Die x Kamijo - Nikdy bych neřekl, že by ses bavil podobně jako já... - část 3.

(hotel)

Kamijo

Kamijovi jde obočí nahoru, jakmile mu Die prozradí, co by měl ve své budoucí kanceláři přidat, aby tam byl spokojený. Nečekal, že se jejich rozhovor rozvine podobným směrem, ale uvědomí si, že mu to vlastně vůbec nevadí. Dokázal by si představit, že by ho pozoroval a sám u toho pracoval. Rozhodně by se radši pasoval do role toho, co se o všechno postará. 

"Takže domácí kino a k tomu bar s osobním barmanem, píšu si." Pokračuje dál v cílech, které rozhodně nejsou malé. Tváří se u toho stylem, myslím to smrtelně vážně a tak to jednou opravdu bude. 

"Věřím, že se ti pak odtud nebude chtít." Vrátí se do jeho modrých očí nádech provokace a je jasné, že je to jen lákadlo, aby přišel. Co se bude dít dál…O průběh podle svého se postará. Die mu může zkusit říct, že by se mu to nelíbilo, to by mu prostě nevěřil. 

"Já taky ne, překvapil jsi mě." Dodá ještě, aby bylo jasno, že jeho smýšlení o něm se postupně mění. Není v tom nic zlého, právě naopak, je s jeho společností hodně spokojený. Servírku nepřiváděl do rozpaků cíleně, aby pobavil Die, ale je rád, že se mu to povedlo. Rozhodně vypadá vyvedený z míry a to se počítá. Kami sám se ani trochu nezačervená. Po přípitku Die se pousměje, nakloní hlavu na stranu, jak kdyby přemýšlet co k tomu dodat. 

"Hm, sexy léto." Připustí, že mu tak rozhodně připadá. Vychutná si víno, polechtá tak chuťové buňky a je v ideálním rozpoložení na ten hotel vyrazit. I on se pomalu podívá po servírce, který pomalu zbourá polovinu zahrádky. Klidně využije nabízené rámě Die a znovu se do něj zavěsí, aby si dál mohli společně užívat pohledy okolí. Některé pohoršené, jiné skrytě obdivné a další spíš nevěřícné. Prostě všechno v jednom balíčku v této díře. Hotel je nakonec celkem kousek. Ani se moc projít nestihnou. 

"Když vezmeme jediné pozitivní hledisko celé této díry." Dá důraz na slovíčko díra a vyslouží si další pohoršené pohledy. 

"Všechno je vážně kousek. Jeden se nestihne ani moc unavit." Samozřejmě je to další z narážek, které má na Die. Pustí se ho před hotelem, aby je nikdo ze zaměstnanců neviděl a vrhne na svou společnost omluvný pohled. Neudělal to rád, vlastně si to dost užíval, ale teď je čas ukázat, v čem je prostě nejlepší. 

"Nech to na mě, hm. Ty jsi zařídil pití, já zařídím místo." Mrkne na něj s téměř neznatelným nádechem hravosti v očích a je jasné, že tohle je něco pro něj. Výraz v jeho tváři se během vteřiny promění v něco, co připomíná jisté zoufalství a taky trochu smutek a ztracenost. Takto se vydá k recepci, kde začne své k dokonalosti dotáhnuté divadlo. Jak jinak chcete dostat to, co potřebujete, když k tomu nemáte zase tolik prostředků? Chce to prostě ukecat. 

"Je mi hrozně líto, že vás takto obtěžujeme, ale jinak budeme nejspíš spát venku. Peníze máme, dáme je nějakým způsobem dohromady, ale neradi bychom zůstali někde na lavičce." Prosí recepční, která už povoluje ve výrazu tváře a je jí jasné, že je upřímně lituje. 

"Taková okouzlující slečna jistě vymyslí způsob, jak by to šlo zařídit, byl bych vám opravdu vděčný, my oba." Teď už se v jeho očích i v postoji promítne jasný flirt. Někdy stačilo jen pár lichotek a bylo vymalováno a tady to zabírá zdá se taky. Dáma je jistě dvakrát tak starší, ale to mu nepřekáží. Potřebuje pokoj a udělá proto opravdu hodně. Zdá se, že mají vyhráno a už se mu po pultu podsouvá klíč od pokoje. Ne karta, ale klasický klíč. Málem se neubrání a protočí nad tím očima. 

"Vážně? Zaplatím klidně plnou cenu, nedělejte si víc starostí, jistě toho máte hodně. Večeře? Ale to přece nemůžeme přijmout." Vrtí odmítavě hlavou, ale hází po ní okouzlujícími úsměvy.

"Arigato, opravdu." Ukloní se jí, zaplatí polovinu běžné ceny za pokoj a pak už se rozloučí pro tuto chvíli a kývne hlavou na Die opodál. 

"Na pokoji je prý menu, můžeme si vybrat, co si dáme a klidně nám to i přivezou. Co myslíš? Budeš mít hlad?" Promne si rty o sebe, než se společně s ním vydá po schodech do patra, kde je jejich pokoj. Představoval by si něco, co je rozhodně mimo možnosti, ale pro tento den...Strčí klíč do zámku a otevře. Ve dveřích se na něj ještě pootočí a uvolní mu cestu, aby mohl projít první. 

"Hrozně se mi omlouvala, že mají jen pokoj s manželskou postelí. Kdyby jen tušila." Baví se tím, než za nimi zavře dveře a následně zamkne. 

"Už začínáš být nervózní, Die-chan?" Broukne podmanivě a vydá se směrem k němu. 

"Nemusíš, líbíš se mi." Je to trochu dobírání, protože ví, že sebevědomí Die není nízko. Zastaví se u něj, odloží klíč na stolek a pak zvedne ruku k jeho tváři. Sklouzne po ní v jemném pohlazení, než mu zlehka sevře bradu a přiblíží se k jeho rtům. Dělí je sotva milimetry a u toho mu nepřestává koukat do očí. 

"Už chvíli mi běží hlavou, co bych s tebou mohl dělat. Někdy ti to povím, až budeme mít chvilku." Pošeptá mu do rtů, než ho volnou dlaní, vezme za bok, přitiskne ho k sobě a věnuje mu první, opravdu procítěně a smyslné políbení. Je jasné, že není první, koho líbá a že hodlá být co nejlepší ve všech ohledech. Ostatně je za tím opravdu dost tréninku, ano i v jeho věku.

Die

Ano, to si Die dovede představit, že by se mu odtud nechtělo, kdyby takováhle kancelář existovala on by se v ní navíc jenom válel a odpočíval. Vůbec ho při tom nenapadne, že Kamijo by byl rád v roli toho, kdo se stará. On si sice nedovedl představit, že by byl ten dole, ale za to si dovedl představit, že by se nechal opečovávat, to by mu rozhodně nevadilo. Označení sexy léto se mu líbí a jakmile Kamijo zmíní, jak je pohodlné, že je tady všechno blízko, okamžitě se toho chytí. 

"Aha? Já ti to říkal! Kde že velká sídla kdo ví kde na venkově!" Použije hned jeho slova proti němu, ale však mu říkal, že zneužije všeho, co Kamijo přehlédne. Nebylo toho moc, ale stávalo se to a k tomu měl ještě v zásobě to trávení času podle sebe. 

"My se chceme unavit, ale jinak. Kromě toho tam nemíním dojít zpocený jako prase." Klidně použije toto jadrné slovo, aby to vyznělo vážně definitivně. Nebude čas, aby se tam oba dva parádili v koupelně a on by rád voněl a ne naopak. Smradu má za ty týdny na farmě už docela dost. Nejhorší bude pocit, až se vrátí do města a zjistí, že je cítit, ani o tom nevěděl, protože nos si rychle zvyká. Jakmile jsou u hotelu a musí se pustit, Die si všimne toho omluvného pohledu a překvapí ho to. Sám uměl být hodně chladný a oba přece věděli, proč je to nutné, ale jestli to Kamija vážně tolik mrzí, najednou lehce roztává i on. Mimoděk se taky usměje, přikývne a vstoupí sice s ním, ale zůstává kousek od recepce. Rozhlíží se, popotahuje si rukávy a náramky na zápěstích a snaží se vypadat ztraceně, ale jemu to nejde ani trochu a tak se alespoň mile usměje a zamává pokaždé, když se recepční podívá jeho směrem. Vážně rád by pozoroval Kamija při téhle estrádě v křesle a s brambůrky v ruce, ale teď se musí spíš odvracet. Jde mu to vážně skvěle, ale když jeden ví, proč to dělá a že je to kino, má pocit, že se přepůlí v pase smíchy a to by jim trochu pokazilo plány. Zdá se, že Kamijo se té dámě opravdu líbí, protože klíče už míří směrem k němu, i když hodně opatrně a žádné doklady nechce. Stačí jí, když jí diktuje jméno a zbytek asi zfalšuje nebo si to nepíšou, těžko říct. Výhoda malého města. Tohle by jim v Tokyu neprošlo. Kromě toho nechtějí zůstat na noc, ale to by neznělo věrohodně. Když jim chce dát paní ještě slevu, už nechápe vůbec nic, ale rozhodně se pro jeden krok, který to pojistí, i když vůči ní není vůbec hezký. Přijde blíž k pultu a podstrčí jí lísteček s telefonním číslem. Mrkne směrem ke Kamimu, aby si myslela, že se zajíčkem by vážně něco mohlo být a pak už oba mizí nahoru. No co? Teď je rušit nebude a jednoho dne přestane doufat, že jí zavolá. To se prostě stávalo. Teď ale cedulku sbalila pod pult a vypadala červeně. 

"Určitě budu. Jakmile se zpotím a spálím kalorie..." Prohodí s ďábelským úsměvem. Rád by využil jídlo zdarma, nejspíš maso a k tomu by mohli slušně vařit. Na farmě vždycky může říct, že prostě nemá hlad. To do časového rozvrhu ještě nacpou. Usměje se, když Kamijo odemkne, ustoupí ze dveří a pronáší to o manželské posteli. Pokoj je čistý, ale jen o něco méně luxusnější, než je farma. Je to podobný venkovský styl, ale asi mohou být rádi, že to není futon na podlaze. Ještě pořád se rozhlíží, když Kamijo zamyká a ptá se ho tím tónem, jestli je nervózní. Otočí se k němu čelem a zavrtí hlavou. 

"Ne." Řekne klidně, ale na nic si nehraje. Je sice mladý, ale taky dost sebevědomý a kromě toho se s ním cítí prostě dobře. Možná se to ještě změní, ale teď ho nic neruší. Kamijo se přiblíží až těsně k němu a už zase ho chytá za bradu. Die se podvědomě trochu naježí, protože by to nejraději udělal obráceně a když mu Kami šeptá své možné fantazie, nutně ho musí napadnout, že se až moc staví do dominantní role, ale zatím to nechává plynout a nechá se strhnout tím pohlcujícím polibkem. Vypadá to, že cokoliv Kamijo dělá, je dokonale natrénované a propracované, dokonce i tohle. Rád si počká na chvíle, kde už tolik tréninku mít nebude a bude mnohem víc sám sebou. A jestli je to i tohle, pak to bude velmi dobrý milenec a Die tady rozhodně není špatně.

Kamijo

Málem by nad prohlášením Die o rozdílu mezi životem v Tokyu a tady protočil očima. U něj si vážně bude muset dávat pozor, co řekne, protože mu to v okamžiku vrátí, jakmile bude mít příležitost. Jenže Kamimu to vůbec nepřekáží, právě naopak, líbí se mu to, že musí být malinko vynalézavější, aby se podobné odplaty nedočkal. Jakmile ho nevidí, koutky mu povyskočí nad tím, o čem právě přemýšlí, ale není čas, tohle si bude muset nechat na později. Die ho opravdu baví, protože jeho další poznámce se musí chtě nechtě zasmát. Tohle opravdu sedlo a přistihne se, že mu u něj ani takový slovník nevadí, i když už by jindy nasazoval svůj pohrdavý pohled. Takto se prostě nemluvilo, ale Die může zdá se hodně. Die s ním krásně spolupracuje i na recepci a to ho těší ještě víc. Mohlo mu klidně škodolibě házet klacky pod nohy, aby se musel víc snažit, jenže to se neděje. +Taky se tak těšíš?+ Popíchne ho v duchu. To číslo je něco, co by popravdě nevymyslel, ale rozhodně to dělá dojem, takže nemusí spěchat ani s výběrem večeře. Hned by ho nejradši pochválil, ale nechá si to až na pokoj. To, že bude chudák recepční nakonec smutná, mu rozhodně vrásky nepřidá. V tomto ohledu byl rozhodně ten arogantní. Jen ať po něm klidně vzdychají, on si to užije. 

"Hm, v tom případě je na mě, aby ti pořádně vyhládlo." Okomentuje jeho slova na pokoji, když je mu dostatečně blízko. Ano, tohle je čistě na něm a nenechá si svou pozici jen tak vzít. To asi Die ještě nenapadlo, ale upozorňovat ho na to nebude. Uvidí se, jak si to bude užívat, pak o tom sám možná začne přemýšlet. Kamijo vypadá o hodně spokojeněji, když mu Die prozradí, že se necítí nervózně. Co si budou, v takovém případě si to mnohem víc užijí a Kamiho jeho sebevědomí prostě baví. Užil si i křepeličky, které se trochu třásly, o tom žádná, ale tohle je vítaná změna. Můžou trochu bojovat a podobné souboje v posteli má celkem rád, tedy do doby, dokud vyhrává. Na to je zase dost sebevědomý on, aby si myslel, že to zvládne. Vnímá i jeho malinkou nevoli, které se projeví, když ho vezme za bradu, ale pohyb mu rozhodně neomezuje, jen si ji trochu přizvedává tak, aby se lépe dostal k určitým bodům v jeho ústech. Ty potřebuje nutně najít jazykem, aby je zlehka navnadil a zajistil si tak, že mu Die bude svými rty vycházet vstříc. Jsou věci, které se člověk rychle naučí, pokud je dostatečně vnímavý a Kami velmi rychle zjistil, že takovým způsobem se dá spoustu lidí dohnat tam, kde je potřebuje. Jenže teď to o tom tak úplně není. Chce, aby si to Die pořádně užil, a nemyslí jen prioritně na sebe. Pokud budou oba dva spokojení, je velká šance, že tohle léto nebude úplně ztracené, jak si ještě před pár hodinami myslel. Volna dlaň si najde cestu na bok Die, za který si ho přitáhne blíž, ale ne příliš, aby se po chvíli mohl dostat až na stehno, které zlehka promne. V ten okamžik se odtáhne od jeho rtů a spokojeně mu zasvítí v očích. 

"Obdivuju je už chvíli, ale na dotek jsou mnohem lepší. Chtěl jsem se ujistit, abych neříkal nic jen tak." Už mu na něj sahal v restauraci, ale teď je to ještě lepší. Jenže tam nevydrží dlouho. Znovu se ponoří do rtů Die v další vlně smyslných polibků a v ten samý okamžik zamíří dlaní do jeho klína, který první jen několikrát zlehka pohladí. Jakmile ho nepatrně sevře, přitiskne se na něj mnohem víc a začne ho celým svým tělem pomalu tlačit k posteli. 

"Je ještě spousta míst, o kterých si už chvíli myslím, že bych mohl chválit. Jen se potřebuju podívat a řádně je prozkoumat. Otázka je, jestli se mi budeš bránit." Promne si rty o sebe, ale to už jsou u postele. Trochu na něj zatlačí, aby se musel posadit a prohlédne si ho z výšky. Sám před něj poklekne, aniž by mu to přišlo divné a sáhne po jeho nožce, aby ji zbavil všeho, co mu překáží. Jakmile to má u obou, začne se věnovat zapínání jeho kalhot, aby ho z nich co nejdříve osvobodil. Jakmile je s tím hotový, trochu zatáhá, aby je sundal, ale zatím mu stačí, aby je stáhl jen na kolena. Pak už se začne pomalu zvedat a v ideální výšce se znovu přitiskne na měkké rty před sebou. Nezvedá se příliš, zůstává jednou dlaní zapřený o postel a druhou se vrátí to jeho klína, který začne přes látku prádla trápit.

Die

Trvá to jenom malou chvilku, než Die povolí a uvolní ramena, protože Kamijo ho vyloženě do ničeho nenutí ani nesměruje, kam nechce. Kromě toho jeho polibky dosahují kýženého efektu. Die se maličko nemůže zbavit dojmu, že si ho vodí jako loutku přesně tak, jak chce, ale tak je to celé odpoledne. Kamijo má mezi nimi dvěma pořád trochu navrch a Die tomu zatím není schopný konkurovat. Probere se, dožene ho jeho panovačnost a projeví se v plné síle, ale teď je příliš zaskočený vším, co se děje a co od svého spolužáka prostě vůbec nečekal. Die si myslel, že má sám docela hodně zkušeností, ale zatím to vypadá, že se líbá poprvé, zatímco Kamijho padesát let vymetal bordely světa, ale ne jako zákazník, ale spíš jako žák u nejlepších učitelů. Kdyby mu viděl do hlavy, bylo by to až moc komplimentů najednou, takže je dobře, že všechno zůstává v Dieho fascinovaných myšlenkách. Toshiya by se mu smál, ale Toshiya… Nikdy nepřestane být jeho nejlepším přítelem, ale jejich cesty se najednou oddělují. V nečekaný čas a nečekaně silně. Die si na to bude muset zvyknout a kupodivu i on na krátko zadoufá, že tohle celé vlastně není jenom hra na pár chvil. Je to nejspíš dané jeho minulostí a tím, že nemá žádné zázemí. To formovalo celý jeho život i povahu, ale jeho vnitřní dítě tajně doufá v nějakou jistotu a možná pocit bezpečí. Jenom je hodně dobře schované i před ním samotným. Tou dobou už je Kamijova dlaň na jeho noze a nutí ho přestat myslet na rodinu a přátelé a vyměnit tyto myšlenky jenom na to, co chtějí oba dva udělat a na sebe vzájemně. Oplatí mu pohled do očí a pousměje se, když Kamijo přizná, že se mu jeho nohy už chvíli líbí. Někomu by Die mohl připadat hubený, ale on byl posedlý strachem z tloušťky a takhle se cítil dobře. Znovu se začnou líbat a brzy jeho dlaň ucítí přímo v klíně. Nakopne to jeho žádostivost a chuť udělat to teď hned a očividně není jediný, protože Kamijo se k němu přitiskne a začne ho nutit couvat. Die má pocit, že Kamijovo tělo přímo žhne i přes oblečení a musí si několikrát povzdechnout do jeho rtů. Nikdy ve škole nezpíval tak dobře jako jeho spolužák, ale i jeho hlas je poměrně melodický a příjemný a snad takový bude připadat i Kamijovým uším. Musí se usmát jeho dalším slovům. 

"Po té tvé narážce na to, že bez podívání nevěříš v mojí skvělost mám sto chutí poslat tě za dveře. Chce se mi to vyzkoušet už jen proto, abych viděl, jestli tě to bude mrzet. Líbilo by se mi, kdybys přede mnou klečel a o něco mě prosil a nejspíš ti slíbím, že pokud tohle nebude naposled, zařídím, aby se to stalo. Protože mě po dnešku poznáváš a víš, že nemluvím jenom tak, možná bys teď rád utekl?" Začne odhalovat vlastní povahu. To už jsou ale u postele a i přes svá slova Kamija poslechne a posadí se. Stejně tak Kamijo udělá něco, co by teď nečekal a totiž poklekne. Die zůstává potichu, jenom si ho tam dole prohlíží a sleduje, jak se o něj stará, když ho zouvá. Najednou nad tím neohrnuje nos a to mu sahá na boty a ponožky a stejně tak Die obdivuje jeho čisté rysy. Pozvedne se v bocích, když ho Kamijo chce připravit i o kalhoty a nechá ho, aby je úplně stáhl dolů. Když mu je rozepínal, Die rozechvěle zatahoval břicho, ale Kami se ho nedotkl nijak víc, než jen pro to svlékání. Kalhoty zůstanou o kousek dál na podlaze, ale to už se k němu Kamijo horoucně tiskne, zase ho líbá na rty a jeho dlaň se vrátí do klína, kde se přes prádlo začne činit. Die je takto mnohem citlivější a steny mu přes rty utíkají mnohem výrazněji, ale on se jim nebrání. Nechce nic jiného, než aby to pokračoval. Sám se opírá o jednu dlaň za sebou o matraci, zatímco druhou rukou vjede Kamijovi do vlasů a zlehka je sevře mezi prsty.

Kamijo

Nejspíš by se hodně bavil, kdyby věděl, co se Die prohání hlavou. Samozřejmě, že se snažil být nejlepší vždycky a ve všem, ale slyšet od něj něco podobného...Ne, lepší už by to být nemohlo. Taky ale ví, že takové věci si bude muset chvíli počkat. Z druhé strany odměna bude o to lepší, jakmile na to dojde. Pozoruje ho celou dobu, tváří se trochu netečně, ovšem už hladově a přesto si udržuje myšlenky na to, aby odhadoval, co a jestli se mu to líbí. Kdyby viděl jen náznak nevole v jeho tváři, zkusil by rozhodně něco jiného. O tom je celý jeho trénink taky, odhadovat, co na lidi působí, co jen na někoho a čemu se raději úplně vyhnout. Když se poprvé ozve hlas Die, musí se nutně příjemně pousmát. Je to trochu jiné, když mluví, ale o to příjemnější má teď barvu hlasu. Opravdu se mu líbí a Die u něj sbírá plusové body, aniž by o tom věděl. Některé mu prozradí, jiné si prozatím nechá pro sebe. Ostatně pokud všechno dopadne, jak má, budou se vídat častěji a on mu je může postupně dávkovat. Uchechtne se pobaveně, když Die pronese, že by možná měl jít za dveře. V očích se mu blýskne, to není místo, kde by zrovna teď chtěl být. 

"Mrzelo by mě to, opravdu." Pošeptá mu svým svůdným hlasem, který na něj snad trochu zapůsobí. 

"Mám opravdu dobrou představivost a věř mi, že kdyby nebyl zvědavý, teprve by byl důvod poslat mě pryč. Nepochybuju o tom, že mé většinou dost přesné představy ještě vylepšíš." Vzápětí mírně zavrtí hlavou. 

"Nechci utíkat a nemyslí si, že existuje něco, co bys mohl říct a já utéct chtěl." Velmi pomalu si prohlédne celé jeho tělo, než se vrátí k jeho očím. 

"Teď už opravdu ne." Zapřede smyslně a už s roztouženým podtónem. V dalších polibcích se vyloženě ztratí, i když měl za to, že se mu to stát nemůže. Omyl, už je to nejspíš příliš dlouho, co s někým byl v posteli a jeho tělo mu to zdárně připomíná. Přesto nikam nezačne spěchat a hodlá si to náležitě užít. Vydechne o trochu víc, jakmile ucítí dlaň Die ve svých vlasech a ještě polibek prodlouží, aby si ji mohl užít víc. Pak se pomalu odtáhne a krátce si povzdechne. 

"Je ti vážně těžké odolat." Přijde i pochvala, kterou původně říkat nechtěl, ale už se stalo, rozhodně toho nebude litovat. Sáhne po lemu svého vlastního svršku a připraví se o něj sám, aby mu nic nepřekáželo. 

"Nebylo by fér, kdybych já viděl..." Odmlčí se a shlédne u toho do jeho klína. 

"Všechno a ty nic." Pousměje se, než se vrátí zpátky do stoje a bez sebemenší známky studu se připraví i o kalhoty. Pak se pomalu vrátí na postel, tlakem dlaně doprostřed hrudníku ho nutí zaplout do pohodlí trochu víc a pak se pohodlně natáhne vedle něj s hlavou opřenou o dlaň pokrčené paže. Volnou ruku k němu natáhne a nechá konečky prstů klouzat po jeho dokonalé pokožce. Vyloženě se pase očima na tom, co je k vidění. Skončí až v klíně, který znovu několikrát pohladí a pak dlaní zapluje po látku jeho prádla. Zatím se mu ta těsnost prostoru líbí, bude ho malinko zlobit, než si ho vybalí úplně. Přisune se k němu o něco blíž, a když už má pocit, že by Die nemusel vydržet, přestane s drážděním a konečně ho připraví i o prádlo. 

"Měl jsem pravdu, když jsem říkal, že předčíš má očekávání. Jsi nádherný." Je znát, že už dosáhl hranice, kdy mu bude skládat komplimenty. 

"Mrzelo by mě hodně, kdyby to bylo naposledy." Naznačí mu, že by pokračovat mohli a upřímně…Dokáže si představit, že by to létem neskončilo. Dlaní sklouzne na jeho vzdálené stehno, pod kterým napůl provlékne ruku a za něj si ho přitahuje k sobě a nutí ho díky ohybu přes své boky, dávat nožky víc od sebe. Dopřeje mu několik něžných pohlazení přes výstavní polovičku a pak provokativně přejde mezi jeho polovičkami. Přitom už se natahuje pro další polibky, kterým propůjčí už o něco víc vášně.