(sídlo Hakueie)
Ruki
Jestli Rukiho někdy něco štvalo, tak to bylo, když J mizel uprostřed noci, aniž by ho vzbudil a něco mu řekl. Pokud byl v poslední době vůbec doma. Ruki chápal, že Hakuei už brzo odtajní své plány, možná už to udělal a přichystá něco velkého, aby se všechno vrátilo zase do normálu a oni, poslušné milenky, musely sedět doma a čekat na své odvážné manžele, ale stejně. Tolikrát ho prosil, aby mu alespoň řekl, že odchází, ale J ne. Prostě se zvedl, vypařil a ty si okusuj nehty. Naštěstí i tady měl Ruki hodně práce. Hakuei měl své vlastní lékaře a zdravotníky, ale rozhodně neměl soudního patologa. Stávalo se často, že někdo z jeho kluků umřel nebo se něco semlelo a Ruki toho dovedl hodně posoudit a zjistit, stejně jako se postarat o těla. Podobné incidenty se na policii moc nehlásily, protože kdyby to někdo udělal, šel by rovnou do vězení, takže se to dělo jenom tehdy, když byl zabit i civilista nebo šlo o velké bosse, ale tato úmrtí mizela ze světa a nikdo se po nich už nikdy nesháněl. Hakuei se o rodiny pozůstalých staral, ale živitele jim asi nikdo nikdy nenahradil. Stejně to ale nebylo takové jako u policie a tak trávil čas vlastní přípravou na nejhorší, učil se alespoň střílet a povídal si s Aquim nebo Showem. Show se taky snažil trénovat a tak se občas poprali spolu jen proto, aby zjistili, že to není nic pro ně. Aqui se o to ani nepokoušel. Většinou je sledoval od nějaké knížky nebo mobilu a musel si myslet něco o bláznech. Nebo čemkoliv jiném, protože jen čert věděl, co měl Aqui v hlavě. Nakonec si ale Hakuei zavolal dokonce i je a udělil jim osobní, tajné informace. Zřejmě měl každý v tomto domě své. Teprve s nimi Rukimu na plno došlo, jak vážné tohle všechno je a na dno žaludku se mu usadil trvalý, studený kámen. Neměl strach o sebe, ale o J. Bylo mu jasné, že brzy půjde do akce, ze které se nemusí vrátit a navíc úspěch toho všeho byl velmi nejistý. Nedovedl si představit, že by kdokoliv v této vládě přišel, poděkoval mafii za její neotřesitelnou pomoc v případu a s vyznamenáním je všechny nechal jít. Má pocit, že i kdyby Hakuei vyhrál a všechno zařídil, stejně půjdou všichni do vězení a on moc dobře ví, že na něj on ani jeho přátelé tady, nejsou stavění. Možná by bylo lepší se zastřelit, kdyby snad dostal zprávu, že J padl. Mohlo to vypadat jakkoliv, ale Ruki o tom doopravdy uvažoval a svou zbraň měl. Hakuei jim řekl, co dělat, až to vypukne, kam jít, koho se držet, stejně jako jim dal individuální informace, které nesměli říct ani nikomu uvnitř. Kdyby bylo opravdu hodně, hodně zle, měli různá místa, kam prchat a kde se skrývat, každý jinam, daleko a bez jistoto. Ruki věděl, že tohle je plán Z pro případ smrti Hakueie i J a malá naděje na nový život, ale taky už věděl, že ji nepřijme. Ať už ho zatknou nebo sebere odvahu. Tajně ale doufá, že spíš prchne i s J a snad nebudou do smrti živořit někde v Jižní Americe. Zbývalo několik málo posledních hodin klidu a Ruki věděl, že teď bude J doma a odpočívat, protože Hakuei ho na tohle bude potřebovat maximálně svěžího. Bylo stoprocentní, že se J za chvíli vrátí a proto na něj čeká. Tento dům byl obrovský, skýtal mnoho možností, jak trávit čas a Ruki si marně lámal hlavu s tím, jak jejich ukradené chvilky ozvláštnit. J nebyl romantik, ostatně on taky ne, a největší radost by měl asi z nějaké BDSM díry, ale to vážně ne! Nakonec se rozhodl využít soukromé prostory zahrady. Byla to Hakueiova osobní místa, ale s jeho svolením je dnes nevyužíval on ani Show a Ruki měl jistotu, že sem nikdo nepřijde. Byl tady horký pramen, vyvěrající přímo ze země a i když byl uměle vytvořený, působil jako skutečné přírodní lázně. Zahrada okolo byla impozantní, velmi tradiční a starobylá a Ruki sem nechal přinést tradiční občerstvení, čajový set, prostě všechno. Trochu jako by se přesunuli do minulosti. I jeho drobné tělo je zahaleno do temně modrého kimona, ale místo meditace sedí na okraji bazénku a hledí na bublinky, zatímco uvažuje, jestli je tohle vážně konec všeho.
J

"Chybí mi mrtvoly a mrazáky, nemám si kam dát pivo." Pošeptá mu něco, za co by ho kde kdo poslal do háje.
"Ty jsi asi jediný na světě, kdo chystá rande v zahradě pro psychopata." Poznámka na sebe nenechá dlouho čekat. Nakloní se přes jeho rameno, přitáhne paži dopředu a vezme ho za bradu, aby mu mohl tvář vytočit do strany a líbnout ho na koutek.
"Arigato." Pošeptá mu do rtů. Tohle je slovíčko, které neříká zrovna často, z druhé strany i jemu dochází, jak moc velké štěstí má, že ho už dávno neposlala do háje.
Ruki

"I mě chybí…" Řekne a nemusí k tomu vůbec nic dodávat. Spoustu let to byla jeho práce, měl tam svou skvělou kancelář s jistým konkrétním gaučem a taky kočku… A pak o všechno přišel, ale něco jiného za to získal. Netuší, na jak dlouho, ale stojí to za to. Kdo by si pomyslel, že i tak beznadějná složka, jako je J, dovede nakonec milovat? Kdo by si myslel, že Ruki je stejně beznadějný, když jeho lásku opětuje? J mu mohl lhát. Byl jistě výborný manipulátor a vlastně i herec, to blázni jako on uměli skvěle, ale Ruki je přesvědčený, že to tak není a možná je tím pádem blázen ještě větší. Musí se uchechtnout podruhé.
"Ty jsi asi jediný, kdo na něj přišel a skládá u toho komplimenty o márnici." Odpoví mu po svém a nechá si poslušně otočit hlavu. Cokoliv jiného by stejně nemělo smysl, i když se Ruki o vzdor často pokouší. Usměje se a obrátí hlavu ještě víc, aby se mu mohl krátce podívat do očí. Vážně mu děkuje, že to pro něj připravil? Záleží mu na tom? Pomalu se otočí na místě, omotá mu ruce kolem krku a pevně jej obejme. Semkne u toho oči a chvíli tak vytrvá. Teď to není o sexuální přitažlivosti, ale jen o vzájemné blízkosti, dokud si ji ještě společně mohou užít. Po chvíli se ale oddálí a poukáže na všechno, co připravil.
"Měl by sis odložit. V ryflích tě tam nepustím ani já ani Hakuei." Řekne mu, když poměrně elegantním gestem pokyne k lázni. Pak bych tě mohl obsloužit. Nehledej žádný alkohol, ten přijde mnohem později.“ Nejdřív tady má horký čaj. A taky připravený malý gril na nejlepší hovězí z Kobe. Budou si ho moci dělat přímo z lázně a ujídat tak, jak ho mají nejraději. Všechno je připravené a nakrájené pod poklopem a zatímco si J bude odkládat, Ruki začne roztápět uhlíky pod grilem. Chtěl, aby to nebylo jenom obyčejné koupání nebo vlítnutí na sebe, i když to mělo vždycky něco do sebe. Počká, až to J splní a zapluje do vody a pak se sám postará o nalévání čaje, který mu podá. Musí si hodně zakazovat nešvidrat na jeho nahé tělo, dokud je k vidění, jinak si polije ruce a bude po eleganci.
"Jaké tetování bych si měl nechat udělat, až bude po všem?" Odmítne fakt, že nejspíš zemřou, nechce se teď o tom bavit a místo toho mu naznačí oficiálnější přijetí do rodiny, když si nechá dobrovolně zhuntovat záda. Stejně už kvůli rukám nikam nesmí, zase tolik se toho nezmění. To tetování hodně bolí, on ví, ale myslí si, že to vydrží. Podá J šálek a dlouze se mu podívá do očí, jak na tuhle informaci vůbec zareaguje.
J
"Dávej na sebe pozor." Upozorní ho tichým hlasem, který by pro kohokoliv jiného mohl působit děsivě. Od něj rozhodně. Nechtěl ho vylekat, ale svým způsobem ho těší, že se mu to povedlo. Pro normální lidi byl strach výborným ukazatelem toho, kdy si mají dávat pozor. Doufá, že se bude příště Ru víc ohlížet přes rameno, v této chvíli je to opravdu důležité. Je tu sice s ním, ale taky ví, že může být pryč, když se něco stane. Zatváří se spokojeně, když ucítí, jak se o něj opře a ještě víc ho potěší, když najednou vypadá spokojeně.
"Bylo ti smutno?" Pošeptá mu. Je sice magor, ale taky je pořád chlap, který to prostě chce slyšet. Už trochu Rukiho zná a má pocit, že se žádané odpovědi stejně nedočká. Krátce se uchechtne, když Ru upozorní na jeho svéráznější přístup k věcem a jen pokrčí rameny.
"Dokud se ti to líbí, je to v pohodě." Asi má nějakou světlejší chvilku, ale prostě chce, aby to věděl. Dokud ho Ru nezačne nenávidět, je všechno v nejlepším pořádku. Je jen těžko říct, co by se v jeho hlavě mohlo přepnout, kdyby mu Ru řekl, že končí. No nejspíš to ani nikdo zjišťovat nechce, ale rozhodně by to nebylo nic příjemného. Trochu se odtáhne, jakmile se chce Ru pootočit a vzápětí ho hned vezme kolem pasu, aby ho k sobě mohl přitisknout. Dává tomu asi tak vteřinu, než ho položí na zem a nejspíš všichni v okruhu několika kilometrů budou vědět, co se tu děje. Mimo jeho vědomí jde to, co kolem nachytal, nedokáže přemýšlet nad ničím jiným, než je Rukiho štíhlé tělo, kryté jen ne moc silnou látkou. Je až k podivu, že ho vydrží jen objímat a nevrhne se znovu na jeho rty, ale najednou cítí, že to Ru potřebuje a přistihne se, že on taky. Některé věci se hodně změnily od té doby, co ho potkal. Zatváří se trochu nespokojeně, když se od něj Ru odtáhne a konečně se pořádně rozhlédne, aby se podíval, co všechno tu je.
"Hm a co kdybych si dal první zákusek." Myslí samozřejmě jen na to jedno, ale ještě než to vysloví, je mu jasné, že to úspěch mít nebude.
"Přiznej se, že je to jenom proto, abych se musel svléknout jako první." Dobírá si ho ještě trochu, ale vstane a začne ze sebe stahovat oblečení. Nikam nespěchá a sleduje Rukiho reakce, jestli to má úspěch nebo ne.
"Měl by ses svléknout taky." Koutky mu jodu nahoru, klidně by si dokázal představit, jak kolem něj bude pobíhat bez oblečení.
"To by bylo to nejlepší překvápko." Sice by mu nezaručil, že se na něj za vteřinu nevrhne, ale to už je druhá věc. Stejně by se mu to líbilo. Nakonec přece jen pomalu zapluje do vody a spokojeně vydechne. Je to vážně příjemné a už je to dlouho, kdy si něco podobného dopřál. Nechá na chvíli víčka klesnout, ale pak se na Rukiho překvapeně podívá, když zmíní to tetování. Je tolik vyvedený z míry, že si od něj bez řečí převezme čaj a dokonce mu i voní. Zvláštní. Je znát, že je to něco, co rozhodně nečekal. Málem se polije, když mu dojde, na co se ho ptá.
"Chtěl bys tetování?" Zeptá se ho, jak kdyby mu špatně rozuměl. Trochu ho ta představa děsí, protože sám moc dobře ví, co je to za peklo. Viděl už hodně těch, kteří to po třetině vzdali. Vypadá, že o tom doopravdy přemýšlí a pak mu koutky vyběhnou nahoru.
"Kitsune." Uchechtne se.
"Jsou chytré a taky pěkné potvory. To tě přesně vystihuje." V očích se mu blýskne. Je to trochu dobírání, zároveň si to na něm dokáže dost dobře představit. Znovu se trochu napije a pak šálek odloží a natáhne se po Rukiho zápěstí, aby ho mohl trochu sevřít a zatahat směrem k sobě.
"Nechci tu být sám." Podívá se mu do tváře a je jasné, jak moc ho potřebuje mít u sebe.
"Navíc se musím pořádně podívat na tvá záda, jestli mě nenapadne něco lepšího." Pousměje se, jak kdyby měl potřebu své myšlenky maskovat.
"Pěkně kousíček po kousíčku si tě chci prohlédnout." Láká ho k sobě a není si jistý, že ho za chvíli nestáhne do vody i přes to, že na sobě má pořád oblečení.
"Ru-chan." Osloví ho po chvíli a zvážní.
"Je ti jasné, co by tomu tetování předcházelo?" Pozvedne obočí a zkoumá výraz v jeho tváři. Pokud se pro to opravdu rozhodne, Haku si ho bude chtít jistě vyzkoušet. Sám má něco podobného za sebou a je pravdou, že ho zvládl dost dobře rozebrat. Ano, i jeho. V očích se mu odrazí obava a je dost patrná. Nechce, aby mu kdokoliv jakýmkoliv způsobem ubližoval.
Ruki

"Jistě, že mi bylo smutno." Řekne mu velmi tichým hlasem, protože v tuto chvíli nemá náladu na špičkování a pak se pousměje. Ano, jemu se to líbí a v tom má J asi vážně kliku. Těžko by hledal mezi svými známými někoho, kdo by to měl stejně. Položí mu ukazováček na rty, aby mu zabránil v dalších polibcích, když si chce J dát nejdřív zákusek, ale jde to překvapivě snadno. Myslel si, že před ním bude muset utíkat, ale nejspíš i J vycítil speciálnost tohoto okamžiku. Pak se zasměje a hodí po něm očkem plným jiskřiček.
"Je to tak. Chci se pořádně podívat jako první a v klidu. Máš mi to za zlé?" Řekne mu a rozhodně se neotočí, když se J začne svlékat. Nedopřeje mu mnoho času, než zapluje pod vodní hladinu, ale i tak se Ruki příjemně pokochá a trochu mu to rozpálí lýtka.
"Svléknu se. Až přijde čas." Řekne mu beze studu. Kdyby to udělal hned, nikam by nedošli. Jen ať se J přizná, že tohle očekávání má taky něco do sebe. Může si ho zatím představovat, jistě si všechno dobře pamatuje? A pak pronese to s tetováním a na J je na první pohled vidět, jak moc ho to vyvedlo z míry. To se nestávalo zrovna často a Ruki se zatváří andělsky nevinně, jako dítě, které si neuvědomuje cenu hračky, ale co už?
"Ano." Řekne mu, když se ho tak zeptá.
"Já vím, že to není jenom tak. Vím, že to trvá deset let, že to bolí a pokud uroníš slzičku, mistr tě vyhodí, ale myslím si, že bych to zvládl." Řekne mu jako by bylo nutné J přemlouvat. A J souhlasí. Divil by se, kdyby ne. Je to psychopat, o bolesti nic neví, protože ho nic nebolí. Zná jen to, co si přečte v obličeji druhých, ale na vlastní kůži už si to nepamatuje. Jeho otec to v něm zabil. A navíc očividně věří Rukiho vůli a odhodlání a to Rukimu vyženě koutky nahoru v zamilovaném úsměvu. Ta Kitsune ho doopravdy překvapí. Liščí démoni byli velmi chytří, zdobili mnoho svatyní a uměli být stejně dobří jako zlí. Pokud byl někdo lstivý a vychytralý, říkalo se mu Kitsune a jasně to dávalo najevo, že je třeba si na něj dávat pozor. Možná to nebyla největší a nejděsivější šelma a možná byla až moc kontroverzní, ale Rukimu se to doopravdy líbilo. Mohlo být nebezpečné vzít si něco takového za patrona, ale on se nebál. Konec konců jinak by nežil s J. Usměje se ještě o něco víc, zatímco pokládá maso na gril, až to syčí. Hovězí bude hned, takže je konečně čas se svléknout. J ho chytne za ruku a dá mu najevo, že už ani on nechce čekat a tak Ruki přikývne a pomalu ze sebe svlékne kimono. Opatrně odloží látku stranou a podobně jako J zapluje pod vodu k jeho boku. Musí mít pořád po ruce ten gril, takže mu záda nastaví dostatečně.
"Nenapadne. Líbí se mi to." Odpoví mu. A to, že to vymyslel právě J, je jen třešnička na dortu.
"Objednáš mě? Nevím, ke komu bych měl jít." Zeptá se ho, jako by je nečekaly žádné speciální dny, ale rutina všedního života. Obrací maso a pak jej začne nandávat na talířky. Jeden z nich podá J a dlouze se nadechne nosem, když zmíní jednu podstatnou věc. Musel by se přidat do rodiny. Oficiálně. Pravdou bylo, že o tom zase tolik nepřemýšlel, neuměl si dost dobře představit, co přesně by tomu předcházelo, co přesně by Hakuei mohl chtít, ale už se smířil s tím, co si o něm pomyslí veřejnost a všichni bývalí kolegové a že ze slušného světa navždy zmizí. Konečně k němu zvedne oči a dlouze mu oplácí pohled. Moc se mu nelíbí, co v nich vidí. J se skutečně bojí a tudíž by měl i Ruki.
"Nevím. Přiznám se, že nevím. Jak bych mohl tvrdit opak? Ale nejsem přece jediný, kdo to zkusí nebo zkusil." Neví, jestli o to bude oficiálně stát Aqui, podle něj ne, ale Show jistě ano.
Žádné komentáře:
Okomentovat