Hiroto
Vůbec by nečekal, že svým prohlášením Zyeana tak moc překvapí, ale odráží se mu to ve tváři tak moc, že by to nepřehlédl ani slepý. Musí se mile usmát a chce k němu zvednout dlaň, aby se dotkl jeho tváře, než se k němu Zye přitulí a položí si spánek na jeho prsa. Obejme ho rukou, kterou má pod ním a jemně ho hladí po zádech, zatímco svou volnou dlaní si prohrabává zpocené vlasy, aby se mu odlepily z čela a od hlavy. Když začne mluvit o jejich budoucí cestě, Zye se pozvedne, aby na něj viděl a ubezpečí se, že to Hiroto myslí vážně. Skloní k němu oči a nechá ruku dopadnout zpět na postel."Ano. I nad tímhle jsem přemýšlel už před tímhle milováním." Řekne mu. Nejdřív jsem to úplně hodil za hlavu, protože bude trvat minimálně do léta, než dokončíme ročník, ale pak mě napadlo, že by možná šlo ročník přerušit a prostě ho dostudovat později jinou formou, než prezenční. Kdybychom ve škole předložili, co chceme dělat a že se to týká studia, nemusel by to být problém. Myslel jsem i na stipendium, ale jeho získání by mohlo trvat déle, než čekání do konce roku, takže...“ Přestane mluvit, protože vidí váhání v Zyeanově tváři a Zye skutečně začne mluvit o vlastních myšlenkách. Nutno dodat, že Hiroto naprosto nemyslel na to, že by peníze byly problém. Jak by mohl, když vyrostl se zlatou lžičkou v puse. Začíná to slovem Ale a Hiroto se dlouze nadechne. Skoro to vypadá, jako by ho ten odpor dráždil, ale spíš žádná Ale nečekal. Chvilku to trvá, než ze sebe Zye dostane pravý důvod a jemu dojde, proč se tolik zdráhá mu to říct. Je k němu upřímný, teď spolu chodí, ale stejně to pro něj není snadné téma a tím spíš, že Hiroto se na peníze ohlížet nemusí. Udělá cosi jako němé hmmm a na chvíli sklopí oči.
"Nemusíš se starat o ubytování. Chci jet a každá chata se platí celá bez ohledu na to, kolik je v ní lidí. Vzhledem k tomu, že tam chci strávit půl roku, nechci nic maličkého. Chci svoje pohodlí, příjemné město v dostupné vzdálenosti, haldy sněhu, velký krb a lepší povlečení. Stejně bych zaplatil za čtyři lidi, když tam budou čtyři postele a podobně. Tohle neřeš." Je rozhodnutý během vteřiny. Ohledně nákupu je mu to taky jedno a nevěří, že by jim otec nic neposlal, když budou pracovat. A přece si je přál spolu, no ne? Hiroto se moc nestydí říct si o finanční pomoc. Proč taky? Otce to nebolí a jednou se postará zase on o něj. Mohou mít rozepře, ale nikdy by ho nenechal umřít samotného někde v ústavu. Potká se s jeho trochu vyplašenýma očima a pochopí to úplně jinak, než jak to myslí Zye. Z ničeho nic se zvedne na předloktí, otočí tělem víc k němu a volnou rukou ho několikrát pohladí po paži tam a zpět.
"Ničeho se neboj. Nic nepotřebuješ, já všechno zařídím." Ještě jednou se usměje, než mu vtiskne nové políbení a tím zamezí čemukoliv, co mohl chtít Zye říct. Neudělal to úmyslně, prostě jenom uvnitř sebe cítí vlnu euforie z toho, že se věci dějí konečně tak, jak si přeje a všechno klape. Líbá ho dlouho, tak dlouho, dokud v klíně neucítí novou odezvu a uvědomí si, že ten polibek přestává být tak nevinný, jako byl na začátku. Konec konců byli mladí a tohle byla jejich první zkušenost.
"Myslím, že teď už bych to mohl zvládnout bez napovídání." Hlesne do jeho rtů, když se na chvíli oddálí a v jeho očích už zase plane maličké peklo. Nechce se mu čekat na Zyeanovy odpovědi a tak mu ruka, kterou měl na jeho paži, začne pomalu klouzat dolů a míří ke klínu.
Zyean
Poslouchá bedlivě, nad čím vším Hiro přemýšlel a vlastně ho to pořád překvapuje. Vůbec si nedokázal představit, že by se něco tak rychle změnilo. Prostě mu to nějak nejde do hlavy. To vážně stačila jen taková chvilka, aby si to celé rozmyslel nebo se to stalo už dřív, jen nevěděli, jak si k sobě najít cestu? Sám si není jistý, jak přesně to bylo, ale asi nemá mysl nad tím déle přemýšlet. "Ano, to všechno by nejspíš trvalo." Souhlasí s ním, aby taky něco řekl a nebyl tu jen tak potichu. Tím by mohl Hira vyvést z míry a to nechce. Je hodně v rozpacích, jakmile mu přizná, jak to má s finanční stránkou. Je mu celkem jasné, že Hiro nad podobnými věcmi přemýšlet vůbec nemusí. pochybuje o tom, že by mu Take odmítl, kdyby za ním přišel, jen se mu zdálo, že by za ním Hiro nešel. Ne teď, kdy jsou trochu na nože. Je mu to líto a je přesvědčený o tom, že by to mezi sebou měli vyřešit, než opravdu odjede. Krčí malinko obočí, když dojde na to, že by se neměl starat o bydlení, ani o podobné věci. Trochu to v něm bojuje, jak by to nemohl řešit, když za něj bude všechno platit? Skoro se mu orosí čelo, protože jeho představivost pracuje dobře a vyvstane mu obraz něčeho, na co by si nikdy sám vydělat nemohl. Tedy rozhodně ne v dohledné době. Sklopí oči dolů, kamsi do jeho hrudi.
"Jak bych to nemohl řešit?" Zeptá se ho tiše. Vždycky si všechno zařídil sám a pořád je pro něj zvláštní představa toho, že za něj někdo všechno platí.
"Je to hromada peněz." Protestuje ještě trochu a je jasné, že to pro něj není samozřejmost. Ví, že Hiro ty prostředky nejspíš má, ale to na věci nic nemění.
"Ale potřebuju. Nemůžeš přece všechno táhnout sám. Můžu si najít brigádu, ale stejně to bude málo." Snaží se protestovat, i když tuší, že to nebude mít vůbec žádný efekt. Tak moc chce jet a zároveň ho to pořád brzdí. Než ale stačí dál protestovat, Hiro ho políbí takovým způsobem, který mu na pár okamžiků vymaže úplně všechno z hlavy. Tedy kromě něj. Krátce si povzdechne do jeho rtů a trvá asi další vteřinu, než je zase připravený úplně na všechno. +Tohle vůbec není fér.+ Propne se trochu proti němu, jakmile ucítí jeho dlaň, jak klouže po těle pořád níž. Nadechne se, aby ještě trochu protestoval, ale zase se mu to nepovede. Kdy došlo na to, že není schopný mluvit? Vážně svého přítele podezřívá, že to moc dobře ví a dělá mu to schválně, aby mu to odsouhlasil. Nakrčí trochu obočí, když mu to dojde a pak jeho výraz povolí, protože Hiro ani v nejmenším napovídat nepotřebuje. Teď už rozhodně ne. Podívá se na něj trochu káravě, ale něco v jeho hlavě se přepne a usmyslí si, že se nedá tak snadno. Samozřejmě, že si nepřeje nic jiného, než jet, jen...Některé věci by prostě podle něj měly být vyřešeny. Kousne se do rtu, podívá se Hirotovi do očí a koutky se mu malinko pozvednou. Je jasné, že má něco v plánu. Pomalu přehodí nožku přes jeho boky a za chvíli se ocitne nad ním a na jeho klíně. "Nechám to na tobě, ale až za chvilku." Broukne tichým hlasem, než se přitiskne na jeho rty a nenápadně ho vezme za ruce, aby jim trochu omezil pohyb. Není si jistý, že to bude stačit, aby ho udržel, ale zkusit to může. U toho už se mu snaží mazat z hlavy, co nejvíce myšlenek svými boky a jejich pravidelným pohybem proti jeho klínu. Hiro je dost paličatý, počítá, že mu to bude chvíli trvat.
"Dobře, pojedu s tebou bez protestů." Slíbí mu nakonec, ale stejně je jasné, že nebude sedět na zadku a nechat ho, aby za něj všechno platit. Bude se hodně ohánět, aby mu aspoň trochu vrátil.
"Mám jen jedinou podmínku...Prosbu." Podívá se mu do očí, než ho několikrát krátce a spíš trochu provokativně a hravě líbne na rty.
"Promluvíš si s tátou a slíbíš mi, že si ho vyslechneš a nebudeš zaujatý." Doplní a je vážně zvědavý, co mu na to Hiro řekne. Ostatně stejnou taktiku na něj zkoušel taky a tuhle hru můžou hrát oba, i když Zye byl ten, který na to většinou nebyl. Jenže tohle je podle něj důležité. Boky se pohybuje pravidelně, ale Hirotovy ruce se snaží nepustit.
Hiroto
Hiroto to samozřejmě chápe, tedy teď, když už mu to Zye vysvětlil, ale je to přece zařízené. Zye mu ještě vysvětluje, že nechce, aby Hiroto všechno táhl sám a vůbec si neuvědomuje, že jemu to přece nevadí. Naštěstí polibek zamezí dalším slovům a starostem až do okamžiku, kdy kolem svého těla znovu ucítí Zyeanovy nožky. Teď to ale není proto, aby společně došli hlubokého spojení, ale proto, že Zye projeví nečekanou sílu a obratnost, když Hirota hravě dostane na lopatky. Jistě, Hiroto nebyl moc vysoký a oba byli podobně lehcí, kromě toho to nečekal, ale stejně by neřekl, že to pro Zyeana bude tak snadné. A ono bylo. Jakmile ale otevře oči i ústa dokořán a prohlédne si ho na svém klíně, má pocit, že mu tím svým udělá díru do břicha, jak moc to tam sluší. "Takhle ti hrozí, že budu mít novou oblíbenou polohu, u které se nepředřu, za to ty budeš mít co dělat." Ocení jeho snahu, chtivě se usměje a zazáří mu oči. Zye ho vezme za ruce a on ještě pořád nic netuší. Dívá se na něj, zatímco se Zye začíná pohybovat na jeho klíně. Ještě si nenasedl, ale ono by to ještě nešlo. Hiroto ale cítí, že to nebude dlouho trvat a nic si nepřeje víc, než aby se to už zase stalo. Jeho zadek koneckonců nebolí a nejspíš by to dokázal tolikrát, kolikrát by byla erekce svolná. Když mu navíc slibuje, že pojede bez protestů, cítí, jak se uvnitř něj rozlévá pocit štěstí a nejspíš je mu to vidět i ve tváři a na očích. Vůbec by nečekal, že by mohlo dojít ještě na nějaké podmínky, ale ono se to děje. Pootevře pusu, jako by v tomto stavu nechápal, jakým jazykem Zye hovoří a díky tomu ho nechá všechno doříct. V první chvíli cítí tlačící se vlnu vzdoru, prudce se nadechne, málem nafoukne tváře a má chuť říct rovnou ne, ale… Jednak se Zye hodně snaží, aby ho nic podobného nepopadlo a jednak by to teď bylo možná i maličko pokrytecké. Už mu došlo, že tohle udělal Zye trochu schválně, ale vlastně mu to nemá za zlé. Ne jen proto, že možná bude otce žádat o peníze. Především proto, že když si přiznal, že by se i jemu mohli líbit kluci, nemůže to otci vyčítat. To už prostě nejde. Na druhou stranu ho hned napadne, že kdyby to pořád neměl před očima, možná by proti tomu nebyl tak zaujatý a tohle všechno se nemuselo stát. Najít chybu na druhých bylo vždycky snadné. Nahlas to ale neřekne. I tak se mu ale ten Sena nelíbí. To, jak se roztahoval v konferenční místnosti, to jak si už myslí, že má všechno v kapse… to, jak nahrazuje Hirotovu matku… Tohle pro něj stejně bude velké sousto k polykání.
"Dobře, promluvím si s ním." Řekne neochotně, ale není to jenom proto, že mu Zye zrovna trochu tančí na klíně. Je to proto, že má jednoduše pravdu a dokonce i přes svou paličatost a hrdost si to Hiroto uvědomuje. Nikdo neříkal, jak to má dopadnout. Prostě se o to pokusí, nepřijde tam dopředu naštvaný a bude se snažit poslouchat. Pokud se to nepodaří, nejspíš pro ně už není cesta na zlepšení vztahu, ale možná se ještě něco změní.
"Teď už ale nechci myslet na nic jiného, než na tebe a na naši cestu." Řekne mu, když ho pevně chytí za boky a pomůže mu v dalších pohybech. Tyto myšlenky ho nutí přemýšlet a ne všechno je příjemné. Už se o tom nechce bavit, dokud nedojde na tu schůzku. Za chvilku už zase může v plné síle a rovnou Zyemu pomůže přímo na svůj připravený klín. Nenechá si ujít ani jediný pohled na jeho tvář nebo tělo, ale jakmile očima doklouže až dolů, jednu z dlaní přesune na jeho penis. Nedovede ho nechat jenom tak, i kdyby kvůli tomu oba měli být za chvíli. Chce cítit tu sametovou hebkost a zároveň pevnost.
Zyean
Zye se na chvíli zarazí, protože mu ani nedošlo, jak moc by se to Hirotovi mohlo líbit. Dělal to trochu z určitého důvodu. Tedy ne, že by nechtěl pokračovat, o tom tady nemůže být vůbec řeč, ale potřeboval ho trochu na lopatkách, aby ho přemluvil a zašel za Takeshim. Myslí to samozřejmě dobře a moc si přejde, aby to dopadlo, co nejlépe. On sám nesnášel neurovnané vztahy mezi jím a kýmkoliv a podle něj by si to mohl jednou Hiro vyčítat a chce tomu předejít. Asi se pak záměrně půjde opít, protože sám sebe nepoznává, ale z druhé strany, dobrák byl vždycky, takže to k tomu asi patří. No ne nejspíš to, co právě dělá, ale účel přece světí prostředky, no ne? Nepřestává ho trochu trápit a u toho pozoruje výraz v Hirotově tváři. Vidí, že se mu to ani v nejmenším nelíbí a Zye mu zase připadá, že ještě chvíli bude takto trápit oba dva a vykašle se na nějaké podmínky jen proto, aby to mohli společně dotáhnout do konce. Překvapí sám sebe, když to vážně vydrží a co je ještě lepší, Hiro s ním souhlasí. Nadšenější výraz ve tváři už nejspíš viděl a to byla chvíle, kdy mu dal šanci, ale snad ho to brzo neomrzí. Zyeho koutky se začnou nebezpečně rozšiřovat Je mu jasné, že výsledek mu nezaručí nikdo, s tímto souhlasem je prozatím nad míru spokojený a pak už může jen doufat, že to dobře dopadne. "Arigato." Poděkuje mu už s trochu hlubším výdechem.
"Ještě chvíli a asi bych to nedotáhl do konce." Má samozřejmě na mysli to přemlouvání. Ještě šťastnější je ve chvíli, kdy už chce Hiro hodit všechno za hlavu. Vlastně další moc hezké vyznání, kterým mu plete hlavu ještě o kousíček víc, jak kdyby to už tak nebylo dost. Reálně hrozí, že jak se vyspí, zůstane sedět na posteli a bude ho jen se zasněně podloženou bradou pozorovat úplně při všem.
"Taky už v hlavě nechci mít ni jiného, než tebe společnou budoucnost." Vypadne z něj a ani si neuvědomí, jak to mohlo znít. Trochu to připomínalo, až na věky. Jenže on tomu vážně věří. Nechá si pomáhat s pohyby a pak se pořádně zapře o Hirotův hrudník, aby se mohl pozvednout, a pomalu ho přijme do svého nitra. Jeho tělo se rosí novými kapičkami potu a je jasné, že zase moc dlouho nevydrží. Hiro je příliš sexy a to je na jednoho mladého kluka prostě moc. Když k tomu připočítá to, co k němu cítí, je to vážně k nesnesení. Narovná se prudce a hlasitě okomentuje fakt, že mu Hiro sahá do klína. Nic lepšího v tuto chvíli nemohl udělat. Zyeho boky se nepřestávají pohybovat, i když trochu zpomalí, aby ještě chvíli opravdu vydrželi oba. Pak se však už nedokáže kontrolovat a zrychlí, aby je následný vrchol snad smetl oba. Jeho rozhodně, to dokládá jen to, jak se prudce předkloní, dlaněmi sevře Hirova ramena a má pocit, že už se nikdy znovu nenadechne. Hlavu nechává na pár okamžiků svěšenou mezi lopatkami a vůbec si není schopný uvědomit, jak hlasitý byl. Jediné, co ho ale zajímá je to, jestli neskončil přece jen dřív a Hiro třeba nečeká, než se vzpamatuje, ale podle toho, co cítí tak vážně ne.
"Hiro-koi." Osloví ho pořád ještě dost udýchaně.
"Na tohle mám vážně ještě málo naběháno." Uchechtne se krátce a s omluvným výrazem se svalí vedle něj. Ještě chvíli a vážně by se ráno nepostavil na nohy. Moc dlouho nevydrží ležet jen tak vedle a zase se na něj přitiskne.
"Já to natrénuju, slibuju." Uculí se rozverně, než se malinko povytáhne, aby ho mohl políbit.
"Něco mi říká, že teď mě budeš hnát běhat i z jiného důvod, než dobrý pocit se sportování." Blýskne se mu v očích, protože kvůli tomu bude klidně vstávat ve tři a běhat, jak zběsilý.
Hiroto
Musí udělat něco jako Ohoh, když se mu Zye přizná, že nechybělo mnoho k tomu, aby své přání odvolal a povolil. Hirotovi k tomu stačila jenom o trochu větší výdrž. Zároveň ale ví, že by to nakonec nechtěl udělat jinak. Zye měl pravdu a on se pro jednou zachová jako ten moudřejší, kdo ustoupí a přijde. Otec to v minulosti také několikrát udělal, i když Hiroto nepochybuje, že v minulosti byl stejně paličatý jako on. Prarodiče mu občas vyprávěli, že byl otec sice pracovitý a vlastně hodný, ale taky s ním nebylo pořízení ve věcech, ve kterých si podle nich měl nechat poradit. A Hiroto to všechno zdědil. Všechny ty podle nich nešťastné aspekty, které ale otce dostaly hodně daleko a on doufá, že jeho dostanou taky. Ambiciózní je na to úplně stejně. Je to vlastně děsivé, když zjistíte, že jste si tolik podobní a teď už včetně té orientace. Bože… jestli se otec bude smát, vážně už mu nepošle ani vánoční pohlednici, natož aby se viděli. Oba dva se znovu začnou ztrácet v myšlenkách, zatímco se jejich boky společně pohybují, když Zye pronese něco, co Hirota znovu přiměje zpomalit a doširoka otevřít oči. Musí se na něj důkladně podívat, ale ať už to myslel jakkoliv, přece spolu chtějí být a on není zrovna ve stavu, kdy by se chtěl nějak víc vyptávat na detaily. Na to budou mít dlouhé zimní večery na jejich společné chatičce. Jakmile se Zyeana dotkne v klíně, přijde okamžitá, prudká reakce, která Hirota velmi potěší. Už toho jenom tak nenechá a jakmile se Zye naprosto zapomene a nechá svoje boky tančit na plno, oba dva už mají jenom plné ruce práce s tím, aby to vůbec udýchali, než se Zyean propne v zádech ve svém vrcholném orgasmu. Sevře Hirota uvnitř sebe tak silně, že ho musí následovat, i kdyby snad ještě nechtěl a sám se propne boky proti němu, zatímco víčka tiskne pevně k sobě, až mu z toho tančí bílá světýlka před očima. Stejně pevně ho nejspíš drží za boky a nutí ho být k němu co nejblíž tak dlouho, dokud jeho vlastní svaly alespoň trochu nepovolí. Teprve pak uvolní i svůj stisk a s dlouhým výdechem se na něj konečně podívá. Je to velmi pěkný pohled vidět všechno to uvolnění v Zyeanově tváři a to, jak moc se mu tohle celé líbilo. Tiše se zasměje jeho slovům o běhání a málem se u toho zakucká, jak mu vyschlo v hrdle. "Nic mi neudělá větší radost, než tě honit po městě se slovy, že jinak si nezasouložíš." Teď je to Zye, kdo se svalí vedle něj úplně stejně jako prve Hiroto a on se musí zasmát i tomuhle. Převalí se na bok a jednou dlaní si podepře spánek, aby na něj viděl. Prohlíží si ho úplně celého, dokud se Zye nepřiblíží a nepřitiskne až k němu. Pak ho volnou rukou pevně obejme a chvíli jsou jenom tak, než se natáhne po přikrývce a oba je zakryje, aby moc nevychladli. Hirotovo tělo sice bude topit jako šílené a nejspíš mu bude hrozné horko až do rána, ale nechce, aby Zye třeba nastydl. Políbí ho do vlasů a pousměje se jeho slovům o nuceném běhání.
"Jestli chceme být nejlepší a mít se nejlíp na světě, tak k tomu nějakou kondici potřebujeme." Promluví, jako by sex byl mezinárodní soutěž, ale kdo by si nechtěl žít blaze? Povolí svou ruku, aby si mohl lehnout a ještě zašátrá za sebe na noční stolek, kde je ovladač k osvětlení. Jakmile se pokoj ponoří do tmy, uvědomí si, kolik se toho dneska stalo a jak moc je vlastně unavený. Trvá to jenom chvilku, než usne a nezvládne si s ním ani chvíli povídat. Co si ale ráno pamatovat nebude je to, jak se asi o dvě hodiny později zvedl z postele, odešel do Zyeanova kufru, kde našel náhradní sprchový gel a pokoušel se s ním umývat okna. Nahý, nad ránem, v hotelu, zatímco po chodníku chodili lidé do práce. Náměsíčnost byla někdy vážně horší, než opilost.
Zyean
Podívá se na Hirota ve chvíli, kdy doširoka otevře oči. V ten okamžik malinko znejistí, protože si není jistý, jestli to náhodou nebylo moc. Ne, že by si předtím něco neřekli, ale když to řekne na plnou pusu, tak to zní hrozně definitivně. Třeba se toho Hiro lekne a pak už to nepůjde vzít zpátky. Tohle mu dělat nemůže, pokud to nějakým způsobem neokomentuje, protože Zye není z těch, kdo by byl přehnaně sebevědomý, je to právě naopak a tohle ho v ničem neutvrzuje. Naštěstí nemá moc prostoru řešit jakékoliv pochybnosti a nechá se smést vrcholem, který vlastně nakonec přežijí společně. Nic lepšího by si nemohl přát. Má obavy, že se sice ani nenadechne, ale uvnitř něj se rozlévá naprosto skvělý pocit, který by si nejradši nechal. Bude ho mít ještě ráno, tím si je jistý, protože se budou probouzet společně. Je rád, když se může svalit vedle a jen tak prostě existovat. Dlouho mu to nevydrží, to by nebyl on. Ostatně s tím, jaké množství energetických nápojů je schopný vypít během dne asi ani není divu, ale únava už si pomalu bere svou dlaň. Je rád, když se k němu může přitisknout a je znát, že kdyby si to jeho tělo nežádalo, asi ani spát nepůjde a bude žvanit až do rána. Hiro ani neví, jaké štěstí má, že ho taky nechá vyspat. Asi by si na podobné noci měl zvyknout. Zye tuší, že v takových chvílích bude asi hodně nevrlý. Vlastně se na to hrozně těší. Je rád, že se mu podařilo Hira rozesmát, i když to vypadá, že by ocenil sklenku vody."Víš, jak to bude znát, když na mě tohle budeš křičet. Jestli jsi doteď nebyl odstrašujícím případem společnosti, teď se to rozhodně stane." Dobírá si ho malinko, ale klidně se nechá nahánět po městě. Nic jiného nebude dělat radši. Nakonec se přece jen vyhrabe z postele a dojde ke stolku, kde popadne dvě lahve a vezme je s sebou do postele. Ani se nezačervenal, prostě mu to nedošlo, i když jeho chůze rozhodně není zrovna jistá. Jeho stehna po něm řvou, že to určitě nebyl dobrý nápad vstávat. Svalí se zpátky na postel a zavrtá se pod pokrývku.
"Arigato." Poděkuje mu, za to že je přikryje. Trochu se vytáhne nahoru, aby se napil, a pak zas zapluje zpátky. Nechá tvář opřenou o Hirotovu hruď a kouká kamsi před sebe se spokojeným úsměvem.
"Víš, lepší večer bych si vážně nedokázal představit." Broukne tiše, aniž by se na něj podíval.
"Byl jsem z toho všechno hrozně vyřízený a nepřál jsem si nic jiného, než abychom spolu zase promluvili. Ne kvůli tomu, abys se mnou byl, ale kvůli tomu, že jsi mi chyběl i jako kamarád." Rozpovídá se trochu a dává mu na odiv to, co se v něm celou dobu odehrávalo. Prostě to ze sebe potřebuje dostat. Jak kdyby v něm jisté zábrany padly. Je neskutečně šťastný za to, že s ním může usínat.
"Nikdy si nemysli, že tě budu brát jako samozřejmost." Slíbí mu ještě něco, co je pro něj hodně důležité vyslovit.
"Doufám, že ti to nevadí, Hiro-chan?" Zeptá se, ale odpověď nepřichází. A je zase u té nejistoty. Velmi opatrně se podívá nahoru a...Musí se rozesmát. Hirotovi se podařilo usnout někdy během jeho proslovu, a sám neví, kdy to přesně bylo. Zavrtí nad tím zlehka hlavou, než se povytáhne, aby ho políbil. Dostane se mu nějakého nesmyslného zamumlání.
"Neboj, žádné porno tu nemám, nemáš na co koukat." Připomene sám sobě, co mu vyprávěl, než se zase spokojeně uvelebí a nechá víčka klesnout. Rozhodně tuší, že bude mít krásné sny a vůbec nepochybuje o tom, že ráno se mu z postele nebude chtít vylézat.
"Dobrou noc, Hiro-koi." Zašeptá ještě jako poslední a tyk jeho poslední myšlenky patří právě jemu. Už úplně vidí, jak si ho ráno budou všichni dobírat, protože bude jako sluníčko, ale vlastně….Se na to neskutečně těší. Nic lepšího by si nemohl přát. A to netuší, že bude mít ještě malé noční překvapení a dobrodružství, díky kterému vzbudí polovinu hotelu. Smích je totiž něco, co nedokáže ovládat.
-------
Žádné komentáře:
Okomentovat