Ruki x J - Měl by ses svléknout taky. - část 1.

(sídlo Hakueie)

Ruki

Jestli Rukiho někdy něco štvalo, tak to bylo, když J mizel uprostřed noci, aniž by ho vzbudil a něco mu řekl. Pokud byl v poslední době vůbec doma. Ruki chápal, že Hakuei už brzo odtajní své plány, možná už to udělal a přichystá něco velkého, aby se všechno vrátilo zase do normálu a oni, poslušné milenky, musely sedět doma a čekat na své odvážné manžele, ale stejně. Tolikrát ho prosil, aby mu alespoň řekl, že odchází, ale J ne. Prostě se zvedl, vypařil a ty si okusuj nehty. Naštěstí i tady měl Ruki hodně práce. Hakuei měl své vlastní lékaře a zdravotníky, ale rozhodně neměl soudního patologa. Stávalo se často, že někdo z jeho kluků umřel nebo se něco semlelo a Ruki toho dovedl hodně posoudit a zjistit, stejně jako se postarat o těla. Podobné incidenty se na policii moc nehlásily, protože kdyby to někdo udělal, šel by rovnou do vězení, takže se to dělo jenom tehdy, když byl zabit i civilista nebo šlo o velké bosse, ale tato úmrtí mizela ze světa a nikdo se po nich už nikdy nesháněl. Hakuei se o rodiny pozůstalých staral, ale živitele jim asi nikdo nikdy nenahradil. Stejně to ale nebylo takové jako u policie a tak trávil čas vlastní přípravou na nejhorší, učil se alespoň střílet a povídal si s Aquim nebo Showem. Show se taky snažil trénovat a tak se občas poprali spolu jen proto, aby zjistili, že to není nic pro ně. Aqui se o to ani nepokoušel. Většinou je sledoval od nějaké knížky nebo mobilu a musel si myslet něco o bláznech. Nebo čemkoliv jiném, protože jen čert věděl, co měl Aqui v hlavě. Nakonec si ale Hakuei zavolal dokonce i je a udělil jim osobní, tajné informace. Zřejmě měl každý v tomto domě své. Teprve s nimi Rukimu na plno došlo, jak vážné tohle všechno je a na dno žaludku se mu usadil trvalý, studený kámen. Neměl strach o sebe, ale o J. Bylo mu jasné, že brzy půjde do akce, ze které se nemusí vrátit a navíc úspěch toho všeho byl velmi nejistý. Nedovedl si představit, že by kdokoliv v této vládě přišel, poděkoval mafii za její neotřesitelnou pomoc v případu a s vyznamenáním je všechny nechal jít. Má pocit, že i kdyby Hakuei vyhrál a všechno zařídil, stejně půjdou všichni do vězení a on moc dobře ví, že na něj on ani jeho přátelé tady, nejsou stavění. Možná by bylo lepší se zastřelit, kdyby snad dostal zprávu, že J padl. Mohlo to vypadat jakkoliv, ale Ruki o tom doopravdy uvažoval a svou zbraň měl. Hakuei jim řekl, co dělat, až to vypukne, kam jít, koho se držet, stejně jako jim dal individuální informace, které nesměli říct ani nikomu uvnitř. Kdyby bylo opravdu hodně, hodně zle, měli různá místa, kam prchat a kde se skrývat, každý jinam, daleko a bez jistoto. Ruki věděl, že tohle je plán Z pro případ smrti Hakueie i J a malá naděje na nový život, ale taky už věděl, že ji nepřijme. Ať už ho zatknou nebo sebere odvahu. Tajně ale doufá, že spíš prchne i s J a snad nebudou do smrti živořit někde v Jižní Americe. Zbývalo několik málo posledních hodin klidu a Ruki věděl, že teď bude J doma a odpočívat, protože Hakuei ho na tohle bude potřebovat maximálně svěžího. Bylo stoprocentní, že se J za chvíli vrátí a proto na něj čeká. Tento dům byl obrovský, skýtal mnoho možností, jak trávit čas a Ruki si marně lámal hlavu s tím, jak jejich ukradené chvilky ozvláštnit. J nebyl romantik, ostatně on taky ne, a největší radost by měl asi z nějaké BDSM díry, ale to vážně ne! Nakonec se rozhodl využít soukromé prostory zahrady. Byla to Hakueiova osobní místa, ale s jeho svolením je dnes nevyužíval on ani Show a Ruki měl jistotu, že sem nikdo nepřijde. Byl tady horký pramen, vyvěrající přímo ze země a i když byl uměle vytvořený, působil jako skutečné přírodní lázně. Zahrada okolo byla impozantní, velmi tradiční a starobylá a Ruki sem nechal přinést tradiční občerstvení, čajový set, prostě všechno. Trochu jako by se přesunuli do minulosti. I jeho drobné tělo je zahaleno do temně modrého kimona, ale místo meditace sedí na okraji bazénku a hledí na bublinky, zatímco uvažuje, jestli je tohle vážně konec všeho.

J

J samozřejmě ani na vteřinu nenapadlo, že by Rukimu mohly vadit jeho noční odchody. Žil tak dlouho úplně jinak a hlavně sám, takže to bylo mimo jeho kapacitu, aby nad tím vůbec uvažoval. Za celý svůj život nezažil nic podobného, jako měl právě s Rukim. Vztahy mu nikdy nic neříkaly a jen Haku věděl, jak k němu přistupovat, aby si získal jeho pozornost. Teď tu byl někdo další, na kom mu záleželo víc, než na sobě a dost často to pro něj bylo matoucí. Nerozebíral to ve své hlavě a žil klidně dál s tím, že to tak je. Kdyby to s ním chtěl Ru rozebírat, asi na něj zůstane nechápavě zírat a v životě nepřijde na to, proč mu to tak vadí. Kdyby ale Ru zmizel uprostřed noci, stejně jako on, okamžitě by ho začal hledat a nejspíš odpravil každého, kdo by mu neřekl, kde je. Tolik k jeho pokřivenému vnímání celého světa a jeho vlastních pocitů. Věděl, že se schyluje k velkému výbuchu a cítil v kostech, že už to není daleko. Sám nad smrtí vůbec nepřemýšlel. Bylo to něco, co bral jako jistou samozřejmost. Když žijete ve světě, kde to hrozí každou vteřinu, prostě si na ten pocit zvyknete a on ho znal od malička. Měl pár věcí u sebe, které by mu zařídily okamžitý odchod na věčnost, a bez nich neopouštěl dům. Věděl totiž, že v dnešní moderní době jsou velmi vychytané formy výslechu a někdy nepomůže ani dlouholetý trénink. Lepší bylo se zajetí vůbec nedožít. Jdou většinu proti policii a speciálním jednotkám a teď už i proti Číně, která se neštítí ničeho. Kdyby ho někdo opravdu chytil, není bezpečné, aby žil. Samozřejmě se k němu doneslo, že se Ru snaží trénovat a většinou díky takové informaci jeho koutky poskočily. Líbí se mu jeho odhodlání a jistá paličatost, se kterými proplouvá jeho novým životem, i když to třeba nemá takové výsledky. Dokonce přežil i to, že trénuje se Showem. Bylo pro něj rozhodně nepříjemné, když se to pískle objevilo vedle Hakueie, ale trochu se to změnilo, když se Showem promluvil. Tedy spíš se ho snažil vyděsit, ale on se nedal. V jistém ohled byl vážně synem svého otce a J se zase uklidnil. To samé měl ze začátku s Ju-kenem, ten ho štval víc, ale i to se povedlo nějakým záhadným způsobem urovnat. Možná proto, že na Hakueie opravdu dával pozor. To byla asi jedna z mála rovin, která ho dokázala přesvědčit. Vrací se právě od Hakueie, který ho poslal ještě chvíli odpočívat, což ho malinko štve. Sice ví, že potřebuje nabrat síly, ale z druhé strany si odpočinek nikdy neuměl pořádně užít. Byl radši, když se něco dělo. Takto většinou musel komunikovat se zbytkem domu a to mu zrovna nebylo po chuti. Teď je ale něco jinak a samozřejmě míří rovnou za Rukim, aby společně s ním načerpal energii. +Vybil jednu část.+ Ušklíbne se pro sebe a kývne na pozdrav muži, kterého mine. Jediné, co ho trochu mate je fakt, že ho Haku poslal do zahrady, kde by měl Ruki být a ještě se u toho tak pitomě tvářil. Začíná ho zajímat, co ti dva na něj chystají. Jak je zná, rozhodně to bude nějaká levárna. Je dost ostražitý, když se dostane do zahrady. Na sobě má jen obyčejné triko a džíny. Asi by se jinak neoblékl, i kdyby věděl, co ho čeká. Projde dveřmi a začne se pomalu rozhlížet. Kráčí velmi tiše, už to jinak ani neumí a atmosféra kolem mu vlastně nic moc neříká. Když uvidí Rukiho, tak nějak se všechno kolem změní. Stal se pro něj během vteřiny nejdůležitější věcí v jeho životě. Kdyby mu někdo ublížil, celý svět to odnese. Přiblíží se pomalu k jeho zádům, dřepne si a zaboří tvář do jeho vlasů. 

"Chybí mi mrtvoly a mrazáky, nemám si kam dát pivo." Pošeptá mu něco, za co by ho kde kdo poslal do háje.

"Ty jsi asi jediný na světě, kdo chystá rande v zahradě pro psychopata." Poznámka na sebe nenechá dlouho čekat. Nakloní se přes jeho rameno, přitáhne paži dopředu a vezme ho za bradu, aby mu mohl tvář vytočit do strany a líbnout ho na koutek. 

"Arigato." Pošeptá mu do rtů. Tohle je slovíčko, které neříká zrovna často, z druhé strany i jemu dochází, jak moc velké štěstí má, že ho už dávno neposlala do háje.

Ruki

Kdyby Ruki tušil, jakým stylem sem Hakuei J pošle a jak se u něj na to zatváří, asi by u toho chtěl být. Takhle musí zůstat ve sladké nevědomosti a o hodně tím přijít. Měl to čekat, vážně měl, byl na to vnitřně připravený, ale stejně se příšerně lekne, když se ho J z ničeho nic zezadu dotkne a obejme ho. Nechal se unést svými myšlenkami a pohledem do bublající vodní hladiny a naprosto zapomněl mít uši na stopkách, protože J se samozřejmě bude plížit jako kočka. A pak je tu ten všudypřítomný strach, že to nemusel být nutně J, kdo sem takhle přijde. Uvědomí si, že mohl být po smrti a stejně tak si uvědomí, že by to měl rychle za sebou a vlastně se toho ani nelekne. Je to divný pocit. Asi mu to celé dojde mnohem později. Teď se však jeho nitrem rozlije něco nesmírně příjemného, mírně se zapře dozadu o Jovo tělo a na chvíli zavře oči. Uchechtne se na tu jeho romantickou prupovídku a chvíli takhle prostě zůstane. 

"I mě chybí…" Řekne a nemusí k tomu vůbec nic dodávat. Spoustu let to byla jeho práce, měl tam svou skvělou kancelář s jistým konkrétním gaučem a taky kočku… A pak o všechno přišel, ale něco jiného za to získal. Netuší, na jak dlouho, ale stojí to za to. Kdo by si pomyslel, že i tak beznadějná složka, jako je J, dovede nakonec milovat? Kdo by si myslel, že Ruki je stejně beznadějný, když jeho lásku opětuje? J mu mohl lhát. Byl jistě výborný manipulátor a vlastně i herec, to blázni jako on uměli skvěle, ale Ruki je přesvědčený, že to tak není a možná je tím pádem blázen ještě větší. Musí se uchechtnout podruhé. 

"Ty jsi asi jediný, kdo na něj přišel a skládá u toho komplimenty o márnici." Odpoví mu po svém a nechá si poslušně otočit hlavu. Cokoliv jiného by stejně nemělo smysl, i když se Ruki o vzdor často pokouší. Usměje se a obrátí hlavu ještě víc, aby se mu mohl krátce podívat do očí. Vážně mu děkuje, že to pro něj připravil? Záleží mu na tom? Pomalu se otočí na místě, omotá mu ruce kolem krku a pevně jej obejme. Semkne u toho oči a chvíli tak vytrvá. Teď to není o sexuální přitažlivosti, ale jen o vzájemné blízkosti, dokud si ji ještě společně mohou užít. Po chvíli se ale oddálí a poukáže na všechno, co připravil. 

"Měl by sis odložit. V ryflích tě tam nepustím ani já ani Hakuei." Řekne mu, když poměrně elegantním gestem pokyne k lázni. Pak bych tě mohl obsloužit. Nehledej žádný alkohol, ten přijde mnohem později.“ Nejdřív tady má horký čaj. A taky připravený malý gril na nejlepší hovězí z Kobe. Budou si ho moci dělat přímo z lázně a ujídat tak, jak ho mají nejraději. Všechno je připravené a nakrájené pod poklopem a zatímco si J bude odkládat, Ruki začne roztápět uhlíky pod grilem. Chtěl, aby to nebylo jenom obyčejné koupání nebo vlítnutí na sebe, i když to mělo vždycky něco do sebe. Počká, až to J splní a zapluje do vody a pak se sám postará o nalévání čaje, který mu podá. Musí si hodně zakazovat nešvidrat na jeho nahé tělo, dokud je k vidění, jinak si polije ruce a bude po eleganci. 

"Jaké tetování bych si měl nechat udělat, až bude po všem?" Odmítne fakt, že nejspíš zemřou, nechce se teď o tom bavit a místo toho mu naznačí oficiálnější přijetí do rodiny, když si nechá dobrovolně zhuntovat záda. Stejně už kvůli rukám nikam nesmí, zase tolik se toho nezmění. To tetování hodně bolí, on ví, ale myslí si, že to vydrží. Podá J šálek a dlouze se mu podívá do očí, jak na tuhle informaci vůbec zareaguje.

J

"Dávej na sebe pozor." Upozorní ho tichým hlasem, který by pro kohokoliv jiného mohl působit děsivě. Od něj rozhodně. Nechtěl ho vylekat, ale svým způsobem ho těší, že se mu to povedlo. Pro normální lidi byl strach výborným ukazatelem toho, kdy si mají dávat pozor. Doufá, že se bude příště Ru víc ohlížet přes rameno, v této chvíli je to opravdu důležité. Je tu sice s ním, ale taky ví, že může být pryč, když se něco stane. Zatváří se spokojeně, když ucítí, jak se o něj opře a ještě víc ho potěší, když najednou vypadá spokojeně. 

"Bylo ti smutno?" Pošeptá mu. Je sice magor, ale taky je pořád chlap, který to prostě chce slyšet. Už trochu Rukiho zná a má pocit, že se žádané odpovědi stejně nedočká. Krátce se uchechtne, když Ru upozorní na jeho svéráznější přístup k věcem a jen pokrčí rameny. 

"Dokud se ti to líbí, je to v pohodě." Asi má nějakou světlejší chvilku, ale prostě chce, aby to věděl. Dokud ho Ru nezačne nenávidět, je všechno v nejlepším pořádku. Je jen těžko říct, co by se v jeho hlavě mohlo přepnout, kdyby mu Ru řekl, že končí. No nejspíš to ani nikdo zjišťovat nechce, ale rozhodně by to nebylo nic příjemného. Trochu se odtáhne, jakmile se chce Ru pootočit a vzápětí ho hned vezme kolem pasu, aby ho k sobě mohl přitisknout. Dává tomu asi tak vteřinu, než ho položí na zem a nejspíš všichni v okruhu několika kilometrů budou vědět, co se tu děje. Mimo jeho vědomí jde to, co kolem nachytal, nedokáže přemýšlet nad ničím jiným, než je Rukiho štíhlé tělo, kryté jen ne moc silnou látkou. Je až k podivu, že ho vydrží jen objímat a nevrhne se znovu na jeho rty, ale najednou cítí, že to Ru potřebuje a přistihne se, že on taky. Některé věci se hodně změnily od té doby, co ho potkal. Zatváří se trochu nespokojeně, když se od něj Ru odtáhne a konečně se pořádně rozhlédne, aby se podíval, co všechno tu je. 

"Hm a co kdybych si dal první zákusek." Myslí samozřejmě jen na to jedno, ale ještě než to vysloví, je mu jasné, že to úspěch mít nebude.

"Přiznej se, že je to jenom proto, abych se musel svléknout jako první." Dobírá si ho ještě trochu, ale vstane a začne ze sebe stahovat oblečení. Nikam nespěchá a sleduje Rukiho reakce, jestli to má úspěch nebo ne. 

"Měl by ses svléknout taky." Koutky mu jodu nahoru, klidně by si dokázal představit, jak kolem něj bude pobíhat bez oblečení.

"To by bylo to nejlepší překvápko." Sice by mu nezaručil, že se na něj za vteřinu nevrhne, ale to už je druhá věc. Stejně by se mu to líbilo. Nakonec přece jen pomalu zapluje do vody a spokojeně vydechne. Je to vážně příjemné a už je to dlouho, kdy si něco podobného dopřál. Nechá na chvíli víčka klesnout, ale pak se na Rukiho překvapeně podívá, když zmíní to tetování. Je tolik vyvedený z míry, že si od něj bez řečí převezme čaj a dokonce mu i voní. Zvláštní. Je znát, že je to něco, co rozhodně nečekal. Málem se polije, když mu dojde, na co se ho ptá.

"Chtěl bys tetování?" Zeptá se ho, jak kdyby mu špatně rozuměl. Trochu ho ta představa děsí, protože sám moc dobře ví, co je to za peklo. Viděl už hodně těch, kteří to po třetině vzdali. Vypadá, že o tom doopravdy přemýšlí a pak mu koutky vyběhnou nahoru.

"Kitsune." Uchechtne se.

"Jsou chytré a taky pěkné potvory. To tě přesně vystihuje." V očích se mu blýskne. Je to trochu dobírání, zároveň si to na něm dokáže dost dobře představit. Znovu se trochu napije a pak šálek odloží a natáhne se po Rukiho zápěstí, aby ho mohl trochu sevřít a zatahat směrem k sobě. 

"Nechci tu být sám." Podívá se mu do tváře a je jasné, jak moc ho potřebuje mít u sebe. 

"Navíc se musím pořádně podívat na tvá záda, jestli mě nenapadne něco lepšího." Pousměje se, jak kdyby měl potřebu své myšlenky maskovat. 

"Pěkně kousíček po kousíčku si tě chci prohlédnout." Láká ho k sobě a není si jistý, že ho za chvíli nestáhne do vody i přes to, že na sobě má pořád oblečení. 

"Ru-chan." Osloví ho po chvíli a zvážní. 

"Je ti jasné, co by tomu tetování předcházelo?" Pozvedne obočí a zkoumá výraz v jeho tváři. Pokud se pro to opravdu rozhodne, Haku si ho bude chtít jistě vyzkoušet. Sám má něco podobného za sebou a je pravdou, že ho zvládl dost dobře rozebrat. Ano, i jeho. V očích se mu odrazí obava a je dost patrná. Nechce, aby mu kdokoliv jakýmkoliv způsobem ubližoval.

Ruki

On ví, ale podle něj na sebe nemohl dávat větší pozor, než tím, že chodil s J a žil málem v Hakueiově ložnici. Větší bezpečí už si dovede představit jen někde v atomovém krytu, ale o tom by Aqui mohl vyprávět. 

"Jistě, že mi bylo smutno." Řekne mu velmi tichým hlasem, protože v tuto chvíli nemá náladu na špičkování a pak se pousměje. Ano, jemu se to líbí a v tom má J asi vážně kliku. Těžko by hledal mezi svými známými někoho, kdo by to měl stejně. Položí mu ukazováček na rty, aby mu zabránil v dalších polibcích, když si chce J dát nejdřív zákusek, ale jde to překvapivě snadno. Myslel si, že před ním bude muset utíkat, ale nejspíš i J vycítil speciálnost tohoto okamžiku. Pak se zasměje a hodí po něm očkem plným jiskřiček. 

"Je to tak. Chci se pořádně podívat jako první a v klidu. Máš mi to za zlé?" Řekne mu a rozhodně se neotočí, když se J začne svlékat. Nedopřeje mu mnoho času, než zapluje pod vodní hladinu, ale i tak se Ruki příjemně pokochá a trochu mu to rozpálí lýtka.

"Svléknu se. Až přijde čas." Řekne mu beze studu. Kdyby to udělal hned, nikam by nedošli. Jen ať se J přizná, že tohle očekávání má taky něco do sebe. Může si ho zatím představovat, jistě si všechno dobře pamatuje? A pak pronese to s tetováním a na J je na první pohled vidět, jak moc ho to vyvedlo z míry. To se nestávalo zrovna často a Ruki se zatváří andělsky nevinně, jako dítě, které si neuvědomuje cenu hračky, ale co už?

"Ano." Řekne mu, když se ho tak zeptá. 

"Já vím, že to není jenom tak. Vím, že to trvá deset let, že to bolí a pokud uroníš slzičku, mistr tě vyhodí, ale myslím si, že bych to zvládl." Řekne mu jako by bylo nutné J přemlouvat. A J souhlasí. Divil by se, kdyby ne. Je to psychopat, o bolesti nic neví, protože ho nic nebolí. Zná jen to, co si přečte v obličeji druhých, ale na vlastní kůži už si to nepamatuje. Jeho otec to v něm zabil. A navíc očividně věří Rukiho vůli a odhodlání a to Rukimu vyženě koutky nahoru v zamilovaném úsměvu. Ta Kitsune ho doopravdy překvapí. Liščí démoni byli velmi chytří, zdobili mnoho svatyní a uměli být stejně dobří jako zlí. Pokud byl někdo lstivý a vychytralý, říkalo se mu Kitsune a jasně to dávalo najevo, že je třeba si na něj dávat pozor. Možná to nebyla největší a nejděsivější šelma a možná byla až moc kontroverzní, ale Rukimu se to doopravdy líbilo. Mohlo být nebezpečné vzít si něco takového za patrona, ale on se nebál. Konec konců jinak by nežil s J. Usměje se ještě o něco víc, zatímco pokládá maso na gril, až to syčí. Hovězí bude hned, takže je konečně čas se svléknout. J ho chytne za ruku a dá mu najevo, že už ani on nechce čekat a tak Ruki přikývne a pomalu ze sebe svlékne kimono. Opatrně odloží látku stranou a podobně jako J zapluje pod vodu k jeho boku. Musí mít pořád po ruce ten gril, takže mu záda nastaví dostatečně. 

"Nenapadne. Líbí se mi to." Odpoví mu. A to, že to vymyslel právě J, je jen třešnička na dortu. 

"Objednáš mě? Nevím, ke komu bych měl jít." Zeptá se ho, jako by je nečekaly žádné speciální dny, ale rutina všedního života. Obrací maso a pak jej začne nandávat na talířky. Jeden z nich podá J a dlouze se nadechne nosem, když zmíní jednu podstatnou věc. Musel by se přidat do rodiny. Oficiálně. Pravdou bylo, že o tom zase tolik nepřemýšlel, neuměl si dost dobře představit, co přesně by tomu předcházelo, co přesně by Hakuei mohl chtít, ale už se smířil s tím, co si o něm pomyslí veřejnost a všichni bývalí kolegové a že ze slušného světa navždy zmizí. Konečně k němu zvedne oči a dlouze mu oplácí pohled. Moc se mu nelíbí, co v nich vidí. J se skutečně bojí a tudíž by měl i Ruki. 

"Nevím. Přiznám se, že nevím. Jak bych mohl tvrdit opak? Ale nejsem přece jediný, kdo to zkusí nebo zkusil." Neví, jestli o to bude oficiálně stát Aqui, podle něj ne, ale Show jistě ano.