Zyean
Zye ani netuší, jak moc blízko další hádce byl. Pro něj to prostě bylo jasné a za svým názorem ohledně Daichiho si stál. I kdyby Zye nebyl zahleděný do Hira, jen by váhal, neměl by Daichimu za zlé, že si vybral jinak. Některým věcem prostě nešlo poručit, to už věděl. Sám to neuměl tak jako by to mohl komkoliv jinému vyčítat. Jen doufá, že Takeru na Daichiho nebude zlý, jinak by se asi poprvé v životě vážně pral. Tohle si taky nechá pro sebe. Za prvé je mu jasné, že by to Hiro nerad slyšel a za druhé, už k tomu nemá ani prostor a to je dobře. Koutky se mu zvednou nahoru, když si Hiro prudce nadechne pod jeho dotekem. Ze Zyeho nejistoty tím zase kousek ukrojil. Je znát, že se mu to líbí a že se podobným dotekům bránit nebude. Ví to z jednoho prostého důvodu. Nenadává mu a neposílá ho pryč, takže neudělal nic špatně. Začíná tušit, že Hiro nebude někdo, kdo se bude zdráhat, když už se jednou rozhodl a tak je Zye odvážnější, než s kýmkoliv jiným. Ne, není to jeho první zkušenost, ale už dávno ví, že nikdy k nikomu nic podobného necítil. Myslel si, že už byl zamilovaný, ale to co cítí k Hirovi se ničemu co zažil, nepodobá. Zye pořád očima těká nahoru a dolů, tedy dokud má ještě možnost. Hirotovo tělo stojí za to, aby ho důkladně prozkoumal. Je nádherný a je znát, že se o sebe stará. Líbí se mu na něm každý kousíček a bude mít asi problém usnout, protože bude mít potřebu si ho pořád dokola prohlížet. Ne, neměl by mu vidět do hlavy nebo si vážně bude myslet, že se dočista zbláznil. "Hrozně ti to sluší." Vydechne skoro okouzleně a v očích mu zajiskří.
"První ráno jsem ti nestihl pořádně prohlédnout, navíc sis ukradl peřinu." Připomene mu něco, ale není v tom nic zlého, ještě se k tomu uchechtne. Kdyby nebyl tak rychlý asi by si ho v tu dobu prohlížel mnohem víc.
"Teď už nevypadáš, že by ses styděl." Okomentuje to naposledy a radši už do toho rýpat nebude. Přistihne se, že zdrží dech, když ucítí ruce a lemu svého trika, ale nechá si ho bez váhání svléknout. On se popravdě trochu stydí, protože vypadá…Pořád si připadá víc jako kluk. Po očku zkoumá Hirotův výraz, jestli se mu líbí, co vidí a taky jak moc. Snad by to zvládl odhadnout, kdyby moc nadšený nebyl. Po jeho otázce, kam by mu chtěl sahat, se jen nevinně uchechtne a pokrčí zlehka rameny.
"Myslím, že bych vymyslel pár míst, kam by si klidně sáhl. Nemusí to být nutně jen mezi nohy." Opáčí mu a o něco víc stiskne jeho zadek, aby mu dal jasně najevo, že i tady se mu líbí. Pak už o slova přijde úplně. Ucítí jeho ruku, která se během snad vteřin ocitne pod jeho kalhotami. Ani si nestačil všimnout, kdy se mu podařilo rozepnout kalhoty.
"Hiro-chan." Vydechne s tichým zasténáním. Tohle si představoval, ale realita je mnohem lepší. Nečekal tak přímočaré chování, ale během vteřiny mu dojde, že se mu to líbí.
"Budeš pokaždé takový, když ti sáhnu mezi nohy?" Podaří se mu zformulovat větu. Nechá víčka klesnout a pohne se boky proti jeho ruce, rozhodně je vidět, že se nehlídá ani nekrotí.
"Já jen ať vím, že se na to místo mám dost zaměřit." Dá mu najevo, že mu jeho chování ani v nejmenším nevadí. Stáhne ruce z jeho zadku a začne mu oplácet práci s kalhotami. Je nedočkavý a už se neskutečně těší, až si ho bude moct prohlédnout celého. Bez dalšího váhání zaklene prsty za lem jeho kalhot a stáhne mu je pod úroveň poloviček. Tiše se zasměje.
"Příště budu pomalejší, vážně." Dělá si legraci sám ze sebe a ze své nedočkavosti, než se znovu přitiskne na jeho rty a věnuje mu další hravé polibky. Jednou dlaní se vrátí zpátky na jeho zadek a druhou mu oplatí dotek v klíne. Sevře ho a dopřeje mu několik pomalých pohybů tam a zpátky. Za zadek ho táhne k sobě a u toho začíná couvat k posteli, která sice není ustlaná, ale kupodivu se na ni zas tolik neválí, jen pár papírů s poznámkami.
Hiroto
Jeden by se vážně rád snažil budovat hutnější atmosféru, ale když mu Zye připomene, jak si ho nestačil posledně prohlížet a jak si pro sebe bral věci, vůbec to nejde a místo toho se zasměje. To ještě neví, co ho s ním asi bude čekat dneska, protože jeho náměsíčnost byla velmi častá. Snad bude dost unavený na to, aby někde chodil a vyváděl nesmysly. "Díky." Řekne mu na ten kompliment. Je velmi příjemné sledovat u toho, jak se Zye tváří, když si prohlíží jeho tělo.
"Nestyděl jsem se ani před tím. Měl jsem jiné důvody." Řekne mu v duchu své paličatosti a nejlepší bude, když Zye nebude odpovídat, jinak zase zabřednou někam úplně jinam. Zye se mu ještě pokouší oplácet provokace, když mu stiskne zadek a je to velice příjemné, ale pak už konečně ztichne, když ho Hiroto sevře dlaní v klíně. Očividně to zase tak moc nečekal a Hirotovi vítězoslavně zajiskří v očích. Když se ho Zye tak zeptá, jestli bude vždycky takový, málem by mu spontánně odpověděl, že ano, ale na poslední chvíli se kousne do jazyka, protože je mu jasné, že Zye by toho zneužíval na těch nejméně vhodných místech.
"Nemůžu ti odpovědět, nikdy pro tebe nechci být předvídatelný." Řekne mu místo toho a s jeho vznětlivou povahou to snad pro Zyeana bude dostatečně vzrušující, když nikdy nebude vědět, jaká reakce vlastně přijde. Někoho to může děsit a někomu to může připadat osvěžující a zajímavé a on tiše doufá v tu druhou možnost. Soužití s ním asi není snadné, ale pokud si s někým sedne, může to být prima. Snad… Zye udělá to, co pudově udělá asi každý chlap při podobných dotecích a pošle svůj klín víc proti Hirotově dlani. Hiroto se přistihne, že se mu líbí ho takto dráždit a vnímat všechny ty reakce a že mu to vlastně připadá jiskrnější, než s dívkou. Na malý okamžik si pomyslí, že to jsou nebezpečné myšlenky, než mu dojde, že teď už je to přece jedno. Už se rozhodl. A odjedou spolu na Hokkaido. Do malého zasněženého ráje, kde budou jen tiché kopce, sníh, krb a oni dva. Kéž by to mohlo být dřív… Zye nechce být pozadu ani na chvíli a tak se také vrhne na jeho kalhoty, které mu posléze rovnou stáhne. Hiro maličko vytáhne obočí, když se podívá do jeho tváře a vysvětlení přijde vzápětí.
"Měl bych asi říct, že to chápu." Řekne mu, ale víc toho nestihne, protože Zye ho umlčí svými polibky. Ucítí jeho dlaně současně na zadku i vpředu a pak se jím nechá vést za sebou směrem k posteli. Jakmile jsou u ní, vahou svého těla doslova přinutí Zyeana dosednout a plynule se nad něj nakloní tak, že ho rovnou položí na záda a sám jde za ním. Ani na chvíli se při tom nepřestanou líbat. V podstatě neměl na výběr, protože kalhoty v půli stehen mu moc manévrů neumožnily a s rovnováhou mu taky nepomohly, ale ani jednomu už se nejspíš nechce čekat a něco protahovat. Skončí jednou nohou mezi jeho nohama a musí se na chvíli nadechnout a skácet na bok, protože takhle to s těmi kalhoty dál nepůjde. Musí se jich zbavit oba dva a udělají to v podstatě současně. Hiro u toho hrne rovnou i prádlo, ale to Zye taky. Jakmile to je, najednou ho něco přiměje zpomalit a trochu si ho prohlédnout.
"Promiň, teď se musím podívat zase já, co jsem ve svém životě vyhrál. Posledně jsem to moc nestihl." Maličko použije Zyeanova slova.
"A nesahej na tu peřinu." Pousměje se, kdyby se snad Zye chtěl schovávat. Očima se posouvá po jeho těle, zvyká si na ten pocit a uvnitř cítí, že je všechno stále, jak má být. Je trochu nervózní z toho, že to takhle nikdy nezkoušel a asi to bude hodně na něm. Je to jako tehdy poprvé, ale to zvládne. +Nic jiného ti ani nezbývá.+ Pomyslí si a srdce se mu rozbuší trémou.
Zyean
Někde hluboko v podvědomí čekal, že se Hiro třeba nafoukne, když mu připomene jejich první společné ráno. Pravdou je, že teď, když už se všechno otočilo úplně jiným směrem, ho ta myšlenka baví taky. Na to asi budou vážně dlouho vzpomínat. On rozhodně a teď už jen se smíchem. Nakrčí trochu obočí a krátce si ho zkoumavě prohlédne, jak kdyby odhadoval, jaká odpověď by to byla, kdyby se přece jen odhodlal mu ji prozradit. "Mám pocit, že to ty nebudeš nikdy, i kdybys mi to řekl." Sdělí mu svůj vlastní názor na jeho osobu. Zye ale ví, že ho to rozhodně bude bavit.
"Stejně to zkusím, až to budeš nejméně čekat." Prozradí mu, co e mu prohnalo hlavou. Však on najde tu správnou chvíli, kdy Hiro nebude v pozoru, aby mu ukázal, že ani on nemusí být předvídatelný. Jen doufá, že se mu to podaří. Musí si prostě víc věřit, jenže to jde poměrně těžko s jeho povahou. Minimálně to musí zkusit.
"Těším se na to." Dodá ještě, aby bylo jasné, že on se toho rozhodně bát nebude a už vůbec ne Hirotovy povahy. Ostatně měl dost optimismu, aby to zvládl. Stačilo si jen připustit, že se mu opravdu líbí a že o něj Hiro stojí. Pak už jde všechno samo. Zye sám si představí, jaké to bude, když oba dva skutečně odjedou. Pořád tu myšlenku drží ve své hlavě, aniž by mu došlo, že třeba Hiro myslí na to samé. Uvědomuje si, že to může být náročné, když najednou budou jen opravdu sami dva s minimální možností návratu. On sám nejspíš utratí všechny své úspory, které mu máma dala, jen aby mohl jet, a pak už nebude cesty zpátky. Pořád se však nechce dostavit pocit strachu, těší se na to i na spoustu zážitků, které by mohli společně mít. Pak už se nechá unášet polibky a trochu se probere až v okamžiku, kdy už jsou u postele. S tichým smíchem se do ní nechá povalit a u toho stíhá i další polibky. Další smích se dostaví, jakmile se oba musí zbavit kalhot. Prostě mu to přijde komické, jak rychle se z nich soukají. On nikdy zrovna trpělivý nebyl, ne v těchto věcech. Konečně se z nich osvobodí a pak se podívá na Hira, který už je taky nahý. Oči mu létají po celém jeho těle a malinko se červená, protože si prohlíží taky. To je přesně ta chvíle, kdy nedokáže být moc sebevědomý. Podle něj toho na něm ke koukání vážně moc není. Napadne ho, že by se mohl schovat, dokonce je asi vteřinu od toho, než natáhne ruku, ale Hirotova slova ho zastaví.
"Začínáš mi vidět do hlavy?" Nakrčí trochu obočí, ale úsměv na sebe nenechá dlouho čekat. Trochu se ošije a čeká, co na to řekne, ale nic nepřijde. Vyvede ho to z míry. Krátce a nejistě stočí oči dolů, mezi jejich těla a rozhodne se svou nejistotu zamaskovat tím, že něco začne dělat. Kdyby ještě chvíli ležel, asi mu odtud uteče, protože by mohla být šance, že se Hirovi třeba nelíbí. Na to, aby se ho napřímo zeptal…Ne, to se moc bojí, že by negativní odpověď přišla. Lepší bude přímý útok a tak zatlačí rukama do jeho prsou a sám jde na bok. První si ukradne jeho rty a pak jimi začne putovat pomalu dolů. Zároveň s tím posouvá celé tělo, až se dostane na úroveň jeho klína. Krátce očkama těkne nahoru, aby viděl výraz v jeho tváři, než dojde na polibky kolem jeho chlouby. Nespěchá, hraje si s ním, jak to umí nejlépe. Poslední pohled nahoru a pak mu koutky povyskočí a zároveň se objeví jiskry provokace v jeho očích.
"Drže se." Uchechtne se krátce, než se skloní znovu a vezme jeho přirození mezi své rty. První jen špičku, které se dotkne jazykem a chvíli si s ní hraje. Tak trochu u chce ukázat, že kluk jako on přece jen něco málo ví a zná místa, která jsou citlivější, než jiná.
Hiroto
Byl to od Zyeana vlastně krásný kompliment, když mu řekl, že pro něj Hiroto nikdy předvídatelný nebude. Co už se poslouchalo mnohem méně příjemně byl fakt, že se Zye těchto pokusů nechce vzdát a tudíž Hiro opravdu netušil, kdy to přijde. A když se podíval, jak mu svítí oči, byl si jistý, že to přijde na sto procent. Zye byl vlastně hrozně zvláštní. Na jednu stranu velká stydlivka, co se hodně držela zpátky a na druhou měl záchvaty totálně odvážného šílenství. Byl to roztomile vyvážený koktejl, který mu připadal sympatický. Kdyby ne, Zye by byl asi to nejotravnější stvoření na světě. Jenže není. A Hiroto se do něj nejspíš zamiloval. Překvapí sám sebe, jak rychle se mu ta slova zhmotnila v hlavě po tom všem odmítání, stejně jako se vlastně nebrání ani těm emocím, ale ještě není zcela připravený na to říct to nahlas. Možná by tím Zyeanovi udělal radost, nejspíš by ho tím nevyděsil. Možná by to měl udělat a hned a možná že to dneska ještě udělá, ale zároveň nechce vypadat nedůvěryhodně, což by po těch hádkách mohl. Kruci… někdy bylo přemýšlení na nic a bylo lepší, když z vás věci vypadly spontánně, ale jakkoliv byl opilý, na tohle to bylo pořád málo. Jakmile se svlékají a Zye se začne smát, Hiroto by nad ním nejraději protočil očima. To je celý on a jemu nepřipadalo nic směšného na tom, že se oba jako pitomci pokoušejí co nejrychleji a nejestetičtěji zbavit oblečení, zatímco to klade silný odpor, zadrhává se a odmítá poslušnost. Nakonec se to ale přece jenom podaří a oni na sebe zůstanou hledět. Každému se honí hlavou jiné nejistoty, Hiro ani netuší, co přesně trápí Zyeho a že je to dost vzdálené tomu, o čem Hiro ve skutečnosti pochybuje, totiž o sobě. Nakonec je to Zye, kdo se rozhodně udělat první krok a on je mu za to doopravdy vděčný. Byl v tomhle přece jenom napřed, zkušenější a i když Hiro rád vystupoval jako ten, kdo ovládá situaci a všechno má pevně v rukou, dneska bude muset sklopit uši a všechno se nejdřív naučit, aby později nic nepokazil. Nechat se jím vést. Byla to pro něj v jeho životě velká novinka, ale asi tu lekci doopravdy potřeboval, když mu ji Kami nachystali. Chvilku se prostě jenom tak líbají, zatímco Hirotova ruka volně spočívá na Zyeanově předloktí, ale jakmile Zye začne posouvat své polibky po jeho šíji směrem dolů. Hiro mu nastaví krk a dostane prostor mluvit. "Trochu jsem tušil, že bys to mohl chtít udělat, ale nějak nechápu, kde se najednou vzal ten ostych. Myslel jsem si, že tohle jsi chtěl..." Řekne mu tiše a taky si vzpomene na Daichiho – už zase – a na to, že s ním se Zye přece taky nestyděl. Nebo ano? Musí toho o oněm ještě tolik zjistit… Toho druhého zase honem rychle pustí z hlavy. Zye mu neodpoví hned, protože má spoustu jiné práce a čím víc hýčká Hirotovu pokožku, tím víc Hiro zapomíná, že čekal na nějakou odpověď. Položí se do peřin, nechává se jím laskat, zatímco ho sám jenom něžně hladí na místech, na která dosáhne a vůbec nečeká, že Zye skončí opravdu až v klíně. Jen na malý okamžik se spolu potkají očima, než se ho Zye dotkne rty rovnou tam, Hiroto pootevře ty svoje a dlouze si povzdechne. Je to jen počáteční předzvěst toho, jak umí znít jeho hlas. Není z těch, co se hlídají ani si nemyslí, že je kdo ví jak slyšet, ale… to bude muset posoudit spíš Zye a vypadá to, že k tomu za chvíli dostane příležitost. On by byl padlý na hlavu, kdyby mu teď řekl, aby přestal. Když ho Zye vyzve, aby se pevně držel, skutečně rozhodí rukama do stran a sevře prostěradlo. Ani neví, proč, byla to taková automatická reakce, ale dobře, že to udělal. Zye ho dlouho trápí, ale pak ho vezme do úst a ne rovnou tak, jak by čekal, ale začne pěkně postupně od toho nejcitlivějšího místa, aby se Hiro rovnou zbláznil. A dá mu tím jasně najevo, kdo je tady teď pánem a že i když si Hiroto myslel, že o sobě ví úplně všechno, byl doteď pěkně mimo…
Zyean
Ví, že by tím mohl Hirota vlastně trochu naštvat, když se směje, jenže to nejde jinak. Prostě mu to přišlo vtipné, ale vůči oběma ne jen na jeho stranu. "Netvař se tak, vážně jsme k smíchu." Ujistí ho, že se nesměje jenom jemu, aby v tom měli hned ze začátku jasno. Připadá si, jakoby byl v posteli poprvé. S Hirotem má vážně trému, tedy ne, že by jindy neměl, ale dneska je to přece jenom o kousíček horší. Jenže taky neměl jindy takovou motivaci, aby to bylo skvělé. Už ví, že pro Hira to bude první taková zkušenost a právě proto se musí opravdu snažit, aby to bylo co nejlepší. Trochu se zarazí, jakmile dojde na tu peřinu a to, že se chtěl schovat. Párkrát se kousne do rtu, protože se mu moc nechce přiznávat, jak mu na tom záleží a že si není úplně jistý sám sebou. Tedy ne ohledně sexu, ale spíš kvůli tomu, jak vypadá. Nejde o to, že by se bál podívat do zrcadla, v tom to není. Jen si po většinu času připadal hrozně obyčejný a dostaly ho pochyby, že by se mohl vůbec Hirotovi líbit. Běhala tu spousta krásných kluků, kteří by za Hirotem šli jako pejsci. Musí takto přestat přemýšlet, jinak to pozná a uteče od něj.
"Chtěl, ale to neznamená, že nemám strach." Rozhodně se být upřímný, aniž by si pořádně promýšlel, co mu řekne.
"Prostě se bojím, že se ti něco nebude líbit a celé to zkazím, to je všechno." Jeho pusa zase jede a říká věci, které možná měly zůstat ukryty, jenže takový byl vždycky, říkal to, co si myslí, aniž by předtím výrazně přemýšlel. V této situaci je to možná lepší.
"Když pracuju, je to jiné." Prozradí mu ještě kousíček, čeho už si možná všiml. Za kamerou je pro něj všechno jednodušší. Ve výsledku je rád, že už to Hiro dál nepitvá. Třeba si o tom někdy popovídají, ale teď to nechce víc rozebírat. Ostatně má úplně jiné věci na práci. Snaží se opravdu hodně, aby se mu to líbilo. Pozoruje po očku výraz v jeho tváři a snaží se odhadnout, kams e vrátit a která místa může klidně vynechat. Trápí ho, ví to, z druhé strany si je jistý, že pokud to nepřežene, bude se mu to líbit. Málem se znovu rozesměje, když si všimne jeho rukou, ale naštěstí mí plnou pusu práce. Taky by se mohlo stát, že by si to přebral nějak jinak a zase by byli u toho pokažení. Pomalu pokračuje dál po celé délce jeho chlouby, než se rozhodne, že vyzkouší i něco jiného. Začne s pomalými pohyby, které postupně stupňuje. Možná by měl na chvíli přestat, aby mu dal čas a mohli pokračovat dál, z druhé strany by ho rád na první vrchol dohnal takovýmto způsobem. Rozhodnout se, je těžké, ale podaří se mu to a pokračuje dál, dokud neucítí známé cukání a pak i Hirův vrchol mezi svými rty. Neuhne, není důvod, aby to dělal. Má ho opravdu rád a tohle pro něj není nepříjemné. Jen trochu se odtáhne a opře se zlehka po jeho stehna. Pozoruje jeho tvář, jak se změnila prožitým orgasmem.
"Moc ti to sluší." Okomentuje to rovnou a začne se s dalšími polibky přesouvat trochu vedle a nahoru. Políbí ho ještě na tvář, než sáhne po jeho dlani a položí si ji na své tělo. Začíná se trochu červenat a je to i vzrušením a taky se trochu stydí. Nemůže, musí pokračovat dál, je to celé na něm, stejně tomu úplně nedokáže poručit. Přitáhne si jeho prsty ke svým rtům a začne pomalu olíbávat bříška jeho prstů, než je uvězní mezi svými rty. Doufá, že se mu to bude taky líbit, ale není to to hlavní, co má v plánu.
"Jsi na řadě." Zajiskří mu v očích a nechá Hirotovy vlhké prsty klouzat po jeho těle, dokud se nedostanou opravdu hodně dozadu. On i Hiro se musí natočit víc na bok a Zye to nakonec vyřeší ještě nožkou přes jeho stehna. Odhodlání je nakonec mnohem silnější, než stud.
"Nebudu to já, uděláš to ty." Prozradí mu, co se bude dít dál. Přijde mu to mnohem přirozenější, než kdyby to bylo obráceně. On sám se tak cítí mnohem lépe, i když taky hodně záleží na protějšku.
Hiroto
Ta Zyeanova slova jsou tak bezelstně upřímná a otevřená, že si Hiroto jen marně láme hlavu, jestli někdy od někoho slyšel něco podobného. Teď v tuto citlivou chvíli mu prozradil, že se bojí a možná by Hiroto mohl zkusit následovat jeho příklad. "Taky se necítím moc jistě. Nechci nic zkazit." Řekne mu, aby věděl, že v tom není sám a vlastně si tak navzájem vysvětlí, co se jim honilo hlavou.
"Neudělám ale nic, co by ti ublížilo." Pochopí to celé jinak. Zye má strach. Strach z něho? Hiroto uměl být citlivý a taky vášnivý. Pokusí se ho strhnout tak, aby nepřemýšlel, ale tím spíš nesmí nic pokazit. Nakonec je to ale Zyean, kdo strhne jeho, když mu ukáže, jak skvělý může orální sex být a že si dosud jenom myslel, že toho o něm ví hodně. Je to tak skvělé, že ho ani na chvíli nenapadne, že by měl zadržovat svůj možný vrchol. Tolik se v tom všem ztrácí, že ho stejně tak nenapadne, že by Zye třeba nemusel chtít být od jeho touhy nebo ji mít v ústech. Nedokáže ho ale varovat. Zye je naštěstí natolik zkušený, že to pozná sám. Sice o tom Hirotovi neřekne, ale může se rozhodnout, co udělá, aniž by ho Hiroto nepříjemně zaskočil. Nakonec Hiroto dojde svého vrcholu přímo v jeho horoucích ústech a propne se v zádech proti němu, čímž mu možná nepříjemně poškádlí mandle. Tolik k tomu, že se všechno pokusí vést a že mu neublíží.
"Promiň, dočista jsem ztratil hlavu." Omluví se mu okamžitě, jakmile mu to dojde a pozvedne se na předloktí, aby se na něj podíval. Zye ale vypadá úplně v pohodě, dokonce spokojeně a dívá se nahoru, přímo do Hirotových očí. Docela ho tím vykolejí, ale když mu Zye řekne, jak moc mu to sluší, Hiroto se upřímně a rozhicovaně usměje.
"Vážně?" Pobízí ho k tomu, aby to klidně zopakoval. To by jeho ego rozhodně sneslo. Místo toho se mu dostane nových polibků, které směřují pro změnu nahoru a jakmile se Zye položí vedle něj a políbí ho na tvář, potkají se očima. Zye ho vezme za ruku a začne mu olíbávat prsty. Chvílemi to tak moc lechtá, že to Hiroto cítí až někde v klíně, ale zároveň je to velice příjemné.
"Jsi sexy." Řekne mu touhou podbarveným hlasem a Zye mu na to odpoví, že je na řadě. Hirota polije pot, protože nikdy jinému klukovi v klíně dobře nedělal, ale to není to, co přesně má Zye na mysli. Nechává Hirotovu dlaň klouzat po svém těle, až dokud nedoputuje dolů, ale klínu se vlastně vyhnou. Míří dozadu, mnohem víc dozadu a Zye mu šeptá, jak by to dneska chtěl. Zvláštní bylo, že Hirota ani na chvíli nenapadlo, že by to mohlo být obráceně, tak moc se nehodlá své mužské role vzdát, alespoň zatím. Zye měl ale očividně otevřenější přístup. Raději mu o tom nebude nic říkat a prostě se ho tam zkusí dotknout. Je to maličko zvláštní, ale některé věci nevyžadují přítomnost mozku a akademický rozbor společenské přístupnosti. Nakonec se oba dva musí posunout mnohem víc na bok a Zye to vyřeší tím, že si přes něj přehodí nohu. Je to docela odvážné a Hirotovi se doslova otevře prostor tam vzadu. Zye už není sám, kdo se teď kvůli tomu červená a tak se ho Hiroto rozhodne políbit, aby oba dva zase přestali přemýšlet nad tím, co dělají a nechali se mnohem víc vést instinktem. Zatím ho tam jenom hladí a škádlí, ale nemůže čekat moc, dokud má prsty ještě vlhké. V jeden okamžik to prostě zkusí a všechny jeho smysly se upínají k Zyeanově reakci. Pokud si povzdechne, bude pokračovat dál a intenzivněji, stačí mu ho jenom slyšet. +Nikdy nejsi potichu, tak to nedělej ani teď.+ Poprosí ho v duchu, protože jeho hlas bude slibný maják, kterým se nechat vést.
Zyean
Překvapeně se na něj podívá, když mu řekne, že se taky necítí jistě. Ani neví, proč mu to přijde tak hrozně zvláštní. Hiro vystupoval jako někdo, kdo si je jistý vždycky a ani přes to, co se mezi nimi stalo, nedokáže Zye přemýšlet jinak. Vzápětí se ale kouzelně pousměje a očka mu hřejivě zasvítí. Hrozně se mu líbí, že to přiznal nahlas a Zye sám si nepřipadá tak pitomě. "Nebojím se toho, že bys mi ublížil." Osvětlí mu celou situaci, když mu dojde, o co tu vlastně jde.
"Bojím se, že se ti nebudu líbit." Vypadne z něj mnohem rychleji, než si vůbec stačí uvědomit, co řekl. Usměje se podruhé, protože jeho kompliment měl očividně úspěch. Hirovi se líbí, když mu podobné věci říká? Tak s tím nebudou mít v žádném případě problém. Už když ho viděl přes hledáček kamery, bylo mu jasné, že je krásný. Jenže teď, když ho viděl i v této chvíli, kdy se nechal ovládnout vrcholem, byl pro něj ještě krásnější. Jsou věci, které snad nikdo zahrát nedokáže, ne tak, aby byly naprosto přirozené. U olíbávání Hirotových prstů se zasekl možná déle, než by skutečně musel. Zvedne k němu po chvilce zase oči, protože dostal kompliment tentokrát on. Neubrání se tomu, aby nezčervenal. Ať už loví v paměti, jak chce, nikdo mu nic podobného neřekl. Je z toho v rozpacích a zároveň ho to neskutečně hřeje.
"Arigato. Nikdy jsem si tak nepřidal, ale je příjemné to slyšet." Podaří se mu pokládat smysluplnou větu, ale jde to čím dál hůře. Všimne si drobné změny v Hirotově výrazu a skoro konejšivě se usměje. "Bude se nám to líbit, vím to." Pošeptá mu ještě jednu větičku. Je o tom vnitřně tam moc přesvědčený, že by ho nedokázalo zastavit nic. Je trochu nesvůj, když se mu podobným způsobem vydá, ale Hiro to naprosto skvěle vyřeší za oba, když ho políbí. V tu chvíli vypíná všechny pochybnosti a vlastně i celý mozek a nechá se ovládnout prvními doteky. První povzdechy na sebe nenechají dlouho čekat. Zatím jsou jen tlumené, jak kdyby se bál, že bude příliš hlasitý a nebude se to jeho protějšku líbit. Pořád si není úplně jistý, co by si mohl dovolit. Jenže jeho spontánnost brzo začne pracovat za něj. Víčka už v pravidelných intervalech klesají, a jakmile je má zavřené a Hirotovy prsty se začnou dobývat dovnitř, už to ovládat nedokáže. Jeho hlasitější zasténání opustí rty a na tváři se mu objeví naprosto omámený úsměv. Nedokáže ani přemýšlet nad tím, že je to přesně to, co chce Hiro vidět, aby si byl jistější. Hirotovy prsty jsou tak příjemné, že se dokonce i jeho pozadí pohne proti nim. Zyeho dlaň se poposune na Hirotovo rameno, které zlehka stiskne. Čelo si opře o rozpálenou kůži svého milence, ale svůj hlas už tlumit nechce. Čekal na něj, už skoro nedoufal, že by kdy mohli být spolu a teď se to děje. Už jen to uvědomění stojí za další zasténání.
"Hiro-chan." Podaří se mu poskládat písmenka k sobě. Trochu víc se k němu přitiskne, aby měl snadnější přístup, kam jen chce.
"To nejlepší, co teď můžeš udělat, je v tom pokračovat." Ne, není ticho ani teď. Nenapadne ho, že by právě tohle třeba potřeboval slyšet, jen měl neobytné nutkání mu to říct. Dlaň mu vyjede po straně jeho krku v jemném pohlazení až ke tváři a společně s tím Zye pozvedne hlavu, aby se mohl znovu přitisknout na jeho rty. Polibky jsou stejně nedočkavé, stejně jako je nedočkavé celé jeho tělo. Nechce to uspěchat a zároveň už nedokáže brzdit. Pohne se proti Hirotovu tělu podruhé s další příjemnou vlnou pocitů vzrušení, a když narazí na klín proti sobě, před očima se mu zatmí. Tohle nebylo úplně v plánu, jenže je to tak moc příjemné, že toho nechce nechávat. Možná by mě začít přemýšlet, jestli je to tak i na druhé straně, ale najednou věří tomu, že tohle by nikomu nemohlo vadit, právě naopak.
Žádné komentáře:
Okomentovat