Hromadné - Jasně, my se šábneme, neměj obavy! - část 4.

(Okinawa)

Aoi, Mackenyu

V Aoiho očích zaplane cosi vítězného. Převézt Uruhu nebylo nic jednoduchého, ale teď, když s těmi nákupy vlastně vyhrál, se mu to povedlo a je mu to vidět ve tváři. Jeho pozornost už si ale zase krade Yuki, který švitoří na Mackena, že je rád, že mu chutná drink a obecně na něm může oči nechat. Dokonce řekne, že se s tím nedá bojovat a pokud si Aoi dobře pamatuje, Yuki nemá zase tolik problém dělat věci spontánně. Přece si pamatuje, co se stalo na lodi, když chtěl políbit Uruhu a nesetkalo se to s úspěchem. Někde to tam v něm je, jenom si je s Mackenyu mnohem méně jistý. Ten jeho komentář se saunou je stejně vražedný jako Mackenyův a Aoimu začíná být jasné, že z vířivky nebude nic. Docela se těšil, že si do ní všichni čtyři zalezou, ještě něco popijí a snědí a popovídají si, ale ti dva po sobě až moc pálí, než aby něco takového nazí vydrželi a Aoi je vlastně chápe. Taky má za sebou jednu noc, kdy neexistovalo nic. Dokonce ani to, co nikdy existovat nemělo přestat. Skloní trochu provinile hlavu, ale nevydrží mu to dlouho, protože Uruha ho zrovna špičkuje kvůli pletkám s Yukim. 

"Ještě chvíli a budete mi to muset pořádně vyprávět." Ozve se Mackenyu s očima upřenýma na Yukiho, to kvůli těm jeho řečičkám s třemi minutkami. Mezi rty si pořád pohrává s brčkem a začíná mít tendence s ním dělat nepřístojnosti, které by ostatní neměli vidět. Aoi a Uruha se jim stejně zrovna nevěnují. Uru si zrovna přitahuje Aoiho k sobě, ten se na něj podívá a vděčně se usměje po jeho slovech. Nejen, že to chápe, ale díky němu tady zítra nebude sám. Už nikdy nebude sám. 

"Co bych si bez tebe počal." Zašeptá tiše, aby to zůstalo mezi nimi. Nakonec se přece jenom ještě chvíli rozhodnou zůstat ve čtyřech a přesunou se k pohovce. Aoi se na ni vděčně zhroutí. Má pocit, že nikdy na ničem lepším neseděl. Dalších snad dvacet minut se všichni včetně Mackena pokoušejí televizi zprovoznit, protože je tak drahá a má tolik funkcí, že to ani jeden z nich nikdy neviděl. Mezitím Yu chystá svoje občerstvení a jakmile se vrátí a oni uvidí, co všechno přivezl, Aoi má obočí hodně vysoko, ale ještě se zvládne natahovat po talířích. Mackenyu už má taky hlad jako vlk, ale než se stihne zvednout, má najednou Yukiho na klíně a nutno dodat, že to po všem tom předešlém červenání nečekal. Hledí na něj zaskočeně a zároveň se mu začíná koutek zvedat nahoru a slyší, jak Aoi něco šušká Uruhovi. Nejspíš o tom, že přesně tohle je Yukiho pravá tvář. Mackenyu opatrně položí jednu dlaň okolo Yukiho pasu a jemně ji sevře, zatímco do druhé ruky vezme koktejl a jakmile od Uruhy zazní, že jim to sluší, mírně ji pozvedne v jejich vlastním přípitku na tato slova. Až se mu přizná, že už ho dávno trochu zná… Takeshi věděl, ale to Mackenyu si vybral. Teď to ale neprozradí. 

"Na Takeshiho." Řekne místo toho a společně s ním to řekne i Aoi. Podívá se Uruhovi dlouze do očí, když řekne, že by mu to jistě nevadilo. Ví, že má pravdu, ale stejně se s tím bude vyrovnávat ještě dlouho. Nakonec ten film skoro dokoukají, trochu si popovídají a pořádně se nají a Aoiho začne zmáhat únava. Už nějakou dobu pospává na Uruhově rameni a nejspíš se odtud dneska v noci ani nezvednou. Ne, jestli ho Uru nepřestane hladit ve vlasech. Mackenyu je už chvíli pozoruje. Uru taky vypadá hodně unaveně. Yuki mu celou dobu sedí na klíně, nohy už má trochu dřevěné, ale ani za nic by mu neřekl, aby si přesedl. Trochu ho zatahá za rukáv, když kývne bradou ke spícímu Aoimu a začne se zvedat. Musí se trochu protáhnout. Okamžitě vezme Yukiho za ruku a obejde gauč zezadu, aby se sklonil nad Uruhovu hlavu. 

"Dobrou noc." Šeptne a sevře jeho rameno, než Yukiho vyvede pryč z obýváku. Už teď cítí mravenčení v podbřišku. To očekávání je neúnosné.

Uruha, Yuki

Yuki radši vrtí hlavou, protože se mu zrovna o tomto mluvit nechce. Tehdy se teda pěkně s Aoim zřídili a jen Takeshi ví, co se skutečně stalo. Pěkně si to užíval, o tom vůbec nepochybuje. +Třeba jsme ti aspoň trochu udělali radost.+ Proběhne mu hlavou, ale dál nad tím moc nepřemýšlí. 

"Některé věci by asi radši měli zůstat tajemstvím." Dodá ještě, aby potvrdil své gesto, které mu před chvílí věnoval. Ono je to stejně jedno, protože má oči jen pro jejich nádherného právníka. Vlastně by ho hrozně rád viděl u soudu. Musí to být odzbrojující pohled. Asi mu to řekne, až se zase nebude hlídat. Jenže mu Macken brzo vymaže všechny myšlenky s hlavy, tím co dělá s tím brčkem. Mít tu moc tak se v ten kousek trčící z té sklenky promění a vážně si to užije. +Měl by ses jít léčit.+ Pomyslí si na vlastní adresu a kousne se do rtu, ještě na něj totiž nepřestal zírat. Uru se málem rozpustí, když Aoi řekne něco, co by snad ani nečekal. Je to krásné, když mu říká, že neví, co by bez něj dělal. Kdyby jen tušil, jak se díky tomu cítí. No nejspíš to ví, je mu to vidět na očích.

"Ani nevíš, co pro mě znamenáš." Pošeptá mu nazpátek, aby věděl, že ho nikdy nebude brát jako samozřejmost. Jak si byl jistý, že se nic podobného nikdy nestane, tak teď ho rozhodně nepustí. Bude se o něj s radostí starat a hýčkat ho. Chvilky u televize jsou úsměvné a zároveň kouzelné. Je to taková luxusní domácí pohoda a Yuki tu atmosféru jen doladí svým občerstvením. Uru se spokojeně tiskne na Aoiho, hladí ho po ramenech, pažích i vlasech, aby ho ještě víc ukonejšil a možná…Ano, klidně tady může usnout, pak si nějak poradí, aby ho přenesl třeba do postele, anebo budou spát tady. Vždycky si potrpěl na jistý komfort, ale s ním bude spát klidně na zemi. +Ty vážně ani netušíš, co se mnou provádíš.+ Uru se tiše pochytává, když mu Aoi začne šeptat a Yuki u toho pěkně rudne. No možná to ani není proto, ale spíš kvůli tomu, kde právě teď sedí. Trochu se zachvěje, když ho Macken nevyhodí, ale obejme kolem pasu. Podívá se mu znovu do očí a kouzelně se usměje. Takže se nepletl a opravdu by se mu mohl líbit. To je příjemné, ale u něj to nikdy nebude tak, že mu to vyhnalo ego přehnaně vysoko. Spíš si bude vážit každého okamžiku. Společně s ostatními si připije na Takeshiho a pak si všichni společně užívají zasloužený odpočinek. Během filmu sem tam něco Mackenovi pošeptá, něco čeho si všiml na scéně nebo ohledně postav a ke konci začne po očku pozorovat Aoiho a Uruhu. Nejspíš tu vážně usnou oba dva, ale Yuki není unavený ani trochu. Když se podívá na Mackena, je mu jasné, že vidí to samé. Zvedne se, když má pocit, že bude chtít vstávat a překvapeně kouká na jeho ruku, která ho bere s sebou. No protestovat rozhodně nebude.

"Dobrou." Popřeje Uruhovi, který se na ně s trochu ospalým úsměvem podívá.

"Jen to tam nezbořte." Pošeptá jim zpátky s tichým smíchem a přitáhne si Aoiho víc k sobě. Za pár minut už spí vážně oba dva. Yuki za sebou vede Mackena a občas se po očku ohlédne.

"Vím, že jsme se bavili o rekordech v sauně, ale mám menší nápad." Doufá, že se mu to bude líbit. Kdyby ne, klidně můžou jít zátky. Zahlédl jedno místo, kam se chtěl jít podívat a rozhodně nemyslel na to, že by tam šel sám. Vyjdou z domku bočním východem a pokračují po cestičce, která se s každým jejich pohybem pomalu rozsvěcuje. Vypadá to vážně kouzelně. Na jejím konci ve vzdálenějším kousku zahrady je vidět. 

"Byl jsem tam nahlédnout, hrozně se mi to líbilo." Dodá a pak ho konečně vpustí do dveří většího domečku, jako prvního. Je tam ostrůvek uprostřed bazénku, všechno vypadá moc hezky a dokonce je tam i vodopád. Yuki počká, až se trochu rozhlédne a pak ztlumí světla. Nechá jen drobná světýlka, aby se odráželi ve vodě. Udělá několik krůčků k Mackenovi, aby se dostal za jeho záda, trochu se povytáhne a přibliž rty k jeho oušku. 

"Promiň, ale nemohl jsem si pomoct." Pak ho pomalu obejde, a vydá se k temnějšímu koutku, kde se začne pomalu svlékat. Je z něj vidět spíš jen silueta.

"Já vím, vířivka to není, ale…" Tiše se zasměje a pak projde tmou až ke schůdkům do vody, které už osvícené jsou. Zase tolik vidět nebude, když je bokem. 

"Voda je příjemná, nechceš ji taky zkusit?" Láka ho trochu nesměle k sobě.

Mackenyu

Jakmile společně vyjdou ven z obýváku, je to Yuki, kdo převezme vedoucí pozici a očividně ví, kam jdou. Mackenyu v tomhle domě před tím nebyl, takže netuší, co kde je a volnou ložnici by si tipoval podle tašek majitelů domu, ale někdy v té chvíli, kdy Yuki chystal občerstvení v kuchyni, si musel všimnout ještě něčeho, jinak Mackenyu nechápe, kdy to stihl. Když šel na záchod? +Ty jsi všetečka.+ Řekne mu v duchu pobaveně, ale nebrání se mu. Ta sauna hrozí tak maximálně jejich dehydratací. Sice nepili alkoholu moc, ale dobře by jim to asi neudělalo. Překvapí ho, když vyjdou ven z domku. +To jsi ten záchod hledal nějak daleko, ne?+ Zatím nemluví, umí být trpělivý, ale chápe, že cestička ze světýlek je lákavá a navíc je pořád odevšud vidět na moře. Vítr si hraje s jejich vlasy, ale není tady vyloženě zima. Míří k nějakému domku nebo velkému altánu, možná domu pro hosty? Jakmile jsou u něj a zastaví se u dveří, podívá se krátce Yukimu do očí a pak vejde jako první. I tady se světla automaticky rozsvítí a Mackenyuovi se zatají dech. Tak tohle doopravdy nečekal ani to nikdy u nikoho neviděl. Pochybuje, že o tom Aoi s Uruhou vědí, jinak by se šlo slavit rovnou sem nebo by tady byli sami. Možná není fér, že se jim to tady chystají pokřtít první, ale někdy uměl být i za zlobivého chlapce. Teď si vážně chce užít to, co je k dispozici. Kdyby v něm nebyla dravost, byl by na houby právník a Takeshi mu podobné chování vždycky schvaloval. S udiveně nadšeným pohledem se na Yukiho krátce ohlédne, než se znovu začne rozhlížet. 

"Kdybych někdy zdědil dům a neznal ho, připomeň mi, že první, co chci udělat, je pořádně ho prolézt." Řekne mu a popojde víc k okraji bazénu. Ve stejnou chvíli světla téměř zhasnou a on se pro sebe pousměje, ale než se po Yukim stačí ohlédnout, ucítí jeho přítomnost za zády a jeho dech přímo na lalůčku. Okamžitě mu to připomene chemii mezi nimi a prudce se mu napne podbřišek i klín. 

"Jsi romantik." Řekne velmi tiše, aby nenarušil novou atmosféru, chce se otočit a položit ruce kolem jeho pasu, možná se konečně pořádně sklonit pro jeho rty, ale Yuki ho prostě obejde a míří na protější stranu bazénu. Mackenyu trochu protáhne obličej, ale musí si v duchu přiznat, že ho Yuki drží v napjatém očekávání a rozhodně není nudný nebo předvídatelný. Otočí se jeho směrem a nenechá si ujít už ani vteřinu z toho, co tam dělá a co je vidět. Možná by měl ještě chvíli dělat džentlmena, ale už ani nechce. Vidí jednotlivé kousky jeho oblečení, jak padají k zemi, sleduje linii jeho těla, když jde těsné prádlo dolů, ale zároveň vlastně nevidí vůbec nic, dokonce ani obrys jeho klína. Yuki vykročí ke schůdkům, ale ani teď se Mackenyovi nepodaří zahlédnout víc, jen se znovu usměje, když zaslechne jeho vábení. Začne se na místě svlékat úplně stejně jako Yuki jenom s tím rozdílem, že on stojí na světle a výrazně víc spěchá. Očima zavadí o tabulku na stěně, která ukazuje teplotu v místnosti i ve vodě. Není to studená plavecká voda, bude jim tam dobře. Jakmile je všechno dole, Yuki má dokonalý výhled úplně na všechno, včetně jeho vzrušeného klína, ale Mackenyu nevypadá jako někdo, kdo zná slovo stud. Přejde ke schůdkům na své straně, použije spíš jenom zábradlí a už je ve vodě. Oči má přikované k objektu svojí touhy a nejspíš začne připomínat spíš žraloka na lovu, ale to nutkání je nesnesitelné. Přinutí se mířit k němu pomalu a nasadit si trochu konejšivější výraz v obličeji, ale jakmile je Yuki dost blízko, natáhne po něm obě ruce a za boky ho přitáhne k sobě. Už se nedovede držet dál.

Yuki

Vůbec netuší, co by se mohlo Mackenovi prohánět hlavou, ale doufá, že se na něj nezlobí. Podle toho, jak se tváří, tak nejspíš vážně ne. Byl přesvědčený, že jestli se to stane, tak zůstanou v domě. Tohle bylo Aoiho a Uruhy místo a on sem leze bez dovolení, ale zase tak hodný kluk není. Nemusí jim o tom vůbec říkat, a když už se to dozvědí, tak prostě byli rychlejší. Jakmile to místo uviděl, bylo mu jasné, že se sem musí jít podívat. Nebyl si úplně jistý, že to bude zrovna s Mackenem, ale když už ho vzal za ruku a vedl z obýváku, prostě to risknul. Někdy se to vyplatí. S Uruhou to úspěch neměl, ale Yuki už nejspíš tuší, proč to tak mělo být. Uru má být s Aoim a na něj možná čekal na druhé straně planety jeden nádherný a velmi sexy právník. Možná nevědomky upsal duši nějakému démonovi, ale vůbec mu to nevadí, udělal by to klidně znovu za takovou odměnu. 

"Popravdě myslel jsem na něco podobného, když jsem to objevil. Jeden by neřekl, jaké místo tu může najít." Očka mu nadšeně svítí. Popravdě měl co dělat, aby Mackenovu blízkost vůbec opustil. Musel se hodně snažit, ale přece jen zvládl odpovědět, i když jeho hlas nesl známky jistého vzrušení.

"Jsem, vždycky jsem byl. Doufám, že ti to nevadí." Je z toho zase trochu nervózní a zároveň mu dává najevo, že mu na tom záleží. Celou cestu vlastně sbíral odvahu k tomu, aby se opravdu před ním začal svlékat. Hrozně se stydí a je vlastně rád, že Macken nevidí jeho rudé tváře a vlastně v podstatě ani nic jiného. Nejspíš by se hanbou propadl, ale stejně to udělal. Přišlo mu to jako dobrý nápad, i když si tím už zase není jistý, až je celý bez oblečení a míří k vodě. Jestli teď Macken rozsvítí, než bude pod hladinou, asi mu s křikem uteče. Pozoruje ho celou dobu a snaží se z jeho postoje odhadnout, jestli se mu to líbí nebo ne. Je to marné, nepozná vůbec nic, a i kdyby poznal, stejně nad tím bude pořád polemizovat. Možná měl zůstat u něj a doufat, že mu podobné pochybnosti rychle vymaže z hlavy. Neodtrhává od něj oči, ale co se stane vzápětí, to by si vážně netipl. Zůstane na něj zírat jak se svléká a jestli nebyl úplně vzrušený už předtím...No byl, ale teď mu asi praskne úplně všechno. Cítí, jak se mu chvějí kolena, jak sleduje každý nově odhalený kousek jeho těla. Prohlíží si každý milimetr, obdivuje s mírně pootevřenými rty každý sval a opravdu mu hrozí, že to jeho nohy nevydrží a možná se tak maximálně utopí.

"Co mi to děláš?" Zašeptá si pro sebe skoro až zoufale. Ne, neměl se před ním svlékat, vždyť proti němu vypadá hrozně uboze. Doženou ho znovu pochybnosti, ale jakmile se očima dostane ke klínu, na tváři se mu objeví úsměv. Nebo že by na něm přece jen něco bylo? Málem by se zasmál sám sobě. Působí na něj a mí sto chutí vyběhnout nahý na pláž a opálit ohňostroj. No možná později, až se zvládne podívat jinam. Rozechvěje se úplně celý, jakmile se k němu Macken začne blížit a pro sebe si tiše povzdechne.

"Nechceš ještě na chvíli z vody." Tentokrát už ho nejspíš uslyší. Nejde o to, že by ho u sebe nechtěl, ale klidně by si ho ještě chvíli prohlížel.

"Jsem v pokušení ti schovat všechno oblečení a vyhnat Aoiho a Uruhu z domu." Měl by si pořídit zámek na pusu, protože v jeho společnosti je schopný propálit úplně všechno, co si myslí. Nechá se ukonejšit jeho výrazem, ale během pěti vteřin je u něj v náruči a cítí úplně všechno. Ne, že by se mu nějak výrazně bránil. Jeho rty opustí tiché povzdechnutí, červená se ale stejně protahuje ruce kolem jeho krku.

"Mám ještě jednu pitomou otázku." Zašeptá mu skoro do rtů. Brní ho z něj úplně všechno a má pocit, že jeho vůni bude mít v hlavě vyraženou…No navždy.

"Kdes byl tak dlouho?" Nakrčí skoro nešťastně obočí, jak kdyby ho každé slovo stálo neskutečně moc přemáhání, a pak zruší poslední milimetry mezi nimi a konečně ho políbí. V tu chvíli mu v podstatě zůstane viset na krku, protože mu nohy vypovědí službu úplně. Naštěstí ho voda dost nadnáší, takže zase tak těžký nebude. První si dovoluje jen opatrné polibky, ale brzo se přestane hlídat úplně a ukáže mu, že jenom romantika u něj místo nemá. Je v něm i hodně vášně, ale chvíli mu trvá, než se ta hranice překlene. S Mackenem to ale jde mnohem rychleji, než by ho vůbec napadlo.

Mackenyu

Kdyby býval Mackenyu nebyl tak nadržený, ta Yukiho věta by ho asi přiměla zastavit nebo alespoň zpomalit. Takhle jenom trhne hlavou trochu do strany, jak ihned nepochopí, co přesně tím chtěl Yuki říct, ale vzápětí dostane vysvětlení a široce se usměje. Ve stejnou chvíli už protahuje ruce kolem jeho pasu a přitiskne ho k sobě a je to přesně takové, jaké si představoval. Vlastně je to o hodně lepší. Je živý a dýchá, žádná představa. Zřetelně si uvědomuje jeho vzrušený klín, nevidí na něm žádné odmítání a i když se skoro neznají, nejspíš tohle všechno směřuje jenom k jednomu. Je rád, že to Yukimu nevadí. Nechal by toho, kdyby chtěl, ale nejspíš by se musel napůl utopit v té jeho nádobě na led. Jejich rty se přiblíží těsně k sobě a on by mu opravdu rád něco odpověděl, ale to už ho pohlcují Yukiho rty a on se jim nebrání. Odpovídá na jeho vábení a nechává se ochotně přemluvit k vášnivějšímu tempu, zatímco zřetelně ucítí, jak mu povoluje pod rukama. Musí se od něj na chvíli odtrhnout, jen proto, aby viděl, že se mu nic nestalo, ale Yuki je naprosto v pořádku, jenom je tohle možná až moc silné. Mackenyu to samozřejmě imponuje. 

"To ty jsi měl hodně práce. Byl jsi na cestě kolem světa, pamatuješ? Pořád se couráš někde za hranicemi." Řekne mu, čímž mu prozradí, že o něm něco málo ví, ale přece oba pracovali pro Takeshiho, tak si Yuki snadno domyslí, odkud to bylo. Pracoval s ním na závěti, která Yukiho zahrnovala a zdá se, že Yuki zase ví dost o jeho vlastní rodině. Take si prostě rád povídal, ale tohle mu Mackenyu nemá za zlé. Nebýt jeho, tak by se nikdy nedozvěděl, že Yuki existuje. Nikdy by nevyjádřil svoje přání se s ním někdy vidět. Drží ho pevně, rozhodně nedopustí, aby mu kamkoliv klouzal a třeba se utopil nebo tak něco, ale kyslíku mu zase tolik nenechává. Tohle vzplanutí nejde nijak ovládat a jeden by těžko uvěřil, že se jeho sen mění ve skutečnost, ale děje se to.

"Yu-chan." Vydechne do jeho rtů, obejme ho ještě pevněji a prostě vytáhne k sobě nahoru, takže Yuki se ho snad spontánně chytne stehny okolo pasu. Ještě se mu nechce z vody, moc si ji neužili, ale on má dost síly na to, aby ho takhle udržel. Možná by ho tak udržel celou dobu, ale naproti jsou pohodlná lehátka a nevypadají jako ta, co by se měla sklopit, když se na ně jenom podíváte. Jsou bytelná, dřevěná a dost široká. Nerad by s ním bouchnul někde tady o dlážděnou podlahu, i když i to se někdy ve víru vášně stává. Musí ho teď pevně držet pod zadkem a okolo těla, takže nemá moc prostoru prozkoumávat jeho tělo, ale nějakou dobu si s tím takto vystačí. Teprve potom se začne pomalými kroky přesouvat k okraji bazénu, na který ho po chvíli posadí, opře se dlaněmi vedle jeho nohou a podívá se mu zblízka do očí. 

"Je toho hodně najednou." Řekne tak trochu jako omluvu a dá mu prostor všemu zabránit, kdyby chtěl. Hruď se mu divoce zvedá a dává tušit, jak moc se mu teď vaří krev v žilách. Tohle je příšerné odříkání. Přinutí se zpomalit, klesnout očima na jeho krk a ještě trochu níž a po chvíli ten pohled následuje i bříšky prstů pravé ruky. Kopíruje křivky jeho pokožky až dolů na břicho a skončí na stehnu, ale jeho klínu se ještě chvíli vyhýbá. Prohlíží si ho, snaží se všechno si zapamatovat a pak dlaněmi promne obě jeho stehna, než se nakloní až těsně k němu. Mohl by si čelo opřít o jeho, ale natáhne ruku a nahmatá osušku na lehátku, která je tu připravená. Někdo sem chodí uklízet a všechno chystá, i když se to nepoužije. Při tom se Yukimu dívá spalujícím pohledem do očí. Když se mírně oddálí, pečlivě osušku ovine okolo jeho ramen a vytře mu s ní vlasy, než si povzdechne. +Doufám, že nejdeme spát.+ Zaprosí ho v duchu.