Mirai
Jedno se Kamijovi nedalo upřít. Věděl, jak mluvit. Kdy říct a co říct, ale taky kdy neříkat nic. On moc dobře věděl, že když pronese svou větu s činy, zanechá mnohem větší dojem, než stovkou vzletných slov, protože Mir nebyla ani hloupá ani naivní, ale nepochybuje, že kdyby si myslel, že by byl efekt lepší, klidně by ji zasypal proslovy. Vlastně je to takový skrytý kompliment. To pokračování jí ale trochu vyrazí dech. Musí se na něj velmi vážně podívat, protože jí právě slíbil něco podobného jako Die a podle ní s tím klidně mohl ještě pár dní počkat. Bylo možné, že hrál nějakou svou vlastní hru, stejně jako bylo možné, že už se rozhodl podobně jako Mirai a rychleji, než sám čekal. Navíc si všimla, že použil obrat Za tebou. Její tvář dostane o něco něžnější nádech a skloní oči, než je zase zvedne, tentokrát k projekci. Kamijo jí zrovna vysvětluje, co přesně to je a jak funguje. Měl pravdu, Japonci byli na techniku nejlepší a scény, vytvořené například pro hudebníky, byly velmi impozantní, ale tady byl jen jeden jediný divák a to ona sama. Vážně mu to stálo za všechnu tu námahu a peníze? Protože tohle prostě muselo být drahé. Kromě toho právě kamerami šmírovali obyčejné lidi a něco jí říká, že to nikdy nemůže být legální bez souhlasu na spoustě míst, takže se jí tu pod prsty děje zločin. Kamijo sice zmíní, že nějaká povolení má, ale stejně se jí nechce věřit, že všechna a z obou zemí. Usměje se a najednou vypadá spíš jako její otec, než jako její matka. Sedí jí to v očích. "Obdivuji naši obsluhu, že vůbec pracuje. Na jejich místě bych asi jenom zírala na Paříž a zapomínala, že jsem v práci." Prohodí, ale brzy má být svědkem toho, proč si to tady nikdo nedovolí. Ono je jí to jasné i bez toho, ale prostě to chtěla říct, protože ti chudáci poslouchají a tím spíš si uvědomí, koho obsluhují. Sleduje sklenici na víno, jak se plní a přistihne se, že se velmi těší, až ochutná. Pak se na něj podívá, když ji pozve do kuchyně a naznačí, jaká kapacita jim dnes bude vařit.
"Vyznáš se v jídle dobře?" Zeptá se ho.
"Já zase tolik ne. Chodím do drahých restaurací, poznám dobré ingredience od špatných, ale nemůžu říct, že bych tomu rozuměla." Řekne a usměje se. Muži v kuchyni byli velmi sexy. Netipovala by ho zrovna na zálibu v jídle, ale líbí se jí to na něm. +Vaříš i ty sám?+ Zeptá se ho alespoň v duchu, než jim do konverzace vstoupí nejistá obsluha. Má japonskou výchovu, ale přesto si je jistá, že dnes měl prostě mlčet a nezasahovat, i kdyby se restauraci rozhodli úmyslně podpálit. Sama k němu stočí přísnější pohled a hlavou se jí proženou vzpomínky na tatínka Uruhu v podobných situacích. Ten si pak pro scénu nešel daleko a byly velmi nepříjemné. Lehce přikývne, když ji Kamijo požádá, aby na chvíli počkala a opře lokty o desku stolu, zatímco si pohrává se spojenými prsty a předstírá, že neslyší. Opak je ale pravdou. Nechce na něj přímo zírat, když vstane a začne pronášet svá slova, ale na rtech jí sám od sebe vyskočí docela zlý úsměv. Udělá uznalý obličej, když vyjde najevo, že Kamijo si dobře prostudoval veškerý život každého zaměstnance tady, nejspíš včetně uklízečky a taky si ho dobře pamatuje. Právě to použil a ten chudák nejspíš ztrácí barvu, ale měl by se bát. Oni nebyli jen tak někdo, obyčejní lidé z ulice. Oni se chystali tomuto městu vládnout. Ten chudák odtud doslova uteče a nejspíš už nikdy v restauračním byznysu dělat dobrovolně nebude a Kamijo se zase posadí. Mirai k němu zvedne oči.
"Plivanec do krásy večera. Štve tě to hodně?" Ještě si rýpne. Rudý Drak by vytáhl pistoli a nejspíš někoho jen tak pro úlevu zastřelil. Tenhle svět byl vážně bizarní. Pak že ona byla horší volba. Přistane před nimi předkrm a vypadá neskutečně. Jako nějaký namalovaný obraz. Je to vůbec jedlé? Sáhne po vidličce a povzdechne si.
"Vážně mám to dílo zničit?"
Kamijo
Samozřejmě nepřehlédl pohled Mir, který mu napovídal, že některé věci prostě nečekala a mají velmi velký význam. Věděl, že to dělat nemusel, ne hned, ale podle něj nebylo na co čekat. Byl trpělivý, což dokazovaly roky, které trávil pečlivým skládáním jednotlivých kroků, ale pokud věděl, že to má smysl, neměl problém jít na věci přímo a teď přesně byla ta chvíle. Neviděl důvod, proč by s jistými věcmi dál otálel a tentokrát nešlo jen o to, že v Mir našel jisté zalíbení. Líbí se mu její pohled, kterým mu říká, že to, co pro ni vytvořil, mělo svůj úspěch. Chtěl udělat dojem, o to mu šlo také, ale k tomu teď přidává pocit, že jí prostě chtěl udělat radost. Je mu jasné kolik věcí má za sebou a co ji ještě čeká. Její den musí být neskutečně náročný a podle něj zase tolik neodpočívá. Ta představa je pro něj zvláštně nepříjemná, jak kdyby chtěl, aby si taky chvíli odpočinula, i když ani jeden z nich nemůže všechno hodit za hlavu. To prostě nešlo, pokud chtěli dosáhnout svého cíle. Ano, teď už je společný a Kamijo ví, že pokud pomůže Mir k tomu, aby převzala Tokyo, dosáhne svého i on sám. Taky kvůli tomu tu je, i když se jeho priority malinko změnili. "Hm, na tom asi něco bude." Souhlasí s ní, protože to opravdu je potěšení pro oči.
"Ale pořád je tu fakt, že jsou v práci. Můžou být vlastně rádi, že si něco podobného mohli užít, než jsme přišli." Pokrčí nenuceně rameny a je vidět, že mu to rozhodně vrásky nedělá a očekává jistou profesionalitu. Ostatně dostali královsky zaplaceno. Její otázku nechá proplout svou hlavou a trochu zavrtí hlavou.
"Vlastně ne tolik, jak bych si přál. Mám rád skvělé jídlo, užiju si celou symfonii chutí a možná proto jsem se spřátelil s tímto kuchařem, který mě dokáže dnes a denně překvapit, že jsem ve svém životě nezažil zdaleka všechno. Je tu vlastně trochu na pracovní dovolené. Přesvědčil jsem ho, že to za to stojí. Je pravdou, že se víc věnuju červenému vínu. To je moje velmi velká obsese." Koutky se mu neznatelně pozvednou. Dokázal sedět hodiny a ochutnávat různé ročníky a odrůdy. Bylo jich tolik, že by si nikdy netroufal tvrdit, že je na ně expert. Pak jej ale vyruší vystoupení s jedním z číšníků. Chtěl, aby byl večer dokonalý a tohle mu to velmi významně překazilo. Bohužel nedokáže předejít všemu a tohle byl důkaz, že pořád své plánování nedotáhl k dokonalosti. Nejspíš toho ani nikdy stoprocentně nedosáhne, protože je tu pořád lidský faktor, který sice může zkusit předvídat, ale nikdy ho neodhadne na sto procent. Jakmile se zpátky usadí a podívá se na Mir, musí se krátce uchechtnout. Jen oči napovídají, jak moc ho to štve. Etiketa mu ale příliš nedovoluje ventilovat své emoce. Přesto nebude lhát.
"Ano, máš pravdu. Štve mě to hodně." Souhlasí s ní a přizná své slabosti.
"Měl to být večer pro tebe, kde si odpočineš a snad budeš nadšená. Tohle mi nepřijde jako věc, kterou bys chtěla vidět. A kvůli čemu? Protože někteří neumí držet jazyk za zuby a myslí si, že si jisté věci můžou dovolit." Povzdechne si.
"V podstatě narušil práci několika desítek lidí. Ovšem, že mě to štve." Jeho výraz je pořád stejně klidný a když se podívá Mir do očí, jeho výraz je o hodně přívětivější.
"Samozřejmě. Je to nádhera, ale byla by k ničemu, kdybys neochutnala. Myslím, že kuchaři by to přišlo hodně líto a mě taky. Bon appétit, belle mademoiselle." Popřeje jí ve svém oblíbeném jazyce a pak ochutná. Je to vážně delikátní.
"Měl jsem pravdu?" Zeptá se, když sám dožvýká první sousto a pak pozoruje Mir, jestli jí chutná. Věří, že by to z jejího výrazu dokázal vyčíst, kdyby ne.
"Pokud tě osloví tento předkrm, myslím, že bych mohl mít úspěch i s hlavním chodem. Boeuf bourguignon, podtrhnuté vínem, které právě pijeme…Všichni jedou do Farince kvůli žábám a šnekům, ale já si raději vychutnám tohle. Pokud je kuchař opravdu vyhlášen, je na jídle znát, jak moc se snaží starat o každou jednotlivou ingredienci. Je pravdou, že francouzskou kuchyni si nevychutnáš ve spěchu. Chce to část a nechat jí vyzrát, jako dobré víno. Ostatně já si tohle všechno rád vychutnávám a k tomu patří i přítomnost nádherné ženy. Před mým večírkem by mě ani nenapadlo, jak moc si to budu chtít vychutnávat." Složí jí další kompliment, když na ni pohlédne přes hranu sklenice.
Mirai
Kamijo měl samozřejmě pravdu. I kdyby se tady odehrávalo krmení tygrů lidským masem, personál by neměl hnout ani brvou. Byli na to upozorněni, vlastně i školeni a především zaplaceni. Bylo to nádherné, to ano, ale ona ani Kamijo nevyžadovali péči jako plná restaurace, takže vykoukat se měli čas a pokud měl někdo prostředky a souhlas majitele s takovou přestavbou a její rezervací na celý večer, tak je to poslední, co chcete, poslouchat nějakého číšníka, který vám říká, že se nesmíte podívat do kuchyně. Jak kdyby lezli majiteli do trezoru. Kamijo je roztomilý, když jí otevřeně přizná, jak toto narušení vnímal a jak mu to pokazilo všechno snažení. Bylo to milé. Ona si kvůli tomu rozhodně nic špatného myslet nebude, ale měl pravdu. Tolik snahy a peněz a taková hloupá chyba. "Musíš těm lidem odpustit, každému nebylo dáno tolik jako jiným." Rozhodne se být shovívavá a svést to na intelekt. Nervozitu a nejistotu nemá ráda a neuznává je, ač je sama dobře zná. V práci a ve škole je ale dovede potlačit nebo pečlivě skrýt. Rozhodne se vrátit k tématu o jídle. Ona sama jídlo takto neprožívala, ale nejspíš to bylo proto, že mu nepřikládala takovou váhu. Neměla na to nakonec ani čas. Uměla by si ale představit, že ji tímto světem někdo provede a sem tam ji zastaví v jejím hektickém životě a ukáže něco nového. Nebyla stavěná na to, aby to tak dělala sama, takže by mohla mít někoho, kdo to udělá za ni. Nejspíš byla vzácnost sehnat kuchaře, který dovedl takto čarovat a většina lidí neměla ani potuchy, co se s danými surovinami dalo dělat, jak uvolnit jejich chutě a jak je sladit. Tento musel být nesmírně pracovně vytížený, ale jestliže je Francouz, pak je pro něj Japonsko vzdálená exotická destinace, která k pobytu láká a nabízí vlastní vyhlášenou kuchyni. V Japonsku žilo mnoho mistrů, kteří mu mohli předat něco nového a ukázat zase jiný pohled na vaření, takže se nediví, že toho tento kuchař využil. Navíc… je to jistě jenom na pár dní.
"Líbí se mi na tobě, že umíš přijít do restaurace, prostě se posadit a skutečně si užít to, co ti tam nabízejí. Já do nich chodím spíš kvůli společnosti a tomu, co v nich řeším, než že bych tolik myslela na jídlo. Nedivila bych se, kdybych tě v nich zastihla úplně samotného." Nikdo by ho tak totiž od toho skvělého zážitku nerušil. Pokývá hlavou, když dojde na červené víno. Taky jej měla radši, ale stolování se drželo přísných pravidel, kdy se hodí a kdy ne a například k rybě nebo drůbeži bylo opravdu velmi těžké a chuťově neladilo. Teď ale budou jíst něco jiného a ona nepochybuje, že se to hodit bude. Kamijo má pravdu i teď. Tohle kuchař nevařil proto, aby se to zkazilo, okoralo nebo vystydlo. Byl nejvyšší čas chopit se příboru. Naštěstí ho ovládala stejně dobře jako hůlky.
"Dobrou chuť." Popřeje mu také a ochutná paštiku. Byla opravdu neuvěřitelná, jemná, jako něco úplně jiného, než maso a vnitřnosti. Pro Mirai byla francouzská kuchyně docela těžká, hutná, ale tohle tak nepůsobilo.
"Čekala jsem, že dojím tohle a už do sebe nic nedostanu, ale je lehoučká." Řekne okouzleně.
"Nemám ani ponětí, co je to za koření, ale chutná to neskutečně." Cloní si dlaní ústa, aby náhodou nebylo něco vidět. Ochutná i to neskutečné víno, zatímco jí Kamijo vypráví, co budou jíst jako další chod. Hovězí, jak jinak, další velmi syté a těžké jídlo, ale Japonci jej jedli také a docela hodně.
"Jsem zvědavá, jestli trumfne to naše." Je na ní vidět, že zůstane patriotkou. Tenhle výlet se jí ale líbí. Rozesměje se jeho slovům o žábách a šnecích.
"Nejspíš bych je zkusila, ale jsem ti vděčná, že jsi vybral tohle." Řekne mu a mimoděk natáhne ruku, aby se dotkla hřbetu jeho předloktí.
"Kdybych měla s tímhle jídlem spěchat, už bych ani nevstala." Musí souhlasit, ale Kamijo začne mluvit o krásných ženách a když dojde na vychutnávání, Mirai svou dlaň zase stáhne a zatváří se trochu nepřístupněji. Trochu si s ním ale hraje.
Kamijo
Kamijo se ještě chvíli probírá v hlavě jistým kroky, které rozhodně udělá příště, aby se nic podobného nestalo. Už nemůže dovolit, aby mu něco podobného narušilo večer. Vypadal by naprosto neschopně a to je věc, kterou prostě nesnese. Ještě o to víc, když je v jeho společnosti Mir a doufá, že to i přes toto pochybení jeho pozvání přijme i příště. Chce ji okouzlit a dokázat jí, že mu na její dobré náladě rozhodně záleží. Proto bude převracet svět, jen aby byla spokojená, nezáleží už jen na sféře, kvůli které sem přijel. Je to vlastně zvláštní, kolik dokáže jediné setkání změnit. Nikdo na něj takovým způsobem nezapůsobil, jako právě ona. Věří tomu, že když ji pozná mnohem víc, bude to ještě intenzivnější. Aby toho dosáhl, musí se však hodně snažit. Výzvy to je něco, co si vyloženě užívá a nedá si pokoj, dokud další nepokoří. Jenže s Mirai je to jiné, tam už to není jen o dosažení určité cíle, od začátku to tak nebylo. "V tom máš nejspíš pravdu. Jen jsem očekával jistou úroveň. Bohužel ne vždycky člověk dostane to, co očekává." Pokrčí rameny, ale rozhodně to není gesto, kterým by říkal, že je mu to jedno. Spíš tím nadále dává najevo jisté rozčarování, které si bude dlouho pamatovat a příště si na tyto detaily dá pozor. Jenže příjemný večer s Mirai ani tohle nedokáže zastínit, i když by ho to jindy opravdu hodně rozladilo.
"Arigato, Mir-san." Poděkuje jí za kompliment.
"Život je příliš krátký na to, aby si člověk podobné věci nechal ujít a jídlo je to nedostupnější potěšení, které si můžeš dopřát. Bude mi potěšením ti některé věci ukázat." Nabídne jí podobné trávení chvil a jisté vedení při vychutnávání podobných aspektů života. Rozhodně by její společnost rád uvítal a nevychutnával si to o samotě, jak bylo jeho dobrým zvykem. Jeho výraz je o něco spokojenější, když vidí, že jí chutná.
"Je pravda, že s francouzskou kuchyní se to nesmí příliš přehnat. Často vidí jen drobné porce, které tě příjemně zasytí." Je vidět, že rád vzpomíná na Francii, která se na dlouhá léta stala jeho domovem. Rád by se tam jednou vrátil, i když ho to pořád táhne zpátky do Japonska.
"Musím říct, že tuto variantu mám nejraději, i když původní byla většinou husí. Je vlastně nejtradičnější a náš kuchař do ní s radostí přidává trochu fíků. Jmenuje se Foie gras." Prozradí jí něco na víc, co sám ví. Pustí se dál do jídla a je znát, že nikam nespěchá a pečlivě si užívá opravdu každé sousto. Pousměje se vzápětí.
"Tyto delikatesy jsou většinou dost riskantní a jsou ohledy, ve kterých riskuju jen nerad. Přece jen jsou podobné věci na pohled velice zvláštní." Přizná, že si uvědomuje, jaký názor na to někteří můžou mít, dokud neochutnají. Krátce shlédne na její dlaň na svém předloktí, svůdně se pousměje a byl vteřinu od toho, aby na ni položil tu svou. Mir se ale stáhne a jemu se dravěji blýskne v očích. Je znát, jak moc se mu líbí její chování.
"Nevím, které bych označil za lepší a horší. Mám obavy, že v tomto ohledu jen nerad srovnávám různé kultury." Předkrm je za nimi a je čas na hlavní chod. Je vidět, že je to stejné umění jako předkrm a každý ingredience má své místo.
"Je to speciální druh skotu chovaného ve Francii. Samozřejmě to můžeš udělat i z jiného druhu, ale nebude to takové. Tedy to je můj osobní názor." Pousměje se, aby bylo jasné, že by ho nikomu nebral.
"Tento druh má jemné, chutné maso a není tučné. Jeho dušení je běh na dlouhou trať a není dobré to uspěchat. Samozřejmě je důležité i koření. Ideálně čerstvé bylinky tymián, bobkový list a šalvěj. Samozřejmě k tomu nesmí chybět výborné víno, které tomu celému dodá ještě lepší chuť. Paradoxně toto jídlo vzniklo u rolníků a vinařů." Pozvedne koutek. Nic luxusního, ale postupem let jídlo dostalo patřičnou hodnotu.
"Doufám, že si pochutnáš. Na dezert se půjdeme podívat rovnou do kuchyně. Příprava čokoládového suflé je vlastně takové malé kouzlo. Troufám si říct, že by se ti mohlo líbit." Prozradí jí další program, ale tím rozhodně nekončí.
"Obávám se ale, že až to uvidíš, moje obyčejné triky s růží si můžu příště nechat od cesty." Zavtipkuje na svou vlastní adresu.
"Myslím, že vymyslím něco jiného. Nikdy jsem neviděl nic krásnějšího, než když ti zazáří oči. Hvězdy jsou krásné, ale v tomto ohledu nemají šanci." Vytasí další kompliment, aby bylo jasné, že on tuto hru klidně hrát bude, dokud jí nepřesvědčí, že to myslí vážně.
Mirai
Ten název Mirai moc dobře zná. "Ve spoustě zemí světa je zakázaná. Protože aby husám takto zbytněla játra, v podstatě je týrají. Ty to ale očividně schvaluješ a ještě si pochutnáš." Řekne mu a dlouze se na něj podívá. Francouzi a některé další státy si tuto tradiční pochoutku odmítali nechat vzít. Kdyby byla Mirai aktivistka pro ekologii, udělal by Kamijo hrozivou chybu, ale ona jí není. A ne, těch hus jí taky líto není. Mělo by, zvířata byla němé tváře, o které se museli starat ti silnější a Mirai nebyla bezcitná mrcha, která je viděla jenom jako zdroj masa a drahých kožešin, to zase ne. Zároveň v sobě ale měla jistou složku díky které mohla být členkou mafie. Kdyby jí bylo všech a všeho líto, tak by to asi příliš nešlo. Přesto nechává Kamija chvíli tápat v tom, jaký názor na to ona sama vlastně má.
"Říkáš, že některé věci za risk nestojí…" Napadne ji a pohraje si s příborem.
"A co fugu, už jsi ji zkoušel? Vždycky je jistá pravděpodobnost, že ji kuchař uvaří špatně. Ochrnout nebo dokonce zemřít nechce nikdo. V naší rodině se jedla jako obřadní jídlo při zasvěcování do klanu." Nadhodí, co by jej mohlo čekat. Měla velmi dobrého kuchaře, kterému stoprocentně věří, že by rybu nezkazil, ale nikdy neříkejte nikdy. Kromě toho… by to byl jednoduchý a rychlý způsob, jak ji zlikvidovat. A stejně ví, že si ji bude dávat zas a znova v duchu velkých vůdců a předků jejich rodiny a klanu. Musela by se hanbou propadnout, kdyby to odmítla a pokud Kamijo touží být součástí toho všeho, pak ho to čeká taky. Podle ní ji ale už jedl a možná ne jenom jednou. Byl přece jenom pořád Japonec, z dobrých poměrů a pokud měl rád gastronomii? +Nevypadáš jako posera.+ Baví se nad tím v duchu. Informace, které se dozví o jejich druhém chodu, upřímně neznala. Pozoruje svůj talíř trochu jinýma očima a přemýšlí nad tím, kde chudí lidé Francie vzali tak dobré suroviny, když chudí lidé Japonska neměli ani na vajíčka. Ne snad, že by jim záviděla jejich blahobyt, ale život v Japonsku jí připadal složitější. Ostatně tak to zůstalo do dnešních dní. V téhle džungli neměl nikdo jistou práci a všichni museli tvrdě dřít, aby měli rodinám dát co do úst. Pokud se z toho chtěl člověk vymanit, nezbývalo mnoho cest. Jednu z nich poskytovala její rodina, ale nebyla to procházka růžovým sadem. Nic nebyla… Pustí se do jídla. Jemnější hovězí asi nikdy nejedla, doslova se rozpadá v ústech a je skutečně excelentní.
"Bojím se, že pro tu tvou Francii začnu mít maličkou, zcela maličkou slabost." Prozradí mu a mile se usměje, když se mu na okamžik podívá do očí. Suflé už jedla mnohokrát, byl to velmi populární dezert, který dělala snad každá restaurace, která chtěla trochu vypadat, ale šlo na něm hodně pokazit a samozřejmě záleželo na surovinách. Mirai znala i mraženou verzi, kterou jednoduše strčíte do mikrovlnky, ale to se s originálním dezertem opravdu nedalo srovnat. Je opravdu zvědavá, co přesně s tím jídlem udělá Kamijův kuchař, aby došlo své dokonalosti. A pak udělá Kamijo odbočku od stolování a najednou zmíní, jak vypadají její oči plné nadšení. Na okamžik se zarazí a zůstane na něj hledět a uvědomí si, že tak ji nejspíš vídávali jenom její otcové a kdysi matka. Strýček Miyavi a velmi, velmi málokdy Die. A jinak nikdy nikdo, dokonce snad ani dvojčata ne. Rozhodně ne poslední dobou, ty dny byly dávno pryč, když byli bezstarostnými dětmi. Pak se usměje a i když na to nic neřekne, její výraz jasně napovídá, že kompliment přijímá upřímně a vlídně. Bez nějaké masky a hraní her. Dojedí i druhý chod a je čas podívat se do kuchyně.
"Půjdeme?" Je Mirai najednou nedočkavá jako dítě. Před ním si to snad může dovolit.
Kamijo
Zvedne k ní oči, ve kterých se mu překvapeně blýskne. Pravdou je, že tohle téma trochu podcenil. Netušil, že by zrovna tuto informaci mohla vědět, už jen proto, jak mu před chvílí popsala svůj vztah k jídlu. "Máš pravdu." Souhlasí s ní bez váhání.
"Některých věcí prostě litovat nedokážu a možná si tímto prohlášením tak trochu podkopávám nohy." Zkoumá její výraz, jestli je to opravdu tak špatně. Doufá, že ne a zároveň se z toho nesnaží žádným způsobem vymluvit.
"Kdyby se příliš ohlížel na to, čemu nebo komu ublížím za svým cílem, nejsem tady Mir-san a nepochutnávám si na skvělém jídle ve tvé společnosti. Některé oběti jsou zbytečné, některé ne." Pokrčí rameny. Ať už jde o husu nebo o člověka...Umí být sobecký a sebestředný a zároveň udělá maximum, pokud mu na něčem opravdu záleží. Koutky se mu malinko pozvednou, když zmíní rybu.
"Zkoušel." Tuto delikatesu by si nemohl nechat ujít.
"Je to risk, který za to stojí. Můžeš kuchaře znát sebevíc a stejně si nikdy nemůžeš být jistá. Vaše rodina měla svou osobitou sílu. To nikdo nemůže popřít. Už jen toto ve mně probouzí pocit, že na trůn rozhodně patříš. Vnímám to a vidím. Máš to v sobě, nejde o výchovu, ale o to co ti bylo dáno." Svým způsobem věřil v osud a jisté předurčení, z druhé strany bez jistého úsilí to nikdy jít nemohlo.
"Není to ale jediné riskantní jídlo, které jsem ochutnal. Na světě je toho víc a všechno jsou delikátní kousky." Narazí na to, co už sám vyzkoušel a nebylo toho málo. Přece jen už něco málo procestoval, ale v jeho srdci navěky zůstane hlavně Japonsko a Francie, jinak už to být nemůže. Potěšeně sleduje, jak jí hlavní chod chutná. Zdá se, že zvolil tu správnou variantu a v duchu poděkuje svému oblíbenému kuchaři. Byla to sázka na jistotu a taky ho patřičně ocení, i když už zaplaceno dostal. Tohle chce speciální odměnu.
"Víc bych si ani nemohl přát." Zlehka se jí ukloní.
"Pokud bude ta slabost jen o malinko větší, s radostí ti ji jednou ukážu. Jsou věci, které si nejlépe vychutnáš právě tam." Nabídne ji znovu společnou cestu, ale je mu jasné, že i kdyby s tím souhlasila, může to trvat roky, než se tam dostanou. S jejím vytížením rozhodně. Bez váhání jí opětuje pohled do očí a v těch jeho se o něco vřeleji zablýskne. Je znát, že v její přítomnosti nemá potřebu tolik kontrolovat. Sám dojí svou vlastní porci a pak kývne na její otázku.
"Ano, půjdeme, je ten nejlepší čas. Tedy troufám si to tvrdit. I kdyby nebyl, nebudu tě trápit dlouho." Narazí na její výraz a sám se tváří tak, že by jí v podobném rozpoložení vídal opravdu rád. Pomalu se zvedne a pak jí pomůže vstát a vzápětí jí nabídne rámě, aby ji dovedl do kuchyně. Jejich nová obsluha ani nepípne a ještě jim otevře, aby mohli klidně projít. Kuchyní se rozléhá hudba, která podporuje francouzskou atmosféru a zdá se, že pomáhá kuchaři, aby mu všechno doslova hrálo pod rukama. Je to nádherné představení a na Kamijovi je vidět, že by to klidně mohl pozorovat hodiny.
"Je to opravdu umění." Prohodí tišeji, jak kdyby měl obavy, že by ho mohl vyrušit.
"Všechno má svůj čas, nejde to uspěchat a zároveň přesnou dobu, kdy jednotlivé kroky musíš podniknout. Přesnost, žádné chyby, jinak můžeš zkazit všechno, co jsi do té doby udělala. Vlastně se to tolik neliší od života." Rozmluví se trochu víc, zatím co jejich dezert dostává zvolna svou podobu.
"Pojďme kousek blíž." Pobídne ji a chvíli rozmlouvá francouzsky s kuchařem, než Kamijovi předá malý talířek, na kterém jsou drobné sušenky. Sám jednu z nich vezme a zvedne dlaň i s ní Mir ke rtům.
"Jen malá ochutnávka tradiční máslové sušenky Sablé. Jen pozor jsou sice sladké, ale je v tom i dost soli. Možná tě to trochu překvapí." Provede jí i tímto kouskem.
"Je to jednoduchý recept. Jde hlavně o máslo a vanilku. Jakmile ale podceníš kvalitu byť jen jediné ingredience, je to znát." Kdyby se na něčem šetřilo, stvoří je taky, ale už to půjde poznat. Je přesvědčený o tom, že by to bylo poznat. Tady se toho ovšem nebojí. Hledí Mir do tváře a čeká, jestli si sušenku převezme nebo rovnou kousne. Ta druhá varianta by s emu rozhodně líbila.
Žádné komentáře:
Okomentovat