(sídlo Hakueie)
J
J může být naprosto spokojený, když mu Ru řekne, že mu smutno bylo. Jeho ego skáče radostí a ani jemu to prostě není jedno. Potřeboval ho u sebe a nemohl by být spokojenější, že mu chyběl.
"Mě taky." Vypadne z něj naprosto spontánně, než si vůbec uvědomí, že to řekl nahlas. Ru mu chyběl už ve chvíli, kdy za sebou zavřel dveře. Svým způsobem to pro něj bylo děsivé, ale už si na to zvykl a nechtěl by to jinak. Zveden trochu obočí, když mu Ru přizná, že se opravdu chtěl podívat.
"To jsi měl říct dřív, nenamáhal bych se oblékat." Pokračuje v podobném duchu a vzápětí se ušklíbne. Chtěl ho vidět a hned a je jasné, jak moc se mu nelíbí, když nedostane, co chce. S ním to bylo vždycky trochu složité a to se do toho nemusela ani plést jeho psychopatická stránka, o to horší to bylo.
"Čas už přišel." Zamručí ještě, kdyby si to náhodu chtěl Ru rozmyslet, ale to se očividně stát nemá. Ještě chvíli ho bude napínat a bude nejspíš nevrlý. Jak dokázal hodiny sedět někde na střeše a pozorovat okolí, teď mu ta trpělivost nějak nešla. Pozoruje pečlivě výraz v jeho tváři a snaží se odhadnout, co se za ním odehrává. Nikdo si nedokázal představit, jakou bolest obnáší tetování. Je mu jasné, že většina lidstva umře při první polovině. Zároveň ale tuší, že to Ru zvládne. Jeho odhodlání je dost patrné a J už je na něj hrdý teď a to ještě na nic nedošlo. Už jen proto, že to chce a že si řekl o návrh právě jemu. I kdyby si nakonec nechal udělat cokoliv jiného, prostě ho v tom podpoří.
"Taky si myslím, že to zvládneš." Ujistí ho, že to nevidí jinak. Bude u něj po celou dobu. Nechá si klidně drtit ruku a polámat prsty, ale bude s ním každou vteřinu. Je to nejspíš trochu sadistické, když se těší, jak ho přitom bude pozorovat a bude vědět, jak moc ho to bolí, ale pro něj je to něco…Ani neví, k čemu by to přirovnal. Tohle nezažíval jen tak někdo a pro něj to mělo opravdu velkou hodnotu. Ru nakonec jeho prosbu vyslechne a začne se svlékat. V tu chvíli je všechno kolem zapomenuto a dokáže se dívat jen a jen na něj. Oči mu hladově sjíždějí o jeho těle a už ví, že mu to tetování bude neskutečně slušet. Oči mu zabloudí i do jeho klína a je jen vteřinu od toho, aby si ho přitáhl k sobě. K jeho překvapení ještě chvíli vydrží.
"Všechno zařídím, Ru-chan, nemusíš se o nic starat, jen se na to připravit." Teď by mu odsouhlasil úplně všechno. Převezme si do něj talířek a jeden kousek si vloží mezi rty, ale pak ho doloží a natáhne se po Rukiho pase, aby si ho mohl přitáhnout k sobě.
"To máš pravdu, dost lidí to zkoušelo a taky jich hodně neprošlo." Mluví o tom úplně klidně.
"Nebude to jednoduché, musíš být opravdu přesvědčený, že to chceš udělat. Všechno pro rodinu, nikdy jinak. Nezáleží na tom, čí život to bude." Odmlčí se na chvilku, než sáhne po druhém kousku masa a vloží mu ho mezi rty.
"Nezáleží ani na tom, jak jsem já vysoko a že jsi můj. Bude to to nejdůležitější, na čem ti v životě nejvíc záleží." Snaží se ho připravit, i když ví, že je to nemožné.
"Musíš si být sto procentně jistý, že to chceš. Pak to zvládneš." Podívá se mu upřeně do očí.
"Jsem přesvědčený, že když se rozhodneš, tak to zvládneš. Ale musíš to udělat kvůli sobě." Pozvedne pravý koutek se zvláštním pousmáním.
"Ale teď už o tom nepřemýšlej. Chci být s tebou." Přitiskne ho k sobě a pak dlouze políbí. Z toho masa asi moc neochutná, teď musí ochutnávat trochu něco jiného. Po chvíli se odtáhne a podívá se mu znovu do očí. Jeho hlas už zní spíš roztouženě.
"Nezáleží na tom, co mi třeba Haku udělá. Nejvíc mě bude bolet, když se ti něco stane." Snaží se mu říct, že i kdyby se mu Haku vrtal pod kůží, je mu to jedno.
"Nezáleží na tom, kolik krve mě to bude stát, hlavně, že to nebude ta tvá." Pokračuje dál s dlouhým výdechem. Vlastně se mu líbí představa, kdyby do něj třeba musel Ru říznout. Věděl by totiž, že díky jeho absenci bolesti se stane členem rodiny. Vydržel by úplně všechno a v jeho šílených očích je to znát.
Ruki
Když ho J ubezpečí, že si myslí, že to zvládne, Ruki se
vnitřně trochu upokojí, pro sebe přikývne a pousměje se. Pokud to říkal on, tak
naději měl a J by to nikdy neříkal jenom tak, protože se milují. Klidně by mu
řekl do očí, že je baba a na něco nemá, kdyby to tak bylo. Vůbec netuší, co se
mu prohání hlavou, že by chtěl být na všech sezeních s ním, že bude velmi po
svém prožívat Rukiho bolest… Kdyby ano, asi by se podivil nad tím, že zatímco
většina partnerů nesnesla, aby jejich láska trpěla, J by se na tom v jistém
slova smyslu pásl. Jenže ne nijak ve zlém, ale hrdostí a tím, jak to Ruki
zvládá. Možná by je to nějakým podivným způsobem spojovalo. Těžko to popsat.
Když jeho tělo obejme horká lázeň, je to v okolním chladivém vzduchu vážně
příjemné. Znovu přikývne, když mu J slíbí, že se o všechno postará. Žádné ne,
žádné nejde to. Rád se svěřuje do jeho péče a zároveň ví, že musí stát na
vlastních nohou. Tenhle druh vztahu mu naprosto vyhovuje. Sám si stačí strčit
do pusy jenom jediný kousek masa, když ho J najednou popadne a přitáhne k sobě.
Málem to všechno vyklopí do vody, zamračí se a chce začít nadávat, ale J má
mnohem naléhavější téma, které chce probírat. Ruki trochu přikrotne, odloží
talířek za něj na okraj lázně a položí si dlaně na jeho ramena. Hledí někam
mezi ně, ale poslouchá ho velmi pečlivě. Nemá představu o tom, kolik lidí v
těchto zkouškách pohořelo ani jak moc náročné jsou. Není zlý a není vrah. Kdyby
tohle po něm Hakuei chtěl, měl by velký problém. Mafie ale nezaměstnávala jenom
vrahy a psychopaty. Měla mnoho sfér, na které potřebovala důležité a spolehlivé lidi, ať už to byla finanční správa nebo jakýkoliv jiný provoz. Ruki by samozřejmě dál rád dělal lékaře a patologa a nepochybuje o tom, že Hakuei není idiot, aby ho místo jeho letitých zkušeností poslal s pistolí do ulic. Skočí po jeh schopnostech a dá mu spíš tuto práci, tím si je Ruki jistý. Na co ale připravený není je, kdyby po něm třeba chtěl, aby zradil J nebo aby mu nějak ublížil. Podle něj to ví i Hakuei, takže se buď rozhodne nechat si ho i za tuto cenu nebo mu ten úkol dá úmyslně a nenechá Rukiho vstoupit. Vždycky bude vědět, že Ru je oddaný J a pak až jemu. Nikdy to v sobě nezlomí, to ví. J na něj sice naléhá, že to tak být musí, ale Hakuei buď vezme, nebo nechá ležet. Vzhledem k tomu, že J je jeho pokrevní bratr, který by Rukiho nejspíš zabil, si Ruki myslí, že má naději i tak. A kdyby snad ne, tetování sice nikdy nezíská, ale Hakuei ho nevyhodí. Nějak to prostě bude. Bylo to velmi zvláštní vědomí, když váš život ležel v rukách někoho cizího ani pořádně nevíte, kdy k tomu došlo. Ještě před pár dny byl Ruki svým pánem a teď najednou všechno záviselo na tom, jak se Hakuei vyspí. +Všechno pro rodinu.+ Opakuje si v duchu. Co kdyby se měl zbavit Aquiho? Showa? J? Pitvat jejich těla? Neví… opravdu neví… tohle bude daleko složitější, než si myslel. Pokud se té doby vůbec dožije. Zvedne k němu oči, když mu J řekne, že nezáleží na tom, že je jeho. Hakuei to nevezme jako plus, nedá tomu žádnou váhu. Tohle nečekal. Otevře pusu a sní ten kousek masa. Má mít Hakueie vlastně raději, než J? Těžko… Možná to přijde časem.
"Hmmm..." Zahučí a raději J ani neříká, co všechno se mu prohání hlavou. Kvůli sobě… nic z toho nedělá kvůli sobě. Kdyby se J neobjevil, byl by zaměstnanec policie.
"Hmm..." Zahučí podruhé, ale J už ho nenechá dál převracet v hlavě tohle téma. Místo toho ho přivine k sobě a políbí. A Ruki ví, že teď by to stejně nevymyslel a tak ho nechá, aby mu začal mazat myšlenky po svém.
"Nic se mi nestane." Hlesne, když se oba potřebují nadechnout a usměje se na něj. Vlídně a zamilovaně. Udělá všechno proto, aby byl v bezpečí a J ho tak nemusel hlídat a nenechal se jím rozptylovat. Nebude si hrát na hrdinu, když to nebude na místě.
"Haku tohle po tobě chtít nebude." Opravdu si tím je jistý. Má dojem, že ho maličko poznal, ale může se v něm strašně plést. Hakuei byl… Hakuei. Nikdo nepřemýšlel jako on.
J
J se ještě chvíli nechá unášet představami, jaké by to bylo,
kdyby společně s Ru absolvovali každé sezení ohledně tetování společně. Bylo by
to náročné a na spoustu let a o to víc se mu ta představa líbí. Nedokáže
uvažovat o bolesti jako všichni ostatní. U něj jde hlavně o to, že mu tím
slibuje další společné roky. Ač se tvářil, že mu na ničem dlouhodobém nezáleží s
Rukim to bylo jiné. Na život na smrt do konce života. Už dávno ví, že by zabil
každého, kdo by se na něj jen křivě podíval. Kdyby mu někdo ublížil, najde ho,
i kdyby tím měl strávit zbytek života. Nedokáže to vidět stejně, kdyby si k
sobě přirovnal tetování, které ho rozhodně bude bolet a v podstatě mu to bude
působit on sám. Bylo to prostě jiné. Zvládne u svých myšlenek sledovat, jak se
Rukiho tělo noří do vody. Líbí se mu ten pohled, a jak byl jindy netrpělivý,
teď by si toho klidně užil víc. Přitáhne si ho co nejblíže a je mu jasné, že jindy
by dostal pěkně vyčiněno za to, co mu provedl a že ho ani nenechal pořádně
ochutnat maso. Ale on taky nemá myšlenky na jídlo, tak s tím Ru bude muset
trochu počkat. Pozoruje výraz ve tváři před sebou a snaží se odhadnout, co se v
jeho hlavě odehrává. Je to pro něj o dost složitější, než pro všechny ostatní,
protože jemu obyčejné a typické lidské myšlenky nic neříkaly. Nedokázal
přemýšlet o nebezpečí. Tuší, co by po něm Haku mohl chtít, i když ho většinou
dost překvapil. Má však obavy o to, že Ru nebude schopný udělat úplně všechno.
Aby zkouškou prošel, nemá na výběr. Mohl by zajít za Hakueiem a podruhé v
životě ho o něco požádat. Jen má obavy, že druhá žádost ohledně Rukiho už by
byla příliš. Stejně to zkusí a bude doufat, že se to sejde s úspěchem. Dokáže
odhadnout Rukiho pochybnosti a možná by to zrovna teď řešit neměl. Ještě pořád
to nemusí přežít a pak bude jedno, kam kdo patří. Mají toho před sebou tolik a s nejistou budoucností.
"Společně to zvládneme." Řekne nakonec, než se jejich rty spojí a tím je pro něj všechno vyřešeno. Dokud neví, co se bude dít dál, nemá smysl se v tom dál pitvat. +Ru by pitval rád, ale tohle asi ne.+ Proběhne mu hlavou vtip z oblasti černého humoru a nejspíš mu ho později řekne, ale teď už nemá čas. Posbírá trochu myšlenky, když se musí na chvíli oddálit.
"To víš, že nestane. Já to nedovolím." Slíbí mu něco, co by možná neměl, ale už mu ta zamilovanost asi vážně gumuje mozek, když to řekl. Jen se uchechtne na slova o Hakueiovi, protože ho svým způsobem znal a byl schopný opravdu všeho, ale u nic neřekne. Dlaně se mu rozběhnou po Rukiho těle a dojdou na stehna, která silněji stiskne a začne si ho přesouvat na svůj klín. Už nechce rozebírat vůbec nic kromě toho, jak Rukimu vymazat myšlenky na cokoliv jiného. Povzdechne si, jakmile ho ucítí na sobě a ztratí se v dalších polibcích. Dlaně popojedou až k jeho klínu, kde ho znovu víc stiskne. Netrvá to příliš dlouho, než jimi zabloudí mnohem dál až na jeho pozadí. Nezdržuje se tam příliš dlouho, teď mu ta trpělivost už zase dochází. Tichý povzdech na sebe nenechá dlouho čekat a jeho prsty zatím jen krátce zabloudí mezi jeho polovičky.
"Říkal jsem, že si první dám zákusek." Ušklíbne se, aby dal najevo, že on se rozhodně nedrží předepsaných pravidel. Na to už by ho Ru měl dostatečně znát. Nakonec se rozhodne ho ještě trochu potrápit. Uvězní jedno jeho zápěstí ve své dlani, po tom co ho krátce pohladí a pomalu ho stáhne dolů a za Rukiho záda. Zopakuje to samé s tím druhým a rychle si je přechytne, aby mu stačila jen jedna ruka. Je mu jasné, co tím rozpoutá a vážně se na to těší.
"Měl bych ti poděkovat za to, co jsi nechystal. Jen se u toho nesmíš moc hýbat." Blýskne se mu v očích a trochu ho od sebe odtáhne, aby s mohl víc sklonit, a přitiskne se rty na jeho klíční kost. Od ní míří polibky nahoru až ke krku a tam se dostanou ke slovu i jeho zuby, po kterých Rukimu na kůži zůstane drobná památka. Rozhodně ale není poslední.
Ruki
Není si jistý, jestli mohl J cokoliv z jeho myšlenek poznat
nebo jestli by ho napadlo, že si to třeba sám domyslel, podle toho jak jej znal
a co bylo podle něj reálné. Kdyby ale tušil, že je ochotný zařídit to jakkoliv,
i kdyby měl znovu orodovat u Hakueie a sám za Rukiho nést odpovědnost až do
nebes nebo plnit nesmyslné úkoly, nevěděl by, jestli ho samou láskou ulíbat k
smrti nebo ho rovnou seřvat, že se úplně zbláznil a Ruki se k žádné mafii
přidávat nebude. Nevědomost byla někdy opravdu sladká. Jeho nitrem se rozlije
blaženě zamilovaný pocit, když mu J řekne, že nikdy nedovolí, aby se mu něco
stalo a to jediné mu stačí, aby přestal myslet opravdu na všechno, kromě svojí
lásky. Cítí Jovy přímočaré ruce, jak se přesouvají rovnou na jeho stehna,
táhnou ho blíž a pobízejí ho, aby se posadil obkročmo na jeho klín. Jinak to
ani skončit nemohlo, pokud by ho J nechtěl otáčet zády nebo nechat mrznout
nahoře na okraji lázně. Díky nadnášení vody je tam Ruki jedna dvě a ten Jův
povzdech se mu moc líbí. J se s ničím nezdržuje, rovnou prozkoumává jeho klín a
po chvíli i další partie a Ruki se mu nijak nebrání ani se mu nepokouší
konkurovat. Na začátku to nikdy nemá smysl. J je povolnější jako líný kocour až
později. A tak se ho jenom drží kolem krku, hraje si s jeho rty a tiskne se k
němu svým břichem a vzrušeným klínem. Občas sebou nenechavě vrtí a povoluje a zase zintenzivňuje tlak mezi nimi v návaznosti na to, co s nimi J dělá. I on už tiše vzdychá do jeho rtů, zatímco se J pokouší říkat něco o zákusku.
"To maso se pak už nebude dát jíst. Ani nevíš, kolik to stálo a že to není vůbec k sehnání." Vynadá mu, protože jinak by to nebyl on, ale nevypadá, že by ho nechal pokračovat v jídle, kdyby se pro to J rozhodl. Když mu J začne dávat jednu ruku za záda, ještě doopravdy netuší, co dělá a proč, to až když tam začne cpát i tu druhou. V duchu si vynadá, jak moc se jím nechal oblbnout a že na podobné věci už by měl být připravený, ale pozdě. J svírá jeho ruce v železném stisku a když s nimi chce Ruki trhnout nebo se jinak osvobodit, zvedne je o kousek výš a ono to vážně bolí.
"Koukej mě pustit." Nařídí mu, ač sám moc dobře ví, že tohle je magická věta, kterou chce J slyšet jako pokyn k tomu, aby to rozhodně nikdy neudělal. Přece by ho neokradl o potěšení. Kromě toho to doopravdy chce.
"Nemysli si, že to budeme dělat takhle, je to krajně nepříjemné, bolí to a nikdy se takhle neudělám." Tohle asi taky neměl říkat, J by mohl mít touhy zjistit, jestli je to pravda. Ruki ví, že mu nakonec stejně podlehne, ale asi to nebude jedna z jeho oblíbených metod.
"Tohle měl být tradiční, speciální a velmi příjemný večer, pleteš si mě se svou pojízdnou mučírnou." Vzteká se dál a J ho na oplátku kousne. Ruki zaskočeně sykne bolestí a trochu vytřeští oči. Jestli na něj bude zkoušet nějaké ty techniky, na které myslel, když si představoval rande podle J, tak ho vážně zabije. Čína bude mít docela usnadněnou práci. Přesto je velmi příjemné, když Jovy rty drancují Rukiho krk, stejně jako ho škrábe jeho strniště. Rukimu to drsněji nikdy nevadilo, klidně se nechal trochu tahat za vlasy a tak, ale všechno mělo svoje meze. Ne, že by J kousal poprvé, ale stejně. J ale stačí jenom malá chvilka, kdy kousání vymění za polibky a Ruki začne rychle zapomínat na všechna svá předsevzetí. Přivírá oči a uhýbá mu, aby měl prostor a na rtech mu naskočí blažený úsměv.
J
Ru je čím dál povolnější a to se mu líbí. Vůbec netušil,
jestli se mu to jeho přímočarostí podaří, ale zdá se, že jsou v dobré náladě
oba dva i po tom, co před chvíli probírali. J si totiž umanul, že pokud se Ru
rozhodne, prostě k nim patřit bude, i kdyby se měl vlastnoručně rozkrájet.
Prostě to nějak zvládnou společně a přes to nejel ani tank. Musí si ještě řádně
promyslet. Co by Hakueovi řekl a jak by to celé podal, protože to tak
jednoduché nabylo, ale to promyslí později. Stejně to dopadne tak, že a ním
přijde napřímo a vybalí to na něj bez zbytečných vytáček. Tak to bylo vždycky a
Haku už ho znal natolik, aby věděl, že když za ním přijde, je to opravdu
důležité. Jak to dopadne, to už je druhá věc. Sem tam mu unikne tiché povzdech,
protože Ru není panenka, která jen tak čeká, co se bude dít. Líbí se mu, jak si
s ním hraje a stupňuje tak jeho touhu a zařizuje, že žádná brzda už neexistuje.
Kdyby je teď někdo zkoušel vyrušit, J ho asi vlastnoručně uškrtí a bude
pokračovat. Všechno se přece dá uklidit později. No a co? Souložili v márnici,
tohle už zase tak jiné není. Téměř neznatelně se mu pozvedne koutek nad
vlastními myšlenkami a zatím to nechá být. Možná to Rukimu někdy řekne jako
vtip a věří tomu, že se mu to bude líbit. Byli oba dva zvláštně divní. Za tento
kompliment by ho Ru asi nakonec zabil. Podívá se mu do očí, když si začne stěžovat.
"To nebude." Pokrčí rameny nad tím masem.
"Nakoupím ti klidně celé stádo krav, jestli ti to tolik vadí." Protočí nad tím očima, protože jeho už dávno maso nezajímá. Samozřejmě o to potěšilo, co si pro něj nachystal, ale Ru musel dávno vědět, že to jinak ani skončit nemůže. Z druhé strany, kdyby alespoň trochu neprotestoval, asi by to nebylo ono. Koutky se mu pozvednou znovu, když Ru začne prskat, jakmile ho chytne.
"Nepustím, líbíš se mi tak." Odpoví mu se svým typickým klidem a v očích už mu hoří neskutečná touha. Vždycky si s ním rád hrál, i když mu to nikdy dlouho nevydrželo. Že by se pro tentokrát překonal a nachystal mu překvapení ve svém osobitém podání? Musí mu snad být vidět ve tváři, nad čím právě přemýšlí a kde kdo by asi při jeho pohledu bral nohy na ramena. Provokativně s ním trhne proti sobě a prudce vydechne, jak příjemné to bylo. Oddálí se od něj, když mu řekne, že takhle to nikdy nedokončí a to je ta pravá výzva.
"Tohle bude tradiční a velmi speciální večer. Měl být pro mě hm?" Obrátí jeho snahu a argumenty proti němu. Pak se nakloní trochu blíž k jeho uchu.
"A já vím, že si to užiješ taky." Pošeptá mu, než se s radostí zakousne do jeho kůže po ouškem. Stačí mu jen Rukiho blažený úsměv, když si dá chvilku pauzu od jeho příjemného trápení a ví, že už není schopný přestat. Nepřestává svírat jeho zápěstí a znovu se vrhne na jeho krk, jak polibky, tak i zuby. Když se chce zase přesunout jinam, nechá po linii jeho šíje proběhnout špičku jazyka, zanechávajíc po sobě vlhkou cestičku. Zatáhne víc za jeho zápěstí, aby se musel trochu zaklonit. Částečně ho jistí svou paží a zároveň ho zatím trápí tím, aby držel svou váhu svaly na stehnech. Jen ať neví, co první, to si rozhodně užije. Využije prostoru mezi nimi a sáhne dlaní první do jeho klína, kterému dopřeje několik pohybů, dokud neucítí patřičnou odezvu. Pak zabloudí ještě o kousek níž a s blýsknutím v očích začne trápit úplně jiná místa. Není moc něžný a brzo se podívá i dovnitř a přesto je pořád dost trpělivý, aby mu neublížil. Nechá své prsty vyklouznout ven, a jakmile se chce vrátit dovnitř, nakloní se a kousne ho těsně nad bradavku.
"Ještě pořád se ti to nelíbí?" Zeptá se ho, i když už tuší, co dostane za odpověď a doufá, že bude dostatečně peprná, pak klidně může přitvrdit.
Ruki
Ruki musí nad J zavrtět hlavou. K čemu by mu asi tak bylo
celé stádo krav? To už nic nedožene, tuhle zničenou atmosféru, přichystaný
večer právě dnes, kdy na všem tolik záleží. On vařil!!! Vařil!!! A J si toho
vůbec neváží. Ruki byl rád, že zvládl zalít svoje instantní nudle horkou vodou
a J mu tady vykládá něco o kravách… Má štěstí, že už mu to všechno vinou jeho
počínání nedovede říct nahlas, protože je to opravdu dlouhý proslov v jeho
hlavě. Udělá cosi jako dotčené Ah, když ho J odmítne pustit. To je mu jasné, že
se mu takhle líbí, ani by se nedivil, kdyby se ocitl svázaný do nějakého
šíleného kozelce a J chodil okolo jako v Národní galerii, ale jemu je to vážně
nepříjemné. Jak mu to má vysvětlit? Co vysvětlit – jak ho o tom má přesvědčit?
Docela vážně se podívá do jeho očí, když s ním tak trhne a připomene mu, že
tohle je večer především pro J a že tradice v jeho podání je něco úplně jiného,
než co si namaloval Ruki. Kruci! Má pravdu, na tohle si bude muset dávat pozor.
"Ty víš moc dobře, jak jsem to myslel. Teď si na nepochopení jenom hraješ, protože ti to vyhovuje." Prská po něm tak, jak by si nikdo jiný nikdy nedovolil, ale pak už přijde o slova. J bere jeho krk doslova útokem. Líbá ho a kouše, chvílemi Rukimu skoro vytrysknou slzy do očí, jen aby J podrážděnou pokožku zase ukonejšil a posouval se jinam a čím je toho na Rukiho víc, tím víc zapomíná na svou nepříjemnou pozici. J si toho je nejspíš dobře vědom, protože mu to připomene zataháním za ruce, které Rukiho donutí se zaklonit. Musí se od něj trochu oddálit, trochu víc se mu vydat a svaly na jeho stehnech se napnou. Chvíli to vydrží, ale asi ne moc dlouho. Nesnáší ten pocit, který člověk má třeba po cvičení. Už teď ho za to v duchu proklíná. J na nic nečeká a sáhne mu rovnou do klína. Ruki si hlasitě zasténá a jeho hlas se začne pravidelně dostávat z jeho plic. Nikdo tady není, ale kdyby snad ano, najde je zaručeně nebo naopak rychle uteče. Jeho tělo i klín ho zrazují hodně rychle a čím míň si vládne, tím horší je neprověšovat se dozadu a tím si neubližovat. Začíná cítit, jak ho bolí ramenní klouby a ví, že jestli to J přežene, zraní sám sebe. Doufá, že zná míru. Když ho ucítí vzadu, automaticky na jeho klíně dá kolena ještě o trochu víc od sebe, ale zároveň tak přijde o stabilitu a jeho další sten už je unavený a bolestný. J ho ale pořád nepouští. Rukiho tělo zaplavují příjemné pocity, nejraději by se mu už odevzdal a zároveň ho J drží doslova na uzdě, ze které se nedovede vysvobodit. Teď se na plno projevuje jeho povaha, když takhle trápí i toho, kterého miluje. Ruki hlasitě sykne, když ho J kousne a jakmile se ho zeptá, jestli se mu tohle líbí, v Rukim se zvedne prudká vlna vzdoru.
"Děláš si legraci?? Ty moc dobře víš, jak to bolí a ještě se mě takhle zeptáš? Až mě pustíš, tak sem ani žádný vrah chodit nemusí, protože přísahám, že tě zabiju sám. Už se těším až ti přivřu hlavu do toho grilu a potom provedu tu nejdetailnější pitvu v dějinách...ah..." Jeho další slova se ztratí v novém sténání, ale stehna se mu chvějí čím dál tím víc a má pocit, že jeho ramena už hlasitě praskají, jak protestují. +J…+ V duchu ho zaprosí, aby si ho už konečně vzal. Pokusí se najít jeho oči a říct mu to vlastním pohledem. Jeho tělo doslova
stravují pekelné plameny.
"Já myslel, že mám být fit a připravený utíkat, ne že
tady budu ležet jako mrtvola." Vyčte mu místo všech sladkých slov.
Žádné komentáře:
Okomentovat