J
Je zvláštní vidět Rukiho v takovém rozpoložení, kdy to skoro vypadá, že z něj má strach. U všech ostatních by mu to dělalo radost, ale teď to tak není. Už si uvědomuje, že ho nechce děsit a nemá v plánu ho dostat do stavu, kdy z něj bude mít jen strach a nic jiného. Jeho stisk na bocích trochu povolí, ale je jasné, že se svého dárku nehodlá vzdát. Nutně potřebuje, aby to udělal, podle něj mu nic lepšího darovat nemůže. Ru už by mohl vědět, že jeho vnímání věcí je trochu jiné, než u ostatních lidí. Nakloní hlavu mírně na stranu, když mu začne tvrdit, že mu nikdo věřit nebude a pak se i krátce zasměje. "Budou mi věřit úplně všechno, když jim to patřičně odůvodním." Je jasné, že ty důvody by byly fyzické a hodně citelné. Může kdokoliv zkusit zpochybnit to, co řekne, viděli by a hlavě cítili, že se o to rozhodně nemají pokoušet podruhé. A zase je tu výjimka pro Rukiho, který zase může úplně všechno. Nakonec by mu asi i odpustil, kdyby ho pro dnešní večer odmítl. Stejně se chce pokusit o to, aby dneska své velmi speciální tetování dostal. Věří tomu, že ho nakonec přesvědčí. Trochu se zarazí, jakmile mu Ru připomene jeho minulost a vypadá to, že narazil na něco, o čem J ani nechce přemýšlet. Nebo spíš vnímá to, že tady v tom ohledu není nad čím přemýšlet.
"S tebou je to úplně jiné, ale jsou věci, které ani ty nezměníš a mají pro mě speciální význam." Podívá se mu upřeně do očí.
"Tohle je pro mě důležité, potřebuju to cítit." Svěří se mu s tím, co ještě nikomu nejspíš neřekl. Hakueie to ví a je taky poslední.
"Je to pro mě víc než slova, než slib, že chceš zůstat se mnou a já s tebou. Zabil bych každého, kdo by se na mě podobným způsobem pokusil sáhnout a já bych mu nedal svolení. Rozumíš tomu?" Je těžké to vysvětlit a stejně se o to snaží. Ru je jeden z mála, koho pouští tak hluboko do své hlavy. Ušklíbne se a zavrtí hlavou and těmi pomůckami.
"Pak by to bylo jak v nemocnici, to nechci." Odůvodní si to po svém. Vidět skalpel, tak to prostě není ono. Je to jeho Ru a jeho nůž a tak je to podle něj správně. Ani nesykne, ani se neušklíbne, když čepel nože protne kůži. Spíš se jen hluboce nadechne a koutky mu jdou nahoru.
"Ne, já už šílenec jsem dlouho." Zavtipkuje na svou vlastní adresu. Ru se konečně rozhoupá a začne. Alkohol v ráně cítí, ale ta vůně mu není nepříjemná. Ostatně je to hodně dobré pití, tak proč by mělo.
"Ten by neměl na lahev za takové peníze." Okomentuje to po svém, aby bylo jasné, že on rozhodně nesmrdí podobným způsobem.
"Navíc jsem se právě vykoupal." Dodá ještě, aby bylo jasno, že tohle na něj nehodí. Sáhne po lahvi vzápětí, aby se řádně napil, a pak už ho nechá pracovat. Hledí mu upřeně do tváře, pozoruje každý záchvěv v ní a užívá si to. Cítí bolest, je to vlastně hrozně příjemné a osvobozující. Ví, že to bude horší a vlastně se na to těší. Ne pro ten pocit, ale proto, že to Ru udělal a bude ho mít pořád s sebou. Adrenalin proudí jeho žilami a má pocit, že by klidně oddělal dvacet chlapů, kdyby se mu teď postavili do cesty. Pohodlně rozhodí ruce přes okraj, využívajíc u toho jednu z přestávek a pak zakloní hlavu, nechá víčka klesnout a spokojeně vydechne. Miluje ten pocit, když mu prudčeji proudí krev v žilách. Nakopává ho to k mnohem lepší fyzičce a cítí, že je na živu.
"Ru-koi." Vydechne, když zase hlavu trochu předkloní a znovu se na něj podívá.
"Přestávám si být jistý, že tě to nechám dokončit." Z části vtipkuje, z druhé strany Ru na něm pořád sedí a on je uvnitř něj. Je to vzrušující a jeho tělo to vidí úplně stejně. Stáhne ruce z okraje lázně a s blýsknutím v očích své dlaně položí na jeho boky a pak sklouzne na zadek, který sevře. Snaží se hýbat, co nejméně, ale některým věcem nedokáže poručit.
Ruki
Nad Jovou odpovědí se ani nepozastaví, jenom vědoucně zvedne koutky nahoru a pokračuje ve své započaté práci. Samozřejmě, že by všem vyhrožoval tak dlouho, dokud by neměl pravdu, ale to pravdou ve skutečnosti nebylo. Vědí to oba. Rukiho by udivilo, kdyby ho takové vítězství uspokojilo, ale tvář byla tvář. I na jeho další slova mlčí, ale je to proto, že si myslí něco jiného a nechce se s J hádat. Ruki se domnívá, že kdyby na tom skutečně pracovali, něco by se změnit mohlo, ale zároveň chápe, proč se toho J nechce vzdát. V životě jsou potřeba jistoty, jakkoliv jsou vlastně nesmyslné. Je to základní lidská potřeba a J ji našel v tomto. Má dojem, že v tomhle ohledu mu nikdy nebude rozumět tak dobře jako Hakuei. Otázkou ale bylo, jestli to bylo nutné. Ruki tady nebyl proto, aby byl jediný na světě, kdo J pochopí. Nechce ho ovládat. Chce, aby se milovali a nemusí to být perfektní. Kdyby trval na tom, že ho musí chápat se vším nejlépe, hraničilo by to s nezdravou majetnickostí a ovládáním. A to by se J taky nelíbilo. Takhle to bylo naprosto v pořádku. Zvedne k němu oči teprve ve chvíli, kdy mu J začne vysvětlovat, že tohle je pro něj víc, než všechny sliby a svazky. Při tom tiskne tričko k Jovým prsoum, aby rány nekrvácely. To moc dobře ví, že by ho nikdo nemohl pořezat jenom tak, ale zároveň opravdu až teď začíná chápat, jak je tenhle obřad důležitý a že to jeho tetování nejspíš bude mít podobný citový význam. Tohle Ruki musí dokončit, ale potřebuje se soustředit na práci a přepnout se do trochu pracovního módu."Neruš mě pořád." řekne mu na to, ale zní to měkce. J musí zkrátka zavřít klapačku a třeba pozorovat hvězdy, což za chvíli téměř udělá. Ruki si myslel, že bude celou dobu hrozně nervózní, že se mu budou třást ruce a že se nezvládne soustředit, ale nakonec se projeví, že je profesionál a zaplaví ho naprostý klid.
"Od kdy ti vadí nemocnice? Nebreč mi tady. Kromě toho nejsem doktor, ale patolog." Rýpne si do něj a jestli J nechce mít místo lišky čáru kdo ví kam, nebude vůbec reagovat. A ano, Ruki toho zrovna hrozně zneužívá a baví ho to.
"To je ti už k ničemu..." Podotkne na tu koupel a když mu J sáhne po lahvi, aby se napil, Ruki mu ji volnou rukou zase sebere, až se J málem pobryndá.
"Nech toho, nevím, kolik toho budu potřebovat!" Zamračí se na něj. Pak je nějakou dobu ticho a Rukimu se podaří dokončit oči, ale je to takové… na hrubo a zatím to nevypadá jako vystupující odněkud. Potřebuje mnohem víc času, ale J už zase brebentí. Nechá toho, narovná se a zase na ránu přitiskne už docela mokré tričko, než se mu podívá do očí. Chvíli neví, o čem to mluví, než mu dojde, že J uvnitř něj tuhne a nabývá velikosti. Ruki zvládl dokonale zapomenout na to, kde a jak sedí. Zdálo se téměř nemožné, že z něj J nevyklouzl, ale Rukimu se takhle sedělo nejlépe a… teď už to moc přehlédnout nešlo. Chvíli na něj zírá jako na přízrak, protože vůbec netuší, co mu na to má říct a je mu jasné, že J se ho opět na nic ptát nebude. Ne teď, když je jeho erekce tak daleko. To mu způsobil tím týráním? Ne, nedovedl si to představit sám na sobě, ale dělo se to. J posune ruce na jeho zadek a sevře ho a v ten moment už nemá cenu pokračovat. Ruki by to stejně najednou nestihl, už mu dřevěněly kolena a po tomhle bude také dost unavený. Budou potřebovat víc sezení, ale to bylo asi od začátku jasné. Pomalu odloží nůž stranou a snaží se zastavit krvácení, ale nemá to smysl. Během chvíle vypadá Jův hrudník pokaždé jako z hororu.
"Opovaž se ke mně tisknout." Varuje ho Ruki předem, protože už se vidí, jak bude za chvíli vypadat…
J
J nespouští oči z Rukiho tváře před sebou. Je vážně zvědavý, jak se bude tvářit, až doopravdy začne. Pro něj je to očekávání téměř nesnesitelné. Koutky mu malinko povyskočí, když ho napomene, aby ho pořád nerušil a on mohl klidně začít. To se mu vážně lehko řekne, ale pro něj je těžké zůstat v klidu a ne, není to kvůli bolesti. Samozřejmě ji cítí, pořád je ještě člověk, ale jeho mozek si ji přebírá úplně jinak. Je to něco vítaného, co moc dobře zná a díky čemu se cítí naživu. Díky Rukimu zná ještě pár podobných pocitů, které donedávna považoval za úplně zbytečné, jenže to už se změnilo. Krátce těkne očima k ranám na své hrudi a hlavně místům, kam tiskne Ru triko. Později k němu zvedne oči a krátce si povzdechne."Nesnáším nemocnice hlavně ve chvílích, kdy tam se mnou něco chtějí dělat. Haku ví, že radši umřu, než abych tam šel." Mají vlastní doktory, kteří ho znají a ví, jak se k němu chovat a co udělat, aby se vůbec nechal ošetřit. Ru už to taky zažil na vlastní kůži, co se děje, když do něj cokoliv píchnou. Kdyby si došel na běžné ošetření, asi by je tam všechny povraždil. Trochu na něj zavrčí, když mu vezme lahev, ale je rád, že to Ru nakonec dělá a tak se jen nepatrně ošije. Spíš to vypadá, jakoby si protahoval krk.
"Vidíš, když to nepřežiju, budu v těch nejlepších rukách." Vtipkuje bez váhání a na jeho hlase není znát, že by bolest nějak extrémně prožíval. Spíš je znát, že od vzrušení nemá daleko, což za pár vteřin potvrdí i jeho tělo. Je vážně zvědavý, jestli bude Ru zarputile pokračovat anebo to celé skončí úplně jinak. Vydržel by obě varianty a byly by mu příjemné. Je si jistý, že by se zvládl ovládat až do doby, kdy by Ru svůj výtvor dokončil.
"Máš toho málo? Uvnitř je toho hromada." Připomene mu jaké alkoholové bohatství se uvnitř Hakueiova sídla nachází. Mohli by se v tom klidně koupat a nikdo by nic nepoznal. Stejně to bylo spíš jakési provokování. Nechce, aby nikam odcházel, nejspíš by ho vážně přivázal, kdyby se o něco podobného pokusil. Stihne zahlédnout jen kousek toho, co vytvořil a pak už jeho výhled zakryje triko. Je vidět, že se mu to moc nelíbí, ale Ru je pro něj důležitější a teď navíc má asi trochu jiné věci na práci. Uchechtne se, když mu zakáže, aby se na něj tisknul. Dokáže si uvědomit, proč to říká, ale to neznamená, že by si z toho něco dělal.
"Tvé přání." Otočí to trochu proti němu, jak kdyby vůbec nepochopil, co po něm chce. Sevře silněji Rukiho štíhlé boky a bez váhání ho k sobě přirazí. Tiché, téměř neslyšný povzdech na sebe nenechá dlouho čekat. Může se bránit, jak chce, ale tohle prostě nejde ovládnout. Nezáleží mu ani trochu na tom, že je všude hromada krve, právě naopak.
"A co se ještě nemám opovážit?" Provokuje ho dál, aby na něj začal klidně pořádně prskat. Užije si to o to víc. Oni dva se asi normálně nepohádají, protože J se bude spíš bavit. Na chvíli ho pustí a dlaní si otře svůj vlastní hrudník, než mu tu samou ruku položí na tváři a přitáhne si k polibku. Ru od ní za chvíli bude celý, ale pořád je to jeho krev, tak to má být. Pak už jeho tvář pustí a zaměří se znovu na boky, které pevně sevře. Rty se přitiskne na ty Rukiho a začne ho v pravidelných intervalech posílat proti sobě. Pár minut tomu dá, než protáhne ruku mezi jejich těla a zamíří do Rukiho klína, aby ho sevřel a začal ho hnát k dalšímu společnému vrcholu. Sám sobě už rozhodně nevládne a jeho hlas je znatelnější, i když pořád stejně tichý. Polibků mu věnuje opravdu hodně, než se rozhodne, že by se taky mohl nadechnout. Napříč všem svým dřívějším přesvědčením si opře čelo o to Rukiho, aniž by mu přestal pomáhat s přírazy.
"Nikdo není jako ty." Kupodivu z něj nevyjde žádná poznámka, ale jen vyznání. Mohl mu říct, že ho miluje, ale tohle bylo podle něj mnohem lepší.
Ruki
Ruki se podívá na své dílo a zauvažuje, jestli existuje způsob, jak by to J mohl nepřežít. Jedině, kdyby mu do toho úmyslně zatáhl nějakou sepsi. A to zatím nechce. +To si nechám na někdy, až mi opravdu hodně polezeš na nervy.+ Pomyslí si, zatímco poslouchá jeho proslov o nemocnicích. Na ten incident s injekcí se jen tak zapomenout nedá a on musí nutně přemýšlet i nad tím, co mu proboha doma všechno dělali, že drsný chlap jako on takhle vyvádí. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy by o něm sice chtěl vědět všechno a zároveň cítí, že by mu z toho nebylo dobře a vlastně je rád, že to neví. Tohle rozhodnutí nechá na J, jestli bude chtít, aby to Ruki měl v hlavě nebo ne. Na ten komentář o alkoholu uvnitř budovy raději nereaguje, ale na co reagovat rozhodně musí je fakt, co se uvnitř něj děje a že J samozřejmě udělá přesný opak toho, před čím ho Ruki varoval. Nejen to, on s ním trhne tak prudce, až to v Rukim hrkne a je mu jasné, že už není cesty zpět. J mu položí otázku, na kterou existuje asi miliarda odpovědí, ale když ho Ruki vidí, jak si po hrudníku rozpatlává vlastní krev, ani nemusí vybírat jednu z nich. Nadechne se, aby mu řekl, že to je přesně ono, ale J ho umlčí svým polibkem, zatímco mu po tváři rozmazává jeho krev. Rukiho do nosu praští silný zápach železa, který je pro krev tolik charakteristický, ale svoje dlaně má už zase na Jových ramenou. Vlastně ho ani odstrkovat nechce, i když by nikdy neřekl, že sex v krvavé lázni je to, co by si vybral nebo chtěl. Jenže s J je všechno jiné. S ním se to nedá tak brát. Nebo už Rukiho natolik ovlivnil, že mu doopravdy přeskakuje. J ho nechce nechat ani dýchat a okamžitě nastolí velmi divoké tempo. Ruki cítí namožené svaly i celkovou ztuhlost z toho, jak dlouho takto seděl a co dělali před tím, ale ani on by teď nedokázal přestat. Čím víc vnímá J a nastupující extázi, tím spíš by ho od něj rvaly jedině násilím a nejspíš by mu v kůži zůstaly ulámané Rukiho nehty. Když už se mu náhodou dostane možnosti trochu popadnout dech, doslova po něm zalapá, jako by se topil, a hned pokračují, dokud si o něj J neopře čelo a nechce mu něco říct. Ruki ho vnímá moc dobře, ví, co to znamená a moc by mu na to chtěl něco říct, ale není schopný ze sebe vydat ani hlásku. Je to šílené, ale pálí ho na plicích a s orgasmem ani nechce soutěžit. Kde kdo by se pokoušel J nějak přelstít a prodlužovat to, on na konci taky chtěl, ale teď už toho není schopen. "J…!" Vyhrkne jenom jeho jméno, než se znovu podívá na vrchol a pak ví, že dnes už nesvede vůbec nic. Dokonce si musí okamžitě přesednout, aby mu ty kyčle neupadly, takže se celkem prudce vyhrabe z jeho klína, jakmile je to možné. Chce se posadit vedle něj, ale jak je malý, tak zahučí pod hladinu víc, než čeká a z únavy by se snad utopil, kdyby J nebyl vedle něj a nezadržel ho. Má děsivě divný a zároveň příjemný pocit, který pramení z toho, že si myslel, že toho dneska vydrží mnohem víc a zároveň mu připadá, že prožili maximum všeho, co mohli a že to nejsou ztracené chvilky, když půjdou spát. Oba to potřebují a J musí být připravený. Kdo ví, co je čeká zítra a jestli tu lišku kdy dokončí, ale takhle stejně přemýšlet nemůže. Úkosem se podívá na jeho prsa, ze kterých pořád lije krev. Musí to něčím ovázat, jakmile se dostanou do pokoje. Oběma je ale jasné, že jestli ho tam J neodnese, Ruki bude spát tady na dně téhle lázně a nejspíš tak bude i spokojený. Z ničeho nic se pousměje.
"Ne… nikdo není jako ty." Řekne mu s důrazem na to poslední slůvko.
J
Asi by se hodně od srdce zasmál, kdyby slyšel Rukiho myšlenky o tom, jak se ho možná jednou zbaví, když ho bude hodně štvát. Na podobný styl humoru byl rozhodně stavěný a užil by si ho. Ano i to na Rukim zbožňuje a proti si tolik rozumí. U něj prostě ví, že se neosype, když něco řekne, co by jiní lidí na místě odsoudili. Je patrný jeho úsměv, když ani jeho výbuch vášně Ruki neodsoudí a místo toho cítí jeho ruce na svých ramenou. Mohl ho s tím poslat pěkně doháje a věří tomu, že byl v první chvíli rozhodnutý to udělat. Naštěstí se mu ho podařilo přesvědčit, že nic lepšího jako právě tohle teď zažít nemůže. Nezáleží vůbec na tom, kolik krve ho to bude stát. Sám má pocit, že dlouho nevydrží a vrchol už vážně buší nad veře, jenže pořád ještě je tu Ru a jeho vlastní vyvrcholení, které nutně musí přijít jako první. Vážně mu na tom tolik záleží a je schopný oddalovat své vlastní potěšení jen kvůli němu. Je první osobou, u které se to děje a pravděpodobně i poslední, protože J už ví, že bez něj by nic nemělo smysl. Upnul se na něj tolik, aniž by kdy tušil, že je něčeho podobného vůbec schopný. A to věřil tomu, že se od něj dokáže odstřihnout. Byla to teda pěkná blbost. Rozhodně už nad tím nikdy přemýšlet nebude. V té téměř nejvyšší extázi zaslechne své jméno, což ještě víc rozbublá jeho krev. Prudkými pohyby dovede Rukiho i sebe na vrchol. I Jovo tělo reaguje na jistou formu vyčerpání. Přece jen mu chybí trocha krve a poslední orgasmus byl naprosto neskutečný. Cítí, jak se jeho svaly jemně třesou. Je to pro něj vlastně dost nezvyklý pocit, ale užívá si to. Podívá se pomalu na Rukiho, který se přesune vedle něj a je to jen tak tak, aby se mu tady ještě neutopil. "Bylo to tu super, ale v rámci zachování tvého života zůstaneme příště v posteli." Uchechtne se.
"Chci tě štvát, ještě několik desítek let a na to tě potřebuju naživu." Podrží ho, aby pod vodou neskončil podruhé. Jeho úsměv se úplně změní, jakmile se mu dostane vyznání. Jeho oči snad nikdy nebyly hřejivější, než právě teď.
"Já vím, že ne." Okomentuje to po svém, ale jeho hlas je o hodně tišší, jak kdyby se bál, že svými slovy něco pokazí.
"Půjdeme." Pošeptá mu do vlasů, kam mu vtiskne krátký polibek a začne se zvedat. Když vyleze z vody, osuší se a oblékne, stačí mu jen kalhoty. Pak se natáhne pro Rukiho, pomůže mu ven, zabalí ho osušky a pak vezme do náruče. Může se bránit, jak chce, ale do postele si ho dá pěkně nahého. Pořád se na něj ještě může dívat. Prochází domem a je mu úplně jedno, kdo se na ně jak dívá. Po cestě dokonce potkají Showa, který je sjede pohledem.
"Něco jsem prošvihl?" Okomentuje to, jak si J Rukiho nese, ale po Jově vražedném pohledu radši pokračuje dál. Jakmile se za nimi zavřou dveře a položí ho na postel se sám usadí na její kraj a prohlédne si ho. Osušku má ještě částečně na sobě, ale přesto mu pár míst kouká.
"Zvládnu se ošetřit sám, jen klidně lež." Nabídne mu, protože vidí, že je jak hadrová panenka. Navíc J už byl zvyklý na svá zranění a tohle vlastně není nic, jen to krvácí. Vzápětí si povzdechne, protože Ru nemusí ani nic říkat a zvedne se, aby mu přinesl lékárničku, někdy prostě jsou protesty k ničemu. Posune k němu lékárničku a pomůže mu se zvednout.
"Kdybych to udělal sám, budu to mít na triku ještě půl roku." Dá mu jasně najevo, že o tom vůbec nepochybuje. Prudce se ohlédne, když se za ním ozve tiché, trochu vyčítavé mňouknutí. Asi byli zase dlouho pryč nebo co?
"Celý den jsme jí u zadku a teď si bude stěžovat." Pomalu stočí pohled na Rukiho a obočí mu jde nahoru.
"Asi by mě to nemělo překvapovat, když znám tebe, je ti podobná." Rýpne si, ale něco pravdy na tom prostě je. Nechá se od Rukiho ošetřit a to je asi tak poslední hrdinský kousek, kterého jsou oba schopní. J má samozřejmě hromadu poznámek, jak moc je to zbytečné, ale je to spíš jen takové plácání. Od něj si to ošetřování užívá. Dokonce dojde opláchnout a pak se vrátí k Rukimu, aby mu ručníkem omyl tvář a pak k němu zapluje pod pokrývku. Přitáhne si ho k sobě, věnuje mu několik polibků do vlasů, než si sám dovolí zavřít víčka a odebrat se do říše snů. Kdo ví, co je vlastně čeká, ale jedno je jisté, chce se na to dobře vyspat.
Žádné komentáře:
Okomentovat