J
J už vlastně vůbec nedokáže přemýšlet o tom, co tady Rukimu vykládá. Podstatné je to, že by pro něj udělal úplně cokoliv, ale to už si nejspíš stačil domyslet sám, když se bavili o jeho tetování a o možném přijetí do Hakueovi rodiny. Koutky se mu zvednou nahoru, když na něj Ru začne tak pěkně prskat. O to víc to nakopne jeho touhu, která už je tak dost nezvladatelná, pořád si ale dává dost dobrý pozor na to, co s ním dělá a drží se hranice, kterou nechce překročit. Kdyby to byl kdokoliv jiný, bylo by mu to úplně jedno. Jenže s Rukim je všechno úplně jiné. Kdyby si uvědomil, že mu ublížil, bude sám sebe lynčovat dalších padesát let, pravděpodobně až do své smrti. Všechno drží v těch správných mezích a dokáže dost dobře odhadnout, co jeho tělo ještě vydrží. Ostatně má za sebou několik let mučení, které mu věnoval jeho otec a dalších několik let, kdy se tím bavil on sám. Lepší praxi by mít vážně nemohl. Cítí napětí v Rukiho svalech, ale zatím je to pořád ještě únosná mez, je o tom přesvědčený. "Samozřejmě, že hraju a že mi to vyhovuje." Nebrání se jeho nařčení.
"Byl bych idiot, kdybych to nevyužil." Prohodí tichým hlasem, který snad zní i nebezpečně. Je znát, jak moc s ním cloumá to, co právě provádí. Ještě s ním nezkoušel nic podobného, ale je vidět, že se mu to líbí. Ru je mu vydaný na milost a on se svými doteky a prsty snaží zařídit, aby se mu to líbilo taky. Nedává mu ani chvilku oddechu, hraje si s ním jako kočka s myší a sem tam mu skutečně uleví, když ho víc svou paží podepře. Dává si tak drahocenné vteřiny, kdy ho může trápit. Hezky trápit, v jeho očích určitě. Ru po jeho otázce spustí svoje a jemu to znovu žene koutky nahoru v nebezpečném pousmání. Nepřestává ho trápit v těch nejcitlivějších místech a užívá si, jak mu tady vyhrožuje. Je vážně šílenec, ale neskutečně se mu to líbí.
"Už se těším na to, až svoje slova splníš." Opáčí mu, jakmile si dostatečně užije jeho sténání. Ví, že už je vážně blízko hranici, kterou nesmí překročit, jinak mu opravdu ublíží, ale ještě kousíček si může dovolit. Riskuje tím opravdu hodně. Je to tak za vteřinu dvanáct, kdy ho víc podepře svou vlastní paží a pustí jeho ruce. Ví, že s nimi ještě chvíli nepohne a bude mít čas ho znovu donutit, aby si už na nic nestěžoval, ani ho nezačal mlátit. I to by si užil, ale to si nechá na potom. Obejme ho oběma pažemi kolem pasu a přitiskne k sobě. Trochu ho povytáhne výš, ale stejně ho o moc nepřevyšuje.
"Teprve s tebou začínám, Ru-chan." Broukne vzrušeným hlasem a nechá ho pomalu dosedat na svou připravenou chloubu. Teď mu vezme další slova z úst, tím si je jistý. Když jsou tak v polovině, přitiskne rty znovu na jeho krk a pokračuje v jeho dráždění, dokud na něj nedosedne úplně. Sám nedokáže ovládnout tichý povzdech. Protáhne jeho paži zpátky, aby mohl dlaň položit na jeho tvář a společně s tím, jak si to bere vzrušení a začíná ho ovládat, vejde dlaní do jeho vlasů a stiskne je mezi prsty. Není drastický, ale přesto ho pomalu nutí, aby mu víc vystavil bledou kůži na krku.
"Miluju to, jak se mi snažíš vyhrožovat smrtí." Projeví se jeho psychopatičtější stránka a je to vyznání, které by Ru nedostal od nikoho jiného.
"Budeš hodně sexy mrtvola." Dodá ještě, když si vzpomene na jeho slova a musí si ho nutně prohlédnout. Vezme ho jednou dlaní za bok, nakonec sklouzne na Rukiho polovičku, kterou roztouženě stiskne a s prudším trhnutím ho pošle proti sobě.
"Jenže ty jsi teď až moc živý, slyším tě." Pobídne ho, aby byl klidně i hlasitější. Chce ho prostě slyšet.
Ruki
+Hm… tak to jsme dva.+ Řekne mu Ruki v duchu, stiskne rty a zatváří se dotčeně jako přefouknutý balónek. Nikdy by mu tam tu hlavu nedovedl nacpat, nikdy by ho nedovedl přeprat. Leda by ho držel třeba Hakuei, ale jinak? Co mu na to má říct? Raději neřekne nic a bude předstírat, že už mluvit není schopen. Kruci… on možná doopravdy není. A pak přijde kýžená úleva. Nejhorší bolest odezní, Ruki si povzdechne o to slastněji a odrazí se mu to i ve tváři. Teprve o několik vteřin později si začne uvědomovat, že ho to všechno přece jenom bolí, jak má svaly a klouby namožené, ale to už ho J zvedá a slibuje mu, že tohle byl jenom začátek. No tohle? On ho vážně roztrhne. Nadechne se, aby mu to řekl, jenže ve stejnou chvíli do něj J začne vstupovat a všechna potencionální slova se změní v jakési zachrčení, které se protáhne do dlouhého zasténání. Nic z toho, co se tady děje, není fér! Vždycky to trochu bolí, ale J se znovu začne starat o jeho krk. I tam ho už kůže na několika místech bolí a stejně zařídí, že zapomene na to, co se děje vzadu, tedy na to nepříjemné a soustředí se spíš na všechno to slastné rozptylování. Brzy ucítí Jovu dlaň ve vlasech, pevně je sevře, ale není surová. Nutí ho zaklonit hlavu. Nelíbí se mu to, ale už zase mu nic jiného nezbývá. Sám se dlaněmi pevně drží jeho ramen, zatíná do nich nehty, ale jinak úplně zapomíná na to, že má nějaké ruce, které by mohl používat. Mohl by se pokoušet mu to alespoň trošku vracet, jenže je to mimo jeho momentální mentální kapacitu. J mu šeptá do ouška o tom, jak se mu líbí výhrůžky smrtí. "To nic není. Vymyslím jich klidně desítky. Třeba se alespoň někdy zamyslíš nad tím, jestli by se ti třeba něco z toho nemohlo splnit." Řekne mu, ale J ho asi moc neposlouchá a dál si vede něco o tom, jak bude Ruki sexy mrtvola.
"Já myslel, že se budeš snažit o to, abych zůstal na živu. Ne, že se u tebe projeví ještě nekrofilie. Mrtvý ti moc dlouho nevydržím, na čem se budeš ukájet potom?" Myslí tím, až se rozloží… Bože, tohle jsou vážně pitomé průpovídky, když je jeden v nejlepším.
"Už kvůli tobě degeneruju!" Vynadá mu, ale sám se na jeho klíně aktivně pohybuje, pomáhá si dlaněmi na jeho ramenou a jde mu to rychleji a snadněji, než by si na začátku pomyslel. Na to, že mu J vyrval ruce z kloubů, teď překvapuje sám sebe. Jeho touha je očividně mnohem důležitější, než nějaké bolavé ruce. Je mu úplně jasné, jak se J bude tvářit a pronášet, že mu to přece říkal a tohle celé věděl a proto to všechno dělal, ale to už mu Ruki vážně narve do krku ponožku. Protočí očima, když si J začne ještě navrch stěžovat, že je Ruki nějaký živý. No to snad ne? On chce vážně chodit s mrtvolou nebo co?
"Jestli chceš, už se na tvém klíně ani nepohnu. Nikdy už nezvednu ani malíček. Budu ležet jako ta tvoje milovaná mrtvola, ty všechno oddřeš a nic se mnou nebude. Neudělá mi to nejmenší problém." Pořád si stěžuje, ale splní mu jeho přání a popustí uzdu svému hlasu. V blížícím se vrcholu už mu J naštěstí nebrání, nejspíš by sám nebyl schopen zastavit a ještě to nějak oddalovat a protahovat a Ruki konečně dostane všechno, co chtěl. Vážně moc by si přál, aby mu to mohl jednou všechno vrátit, ale ještě nepřišel na to, jak nad ním vyzrát a dostat ho tam, kam chce. Aby J zůstal jenom tumpachový zírat, díval se a na nic se nezmohl. +To bych si snad musel kolem krku omotat střeva jako boa, jinak vážně nevím.+
J
Ru vypadá naprosto kouzelně, když si slastně povzdechne, jakmile ho J pustí. Vůbec by ho nenapadlo, co se mu prohání hlavou, a kdyby to věděl, byl by si téměř jistý, že by Hakuei Rukimu rozhodně pomohl a bude o klidně trápit s ním. Nakonec by si to asi i užil. Koutky mu jdou střídavě nahoru, když ho vidí, jak si to užívá. Pořád čeká, jestli přijde další vlna nadávek a vyhrožování. Znovu by si je užil a zároveň je rád, že nic neříká. To totiž znamená, že si to náramně užívá. J by nemohl být spokojenější. Tiše si povzdechne, jakmile ucítí Rukiho prsty na svých ramenou a nechá na chvíli víčka klesnout. Vnímá podvědomě bolest a je mu to příjemné. Je to něco, co zná a co si dokáže svým zvráceným způsobem užít. Na něžnosti asi nebude nikdy, na to je příliš jiný, než ostatní. Nedokáže na to myslet v tom nejlepším a to právě prožívá."Ru-chan." Ozve se jeho chraplavější hlas, kterým dává jasně najevo, jak moc se mu to líbí.
"Těším se na to, až to budeš zkoušet splnit. Měl by sis začít psát seznam." Podaří se mu dát dohromady souvislou větu, ale už to nejde tak snadno, jako ze začátku. Začíná si ho brát neskutečná slast a s každým pohybem jí jen stupňuje. Do hlavy se mu probojují Rukiho slova o mrtvolách, kterým se krátce a trochu zadýchaně uchechtne. Nenapadlo by ho, kam jejich provokace můžou zajít a napadne ho, jestli to není moc ujeté i na něj.
"Asi máš pravdu. Bez tepla tvého těla a hlavně v jistých místech by to prostě nebylo ono. Asi budeš jeden z mála, koho chci nechat naživu." Dodá ještě malé rýpnutí. Ru už musí dávno vědět, že by mu nezkřivil ani vlásek. Trhne s ním o něco prudčeji proti sobě a znovu se skoro děsivě pousměje.
"Navíc mě baví, když mi nadáváš a pak si to užíváš. Z nahrávky by to nebylo ono." Provokuje ho dál a je zvědavý, jak daleko Ru zajde, aby mu něco z toho vrátil. Nakonec y se asi ani nedivil, kdyby mu přistála nějaká ta facka. Trochu se zarazí, když mu začne vyhrožovat jiným způsobem a je to nejspíš to jediné, co ho trochu vyděsí.
"To ani nezkoušej. Navíc by tě to nebavilo. Víš co, někdy to vyzkoušíme. Svážu tě, aby ses nemohl ani hnout a uvidíme, kdo nakonec bude škemrat." Snaží se ho dohnat k tomu, aby si to rozmyslel. Ru musí moc dobře vědět, že je toho schopný. Neužije si to, má rád jeho doteky a vlastní iniciativu a Rukimu to dokáže taky. Zakotví oči v jeho tváři, když se Ru dostane na vrchol a užije si každou vteřinu, kterou mu nabídne. Sám k němu nemá daleko a pustí se hned za ním, aby v tom nezůstal sám. Není ho slyšet, jen pár povzdechů mu unikne a to se taky děje jen s ním. Přitiskne ho na své tělo, aby mu dal čas a mohl se vzpamatovat. Potřebuje ho i on sám, protože teď by nebyl schopný snad ani vstát. Voda je oba hřeje a J se z ní vůbec nechce.
"Moc pěkně si to nachystal." Pošeptá mu do vlasů, jak kdyby se o nějakou romantiku chtěla alespoň pokusit.
"Vlastně jsme si místo masa venku, užili vařené." Ne, jinak už to prostě neumí. Stejně z něj vždycky nakonec vypadne nějaká ujetá pitomost.
"Vlastně bych od tebe chtěl dárek." Už nad tím přemýšlí pár dní, jen na to nebyl ještě čas. Teď je nejspíš nejlepší chvíle. Trochu se od něj odtáhne a sáhne do svých kalhot pro menší nůž a vtiskne mu do dlaně.
"Měl bys mít na rukou mou krev, aby bylo jasné, komu patřím. Můžu ti dát tetování a chci jedno od tebe, jen trochu jiné." Podívá se mu upřeně do očí.
"Víš, jak hluboko by to mělo být hm." Zní to skoro, jako by s ním flirtoval.
Ruki
"To jsem teda rád." Prskne na ten jeho rádoby kompliment o tom, že ho milostivě nechá naživu. Co mu má zase na tohle říct? Stačí si jenom představit, že by to sám měl strčit do něčeho ledového a tuhého a ani si nemusí domýšlet, že se to od první vteřiny rozkládá, aby měl na zádech husí kůži. Zajímalo by ho, jestli J uvažuje takto zeširoka nebo jenom tak plácá. Podle něj na ty širší souvislosti momentálně vážně nemá mozkovou kapacitu. "Z nahrávky..." Odfrkne si podruhé, než se na okamžik vyděsí, že si ho vážně tajně nahrává. Vlastně by mu to nevadilo, kdyby to nebylo zrovna pro účely jeho vraždy. Znovu mu přejede mrazení po zádech, ale J stejně nepřijde na to, jestli je to strach nebo příjemné pocity. Jakmile si Ruki všimne, že se J doopravdy zarazil, na tváři mu vyvstane ďábelský výraz a krátce se zasměje. Sice mu J začne okamžitě vyhrožovat, že ho sváže a Rukimu je jasné, že by se mu nakonec asi vážně líbilo i tohle, ale bylo na něm jasně vidět, že se mu zrovna tyhle možnosti moc nelíbily. Prostě ho to eroticky nelákalo a Ruki si to rozhodně nechá jako malé eso v rukávu, kdyby J otravoval až moc. Člověk na něj musí mít nějaké páky a Hakuei by mu jistě dal pochvalu. Bylo to legrační pomyšlení, že by se s ním mohl proti J spolčit. Domnívá se, že J to tuší taky a jenom doufá, že se to nakonec nestane. Už si zvykl, že J není skoro vůbec slyšet. Potlačuje to v sobě asi jako všechno. Jeho otec z něj vymlátil nejspíš jakýkoliv projev čehokoliv. Moc dobře ale cítí horkost uvnitř sebe, stejně jako vnímá spokojené povolení jeho těla a pak už se může jenom zhroutit do jeho náruče a zůstat tak tak dlouho, jak oba dva potřebují. Nemůže uvěřit vlastním uším, když mu J pochválí, jak pěkně tohle všechno nachystal a vzápětí na to to J pošle zase zpět do předchozí roviny, když pronese něco o vařeném mase a Ruki protáhne obličej.
"Jsi vážně hrozný." Broukne spokojeně do jeho prsou. Překvapí ho, když mu J z ničeho nic řekne, že by od něj chtěl nějaký dárek. Nikdy by si nepomyslel, že uslyší zrovna tuhle větu. Podle něj snad ani nikdy nic nedostal a jeho hlava je nastavená na Dárky jsou pod mou úroveň, to se kupuje dětem, ale přesto udiveně sleduje jeho počínání, když se od něj odvrátí a cosi hledá v kalhotách. V dlani ho zastudí zavírací nůž. Zírá na něj a nechápe vůbec nic. Proč mu to dává? Nechtěl dárek on? Pochopit to má vzápětí a maličko zbledne. Když se bavili o tetování, byla to jedna věc, ale do někoho cíleně řezat, byla zase věc druhá. Ruki věděl, že se to v salónech běžně dělalo, ale on tu techniku neuměl. Byl sice doktor, infekci mu tam nezanese, ale kruci, ať mu nikdo netvrdí, že na to není postup a nějaké nástroje.
"Neumím vůbec kreslit." Vypadne z něj asi pitomě, ale to tak trochu nebyla pravda. Ruki byl velmi umělecky nadaný. Sice nemaloval v pravém smyslu realistické obrazy, ale jeho návrhy tady začínaly být docela známé. Mohli za to Aqui a Show, hlavně Show. Ruki měl jemné a citlivé ruce, taky proto byl doktor. J mluví o tom, že by měl mít na rukou jeho krev.
"No… pokud jenom takto..." Zamumlá nerozhodně. Raději si to u osudu vybere v této formě, než aby mu J třeba umíral v náručí. Káravě po něm střelí pohledem, když mu řekne, že přece ví, jak hluboko. To vyznělo vážně všelijak.
"Proč mi to dáváš teď? Nemáme tady na to žádné věci..." Řekne pořád velmi tiše a uvědomí si, že mu ještě pořád sedí na klíně. Maličko zčervená, protože mu to při téhle diskuzi připadá skoro nepatřičné.
J
J by se nejradši hlasitě zasmál nad Rukiho reakcemi, ale moc mu to v tuto chvíli nejde. Jen stěží je schopný ovládat sám sebe. K jeho smůle to asi neumí jinak a má hluboce zakořeněné, že některé projevy prostě nesmí pustit na světlo. Stejně mu občas uklouzne hlasitější povzdech, ale je to jen velmi málo. Naplno si užívá výraz v Rukiho tváři, který už snad zní do detailu a přesto je jím pořád stejně okouzlený, to se asi nikdy nezmění. Po chvíli ho ve vší spokojenosti přijde do své náruč a přitiskne víc k sobě. Samotnému se jen těžko dýchá a snaží se rozmrkat zatmění před očima, které mu způsobil společný vrchol. Ru si pro něj připravil skvělý večer, opravdu to tak vnímá, ale říct to nahlas je pro něj pořád dost zvláštní. Jak kdyby to bylo něco, co si nemůže dovolit. Třeba se to jednou zlomí. Je si stoprocentně jistý, že až se to stane, bude to právě s Rukim."Jsem, ale stejně mě miluješ." Ozve se jeho trochu ochraptělý hlas a musí se pousmát.
"Stejně jako já miluju tebe, i když jsi občas dost nesnesitelný." Provokuje ho dál, ale nedokázal si to odpustit. To vyznání přijít musela, ale nebyl by to on, kdyby k tomu nebyla nějaká ta poznámka. Pozoruje výraz v Rukiho tváři, když mu řekne o dárek. Nikdo s běžným uvažováním by po něm nejspíš nic takového nechtěl, ale pro něj to má speciální význam. Je to znak, že k němu patří a že by pro něj klidně umřel a může to být i pomalé vykrvácení, je mu to úplně jedno. Nakloní hlavu mírně k rameni, když mu Ru odporuje, že neumí kreslit. Stiskne víc jeho boky a obočí mu jde nahoru.
"Zkoušíš mi lhát?" Probodne ho pohledem, který používá velmi rád, jenže na jeho miláčka to prostě nefunguje, nikdy to nefungovalo, ani když se viděli poprvé. Občas je to vážně k vzteku, protože nic jiného neumí.
"Vím, že kreslit rozhodně umíš." Ještě trochu sevře jeho boky, aby ten dotek cítil, a trochu s ním trhne proti sobě.
"Ještě chvíli to zkoušej a chytím tvou ruku a udělám to sám a to nechceš, abych se něčím takovým později chlubil." Vážně mu vyhrožuje tím, že se společně s ním pořeže sám? A zbývá mu něco jiného? Má pocit, že ho jinak nepřemluví.
"Víc po tobě chtít nebudu." Ujistí ho, že to pro něj má opravdu hodně speciální význam. Vezme ho za dlaň a vloží do ní nůž. Pak sklouzne na jeho prsty, které kolem něj sevře.
"Víš moc dobře, že toho hodně vydržím. Bude to jako masáž." Snaží se mu to ulehčit a svým způsobem je to pravda. Než přišel Ru, byla bolest to jediné, co dokázal vnímat. City mu nic neříkaly, i teď s tím pořád podvědomě trochu bojuje, jenže Ru boří všechny hranice a jde až do míst, kam se nikdo jiný nedostal.
"Máš tu všechno, co potřebuješ. Jsi tu ty, je tu má kůže a je tu nůž. To stačí." Blýskne se mu v očích a přiblíží čepel společně s jeho rukou ke své hrudi.
"Sluší ti, když se červenáš." Ozve se jeho hlas se vzrušeným podtónem. Volnou dlaní mu zajede do pramenů a přitáhne si jeho rty k polibku, který během vteřiny prohloubí. Trochu víc se nakloní, aby ucítil čepel nože, a tiše si povzdechne. Je to zvláštní kombinace pocitů, které teď vnímá. Rukimu naprosto věří a těší se, co na jeho kůži vytvoří. Po chvíli se přinutí opustit jeho rty a podívá se mu do očí.
"Máš možnost mi všechno vrátit, ten obraz by měl být hodně velký ne?" Snaží se troch odlehčit celou situaci, aby se mu snáze tvořilo, a znovu ho ujišťuje, že je všechno v nejlepším pořádku.
"Nezáleží na tom, kolik tahů to bude, čím víc tím víc si to užiju. Ty víš, že nelžu." Přemlouvá ho dál, aby na jeho kůži vytvořil, cokoliv ho napadne a zároveň ví, že to nebude nic, čemu by se někdo mohl smát. Ta důvěra, kterou k němu cítí je snad i hmatatelná.
Ruki
Rukiho výraz zněžní, když mu J řekne, že ho miluje, ale nemá na to rozplývání zrovna moc času. Když ho J napomene, jestli mu zkouší lhát a ještě tak silně stiskne jeho boky, Ruki po něm střelí tázavým pohledem. Odhaduje, jestli by se ho měl doopravdy začít bát nebo je to jenom taková legrace. Pravděpodobně něco mezi tím. J by mu neublížil, ale nelíbí se mu žádné výmluvy. A Ruki se teď trochu vymlouval. I kdyby řekl pravý důvod, stejně by mu to nepomohlo. Stisk ještě zesílí, Rukimu už se to nelíbí, ale neodvažuje se mu ucuknout. Jenom nakrčí obočí a svým výrazem dá najevo, aby toho koukal nechat. +Jestli mi budeš vyhrožovat, tak si mě nepřej.+ Pomyslí si, ale nedovolí si říct to nahlas. Jejich vztah považoval za rovnocenný, ale stejně byly chvíle, kdy byl trochu pod pantoflem. Jak by taky nemohl, když chodí zrovna s ním! Protáhne obličej, když mu J hrozí, že se pořeže sám, jenom jeho rukou. No to by vypadalo. "Můžeš si tvrdit, komu chceš, že jsem autor, nikdo ti to neuvěří. Budu chodit a říkat, že jsi idiot, protože jsi to krásné tetování na zádech pokazil něčím takovým." Zamračí se na něj.
"Všichni budou věřit mně!" Řekne, aby bylo jasno, i když o tom zase tak přesvědčený není, ale co už. J trochu změní písničku, když na něj naléhá, že po něm nic jiného chtít nebude a vloží mu nůž pevně do ruky. Rukiho prsty se neochotně sevřou. Protočí očima, odfrkne si a pohodí hlavou, když mu J řekne, že to řezání bude jako masáž. To tedy určitě… Nemá ponětí, jak přesně to bude vnímat J, ale Rukiho očima mu ubližuje. Vlastní rukou… Nelíbí se mu, že by měl J jakkoliv trpět.
"Neměl jsi toho ve svém životě už dost? Není teď čas na trochu něco jiného?" Řekne mu tiše a velmi vážně. Hodně zraněných lidí bez svých ran později nedokázalo žít a vyhledávalo je, ale Ruki by byl rád, kdyby jejich vztah zažil i trochu jiný úhel pohledu. +A co třeba dezinfekce a trochu preciznější nástroje, ty pitomče.+ Pomyslí si Ruki v duchu, ale ví, že použije tu whisku. Prohlédne si nůž. Přijde mu moc široký, takový humpolácký.
"Nemůžeme to nechat na jindy, až budu mít pořádné pomůcky?" Zeptá se ho a pokusí se mu nůž zase vtisknout zpět, ale nejde to a kdo ví, jestli jindy ještě budou mít šanci. Nebo jestli Ru nebude pořád uhýbat… J znovu maličko změní, když mu začne chválit, jak je hezký, když se červená. Ruki se tím jako největší pitomec nechá oblbnout a když se k němu J nakloní blíž, zapomene úplně na všechno a nechá se jím líbat. Teprve jeho zvláštní povzdech ho přiměje, aby se od sebe oddálili a v další vteřině už si jeho oči přitáhne krev, která se řine z Jových prsou. Ruki na to vytřeští oči, uvědomí si, co se stalo a ruce se mu začnou trochu chvět. J ho nabádá, aby v tom pokračoval, ale on mu nic vracet nechce. Takhle to vnímat nedokáže. Zavrtí hlavou.
"Hodně velký? Ty ses úplně zbláznil!" Jestli si myslí, že mu pořeže všechno, na co mu padne oko, tak to snad nemyslí vážně? Nechá se přesvědčovat o tom, že J si každou vteřinku užije. Není si tím jistý, podle něj si J jenom namlouvá, že je to super, ale vypadá to, že si to rozhodně nenechá vymluvit.
"Není tady ani nic, čím…. Vem to čert." Řekne a natáhne ruku po Jově tričku. Chtěl říct Čím si to budu utírat, až to poteče. Na tohle měli lékaři většinou asistenci. Jeden šil a druhý utíral, protože krev se řinula z ran neustále. Natáhne se pro tu whisky a polije jí nůž. Pak i trochu trička a pořádně mu utře hrudník.
"Teď smrdíš jak ožrala z páté cenové..." Řekne mu. Zhluboka se nadechne, znovu sevře ten nůž a pokusí si představit, že drží jenom pero. Před očima se pokouší zhmotnit svou představu. Byl by rád, kdyby to byly liščí oči, vystupující jakoby ze tmy, mlhy nebo hustého porostu… Sám neví, jak tohle provede. Pak poprvé řízne.
Žádné komentáře:
Okomentovat