chtěl, aby tohle před Uruhovými otci zůstalo utajeno, protože by si snadno domysleli, co s ním chce na tom odlehlém místě udělat, ale měli odjet hned. Neměli vůbec na nic čekat. Jako kdyby toho Hide zažil málo a z ničeho se nepoučil. +Je to všechno moje vina.+ Řekne Uruhovi očima. Vidí ten děs v pozadí, vidí tu prosbu a strach o vlastní život. Die se trochu zamračí, když přeskakuje pohledem mezi Uruhou a Hidem, ale zažil v životě cosi, díky čemuž nepochybuje ani na vteřinu a potom, jak císař věří, že je Sena pořád s ním, si je jistý, že nebude pochybovat ani on. Podívá se na Akiho, který stojí poblíž Gackta a pak se pohledem pomalu vrátí k Hidemu. Hide k němu obrátí tvář a v tu chvíli je jasné, o čem si chce Uruha povídat.
"Ne." Řekne prostě a jednoduše Die.
"To ať radši skočí." Řekne a v tu chvíli to snad myslí i smrtelně vážně. Na ničem z toho mu nezáleží, Hyde s Gacktem mu musí prominout. Tohle byl jeho život, ničí jiný a žádné stvoření ho nebude nutit tuhle Pandořinu skříňku otevírat.
"Stůj! Zabiješ ho!" Nařídí mu Hide, ale Die neposlechne a zastaví ho až Gacktovy ruce. Okamžitě se mu pokusí vysmeknout.
"Stůj, kam jdeš? O čem to mluvíte?" Naléhá Gackt, ale Die se na něj ani nepodívá.
Tamaki, Aki, Hyde, Uruha, Toshiya
Hyde neskutečně umírá strachy. Samozřejmě, že věří na podobné entity, stejně jako na osud. Proto ani na vteřinu nepochybuje, že Uruha není sám a rozhodně se neprochází po zábradlí jen proto, že by ho nebavilo žít. Neví, čeho se má přichytit, aby se náhodou neodporoučel k zemi. Přišel o Senu, o císaře a teď by měl přijít ještě o Uruhu. Tak to ani náhodou. Nakrčí obočí, když dojde na kresby, které tiskne k tělu a ne, nechce se mu jít s pravdou ven, ale udělá to, pokud tím Uruhu zachrání. Udělal by úplně všechno, klidně by nabídl svůj život.
"O co ti jde? Proč otevíráš minulost? Co bylo, to bylo." Snaží se mluvit sebejistým hlasem a nechce se nechat vykolejit. O to mu jistě jde, ale proč tomu nerozumí. Uruhův pohled se stočí na něj a ozve se smích.
"Nemám rád, když jsou věci opředené tajemstvím, to se přece v rodinách nesluší. A tady je jich víc, než dost, Haido-chan." Ušklíbne se na něj a udělá několik další kroků po zábradlí. Toshiya se zatím mračí na Die a snaží se odhadnout, o co jde. Vůbec to nechápe a očividně ho to hodně štve. Nejradši by s ním zatřásl a zeptal se ho, co se tu krucinál děje a co s tím má společného. Nejde o to, že by to chtěl vědět, ale spíš o pocit, že se to, co předvádí Uruha nemůže náhodou dostat na Die. Uruha nebo spíš jeho podvědomí vnímá Hideho pohled, který snad i pochopí, ale nemůže reagovat. Hrozně rád by mu řekl, že to jeho vina není. Díky němu byl totiž poprvé svobodný, i když jen přes noc. Nikdo netušil, jak se to celé vyvine a on byl příliš slabý, než aby tomu, co ho ovládá, dokázal vzdorovat.
"Tak minulost říkáš?" Ozve se hlas Uruhy směrem k Hydovi.
"Nejsem si úplně jistý, jestli ti věřím." Tváří se naoko zamyšleně, ale pak se znovu ušklíbne.
"Ne, to ani náhodou." Udělá dalších pár vrávoravých kroků.
"Issey by asi nebyl rád, kdyby tě slyšel. Taková láska a kde je teď? U generála? A proto jsi před pár minutami brečel?" Pomalu stočí kočičí oči na Gackta, co on na to.
"Pan generál, po císaři jsi trochu klesl, smutné." Snaží se trefit do živého. Hyde vrtí hlavou, ale upřímně, sám si není jistý, co by se dělo, kdyby za ním Issey přišel, že s ním má odejít. Nechtěl to po něm nikdy a přál mu štěstí, ale kdyby to bylo jinak, co by se stalo? Cítí se zvláštně, rozhodně rozebraně.
"Ty nikdy nepochopíš, jak to všechno bylo a jak je to teď. Ani nemůžeš, jsi zlý." Obviní ho bez váhání a pak se málem rozběhne, když vidí Die.
"Die-san, prosím." Hyde očividně propadá zoufalství. Aki se snaží přijít na to, jak celou situaci vyřešit, aby se nikomu nic nestalo. Pozoruje pochod Uruhy po zábradlí a sem tam se k němu opravdu hodně přiblíží. Kdyby po něm zkusil sáhnout…Stačil by milimetr a mohl by ho zabít. Ne, to nejde. Tamaki mezitím míří do vyšších pater a rovnou do pokoje kousek nad balkónem. Může jen doufat, že to, co je uvnitř Uruhy nebude počítat s útokem z vrchu. Má pocit, že mu běh trvá příliš dlouho, ale ani za nic nezpomaluje. Uruha stočí svůj pohled na Gackta s Diem a pak i pomalu na Hideho.
"Ty ses jim vážně nepochlubil s tím, co už máš za sebou, hm? Kolik času jsi strávil s Diem a jeho…Byl to vlastně i tvůj kamarád nebo snad něco jiného?" Odmlčí se a nakloní hlavu na stranu, než stočí pohled na posledního jmenovaného.
"Řekni Die-chan, jak se ti spí s jeho krví na rukách. Jaké to bylo sledovat ho, jak díky tobě umírá. Zabil jsi někoho, kdo za tebe obětoval úplně všechno a víš, teď ti řeknu ještě jedno tajemství. Takové duše většinou nikdy nenajdou klid. Možná jsem si měl vybrat tebe, rozhodně bychom si rozuměli." V očích se zablýskne a Uruhova tvář se zkroutí bolestí, jak si to Enishi uvnitř něj užívá a Uruha se tomu brání.
"Jak bylo to jméno?" Trefuje se do jeho nitra dál a okázale ignoruje Toshiyův pohled který jasně říká, že jestli mu neřekne do pěti vteřin, o co tady jde, vyřídí to všechno po svém.
"A, už si vzpomínám. Mám trochu mizernou paměť. Pamatuješ si ho taky? Yukihiro." Nevšímá si vůbec toho, co se děje pod ním, ani nad ním. Tamaki už je na místě. Vylezl oknem a po malých výstupcích se dostal až na stříšku nad balkónem, je kratší než jeho plocha a tak na ně trochu vidí. Na Uruhu rozhodně, na Akiho jen z části. Jenže císař jakoby jeho pohled cítil a jen neznatelně se na něj koutkem oka podívá. Jestli to Tamaki zkusí a udělá co si myslí, možná se bude muset rozhodnout, koho chytit, když to nevyjde jak má.
Aqui, Hide, Gackt, Die
Hide není moc rád, když se Hyde pokouší navázat s Enishim rozhovor. On sám samozřejmě zná odpovědi na tyhle otázky a nejraději by byl, kdyby všichni prostě odešli a nechali tohle na něm, ale nemá se k tomu ani jeden z nich a on je trochu unavený, než aby na ně zvedal hlas a vyhazoval je. A Enishi začne povídat. Nejdřív se obuje do Hyda a pronese jméno císaře. Naštěstí si o tom před chvílí všichni povídali, takže si z toho nesedne na zadek alespoň Aki a Hyde je vlastně taky trochu připravený, už se málem vybrečel. Ale Gackt nic neví. Pomalu se k němu pootočí a zadívá se na něj. Gackt vypadá ještě několik dlouhých vteřin nechápavě, než mu začne plně docházet, co že to Uruha řekl. Issey by nebyl rád… taková láska… po císaři generál? Cože??? Sloužil Isseyovi už v letech, kdy byl Hyde v paláci, to ví, ale nevzpomíná si, že by ho někdy viděl a pak mu najednou mysl protne ostrý záblesk a vybaví se mu vzpomínka, která není jeho. Chytne se za čelo a málem klesne na koleno, tvář se mu zkřiví bolestí, ale vnímá jen scénku před očima. Vychází z císařských komnat a s někým se míjí. Dívá se sám na sebe a díky tomu dobře vidí i… to byl Hyde, kdo tehdy procházel okolo něj a šel k císaři. A zahlédl ho. Díval se na něj. A nikdy mu neřekl, že se už potkali. Gackt žil v představě, že se setkali až na dvoře prince Akiho. Doširoka otevřenýma očima se udiveně podívá na svou lásku. Na muže, se kterým žije a o němž vlastně… neví vůbec nic. Nezvládá nic víc, než mít otevřená ústa a očima pomalu klesne na svitky v jeho rukou, ale nenatáhne se pro ně. Je tu ještě jedna důležitá věc a to je jeho syn na zábradlí. Protože ta věc, co mluví, není on. Ano je zlá, očividně se je pokouší rozeštvat a i když netuší, co se stane, až si později s Hydem promluví, teď mají společný cíl.
"Hide-san… co je to? Jak ho vyženeme?" Procedí skrz zuby tiše. Hide kmitne obočím. Kéž by věděl jak… Během vteřiny se stane několik věcí najednou a všechnu pozornost si ukradne Die, který by prostě klidně odešel a nechal tam Uruhu napospas. A Hide ho vlastně chápe. Vždycky to byla pořádná mrcha a jenom on sám ví, co přesně prožil, jenom on sám ví, jak drahý mohl Yukihiro někomu být. A on sám ví, jaké to je ztratit životního druha. A taky chápe strach Die o tom přede všemi mluvit. Hyde se na něj doslova pověsí, drží ho vlastně i Gackt, ale Die se jim znovu a znovu pokouší vysmeknout.
"Nepros mě, nic neřeknu." Odsekne, ale v jeho hlase je patrná dávka zoufalství, kterou tam snad nikdy nikdo z nich neslyšel.
"Die-chan..." Pokusí se Hide, protože nechce nechat Uruhu zemřít.
"Je to pryč. Nepomůžeme mu, ale Uruhovi můžeme. Nezahazuj mladý život." Řekne mu tiše a Die prskne jako kočka. Dojem to na něj neudělalo. Enishi se teď pokouší provokovat Hideho, ale ten se na něj podívá neskutečně starýma očima a vypadá naprosto klidně. Enishi mu nemůže ublížit, i kdyby všem řekl, co bylo. Je to moc dávno a on je taky dávno smířený. Ne jako ostatní. V tomhle je proti nim mnohem silnější, takže mu dá Enishi pokoj a útočí na toho nejzranitelnějšího – a to je teď Die a ne Hyde.
"Tolik času to zase nebylo..." Řekne suše Hide, ale Die se začnou podlamovat kolena, když dojde na krev na jeho rukou. Prostě si tam před Hydem a Gacktem klekne zády ke všem a skloní hlavu. Jakmile dojde na to, že Yukihiro nenajde klid, přitiskne si dlaně na uši a dělá, že nikoho z nich neslyší. Jednomu by to lámalo srdce. Hidemu ne. Spíš se pokouší zachytit pohled Toshiyi a naznačit mu, že teď musí být ten silnější. Jinak je Enishi dostane oba. Yukihirovo jméno zazní naplno a Die se schoulí ještě o něco víc. Před očima má úplně všechno, hlavně to, když Yukihira dusil. Po tváři se mu svezou první slzy. A Hideho něco napadne.
"Proč to teda nezkusíš? Proč si nevyměníš těla? S Die si užiješ mnohem víc zábavy, je silný a bude ti víc po vůli. Tenhle už je vyřízený." Kývne hlavou k Uruhovi. Nikdy by nečekal, že taková pitomost zabere, ale Enishi je tak silně soustředěný na zničení téhle rodiny, že se doopravdy pokusí přeskočit. V jednu vteřinu se opět stane několik věcí. Uruhovo tělo je najednou volné, zapotácí se a padá, démon se ocitne někde v prostoru a v tu chvílí se balkónem prolétne tlaková vlna směrem od Hideho těla. Na několik vteřin vypadá vážně děsivě, jako nějaký bůh nebo temné Kami, oči mu zlatě zazáří, vlasy se rozlétnou okolo hlavy a pak je najednou klid. Hide klesne vyčerpaně na podlahu a opře se o dlaně. Asi bude zvracet. Už to předešlé vymítání mu dalo zabrat, ale Enishimu očividně taky. K Die se nedostal, ale Uruhu pustil a zase na chvíli zmizel. Uruhu… Prudce se ohlédne k zábradlí. Aqui zespodu všechno pozoruje, neslyší je, ale v jednu chvíli se Uruha zhroutí jako panenka a když to vypadá, že bude padat, Aqui tiše vykřikne a zakryje si dlaněmi oči.
"To ne!" Slyší sám sebe.
Tamaki, Aki, Hyde, Uruha, Toshiya
Hyda v prvním okamžiku nenapadlo, že by mě mlčet. Snažil se to, co je v Uruhovi zaměstnat, aby si nevzpomnělo na to, že by ho měl pustit dolů. To, co říká, ho neskutečně bolí a ví, že by byl nejradši, kdyby se mohl rozbrečet znovu, ale Hideho slova si pořád dokola opakuje v hlavě a to je to, co ho drží nad vodou. Na Gackta se v první chvíli nechce ani podívat, ale nakonec to udělá. Vůbec se mu nelíbí, co vidí v jeho tváři a pak pozná i jaké uvědomění a dojde mu, na co si nejspíš vzpomněl. Musí to být ono, nic jiného ho nenapadá. Snaží se mu očima říct, že si později promluví a všechno mu řekne a jak ho to moc mrzí, ale není si jistý, jestli to pochopí. Jestli to vůbec kdy pochopí. Nechtěl mu lhát, jenže taky nechtěl porušit slib, který kdysi dávno dal. Byl pro něj jako svatý a s Isseyovým odchodem se nic nezměnilo. Naštěstí i Gacktovi víc záleží na životě jejich syna a Hyde si nenápadně oddechne. Rychle stočí oči zpátky na Uruhu a doufá, že Hide zná způsob. Pokud to někdo dokáže, tak to bude právě on. Vkládá do něj tolik nadějí. Uruhovu pozornost už má prioritně Die, který se pořád snaží o to, aby ho poslal dolů. Enishi se královsky baví, Uruha uvnitř se neskutečně trápí za to, co ostatním provádí. Nechce to dělat, pořád bojuje, ale už mu docházejí síly. Dlouho to nevydrží a jeho tělo nejspíš taky ne. Toshyia už je taky v pohybu.
"Okamžitě ho pusťte." Sekne ledovým hlasem na ty, kteří Die drží, protože se mu to ani v nejmenším nelíbí. Teď je mu jedno, co se kdysi stalo, ale na Die nikdo takovým způsobem sahat nebude. Už už by od něj rval ruce ostatních, ale zarazí se, když vidí Die klesat na kolena. Je to neskutečně bolestivé ho takto vidět, ano i pro něj.
"Ty malej parchante." Teď obrátí vztek na Uruhu, ale pomalu mu začíná docházet obsah jeho slov a taky si dává dohromady útržky minulosti Die. Ne, je mu to jedno, v prvním okamžiku určitě.
"Víš co, běž do háje, ať si kdo si." Štěkne po Uruhovi.
"Je mi úplně jedno, co bylo předtím a i kdyby vyvraždil celou vesnici, kašlu na ně." Mluví tiše, rozhodně nekřičí, ale jeho hlas je děsivý. Přejde k Die, aby mu položil ruce na ramena, přidřepne k němu a přitáhne si ho k sobě. Jeho královna na kolenou nebude, prostě nikdy.
"Poslouchej mě." Pošeptá mu, aby ho slyšel jen on. Nadechne se pro další slova, ale to už Hide nabízí na výměnu Die. Horší pohled snad Toshiya nikdy na nikoho neposlal. Dělí ho sotva vteřiny od toho, aby zakroutil krkem první Hidemu a pak i tomu, co je v Uruhovi, i když vůbec netuší, jak by to praktikoval. Vztek jím lomcuje, ale brzo je zahnán do kouta tím, co se stane. Všichni přihlížející zůstanou hledět na Hideho, který vypadá najednou neskutečně. Jediný, kdo na něj nezírá je Tamaki nahoře nad nimi. Když má cíl, je plně soustředěný na něj a nic ho nemůže odklonit. Nesmí soupeře ani na chvíli pustit z očí a tím je teď Uruha, jen jde o jeho záchranu. Vidí jeho tělo, jak se zapotácí a prostě skočí dolů. Jeho nohy dopadnou na zábradlí vedle Uruhy, prudkým pohybem rukou ho pošle rovnou do náruče Akiho a tím sám sebe odrazí na druhou stranou. Samozřejmě, že věděl, jak dopadne a stejně to udělal. Aki hned zareaguje a chytí Uruhu, aby společně s ním klesl pomalu na zem a neublížil si.
"Už je to v pořádku, Uru-chan." Konejší ho jako první, než k nim doběhne Hyde, který se vzpamatoval z transu poměrně rychle. Odloží kresby spěšně stranou a přitáhne si Uruhu k sobě do náruče. Ten je napůl mimo sebe, jak moc vyčerpaný byl.
"Hide-san." Vydechne tiše, skrze zvláštně krojené rty.
"Omlouvám se, nezvládl jsem to. Omlouvám se všem." Je to to poslední, co zvládne říct. Je při vědomí, ale není schopný se ani pohnout, jen mu po tváři stékají slzy. Celé jeho tělo se jemně chvěje a prsty křečovitě svírá látku na paži svého otce. Tamaki vážně doufal, že se mu podaří udržet, možná se někde zachytit, ale nestalo se. Přes balkón ani neviděl, jestli je dole něco vůbec nachystáno, ale Aqui to stihl včas. Jeho tělo dopadne do měkkého. Prudký náraz je však dost citelný a na pár dlouhých vteřin má problémy se nadechnout.
"Na moři je dopad vždycky do měkkého." Myslí tím samozřejmě vodní hladinu.
"Do háje." Zanadává se, když se mu konečně podaří nadechnout a začne se s námahou přetáčet, aby se mohl zvednout aspoň na čtyři. Co však udělá první je, že se podívá nahoru. Uruhu nevidí, vedle něj taky není, takže to zvládl.
"Pak, že za trest." Ušklíbne se a nepřestane s tím. Všechno ho neskutečně bolí. Hyde se s bolestí ve tváři podívá na Hideho.
"Už je to nadobro pryč?" V otázce je jasně patrná naděje, že by mohlo být všechno v pořádku.
"Vyhnal jsi to úplně?" Prosí ho očima, aby kývl hlavou. Je znát, že toho na něj dneska už bylo vážně příliš. Toshiya mezitím posouvá Die a snaží se ho vzít do náruče, tady už nebudou ani vteřinu. Je očividně naštvaný, ale sám na sebe, že tomu nebyl schopný zabránit. Taky mu začíná docházet, co se vlastně dneska dozvěděl.
"Promluvíme si." Odtuší chladně.
"Později." Dá mu jasně najevo, že ať už to je cokoliv, počká to, dokud se nedá trochu do pořádku.
Aqui, Hide, Gackt, Die
"To nic." Řekne mu tiše. Pravdou je, že Uruha teď na vymítání není dost silný. Je si téměř jistý, že ho to zabije, ale když bude čekat, Enishi udeří zase. Nahlas však nic neřekne. Místo toho se podívá na Hyda, když se ho zeptá, jestli je to nadobro pryč a mlčky zavrtí hlavou, že ne. Bohužel… Je připravený na leknutí a bolest v jeho očích, ale začíná z toho být unavený. Gacktovy oči se mezitím posunou na odložené kresby a opatrně vezme do ruky tu vrchní. Ví moc dobře, na co se dívá, a už si dovede snad i všechno domyslet. Nepotřebuje vidět ty další. Zase ji odloží a pak vstane, aby se došel podívat na Tamakiho. Když dal Aqui dole dlaně stranou, čekal, že tu najde Uruhu, ale místo toho z nebe spadl Tamaki a to uvědomění ho doslova zmrazí na místě. Asi tak na vteřinu, než se k němu se skoro hysterickým výkřikem vrhne. Tamaki mluví, je živý, snad i celý a on ho zběsile osahává úplně všude, aby se ujistil, že nenahmatá nějakou zlomeninu. Jakmile se ujistí, že Tamaki na žádném místě nekvílí, padne mu okolo krku, v podstatě ho ještě zalehne a svírá v pevném objetí.
"Tys ho zachránil!" Šeptá mu do ucha, zatímco k nim přichází Gackt a usmívá se.
"Vidím, že Tamaki je v nejlepších rukou a v pořádku. Chtěl jsem ti poděkovat, ale udělám to pořádně, až tě nebude potřebovat princ." Řekne a sehne se, aby se ho mohl alespoň krátce dotknout na rameni. Pak ho poplácá a zase se vrátí na terasu. Zrovna sleduje Toshiyu, jak pomáhá Die, bere ho do náručí a něco mu šeptá a Die nevypadá zrovna moc nadšeně, ale společně odcházejí. Byli to oni, kdo se nejdřív pokoušeli Uruhu zabavit a zabránit jeho seskoku, ale to, co se stalo pak… O tom bude hodně přemýšlet. Dojde k císaři, sám vezme Uruhu do náruče a pomůže ho odnést do Uruhova pokoje. Dnes v noci ho bude hlídat a spát nebude, ale to neznamená, že si ve vedlejším pokoji nemůže popovídat s Hydem.
"Děkuji vám oběma." Řekne velmi pokorně Akimu, který Uruhu strhl do náruče i Hidemu, který ho vlastně zachraňuje celý čas. Pak se jim velmi hluboce ukloní i se synem na rukou a obrátí se k odchodu. Je si jistý, že oba vědí, že za nimi ještě přijde a poděkuje mnohem výrazněji a upřímněji. Teď ale potřebují všichni odpočinek a taky… některé odpovědi.
Žádné komentáře:
Okomentovat