Hiroto x Zyean - Většinou svoje sliby vážně držím. - část 3.

(hotel)

Hiroto

Dnešek je plný překvapení a to Zyeanovo vysvětlení je jedním z nich. On se bojí, že by se mu nelíbil? Nejraději by se zasmál a řekl mu, že kdyby to tak bylo, vážně by si o něj neopřel ani kolo, ale naštěstí už k tomu nemá příležitost, protože se líbají a mají trochu jiné starosti. Zye nejspíš myslel svou nahotu, ale Hiroto si i přes oblečení odvodil typ jeho postavy, i když samozřejmě jen vzdáleně a obrazně. Kdyby to nebylo pro něj, protože by měl málo nebo hodně kil nebo snad centimetrů, poznal by to hned, ale co by na sobě mohl pokazit? Málo svalů? Takhle nepřemýšlel dokonce ani Hiroto. 

"Obvykle jsem na větší prsa, ale snesu i letiště. Říká se, že na velikosti nezáleží a jestli mi tenhle vtip budeš chtít vrátit, tak jsme se právě rozešli." Zasměje se do jeho rtů. Líbí se mu Zyeanova reakce, když mu sám složí poklonu. Hiroto to dělal málo, ale možná se to teď změní, když vidí tu upřímnou radost. Zye si sám sebou vážně nebyl moc jistý, ale jemu se to líbilo. Bylo to jiné než holka, co si je moc dobře vědoma svého vzhledu. Ta přijímá komplimenty jako slušnou automatiku, ne takto. Pak už ho Zye povzbudí k pořádným činům. On je přesvědčený, že všechno bude v pořádku a oba si to užijí a Hiroto sází na jeho upřímnost a zkušenosti. Pořád z toho má obavy, ale pokud si je Zye i přes své pochyby o sobě tolik jistý, pak to tak bude a on to konečně pustí z hlavy. Když poprvé zazní Zyeanův hlas, Hiroto otevře oči a důkladně prozkoumá výraz jeho tváře. Zye se na něj nedívá, ale usmívá se a vypadá omámeně, trochu ztraceně. To mu jasně řekne, že si tohle všechno opravdu užívá. Hiroto neví, nikdy mu tam nikdo nesahal, takže opravdu vaří z vody a nemůže se opřít o žádné svoje zkušenosti, ale s holkou je to přece úplně stejné. Taky nikdy neměl prsa ani to druhé… Když se Zyeanovo tělo pohne dozadu proti jeho prstům, překvapí ho to, ale Zye do něj zatne svoje prsty, tiskne se k němu čelem a vypadá, že to s ním cvičí víc, než by si Hiroto kdy pomyslel. A tak v tom prostě pokračuje. Nedovede se vcítit do jeho pocitů, jaké to asi je, když o něj tolik stál a teď jsou spolu, protože jeho postoj se vyvíjel jinak, ale sám cítí, jak v něm prudce narůstají city k němu, je to velmi silné, velmi ochranářské a on má pocit, že je toho najednou tak plný, že asi vybuchne. Rozhodně zavraždí každého, kdo se jen špatně podívá. Zye ho povzbudí, že to dělá dobře a že nemá přestávat a za šíji si ho přitáhne k sobě a k novému políbení. Hiroto se skloní, věnuje mu svoje vášnivé rty a vnímá nové pohyby Zyeanova těla. Zye se snaží udělat si ještě víc dobře a zároveň dráždí klíny jich obou. Hiroto by nemohl být připravenější a moc dobře ví, co by měl udělat. Žádnou ochranu ani nic jiného si sem nevzal, i když Zyean by to tady jistě někde měl. Má hledat gel nebo vůbec? Nadechne se, aby se ho zeptal, ale Zye ho umlčí v novém políbení, nejspíš si ani ničeho nevšimne. A tak si Hiroto znovu nasliní prsty volné ruky, vrátí se na ta místa a jakmile jsou dostatečně vlhká, vezme ho dlaněmi za boky a prostě ho víc položí na záda. Už má jednu jeho nožku kolem sebe, jen si ji jednou rukou posune víc dozadu. Neví, jestli je tohle nejlepší poloha, je to trochu automatika, jak se to přece dělává. Má pocit, že shoří studem z vlastní neschopnosti, ale místo dalších slov a pochyb se opře špičkou proti jeho vchodu a pokusí se opatrně dostat dovnitř. Je to jiné. Mnohem užší, nejde to tak snadno. Zavrtí hlavou, protože má strach, že mu něco udělá.

Zyean

Zye si není jistý, jestli byl dobrý nápad se svěřit s tím, jak to uvnitř sebe má. Chvíli opatrně kouká na Hirota, co mu na to řekne. Asi ho vážně plácne, jestli teď pronese nějakou rýpavou poznámku, protože by se mu pod tu peřinu asi nakonec schoval. No, možná až potom. Chvíli na něj zírá, než mu to začne pomalu docházet. Neví, jestli se má začít smát nebo se naštvat, ale jeho povaha mu velí udělat to první. 

"Neboj, vymyslím něco mnohem lepšího. A ne, nebude to nic, kvůli čemu by ses se mnou měl rozcházet. Nicméně, těším m, že spolu chodíme." Vezme si z toho to nejlepší, co by mohl. Vlastně si napřímo nic neřekli, ale Hiro to teď jen potvrdil. Jestli byl Zye doteď trochu nejistý, opadne to z něj během vteřiny. Ono se to zase vrátí, až první euforie opadne, ale teď mu to kouzlí mnohem lepší a taky trochu sebevědomější náladu. Pak už je ideální čas na to, aby si začal všechno plnými doušky užívat. Hiroto možná je nezkušený v tomto ohledu, ale zároveň se nebojí udělat to, k čemu ho Zye nasměruje a to je skvělé. Navíc nečeká na každou jeho pobídku a snaží se sám, což je ještě lepší. Zye totiž začne po chvilce jeho doteků opravdu vypínat hlavu. Jeho hlas už pravidelně vyznívá v dalších zatím tišších zasténáních. Jeho tělo se směruje tak, ab byly doteky ještě intenzivnější a tím dost dobře napovídá, kam má Hiro své prsty směřovat. Snaží se ho taky všemožně dotýkat a dlaně kloužou po Hirotově pokožce, kam jen ho jejich těla pustí. Společně s polibkem, který si náležitě užije a je to trochu hravější souboj, kdo z koho, už začíná být malinko hlasitější, i když pořád tlumí zasténání v Hirotových rtech. 

"Jeden by tě obvinil..." Začne větu a pár okamžiků mu trvá, než v ní pokračuje. 

"Že některé věci neděláš rozhodně poprvé." Dodá, když se mu podívá do očí. V Zyeho už září vzrušené a rozvášněné jiskřičky, které jen tak něco neuhasí. Tiskne se k němu, jakoby si chtěl přebrat všechno jeho teplo a začíná být čím nedočkavější. Na druhé kolo už by mohl být klidnější, ale teď to vážně nejde. Zároveň ale ví, že některé věci prostě nejde uspěchat. Ucítí podruhé dotek v těch nejintimnějších místech, víc se k němu natiskne a vzápětí se jako hadrová panenka nechá klidně položit na záda. Oplácí mu polibky, paže omotá kolem Hirotova krku a přitáhne si k sobě k dalšímu polibku. Jak měl vždycky co říct, teď už vážně přišel o slova. Za to něčeho jiného je plný a brzo to bude i fyzické. Doufá v to, a jestli to Hiro neudělá v dalších pěti vteřinách, asi prostě vybouchne. Nenechá ho ani na chviličku, aby neměl příliš možností přemýšlet. Přiblíží se k jeho rtům, u toho si upravuje svoje nožky, aby měl co nejlepší pozoci a vlastně mu trochu pomohl. 

"Nepřemýšlej nad tím, prostě to udělej. Už vážně nechci nic jiného." Pobídne ho zadýchaně a brzo jej ucítí. Hlavu trochu zavrátí dozadu, tiskne víčka k sobě a jeho hlas opustí opravdu hlasité zasténání. Jeho vrcení hlavou se mu vůbec nelíbilo a tak to vyřeší úplně jinak. Zvedne nožky jeho o kousek výš, aby si je mohl zaháknout za Hirotova stehen a s pohledem upřeným do jeho tváře ho začne tlakem nutit, aby šel hlouběji do jeho nitra. Uvolnit se, pro něj není vůbec žádný problém a taky brzo překoná jakousi hranici, po které přijde jen neskutečná slast, která dokonale zaplaví jeho tělo. 

"Hiro-koi." Vydechne omámeně. Povolí sevření svých stehen, aby se mohl pohnout a vzápětí ho znovu přitiskne k sobě. Doufá, že ho tím víc vyburcuje. Chce vidět, jaké tempo má rád a co se mu bude líbit. Jen očividně potřebuje trochu popostrčit. 

"Neublížíš mi, vážně." Ujistí ho znovu a jakmile ho ucítí v plné délce, zasténá. 

"Je vidět, že se mi to vyloženě nelíbí hm?" Udýchaně si ho dobírá.

"A věř mi, že ještě chvíli mě necháš, tak tu pusu vážně nezavřu." Provokuje ho dál, aby mu Hiro chtěl dokázat, že ho umlčí pořádně. 

"Chceš být první, komu se to povede?" Skoro nevinně na něj zamrká a pohne se boky proti jeho klínu. 

"A v čem bys ještě rád byl první?" Jeho hlava si s tím očividně dokáže dost dobře poradit. Jen až bude po všem a on si uvědomí, co mu vykládat, asi se půjde někam schovat. Taky ale ví, že v Hirotovi je něco mnohem vášnivějšího a zatím ho brzdí strach z toho, že by mu něco udělal. To musí vážně rychle z jeho hlavy vyhnat.

Hiroto

Ano, Hiroto to takhle opravdu řekl a Zye se toho samozřejmě hned chytil. Musí se pro sebe pousmát, protože mluvit už v tuto chvíli nedokáže. I tak si dovede v duchu zopakovat, že spolu oni dva chodí. Docela by ho zajímalo, co na to řekne jeho otec, až to zjistí. Anebo raději ne, nezajímá ho to ani trochu. Jsou už vážně hodně daleko, když se Zye rozhodne mluvit, ale doopravdy se mu povede Hirota překvapit. Musí na několik vteřin všeho nechat a podívat se mu do očí, když mu složí ten kompliment, že mu to tolik jde. Znovu se potěšeně a upřímně usměje a je mu úplně jedno, jestli je to pravda nebo to Zye řekl jenom tak, aby mu dodal kuráž. To na výsledný efekt nemá stejně žádný vliv. Cítí Zyeho rozpálené tělo, všechny jeho uspěchané a chtivé doteky a sám už to opravdu hodně chce, ale přes to je pořád opatrný a možná až moc zdráhavý. Zye to samozřejmě pozná a povzbudí ho, že už by si nic jiného nepřál, takže se Hiroto skutečně pokouší o splynutí, ale když se Zye rozhodne vzít všechno do vlastních rukou a stehny ho k sobě tak trochu přirazit, musí překvapeně otevřít oči a zalapat po dechu. Ocitl se uvnitř něj dost rychle a samotného ho to vystřelilo o několik příček směrem k nepříčetnosti výš. Zye ho po chvíli pustí, on se mírně oddálí v prvním pohybu a vzápětí mu to provede znovu, aby mu dal jasně najevo, že žádné jiné pohyby nebo nedej bože strnulost se už trpět nebudou. Aby toho nebylo málo, Zye ho v tom vykoupe i slovně a Hiroto cítí, jak se mu začíná hrnout krev do tváří, protože se cítí trochu zabržděně. Nikdy by si nepomyslel, že se dostane do situace, kdy ho bude milenec málem přemlouvat, místo aby to byl on, kdo ho zahrne vášní a zapomenutím sebe samého. 

"Mlč už nebo otočím a nebude se ti to líbit." Napomene ho tiše, ale nikdy by neudělal nic, co by se mu nelíbilo, snad ho tím nevyděsí. Nevyděsil, protože Zye ho popichuje dál a Hiroto se musí trochu pochybovačně zamračit. 

"Neříkej, že jsi při tom vždycky takhle mlel pantem. On to s tebou někdy někdo dokončil?" To asi nebylo hezké, ale copak se to dá dělat, když na vás protějšek neustále mluví? Podle něj Zye kecá a nebo je panic, ale kruci… s jeho zkušenostmi těžko. Ta další otázka zní ale úplně stejně. V čem by chtěl být první? Od té doby, co ho miluje asi tak ve všem, ale některé věci nejsou reálné. 

"Nevím, ještě jsem ti nedal dotazník, zjišťující v čem všech bych mohl." Naráží na to, že o něm moc neví a rozhodně ne o jeho bývalých milencích a praktikách. Konečně se pohne sám od sebe a pořádně a jakmile se to jednou stane, dlouze si povzdechne, na chvíli zavře oči a pak už se nenechá ničím vyrušovat. Rozhodně ne svými pochybnostmi. Už se to děje, už je příliš lapený a Zye si to přál. Opírá se o svoje dlaně, čímž se proti němu může opírat mnohem důkladněji a zároveň tak lépe ovládá svoje boky v krouživých pohybech, ale po chvíli klesne na předloktí, dostane se mu mnohem blíž a uchvátí jeho rty. Jeho polibky jsou stejně náruživé a vášnivé jako jindy a společně s tím se takové stanou i jeho pohyby. Není nijak rychlý, ale zároveň je velmi důrazný. Prudce dovnitř, mučivě dlouze ven, dokud mu po páteři nestéká vyčerpaný pot, ale pořád své uspokojení skvěle drží na uzdě, protože mu prve Zye tak pěkně pomohl a ulevil z největší tenze. To ale neplatí pro jeho milence a tak musí přenést váhu jenom na jednu ruku a honem najít jeho klín, který nemilosrdně sevře v dlani a podívá se mu do očí. 

"Pořád se ti chce něco říkat?" Začne mu to trochu vracet.

Zyean

Zye se snaží vypozorovat, co se Hirovi prohání hlavou a jestli už to se svými slovy nepřemýšlí. Jenže z něj potřebuje dostat všechny pochybnosti, které očividně má. Jeden se mu ani nediví, když si uvědomí, že je nejspíš první kluk, se kterým spí. Rozhodně je, už jen podle toho, jak se choval to osudné ráno. Chce, aby přestal přemýšlet, co je dobře anebo špatně. Zye si je jistý, že ať by udělal cokoliv, bude s tím spokojený. Tedy kromě toho, že by odešel, to by asi moc rád nebyl. Obočí mu jde nahoru, jakmile mu Hiro začne vyhrožovat a koutky se brzo taky pohnou vzhůru. 

"Měl bych se tě začít bát?" Zeptá se ho, ale výraz v jeho tváři jasně napovídá, že to nemá v úmyslu. Nechal by si od něj líbit vážně hodně. To mu radši zatím říkat nebude a nechá si to na jinou chvíli. Ještě by ho podezříval z nějakých roztodivných praktik. Ruce už se mu samovolně rozběhnou po Hirotově těle, když ho má takto blízko a nad sebou. Je to úžasný pohled a podle toho se taky tváří. Vůbec si nedokáže představit, kdyby to bylo obráceně, takto mu to dokonale vyhovuje. Přizpůsobil by se, to by bylo to nejmenší, co by pro něj mohl udělat, ale je vyloženě spokojený s tím, jak to je právě teď a podle něj bude Hiro brzo taky, stačí jen, aby přišel na to, jak ho může trápit. Zasměje se udýchaně, když mu Hiro připomene jeho pusu, která se nedá jen tak zavřít. 

"Ne vždycky ne, nic neříkám, když ji dost dobře zaměstnáš." Provokuje ho ještě trochu, protože když se o něj staral dole, rozhodně nic neříkal. Jen ať si hezky připomene, co s ním prováděl před chvílí. Na chvíli skutečně o slova přijde, když se uvnitř něj Hiro pohne poprvé a během vteřiny mu to vrátí, když mu vyjde boky vstříc. Další povzdech na sebe nenechá dlouho čekat. 

"Ještě je toho dost v čem bys mohl." Vlastně mu trochu naznačuje, že toho za sebou nemá zase tolik. Stydí se vlastně taky, ale zároveň tušil, že kdyby mu trochu víc nepomohl, bylo by to celé složitější. Užije si dosyta Hirotův výraz, když se v něm začne pohybovat s jistou pravidelností. Sám si to užívá a hlavě své ruce, které se přesunou na pevné pozadí, za které mu pomáhá proti sobě. Neudává tempo, jen si ho užívá s ním. Jakmile Hiro klesne na předloktí, vytáhne nožky trochu výš a sevře stehny ty jeho a dlouze si povzdechne. Ještě chvíli a žádný kyslík mu v plicích už nezbude. Zakloní trochu víc hlavu, jakmile ucítí dotek ve svém klíně a téměř neslyšně vydechne Hiroto jméno. Hned na to po jeho otázce, se mu na tváři objeví připitomělý úsměv. 

"Pokud to nebudou slova jako ještě a pokračuj, tak ani ne." Vypálí ze sebe bez přemýšlení. Za pár vteřin už ho musí i pustit a chytit se látky vedle svých boků, aby to ještě chvíli vydržel. Podrží si pohled do jeho očí. Úplně cítí, jak mu hoří tváře a rozhodně už to není studem. Ví, že už to dlouho nevydrží, ale snaží se o každou vteřinu navíc. Před očima se mu zatmí, jak na něj přijde ta největší vlna extáze a prostě ji nechá, aby ho smetla. Dokáže vnímat jen sám sebe a možná taky trochu své tělo. Jen díky tomu zvláštně použít jisté svaly, aby Hira uvnitř sebe příjemně svíral. Ruce znovu protáhne kolem jeho boků, sevře jeho zadek a pohne s ním proti sobě, aby ještě vystupňoval svou vlastní rozkoš a zároveň svého milence nutil pokračovat a dojít na další vrchol. Nepotřebuje, aby to bylo hned, dokáže ještě nějakou dobu pokračovat a pak si můžou dát další kolo. S jeho přirozenou energií to půjde samo. 

"Když ti řeknu, že tě miluju, bude ti to taky vadit?" Je znát, že je přece jen mimo a neví, co říká a zároveň by z něj nic upřímnějšího vypadnout nemohlo. To už hledí Hirotovi přímo do očí a ví, že ten pohled…Asi se mu o něm bude i zdát. Rána pak budou rozhodně zajímavá.

Hiroto

"Ne." Skoro to ze sebe vyplivne, jak se mu nedostává dechu a ani mu nevadí, to otevřeně přiznat. Nikdy by mu neublížil, ne takto a navíc vědomě. Když mu Zye řekne, jaké chvíle jsou ty, kdy mlčí, trochu vyprskne smíchy a skloní hlavu. Čelem se musí opřít o jeho prsa, aby se maličko zkoncentroval, protože ostrá akce v kombinace se smíchem nejde moc dohromady. Protočí pro sebe očima. Zye je nebezpečný a ani o tom neví. Bude s ním u toho muset komunikovat co nejmíň, jinak mu hrozí, že nikdy nic nedokončí a ještě to bude jeho ostuda. Pokouší se přebrat si v hlavě Zyeanovo přiznání, že je ještě dost volné pole působnosti, ale není toho příliš schopný. Stejně se mu z toho ale zvednou koutky nahoru, protože to znamená, že prostě nějaké je a s tím musí být nutně spokojený každý. A kdo ne, ten se hodně rozchází s jeho vkusem. Zye ho k sobě po chvíli přitiskne blíž, ale ne proto, aby ho omezil v pohybu nebo nastolil vlastní tempo. Pouze ho pevně svírá k sobě jako by nestačilo, že jej objímá rukama. Když si oba dávají malou přestávku, aby tento první zážitek co nejvíc prodloužili, Zye dokonce souhlasí, že už vážně nic říkat nemusí a Hiroto se znovu nevědomky upřímně usměje. Nemá potřebu s ním nijak soupeřit a jemu se to moc líbí. Jsou přece partneři, ne rivalové a tak by to mělo být. Nakonec je to Zye, kdo dojde na vrchol jako první a Hiro se tomu nemůže divit. Je jenom rád, že ho tam opravdu dovedl. Cítí, jak mu Zyeanova touha pokropí břicho a snad i prsa a jakmile jej začne uvnitř sebe svírat, zatmí se před očima i jemu. Tohle nikdy s žádnou dívkou nezažil. Neví, co to bylo, ale rozhodně ví, že to chce zažívat zas a znovu. Když ho pak Zye ještě přirazí k sobě za zadek, ví, že jeho vlny orgasmu už pomalu doznívají, zatímco ty jeho jím ještě lomcují a díky němu to nebere konce. Tohle celé bylo neskutečné a tolik jiné a jemu začíná pomalu docházet, proč to tak bylo. Protože když do něčeho nedáte emoce a celé své já, nikdy to nemůže být dokonalé. Zyean zhmotní jeho myšlenky, když nahlas řekne své vyznání a Hiroto se přiměje znovu zvednout na rozechvělé dlaně a pořádně se mu podívat do očí. Kapky potu mu padají z čela přímo do Zyeanova obličeje. Je mu to líto a rád by s tím něco udělal, ale teď má ještě něco trochu důležitějšího. 

"Nebudu." Řekne přerývaně, jak ještě pořád krotí vlastní dech a tepovou frekvenci. 

"Víš… nad něčím podobným jsem přemýšlel už když jsme sem šli a podívali si. Nedovedl jsem tu větu říct naplno, ale… je to pravda, nelžu." Řekne mu. 

"Miluju tě." Oplatí mu vyznání a poklesne v loktech, aby ho mohl dlouze a procítěně políbit. Pak už se ale bohužel musí odvalit stranou a rovnou na záda, aby se mohl rozvalit po celé posteli s rukama rozhozenýma do stran. Musí se vydýchat a taky by byl rád, kdyby ho přestalo píchat v boku. +A to jsem si myslel, že mám docela fyzičku.+ Posteskne si v duchu. Vůbec mu nevadí, jak tam leží, teď už opravdu ne. Dokonce mu ani není zima. Vždycky byl horkokrevný, to je na něm asi vidět ve všech ohledech. Nechává víčka chvíli zavřená a prostě relaxuje, než se na jeho tváři usadí nový úsměv. 

"Vážně moc se těším na tu chatu. Kéž bychom mohli studovat dálkově..." Nechce se mu studia přerušovat, ale teď by toho snad byl schopný. Půl roku prázdnin… Konečně oči zase otevře, přesune se na bok a podloží si hlavu jednou paží. 

"Tam bychom mohli v klidu dokončit náš projekt, jen by to asi nebylo velkoměsto." Prohodí, když se mu podívá přímo do očí. Momentálně létá na růžovém obláčku a ještě chvíli asi bude.

Zyean

Už jen to jak se Hiro na jeho přiznání o zkušenostech pousmál, mu dává najevo, že je s tím spokojený. Taky se mohlo stát, že se mu to nebude líbit, ale vypadá to, že to nehrozí. Zye už pár zkušeností opravdu má, ale je opravdu hodně věcí, které ještě nezkoušel. Je pravdou, že mu ty vztahy nikdy moc dlouho nevydržely. Byl prostě moc roztržitý, i když se vždycky hodně snažil. Není si jistý, že s ním bude mít Hiro tolik trpělivosti, ale zase tuší, že mu to rovnou řekne, kdyby mu cokoliv vadilo. Tím uklidní sám sebe. Když se přes něj přelije ten nejsilnější pocit vyvrcholení, užije si dost dobře i výraz, který vidí nad sebou. Moc dobře si uvědomuje, jak krásný je, ale teď jeho tvář září a je ještě kouzelnější. Bylo by mu vážně líto, kdyby to viděl jen jednou v životě. Na nic jiného by už totiž nemyslel. Podle něj ani netuší, jak moc se Zye zamiloval. Možná je dobře, že m nevidí do hlavy, ještě by se lekl a vzal by nohy na ramena. Ne, že by ho Zye nezkoušel zastavit a si by došlo i na přivazování k posteli. V očích se mu zablýskne, jakmile si uvědomí, nad čím to vlastně přemýšlí. Tohle mu radši taky říkat nebude, možná až bude chtít být Hiro protivný, tak mu to poví, možná rovnou ukáže. Vážně by byl zvědavý, co by na to řekl. Zvedne krátce dlaň k jeho tváři a pohladí ho. Prostě má pořád potřebu se ho dotýkat a asi s tím bude mít problém i v běžném provozu. Bude vyhledávat každou volnou chvíli, kdy toho využít a zároveň se bude snažit, aby si toho nikdo v okolí nevšiml. Nechce, aby byl v nějaké nepříjemné situaci, a nemusí o tom ani nikdo vědět, dokud Hiro nebude chtít. Pousměje se, když se u nedostane na jeho vyznání odmítavé reakce, ale co přijde potom, s tím prostě nepočítal a je to znát. Najednou vypadá rozhodně zaskočeně a navíc na něj zírá s doširoka otevřenýma očima. 

"Vážně?" Ptá se jako úplně pitomec, ale je jasné, že je pro něj opravdu těžké tomu uvěřit. Pak už vyletí do vesmíru, když se mu dostane procítěného polibku. Oplatí mu ho stejně procítěně a najednou nemá vůbec potřebu kamkoliv spěchat. Přetočí se pomalu na bok, jakmile ho má vedle sebe a zlehka se k němu přitulí a odloží si hlavu na jeho hrudník, který se pravidelně zvedá. Vlastně se mu líbí, když může slyšet tlukot jeho srdce. Překvapeně zamrká, když se Hiro vrátí k tématu jejich možného odjezdu. Sám z toho má trochu strach a zároveň je schopný kvůli němu podniknout opravdu hodně. Trochu víc se pootočí, podloží si bradu hřbetem dlaně, který si odloží na jeho hruď a zkoumavě se na něj zadívá. 

"Vážně bys se mnou jel už teď?" Pozvedne obočí a je znát, že to pořád nebere jako samozřejmost. Mol se kdykoliv rozhodnout a Zye by mu to nakonec neměl za zlé.

"Hiro-chan víš, kdyby to bylo na mě, můžeme jet rovnou. Ve škole by se to určitě dalo nějak zařídit, o tom nepochybuju. Ostatně v našich oborech to asi i čekají." Pousměje se, přesto se v jeho očích usadí něco posmutnělého. 

"Teď, když vím, že bych tam byl s tebou a ne jen vedle tebe, nic bych neudělal radši, ale..." Odmlčí se na chvíli. Když s tím Hiro přišel poprvé, vypadalo to, že bude mít dostatek času. Měl naplánované, že poslal pár svých nápadů a snad by za ně něco vydělal. Musel by dřít po nocích, ale dokázal by to. 

"Nemůžu odjet hned." Skloní oči a prstem přejíždí po jeho kůži. 

"Škola stála naše v podstatě všechno a mé vydělané peníze sežral nákup toho, co mám." Přizná se mu nakonec, i když nerad. Je to pro něj trochu ošemetné téma. Rodiče se opravdu snažili a on měl vlastně všechno, co potřeboval, jen Hirova úroveň je opravdu někde jinde. Hodně jinde. 

"Potřebuju trochu času, aby něco málo vydělal. Na cestu a na ubytování." Opatrně zvedne oči a vypadá malinko vyděšeně. Trochu se bojí, co na to jeho nový přítel řekne. Nechce mu kazit plány a zároveň je zvyklý se o hodně věcí postarat sám.