Mirai x Kamijo - Jeden by řekl, že se některé věci stát nemůžou. - část 3.

(restaurace)

Mirai

Kamijo odpoví v podstatě tak, jak uvažuje ona sama. Místo vlastní odpovědi se na něj jenom usměje a pozvedne skleničku k novému přípitku. Znovu se usměje a přikývne, když Kamijo řekne, že rybu ochutnával. Dokonce to vypadá, že se mu jejich starý rodinný zvyk líbí. Její rodina byla podobných přímo plná. Někdy jí bylo líto, že při tomto jídle nemohla vidět například strýčka Miyaviho, protože ten by si podobnou bláznivinu nutně užíval. Kamijo jí složí nový kompliment ohledně toho, že ona na trůn rozhodně patří, Mirai odloží skleničku, trochu se narovná a proplete prsty mezi sebou, zatímco má lokty opřené o desku stolu. Kamijo vypadá, že tomu všemu doopravdy věří. Mohl by být trochu fanatik a to bylo vždycky nebezpečné, ale jí to nevadilo. Svou obsesi jí už vysvětlil. Očividně si vážně myslel, že Mirai byla pravou dědičkou a že jí to bylo dáno z shůry, i když asi ne od dobrých Kami, ale spíš od těch druhých. Mirai to vyhovovalo. Myslela si to totiž taky. A štvalo jí, že ve městě existovalo hodně rodin, které o tom přesvědčené nebyly nebo to dokonce otevřeně zpochybňovaly. Na tváři se jí na okamžik mihne podrážděný výraz, ale je to jenom vteřinka a nic z toho nepustí na světlo. Místo toho poslouchá další Kamijovo pozvání do Francie a pak už se oba dva zvednou na nohy, aby se společně mohli podívat do kuchyně. Ta typická hudba ji překvapí, prostě ji tady nečekala. Nejspíš nečekala vůbec žádnou, ale když už by si chtěl kuchař zpříjemnit svou práci, očekávala by prostě zapnuté rádio. Tohle rozhodně mělo svůj styl a překvapivé kouzlo. Mimoděk se usměje a rozhlédne se, jako by tohle byla cizí kuchyně někde daleko a ne nějaká restaurační v srdci Tokya. Kamijo mluví tiše, zdá se, že všechno velmi obdivuje a Mirai zůstává jako pěna společně s ním. Čím víc Kamijo všechno chválí, tím víc se chce kuchaři motat přímo pod rukama jako malé zvědavé dítě. Jako by vařila třeba s babičkou, kterou nikdy neměla. Nikdy po ní ani nepátrala. Podle ní se rodina její matky zřekla ve chvíli, kdy zjistili, kdo přesně je Gackt. Nedali jí šanci, aby jim svou vnučku představila a tudíž je nevyhledala ani Mirai. Tato část její rodinné větve prostě skončila. Pousměje se Kamijově přirovnání. 

"To asi neliší, ale tady jsou to přece jenom pořád jen vyhozené suroviny a hladové žaludky. Ale život si nový nedokoupíš..." Rozumí mu. Snažil se, aby všechno běželo tak, jak si připravil a kroky vedle očividně nesnášel. Přikládal tomu opravdu velkou váhu. 

"Nevím, jestli jsem někdy viděla většího perfekcionistu, než jsi ty." Tiše se zasměje. Popojdou společně dopředu, Mirai tiše pozdraví a poslouchá plynulý běh francouzštiny. Když se před nimi ocitnou sušenky, zatváří se znovu překvapeně. 

"Tajný chod nebo se suflé nepodařilo?" Zasměje se, ale pootevře rty a doopravdy se jím nechá nakrmit, dokonce i před lidmi. Říkal přece, že má s tímto kuchařem zvláštní vztah a Francouzi budou jistě mnohem shovívavější, než Japonci. Sušenky jsou zvláštně neobyčejně obyčejné a moc jí chutnají. 

"Toho by jeden snědl celý vagón." Řekne mu a otočí se na kuchaře, aby mu dala výrazem najevo, jak moc si pochutnala. 

"Máte tady takových překvapení víc?" Tohle je troufalé, ale nemůže si pomoct. Teprve potom stočí koutky očí na Kamija. Když si od něj brala sousto, prostě si jen obyčejně kousla, žádný flirt před lidmi nebo oční kontakt, ale teď nechá svůj pohled svůdně zaplanout, aby mu došlo, že nic z toho nepřešla jen tak. Začíná k němu zaujímat postoj, ve který on asi doufal a ona nedoufala nikdy u nikoho.

Kamijo

Mir se usměje hned, jak vstoupí do kuchyně a Kamijovi tím napovídá, že se jí celý koncept líbí. Bylo dobře, že dokázala být nadšená z podobných věcí, Kami aspoň mohl vymýšlet další zážitky, které by mohli společně prožít. Nepozastavuje se na faktem, že se mírně pozměnil jeho cíl, kvůli kterému sem přišel. Po očku ji pořád pozoruje, jestli by se třeba do nějakého toho vaření pustila i ona sama. Vnuknulo mu to nápad, který rozhodně naplánovaný neměl. Pak se ale mírně pousměje a přikývne. 

"V tom máš pravdu. I když někdy je ti víc líto promarněné suroviny, než něčího života." Dodá ještě a zní to skoro, jakoby vtipkoval. Dost černý humor, ale on tak dokázal klidně uvažovat. Někteří lidé podle něj nestáli za to, aby se kvůli nim vůbec o něco snažil. Má spíš na mysli osoby, které ničí svůj vlastní život. Alkohol, drogy…Nesnášel podobné existence a nedokázal s nimi mít slitování. Ostatně můžou si za to sami, tak proč by měl? Stočí k ní překvapený pohled, protože ho vlastně dost dobře vystihla. 

"To měl být kompliment?" Zeptá se jí s nádechem pobavení v očích. 

"Já to tak rozhodně beru." Vezme si z toho to nejlepší. Je možné, že to někdy opravdu přehání, ale zatím se mu to vždycky vyplatilo. Ukládá všechny potřebné informace v hlavě a tím je má pořád k dispozici, aby je mohl použít. 

"Je to něco navíc. Suflé rozhodně bude, o to bych tě nerad připravil." Prohodí na téma sušenek. Vyčkává, co se bude dít a jestli si ji opravdu vezme. Mir ho překvapení, když se nezdráhá a on se přestihne, že tají dech. Má nutkání jí krmit dál anebo zajít do úplně jiných končit. Jeho povaha její postavení mu to jen tak nedovolí, ale nejradši by si ji k sobě přitáhl a ochutnal rty, které si tak kouzelně vzaly sušenku. Každý její pohyb a gesto je okouzlující. Má v sobě tolik elegance a je znát, že je to přirozené, nic přehnaně naučeného, co vnímal dnes a denně. 

"Jsem schopný vymyslet těch překvapení klidně stovky. Bohužel tolik času nemáme." Oplatí jí pohled a jeho hlas dostane svou znatelnější melodičnost a svůdný podtón. Je mu jasné, že mu v přiměřenou hodinu uteče a pořád to bude dost přirozené. Napíná ho, nutí ho přemýšlet o tom, jestli vůbec má nějakou šanci a zároveň ho podbízí k tomu, aby se dál snažil. Vezme ji opatrně za dlaň a přejde společně s ní ke kuchaři. Tam ji pustí a pak sáhne trochu do strany, kde visí zástěra. 

"Máš jedinečnou možnost si to vyzkoušet." Nabídne jí chvilku v kuchyni a francouzskou kapacitou. 

"Já osobně si to rád vyzkouším." Ukazuje jí svou skrytou stránku, kterou nikdo jen tak nevidí. Kuchař se mezitím rozlije víno do třech sklenek, které nechává po ruce. 

"Samozřejmě nám ho může připravit on." Ujistí ji, že se toho nemusí účastnit. 

"Budu ti rád překládat." Doplní, aby bylo jasné, že ji v tom rozhodně nenechá koupat. Kuchař mezitím nahřívá troubu na předepsané stupně a nechává jim rozpouštět čokoládu. Počká, pokud mu Mir kývne, ale nepochybuje o tom, když viděl její nadšení. Ostatně proto to navrhl. Pomůže jí se zástěrou a využije toho, že jí může stanout za zády a uvázat ji. 

"Bude mi potěšením se s tebou elegantně motat v kuchyni. Mám obavy, že si možná trochu uženu ostudu, je to poprvé, kdy něco podobného zkouším." Pošeptá jí důvěrně, vlastně skoro do ouška. 

"Po našem dezertu bych si rád s tebou dopřál chvilku soukromí." Zavazování mu trvá a ano, dělá to schválně. 

"Tanec, měl jsem na mysli tanec, ne nic jiného." Promne si rty o sebe a nakonec se oddálí, aby se sám oblékl, a už tlumočí první instrukce. Není to vlastně složité, jen je potřeba všechno splnit do detailu. Přijdou na řadu vajíčka, jejich rozdělní a brzo dojde na šlehání sněhu, což jim chvilku potrvá. Je vidět, že to Kamijovi nepřijde nudné, ale asi se zastřelí rovnou, když mu dojde, že už má mouku i na tváři. Mir je proti němu rozhodně šikovnější. Kde komu by to rozhodně vyčetl a byl by naštvaný, ale teď mu to podivně nevadí.

Mirai

To bylo velmi tvrdé prohlášení, ale podle toho, co už o něm věděla, ho chápala a nepřekáželo jí to. Kamijo komplimenty rozdával plnou náručí, ale sám jich asi zase tolik nedostával. Tedy ne od lidí, od kterých po tom toužil, protože vypadá opravdu překvapeně. Uměla si představit, že za ním chodily celé davy lidé, kteří toužili po jeho pozornosti, ale to byli pro něj nedůležití lidé, otravné mouchy. Pokud si ale někoho vyhlédl on, většinou musel být dost nedosažitelný a pak byl takový kompliment pro jeho uši vzácnost. Usměje se na ty stovky překvapení. Je jí jasné, že až se uvidí příště, zase nějaká budou. Možná jí budou chodit domů a do kanceláře a ona se na tu pozorností vlastně těší. Která žena se nechce cítit obletovaná a důležitá? Zahrnovaná pozorností a láskou? Jen si musí dát pozor, aby se tím nenechala příliš zaslepit. Co ale vůbec nečeká je, že jí Kamijo začne uvazovat zástěrku a že by měla vařit ona sama. Trochu vyděšeně kmitne pohledem ke kuchaři, ale nikdy by z toho nevycouvala, to se raději zapíchne vidlicí na maso. Nechá ho, aby k ní přistoupil zezadu, zatímco rychle kmitá pohledem po pracovní desce a po všem, co je na ní nachystané. Doma příliš nevařila, neměla na to čas a dělali to pro ni její zaměstnanci. Ani její otcové nevařili, Miyavi taky ne, jenom Sugizo a to byla taková lehká kuchyně, samý salátek. Mirai by asi dovedla připravit nějakou ne příliš náročnou večeři na úrovni, ale tohle bylo něco jiného a k tomu před očima vyhlášeného kuchaře, který se tím živil a taky před panem perfekcionistou. No nic, musí se toho úkolu zhostit s odvahou a elegancí a donutit pány, aby se dívali i na něco jiného, než je její počínání. Bude to trochu jako v těch soutěžích, třeba pan kuchař někde dělal porotce a bude trochu shovívavý. Naštěstí Kamijo bude vařit taky, ale podle ní to ve volných chvílích dělá a bude to umět. Určitě mu to bude slušet, ale lepší by bylo, kdyby ho mohla jenom sledovat se sklenkou v ruce. S tou, co kuchař právě nalévá, aby si to pořádně užili.

"Příště budeš vařit jenom ty a budeš rád, když ti nechám alespoň zástěru. Pozor, mohl by ses opařit." Vyhrožuje mu úrazem na nepříjemných pánských místech, samozřejmě to cedí skrz zuby jenom pro sebe, aby to kuchař neslyšel, ale Kamijo to klidně slyšet může. Pousměje se, když jí Kamijo ještě nabídne, že může vycouvat, ale to si radši na podpatku zlomí nohu. 

"Proč ti to vůbec nevěřím..." Řekne mu na jeho slova o tom, že to zkouší poprvé, zatímco jí on zavazuje zástěru. Jenže to není všechno, co jí chce říct a Mir za ním jemně natočí hlavu, jestli dobře slyšela. On samozřejmě zmíní tanec, ale ona moc dobře ví, že dělá všechno proto, aby se k ní dostal co nejblíž. 

"Až jak se ti dortík povede. Jestli bude moc nebo syrový, žádný tanec nebude." Nechá ho v nové naději. Rozdělit vejce naštěstí umí velmi dobře. Sice si zapatlá ruce, ale žádné žloutky se jí do bílků nepřimíchají ani jí tam nespadne skořápka, kterou by potom musela lovit. Sníh už také šlehala mnohokrát a ani se neptá na svolení, když přidá špetku soli. To ví přece každý. Navíc jsou to domácí vejce a drží to skoro samo. Kde kdo sníh pokazil, ale ona upřímně nechápala, jak to ti lidé dělají. V jednu chvíli se na Kamija podívá a všimne si, že má tváře od mouky. Jak se mu povedlo tohle a kdy to stihl, to tedy nechápe, ale hrozně ji to rozesměje. Musí na chvíli pustit šlehač a dát si ruku hřbetem před rty. Pak se nad ním slituje a jemně mu tvář otře cípem své zástěry. 

"Budu teď mít mouku na šatech." Řekne měkce. Najednou si s ním připadá, jako by byli doma a vařili takhle často.

Kamijo

Kamijo si je jistý, že kdyby se Mir  jeho chování nelíbilo, lidně by mu to omlátila o hlavu. Elegantně a s grácií, ale bez mrknutí by to udělala. Věří v její sílu, a že se dostane na místo, kam skutečně patří. Vidí jí na pomyslném trůně, jak vládne celému Tokyu, ale už o tom nepřemýšlí v konceptu své vlastní pomsty. Je to jen proto, že jí to bude rozhodně slušet a že tam patří. Nikoho jiného by si na tom místě nedokázal přestavit. Užívá si její blízkost, přitahuje jej k sobě a on ani nechce stát stranou. Přesto i však uvědomuje, že na to musí pomalu, aby v jejích očích neklesl. To by opravdu nepřežil. Koutky se mu pozvednout. Nejde úplně o to, že by měl vařit před ní, ale spíš o to, že si podobné rande ještě zopakují. Ten příslib mu stačí, aby byl spokojený. 

"Bude mi potěšením Mir-san." Souhlasí s tím nápadem bez váhání. Klidně se bude motat v kuchyni, zatímco ona bude sedět opodál ideálně v pohodlném křesílku a se sklenkou v ruce. To všechno klidně připojí k myšlence na to, že se o ní chce postarat. Trochu mlaskne, jakmile přijdou výhrůžky, ale nakonec se tím nenechá rozhodit. 

"Možná se nechám opařit dobrovolně." Začne úplně jinak, než nejspíš čekala. Nebojí se toho a zároveň by nechtěl, aby ho musela podobným způsobem trestat. Nic takového udělat nechce. Kdyby to však mělo mít úplně jiný podtext…

"Ale jen v případě, že ti tím dokážu, jak moc mi na tom záleží." Mluví trochu jinak, než při jejich prvním setkání. Teď už jde o možnost být jí blízko, ale už v tom není jen obchod. 

"Hm možná proto, že opravu trochu lžu." Pokrčí nenuceně rameny. 

"Už jsem vařil, ale nikdy nepekl." Přizná se k něčemu, co ještě nezkoušel. Sám si rád uvaří, ale stává se to jen málokdy. Nemá k tomu potřebnou motivaci, radši se nechá rozmazlovat restaurací. Ohlédne se na ni, když už stojí vedle a sjede ji očima od hlavy až k patě, jak kdyby hodnotil, jestli to za to stojí. Trochu si ji tím dobírá, protože moc dobře ví, že stojí. 

"Bude naprosto dokonalý a pak tě zničím tím, že budeme tancovat až do rána." Slíbí jí svůdným hlasem, když se k ní trochu nakloní. Pak už je čas věnovat se ingrediencím. Samotnému mu to celkem jde, není na tom nic těžkého, obzvlášť když je člověk opravdu pečlivý a to je jeho silná vlastnost. Nechápavě se na ni ohlédne, jakmile se Mir  rozesměje. Vůbec neví, co se stalo, že ji něco tolik pobavilo, ale přistihne se, že na ni zírá s užaslým výrazem v očích. Vážně jí to neskutečně sluší a Kamijovi dochází, že jí propadá čím dál víc. Jakmile mu utře tvář, dojde mu, co se stalo a musí se zasmát taky. Je to asi poprvé v životě, co se upřímně směje sám sobě. 

"Moje reputace je v troskách." Povzdechne si a vzápětí přeostří na šaty pod zástěrou. 

"Nebudeš, to té mouce prostě nedovolím." Dodá přesvědčeně, než sáhne po její dlani, kterou měla blízko u jeho tváře a naznačí políbení na její hřbet.

"Arigato." Poděkuje jí s pohledem upřeným do jejich očí. Pak se rozhodne, že to celé bude úplně jinak. Na chvíli opustí její blízkost a domluví se s kuchařem, který jim napíše poslední instrukce, aby společně dezert dokončili. Už tu prostě nesnese oči navíc. Chce, aby byli spolu sami a užili si věření třeba i letmými doteky, které nemusí nikdo vidět. Kuchař se s nimi velmi vřele rozloučí a vzápětí osamí. 

"Omlouvám se, ale nemohl jsem jinak." Mluví k Mir, když k ní přijde o něco blíže. 

"Už nechci přemýšlet na tím, že je tu někdo jiný. Nepotřebuju nikoho k tomu, abych byl tady na tom místě a v tomto okamžiku spokojený." Vysvětlí jí své vlastní pohnutky. 

"Je to sobecké gesto a mé osobní přání, ale snad mi to pro tentokrát odpustíš." V očích se mu blýskne a doufá, že nedostane vynadáno. Bez dalšího váhání jí vezme zlehka za boky a otočí směrem k lince. Znovu pomalu přistoupí k jejím zádům a protáhne paže kolem štíhlých boků. Znovu si chce vychutnat její blízkost. Tentokrát jsou na řadě formičky, které budou plnit a s tím jí chce pomoci. 

"Jde nám to společně." Pošeptá jí a krátce stočí pohled ke kůži na její šíji. Nedotkne se jí rty, jen na ni krátce vydechne. Tak moc by chtěl a přesto ho jisté zásady drží zpátky. Zlehka se pohne v bocích s prvními tóny nové skladby a jednu ruku stáhne na její boky, aby jí s podobnými pohyby pomohl taky. Sice bude muset chvíli pracovat sama, ale třeba si to taky užije a bude se jí to líbit.

Mirai

Na několik okamžiků se Mirai musí zastavit ve všem, co dělala a vážně se na Kamija podívat, protože to, co pronesl, mohlo vyvrátit snad jenom to, kdyby se začal smát. Pak se rychle podívá na kuchaře. Ještě nepřišla na to, jestli rozumí něco japonsky, ale vypadalo to, že spíš ne. To bylo dobře, protože tohle vážně nebyl druh konverzace, který by měl kdokoliv slyšet. Kamijo byl očividně ochotný nechat se sebou dělat mnohé věci, jenom aby byla ona spokojená. Nevypadá jako ten typ, který by měl zájem v podobných praktikách, ale při tom byl ochotný jít s kůží na trh za všech okolností a že měl svou kůži hodně rád. Mirai by ho ráda ujistila, že není strýček Miyavi a podobným věcem neholduje, ale bylo lepší, když si nebyl tak moc jistý úplně vším a tak to nakonec přejde bez další reakce. Jenom si potřebovala srovnat myšlenky. 

"To mě nepřekvapuje." Řekne mu na to pečení a pousměje se, ale pak si ji Kamijo tak prohlédne a ona se zamračí, aby toho hned nechal. Tseh… Prý bude naprosto dokonalý… 

"Na to si počkám a pak se rozhodne. Máme tady skvělého porotce a ten pod slovem dokonalý bude mít dost jasnou představu. Měl by ses začít bát." Řekne mu. Když se začne smát kvůli mouce na jeho tváři, ten jeho výraz je k nezaplacení. Nikdy by si nepomyslela, že takový umí a najednou vypadá dětsky a zranitelně, skoro plaše a hrozně mu to sluší. Ano, na reputaci tohle není nejlepší, ale na sblížení rozhodně ano a když jí Kami ještě řekne, že hodlá chránit její šaty stůj, co stůj, má nad ní asi skoro vyhráno. Když se Kamijo začne o něčem bavit s kuchařem, Mirai se zatváří trochu nejistě. Není schopná poznat, o čem přesně rozmlouvají a proč kuchař něco píše na papír, ale když se s nimi začne loučit, vykolejí jí to úplně. Vážil sem takovou cestu a Kamijo tolik usiloval o to, aby tady byl a teď ho prostě pošlou pryč? 

"A kdo vyhodnotí kvalitu tvého dortíku?" Rozhodí rukama, ale Kami se omluví, že nemohl jinak. Kdo by mu to pak mohl vyčítat? 

"To vypadá, jako když si všechno svoje snažení prostě hodil přes palubu a najednou jsou to všechno jenom nepotřebná pozlátka." Řekne mu. Asi jako když se ji snažil okouzlit tou růží, aby pak sám sobě řekl, že to byl nesmysl. 

"Kdy se to zlomilo?" Vřele se na něj usměje. Ach ano, nezeptal se jí na její názor a to by vždy a za všech okolností měl, ale ne když jsou sami a jde o soukromé věci. Občas musí být taky ten muž, to dobře věděla. Co ji ale zaskočí je, když ji sám začne postrkovat do konkrétní polohy. Není na to zvyklá, trochu má snahu se mu vzepřít, ale nakonec ho poslechne a nechá se tak trochu obejmout. Kamijo sáhne po formičkách a tak ho následuje a pracuje společně s ním, dokud to Kami nahlas neohodnotí. Tuší, co přesně tím myslí a pro sebe se pousměje, ale zatím mlčí. Pořád má touhy trochu ho v tom nechat máchat a teď jí nevidí do tváře. Ucítí vydechnutí na kůži svého krku, jak moc jsou Kamijovy rty blízko a může se jenom domýšlet, jak moc je pro něj složité odolávat a jestli se vůbec soustředí na dortík nebo má hlavu u něčeho úplně jiného. Vzhledem k tomu, že přestane pracovat a místo toho se s rukama na jejích bocích začne pohupovat v tanci, je jasné, čemu dal přednost. Je to všechno na ní. Musí dortík dokončit a zároveň se jím nenechat moc rozptylovat, ale je odhodlaná to dokázat. Nevidí na návod od kuchaře, ale formičky naplní tak, jak jí to připadá správné a poohlédne se za ním, protože takto je do trouby opravdu neumístí.

Kamijo

Jakmile na něj Mir upře onen pohled, nehne ani brvou. Pořád se tváří stejně vážně, aby bylo jasné, že svá slova myslí upřímně. V podobných věcech nikdy nežertoval, nebyl ten typ, který by si z podobných věcí dokázal dělat legraci. Na to už si v životě prošel mnohým, a pokud se rozhodl někomu svěřit do rukou svůj život, vždycky to myslel vážně. Mir by možná měla vědět, že je jediná v jeho životě, komu něco podobného vůbec řekl nebo jen naznačil. Zatím nepotkal někoho, pro koho by byl ochotný cokoliv podobného trpět. To se zdá se velmi rychle změnilo. Mir na to nic neřekne, ale to ani nečekal. Byla to jakási nabídka, která byla dána, i když ne doslovná a je jen na ní, jak s tím naloží. Mohlo by se mu to ošklivě vymstít, ale on jí opravdu věří, že se nic podobného nestane. A pokud ano, už pro něj život ve své podstatě neměl smysl. Mir asi ani netuší, jak moc na jejích bedrech leží. Nebo to možná ví a naloží s tím podle svého. Koutek se mu pozvedne a pak přikývne. Ano, to Mir mohla vážně tušit. Ne, že by si rád nepochutnal na výborném dezertu, ale zase tolik podobným věcem neholdoval, možná proto tomu nešel vstříc. Zavrtí hlavou na znamení, že on se hodnocení své osoby rozhodně nebojí. Už totiž tuší, že jediným porotcem bude Mir a doufá, že mu to celé nehodí na hlavu. Možná už by dávno měl prosit o smilování. Tato myšlenka ho dost pobaví. Klidně si před ní klekne, ale o slitování prosit nebude. Ne, ani tohle jej nevyděsí, na to už se zná velmi dobře a ví, že kdyby se rozhodl, prostě to udělá, nehledě na následky. V tomto ohledu byl dost přímočarý. 

"Momentálně mám v hlavě jen jedinou obavu." Sdělí jí vzápětí a očima jí jasně napovídá, že to o jídle vůbec není. Užije si vykolejený výraz proti sobě, jemu samotnému zůstává na tváři okouzlující úsměv. 

"No přece ty, na názoru nikoho jiného mi momentálně nezáleží." Nechá to všechno v jejích rukách, stejně jako svým způsobem nechává vývin celého večera. S kýmkoliv jiným by se choval jinak, ale teď to nejde. Další otázka ho přiměje se trochu zamyslet. Přece jen si sám není jistý, kdy se to celé přehouplo na tak vážnou notu. Snaží se ji mezitím rozptylovat, ale Mir se odhodlaně drží plánu dokončit celé pečení. +Skoro bych si povzdechl, že škoda.+ Dál se však pokouší ji trochu vyvést z míry svým chováním. Rty se neoddaluje od jejího krku a sem tam se dostane až k oušku. Jen občas a jakoby omylem se ho dotkne svými rty. 

"Musím se přiznat, že mě naprosto ohromuje tvé odhodlání." Jako první okomentuje vlastnost, která se mu nejvíc líbí. 

"Kdy se to zlomilo?" Zopakuje otázku. 

"Asi ve chvíli, kdy ses na mě usmála." Musí znovu zmínit tuto chvilku, protože mu připadala nejkouzelnější. 

"A ještě tvé nadšení. Ukázala jsi mi toho hodně, je čas abych začal i já. Ne, co dokážu připravit, ale to kým jsem. To s dalšíma očima prostě nejde." Pošeptá jí své vysvětlení a nechá jí odejít k troubě, aby do ní dortík vložila. Nastaví časovač na požadovanou hodnotu, kterou jim napsal kuchař a pak ji zlehka vezme za zápěstí, aby ji ve skoro taneční otočit obrátil čelem k sobě, a pak ji zlehka za pas přitáhne na své tělo. 

"Mir-san. Budu tě rád dál okouzlovat tím, co umím zařídit, to je to nejmenší, co bych pro tebe mohl udělat. Jenže už mi začíná mnohem víc záležet na tom, abych tě okouzlil svou osobou, ne tím co je kolem mě." Mluví tiše a využívá svého hlasu s pohledem upřeným do jejích očí. Pohybuje se v pomalých tanečních krůčcích. Ještě chvíli to vydrží a pak se rozhodne zariskovat. Skloní se k kousek níž, krátce těkne z jejích rtů k očím, aby se pokusil odhadnout příchozí reakci, ale pak to stejně udělá. Jen zlehka první přejde rty po těch měkkých naproti sobě a pak vyzkouší jen velmi lehké políbení. Snaží se dosáhnout toho, aby to byla Mir, kdo to posune o krůček dál a bude chtít víc.