Hromadné - Je nevšední, ale moc se snaží. - část 3.

(palác)

Tamaki, Aki, Hyde

Tama se snaží nevidět Aquiho zvědavý pohled. Asi vypadá opravdu přistiženě a neměl by, přece k tomu není důvod. Snaží se trochu vylepšit svůj výraz, ale pod očima císaře to jde opravdu špatně. Pořád je reálná šance, že to teď všechno praskne a vůbec nepochybuje o tom, že ho Aqui vyžene. V tom lepším případě zpátky na vodu. Jenže jemu se zase tak moc vracet nechce. Rozhodně ne do doby, než ho pořádně pozná a ano, bude si jistý, že je v pořádku. Má o něj přehnanou starost a neví proč. Z dalšího koktání a vyhýbavých odpovědí ho zachrání sám císař, když Aquiho vyzve, aby mu něco řekl. Pomalu na něj stočí své oko a teď je zvědavost viditelná pro změnu u něj. Když konečně zjistí, proč je nejspíš opravdu tady, na tváři se mu objeví široký úsměv a veškeré pochybnosti jsou zažehnány. Nejspíš dostane za úkol na něj dát a pozor a to udělá. Klidně nebude celou cestu spát, jen aby byl Aqui v bezpečí. 

"Tak to je naprostá paráda." Asi dvě vteřiny to vypadalo, že si Aquiho přitáhne k sobě do náruče a možná ho i zvedne nad zem, i když by se kvůli tomu musel postavit. Naštěstí ho jeho hlava včas upozorní, že tohle by na očích císaře rozhodně dělat neměl. Ukloní se tedy.

"Můj pane." Dodá rychle, aby bylo jasné, že na nic z toho nezapomněl, jen se trochu…Zdržel, tak to je. Aki naproti nim má co dělat, aby se nezačal smát. Jsou naprosto kouzelní, když se oba dva snaží zdržet prvoplánových reakcí. Vážně by ho zajímalo, jak by se chovali, kdyby tu nebyl. No nic, o tomhle radši ani přemýšlet nebude, nebo nakonec bude muset Tamakiho zavřít. Pořád je Aquiho táta. 

"Ano, máš pravdu, jsem rád, že pojedeš. A tady Tamaki mi ručí vlastním životem, že se vrátíš v pořádku." Vrhne na jmenovaného pohled, který vůbec nenaznačuje, jak to vlastně myslel. Tama se na vteřinu neuhlídá a podívá se přímo do Akiho tváře. Jenže se toho očividně nebojí a to je dobře, je v ní spíš vidět odhodlání.

"Samozřejmě, můj pane. Bude mi ctí." Ukloní se znovu tentokrát čelem až na stůl. +To už si druhý, co mi tak trochu vyhrožuje. Den by nemohl být lepší.+ Je ve své hlavě malinko ironický, ale tam může. Nahlas neřekne nic, tady je přece jen ta hranice, za kterou nestrčí ani nehet na noze. V místnosti už je ale někdo další, a když Hyde vidí, jak se mu Aqui uklání, věnuje mu to nejupřímnější pousmání. Oba dva se Akimu neskutečně povedli. Kéž by…Ale ne realitu nezmění, už se s ní prostě smířil, i když je to pořád citlivé. Tama se trochu ošívá pod Hydovým pohledem.

"Já se vždycky někde tak nějak vyskytnu." Prohodí sotva slyšitelně možný důvod, proč o tom Hyde neví. Je však opravdu rád, že ho vidí. Ano, znají se z dávných dob, kdy byl ještě dítě. Pak ale přijde na řadu pro Hyda v jistém ohledu očekávatelné téma. Čekal, kdy ten den přijde a očividně to bude dneska. Čeká otázky a u Aquiho váhání jen na moment zabloudí k Akiho očím. Vidí tam podobné pocity, jako když se sám podívá do zrcadla. Ten nepatrný odlesk, který bude vždycky patřit jen jediné osobě. 

"Dobře, tak tedy od začátku." Souhlasí a Aki už mu podstrkuje čistý kalíšek. Hyde se trochu napije a pak začne. 

"Je to už dávno, kdy jsem se dostal do harému tvého otce, Aqui-san." Tyká mu, ale to dělal vždycky. Aki mu to snad znovu odpustí.

"Teď to zní, jak kdybych měl tak tisíc let, hm." Rozesměje se krátce. Jeho oči pořád stejně hřejí.

"Byl jsem určen přímo pro císaře, i když jsem o tom ze začátku neměl ani tušení. Ale to nebylo všechno. Hodně jsem se toho naučil a poznal osoby, které v mém srdci zůstali na věky." +Nikdy jsi mi nepřestal chybět, Issey-san. Nikdy.+ Povzdechne si v duchu. 

"Tehdy to bylo větší bitevní pole, než je tomu teď. Nikdy jsi netušil, kdo na tebe co ví a musel se člověk opravdu hodně ohánět, aby vědě to důležité. Byl jsem v nebezpečí a věděl jsem o tom. Jednou, když se tvůj děda vrátil z daleké cesty, přivezl s sebou právě Senu. Byl nádherný už v té době a ano vystrašený a přesto vypadal velmi…Nebojácně. Zní to zvláštně že? Ale přesně tak mi to tehdy přišlo." Pousměje se a sklopí na chvíli pohled.

"Tvůj děda si byl jistý, že Senu našel jen z jediného důvodu. Kolovala tehdy spousta historek o čarodějnici, květech sakury, které mu našeptávaly a možná to byli i duchové." Zvedne s dokonale vážným výrazem varovně ukazováček, než se zase pousměje. 

"Podle mě to byla císařova intuice a nepletl se." Hyde v něj vždycky tolik věřil a tak věří této verzi.

"Jenže v paláci nebylo bezpečno a tak jsme odjeli do menšího sídla, kde jsem se Senou strávil spoustu času. Učil se velmi snadno, byla radost s ním žít. Stal se mi synem, o kterém jsem ani netušil, že ho budu kdy chtít. Byl dokonalý a nádherný. Všem kolem bral dech, aniž by o to vůbec usiloval. Pak přišel den, kdy jsme se měli dostat k následníku císaře. Daroval nás s nejvyššími poctami, jaké jsme si kdy ve svém postavení mohli vysloužit. Sena byl nervózní. Pořád se mě ptal, co bude dělat, pokud bude princ ošklivý nebo namyšlený." Koutkem oka zavadí o Akiho a ten se upřímně rozesměje.

"A měl pravdu. V tom prvním rozhodně." Shodí klidně sám sebe, ale proti němu si vždycky připadal jako někdo úplně obyčejný. To se ani roky nezměnilo. Hyde se musí usmát taky.

"Měl příšerný strach, ale ten ho přešel ve chvíli, kdy vstoupil do sálu. Myslím, že jsem nikdy neviděl lásku v tak nádherném vyobrazení. Nejčistší cit, který by mohl vůbec existovat. Země se přestala točit a oba dva to změnilo, pokud to smím říct." Odmlčí se na chvilku a Aki u toho pokývá hlavou.

"V ten okamžik vyšla má Hvězda. Máš pravdu. Ve všem Haido-san, úplně ve všem." Krátce si povzdechne. 

"Některé části příběhu už to znáš, kolují tady velmi často a Kamijo toho opravdu hodně napsal. Ptal ses mě však na oči. Víš, Aqui-san. Říká se, že pravou lásku ani smrt nerozdělí. Dokonce jsem v sousedních zemích slyšel pověst, která říká, že pokud těm, co se milují, spojíš nitkou prsty, najdou se v příštím životě. Věřím tomu, že je na tom něco pravdy, ale Sena odešel sám. Postavil se před útočníka a tvou matku v době, kdy tvůj otec bojoval svou první bitvu. Vyhrál a až po hodně letech jsem schopný říct, že Sena taky. Prohrál svůj boj s osudem, ale vyhrál ten tvůj. Oči jsou jeho spojení s tímto světem. Nechal tu spřízněnou duši a obětoval život za tebe. To je jeho odkaz a věřím tomu, že je část z něj ukrytá v tobě. Jen otisk, který tě bude vést a chránit. Vím, určitě, že to by rád dělal." Odmlčí se znovu a napije se. Nemůže brečet, ale nemá k tomu daleko a není sám. V očích Akiho se trochu vody zaleskne. 

"Ten náramek, který teď patří tobě, dostal Sena jako první dárek od tvého otce. Víš, kdysi se to dělávalo, jen většinou šlo o kapesník. Jenže následník trůnu nebude troškařit a rovnou vyplenil vlastní pokladnici." Koutky mu těknou nahoru.

"Samozřejmě by to byl mnohem delší příběh a spousta velmi vtipných historek. Je na tobě co budeš chtít vědět dál." Ukloní se mu a jedním dechem dopije svůj kalíšek. Tamaki se konečně probere z transu díky celému vyprávění a málem se rozesměje, jak to do sebe Hyde obrátí. Slečinka to taky nebude. Aki zatím vypadá malinko přistiženě. 

"Hm." Broukne první neurčitě. 

"Zdá se, že Hyde na mě prozradí úplně všechno. Přiznávám, šel sem tam potají a nepozorován." Přizná se Aki, že v podstatě kradl, i když ze svého a je vidět, že by se rád upřímně zasmál.

Aqui

"Tak to je naprostá paráda, můj pane? Víš, jak ta věta zní?" Aqui vyprskne do dlaně a chvíli na něj hledí. Zní proste neohrabaně, ale jeho to vážně baví. Vidí na Tamakim tu upřímnou radost, i když je to možná jenom proto, že se vrátí na cesty a na moře a nebude muset trčet tady. To bylo jedno, těší se oba a důvody může mít každý, jaké chce. Když císař pronese, že Tamaki přijde o hlavu, kdyby se snad Aquimu něco stalo, Aqui se na okamžik lekne, ale když se na Tamakiho podívá, jak ochotně s tím úkolem souhlasí i za cenu vlastního života, nechápe, že nemá ani trochu strach. Stoupne tím v jeho očích hodně vysoko. Nikdy by mu nechtěl být na přítěž. Kdokoliv jiný by mohl vycouvat nebo by se mu ta nevole a strach odrazily v očích, ale Tamaki vypadá jako někdo, komu se nikdy nemůže nic stát, jako někdo přesvědčený o vlastních schopnostech nebo někdo, kdo pro něj klidně umře. Proč by to dělal? Škoda, že nikdy nebude moci být s ním jako byl třeba Ricko s otcem… Bude se chtít vrátit… Aqui sklopí oči a na chvíli vypadá neskutečně smutně. Jen do doby, než si přisedne Hyde a oni se začnou bavit o minulosti. Aqui se musí zasmát společně s Hydem, když pronese to o vlastním možném věku. Někdy mu to tak taky připadá, ale ne proto, že by Hyde vypadal staře, on starý vlastně vůbec není. Spíš proto, že je tu s nimi tak nějak odjakživa a působí jako moudrý učitel, kam až Aquiho paměť sahá. Jako kdyby nikdy nebyl mladý a nerozvážný. 

"Tak nevím, o kom bych chtěl slyšet víc." Pípne a plaše se usměje. Hydův život musel být také nesmírně zajímavý. Svou část o sobě a Aquiho dědovi Hyde úplně přeskočí a Aqui se na něj důkladně podívá. Jsou rovnou až ve chvíli, kdy se na scéně ocitl Sena, ale tohle vyprávění je o něm a Hyde možná ani nechce mluvit o tom, co bylo před Gacktem. Jenže on by to vážně rád věděl. Kousne se do rtu a poposedne si, ale nechává Hyda mluvit. Snaží se představit někoho vyděšeného, kdo působí nebojácně. Asi to byla silná osobnost. Rozhodně ne jako on sám. Sklopí oči a už teď Senovi trochu závidí. Jestli on se nevtělil spíš do jeho sestry? Jenom z jediného důvodu, zopakuje si v duchu Hydova slova… a jakého? Hyde ten důvod tak nějak přeskočí a místo toho začne o nebezpečí v paláci, kvůli kterému museli se Senou pryč. Aqui z toho nemá šanci vyrozumět, jak důležitý jeho děda pro Hyda byl, ale později při vyprávění pochopí, že ten důvod byl jeho otec. Teď, když už harémy neexistovaly, bylo pro Aquiho složité představit si, že byl někdo někomu darován. Krátce se podívá na Tamakiho, ale ten je hodně zabraný do příběhu. Natáhne ruku a trochu upije saké. Pak se podívá na otce, když vtipkuje o vlastní tváři. Přece musí vědět, že ošklivý není? Aqui se pokusí představit si, že by někoho měli přivést jemu. Asi by se mu hlavou honily stejné myšlenky. Co když bude protivný a ošklivý… co když existuje někdo jiný, kdo už se mu teď líbí víc… co když… vyděsí sám sebe a napije se podruhé, jenom pořádně. Tak tyhle myšlenky nesmí nikdy nikdo poznat a pochopit! A pak už poslouchá o tom, jak se otec se Senou poprvé viděli, jak okamžitě věděli, že k sobě patří, jak mezi nimi ihned zafungovalo všechno, co mělo. Měl by být myšlenkami u Seny, ale není. Myslí na chvíli, kdy uviděl Tamakiho a na to, jak se na sebe podívali oni dva a nemá pocit, že by v jeho očích viděl tohle… Prudce zamrká, chce se zase napít, ale nemá čeho. Skrývat pocity je najednou hrozně těžké. Do prsou se mu hrne nečekané zklamání a neví proč. Příběh o tom, že Sena zachránil těhotnou Keiko už Aqui zná. Byl pro všechny skutečným hrdinou a on sám si neuměl představit, že by tohle dokázal, ale zachraňoval přece dítě své lásky. I když mohli být spolu… Daroval život Aquimu. Jenže Aqui už několikrát málem umřel. Byl churavý a slabé fyzické kondice a Aquiho musí nutně napadnout, jestli se Sena nevzepřel osudu a nezachraňoval ho zbytečně. Mohli být s otcem šťastní a Aqui by prostě nebyl. Nevěděli by to, umřel by moc malý. Všichni u stolu by se asi hodně divili, kdyby mu teď viděli do hlavy. Aquimu se občas stávaly podivné věci, to byla pravda. Jako tehdy s tím náramkem. Míval pocit, jako by občas náhoda až moc mlátila do očí, ale nikdy o tom nikomu neřekl. Pokradmu se podívá nejdřív na Hyda a potom na otce. Vidí moc dobře výrazy v jejich tváři, stejně jako zadržované slzy. Honem se podívá na náramek na zápěstí a udiveně si vyslechne jeho historii. Trochu se pousměje, když mu Hyde řekne, že je ten příběh mnohem delší a často i úsměvný a že se může dál ptát, ale jemu teď z vlastních myšlenek moc do smíchu není. Za to chce udělat něco velmi neprincovského, co by otec ani Hyde nemuseli rozchodit. A možná ani Tamaki. Ještě nikdy nechtěl tak moc udělat něco neuváženého, i když on si to rozmyslel vlastně moc dobře. Rychle, ale ví, co dělá. A pak se to stane. Ucítí podivný chladivý vánek na svém krku a zřetelně uslyší dlouhé, táhlé šeptání. Polije ho ledový pot, strne na místě a doširoka otevřenýma očima se podívá na ostatní. Povídají si a usmívají se a je jasné, že to nevnímají. A Aqui se bojí. Dokonce i mezi nimi se najednou hrozně bojí. +Dej mu ho.+ Slyšel to. Nezbláznil se. Bledý jako stěna se podívá bokem na Tamakiho dlaně v klíně, pak si opatrně sejme náramek od otce a prostě mu ho na ně položí. Chtěl by vstát a utéct, ale nohy má jako z olova.

Tamaki, Aki, Hyde

Tamakiho ani na vteřinu nenapadlo, jak a co vlastně vyslovil. Prostě jednal narovinu. na moři se taky na nic podobného nehrálo a on si pořád ještě zvyká. Dost, že vůbec použil nějaké oslovení, to by asi vyznělo mnohem hůř. Pomalu se podívá na Aquiho, prohlédne si jeho tvář a musí se nutně zasmát taky. +Je naprosto k sežrání.+ Pomyslí si něco, co by si rozhodně myslet neměl, ale už se tomu ani moc nebrání. 

"Z druhé strany dělám pokroky ne?" Pošeptá mu, když se trochu nenápadně nakloní. Aqui vážně nádherně voní a ještě chvíli by byl nakloněný, tak by asi provedl něco, co by ho minimálně připravilo o hlavu. Poprvé mu dojde, že cesta společně s Aquim bude rozhodně zajímavá. Jestli mu dá jen jediný malinkatý náznak, prostě zkusí své štěstí. Možná ani ven z paláce nevydrží, když si uvědomí svou vlastní povahu. Ani ve snu by ho nenapadlo, že jeho pohled nezůstaly úplně utajeny. Hyde to samozřejmě všechno vnímá a po očku pozoruje. Stočí oči na Akiho a ten se úplně neznatelně pousměje. +Hm, takže to máš posvěcené.+ Baví se nad tím v duchu, ale nahlas nic neřekne. Některé věci by prozatím měly zůstat rozhodně nevyslovené. Pak se podívá na Aquiho a shovívavě se pousměje. 

"Na další příběhy bude dost času, můj pane." Ujistí ho znovu, že nemusí mít strach za ním kdykoliv přijít. Přece jen to vypadá, že se v paláci ještě chvíli zdrží. Sám se hodně ponořil do vyprávění, a před očima mu běží spousta okamžiků, které vyplňují jeho hodně zkrácený příběh. Je toho tolik, o čem by mohl vyprávět a jsou taky věci, které se nikdy nikdo nedozví. Možná by neměl mít potřebu tajit to, co se dělo mezi ním a císařem, ale dal přece slib. Ani teď po těch letech by měl problém ho porušit. +A kresby vzal nejspíš čas.+ Proběhne mu ještě hlavou, protože dostat se k nim, tak si je pečlivě uschová. Nesměl by je nikdo najít. Silně však pochybuje, že jsou ještě vůbec na světě. Možná skončily někde spálené na prach. Znovu už by je nenamaloval, i když to zkoušel, jenže už to nebyl ten okamžik a ty pocity, jako v době kdy vznikly. Hydovi přijde, že mluví hrozně dlouho, dokonce mu řádně vyschlo v krku, ale to naštěstí vzápětí vyřeší Aki. Čekal, že Aqui přijde s otázkami, jenže se to neděje. Možná to nebylo tak zajímavé, jak si myslel. Je to koneckonců jejich historie, ne tak úplně Aquiho, i když se ho taky trochu týká. Tedy všichni jsou o tom přesvědčeni. Ani to, že se jeho poznámkám nesměje. Ostatně ne pro každého musí být dobrý vypravěč, i když se mu to nestává často. A možná to taky jen potřebuje vstřebat. Ostatně bylo to opravdu hodně informací, i když velkou část z toho osekal. 

"Aqui-san, jste v pořádku." Dělá si o ně trochu starosti a i Aki zvážní, když na něj stočí svůj pohled. Možná to nakonec nebyla ta nejlepší chvíle. Odpovědi se zdá se nedočká, za to něčeho jiného ano. Tamaki těká pohledem z jednoho na druhého, protože vůbec nic nechápe, ale když se podívá na Aquiho pochopí tu starost. Jako by ani duchem nebyl přítomný. Zrovna se chtěl natáhnout a sáhnou mu na předloktí, aby se ujistil, že je na tomto světě, ale stane se něco úplně jiného. Jeho pohyb se zastaví, když se Aqui pohne. Složí dlaně nenápadně zpátky do klína a pak očima těkne dolů, když je něco zatíží. Ani Aki, ani Hyde se ani nepohnout, ani nic neřeknou, i když to celé sledují. Samozřejmě to neunikne jejich pozornosti, ale nechtějí do toho vystupovat. Tohle je čistě Aquiho věc a není na nich, aby jeho rozhodnutí soudili. Kdyby tušili, že to neudělal tak úplně ze své vlastní hlavy, asi se budou tvářit trochu jinak. 

"Arigato, můj pane." Ozve se Tamaki ale zní to úplně jinak, než kdykoliv předtím. Je v tom opravdová pokora a úcta, kterou snad necítil k nikomu. Ukloní se mu opravdu hluboce. Pak je to on, kdy se prostě neudrží a navzdory svému chování se dotkne Aqukiho dlaně, kterou sevře v té své. Je tak drobná, ale příjemně hřeje. Moc se mu nechce ji pouštět.

"Možná by se našla vhodnější osoba, která by ho měla mít u sebe." Ozve se první s pochybami na svou vlastní osobu, i když tím nikdy netrpěl.

"Budu ho střežit až do konce svých dní." Dodá a bez sebemenších rozpaků se mu podívá to očí. Uvědomí si, že se něco děje. Nedokáže se podívat jinam a svět se na nějakou dobu prostě a jednoduše zastaví. Pro ostatní je to jen pár vteřin, jemu přijde, že do těch průzračně modrých očí kouká roky. Do detailu by dokázal popsat jakoukoliv odchylku. Tohle se mu rozhodně ještě nikdy nestalo. Dokonce mu jdou rty i nepatrně od sebe a nakonec se mu na tváři objeví něžné pousmání, když konečně oči odtrhne. Vypadá trochu rozhozeně a může za to jeho vlastní chování. Co mu ale nedojde je fakt, že Aquiho ruku prostě a jednoduše nepustil. 

"Možná ještě malinko alkoholu." Ozve se Aki a rozlije do kalíšku další dávku. Asi to nakonec budou potřebovat všichni. Jak kdyby mu došlo, že o Aquiho může opravdu přijít, jen trochu jinak, než si všichni doteď mysleli, kvůli jeho zdraví. Hyde si decentně odkašle a sáhne po kalíšku. Je asi čas odvést řeč zase trochu zpátky.

"Hide je ještě pořád v paláci? Ten by nám toho taky mohl hodně říct." Vzpomene si a taky trochu doufá, že by mohl hodně věcí vyřešit.