(Okinawa)
Aoi, Mackenyu
Po cestě v autě se Mackenyu usmívá pod vousy, ale nikomu neprozradí, co se mu honí hlavou. Myslí na ten okamžik v letadle a na to, jak se na něj Yuki podíval, když ho vzal za ruku. Ta Uruhova poznámka byla hodně vtipná, ale on se nerozesmál nahlas, jen se pořád tak vědoucně culil jako právě teď. Tohle celé si naplánoval a zatím to vycházelo. Nejspíš proto, že Takeshi mu jeho sázku na Yukiho posvětil. Znal ho a měl své zkušenosti. Mackenyu by si nikdy nemyslel, že si někoho vybere podle fotky a mohlo by to fungovat, ale cokoliv Takeshi vyprávěl, připadalo mu, že ho to za Yukim táhne. Tohle mu raději vyprávět nebude, ještě by si myslel, že je nějaký psychopat a taky doufá, že někde neexistuje nějaký tajný Takeshiho dopis pro Yukiho, který to všechno na Mackenyua práskne. Vůbec by se tomu nedivil. Do auta se všichni posadí tak nějak mnohem ochotněji, než jak všechno probíhalo doposud a když jsou u domu a Mackenyu hledá klíče od dveří, je na nich vidět, v jakém jsou úžasu. Krátce se na ně ohlédne přes rameno. Tohle by snad chtělo fotku, jen škoda, že by ji neměl jak Takeshimu ukázat. Místo toho je pustí dál a pomalu je následuje. Nikdy tady nebyl a i pro něj je to nevšední zážitek, ale jim tohle bude patřit a on jim závidí už teď. +Pořídím si něco podobného. Paradoxně snad za vaše peníze.+ Pobaví sám sebe v duchu, ale nahlas by to mohlo vyznít jinak, než by chtěl. Nechává ostatní, aby se v klidu rozhlédli. Yuki míří okamžitě k baru, zatímco Uruha si prohlíží luxusnější prvky interiéru a on sám chvíli sleduje Aoiho záda. Jenom tak stojí uprostřed obýváku a hledí do dálky na moře. Mackenyu už pochopil, že ho má hodně rád, stejně jako si domyslí, kde trávil všechny ty chvíle s Takeshim a tak ani jednoho z nich ničím neruší, jen si odloží aktovku. Když se Uruha ocitne za Aoiho zády, Aoi se mírně zapře dozadu o jeho tělo. Přikývne na jeho slova. Nic by to nemohlo změnit, ale je rád, že se tady líbí i Uruhovi. "Nemám slova." Řekne šeptem.
"Na nic z toho a nejde o luxus. Spíš o to místo. Jako by mě znal mnohem dřív." Mluví dál. A to všechno, co se stalo… Krátce se ohlédne na Yukiho.
"Co jsi nám to na lodi míchal za speciál? Chci si ho připomenout." Požádá jej a je si jistý, že to rád ochutná i jejich pan právník.
"Asi bychom ti Mackenyu měli dát volno, abys mohl pít a neměl pocit, že jsi v práci." Dodá ještě, než se vrátí pozorností k Uruhovi. Uruha má taky přání ohledně baru, ale mají v plánu něco popít, takže se to využije všechno a nejspíš hodně rychle. Pak se ale opatrně vymaní z Uruhova sevření a projde dveřmi na terasu. Smočí konečky prstů ve vodě. Je teplá. Někdo tady byl, uklízel a všechno připravil. Kdy tohle Mackenyu stihl? To mu stačila SMSka? Chvilku jenom tak poslouchá šumění moře. Není tady takové teplo, jak by se mohlo zdát, protože od vody hodně fouká. Vždycky to bude takové, ale jemu je to příjemné. Klidně si navlékne neoprén. Nakonec se rozhodne, sejde schody z terasy na soukromou pláž a dole se se začne svlékat. Nechce nikoho pohoršit, jenom je to silnější, než on. Nechá všechno oblečení na kamenech a rychle přejde přes pláž až do vody. Skočí do ní téměř šipku a jakmile zmizí pod hladinou, jako by zmizel i všechen přítomný život okolo něj. Smývá ze sebe všechno to, co se stalo, všechno neštěstí, smutek, žal, obviňování a pokouší se znovu narodit skrze vodu, kterou tolik miluje. Nechce zapomenout, chce se jenom nějak zbavit té špíny, kterou způsobil. Jakmile se vynoří a nadechne, má pocit, že to bylo na poslední chvíli. Byl pod vodou asi dlouho. Hned dostane několikrát vlnou přes ucho, na chvíli ztratí balanc a lokne si, ale pak se dostane blíž ke břehu na bezpečné místo a všechno kolem něj se ustálí. Chvíli tam jen tak stojí a cítí, že teprve teď se může vrátit za nimi, aniž by znovu museli být svědky jeho nečekaných výkyvů nálady.
Uruha, Yuki
Uru se mírně pousměje, když mu Aoi řekne, že nemá slova. Ani se mu nediví, moc dobře si pamatuje, jak koukal na vodu, když byli na lodi. Na ten pohled nikdy nezapomene a teď si ho může užít znova. Jemu to říká mnohem víc, než přelévající se vlny. Klidně se bude válet na pláži, pod slunečníkem samozřejmě a sledovat, jak se Aoi koupe. Ideálně bez oblečení. Prostor pod nimi k tomu přímo vybízí a doufá, že by i tento kousek mohl patřit k domu. Ostatní lidi nepotřebují a radši si bude užívat chvilky soukromí. "Takeshi věděl, čím by ti udělal největší radost. Jak jsem ho znal, tak to i snad tušil deset let před tím, než jste se potkali." Vypíchne to, jak mu to celé připadalo. Jinak to snad ani nebylo možné, aby se takto trefil. Yuki se usměje za barem, když ho Aoi požádá, aby jim umíchal stejný drink jako na lodi. Hned možná až příliš rychle přikývne. První sklenky nechá tak a pustí se do své milované práce, kde je jako doma. Díky tomu zapomíná na všechno negativní. Miloval společnost a tuto práci už jen kvůli tomu, že denně potkával stovky lidí a u některých poslouchal i jejich osudy. Hodně z nich si pamatuje, utkvěly mu v hlavě.
"Bude mi potěšením." Dodá ještě ne příliš hlasitě, aby jim jejich chvilku nerušil. Musí je nutně pozorovat a nedokáže myslet na nic jiného, než na to, že jim to sluší. Zarazí se, když Aoi dá jejich právníkovi volno.
"To je skvělý nápad." Raduje se moc až příliš, než mu to asi za vteřinu dojde.
"Je tu krásně, byla by škoda si to neužít." Dodá honem vysvětlení, ale je mu úplně jasné, že to jen tak nepřejdou a taky, že ne.
"Já bych si dával pozor." Ozve se samozřejmě Uru, ten aby taky něco nepřeslechl.
"Bude vás chtít opít a…No, to záleží na situaci." Je znát, že se nehlídá. Yuki se na něj s přivřenýma očima podívá a nakonec na něj klukovsky vyplázne jazyk.
"Já bych si spíš hlídal Aoiho, aby ti po něm někdo moc nekoukal." Vrátí mu to i úroky a řekl to jen z jednoho prostého důvod. Aoi totiž míří na pláž a tam se svléká. Uru během vteřiny střelí pohledem k tomu místu a hledí na něj s otevřenou pusou.
"To…cože?" Nechápe vůbec nic, ale stejně oči neodvrátí. Hrozně mu to tam sluší. Popojde na terasu, obejde bazének, aby byl až na samém kraji a...Tohle je teprve pohled pro něj.
"Aby nespadl dolů." Dělá si naoko starosti Yuki s tichým pochechtáváním. Uruha koutkem a pak zmerčí pohyb kousek dál na pláži. Někdo se šel očividně projít a zírá na Aoiho ve vlnách. Asi viděli jeho holý zadek.
"Tady není nic k vidění." Zakřičí na ně, aby ho opravdu slyšeli.
"Nechtěl jsem utrácet, ale první, co udělám, bude to, že ten kousek pláže koupím a bude tam hodně vysoký, neprůhledný plot." Má v tom jasno. Yuki se zatím pomalu podívá na Mackena a posune mu po baru skleničku. Sám vezme tu svoji a zlehka ji pozvedne.
"Hm, vím, že se to úplně nesluší, ale tohle je vlastně trochu speciální chvíle. Na tykání?" Nesměle mu navrhne, že už toho vykání bylo přece jen dost a navíc by tu měli slavit, nejspíš by na to došlo i tak. Ani si nevšimne, že Aoi se k nim pomalu vrací. Uruha to za to vidí opravdu dobře.
"Příště se rozhlédni." Napomene ho s trochu našpulenými rty, a i když to nepřizná nahlas, tak prostě žárlí a vždycky bude. Stojí tu se suchým oblečením, pro které zaběhl. Neví vůbec, kde se tu vzalo, ale zdá se od oka, že by Aoimu mohlo být.
"Ještě nastydneš a budeš tu na nás všechny prskat." Dodá, jak kdyby se tu měli zdržet měsíc všichni a ne jen slavit. Aniž by si to uvědomil, přitáhne si k sobě a líbne na tvář.
"Navíc ten zadek je jen pro mě." Pošeptá mu, aby bylo jasno.
"Už vím, co dostaneš k narozeninám." Prozradí mu ještě trochu nafučeně o čem před chvílí přemýšlel.
Aoi, Mackenyu
Mackenyu naznačí slušnou úklonu, když mu Aoi dá volno a propustí jej pro tento večer z jejich služeb. Pak může konečně sáhnout po skleničce, aniž by si musel dávat pozor na to, že drží dekórum a jakmile to Yuki tak nadšeně ocení, pootočí se k němu tělem a s lehkým úsměvem se mu upřeně zadívá do očí. Yuki samozřejmě ihned uvede na pravou míru, jak to myslel, ale on se s dovolením bude držet té první verze, i když má samozřejmě pravdu. Už dlouho si s ním touží promluvit a ta chvíle je doslova na dosah ruky. Aoi zmizel dole na pláži a Uruha má plné ruce práce s tím, aby kontroloval, kdo mu zrovna okukuje zadek. "Pokud má Aoi svůj speciální drink, vymyslíš nějaký takový i pro mě? Něco, co by mě podle tebe definovalo?" Nechá do svého hlasu proniknout větší hloubku a rozhodne se, že si svlékne sako. Už se nemusí chovat tak formálně a navíc je tady na Okinawě docela teplo. Bílá košile okamžitě ukáže, jak široká má ramena a jak moc svoje tělo trápí v posilovně. Na Japonce se to vidí rozhodně málokdy. Vypadá jako nevinnost sama, ale lhal by, kdyby nedoufal v nějaký účinek. Ač Uruha vypadal, že neposlouchal, slyšel všechno moc dobře a i když se po nich ani neohlédne, okomentuje to tak, že Mackenyu vyprskne do dlaně. Uruha je jako máma, která kazí svému adolescentnímu synkovi možné románky s kamarádem. Přikývne na Yukiho slova, že Uruha možná za chvíli spadne rovnou dolů, ale ani jeden se nějak nemají k tomu, aby ho zachránili. Musí se zasmát znovu, když Uruha pokřikuje na nějaké kolemjdoucí a těm musí být jasné, že na téhle pláži už klid nebude a nejspíš budou muset chodit venčit psa jinam. Převezme si od Yukiho skleničku a připije si s ním.
"Na tykání a..." Promne rty trochu o sebe.
"A na to, že se trochu poznáme." Řekne mu a vypije obsah skleničky. To už je Aoi až u nich a on k němu stočí pomalu oči. Aoi se nevrátil nahý, zvládl si na mokré tělo nasoukat spodní prádlo a zbytek oblečení si nese v rukou. Trochu z něj kape voda a samozřejmě je celý slaný, ale to mu v nejmenším nevadí.
"Cože?" Zeptá se zmateně Uruhy. Dole dost foukalo a neslyšel nic z jeho volání na lidi okolo. Ohlédne se za sebe, ale přímo pod nimi na pláži nikdo není a tak ho napadne, že Uruhovi možná vadí, že se mu pod nohama tvoří mokrá loužička a že tady našlape.
"Nenastydnu." Zamračí se a sáhne po nabízeném tričku, které si jen tak přetáhne přes hlavu, takže se k němu okamžitě přilepí, trochu prosákne vodou a za chvíli na něm nejspíš budou i slané mapy. V nejmenším mu to nevadí. Nechá se políbit na tvář a dostane se mu komplimentu o zadku. Sice mu to nedojde ani teď, ale zvedne koutky potěšeně nahoru a pokouší se cpát mokré nohy do kalhot.
"Už pijete?" Zeptá se, když se očima dostane až k baru.
"Omlouvám se, ale potřeboval jsem si pořádně vyčistit hlavu a..." Pokrčí rameny. Snad to ani nepotřebuje vysvětlení.
"A co dostanu k narozeninám?" Zeptá se zvědavě a přejde k baru, aby si vzal drink, který Yuki umíchal. Naznačí přípitek a vnitřně se jím zahřeje.
"Chutná přesně jako tehdy." Ohodnotí to potěšeně a prohlédne si je dva. Něco je jinak.
"Nemáš sako." Řekne Mackenyuovi, jako by snad byl u toho tykání a jako by tady on před chvílí nestál málem nahý. Macken by snad i zčervenal.
"Mám se obléct?" Prohodí, když je táta tady a Aoi zavrtí hlavou.
"Ani ne, myslel jsem, že vyzkoušíme tu vířivku." Řekne, i když se právě oblékl.
"Je v ní slaná voda." Je mnohem zdravější, než chlorovaná a sůl zajistí potřebnou dezinfekci. Jenom se v ní asi blbě… Na okamžik si prostě představí třeba Uruhu pod vodou… +Takovéhle myšlenky tak brzy, vážně Aoi…?+ Nejraději by si odpověděl, že s tamtím taky moc nečekal na lepší chvíli, ale… je čas to pustit, jinak si to bude vyčítat na věky. On bude, ale… ne tak bodavě a každou vteřinu.
Uruha, Yuki
Yuki během vteřiny obrátí plnou pozornost na Mackena, když na něj promluví. Chvíli se tváří, že neumí do pěti napočítat a je to díky jeho hlasu, který se mu zarývá do hlavy. O tomhle se mu snad i bude zdát."Prosím?" Vypadne z něj jako první, než se vzpamatuje a snad i zčervená. Tohle se mu prostě nesmí stávat, nechce před ním vypadat jako pitomec, i když na to už je asi pozdě. Omluvně se uculí a přikývne. Nepřeslechl ho, jen mu chvíli trvalo, než mu došel obsah jeho slov.
"Bude mi potěšením." Zlehka se mu ukloní a krátce si, ale velmi důkladně si ho prohlédne. Nakonec se zasekne pohledem v jeho očích a najednou má jasno. Jen, aby mu chutnal, ale v tomto ohledu si vážně dost věří. Jenže pak mu udělá Macken nádhernou čáru přes rozpočet tím, že si svlékne sako. Rty mu jdou pomalu od sebe a očima klesne na jeho ramena, která se krásně pod košilí vyrýsují a pak i na hruď. Tam je toho taky hodně vidět. Když to zakrývá látka, je to najednou zvláštně dráždivé. Nesmí tak přemýšlet, jinak si užene trapas. No ještě, že stojí za barem, to nic vidět naštěstí nepůjde. Nedokáže od jeho hrudníku odtrhnout pohled.
"V to doufám." Vypadne z něj naprosto spontánně na to poznávání. Prudce s sebou trhne, když mu to dojde a podívá se mu to očí.
"Ten drink." Připomene sám sobě.
"Pro tebe." Připadá si jako z pomocné školy a jeho rozpaky potvrdí i to, že mu najednou všechno trochu klouže z prstů. Naštěstí nic nerozbije. Rychle se na něj přestane dívat a brzo se ponoří do práce. Jen Uruha mu to trochu kazí, ale stejně se musí smát.
"Jeden by řekl, že dá taky chvíli pokoj." Protočí nad ním očima. Yukiho pohyb za barem je vlastně takové malé představení, i když si to neuvědomuje. Najednou si je stoprocentně jistý sám sebou. Drink, který mu podá, má příjemně zlatavou barvu, jako západ slunce, který všichni milují a zároveň je nutí pomalu oslepnout, když je slunce ještě dost vysoko. K tomu přidal kapku šťávy z pomerančů, aby drinku dodal příjemný konec. Něco, čeho se trochu leknete, že je to na vás příliš a že si to ani nezasloužíte a zároveň chcete během vteřiny víc. Podle něj to trefil přesně, už jen podle toho, co chtít uvnitř sebe.
"Prosím. Snad jsem to trefil." Usměje se zlehka a už je zase trochu nejistý. Moc by si přál, aby mu chutnal a přišel si třeba pro další. +Ideálně, když tu nikdo nebude.+ Malinko tím děsí sám sebe. Uru se na Aoiho malinko mračí, ale vzápětí mu dojde, že on o těch lidech vůbec neví. Povzdechne si a protočí nad ním očima. Jemu očividně podobná pozornost vůbec nedochází. Znovu se zamračí, když na sebe natáhne triko a tou solí ho nejspíš zničí.
"Ty si koleduješ o nákupy." Vyhrožuje mu, ale co si budou, když se na něj látka přilepí je tam, kde byl na terase, než ti lidé přišli. Asi mu bude chvíli trvat, než se vzpamatuje a pak mu vynadá, ale ještě chvilku. Yuki s potěšeně usměje na Aoiho, když mu pochválí drink.
"Ne, jenom to ne." Vyhrkne najednou on místo Aoiho, když se Macken zeptá, jestli se má oblékat. Teď se asi zavře do nádoby s ledem a už prostě nevyleze.
"Já to vzdávám, tohle nejde." Rozesměje se sám nad sebou a podívá se na Mackena. Chvějí s emu z něj kolena a cítí na sobě i pohled Uruhy.
"Chcete mě zabít?" Vypadne z něj podruhé a asi si pořídí zámek na pusu nebo co.
"To abych namíchal drink i sobě." Opatrně se podívá na Mackena, jestli je mu jeho pozornost příjemná nebo vůbec ne. Jestli neuvidí odmítavou reakci, asi to vzdá a prostě začne říkat, co si myslí. Stejně to moc nedokáže ovládat. Uruha zpozorní a málem se Yukiho reakcím zasměje, ale to by nesměl Aoi navrhnout vířivku.
"To zní naprosto skvěle. Jak velká je?" Zeptá se a vyhlédne na terasu, aby se podíval.
"Já jen, že bychom mohli jít třeba postupně, kdyby tam bylo málo místa." Odůvodní si to.
"Vás bychom třeba zatím poslali prozkoumat saunu." Vyřeší to jednoduše a gestem ruky hrozně nenápadně pobízí Yukiho, aby se toho nebál.
"Skvělý nápad ne?" Pobízí ostatní, aby ho v tom podpořili. Yuki vypadá, že jim brzo uteče.
"Mám se svlékat?" Vypadá malinko zaskočeně. +Před ním?+ Doplní si v duchu. Ne, na tohle nemá odvahu a to si vždycky myslel, že má sebevědomí dost.
"Jen se nestyď, nemáš vůbec za co, už jsem tě přece viděl." Hecuje ho Uruha na plnou pusu. Když jeho tak hrozně baví ho přivádět do rozpaků, je pak roztomilý, to by se Mackenovi přece mohlo líbit.
"Aoi-chan mi jistě dá za pravdu. Taky tě viděl." Znělo to jako narážka na to, co říkal Takeshi. V Yukim by se krve nedořezalo a už je rudý až…No, hodně.
"V bazénu v plavkách přece." Uvede to se smíchem na pravou míru Uru a sám vyprázdní svou sklenku.
"Dám si ještě." Požádá Yukiho, ale ten nevypadá, že by byl schopný mluvit, natož tak něco míchat.
"Nemám tě rád." Naznačí Uruhovi rty aniž by je opustila jakákoliv hláska.
Aoi, Mackenyu
Mackenyu vidí moc dobře všechny Yukiho roztomilé reakce a připadá mu ještě krásnější, než před chvílí. Zdá se, že jeho svlékací taktika měla účinek a Yuki chudák ani neví, co chce říct. Lichotí to jeho egu, ale kvůli tomu to nedělá. Přikývne, když si Yuki připomene, že má dělat pití a po očku sleduje jeho práci. "Máš opravdu šikovné ruce." Řekne jenom tak, ale z níže posazeného tónu jeho hlasu to může vypadat i jako flirt. Spíš se mu hlavou honí představy, jestli by byly takové i jinde. Zasměje se té jeho tiché poznámce o Uruhovi, ale brzy už dostává do ruky svůj nový drink. Vypadá krásně. Několikrát ho přetočí sem a tam v dlani, aby se vynadíval a pak se napije. Je to hodně silné a jemu se na jazyk tlačí otázka, jestli to udělal Yuki schválně, aby ho opil, ale pak se mu myšlenky rozutečou nad možným významem právě tohohle pití. Ta barva, síla…
"Tohle ve mně vidíš? Pěkné. Je to moc dobré." Řekne mu spokojeně a ucucává skrz brčko, zatímco stočí oči na přicházejícího Aoiho. Jakmile si Aoi uvědomí, že to tričko bude celé od soli a Uruha mu pohrozí nákupy, protočí očima, ale usměje se.
"Budeš mi tím vyhrožovat pokaždé? Nakonec to nebude tak špatný trest." Prohodí a do hlavy ho doslova udeří jedna konkrétní vzpomínka. Najednou to má celé před očima, možná i na místě červená, ale nejde tomu poručit jinak. Tohle už prožil, v kabinkách, s Takeshim… Čeká další ostré píchnutí žalu a další nepředvídatelný nával jeho vlastního chování, ale zatím to nepřichází. Chvíli třeští oči před sebe, než se pomalu podívá do Uruhovy tváře a napadne ho, jak moc hrozné by bylo, kdyby to chtěl zkusit i s ním. Jak kdyby kus něj najednou opravdu byl Takeshim. Z těchto myšlenek ho vytrhne až Yukiho skoro výkřik. Podívá se jeho směrem a dojde mu, co přesně slyšel, když se ti dva bavili. Obočí mu jde nahoru a nejspíš chvíli vypadá úplně jako Uruha, ale pak se rozesměje a když se podívá na jejich právníka, vypadá to, že od toho taky není daleko. Mackenyův úsměv je mnohem úspornější, ale tohle bylo tak spontánní a tak jednoznačné, že pokud dneska neskončí někde spolu alespoň při malém sbližování, tak se nejspíš proběhne nahý po náměstí. Aoi navrhne vířivku a on si mírně skousne spodní ret, protože do ní klidně půjde. Uruha to ale asi vidí trochu jinak a nejraději by se nejspíš oddělil. Dnešek byl trochu zvláštní, tihle tři zažívali velký smutek a přes to tu padaly podobné věty.
"V sauně se trochu špatně dýchá déle, než tři minuty." Prohodí a Aoi se málem zadusí. Mackenyu má pravdu, ale tohle vyznělo, jak kdyby tam chtěl podávat konkrétní výkony. Honem se podívá na Yukiho.
"Máš nám pomáhat, ne se nás snažit zbavit." Vyčte Aoi Mackenovi na oko, zatímco se kluci začínají bavit o tom, že Uruha Yukiho viděl nahého. Aoi raději dělá, že to neslyší, aby snad nezačal žárlit, ale Mackenyu zabere, povytáhne obočí nahoru a oba si je přeměří. Ne, že by spolu kluci nechodili třeba do šaten a v Japonsku i běžně do lázní, ale… jak bylo tohle?
"Já?" Ukáže na sebe Aoi, když dojde i na jeho možné pletky s Yukim, ale červeň ho polévá úplně stejně jako Yukiho, protože si prostě nic nepamatují. Chudák Yuki, teď vypadá trochu promiskuitně.
"My tři jsme spolu nic neměli!" Řekne Mackenovi rezolutně, aby si nemyslel, že na lodi docházelo k nějakým orgiím mezi všemi nebo co. Bože, kdo tohle rozpoutal? Teď byl ve vodě a už je mu horko a to Uruha vypadá, že si doběhne pro svetřík. Nakonec si Uruha poručí ještě skleničku, takže ze soukromničení nebude nic a Aoi se rozhodne maličko to rozseknout.
"Dneska máme slavit a přijeli jsme společně. Stalo se toho hodně a já… nebudete se zlobit, když vám řeknu, že až se opiju, půjdu nejspíš spát?" To patří hlavně Uruhovi. Teď si sex a pletky prostě nedovede představit a není to ani tak o tom, že by po Uruhovi netoužil a truchlí. Je to i proto, co museli udělat, zařídit, kolika emocemi prošli a kam cestovali. Je prostě vyřízený. Yuki to nejspíš uvidí jinak, ale on to celé taky prožívá maličko jinak, než jako hlavní aktér Aoi. On by si užít naopak měl a tohohle pána si pojistit.
Uruha, Yuki
Yuki k Mackenovi střelí očima, když mu pochválí ruce. Pomalu se podívá dolů a prohlédne si je, když zrovna drží skleničku, jak kdyby si představoval…No co taky jiného. Hned svůj pohled zase zvedne a trochu se začervená. Přesto všechno se mu koutky trochu zvednou. "V to doufám." Uculí se malinko, protože z jeho výrazu je jasné, že nejspíš taky myslí na trochu něco jiného. Kousne se do rtu a teď se trochu bojí, jestli mu drink bude chutnat. Naštěstí to vypadá, že se mu trefil do vkusu a nejspíš i do toho, co podle něj měl drink znamenat. Vždycky to tak dělal, pokud po něm chtěl někdo pití přímo pro něj. Potřeboval vidět osobnost a pak to šlo samo.
"Jsem moc rád, že ti to chutná. Nikdy není jisté, že se trefím. Vážně by mě mrzelo, kdyby ti to nechutnalo." Yuki už začíná trochu opouštět ze své opatrnosti. I když se tomu pořád zdráhá uvěřit, jeho hlava mu napovídá, že ta náklonnost by mohla být vzájemná. Pokud se bude příliš držet zpátky, taky by ho od sebe mohl odehnat a to určitě nechce. Uruha samozřejmě nemlčí a přidělá mu tím pár vrásek navíc. Baví ho jeho poznámky a zároveň se cítí přistiženě. Uru mezitím točí pohled na Aoiho a začíná tušit, že se mu ty nákupy spíš budou líbit.
"Tohle byla moje největší zbraň, jsem v koncích." Rozhodí rukama, ale jen stěží ovládá výraz ve tváři. Po těch nákupech ho bude samozřejmě tahat rád. Yuki vypadá hodně zaskočeně, když se na něj stočí oči všech, ale může si za to sám. Macken se naštěstí netváří odmítavě a tím ho přesvědčí, že se bát opravdu nemusí. Teď bude mít jen trochu trému, ale jakmile se dostane do správné situace, už za něj bude jednat jeho spontánnost a bude po problému. Vlastně by byl nejradši, kdyby se to už stalo, nebo tady nejspíš všechno rozbije, jak je nervózní. Tak špatně na tom asi nikdy nebyl. To je vlastně další důkaz, že v tom vidí opravdu hodně. Kdyby mu na tom tolik nezáleželo, byl by víc v pohodě.
"Některé reakce prostě nejde ovládnout." Pokrčí rameny, jakoby tím omluvil úplně všechno. Sám si podá svůj vlastní drink, který je barevný a hodně ovocný. Neměl rád příliš silné pití a tohle je lehoučké jako letní vánek. Něco přesně pro něj. Málem se však utopí, když dojde na Mackenova slova o tom, jak špatně se v sauně dýchá. Běžný člověk v ní vydrží rozhodně déle, než tři minuty, pokud…V očkách se mu blýskne.
"Nedá se nic dělat, po třech minutách je asi potřeba se přesunout." Rychle skloní tvář, aby nebylo vidět, jak se culí. Ostatně začít můžou klidně v sauně, a jak jim bude příliš horko…Ta pauzička by nakonec nemusela být na škodu. Radši se na nikoho nedívá, jak kdyby se bál, že mu uvidí do hlavy. Uruha se pochechtává a hned stáčí oči na Aoiho u toho už zvedá obočí výš.
"No já určitě ne." Zareaguje na to, že s Yukim nic neměl. Možná pár doteků, ale co Aoi.
"Seš si jistý, že jsi na tom stejně?" Dobírá si ho dál a ne, už nežárlí. Jak by mohl, když vidí, jak ti dva opodál na sebe koukají. Uru se vzápětí ale mile pousměje a zavrtí hlavou. Sáhne po Aoiho bocích a přitáhne si k sobě.
"Jen se trochu pobavíme a pak půjdeme spát." Ujistí ho, že se vůbec nic neděje, i když před chvíli mluvili jinak. Nebránil by se, ale zároveň je dost empatický, aby pochopil jeho rozpoložení.
"Bylo toho na tebe hodně. Mně stačí, když se vedle tebe ráno probudím a budu ti moct popřát dobré ráno." Řekne mu tiše, některé věci ti dva rozhodně nemusí slyšet.
"Takže pohovka, pustíme si tu velkou telku a něco dobrého v ní a jen prostě budeme existovat. Na konci nám Yuki namíchá něco, po čem budeme spát až do oběda. Potřebuješ to." Naordinuje jim program a podívá se na Yukiho, který se usměje a kývne.
"V tom nevidím problém. Pohovka je naše." Kývne hlavou k pohovce a křeslu opodál.
"Já se postarám o pohodu." Rozhodne se, že je bude trochu obskakovat. Už nese na stole další drinky.
"Chvilku tady na mě počkejte." Požádá je všechny. Uruha už vede Aoiho na pohovku a Mackenovi zbude to křeslo, ale snad mu to moc vadit nebude. Yuki na chvíli zmizí v kuchyni a za pár minut, už veze na pojízdném vozíčku mísy s ovocem, nějaké oříšky a taky jednohubky. Jak to tak rychle stihl, to si nechá pro sebe. Zkontroluje, jestli mají všichni všechno a pak si vezme svůj drink a…Střelí očima k volnému taburetu, ale pak se usadí přímo k Mackenovi do křesla, na jeho klín. Opře se bokem o jeho hruď a pomalu se mu podívá do očí.
"Tady se mi to líbilo nejvíc." Prohodí a už se zase trochu červená, ale udělal to!
"Ten taburet nemá opěradlo." Odůvodní si i tohle a ne, radši vážně nechce slyšet Uruhův komentář.
"Stejně je tu krásně." Mohl by mít na mysli ten výhled na moře, ale to by se nesměl dávat právě do tváře vedle sebe. Radši pozvedne skleničku a přiťukne si s ním, než se napije. Může jen doufat, že ho Macken nevyhodí. Uru už se opírá bokem o Aoiho a pozoruje Yukiho a hlavně to, kam si sedl. Jenže komentář nepřijde. Asi ne takový, jako by čekal.
"Sluší vám to." Prohodí s úsměvem.
"Takeshi prostě věděl. Asi nikdy mě to nepřestane udivovat." Koukne na Aoiho.
"Na Takeshiho." Pozvedne skleničku.
"A taky na nás. Určitě by nebyl proti." Možná je zvláštní to říct, ale nešlo to jinak.
Žádné komentáře:
Okomentovat