Hromadné - Je nevšední, ale moc se snaží. - část 4.

(palác)

Aqui, Hide

V uších mu zazní Tamakiho poděkování, ale není si tak docela jistý, jestli to udělal Sena nebo on sám. Jistě, chtěl by to udělat, v tom má jasno, ale kdyby mu to Sena nepošeptal, nerozhoupal by se. Znamená to, že je tady? Přesune pohled na Akiho. Jak to, že ho necítí zrovna otec? Mírně sebou trhne a posune pohled zase zpátky k Tamakimu, když ho chytí za ruku. Je to konejšivé držení, jemné a něžné. 

"To těžko." Hlesne Aqui, čímž vlastně přede všemi přizná svoje city a taky cítí, jak rudne v obličeji. Není si jistý, jestli se otci líbí, že náramek, který pro něj tolik znamená, půjde z paláce a s někým, kdo ani není jejich rodinou, ale nešlo to jinak. A jakmile ho zajmou Tamakiho oči, najednou to ucítí taky. To, co mu císař před chvílí vyprávěl o tom, když se potkají dva, co k sobě patří. Jenom se to nestalo tehdy na té chodbě, ale děje se to teď. Potřebovali trochu víc času, protože oni nejsou ani Sena ani Aki a prožívají věci jinak. Dívají se na sebe snad celé věky a on může jenom doufat, že Tamaki cítí to samé, co on sám. Tu chvilku přeruší až Akiho hlas, když oznámí, že je čas na trochu víc alkoholu. Asi musí zapít, co Aqui před chvílí provedl a jak se dívá na jednoho nenapravitelného námořníka. Žádná vychovaná konkubína jenom pro něj to vážně není. Možná se mu to vůbec nelíbí. Raději se na něj nechce ani podívat. Nakonec se ozve právě Hyde a jakmile vysloví to jméno, ozve se služebná s dalším vyrušením. O moc víc toho říct nestačí, protože promluví hlas jedné konkrétní zmíněné osoby. 

"Hide v paláci ještě je. Všude tě hledám a řekli mi, že budeš u císaře." Přelétne všechny zúčastněné pohledem. 

"Zajímavé." Řekne jim, aniž by jim vysvětlil, co přesně tím myslí. Jenom se trochu ušklíbne nebo snad usměje. 

"Už vím, co s ním je a slíbil jsem mu, že mu pomůžu. Ale tady to udělat nemůžu." Zakotví pohled na chvíli na Aquim. Jeho sestra tady kupodivu není, za to je tady Tamaki. Pak se znovu podívá na Hyda. 

"Nechci, aby nás za žádnou cenu někdo rušil nebo hledal. Je to podmínka. Měli byste to s Gacktem vědět." Neví, jestli rozvíjet, co přesně se Uruhovi stalo a kdo přesně ho vlastně posedl. Ani tu teď nechce vytahovat, že vymítání se v žádném případě nemusí povést. 

"Copak je, Aqui-chan?" Zeptá se ho skoro něžně, ale on moc dobře ví, kdo ještě je teď v téhle místnosti. 

"Co jsi viděl?" Zeptá se ho a Aqui viditelně pobledne. 

"Ukaž mi to." Pobízí ho Hide a Aqui skutečně začne vstávat. Přejde k otcově pracovnímu stolu, na krátko se na něj omluvně podívá, že mu sahá na věci a pak si vezme pero a papír. Chvíli kreslí a pak ho z ničeho nic napadne otevřít šuplík. Zcela intuitivně do něj sáhne a to, co uvidí je… 

"Tohle… no tohle… totiž..." Zrudne úplně a Hide k němu zaujatě přejde. V dlaních si prolistuje jisté konkrétní kresby. A ne, nemyslí si, že by o nich Aki věděl. Pomalu je donese ke stolu a podá je jejich vlastnímu autorovi. 

"Dějí se tu divné věci, že?" Prohodí a vrátí se k Aquimu, aby si převzal obrázek i od něj. Ten přinese pro změnu Akimu. Jsou na něm oči. Senovy oči a velmi výstižně provedené. Není pochyb o tom, co Aqui před chvílí prožil, jenom Hide znovu ucítí to známé píchnutí, že teď se všichni zblázní a budou chtít mluvit se zesnulými. Jestli je Sena tady, asi by to i šlo, ale nemyslí si, že by to císaři přineslo něco dobrého, takže to nahlas rozhodně nenavrhne. 

"Hide-san..." Ozve se tiše Aqui a Hide se po něm ohlédne. Pokrčí ramenem a znovu se ušklíbne nebo usměje. Všichni chtějí odpovědi… pořád a pořád…

Tamaki, Aki, Hyde

Tamaki se zatváří nadmíru překvapeně, když zaslechne Aquiho slova. Nenašel by nikoho lepšího, než je on? Opravdu ne? Něco v jeho hrudi se příjemně rozhoří a…Už si plně uvědomuje, že kvůli němu klidně obrátí celý svět, jen aby se měl dobře a nikdo mu neublížil. Během chvilky, kdy si koukají navzájem do očí, nevnímá nic jiného. Pro tuto chvíli, okolní svět úplně zmizel. Kdyby mu někdo před nějakou dobou řekl, co se stane, nevěřil by mu. Jenže teď to cítí a vnímá úplně jinak. Jeho nejlepší rozhodnutí v životě bylo to, že se dostal až k němu. I kdyby ho to mělo stát hlavu, nerozhodl by se jinak. Aqui se mu neskutečně líbil už od první chvíle, ale teď už to není jen fyzická přitažlivost. Vlastně nebyla od úplně začátku, jen to nedokázal plně rozpoznat. Teď to opravdu cítí. 

"Aqui-chan." Jen zlehka pohne rty, ale nejspíš ho slyší jen on a to je dobře. Už tak překročil mílovými kroky hranice, ale nešlo to jinak. Vůbec neví, co by měl dělat, až osamí a uvědomuje si, že z toho má trému. Jenže pak se celá atmosféra částečně rozplyne, když se do místnosti dostane ještě někdo. Aki vypadá trochu vykolejen a zároveň…Nepřál si pro svého syna přesně něco takového? Jen trochu nepočítal s tím, jaký by to třeba jednou mohlo být dopad. Jenže Aqui už je dost velký na to, aby se rozhodoval sám. Musí, je to celé jen na něm, a pokud odmítne následovat své určení, neudělá s tím vůbec nic. Mohl by, měl by, jenže nechce. Ví, jak náročné je být císařem a kdyby svým dětem mohl vybrat život, nebude to tento. Je rád, že se mají dobře a netrápí je starosti běžných lidí, přesto to není jednoduché. Hyde se ohlédne ke dveřím, když se v nich objeví Hide. Jde snad jako na zavolanou. Jak jen to dělá? Zatváří se překvapeně, když mu Hide sdělí, že ví, co se s Uruhou děje. V Hydových očích je vidět patrná naděje. Jenže se mu jeho další slova vůbec nelíbí. Uruha byl jeden z podstatných důvodů, proč se po smrti začal svět obracet k lepšímu. Ano, měl Gackta, ale pořád mu chyběla jistá starost, kterou jemu nemohl věnovat. Vychovali Uruhu jako vlastního syna a jejich láska neměla hranice. Nadechne se, jakoby mu chtěl odporovat, ale věří mu natolik, že nakonec přikývne.

"Dobře, Hide-san. Věříme ti oba dva, prosím zachraň ho." Podívá se mu posmutněle do očí a je znát, jak velkou důvěru v něj má. Jenže vzápětí vyvede z míry úplně všechny, když mluví na Aquiho. Očividně nikdo z nich neví, co se tu před chvíli odehrálo. Pozorují Aquiho a Tamaki musí hodně přemáhat nutkání, aby ho nepopadl za ruku a nestáhl k sobě. Nelíbí se mu to ani v nejmenším a Aqui vypadá dost vykolejeně na to, aby ho začal bránit. Dokonce pozvedne i svou dlaň, ale nakonec ji zase stáhne. Je jich tu dost, a kdyby se dělo něco nepatřičné, jistě mu pomůžou. Ani jednomu z nich to pořád nedochází, dokud Aqui nevytáhne jisté svázané svitky. Hyde na vteřinu strne, protože to vypadá přesně jako…To je přece hloupost. Aki se snaží nahlédnout, kousek přece jen viděl a ne, nemohl se splést. Hydovi se chvěje ruka, když si svitky převezme. Volnou dlaň si přiloží na rty. Je to tak dlouho, a přesto to s ním neskutečně zacloumá. Jeho památky na věci, které se staly. Najednou jak kdyby měl všechny vzpomínky, které v sobě zavřel, jak slíbil císaři před očima. Vidí ho předním klečet a... +Issey-koi.+ Zastaví se na stránce, kde císař leží a na hrudi má velkého tygra. Svítí mezi jizvami z bitev a je...Ozve se prudší nadechnutí.

"Já se moc omlouvám, můj pane." Ukloní se zlehka Akimu. Tohle se mu nemělo stát, některé věci měly prostě zůstat utajeny. 

"Musím odejít, je mi líto." Začne se dost nezdvořile zvedat na nohy, čímž ukazuje všem, v jakém je rozpoložení, musí prostě zmizet. Aki má zatím oči přikované k papíru, který maluje Aqui a Senovy oči má před těmi svými. Jakoby se na něj dívali. Hyde ho z jeho rozpoložení malinko vytrhne. Hned se nakloní, aby ho rukou na jeho předloktí zastavil. 

"Počkej přece. Není důvod, abys odcházel." Snaží se ho zastavit.

"Nikdo ti tvé rozpoložení nebude mít za zlé. Netušil jsem, že…" +Jste si byli tak moc blízko.+ Jenže teď, když zahlédl kousek kreseb, se mu začínají matně vybavovat vzpomínky. Přece je viděl spolu. Až teď mu docházelo, jak se na něj Hyde díval a jeho otec…Vždycky mu pohled opětoval se stejnou vřelostí v něm. Aki se podívá na Hideho, pak na Aquiho, jak kdyby čekal, jestli se ještě něco dozví, ale otázky nepřichází. Jediný kdo zatím promluví je Tamaki.

"Co to je, čí jsou to oči a proč je Aqui vidí?" Zeptá se nechápavě. Ta spojitost s tím, co se tu stalo mu prostě nedochází. Tedy ne hned.

"Moment, to je ON?" Asi teď nebyl za toho nejbystřejšího. 

"Ano, je to jen potvrzení, že je tu Sena pořád s námi. Hlavně s Aquim." +Závidím ti, taky bych ho chtěl slyšet, jen jednou.+ Proběhne císaři hlavou smutně, ale ví, že to po Hidem nemůže chtít. Bavili se o tom a rizika jsou mu známá. 

"Zdá se, že si Sena myslí, co je pro Aquiho nejlepší." Pomalu stočí oči na Tamakiho.

"Měl bys vědět, že pokud se stane něco, co se nebude líbit, nebudeš mít už nikdy klidné spaní. Sena bude Aquiho bránit." Blýskne se Akimu v očích, aby dal jasně najevo, že jim bránit nebude, ale měl by si dát velký pozor, co udělá a jak se zachová.

"Nikdy nic takového neudělal." Odporuje mu, i když by neměl. Měl by pokorně sklonit hlavu, ale neudělá to. Chce, aby císař věděl, že by mu nikdy neublížil, i když svých chováním riskuje život. Aki jen přikývne a pak se podívá na Hyda, kterého předloktí pořád svírá. 

"Je víc věcí, které nikdo neví, Hyde-san." Neptá se, teď už to ví. 

"Věnoval jsi naší lásce tu svou. Odjel jsi kvůli Senovi, abys ho vychoval pro mě, za cenu toho, že jsi opustil císaře." Mluví tiše a klidně, jeho nitro ale klidné není. Nikdy ho nenapadlo, kolik musel obětovat. Vidí, jak to s ním zacloumalo, to přec nemohl být jen tak. Dokázal by se vzdát Seny? 

"Vzdali jste se toho oba dva, kvůli nám." Je dojatý, zároveň smutný a…Málo otci poděkoval za to, co pro něj dělal. 

"Proč to tak muselo být?" Podívá se na Hyde a pak i na Hideho, jak kdyby u toho byl. Jak kdyby věděl, co mu na to odpověď. Hyde se sice posadí zpátky, ale lépe mu není. Potřeboval by si najít klidné místo, prolistovat si své kresby, asi i trochu poplakat a pak by se s úsměvem vrátil domů a pečlivě je uschoval. Teď ale nemá příležitost.

"V paláci v tu dobu nebylo bezpečno. Tvůj otec tím chránil mě a já chránil Senu. Nebýt jeho, tak ho neopustím, ale musel jsem. Oba jsme věděli, že jiná cesta není. Pro nás společná budoucnost neexistovala. Pro vás ale ano. Jen…vážně jsem myslel, že budete mít společnou cestu mnohem delší." Povzdechne si a smutně se pousměje.

Aqui, Hide

Hide přikývne, když Hyde souhlasí s jeho verzí Uruhovy léčby. Co jiného mu taky zbývá… Daleko méně rád je za jeho slova o důvěře, protože tohle nebylo tak úplně na něm a stávalo se hodně často, že se to nepovedlo. Nikdy neměl problém říkat lidem, že jejich blízcí zemřeli, ale v téhle dynastii bylo snadné mít některé rád. Dokonce ani on sám nemá tušení, kde se tady ty svitky vzaly, Sena je přinést nemohl, ale někdy se věci přemísťovaly z místa na místo a on má dojem, že je sem dostal spíš někdo jiný. Císař Issey je tady někde v paláci kdysi dobře schoval. A někdo jiný zase věděl, kde je hledat. Vetřelec to sám udělat nemohl, ale mohl někomu konkrétnímu říct, aby to udělal za něj. Nepochybuje o tom, že proběhla noc, kdy se Uruha toulal po chodbách a vůbec netušil, co provádí. Tu vzpomínku už z něj nikdo nedostane, ale Hide si je téměř jistý, že to bylo nějak takhle. +Proč mu je ukazuješ?+ Zeptá se svého soka, ale pochopí to vzápětí. Přece mluvili o tom, koho a proč chce zničit. Chystá se Hyda rozebrat na kousky a Uruhou ho dorazí. A daří se mu to. To uvědomění se mu odrazí v očích, ale jen těžko by to na něm někdo mohl poznat. Aqui sám je zatím příliš zabraný do kreslení, než aby si všiml změn v Hydově tváři a všeho, co teď asi prožívá. Zvedne oči až ve chvíli, kdy se Aki pokouší zastavit Hyda, aby odešel a dojde mu, jak vypadá. Otevře pusu a hledí na něj s velkou starostí v očích. Očividně není jediný, kdo právě prožil něco zvláštního a možná děsivého. Aqui totiž zatím nepochopil, že ty kresby byly dlouho ztracené, jen měl dojem, že jsou příliš soukromé. A to mu ani nedochází, kdo přesně je maloval. Řeč se stočí zase k Senovi a když otec pronese, že je tady a hlídá Aquiho, znovu ho zamrazí podél páteře, ale čekal by, že otec na tom bude podobně jako Hyde a to se neděje. Může ho Senova přítomnost nějak uklidňovat? Cítí ji vůbec? 

"Byl opravdu velmi krásný." Hlesne Aqui, když se Tamaki tak okatě diví, ale jakmile otec řekne, že Sena chce, aby on sám byl s Tamakim, hrozně zčervená. Jak to může vědět? Když je poslouchá, přijde mu jako by všechno bylo předurčeno. Jeho děda potkal Hyda, který měl vychovat Senu a Sena zase potkal Akiho, který vychoval Aquiho a Meisu. Všichni existovali proto, aby se postarali o další důležitou generaci. Bude on a Tamaki žít taky kvůli tomu? A kdo to bude? Nebo je všechno jinak? Je on ten na konci? Odpoví mu vůbec někdy někdo? A pak otec řekne ještě něco, po čem Aquimu spadne brada do podkovičky. Sena, že by hrozil Tamakimu? On ale přece chce, aby byli spolu? Tedy...společně s nimi dvěma. Snad… Když Aqui vidí, jak se Tamaki tváří, má pocit, že se rozesměje. On se ho snad vážně bojí? Nemyslí si, že by mu Sena jakkoliv ublížil, spíš mu připadá, že pokračuje v úkolu a vybral mu nápadníka, tak jako je ti před nimi vybírali zase svým dětem. Císař Issey sice nebyl duch, ale očividně ho museli vést Kami nebo něco podobného, jinak to snad ani nebylo možné. Když se Aqui usměje, pro Hideho je to trochu jako závan svěžího vzduchu v jinak docela zatuchlém paláci. Je na čase tady pořádně vyvětrat, ale s tím zlem to nepůjde. Promluví pro změnu Aki a při jeho vyprávění musí Hide na chvíli zavřít oči. Viděl toho už tolik… jejich životy jsou vlastně jenom zlomkem toho všeho, ale přesto si všechny dobře pamatuje. Tohle byla jen jedna kapitola. Ta jeho ležela hluboko v minulosti, ale taky se vrátila. Všechno v jeden čas. +Je tohle můj konec?+ Musí se zeptat sám sebe. Pamatuje si Isseye a jeho usměvavou tvář, stejně jako si pamatuje zase jeho otce. +Hitomi...+ Pomyslí i na tu, kterou nechal doma. Co kdyby musel obětovat ji? Poslal by ji, aby byla šťastná. Ví, že by to udělal. Otevře oči a podívá se na Aquiho, který zase dlouze pozoruje Hyda. Nejspíš se mu hlavou honí, jestli by opustil toho, koho miluje, kvůli úkolu. Kdo ví… kdo ví, jakým bude císařem… 

"Jak kdyby můj děda věděl, že se bez toho nenarodím." Řekne Aqui konečně. 

"Tedy my oba." trochu mu připadá, že se tu zapomíná na jeho sestru a je mu to snad i líto. Má dojem, že i ona bude mít v tomhle všem nějaký úkol, i když to nebyla ona, koho Sena zachránil. Byla ale ze stejné matky. Keiko Akiho nikdy neopustila. Měla tu být. Hide si je prohlíží jednoho po druhém a vzpomíná ještě na někoho. Tahle rodina měla společné přátele a jedni z nich žili tady v paláci. Jeden z nich měl tajemství, které ještě nikdo nerozkryl. Zajímalo by ho, jestli k tomu někdy dojde a co by to způsobilo. 

"Jaký byl můj děda? Kdo to vlastně byl?" Zeptá se najednou Aqui.

Tamaki, Aki, Hyde

Aki jen doufá, že Hyde neodejde. Nemohl by jej s čistým svědomím v takovém stavu pustit pryč, i když tuší, že je tady na něj najednou příliš lidí. Teď, když Akimu konečně pořádně došlo, jak to bylo mezi Hydem a jeho otcem…Jak jen to Hyde dokázal tak dlouho tajit? A proč o tom společně nemluvili, když jeho otec odešel? Najednou má pocit, že úplně selhal. Ne jako císař, ale jako přítel. Měl přece něco poznat a ví to Gackt? Hyde to před nimi očividně tajil velmi dobře a nedokáže si ani představit, jak těžké to muselo být. Je mu to líto. Hyde se na vteřinu podívá do Akiho očí a letmo se pousměje, než si jeho pozornost získá Aqui. Vážně nechtěl, aby ho někdo v pohodném rozpoložení viděl, ale kdyby si měl vybrat, byli by to právě oni. Jeho rodina. Vůbec si nedokáže představit, co by se stalo, kdyby tohle viděla jeho láska. Jak by to jen vysvětloval? Jediný, kdo se na něj nedívá je Tamaki. Ten pořád jen pozoruje Aquiho tvář a čeká, co se bude dít dál. Je znát, že je ve střehu, jak kdyby měl někdo do dveří vpadnout a ohrozit Aquiho život. Vážně začíná bláznit a i vzhledem k tomu, co se děje, je asi jediný. Tohle všechno zní jako vysvětlení hromady věcí, které se v paláci dějí. Ostatně drby se šíří naprosto skvěle a vždycky to tak bylo. Aki se po očku znovu podívá na kresbu a Senovy oči ho příjemně zahřejí tak, jako každá vzpomínka na něj. Nelhal, když tvrdil, že ho myšlenky na něj neničí, spíš naplňují energií a odhodláním fakt, že je opravdu tady a dohlíží na jeho děti, na Aquiho ho opravdu uklidňuje a dává mu pocit, že je v bezpečí. Položil za něj život, mohl se zdát, že svůj úkol splnil, ale ne, je pořád tady. +Doufal jsem, že nás neopustíš, jen doufám, že mi to nemáš za zlé, pokud za to můžu já.+Věnuje mu svou myšlenku a jen na očích je vidět, co si opravdu myslí. Takami zůstane Aquimu viset na rtech a na Senovu krásu zlehka přikývne.

"To máš po něm." Naznačí mu rty, aby ho nikdo jiný neslyšel, ale naštěstí se všichni dívají jinam. Ne, že by císař nebyl k světu, ale popravdě, rozhodně není jeho typ. On byl vlastně jeho typ asi jen Aqui. Protože na nikoho jiného takovým způsobem nekoukal. Taky je vidět, že díky tomu, co se provalilo, si Tama nedává pozor, co mu říká a ano, tak nějak s ním zkouší flirtovat. V císařově komnatě a v jeho přítomnosti. +Zaručeně jsi největší blázen široko daleko a to je tu Hide.+ Samozřejmě ví, co se o něm říká, ale ani on si to nemyslí. Pro něj byly síly přírody něco posvátného. Znal přece sílu moře a větru, jak by mohl přemýšlet jinak? To Aquiho červenání rozhodně nepřehlédne a má sto chutí si ho přitáhnout k sobě do náruče a minimálně ho na tu červenou tvář políbit. Začíná být hodně v háji a měl by s tím začít něco dělat, jinak přijde o hlavu. Z druhé strany má svolení no ne? Už je mnohem klidnější a tak si dovolí zvednout Aquiho dlaně, které svírá ve svých rukou a přiblížit je ke svým rtům. Jen na chvíli. Ne, nebojí se ani duchů a bude tady s ním, dokud si to bude přát. Pravděpodobně během vteřiny přehodnotil celý svůj pobyt v paláci, ale tak nějak cítí, že je to správně. 

"Možná to skutečně věděl, kdo ví." Podívá se Aki na svého syna a pak přeostří na Tamakiho. Asi by se s tím měl pořádně smířit. Tama nevypadá, že by ho to za týden přešlo. +Je to krásné, ale taky to budete mít těžké.+ Povzdechne si v duchu. Pořád je tu tolik pravidel, které musí dodržovat a Tamaki není z těch, kdo by se disciplíně jakkoliv vyžíval. +Snad trochu pokrotne.+ Hyde velmi opatrně listuje svitky a s každým z nich je…Je to krásné, je rád, že je má, ale první pocit je bolest. Tak málo času…Tak silné vzpomínky. Zvedne oči a podívá se Hideho. Ptá se ho jimi, co to má znamenat a proč právě teď? Jak kdyby mu mohl on odpovědět. Moc by s ním chtěl mluvit mezi čtyřma očima, jak o Uruhovi, tak o tom, co se to děje, ale tak nějak tuší, že snad ani nebude mít možnost. +Je to trest nebo odměna?+ Zeptá se ho pohledem, jak kdyby on jediný, tomu celému rozuměl. Připadá si najednou hrozně zranitelně a nejde tomu poručit. Pak si ale jeho pozornost získá Aqui a on mu věnuje naprosto upřímný úsměv. 

"Nejsem si úplně jistý, jestli to dokážu přesně popsat, ale pokusím se. Snad mi to nebude mít za zlé, pokud se mi to nepovede tak, jak bych chtěl." Nemá důvod mu nic neříct, ostatně byl to jeho vnuk, zaslouží si to a Aki vlastně taky. 

"Poprvé jsem ho vlastně neviděl na vlastní oči." Nalistuje příslušnou kresbu. 

"Trávil jsem hodně času s jeho synem. Jmenoval se Ichiro a bohužel zemřel hrozně mladý." Povzdechne si, bylo to příšerné.

"Vyprávěl mi o svém otci s takovým nadšením a já podle toho císaře namalovat. Myslím, že už tehdy se mi neskutečně zalíbil. Nebyl to císař, ale otec svého syna, kterým s ním trávil hodně volného času a měl ho rád." Pohladí kresbu konečky prstů.

"Když jsem císaře viděl na vlastní oči poprvé… Hrozila mi poprava a vlastně jsem se nebál. Věřil jsem tomu muži, i když jsem ho pořádně neznal. Kolem něj byla neskutečná aura síly. Byl nádherný, vždycky byl. Jako šelma, která klidně odpočívá a přesto je vždycky připravená bránit, co je její. Taky hravá." Uchechtne se tiše a jedna slza si najde cestu na jeho tvář.

"Vyslechl mě, ověřil si všechno a nepopravil mě. Cítil jsem, že mi věří." Kousne se do rtu a najde další kresbu. Před očima mu běhají obrázky jeden za druhým.

"Chtěl mě držet v bezpečí, dál od sebe, aby nikdo nevěděl, že si nejsme lhostejní. Teď už vím, že to tak bylo od první chvíle, ale stejně se mě pokusili zbavit. Byl jsem prý příliš nebezpečný. Prostě to na nás poznali. Vlastně jsme asi nebyli příliš opatrní. Tak mě přestal držet dál a ukázal mi, jaké to je, když jste s někým, na kom vám opravdu záleží. Učil jsem se všechno podstatné, dával pozor na to, co se kolem šeptalo a užíval si…" Zarazí se trochu, když se podívá na Aquiho a vzápětí na jeho otce. No co, všichni už jsou tady dost velcí na to, aby to snesli. Přelistuje na stránku, kde jsou v jezírku za úplňku.

"Už asi tušíš, proč jsem říkal, že jsi celý po něm Aki-san." Samozřejmě naráží na jejich malé dobrodružství na loďce. Ano, i o tom ví. 

"Ptal ses mě, kdo to byl." Podívá se na Aquiho. 

"Nejspíš nejsem schopný vybrat ta správná slova. Byl to sebevědomý silný muž, který byl dokonalý při boji a měl na prvním místě svou zemi, stejně jako svou rodinu. Uměl to všechno skloubit dohromady a taky…Byl to milující člověk, které by pro své blízké udělal úplně cokoliv. Nikdy nezapomenu na pohledy, které věnoval svým dětem, pokud s nimi mohl být. Nikdy jsem nezapomněl na to, jak se díval na mě. I když jsem jemu i sobě slíbil, že se to nikdo nikdy nedozví, jak moc pro mě znamenal a já pro něj, aby mu neublížili. Byl silný, rozhodný, neochvějný ve svém úsudku a přitom pokorný. Bylo mi ctí být po jeho boku a být mu blízko. Neměl jsem strach, když jsem Senu předával. Věděl jsem, že máš hodně po svém otci a byl v těch nejlepších rukách." Nakloní se trochu a dost odvážně položí Akimu ruku na předloktí.

"Myslím, že tvůj otec vůbec nepochyboval o tom, co společně dokážete." Pousměje se vřele. Aki na něj upře zvláštní pohled, v němž se mísí jistá zranitelnost. Pamatuje si moc dobře, jak nejistý si byl a jeho otec...Začíná být opravdu dojatý a ještě chvíli a půjde to znát.

"Arigato, Haido-san." Prohodí tiše a položí svou dlaň na tu jeho.

"Na tohle vážně slova nestačí." Povzdechne si a pak ho napadne trochu děsivá myšlenka. Co když je to prokletí Isseyova rodu. Oni dva spolu nezůstali, i když jejich osud nebyl jako ten Senův. Taky jim však nebylo přáno. Sena za svou lásku zemřel a…Pomalu se podívá na Tamakiho, který mu pohled oplatí, ale strach tam Hyde nevidí. Možná jim to došlo ve stejnou dobu. Tama zlehka zavrtí hlavou, aby to Hyde neříkal. Co kdyby se Aqui lekl a třeba ho chtěl poslat pryč. Ne, on nikam nepůjde. Pokud je to osud…Tak by si ho stejně někde našel, tak co. On strachem ze smrti netrpěl. Na moři se to mohlo stát každý den.