Hiroto x Zyean - Většinou svoje sliby vážně držím. - část 1.

(hotel)

Zyean

Zye vážně ani nedoufal, že by se to mohlo dnes večer všechno zlomit. Šel sem s tím, že by se měl snažit na Hirota zapomenout a že se s tím prostě bude muset smířit. Nakonec to vypadalo, že možná může ještě doufat a že mu Hiro přece jen dá třeba šanci. Bral to z pohledu týdnů, které budou trávit na soutěži a možná i při práci. Jenže teď se všechno otáčí a možná by mohl opravdu být na chvilku šťastný. Ani se necítí provinile kvůli Daichimu, kterému chtěl dát šanci. Přece viděl, jak se choval před Takeru a je mu jasné, že tam bude mnohem šťastnější, pokud se nestane nic neočekávaného. Neznámý na něm taky mohl oči nechat. Teď tu stojí před barem s Hirotem a snaží se mu všechno říct, jenže to nejde. Je až příliš rád, že to tak dopadlo, než aby dokázal mluvit, což je až k podivu, vzhledem k tomu, jak většinou nezavře pusu. Ono to bude asi i tím, že se momentálně líbají a nějak nemá ani prostor mluvit a to je dobře. Hirotovy polibky jsou úplně jiné, než jaké kdy zažil. Hraje si s ním a Zyeho to neskutečně baví. Není se čemu divit, že tu stojí už nějakou dobu a ani jeden očividně nevnímá, co se děje kole nich. Musí se upřímně zasmát, jakmile Hiro dostane kabelkou a tváří se tak, že on za to přece nemůže. Kývne hlavou, vezme ho za ruku a vykročí zpátky do hotelu. 

"Jeden by řekl, že tahle země už viděla hodně, očividně ne dost. Kazíme morálku." Směje se tomu klidně dál, protože on je na tohle už zvyklý. Není to poprvé, kdy se mu dostalo podobné reakce, i když spíš slovní, než že by ho někdo praštil. 

"Řekl bych ti, že mě nemusíš držet, ale mám pocit, že bychom ani jeden nešli rovně." Čerstvý vzduch mu dělá dobře, ale střízlivý taky není. 

"Taiji byl ale o hodně úspěšnější ve tvém opíjení, než Shin u mě." Oni vůbec nepili, jen si povídali a vlastně i díky němu se Zye odhodlal to nehodit jen tak za hlavu. Ani by to nešlo, ale mohl se tak alespoň tvářit. Jakmile projdou recepcí a zamíří k výtahu, uvidí Zye kousek od schodů Taijiho se Shinem, který se snaží dostat jedny nenechavé ruce zpoza svršku a u toho se pochechtává. Zye si přiloží prst na rty, aby byli potichu, a protáhne Hirota kousek stranou, aby je nemohli vidět. Co on ví, Hiro s tím ještě úplně smířený nebude a i když je viděli v baru, nemusí nutně vědět všechno.

"Shin to asi nebude mít jednoduché." Pochechtává se tiše a vlastně jim trochu závidí. Tahle blbnout by taky uměl a nejspíš to jednou vyzkouší, ale dnes by neměl, už jen proto, co Hirovi řekl. Jakmile se dostanou do výtahu, pomalu se otočí směrem k Hirotovi a v očích se mu blýskne. Najednou mu přijde, že těch polibků před barem bylo prostě málo. Vezme ho za lem svršku a přitáhne si ho k sobě s milým pousmáním. Zastaví se, až o stěnu vytáhnu a jakmile ho má dostatečně blízko, znovu se přitiskne na jeho rty. Když se dveře výtahu otevřou, trochu sebou trhne, protože to prostě přišlo dřív, než s tím počítal. Smích už zase nedokáže ovládnout, ale na chodbě slyší další hlasy a tak radši rychle vyjde, rozhlédne se a když nikoho nevidí popadne Hira znovu za ruku a už ho vede ke dveřím do svého pokoje. Má ho sám pro sebe, protože na něj u ostatních nezbylo místo. Teď se to vlastně hodí. Uvnitř vládne tak trochu chaos, všude se válí jeho věci a hlavě rozdělaná práce. Na zdi má natažených několik provázků, na kterých visí fotky ze dne, kdy společně natáčeli a fotili. Na některých z nich je Hiro a je vidět, že tohle je opravdu kvůli jejich společnému projektu. Jsou poskládané tak, jak by chtěl záběry k sobě. Trochu na přeskáčku. Dvě fotky jsou ale opřené na otevřeném notebooku, který je vypnutý. Jedna je z nákupního centra, kde ještě trochu blbnuli a druhá je výstřižek z videa z taxíku, kde má Hiro zabořený nos do Zyeho vlasů a dost se k sobě mají. Úplně zapomněl, že je tu má. Vypadá trochu rozpačitě, když si jich Hiro všimne a už se drbe ve vlasech. 

"No aspoň víš, že jsem nekecal." Pokrčí rameny a upře na něj pohled, kterým zkoumá, jestli je to dobře nebo špatně.

Hiroto

"Někdy mi připadá, že tahle země neviděla ještě vůbec nic." Řekne mu na jeho slova a sám se nad tím musí i ve svém stavu zamyslet, protože ještě před pár hodinami zastával názor té dámy s kabelkou. Bylo to zvláštní, jak se všechno změnilo jenom proto, že potkáte někoho, u koho žádné zákony najednou neplatí. Ne nadarmo se ve všech pohádkách říkalo, že láska je slepá, že hory přenáší, že se na nic neptá. Najednou se mohla jít celá morálka a celé jeho povědomí o tom, co je správné, vycpat. Pousměje se jeho dalším slovům. 

"Neřekl bys mi to ani kdybychom opilí nebyli. Chceš se mě držet." To není přehnané sebevědomí, to je jasný fakt, ale Hiro by to asi řekl, i kdyby to fakt nebyl. Takže je to asi oboje… 

"Ani jsem si nestačil všímat, kdy ty panáky přicházely a proč je piju nebo to naopak bylo ve chvíli, kdy bych potřeboval celou lahev." Taiji byl vážně rychlý a nedalo se mu moc odmlouvat. Hiroto by si nikdy nemyslel, že se někým nechá tak zpacifikovat, ale stalo se. Nechce Zyeanovi příliš vyprávět o tom, co se u stolu dělo mezi jím a Daichim, takže raději nebude vysvětlovat, proč měl chvílemi nutkání vypít celou přehradu alkoholu. Nebo mu ty lahve omlátit o hlavu. Střepy by jistě hezky zdobily ty dlouhé vlasy… Do hotelu dojdou poměrně rychle, ale nedá se říct, že by tady všechno spalo. To chichotání je slyšet až ke vchodu a když Hirotovi dojde, na koho se dívá, má obočí hodně vysoko. Měl za to, že odešli už nějakou chvíli před nimi, ale čas asi hodně zkresloval. Kromě toho si myslel, že na pokoj budou přímo upalovat, ale Taiji vypadal, že už tam určitě nedojde. Hiroto protočí očima, protože s tím nesouhlasí, ale Shin nevypadá, že by mu to na veřejnosti zase tak vadilo. 

"To nevím, nestěžuje si moc úderně." Prohodí a oba zapadnou do výtahu. Hiroto si povzdechne a nejradši by se svezl rovnou k zemi, ale hrozilo by mu, že tady vážně usne. Zye se postará o to, aby se to nestalo, když ho najednou vezme za výstřih a přitáhne k sobě. Není schopný jakékoliv obrany, nechá se jím překecat a pohltit během chvíle a když se dveře otevřou, vážně v něm hrkne, že tam někdo bude stát, ale nikdo tam není. Zye se tomu směje, zatímco on má infarkt, ale pak už konečně odemykají a pak už nikomu nic do ničeho nebude. +Nesmíš moc křičet.+ Řekne si v duchu pobaveně, ale Zye přece říkal, že jdou spát. Od kdy se to takhle otočilo? +Jsi opilý...+ Vynadá si v duchu. Jakmile jsou uvnitř a Zye rozsvítí, Hiroto je najednou střízlivý až dost. Fotky si samozřejmě ukradnou jeho pozornost a co víc, je na nich on sám. Ne všude, ale hodně. Nejdřív nechápe, na co přesně se dívá, ale pak mu dojde, že je to jejich projekt. Zyean toho nenechal ani na chvíli. Nebyly to žádné obsesivní fotky nebezpečného maniaka, který si vás vzal do hlavy, má vás všude a po sexu vás podřízne. Byla to prostě jenom klasická práce. Hodně dobrá práce. Hiroto pomalu přejde k jedné šňůře a detailně si prohlíží každý milimetr. Musí tady toho být mnohem víc a tak se mimoděk rozhlédne a netrvá moc dlouho, než najde i fotky na notebooku. Tohle naopak práce rozhodně nebyla. 

"A sem sis vodil Daichiho?" Tentokrát to nevydrží a rýpnutí z něj vylétne jako blesk, ale ne do Zyeana, ale do jmenovaného. 

"Nechal jsi ho na tohle dívat? Ty jsi ještě horší, než já." Řekne mu a škodolibě mu zasvítí v očích. Doufá, že to tady bylo celou dobu! Proč by nebylo? Pohádali se až pak a nikdo nemohl vědět, že se dneska usmíří. Je zvláštní dívat se sám na sebe při takové činnosti. Je zvláštní vidět, jak u toho vypadal. Dost spontánně a v pohodě… ne jako potom… Pomalu se otočí čelem k Zyeanovi a jeho tvář je velmi nečitelná. Pravdou je, že zrovna přemýšlí, jak z něj dostat všechno oblečení.

Zyean

Zye po Hirotovi střelí zvláštním pohledem. Moc dobře si pamatuje, co mu říkal ještě nedávno a najednou od něj slyší tohle. Stejně se musí dál usmívat, protože je to to nejlepší znamení, jaké by od něj mohl dostat. Zdá se, že se mu ho podařilo dost dobře otočit, aby nepřemýšlel nad tím, co pro něj bylo donedávna normální a jak moc se to změnilo. 

"To víš, že se tě chci držet. Užívám si to." Dojde i na kompliment, který v obě nechce držet. Hirotova blízkost je pro něj důležitá, i když není ten typ, který by se k němu tiskl na veřejnosti, kdyby věděl, jak moc se mu to třeba nelíbí. Nikdy nevyžadoval podobné věci a rád si to nechával do soukromí, kam se za chvíli dostanou. Je těžké se držet zpátky a přesto má na paměti to, co mu slíbil. Totiž to, že půjdou spát. Nechce ho nikam tlačit a zároveň ho to stojí značné přemáhání. 

"Myslíš, že Shin to umí jinak?" Pozvedne nepatrně obočí, protože si ho nedokáže představit, jak si opravdu pořádně stěžuje a to ho moc nezná. Taky ale viděl, jak se na Taijiho dívá, takže pochybuje, že by mu někdy něco odmítl. Z druhé strany mu Tai nikdy nepřišel jako člověk, který by Shin tlačil do něčeho, co nechce. Má za to, že jejich náklonnost je vzájemná. Ve výtahu je to pro něj jen další dost velká zkouška. Měl by se vážně držet dál už jen proto, jak vyděšeně se Hiro tvářil, když se dveře výtahu otevřely. Je mu jasné, že by nebyl zrovna rád, kdyby je někdo viděl. Rozhodně ne přitom, jak se uvnitř líbají a neví o světě. On o něm v tu chvíli vůbec nevěděl, tak moc s ním Hirova blízkost cloumá. Vnitřek jeho vlastního pokoje, jej nutí trochu zkrotnout. Začíná si uvědomovat, jak moc hloupě to vypadá, když má jejich společné fotky na notebooku. Hirovi musí být jasné, jak moc se do něj zbláznil, že je nedokázal vyhodit ani po tom, co se mezi nimi stalo a když nebylo jisté, jestli vůbec budou pokračovat. Vlastně to vypadalo, že spíš nebudou. 

"Jen to řekni, jsem blázen." Nadhodí své vlastní myšlenky a vzápětí se cítí provinile, když Hiro připomene Daichiho. N pár vteřin sklopí pohled do země a krátce si povzdechne. 

"Nikdy to k němu nebylo fér, ale říkal jsem mu vše narovinu." Brání sám sebe, ale není to tak, že by mu vzal všechny naděje rovnou. Nakonec vlastně začal přemýšlet nad tím, že mu šanci dá. Jeho možný vztah s Hirem mu přišel na míle vzdálený, spíš beznadějný. 

"Asi máš pravdu, bylo to svým způsobem horší." Povzdechne si podruhé, než k němu zvedne své oči a v nich zase trochu štěněčí pohled. Všichni si jisté škodolibosti v jeho pohledu a sám už vypadá hodně zvědavě. 

"Neříkej mi, že jsi žárlil." Nebyl tak sebevědomí, aby si to opravdu myslel, ale jako provokace je to skvělé. 

"Možná bych si měl nechat pro sebe to, jestli jsem s ním něco měl nebo ne." Pokračuje dál a může za to i trochu alkohol, když si tolik troufá. Udělá několik kroků blíž k němu a začne mu prsty rovnat svršek, i když to vůbec nepotřebuje. Očima přeskakuje z tváře na své vlastní ruce a neví, kam by se v tu chvíli díval raději. Už zase má problém přemýšlet nad tím, co mu slíbil. Možná by si mohl ještě ukradnout pár polibků, tomu se přece nebránil. Zvedne oči k těm jeho s krátkým zablýsknutím v nich a nevinně se pousměje. Sevře víc látku jeho svršku mezi prsty a přitáhne si ho pomalu blíž. 

"Možná ti můžu ukázat, co jsem s Daichim rozhodně nedělal." Zůstane u těch rýpavějších poznámek, ale nechce mu dát příliš prostor pro nějakou odpověď. Jen se krátce uchechtne, než se přitiskne rty na ty jeho a ztratí se v dalších polibcích. Původně měl v plánu nehnat to nikam dál, ale stejně se neubrání, aby ho nepohladil po hrudníku, a neskočí prsty u lemu jeho kalhot. Tam se zatím zastaví, aby se dokázal soustředit na to, co mu Hiro řečí svého těla napoví. Kdyby cokoliv odmítal, vážně ho pustí spát, tedy zatím si to myslí.

Hiroto

Zyean byl možná blázen, ale nakonec nic z toho, co dělal, nedělal zbytečně. Takoví hodní a milí blázni byli očividně pro svět velmi důležití, bylo jich zapotřebí a teď to konečně pochopil i Hiroto. Ještě před pár hodinami bylo všechno jinak a nevypadalo to, že by mohl svůj světonázor jakkoliv změnit. Teď by o tom mohl psát diplomovou práci pro univerzitu. Určitě by to byl velice zajímavý sociologický výzkum. Pokývá hlavou, když mu Zye prozradí, že před Daichim nikdy nic nezatajoval. Tudíž tady zůstala i tahle fotka. Mohli to zkoušet, ale nikam to nevedlo a to se dnes taky projevilo. Chce se mu říct, že si Daichi našel náhradu během několika vteřin a tudíž není potřeba dělat si s ním těžkou hlavu, v jeho očích to byla pravda a ne rýpání, ale nakonec se rozhodne, že už Zyeana nebude trápit a prostě na něj zapomenou. On určitě! Minimálně do doby, než o něj zakopne třeba na snídani. Když se na něj Zye podívá zrovna těmahle očima, dojde mu, že si jeho slova bere víc k srdci, než by měl. Hiroto si dělal kruté srandičky, ale hodně toho nemyslel zase tak vážně. A Zye vypadá, že si na krk pověsí cedulku s nápisem Největší lotr ve vesmíru a nechá se veřejně lynčovat. Jenže pak se chytne ještě něčeho, totiž Hirotovy možné žárlivosti. Hiro se nadechne, aby mu řekl, že to není pravda, ale na konci už byla. To když si uvědomil, že tomu chce dát šanci, kvůli všemu, co si řekli na baru. 

"Dost mě naštvalo, když ti v jednu chvíli nadbíhal a pak se najednou pověsil na úplně cizího kluka u stolu, kterého nikdy neviděl. Možná mohl vědět, že u tebe stejně nemá šanci, ale to neznamená, že přezuje boty tak rychle. Chtěl jsem tě jenom bránit. Možná to je žárlivost, ale má dobrý důvod." Zamračí se ve své zásadovosti. 

"Kromě toho mi ještě stačil vynadat za to, jak hrozně jsem se k tobě zachoval. Jak kdyby slyšel, co všechno jsme si povídali a k čemu tam došlo. To mě namíchlo ještě víc." Rozhodí rukama. Objektivně vzato asi chtěli oba pro Zyeana to nejlepší, ale Hiroto Daichimu prostě jen tak neodpustí toho Takerua. A Daichi zase jemu ne, že se k Zyeanovi dlouho nechoval moc dobře. Nemělo to řešení. Zyean ho začne trápit s tím, že spolu s Daichim možná něco měli a Hiroto nakloní hlavu k rameni s výrazem Vážně? Ne, není si jistý, že by to tak nemohlo být, proč by nemohlo, jenom tak, taky to dělal, ale podle Zyeanových slov vlastně spíš doufá v tu druhou možnost. +Nechci být po něm.+ Vzteká se v duchu, ale bylo by to jenom jeho minus, že se nechal předběhnout. Zye k němu přijde blíž a pevně ho vezme za výstřih. Nebrání se mu, jen pozorně sleduje jeho oči i jeho výraz a sám položí ruce na jeho boky. Nejsou to dívčí boky, ale teď mu to nepřekáží. Vidí, jak přeskakuje pohledem po různých částech Hirotova těla a líbí se mu to a pak už má jeho rty skoro u svých a Zye mu šeptá cosi, z čeho mu naskočí husí kůže na zátylku. +Tak to doufám, že mi toho budeš ukazovat hodně.+ Řekne mu v duchu, protože v ten okamžik už se líbají a on cítí, jak se Zyeanovy dlaně zkoumavě posouvají po jeho prsou. Je to velmi příjemné. Jsou to úplně jiné doteky, těžko popsat ten rozdíl. Muži a ženy prostě byli jiní. Zyeanovy ruce sklouznou ještě níž a chvíli to vypadá, že budou tak odvážné, až Hiroto přijde o schopnost dýchat, ale zastaví se u poutek kalhot a dál nejdou. Pořád se ale líbají a Hirotova vášeň se nebezpečně nakopne. Jak se jednou nechá pohltit, většinou žádná zpátečka neexistuje a dovede si smyslně vzít všechno, co chce.

Zyean

Zye opatrně zkoumá Hirotův výraz, aby odhadl, co si o tom všem myslí. Nerad by se dočkal toho, že mu řekne, aby šel za Daichim, když se mu líbil. Lhal by, kdyby řekl, že ne, ale to na celé věci nic nemění. Nemá Daichimu za zlé, že si rychle našel někoho jiného, protože věděl o podtextu, který to pro něj mělo. Povídali si hodně a možní díky tomu vše snáze pochopil. Nemá právo na to, aby to říkal někomu jinému, to by mu musel Daichi dovolit. Byly to důvěrné informace, které si rozhodně nechá pro sebe. Jeho výraz se malinko změní, když dojde až na tu žárlivost. Vážně je zvědavý, jestli v něm dokázal takové emoce probudit. Byl by hrozně rád, kdyby se mu to alespoň na chvilku podařilo. Ujistil by se totiž, že mu na něm záleží. Sám trochu stáhne obočí. Je rád, že to Hirotovi vadilo a zároveň má nutkání bránit Dachiho.

"Nemám mu to za zlé. Zaslouží si, aby ho měl někdo upřímně rád." Snaží se mu naznačit, že i to má svůj důvod a pokud na něj bude Takeru hodný, bude jen rád. Vypadalo to, že o něj má upřímný zájem. Koutky mu malinko povyskočí, protože mu dojde význam i zbytku Hirotových slov. 

"Chtěl jsi mě bránit?" V očích mu zahoří náklonností k němu. Hrozně hezky se to poslouchá a pak se tiše rozesměje za to vynadání. 

"Zdá se, že mě chcete bránit oba dva." Řekne to, co se mu prohnalo hlavou.

"Nemyslel jsem si, že se mi to kdy stane." Netváří se však egoisticky, spíš překvapeně. 

"Promiň, s Daichim jsme toho probrali opravdu hodně. Vážně jsem to potřeboval někomu říct. Bylo toho najednou trochu moc. Ale to i na tebe, já vím." Pokrčí rameny. Nemá mu to ani v nejmenším za zlé, i kdyby se na něj teď naštval, že některé věci řešil s někým dalším. Když si Hirota přitáhne blíž, ucítí dotek jeho dlaní na svých bocích. Musí k nim krátce klesnout očima a už se zase spokojeně usmívá. Pak už přijdou na řadu polibky, kterým se Hiroto nebrání. Dokonce ani Zyeho dlaním. Je to příjemně zjištění, že by si mohl dovolit víc a popravdě má velký problém se krotit. Něco mu slíbil, jenže další a další prolnutí mu z hlavy všechno vymazávají. Jak mu jen má odolat, když mu dovolí tohle? Kdyby ho Hiro zastavil, okamžitě by přestal, jenže to se neděje a tak to je snad svolení, že by si mohl dovolit víc. Zatím své ruce nechává na lemu jeho kalhot a pak se rozhodne přijít na to, jak moc si může dovolit. Je to vlastně hrozně jednoduché a vzápětí to zjistí. Jednu svou dlaň totiž přesune odvážně do jeho klína a zlehka ho pohladí přes látku kalhot. Na vteřinu se dotáhne, aby se mu podíval do očí a zjistil, jestli je to špatně nebo ne. To co je v nich ho překvapí a zároveň odzbrojí. Ta vášeň nejde přehlédnout a jemu to zvedá tlak a ano…i něco jiného.

"Hiro-chan." Broukne tiše a v očích mu zajiskří. 

"Většinou svoje sliby vážně držím." Omluví se mu v podstatě, než se nechá přivábit jeho pohledem a znovu se přitiskne na jeho rty, tentokrát snad ještě nedočkavěji. Na chvíli stáhne ruku z jeho klína, aby mu pomohl se svrškem a dostal ho přes jeho hlavu. Vzápětí se látka proletí vzduchem a kupodivu skončí na notebooku, kde jsou jejich společné fotky. Zye už se víc neodtáhne. Dlaně se mu nedočkavě probíhají po jeho hrudi a zkoumají každičký milimetr, jak kdyby si všechno chtěl zapamatovat, kdyby to náhodou bylo naposledy. Pořád si nemůže být jistý, jestli to tak opravdu nebude. Nakonec protáhne ruce spíš dozadu na jeho bedra, čímž ho na sebe víc natiskne a sklouzne rukama na Hirotovo pozadí, za které ho k sobě nedočkavě přitiskne. Zatváří se nevině, když si na chvíli opře čelo o to jeho a musí se trochu vydýchat, došel mu úplně kyslík. 

"Když s tebou je to hrozně těžký, držet se zpátky." Omluví se mu v podstatě s mírným uculením.

Hiroto

Teď by si Hiroto nejradši odfrkl. To je Zye opravdu tak naivní? Zaslouží si, aby ho měl někdo upřímně rád? Jistě, že ano, ale přece o Zyeana usiloval, ještě v ten okamžik, kdy vlezl do hospody a pak se všechno otočilo a kromě toho… toho kluka znal pár vteřin, tak jaké Měl někdo upřímně rád? Ještě, že už na to nestačí nic říkat, protože dělají úplně jiné věci, jinak by se snad zase pohádali, no vážně. Jejich vztah bude občas asi hodně turbulentní a to navzdory tomu, že Zye jinak vypadá naprosto nekonfliktně. Zyean si zasloužil, aby ho bránilo hodně lidí. Byl taková čistá duše, teď už to dokáže pořádně vidět a myslí si, že je to právě tou zásluhou, že mu dal ještě šanci a oloupal všechny Hirotovy nedobytné vrstvy. Kde kdo by to už dávno vzdal. Hiroto chtěl, aby to ti lidé vzdávali. Moc se mu nelíbí, že je to zrovna Daichi, kdo znal detaily Zyeanova trápení, když se spolu vzájemně nemuseli, ale už s tím nemohl nic dělat. Kdo ví, co všechno si stačili povědět. Asi úplně všechno. Zaskočí ho však, když Zye automaticky předpokládá, že tohle udělal i on sám. Hiroto byl velký tajnůstkář, svoje problémy si řešil vždycky sám a neměl tady žádného takového důvěrníka kromě Shinyi. Neřekl by, že toho s ním a Tajim probral zase tak moc. Sami toho hodně vypozorovali a co ví on, tak Zye mluvil i se Shinem. Na toaletě přece… Nic na to neřekne, ale ne, on žádného takového Daichiho na svěřování neměl. Všechny myšlenky pozvolna odplují při jejich polibcích a nahradí je podivné vzrušené prázdno v hlavě. Najednou mu všechno přijde jako pitomost, na kterou prostě nemá čas a když mu Zye z ničeho nic sáhne mezi nohy, prudce se nadechne, otevře oči a podívá se do těch jeho. Nejde o to, že to udělal, to se asi dalo čekat, ale spíš o to, že tohle dělal vždycky jako první on, tedy dívkám a ony se hodně zdráhaly, takže to prostě nečekal. Má naproti sobě kluka se vším všudy a musí s tím začít nějak počítat. Zye promluví jako první a i když to vypadá, že tu větu nedokončil, on ví moc dobře, co chce říct. Nevadí mu to, protože on už sem rozhodnutý vlastní přišel a tak se nechá znovu políbit a poslušně zvedne ruce nad hlavu, aby ho Zye mohl zbavit svršku. Je na sebe pyšný, líbí se mu, jak vypadá a doufá, že Zye to uvidí stejným nebo ještě lepším pohledem. Na hlavě mu zůstane rozcuch, když mu opětuje pohled a nechává ho, aby si ho dostatečně osahal. Zye se stydí mnohem méně, než kde kdo, s kým kdy Hiroto byl a jemu se to líbí. Všechna tahle hravá iniciativa má hodně co do sebe. Zyeanovy dlaně posléze skončí na Hirotově zadku a když ho stisknou, Hirotovy oči doslova zaplanou vnitřním ohněm. Na chvíli se opírají čelem o sebe, zatímco on ho pořád pevně drží za pas a poslouchá jeho lichotku. Pousměje se koutkem rtů. 

"To je dobře." Řekne mu prostě, než konečně uchopí lemy jeho trička a taky mu ho přetáhne přes hlavu. Je zvyklý dívat se na kluky v šatně, ale ne v ložnici. Přesto si ho prohlíží a pomalu si uvědomuje, že tohle by mohlo být jeho. Tohle už nejspíš je jeho a líbí se mu to. Žádné odmítání a vnitřní přemáhání nepřichází, to ani omylem. 

"Ty mi chceš prostě jenom tak sahat mezi nohy?" Zeptá se ho maličko nebezpečně a trochu mu to oplatí, ale je to výrazně náruživější a přímočařejší. Nenechá Zyeana ani nadechnout a začne rozepínat jeho kalhoty, aby se dlaní dostal pod ně a sevřel ho znovu. Je to zvláštní pocit držet tam jiného kluka, když nepočítá sebe samotného. Moc dobře ale tuší, co by se mu mohlo líbit a tak začne ty kalhoty stahovat víc dolů. Zajímalo by ho, jestli Zye někdy byl s někým, kdo to bere trochu víc od podlahy, tak jako on. Doufá, že ne a že to na něj nebude moc hr. Přál by si, aby si rozuměli v posteli, teď už ano.