Mirai
Mirai má takový dojem, že i kdyby do toho těsta plivla, pořád to bude exkluzivní, ať už se upeče správně nebo ne, už jenom pro ty ingredience. Takže Kamijo už předem vyhrál a nebylo to zrovna moc fér, ale zároveň se nedalo říct, že by to bylo proti pravidlům. Přesně takovéto jednání a schopnosti potřebovala! Málem by se rozesmála, když Kami pochválí její zarputilost. To byla vlastnost, kterou měla po Gacktovi a byla docela výrazná. Jakmile si něco vzala do hlavy, obvykle s ní nehnulo vůbec nic, dokud to prostě nedokončila nebo nezískala, i kdyby okolo ní měli pálit z tanku. Kami si myslel, že ji dostatečně rozptýlí, ale ona se jím nenechala vyvést z míry a to byl opravdu blízko, škádlil její pokožku a ouško a tiskl se k jejímu pozadí v tanečních pozicích, co mohly docela klidně znamenat taky něco úplně jiného. Měla radost z toho, že to dokázala vytěsnit z hlavy. To byla práce strýčka Miyaviho. Při tréninku jí to vtloukal do hlavy i do těla dost důkladně. Teď mu mohla jedině poděkovat. Vlastně je docela zvědavá, co Kamijovi řekne, až se s ním poprvé setká osobně. Najednou jí ta představa přijde hrozně lákavá a chtěla by, aby už to bylo. Chudák Kamijo, zase by ho trápila. Poslouchá jeho odpověď na otázku, co ho na ní vlastně tolik okouzlilo, že k ní pocítil silnější city a pro sebe pokývá hlavou. Je to důležitá informace, na co si před blízkými lidmi dávat pozor, aby byla doopravdy nečitelná, ale zároveň je ráda, že mu to ukázala a že to v ní dokázal spatřit. Taky to mohl jen tak přejít, účinek žádný a bylo by po románku. Ne, Mirai nic z toho neudělala záměrně. V tu chvíli byla prostě sama sebou a když Kamijo začne mluvit o tom, že je na čase, aby byl taky takový, maličko pozvedne obočí očekáváním. Dortíky už se hřejí v troubě a ona se nechá otočit, aby se mu mohla podívat do očí. Dlaně jí při tom spočinou na jeho předloktích. Kamijův hlas je skutečně podmanivý, když mluví takto potichu a navíc ji nenechává v klidu, protože ji pořád nutí k tanci. Jakmile se krátce podívá na její rty, je jí jasné, co chce udělat, ale stejně nezareaguje dostatečně včas a on to skutečně učiní. Sotva parně mu polibek opětuje, ale pak ho od sebe dlaněmi odstrčí a plácne ho do prsou. V očích jí zajiskří, ale v dalším okamžiku už si ho přitahuje zase k sobě s jednou dlaní položenou na jeho hladce oholené tváři. Políbí ho výrazně odvážněji a vášnivěji a zjistí, že se jí to hodně líbí. Bohužel dortíkům stačí jen trocha času a jakmile se trouba ozve, Mirai se odtáhne a prudce se k němu otočí zády. "Přece je teď nenecháme spálit nebo uškvařit na obyčejnou buchtu. Chci vědět, jak chutnají, když kvůli nim přiletěl kuchař až z Francie a chci vědět, jestli jsi vyhrál nebo ne." Řekne mu, když si natahuje ochrannou rukavici a vytahuje plech s formičkami. Vyklopit je je mnohem obtížnější, ale nerozpadnou se, takže nejsou příliš málo. Mirai se nadšeně ohlédne po Kamijovi. Vezme lžičku a naznačí mu, aby udělal to samé. Zakrojit mohou společně a jakmile se dortík vylije ven, je jasné, že se jim dílo povedlo.
"Do poslední chvíle jsem nevěřila, že budou akorát." Řekne a nejraději by zatleskala jako malá holka. Pak už neodolá a rovnou ochutná. Musí zavřít oči a nechat se tím na okamžik pohltit. Tohle bylo prostě neuvěřitelné.
"Nikdy jsem neměla problém s linií, ale tohle bude odříkání. Jeden by to nejraději jedl pořád. Hmm?" Zvedne k němu lžičku, aby mu také nabídla.
Kamijo
Uvnitř je Kamijo dostatečně klidný. Nečeká odpovědi na svá slova, či jakási vyznání. Ví, že se Mir musí držet zpátky a kdyby to nedělala, asi to sám velmi rychle vzdá, protože by to vůči tomu, čeho chce dosáhnout, bylo hodně mimo. Sám však mluví velmi otevřeně a podle něj je to dobrá cesta na to, aby v ní rozdmýchal alespoň minimální důvěru. Bez ní se asi jen velmi těžko pohnou dál. Jsou to drobnosti, detaily, které vnímá v jejím chování, ale pro něj tvoří podstatnou část obrázku, který si o ní utváří. S každým takovým okamžikem je si čím dál jistější, že žádná jiná žena na světě, by nic podobného nedokázala. Musí se pousmát, když spatří její pozvednuté obočí a očekávání v očích. Je dobře, že jí to není jedno, je pro ni dostatečně zajímavý, aby byla zvědavější. Pečlivě pozoruje její tvář a snaží se odhadnout, co si myslí, když ji u trouby otočí čelem k sobě. To, co udělal vzápětí, bylo hodně impulsivní a zároveň ví, že na tom nebylo nic, co by mohlo během okamžiku zmizet. Jen se prostě rozhodl jít s kůží na trh a je jen na ní, jak s tím naloží. Kde jaký muž by asi byl hodně nesvůj, kdyby jistá rozhodnutí nechával v rukách ženy, jemu to však ani v nejmenším nevadí. Byl dost sebevědomý, aby věděl, že jeho ego tím neutrpí. Proč by mělo? Vztah nebo jakási podobná forma by měla být rovnocenná. Dost si na tom zakládal, ale málokdo mu v tomto ohledu vyhovoval. Proto se spíš zaměřoval na krátkodobé románky, u kterých nic podobného nehledal. Tanec je pro něj jako dýchání. U něj se dokáže klidně soustředit na tisíc dalších věcí, i když si ho taky rád vychutnává. Teď si však chce vychutnat úplně něco jiného, i přesto to, že polibek netrvá dlouho. Nechá se klidně odstrčit i plácnout a vypadá pobaveně. Ve výrazu Mir nevidí odmítání, což se mu potvrdí vzápětí. Překvapí ho, co udělá a za pár vteřin na to, ucítí její rty znovu. Nechá se strhnout vášní v jejích polibcích, ostatně taky jí v sobě má dost a krátce vydechne, jakmile polibek skončí. Je mu to snad i líto, ale má pravdu. Ostatně nevidí se naposledy a večer ještě neskončil. Rozhodně má v plánu to zkusit znovu, jen ne teď. "Já mám pocit, že už jsem vyhrál." Prohodí, když ji pozoruje a samozřejmě nemluví o zákusku.
"Ale ano, byla by to rozhodně škoda." Sám si vezme lžičku a je znát, že kritickým okem hodnotí jejich výtvor, ale nenajde na něm nic vyloženě špatného. Dopřeje si první sousto, nechá víčka na chvíli klesnout a převaluje ho na jazyku. Jsou výborné.
"Já tomu věřil. Vždycky věřím všemu, co dělám." Ukáže jí kousek svého sebevědomí, ale kdyby ho neměl, nebyl by tam, kde je. Není hazardér, a přesto si jde cíleně za svým bez jakýchkoliv pochyb. Podívá se na ni s úsměvem, když zmíní linii. Podle něj by si mohla dopřát opravdu hodně, aniž by se musela bát o svůj vzhled, ale tuší, kam tím míří a má to podobně.
"Je spousta skvělých pochutin, o kterých bys mohla říct to samé, tohle je jen začátek." S blýsknutím v očích se vrací k flirtu. Bez váhání se natáhne pro nabízené sousto.
"Takto to chutná mnohem lépe." Okomentuje to, když ho dožvýká a polkne. Sám nakrojí svou do zbytku suflé a nabídne jí taky pozorujíc její rty, pokud se rozhodne jej přijmout. Už jim toho moc nezbývá. Podá jí skleničku, aby si mohli dopřát pár doušků, a pak k ní natáhne dlaň.
"Smím prosit?" Zeptá se s mírnou úklonou, a jakmile přijme, odvede jí zpátky k místu, kde večeřeli. Přece jenom je tam víc prostoru a o trochu romantičtější atmosféra, než v kuchyni. Dovede jí kousek od okna, aby si mohli užít výhled na francouzské město. S lehkou otočkou ji přivine k sobě a s prvními krůčky si užívá její blízkost. Má ji blíž, než je typický taneční postoj, ale to mu snad nevyčte.
"Přiznám se, že jsem měl velká očekávání." Narazí na své myšlenky, které měl předtím, než se dneska setkali.
"Ale musím přiznat, že jsi je předčila opravdu hodně. Arigato za dnešní dokonalý večer." Na chvíli pustí její ruku a dovolí si jí zlehka pohladit po tváři. Jen tohle nic víc. Mohl by zkoušet další polibek a opravdu by chtěl. Zároveň si doufá věřit, že má ještě spoustu času na to, aby to zkoušel dál.
Mirai
Mirai tu jeho sebevědomou větu převalí v hlavě, ale pravdou je, že už o tom také chvíli přemýšlí. Kamijo nejspíš doopravdy vyhrál. Možná konečně našla někoho, komu by dovolila, aby žil vedle ní a sdílel s ní úplně všechno, tak jako to kdysi její otec dovolil její matce a posléze Uruhovi. S její matkou to bylo jiné. Dřív bylo všechno jiné, mafie měla své přísně střežené rodiny, které stály často mimo všechno dění a přesně takto žila ona a její matka. Uruha byl nedílnou součástí úplně všechno a Kamijo by mohl být jako on, když Mirai pomine, že Uru byl tak trošku žena. Někdy… Bylo ale dobře, že si Mirai do Kamija nepromítala nikoho ze zemřelých členů své rodiny, protože měla dost rozumu na to, aby věděla, že je to nejen nebezpečné, ale taky nemožné. Kamijo byl někdo jiný, než oni a tak to bylo dobře. Měli naději na zdravý vztah. Je pro ni pořád zvláštní přijmout fakt, že by o něm mohla přemýšlet jako o svém příteli a ne jen jako o kolegovi, možná na to bylo i velice brzy, když ho ještě ani neuvedla do své firmy, natož mezi ostatní členy rodiny, ale na druhou stranu nechtěla nutně čekat jenom na to, až si odbudou toto nutné kolečko. Na několik okamžiků se zadívá do ledové modři jeho očí, tolik odlišné od jejích vlastních čokoládových a přemýšlí, jestli a co by mu na to měla odpovědět. "Možná..." Řekne nakonec, ale není to dobíravé nebo povýšené. Spíš mu chce naznačit, že by mu ráda dala opravdovou šanci a jenom se zdráhá pojmenovat to nahlas pravým jménem. Jako by si pořád kupovala vteřinky času navíc. Pozoruje ho i celý ten čas, co ochutnává dortík, který udělali a když z něj vypadne, že tomu věřil, protože on si věří neustále, neví, jestli se má rozesmát, nebo ho rovnou plácnout za tu neuvěřitelnou sebestřednou drzost. Protočí očima.
"Máš štěstí, že se mi to na tobě líbí, vážně ano, protože jinak bys byl zralý na zastřelení na místě." Řekne mu pobaveně. Je si jistá, že Drak nebo Miyavi by k tomu neměli daleko. Nechá ho, aby si vzal ze lžičky, kterou mu sama nabízí a je jí jasné, že tenhle gastronomický výlet jen tak neskončí a že bude v posilovně ještě o něco častěji, než doposud, ale vážně se na to těší. Nakonec se tak nějak nakrmí vzájemně, aniž by to přešlo v cokoliv většího, což se Mirai líbí. Je jí příjemné, když jí dává prostor a nežene ji do kouta důvěrností. Všechno zapijí skvělým pitím a pak ji Kamijo pozve k tanci přesně tak, jak před tím sliboval. Sama tančí velice dobře, takže z toho nemá strach, spíš se těší, že si užije stejně zdatného tanečníka. V restauraci se jí znovu připomene všechna okouzlující atmosféra, kterou se ráda nechá pohltit a jakmile ji Kamijo přivine k sobě, jemně sevře jeho dlaň a tělem se trochu opře o jeho. Jenom tak na seznámenou. Znovu se zadívá do jeho spanilé tváře a poslouchá jeho nový kompliment. Bylo milé, že ji nijak nepodceňoval, ale zdálo se, že je příjemně potěšen jejich soukromými chvilkami a dostal od nich to, v co doufal.
"To já děkuji. Já musím říct, že jsem se naučila neočekávat vůbec nic." Rozhodne se mu upřímně svěřit.
"Nijak jsem nedoufala, že bych na tohle všechno nebyla sama. Že by v mém životě bylo místo na něco jiného, než jsou velké plány a to, čeho bych ráda dosáhla. Myslela jsem si, že to ani nepůjde dohromady a nehledala jsem. Přišel jsi sám od sebe a..." Pousměje se, když ji Kamijo pohladí.
"A já si začínám přát, abych se mýlila." V podstatě otevřeně se mu svěří se svými novými city k němu.
Kamijo
Je celkem zvědavý, jak bude reagovat na jeho sebevědomou povahu. Někomu se to líbit nemuselo a vlastně tím celkem riskuje, ale slíbil jí, že bude sám sebou a to k tomu prostě patří. Nebyl zbytečný hazardér, ale nebál se jistých kroků, které by se mu mohly vyplatit. Jediné slovíčko mu bohatě stačí, aby byl spokojený. Není to v žádném případě odmítání a to je to co potřebuje, aby se dál snažil všemi možnými způsoby. Když se mu podaří Mir rozesmát, i jeho výraz ve tváři povolí a stane se mnohem příjemnější. Jindy ledově modré oči začnou příjemně hřát. Vážně ho nenapadlo, jak moc ho bude bavit někoho rozesmávat a dělat dotyčnému radost. S Mir se oho mění opravdu hodně a vlastně i část jeho samotného. Možná jde spíš o to, že dává na odiv tvář, kterou spíš často skrýval. Ostatně nebylo vhodné, aby něco podobného ukazoval okolí, kde kdo by toho mohl snadno zneužít. Teď má ale pocit, že není nic lepšího, co by mohl udělat. "Já vím, že byl. Jsem rád, že ti moje povaha nepřekáží." Věnuje jí svůdné pousmání.
"Ale můžu ti klidně slíbit, že moje sebevědomí se na tobě nikdy neodrazí." Má potřebu ji ujistit, že se nic podobného nestane. Rozhodně není ten typ, který by si ho musel dokazovat a už vůbec ne na ženě. Dává ji tím najevo, jak moc mu na tom záleží a že to pro něj rozhodně není samozřejmost.
"A pokud tě to jednou štvát bude, poprosím tě o laskavost. Zastřel mě ty osobně." Trochu vtipkuje a zároveň to myslí vážně. Vede ji do dalších tanečních kroků stejně lehce a ladně, jak kdyby se procházeli někde v parku. Věnoval se podobným radostem opravdu dlouho, platil těm nejlepším učitelům a může jen doufat, že to je znát. Mir nevypadá nespokojeně a tak si klidně dovolí i složitější figury, aby jí dokázal, že s ním nemusí vůbec ničeho bát. Jen krátce pokývá hlavou, když mu prozradí, že často neočekává vůbec nic. Tohle doopravdy chápe, protože v tomto světě to bylo to nejlepší, co mohla udělat. Navíc ve společnosti kam se postupně dostala, je to ještě důležitější. Jeho kroky znatelně zpomalí, když se mu začne svěřovat se svými pocity. Jeho oči začnou hřát ještě víc a uvědomí si, jak by si nepřál nic jiného, než stanout po jejím boku. Ne, nezáleží na postavení, ale na místě vedle ní. Starat se o ni, být ji oporou a zároveň sledovat, jak její pověst a jméno roste. Taky by se do toho rád zapojil a pomáhal ji, o tom vůbec není pochyb.
"Musím říct, že i já jsem se mýlil. Teď už to vím." Začne se svou vlastní zpovědí.
"Žil jsem pro pomstu a šel si za svým cílem. Ten se ale změnil od chvíle, kdy jsem tě začal poznávat, Mir-san. Jsi úžasná a dokonalá žena. Naprosto nádherná a to, co si neseš uvnitř sebe, jen dokresluje tvou dokonalost." Už nemá smysl šetřit slovy, chce, aby věděla, jak ji vidí.
"Můj cíl se začal velmi rychle měnit a doufám, že jednou se mnou budeš opravdu spokojená. Ve všech směrech." Na chvíli přestane tancovat, vezme ji za ruku a během vteřiny poklekne. Teď je ten nejlepší čas, kdy jí dát upřímně najevo, co se uvnitř něj odehrává a jaký je jeho cíl nyní.
"Mir-san." Zlehka se dotkne rty její dlaně, než k ní vzhlédne. Tohle je možná opravdu impulsivní gesto, ale o nic méně upřímné.
"Chci ti slíbit, že budu do konce svých dní stát při tobě, ať už se stane cokoliv. Budu každý den po zbytek svého života následovat tvé rozhodnutí a starat se o to, abys byla co nejšťastnější. Chci ti věnovat svou loajalitu duši i srdce. Nejde o pomstu, i když bych jí rád dosáhl, jde hlavně o tebe a tvůj zájem. Je jen na tobě, co s mou osobou uděláš. Pokud se rozhodneš mít mě po svém boku, nebude na zemi spokojenějšího člověka." Ukloní se ní a krátce si opře své čelo o hřbet její dlaně. Nikdy před nikým nepoklekl a věří, že už to u nikoho jiného neudělá. U ní jediné si je jistý, že je schopný jí obětovat úplně všechno.
Mirai
Kamijo si to všechno moc dobře uvědomoval, ale neměl snahu zářit přes ni nebo víc, než ona. Dokonce jí sliboval, že k tomu rozhodně nikdy nedojde. Nešlo ani tak o to, že by to vadilo Mirai jako osobě, ale mohlo to narušit její veřejnou image. On ale stále věděl, co je potřeba a kde by bylo jeho případné místo. Musí se znovu rozesmát, když ji požádá, aby to byla ona, kdyby ho měl někdy někdo zastřelit. Kdyby k tomu mělo dojít, musel by asi udělat něco, co by ji rozlítilo a pak by se asi sápala po zbrani, i kdyby ji o to býval nepožádal. Jejich tanec pokračuje, aniž by si uvědomovala, jestli trvá dlouho nebo teprve krátce. Čas tak nějak plyne okolo nich a momentálně je vůbec nezatěžuje. Ona netančila tak často jako Kamijo, ani se tomu nevěnovala více, než jiným věcem, protože mnohem víc času trávila tréninkem bojových umění a řízením všeho možného, ale i tak měla velmi dobrou průpravu. Přesto v duchu maličko znejistí, když se kroky stanou těžšími. Umí je, neplete je, ale už se musí víc soustředit a chtěla by, aby byla vedle něj stejně dokonalá jako je on. Nechce to poplést, ale Kamijo ji ani nenechá, aby se to stalo, vede ji pevně a odhodlaně a ona si uvědomí, že jindy bude možná zase lepší ona v něčem jiném, ale musí ho vést a podpořit úplně stejně jako teď on ji. Tak, aby to nikdo nepoznal a aby ani jeden neztratili tvář. Budou se hlídat a držet navzájem a nikdy se nepotopí jen proto, aby ten druhý vynikl a vypadal lepší. Jakmile se rozhodne k němu mluvit, vnímá, jak Kamijo podvědomě zpomalil a když k němu zvedne trochu plachý pohled, protože si není jistá jeho reakcí, vidí, jak jeho oči plápolají teplem. Nemyslela by si, že jsou toho schopné, ale jsou a i bez jeho slov najednou ví, co by jí chtěl říct. Sama se na něj usměje a chvíli vypadá jako úplně obyčejná, právě zamilovaná dívka a ne jako někdo, kdo se chystá ovládnout tokyské podsvětí. Jeho slova skutečně hladí po duši, říkají jí všechno, co si najednou přeje slyšet a ona ví, že už se rozhodla. Pořád se usmívá, když oči sklopí stranou a to uvědomění je velmi osvobozující. Kamijo jí dokonce slibuje, že jeho prioritou už není jeho původní záměr, ale jenom ona. Vůbec by ale nečekala, co udělá vzápětí. Když před ní najednou poklekne, má na několik okamžiků pocit, že omdlí na místě, protože takhle se kleká, když chcete někoho žádat o ruku. Sice by věřila tomu, že když už se takto rozhodl, nejspíš by to klidně udělal, ale zároveň tuší, že něco takového by bylo v jeho podání velmi promyšlené a velkolepé. Kromě toho by měla velký problém říct ano a zároveň ho představovat, lepší by to bylo opačně. Jenže to vám v tu jednu konkrétní vteřinu prostě nedojde. Přiloží si dlaň na prsa a má chuť se znovu rozesmát, ale Kamijova vážná a důležitá slova jí v to, brání. On i ten jeho proslov zní tak, jako by měl z kapsy vytáhnout krabičku, v podstatě jí slibuje úplně stejnou věrnost, ale tahle obřadnost je trochu jiná. Připomíná spíš sliby, které skládají členové rodiny svým starším. Nejde ale jenom o pracovní služby. Jde o něj celého, každý den a každou vteřinu v jejich životě. Kamijo před ní sklání pokorně tvář a čeká, co mu na to řekne. Položí svou volnou dlaň přes jeho a jemně ji sevře. "Děkuji ti za tvou nabídku a přijímám jí se vším, co k tomu náleží. Vím, co bychom oba chtěli nejvíce, ale nyní je na čase, aby ses připojil k mé rodině a žil s námi. Odjedu teď domů a až pro tebe příště přijedu, všechno bude připraveno. Slibuji, že to nebude trvat nijak dlouho." Řekne mu. Nejde jen o informovanost firmy, ale celé rodiny a taky o místo v jejím domě, bytě, všude… Chce, aby tedy žil s ní. A budou párem.
Kamijo
Znovu si musí pomyslet něco o tom, že Mir je naprosto nádherná, když se jí koukal do tváře a viděl její rozněžnělý výraz. Ví, jak moc silná dokáže být, už jen díky tomu jak vystupuje a taky díky tomu si o hodně víc váží toho, co mu právě ukazuje. Je to její jistá zranitelnost a zároveň jistá síla, která jí dělá ještě překrásnější. V jeho očích se jí nikdo na světě nevyrovná a je si jistý, že v tom není ani špetka přehánění. Oplácí jí úsměv a rozhodně nelituje ani jediné vteřiny svého života, všechny totiž vedly právě k tomuto okamžiku. Rád pečlivě střežil každý svůj krok, ale tohle je rozhodně zásah osudu, který to pro ně oba naplánoval. Teď už není pochyb. Měli se potkat právě tady a teď. Všechny jeho myšlenky se mu odráží v očích a pokleknout je to nejmenší, co by mohl udělat. Už jen díky tomu, jak se Mir při jeho gestu tváří ví, že až přijde na další krok, bude ještě víc překvapená. Zatím neví, jak toho dosáhne, ale musí dostát svému rozhodnutí. Rozhodně na to bude potřebovat dlouhé přípravy. Bylo to sice impulsivní gesto, ale sám si je jistý, že by to ni s měsíčním rozmýšlením neudělal jinak. To, co se mezi nimi událo…Ne, nemohl to skončit jinak, než aby jí věnoval celý svůj život. Ještě chvíli své oči nezvedá, ale nakonec to přece jen udělá a vyslechne si její slova. Při tom, co by oba chtěli, se mu prostě musí blýsknout v očích, protože on ví, co by opravdu chtěl. Zároveň je ale dostatečně trpělivý, aby některé věci nechtěl hned. Bylo by to krásné, o tom vůbec nepochybuje, ale taky ví, že když počká na správný čas, bude to mnohem lepší. Tohle nebyla známost z baru, kterou si hned první večer odvedete domů. Tím by ji snad i urazil a od začátku to neměl v plánu. Nechá jí domluvit a pak velmi pomalu vstane. Jednu paži protáhne kolem její pasu a zlehka ji přitiskne k sobě. "Počkám, jak dlouho bude potřeba. Není pro mě nic důležitějšího, než aby se to stalo. Z druhé strany budu mít dost času, abych ti s sebou přinesl patřičný dárek, Mir-san." Pořád si užívá toto oslovení, aniž by to hnal do důvěrnější roviny. Prostě to její jméno i osobnost vyžaduje.
"Nic mi neudělá větší radost, než si na tebe počkat. Ty stojíš i za roky čekání." Sklání se k jejím rtům a poslední slova vyloženě šeptá do nich.
"Zatím se můžu nechat unášet svou představivostí. Myslím, že ji mám skvělou, ale ty mě počítám, velmi rychle vyvedeš z omylu." Jeho hlas se dostane do svůdné roviny velmi snadno.
"Je čas tě vrátit domů. Omlouvám se Popelko, ale do půlnoci už to nestihneš a bez střevíčku tě taky jít nenechám." Dokončí a pak ji velmi zlehka, ale hluboce políbí. Do prolnutí vloží stejnou smyslnost jako do svého hlasu. Trvá to dlouho, než se zvládne odtrhnout do jejích rtů a dokonce mu unikne tichý povzdech.
"Čas s tebou neskutečně rychle běží." Postěžuje si nahlas. Hluboce se jí ukloní, když do ní odstoupí a pak já nabídne rámě, aby se mohli vydat z restaurace pryč. Jeho krok je pomalý a je znát, že si užívá poslední vteřiny společně stráveného času.
"Musím uznat, že umíš nádherně podrážet mé jindy skvělé sebeovládání. Jeden by si přál, aby se zastavil čas." Usměje se na ni, a jakmile vyjdou před restauraci, její auto, se kterým přijela, je už zase přistaveno. Buď tu řidič čekal celou tu dobu anebo Kamijo zase začal kouzlit. Zastaví se s ní kousek od auta. Řidič už je venku a otevírá jim dveře. Kami ji ještě krátce pohladí po tváři, než ji pomůže se usadit. Sám zapluje dozadu a celou cestu bez sebemenších pochyb svírá její ruku.
"Prozradíš mi, má Královno, do které země by sis přála další výlet?" Pošeptá jí, když se důvěrnější nakloní. Chce jí plnit přání a musí se co nejvíce snažit, aby bylo každé jejich rande dokonalé.
Mirai
Kamijo ji ubezpečí, že bude čekat a že dnes v noci nic jiného neočekává. Vidí mu na očích, že je to pravda a že není zklamaný. I kdyby byl, neudělala by to jinak, ale takhle může jít v klidu spát, aniž by dnešní večer cokoliv pokazilo. Dokonce už zapomněla i na toho nešťastníka, co je nechtěl pustit do kuchyně. Jeho slova jsou opět vzletná, slibuje jí další dárky a je to všechno velmi milé. Dokonce jí ani nezačal říkat důvěrněji, ale jako kdyby nějaké zjemňování jejího jména znevažovalo celou situaci, to cítila i ona. Taky mu neříkala Kami-chan. Ne tady a teď. To, co řekne těsně před tím, než ji políbí, by mohlo leckterou dívku vyděsit. Nemohla vědět, jaké přesně jeho představy jsou a jaký bude v posteli. Mohla si jen domyslet, že takový, jako celou dobu vystupuje, ale to se mohla taky hodně mýlit a mohl mít úplně jiné preference. Kromě toho bude jistě náročný a co kdyby mu ona sama připadala nešikovná? Možná krásná, ale jinak k ničemu? Slova o Popelce ji pobaví a zvedne koutky i přes to, že se zrovna líbají. Nakonec se od sebe oddálí a Kamijo si povzdechne, že ten čas až moc rychle utíká. To byla pravda. Mirai nikdy neměla moc volna a když ano, přišlo jí, že nestihla nic. Jak by se pak mohla cítit naplněná, když jí zrovna začínají zamilované dny, které by chtěl každý prožít někde v klidu a soustředit se jen na svou novou lásku? Ideální by bylo odletět alespoň na měsíc někam na dovolenou, ale to si teď nemohla dovolit. "Ano, to ano." Souhlasí s ním, zatímco drží jeho dlaně ve svých a jemně po nich přejíždí bříšky prstů. Pak už jí ale Kamijo nabídne rámě a je čas odtud odejít, takže si vezme svou kabelku a vykročí společně s ním pryč z restaurace. Je jí to vážně líto, ale čas zastavit nemohli.
"Je pravda, že lidi trápím ráda." Začne trochu ze široka.
"Tebe ale trápit nechci. I tak je příjemné slyšet, jak moc ti budu chybět a že se ti naše chvilka přerušovat vůbec nechce." Usměje se na něj. Kamijo ji za to pohladí po tváři a pak ji pomůže usednout do auta, které tady stálo už před tím, než vyšli ze dveří. Všimla si toho detailu, ale neokomentuje ho. Nejspíš je na čase si zvyknout a až to jednou nebude, bude Mirai vědět, že je mezi nimi něco špatně. Kdo ví proč očekávala, že ji pošle domů samotnou, ale on se samozřejmě posadí vedle ní a doprovází jí až před její dům. Možná budou někým viděni, ale nemyslí si, že ji někdo sleduje ve dne v noci, možná tak strýček Miyavi. Tomu by se opravdu vůbec nedivila. Kamijo ji celou dobu drží za ruku, ale jinak spolu téměř nemluví. Ne proto, že už by k tomu neměli důvod, ale je to spíš takové příjemné a trochu unavené souznění. Teprve po chvíli se jí zeptá, jaká země by ji lákala příště. Nemusí o tom přemýšlet moc dlouho.
"Čína." Řekne mu. Země jejich největšího nepřítele. Těžko říct, jestli ji zajímá pro své krásy nebo chce rivala jenom poznat nebo zda to myslí tak, že jej porazí a sama obsadí jeho území, ale je celkem zvědavá, jak to Kamijo pojme. Třeba si myslel, že půjde o prázdninovou destinaci a ona by byla ráda, kdyby ho překvapovala a nebyla pro něj předvídatelná. Auto zastaví, oba společně vystoupí a Mirai mu vtiskne poslední políbení na tvář.
"Dobrou noc. A velmi brzy na viděnou. Připrav si kufry." Řekne mu, než na něj rozverně mrkne, poruší tak veškeré dekórum a zmizí mu uvnitř budovy. Teprve ve výtahu, který ji veze do soukromého patra se opře zády o stěnu a dovolí si vydechnout, jako puberťačka, která právě přišla ze školního večírku. Vždyť nikdy neměla možnost takovou obyčejnou dívkou být. Uculí se jako malé dítě. Škoda, že ho odtud nemůže šmírovat z okna, než odjede. +Dobrou noc. Miláčku.+ Už brzy mu to bude říkat nahlas v jejich společném bytě.
Žádné komentáře:
Okomentovat