Hromadné - Je nevšední, ale moc se snaží. - část 5.

(palác)

Aqui, Hide

Aqui se honem podívá na Tamakiho, když mu řekne, že je krásný po Senovi, pootevře rty a chtěl by říct, aby toho nechal, ale zároveň červená a uvnitř něj se děje něco krásného. Všichni vždycky říkali, že byl Sena nádherný a jestli tak Tamakimu připadá taky, tak… Skloní pohled, cítí horko všude po těle a je pro něj docela problém sledovat, co se děje okolo, i když by teď měl naslouchat rodině kolem sebe a být co nejvíc účastný. Tamaki si začne zvedat jeho ruce ke rtům a Aqui už zase zírá jenom na něj. Má pocit, že dostane infarkt, jestli ten pohyb dokončí, ale pak na ně promluví otec, on sebou přistiženě trhne a málem se sveze pod ten nízký lakovaný stolek. Určitě by se tam vešel. Hide má dost času všechno sledovat a přemýšlet o tom, ale podívá se Hydovi do očí, když se dívá přímo na něj a zachytí i to, co chtěl říct. Nebo jsou možná tak silně propojeni myšlenkami, že si to dovede domyslet, kdo ví. Přistoupí k němu a skloní se, až ho polechtá ve tváři svými dlouhými rudými vlasy, ale tohle může slyšet jenom on. 

"Měl to být trest, ale to se nepovede. Ber to jako odměnu a ať se tu stane cokoliv, nikdy na to nemysli jinak. Když bude ta myšlenka silná, ta věc prohraje. Teď je čas vzkřísit tuhle lásku a dokázat, že Issey ti nikdy nemůže zlomit srdce, jenom ti pomoct, stejně jako Akiho drží Sena. Vidíš? Mluvit o něm ho nebolí. Musíš to tak taky udělat." Naléhá na něj. Hyde sice neví nic o tom, kdo posedl Uruhu, vlastně ani to, že je vyloženě posedlý, ale Enishi chce Hyda zničit skrze vzpomínky. Když ale nebudou bolet, ztratí nad nimi moc. Zlo nemůže tam, kde sídlí láska a dobro, ale bude to těžké a démon se bude snažit. A má velkou sílu. Zase se narovná a nechá Hyda, aby Aquimu vyprávěl ten vlastně krátký příběh. Aqui o jméně Ichiro věděl jenom z učebnice. Inoran ho samozřejmě učil, kdo to byl, ale otec o svém bratru nikdy nemluvil. Možná ho ani moc neznal. Měl docela hodně sourozenců, většina z nich žila v paláci nebo poblíž, ale nikdo z nich mu nebyl nijak blízký. Podívá se na Akiho, jestli v něm to jméno něco vyvolá, ale nevypadá to. Za to Hyde zní, že ho měl asi rád. Tenhle Ichiro byl asi hodné dítě, když o Isseyovi tak mluvil, že císař dokázal okouzlit Hyda pouhým povídáním. Vyvolá mu to úsměv ve tváři a snaží se dohlédnout na kresby v Hydových rukách. Nejraději by si je pořádně prolistoval, ale některé byly… no přece to zahlédl, když je sem nesl. 

"Hrozila ti poprava? Pro pána za co?" Vyděsí se Aqui. Tak o tomhle nikdy neslyšel a chvíli ho to zaměstnává mnohem víc, než popis aury jeho děda. Takovou on mít nikdy nebude. Proč jen musí vypadat takto, místo aby šel ve stopách své dynastie? Už chápe pochyby lidí okolo a vlastně se jim nediví. Vlastně se jim nedivil nikdy. Znovu se pousměje, když dojde na Isseyovu hravost a nejen on. Koutek se zvedne i Hidemu. Zrovna tuhle vlastnost by u dědy Aqui nečekal, ale dělá ho to o něco více lidským. Jinak působí jako nějaký bůh z nebes. Silně mu zaimponuje Isseyova spravedlnost a to, že se nenechal nikým ovlivnit, i když byl Hyde už odsouzený. Taky mohl říct, že ho to nezajímá a věří svým lidem, ale on si zdá se všechno ověřoval. Hyde byl tehdy jen konkubína a stejně… A pak dojde na to, že nešlo skrývat jejich city. 

"Ne, to skutečně není možné." Pípne, protože to právě prožívá a nejspíš se před svou rodinou uvaří zaživa. Tu narážku na loďku přirozeně nepochopí, ale podívá se na otce, jako by mu mohl říct víc. Koneckonců i Tamaki měl silné spojení s vodním elementem. Nic se však nedozví a Hyde promluví přímo na něj. Přikývne na všechna jeho neskutečná slova a najednou je mu tento ztracený člen rodiny blíž, než dřív. Je mu líto, že ho nikdy nepoznal, ale zároveň je dělila jedna generace. Za to Aki byl jeho syn. Co se asi honí jeho hlavou, teď, když si vyslechl tak silné vyprávění? Důkladně pozoruje jeho tvář, dokud to není neslušné. Tohle všechno pro něj vlastně muselo znamenat mnohem víc, než pro Aquiho. Strach, který se vzápětí objeví v Akiho tváři, Aqui sám nepostřehne. Prostě si to nedovede domyslet. Za to Hide ano a je to vlastně pochopitelné. Jenže ani on neví, jak tohle skončí. Jedno je jisté. Něco stáhlo Tamakiho kroky z lodi a nejspíš se tam jen tak nevrátí. Ne tak, jako dřív. Má žít v paláci šťastně až do smrti? Nemyslí si… je to především skvělý bojovník. Takže Aqui bude potřebovat ochranu. Před kým? Kdyby Aqui jenom tušil, jaký pohled si právě vyměňují Aki s Tamakim, asi by od Tamakiho utíkal, jak nejdál by to šlo, aby se mu nic nestalo. Takhle ale v jeho mysli zůstane příjemná bezstarostnost. 

"Už jsem dlouho nic nepil, vyschlo mi v krku." Protne ticho Hide a natáhne se po lahvi, ze které se nalévá saké do kalíšku. Má v plánu tohle všechno pořádně zapít, než se vrhne na Uruhu. 

"Už těch řečiček nechte, nedá se na vás dívat. Mrtví jsou sice živější, než by měli, ale to neznamená, že nemáte žít teď. Běž, Sena-chan, mazej pryč." Mává rukou ve vzduchu a škoda, že nemůže vidět jeho výraz.

Tamaki, Aki, Hyde

Tamaki je dokonale polapen modří v Aquiho očích. Tolik tesknil po moři a blankytně modrém obzoru. Až teď mu pořádně došlo, že ho má celou dobu přímo u sebe. Aquiho oči jsou naprosto nádherné a přísahal by, že jen díky nim slyší šumění vody, jak objímá příď lodě. A vzápětí ho společně s tou myšlenkou naplní zvláštní pocit, který dosud neznal. Jak kdyby se konečně vrátil domů, ale opravdu ne jen na místo, které zná a kde je zvyklý skládat hlavu. Tohle se mu ještě nestalo. Usměje se ještě víc, když se Aqui tak hezky červená a je jasné, že si podobné komplimenty nenechá jen tak od cesty. Vlastně je mu líto, že teď nejsou sami, protože by ho minimálně pohladil po tváři, možná přitáhl víc k sobě. Nemá k tomu daleko a brání mu v tom jen místnost plná lidí. Jeho ruce jen tak nepustí, ale ohlédne se stejně jako Aqui. Hide už se přiblíží k Hydovi. Ten trochu strne, protože vůbec netuší, proč jde blíž a je tak trochu vyděšený sám sebou a zároveň ho na pomyslná kolena dostávají myšlenky a vzpomínky. Jak kdyby mu tu bolest na celé roky někdo vzal, jak pečlivě ji zamkl a teď mu ji vracel. Začne samozřejmě přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdyby se tenkrát rozhodli jinak. Třeba by to dopadlo mnohem lépe a kami je trestali za to, že nepokračovali v daném souznění a odnesl to Sena a vlastně i Aki. Zaplavují ho temnější myšlenky, aniž by tušil, že to vyloženě jen práce jeho hlavy, ale že to je díky dlouholeté přítomnosti Uruhy v jeho blízkosti. Teď jakoby se prolomila hradba a nutí ho tohle všechno prožívat. Zvedne k Hidemu zranitelný pohled s mírně pootevřenými rty a zadívá se mu upřeně do očí, jak kdyby u něj hledal spásu. Ani mu není schopný na to nic říct, jen pocítí zvláštní příval nové energie. Není jí moc, jen obtížně probourává temnotu, ale když už vidí to světýlko, snad se ho zvládne chytnout. Kývne rozhodněji hlavou a poděkuje mu náznakem rtů, společně s lehkou úklonou hlavou. Pokusí se, ale není si jistý, jak moc velký účinek to bude mít. Nakonec asi opravdu mělo, protože je schopný vyprávět o společných chvílích. Vážně se mu uleví. 

"Obvinili mě ze smrti Ichira. Byl to pečlivě naplánované, aby to padlo na mou hlavu. Naštěstí ne zas tak pečlivě. Hrozně jsem ho tehdy oplakal. Nedokázal jsem pochopit, proč někdo obětoval tak mladý život jen kvůli tomu, aby se mě zbavil. Vlastně mě výčitky nikdy úplně neopustili. Už jen proto, že to bylo kvůli mně." Povzdechne si a je znát, že nelže.

"O tom jsem vůbec neměl ani ponětí." Ozve se Akiho hlas, který zní naprat nevěřícně. Možná by se neměl divit, stačí si jen vzpomenout, co udělala jeho matka.

"Zdá se, že se kolem nás vždycky hromadili lidí, kteří byli schopní úplně všeho a ne v tom dobrém slova smyslu." I pro něj jsou vzpomínky zvláštní, některé trochu bolí a jiné jsou zalité sluncem. Hyde se znovu zadívá na kresby a skončí u té, kde Issey spí. Namaloval ji jednou nad ránem po promilované noci. Issey byl tehdy pryč a když se vrátil…Hyde byl opravdu šťastný, že za ním přišel a že je v pořádku. Nechá víčka pomalu klesnout i přes fakt, že tu není sám a po chvíli mu na tváři vyvstane upřímný úsměv. Jeho hlava vymýšlí různé věci, ale v ten okamžik jakoby cítil ruku na svém rameni a taky prsty probírají se v jeho vlasech. Zvládne to, nenechá se negativními pocity ovládnout. Ostatně má v sobě přece část tygra, kterou kdysi dostal. Ten by se nikdy nenechal. +Promiň, nikdy jsem tě nechtěl zklamat a neudělám to ani tentokrát.+ Omluví se Isseyovi v myšlenkách a když oči otevře vy mnohem jistější sám sebou než před chvílí.

"Vzpomínky jsou dobrá věc." Tamakiho dostanou obavy jen na chvíli. Místo toho, aby začal třeba panikařit nebo cokoliv podobného, se jen přisune víc k Aquimu, jakoby všechny i ty duchy vyzýval, že ho můžou zkusit od něj odtrhnout. Nemohl by s nimi bojovat a stejně by to zkusil, kdyby Aquimu něco hrozilo. Prostě se nebojí a nikdy nebude. Typický pud sebezáchovy, který měla většina lidí, postrádal. Dokázal dost dobře vyhodnotit situaci, ale spíš v tom smyslu, že hledal slabá místa. Tady žádná nejsou, ale na tom nezáleží. Trochu přidrzle posune kalíšek blíž k Hidemu a nejen ten svůj. Aqui by asi taky rád panáka.

"Myslím, že jsme zralí na celou lahev úplně všichni." Ozve se císař, a kdo by mu odporoval, že ano. Pak se ale zatváří překvapeně, když Hide pošle Senu pryč. 

"Toho mi tu nech, víš, jak by se hrozně vztekal, kdybys mu tohle řekl do očí." Obrátí to všechno na veselejší notu. Možná to bude ten nejlepší lék na všechny nezvané hosty. Ne, bez Hideho zásahu je nevyženou, ale třeba mu tím trochu pomůžou. 

"Spíš by mu píchl špendlík do oka. Asi do obou." Přisadí se Hyde a podívá se pobaveně na Hideho.

"Věř mi, že Sena byl sice kvítek sakury, ale naštvat si ho nechtěl." Dojde na další vzpomínky.

"A vlastně Hide-san, jak se ti daří, když pominut to, že jsi tady?" Zeptá se ho Hyde zvědavě.

"Slyšel jsem, že teď pobýváš vlastně nedaleko. Mám pocit, že to bylo někde poblíž Tajiho. Znáš ho dobře? Často se u něj staví Die s Toshiyou." Nakloní hlavu mírně na stranu.

"Toshiya si stěžoval, že některé jeho kontakty nechtějí kolem ani projíždět a cesta jim tak trvá." Zajiskří mu v očích. To už se zase neuhlídá Tamaki a možná je to trochu i tím alkoholem. 

"A to ještě zbytek paláce stojí, když jemu se nedaří?" Myslel si, že to řekl potichu, ale v tu chvíli se na něj Aki podívá. Má sto chutí rychle vyskočit, vytáhnout Aquiho na nohy a utéct s ním jako malý kluk. Dokonce k němu těkne očima, jakoby ho prosil o záchranu. Nebojí se, ale svou hlavu má rád.

"Hm, tak to si cestování s Toshiyou rozhodně užiješ. Na takových výletech většinou něco málo nejde podle plánu. Asi mu řeknu, aby tě v podobných problémech pořádně využil." Narovná se trochu, aby Tamakiho ani nenapadlo protestovat. Snaží se nevidět Hyda, který se snaží nesmát.

Aqui, Hide, Gackt

Hide pro Hyda momentálně nemůže udělat víc, než mu poradit, ale ví moc dobře, jak těžké je odolávat temnotě, když je všude kolem vás. Dovede být opravdu silná a velmi výmluvná, obzvlášť, když o sobě sami pochybujete. Mohl jít a všechny otevřeně varovat, všem všechno říct, ale od toho on na světě nebyl. Nemohl všechny spasit ani zachránit a kami by se nelíbilo, kdyby to dělal. Hodně rychle by se ho zbavili. Tyhle Hydovy oči už viděl mnohokrát, byl proti nim do jisté míry imunní. Kromě toho nikdo nemohl vědět lépe než on, jaké to je, když vám někdo jako Enishi sebere to nejcennější, co máte. Jakmile se začne mluvit o Ichirovi, Hide se přesune k oknu a prostě se usadí na parapet a chvíli tam jenom tak popíjí. Ztrácí se ve vlastních myšlenkách a vzpomínkách, zatímco Aqui už třeští oči na Hyda. Jeho že někdo obvinil z vraždy císařského syna? Jak kdy mohl? Pusu má otevřenou dokořán a obraz jeho dědečka to najednou vykreslí lépe, než cokoliv jiného. Kdyby jemu zemřelo dítě, dokázal by obviněného takto vyslechnout a zprostit ho viny? Dokázal by se do něj potom navíc zamilovat? A jak mohl Issey vědět, že se neplete? Stejně to riskoval? Oni Hyda znají a všichni by za něj dali ruku do ohně, ale tehdy to byl cizí člověk. Dokonce ani jeho otec o tomto incidentu nikdy neslyšel, ale zažil vlastní. Díky tomu teď Aqui nemá žádné prarodiče. S úsměvem a poděkováním v očích přijme od Tamakiho další kalíšek se saké, zatímco k němu dolehne Hideho smích. Otec by se mohl zlobit, že Senu vyhazuje, ale místo toho to otočil ve tip. On by se Sena asi stejně nenechal. 

"Vlastně… jsem ho nikdy neviděl." Zamýšlí se Hide. Senu k němu nikdy nikdo nepřivezl ani on sám nenavštívil Hyda nebo jeho, když bydleli společně. 

"Ale už teď se mi líbí." Dodá na to píchání špendlíků do očí a zvedne lahev k novému přípitku společně s ostatními. A pak dojde řeč na něj Taijiho rodinu a jemu málem zaskočí. 

"Vážně?" Protáhne do úšklebku, co se tak povídá o tom, kde bydlí a šklebí se na lahev, jako by to byl Toshiya osobně. Náhodou tu rodinu zná docela dobře. Náhodou se do té rodiny tak trochu připletl a… +Ne, o tom jim nic neříkej. Nikdy jim o tom nic neříkej. Pro všechny Kami, Toshiya a Die jsou babička a dědeček mého dítěte!+ Vážně mu to došlo až teď a málem z toho okna spadne. Jak se zastaví o chodidlo, přišlápne si kus oblečení a div se tam i nesvlékne, ale teatrálním gestem hodí látku zpátky na rameno a tváří se, že nic. Vždycky se choval dost divně na to, aby to teď někoho překvapovalo, ale zřetelně cítí Aquiho pohled a vsadil by si, že má pusu až pod stolkem. 

"No co je." Udeří na něj a Aqui neví, kam s očima. 

"Bydlel jsem tam mnohem dřív, než Toshiyovi tahle cesta připadala důležitá." Nafoukne tváře. 

"No jistě, kněz Taiji, kdo by o něm neslyšel… vy ho přece znáte dobře, ne? Přece jsi nezapomněl na sladkého Shinyu, Aki-chan. A co Ruki? Zajde občas?" Teď od sebe úmyslně odvrací pozornost a přitahuje ji k císaři a jeho bývalým favoritům. Vsadí se, že o tomhle tady taky ledaskdo neslyšel. A rozhodně neprozradí, jak to ví. 

"Sena si stěžoval. Konkurence a tak dále..." 

"Konkurence?" Vpadne do toho Aqui a vytřeští oči na tátu. On měl něco se Shinyou a Rukim??? Často zapomíná, co znamenaly ty harémy. 

"Co, Hydo-chan, nechybí ti ty války?" Pokračuje Hide a ignoruje původní otázku, zatímco Aki se očividně snaží setřepat téma na Tamakiho a Hide se spokojeně usměje. A je po problémech. Jenže ne na dlouho. 

"Promiňte!" Do pokoje vpadne Gackt a jeho úklona je hodně rychlá. Hide se lekne a střelí pohledem k Hydovi, jako by vedle něj seděl Issey osobě a zrovna se ocumlávali. Nikdo tam samozřejmě není. 

"Co je, vypadáš nějak vážně." Rýpe Hide, který už má trochu přihnuto a Gaktovy oči zakotví na Akim a Hydovi. Ani nechce vědět, co je tohle za sedánek, když jsou tu Hide a Tamaki. A kde je malá Mei? Tu nepozvali? 

"Musíte jít se mnou. Uruha stojí na zábradlí velkého balkónu a obávám se, že se Die nenechá přemluvit, aby ho dole chytal do vlastního kimona, prý by se potrhalo." Řekne jim. 

"Je tam s ním Toshiya a snaží se ho přemluvit, aby slezl, ale nemá to žádný efekt." Hide hned ví, o co jde a rozeběhne se ke dveřím, ale ta rovnováha… Trochu do Gackta vrazí, než se mu ho podaří oběhnout. 

"Po kom jsi tak vyrostl, jenom překážíš!" Vynadá mu ještě, než zmizí na chodbě a v tu ránu jsou jim všichni v patách. Gackt protočí očima, ale běží hned za Hidem. 

"Jestli ho budeš přemlouvat zrovna ty, tak jsem nemusel vážit cestu." Vrátí mu rýpnutí. 

"No dobře, já zase pojedu, ale je to tvoje dítě, myslel jsem si, že jsi ten nejpovolanější, abys ho ukecal a ono nic, tak ti asi nezbude, než mě hezky poprosit." Vrátí mu to Hide. 

"Nech toho!" Namíří na něj Gackt prstem. 

"Žádné děti neposlouchají rodiče." 

"Jo, tvoje babička vyprávěla." Vběhnou společně na balkón. 

"Hned ho pusť!" Zaburácí Hide na Uruhova záda a Gackt má pocit, že mu jednu vrazí pěstí. Co to mele? Kdo má koho pustit? Hide se mračí jako peklo. Myslel si, že ten souboj byl pro démona náročnější, že se hned tak nevrátí a heleme se. Enishi má očividně v plánu nakousnout ještě něco, když už začal s těmi kresbami a nepovedlo se.

Tamaki, Aki, Hyde, Uruha, Toshiya

Hyde je hrozně vděčný za Hideho slova, kterými mu dodal trochu směr. Potřeboval ho, aby se po tom všem víc obrnil. Nechce, aby se za něj musel Issey stydět, že není schopný tomu vzdorovat. Dokáže to kvůli němu a taky kvůli své vlastní rodině. Uruha ho potřebuje, teď ze všeho nejvíc, nemůže se hroutit. Aquiho reakce na to, co se v minulosti dělo, jsou…Asi se to dalo čekat. Tehdy byla doba úplně jiné, dnes má pocit, že je to všechno klidnější. Nejspíš je to jen zdání, protože není v centru dění, jako byl dřív a po boku císaře. Pořád se ale snaží zjistit, co se kolem děje. Stočí oči na Hideho. V tu dobu ho ani on sám neznal a tak je pochopitelné, že se se Senou nepotkal. Byla by to hodně velká náhody, kdyby se u něj nachomýtl třeba před tím, než ho Issey přivedl. 

"Jsem si jistý, že by se ti líbil." Ujistí Hideho, že má správný odhad. Sena byl prostě…Nedokázal by slovy přesně popsat, jak moc ho miloval, jen trochu jinak, než muže, kteří do jeho života přišli. Hyde ho zkoumá pohled, když dojde na Taijiho a Aki začíná být taky zvědavý, jak dalece je Hide propletený s jeho rodinou. Ano, vnímá je tak všechny do jednoho. Nemůže to být jinak, když společně zažili tolik věcí. Stýská se mu, vždycky to tak bylo a samozřejmě do toho počítá i Rukiho, ale každý má svůj život. Nejde to jinak, nemůžou být napořád spolu. Obočí snad všech jde nahoru, když se Hide málem přerazí. Aki tomu asi zase nevěnuje takovou pozornost. Tamaki má co dělat, aby se upřímně nerozesmál, a očima se ptá všech, jestli je tohle normální. Ale Hyde ne. Propaluje Hideho zkoumavým pohledem, jak kdyby měl něco tušit. Ne, neví nic, ale rád by tomu přišel na kloub. Tady prostě něco zavání, na to má nos. Rád by měl víc času, aby se k tomu mohl dostat, ale začíná mu být jasné, že se tomu tématu bude Hide vyhýbat. Aki se snad na vteřinu zatváří přistiženě. O jitých věcech opravdu nikdy nemluvil, ale měl pro ty dva prostě slabost.

"Jsou některé věci, které už do této země nepatří, Hide-san. Ale přiznávám, že mi chybí oba. Přátel, opravdových přátel není nikdy dost." Postaví se mu tomu čelem. 

"Měl jsem vlastně velké štěstí, že mi osud poslal do cesty takové klenoty. I když mi nikdy nepatřily." Pousměje se a podívá se na Aquiho. Jednou mu o tom všem asi taky poví, když bude mít příležitost. V Hydovi roste podezření na větší podraz, když zmíní i jeho. 

"Jsem rád, že je mír. Ale nevyhýbám se tomu tématu, jen mám spíš pocit, že ty ano." Dlouhý čas trávil tím, že se snažil odhadnout, kdo si co myslí. Hide ho jen tak neoblafne. Už by šel do útoku, ale v tom se objeví Gackt. V Hydovi dost zatrne a dělí ho jen vteřiny od toho, aby se odporoučel k zemi. Přitiskne k hrudi kresby, aby nebyly hned vidět. Tohle by s ním asi radši probral v soukromí. Jestli teda vůbec sebere odvahu. Tamaki se v podstatě na nohou hned. Ten vpád v něm zapnul podvědomý instinkt a už stojí před Aquim, kdyby mu chtěl náhodou někdo ublížit. Tyto reakce bude muset začít trochu krotit, jinak za chvíli zabije i sloužící, kteří se nečekaně objeví.

"Cože?" Vyjekne Hyde a v jeho očích se objeví naprosté zoufalství. Tentokrát se málem přerazí on, jak se snaží vyhrabat v kimonu na nohy a rozběhnout se tím směrem. Tamaki pomáhá Aquimu na nohy a Aki už se taky zvedá. Jindy by se asi všichni zasmáli jejich popichování, ale teď na to nemá nikdo myšlenky. Hyde málem umře na místě, když vidí Uruhu balancovat na zábradlí. Ten je částečně mimo sebe, přesto se na jeho tváři objeví děsivý úsměv. Jak kdyby jeho tělo samo sobě nevládlo, ale oči jsou jeho. Byl v pokoji a chystal se na cestu, když se to stalo. Zničehonic ho sevřela příšerná křeč a pak už se nedokázal pohnout, kam chtěl. Věděl co se kolem něj děje a o to to bylo děsivější. Ne, že by mu vadila výška, ale když balancujete na zábradlí…Vážně nechtěl umírat. Když zaslechne hlas Hideho, v očích se mu mihne naděje. Chtěl by slézt a jít za ním, aby mu pomohl, ale nejde to. Místo toho udělá pár nebezpečných kroků po zábradlí a z jeho rtů vyjde tiché zasmání.

"Proč bych měl? Krásně jsme se tu sešli. Vidím tu všechny." Nakloní se dolů, aby na ně viděl.

"Krásný výhled opravdu." Zase na chvíli začne nebezpečně balancovat na okraji.

"Můžeme si hezky popovídat, že Die-chan." Ozve se Uruhův hlas, ale zní trochu jinak. Ohlédne se na Hyda, který se chvěje strachy o svého syna.

"Haido-chan, ty taky. No výborně. Těch kreseb by byla škoda, kdyby je nikdo neviděl. Ukážeš mu je?" Kývne hlavou ke Gacktovi a zase se zasměje. V tu chvíli se Uruhovi smýkne noha a jen tak tak to ustojí. Po tváři mu stékají slzy, ale dolů ho jen tak očividně nepustí. Tamaki mezitím stojí kousek do Aquiho v podstatě z povzdálí. Rozhlíží se kolem a hledá možnou cestu. Kdyby byl o kousek výš, mohl by ho se skokem strhnout zpátky, ale odkud. Přeostří na kraj střechy kousek od Uruhy. Je možné, že by mu to nemuselo vyjít, ale za pokus to stojí.

"Hned jsem zpátky." Pošeptá Aquimu a zmizí za ním v chodbách. Musí být dost rychlý. 

"O co mu jde?" Vrčí už Toshiya nejvíc ho štve, že nemůže nic udělat. Podívá se na Die a skoro děsivým pohledem mu naznačuje, aby k tomu řekl, co má. Očividně je tu něco, co nikdo neví.