(město)
Die
Prý Třeba si jednou zvykneš. To znělo jako by spolu do budoucna měli trávit hodně času. Dnes to bylo poprvé, co se Kamijo takto choval a nevynechal jedinou příležitost k podobné narážce. Zároveň ho ale nešpičkoval ve zlém jako doposud. Možná ve své hlavě skutečně změnil názor a něco málo zkouší. Po tom, co Die přišel o věrného kamaráda, který na něj nemá čas i o to pískle, které trápil a hájil v jednom, najednou neměl nikoho a Kamijo mu nepřišel nijak špatný. Až do teď byli prostě dva kohouti na stejném smetišti, ale to se otočilo. No a co? Proč by nemohlo? Kdo určuje pravidla? Jen oni sami… Kromě toho Die si hravě obhájí úplně cokoliv a setře každého, kdo by se na to snad díval jinak. Kamijův pohled na Sugiza je trochu jiný, než jeho, ale nejspíš má pravdu. Tam by bylo moc pusto prázdno a on by se tam jistě cítil nevyužitý. "Teď jsi vyzněl, jako by sis dal na talíř ty lidi." Ušklíbne se. Takový mladý doktor Lecter.
"Měl bych se začít zamýšlet nad tím, co očekáváš, že pro tebe udělám já." Řekne, ale nebyl to Kamijo, kdo pozval ven jeho, bylo to naopak, takže je Die nejspíš v bezpečí.
"No právě… Čumilové by ti nevadili, ale skutečně bys chtěl kvůli každému baru a obchodu trávit hodiny v autě? Nebo by ti stačilo objednávat si všechno online?" Dá jasně najevo, že tohle pro něj není. On je rád ve středu dění, ve víru velkoměsta, v tomhle je naprostý lev salónů a to se na samotě, kde není patřičná společnost prostě provozovat nedá. Má rád sportovní zápasy, popíjení piva s kumpány i svůj zatím neexistující byt v centru. Byt! Ne dům, do kterého sypete milióny a pořád je v něm něco k opravě. Zdá se, že tyto jejich představy jsou odlišné a jsou u té zámecké paní a primadony, ale Die má dojem, že tohle by v něm otočil hravě. A jestli se plete, tak asi Kamijo nezažil paličatou budoucí blondýnu, když si něco zamane. Přesto mu Kamijo jeho nápad odsouhlasí. Aki se jeví jako skvělá páka na mladíčka a přemluvit Yoshikiho bude jednoduché. Zkrátka na něj poštve Shinyu, až ho sám natěší na celou událost. Snadné. Akorát asi půjde s nimi, ale nemůže mít oči přece všude a i kdyby vzal Sugiza, ten vezme Toshiyu a Totchi se rychle postará, aby jedna ložnice patřila jen jim. Zařízeno! Kami se k němu přivine jako křehká dívka a sem tam po něm vrhá takové pohledy, že by se snad Die začal červenat. Moc často se na něj nedívá, ale jasně to na sobě cítí, pokaždé, když Kamijo zvedne oči. I přes reakce lidí se Die nese jako páv a je znát, že to hodně přispívá k tomu, že jim lidé dávají pokoj. Sebevědomí jich obou je prostě odrazuje a zdá se, že si nejsou jistí, co jsou zač. Die se musí Kamijovým slovům zasmát.
"Kamkoliv budu chtít? To je hodně nebezpečná nabídka. Buď si jistý, že toho zneužiju." Řekne mu. Je to Kamijo, kdo ho upozorní na restauraci opodál, která má terásku. Vůbec by ale nečekal, že ho Kamijo začne prosit, jako by se snad bránil a už vůbec ne políbení na tvář. Málem zalapá po dechu úplně stejně jako ti lidé kolem. Je to povedené divadlo, jen se na něm nedomluvili a Kamijo má pořád navrch. Die by se měl probrat a konečně to taky vzít do vlastních rukou, to přece umí, ale tuhle hru zatím vážně nestíhá. Obzvlášť, když ho Kamijo pohladí rty na uchu, až mu z toho naskočí husí kůže a slíbí mu něco, co málem přiměje jeho klín vyletět do pozoru. Má na to přece jenom věk a kluci se mu líbí. Dlouze se nadechne nosem a uvědomí si, že stojí namístě. Nakonec přikývne a společně zamíří tím směrem. Když už jsou u toho, podrží mu židli, než se usadí a pak zapluje vedle něj. Oba jsou natočení tak, aby dobře viděli do ulice.
"Platí to jenom před lidmi nebo si to později můžeme vyzkoušet?" Zeptá se ho, než přijde obsluha a není to narážka. Vlastně je to dost přímočaré.
Kamijo
Kamija by ani ve snu nenapadlo, jaké myšlenky Diemu způsobil svým chováním. Pro něj je to vlastně ve výsledku dost jednoduché. První byla myšlenka na to, že potrápí okolí tím, jak se budou společně chovat. Další už se stáčí trochu jiným směrem a uvědomuje si, že zatím ani na vteřinu nepomyslel na to, že by přítomnost Die vedle něj byla nepříjemná. To je u něj už dost podstatné znamení, že by na něj možná mohl začít pohlížet jinak. Die ani neví, jak rychlý převrat v něm způsobil. Má dnešní den na to, aby si to celé otestovat a zjistil, jestli je to nesmyslný směr, nebo by jím měl jít. Je vlastně i trochu opatrný a zároveň se toho nebojí. Podívá se do očí Die, když zmíní lidi na jídlo a v očích se mu blýskne něco, co jasně značí, že podobný humor mu v nejmenším nevadí. Pak se hraně vyděsí. "Zbláznil ses, víš, co do sebe kolikrát cpou?" Je to vlastně legrace, do podobného jídla by vážně nikdy nešel, ale vtipkovat o tom klidně bude. Znovu si ho prohlédne od hlavy až k patě, protože mu hezky nahrál.
"Ještě vlastně zvažuju možnosti, některé přestávají být nemyslitelné." Pokračuje dál ve své svůdné hře s cílem přivést ho do rozpaků. Vzápětí se musí trochu zamyslet na jeho konstatováním ohledně dálky.
"Hm a vadí ti cestování, když si můžeš pořídit třeba vrtulník?" Vede si dál svou a dává na odiv své nemalé vize.
"Navíc, pokud mám na palác, proč bych nemohl mít ještě byt v centru." Očividně nehodlá ani trochu šetřit.
"Být v centru dění a zároveň si zařídit dostatek soukromí." Je vidět, že nad tím velmi často přemýšlel a že se nesmíří jen tak s něčím. Kami dál už nad párty nepřemýšlí. Pro něj je hlavní to, aby se to vůbec konalo a ten pocit, že je zase na chvíli zpátky ve městě a ne v tomto zapadákově. Stočí k němu znovu oči, protože se jeho slov chytne a promne si rty o sebe.
"Je mi jasné, že toho zneužiješ. Možná by bylo lepší, kdybys toho spíš využil." Potvrdí mu svá slova a zároveň jeho oči dostanou trochu varovný nádech. Měl by si moc dobře rozmyslet, co mu chce provést. Kami se neštítí ničeho a byl by mu to schopný vrátit stonásobně. Co mu rozhodně zpříjemní den je reakce Die na políbení na tvář. Kdyby se mu to nelíbilo, nejspíš už dostane do zubů, ale teď je vidět, že je spíš jen překvapený.
"Sluší ti to." Pochválí mu jeho překvapení, aby to celé ještě víc vystupňoval a míří společně s ním k jednomu ze stolků, kde mu věnuje mírnou úklonu, když mu odsune židli a elegantně se usadí.
"Baví mě budit pozornost. Je to příjemná změna. Krávy tím nepohoršíš." Odfrkne si trochu, než stočí oči na Die. Opře si loket jedné paže o desku stolu, dlaní si podloží hlavu a upřeně se mu zadívá do tváře. Pravý koutek mu jde pomalu nahoru, jak kdyby ho celého ještě jednou hodnotil. Je to velmi pomalý pohled, vlastně trochu svlékací a nejde poznat, jak to celé vyhodnotil. Ne do chvíle, než promluví.
"Myslím, že bychom mohli i později." Prohodí tónem, který jasně hlásí, že by s toho měl vážit, když to vůbec zvažuje. Ještě chvíli si podrží jeho pohled, než sáhne po nabídce, kterou přisune Die před něj a pak protáhne paži kolem jeho a opře si bradu o rameno. Periferně už zahlédl servírku, ale co si budou, líbí se mu tady.
"Hm, nakonec si dám asi klidně i to červené." Brouká mu kousek od ouška, ale dost nahlas, aby je dáma slyšela. Ta očividně neví, kam s očima. Má to i druhý efekt, silně totiž pochybuje, že se je bude chtít víc vyptávat na věk a podobné nesmysly, když se k sobě tak mají.
"Objednáš mi?" Provokuje Die dál, aby to bylo skutečně dneska na něm, a ukáže mu přesně, kterou značku by si dal. Samozřejmě bere to nejdražší, ale tady je to pořád o dvě třetiny levnější, než v Tokyu. Volnou rukou se po chvilce opře o stehno Die a nutno dodat, že dost vysoko. Pořád ho testuje, co vydrží a jak se na to bude tvářit. Sám zatím netuší, kde je ta hranice, za kterou by se neměl podívat. Krátce očima těkne před sebe do okolí a málem neudrží svou tvář, když si všimne muže, který s pohledem na ně zakopne.
"Vidíš, očividně děláme dojem. Tak moc nám to spolu jde. Nakonec nám asi nezbude nic jiného, než si to společně užít." Znovu k němu vrátí pohled a v očích mu zaplane. Pustí jeho paži, aby mohl ruku přiblížit k bradě a jemným dotekem ho nenásilně nutí se na něj podívat.
"Die-chan." Broukne sametovým hlasem. Teď už to opravdu není kvůli okolí nebo servírce, ta už je pryč.
"Přiznávám, že mě to začíná opravdu lákat. Hm?" Přiblíží se k jeho rtům, ale zatím se jich nedotkne.
"Užít si těch pár dní trochu jinak, rozhodně příjemněji, než jak se původně zdálo." Není to tak, že by ho přemlouval, i když se snaží být přesvědčivý. Jen mu navrhuje možné trávení tohoto výletu.
"Ostatně odjezdem to taky může klidně skončit." Ujistí ho, že tady ta možnost klidně je.
Die
Pobaveně se ušklíbne Kamijově reakci na pojídání lidí. To měl tedy pravdu, ale lidé se dali požírat i obrazně. Když je prostě chcete zničit nebo jste v práci úspěšnější, než oni. Die si není jistý, kam až by sám byl schopen zajít, ale někdy má pocit, že daleko. Byl mladý a ambiciózní a osudy druhých mu někdy byly až příliš lhostejné. Tak on pro něj byl doposud nemyslitelný? Tak to platí vzájemně. Pak se zamyslí nad tím vrtulníkem, aby vzápětí rozhodně přikývl. "Vadí." Moc to zdržuje. Je to nákladné, hlučné, dá se s tím přistát jenom na omezeném počtu míst a obecně je to zbytečnost. Když bydlíte v centru, tu věc prostě nepotřebujete. Není Bruce Wayne, aby s tím létal po celé severní polokouli.
"Jsi větší snílek, než jsem si kdy myslel." Maličko se do něj strefí jako by tím snad chtěl říct, že by měl Kamijo víc zůstat nohama na zemi. On si přijde realističtější, ale možná mu prostě ke štěstí stačí o něco méně. Neuvěřitelné, že existuje někdo horší, než on sám. Musí rozhodit rukama. I v bytě v centru je dostatek soukromí a hotovo. Kdo se má starat o palác a ztrácet se v něm? Žádné paláce nebudou a basta!
"Zařídím ti spíš pořádnou kancelář, tam tě přejdou roupy." Zaměstná ho a bude klid od podobných nápadů. Jakmile na něj Kami přivře oči jako kočka a začne ho nabádat, aby nabídky jen využil a nikoliv zneužil, Die nahodí takový úsměv, který jasně říká něco ve smyslu Až jak se budeš chovat. Možná bude první osobou na planetě, která se nelekne Kamijova mučení. +Vyrostl jsem vedle Toshiyi, co může být horší?+ Jakmile usednou a Kami řekne to o kravách, Die vyprskne, až se musí předklonit a ještě, že nepije.
"Ale pohoršíš, předvedu ti to za chvíli, jen co si nějaké krávy přisednou." Pořád se pobaveně culí, ale když se ho zeptá na možné budoucí pletky, Kamijo si ho začne velmi důkladně prohlížet, až ho s tím rozčílí. Narovná se na židli a přivře oči. +Já tě varuju. Na tohle měla přijít okamžitá odpověď!+ Zlobí se na něj, že vůbec váhá, ale Kamijo naštěstí souhlasí a on se konečně pohodlně opře. Vypadá u toho jako by říkal No proto. Kamijo před něj posune nabídku nápojů, on si ji přitáhne před oči, ale než se stačí začíst, už ho má na sobě a zase u ucha. Ve stejný okamžik se objeví i slečna, ale netváří se naštvaně, spíš jako by jim vlezla přímo do ložnice a málem se omlouvala. Die se podívá nejdřív na ni, než se očima vrátí zase k nabídce, kde už Kamijo ťuká prstem do vybraného vína a Die se trochu protočí panenky. Je chudý student. Opravdu chudý, vzhledem k poměrům, ze kterých pochází, ale má dojem, že o tom Kamijo nic neví. Přesto ho vytáhl na rande a platit bude on. A samozřejmě nic nepřizná. Vyřeší to nějak později. A tak dívce nadiktuje objednávku, zatímco si sám dá vytoužené pivo a je to asi tak poprvé v životě, kdy slečna bez řečí odejde a obejde se to bez dokladů. Znovu se zatváří pobaveně. +Asi vypadám vyspěle.+ Pochválí se, i když samozřejmě ví, proč se to stalo. Když z ničeho nic ucítí vysoko na stehnu Kamijovu dlaň, málem spadne ze židle, i když pevně sedí. Dívá se u toho po lidech okolo a i on si všimne toho zakopávajícího, ale teď se mu vůbec nediví. Pomalu ke Kamijovi stočí svou tvář, aby na něj na chvíli viděl. Při jeho slovech o společném užívání mu jdou koutky nahoru. Na bradě ucítí jeho dotek a Kamijo mu horoucím hlasem šeptá, že by to vůbec nebyl špatný nápad. Jenže kde a kdy? Po návratu je dost problematické najít místo, kde jim bude dobře, takže ideálně… hned? Kamijo jde ještě dál a nebaví se jenom o dnešku, ale o celém zbytku pobytu. Samozřejmě s nabídkou okamžitého ukončení, když budou chtít. Hlavně ne citečky! Tak to Die přijde. Zatím mu to nijak nevadí.
"Možná bychom si měli něco dát a pak se projít, ale za účelem hledání něčeho úplně jiného." Lidi už jsou mu fuk, teď by se hodil kvalitní hotel. Asi spěchá, ale jednak je mladý a nevybouřený a kdo by myslel na něco jiného a jednak nemají zase tolik času. Nemohou být nikde po setmění.
Kamijo
Pozvedne obočí nad Dieho konstatováním o vrtulníku. No na to asi budou mít jiný názor, ale jemu to ani v nejmenším nevadí, bude si klidně dál vytyčovat své vlastní cíle. Ty mu nikdo vzít nedokáže a on je nutně potřebuje, aby se hecoval k lepším výkonům. Tohle si tak nějak umanul asi v pěti letech a cíleně si za tím jde. Nezáleží mu na to, jestli ho od toho někdo odrazuje nebo ne. On se tím ovlivnit nenechá. Usměje se skoro mrazivě, když ho Die označí za snílka. "Možná jsem, ale ono se to stane." Dá mu dost jasně najevo, že ho v tomto nikdo nevykolejí ani se ho nedotkne. Obočí mu jde ještě výš, když Die prohodí slova o kanceláři. Vezme si z toho něco úplně jiného a předvede mu další ze svých svůdných úsměvů.
"Chceš mi zařizovat kancelář?" Vůbec se nebojí to říct nahlas.
"A jak by měla vypadat?" Provokuje ho dál barvou svého hlasu. Možná by se měl bát výrazu ve tváři vedle něj, který se vzápětí objeví, ale v tomto ohledu jeho pud sebezáchovy příliš nefunguje. Prostě se ho nebojí a je si jistý, že pokud by se mu něco nelíbilo, dokáže ho přesvědčit, že ví o lepších a příjemnější věcech. Die ho tím vůbec nevykolejí. Jenže to by nesměl říct tu větu. Kamijo má co dělat, aby si udržel tvář. Tohle Die prostě dotáhl k dokonalosti a on se nakonec musí upřímně zasmát, jak už dlouho ne.
"Die-chan, kdo by řekl, že budeš i tak zábavný?" Složí mu kompliment, jenže tentokrát to není cílená provokace, ale upřímnost. Dokonce mu cosi příjemnějšího zahoří v očích. Tráví s ním vlastně čas rád, jen by ho nenapadlo, že se bude smát.
"Začínám chtít, aby si nějaké přisedly." Ujistí ho, že by si to vážně užil. Z jeho výrazu si vůbec nic nedělá a tak trochu ho ignoruje. Co ho zajímá víc je to, jaks e bude tvářit, až uvidí cenovku za víno. Chce ho trochu potrápit a zároveň není z těch, kdo by mu to později nevrátil. Nevidí problém ho příště pozvat sám, aby nebyl zruinovaný. Nakonec by mohl zaplatit to jídlo. Jen prostě čeká, jak se zachová. Získá si u něj pozitivní body, když si udrží tvář a skutečně jim objedná. +Jeden by ti nakonec těch komplimentů věnoval víc.+ Proběhne mu hlavou, ale zatím si to nechává pro sebe. Die moc dobře reaguje na jeho provokace. Tuší, co by s ním mohla udělat jeho ruka na klíně, ale je upřímně potěšený tím, že se to opravdu děje. Opětuje mu pohled s jakousi výzvou v očích. Už není pochyb o tom, že by si to dokázal představit, kdyby to léto opravdu strávili společně. Nakonec bude Die ta nejlepší volba, jak svou povahou, tak i vystupováním a vzhled…To dokonale dokresluje celý obrázek. Jeho sebevědomí nedokáže fungovat jinak, než aby si nepřipouštěl, že by mohl odmítnout. Určitě mu to musí chybět, to proč by odmítal.
"Takových triků umím víc." Slíbí mu, že by mohl zažít moc hezké věci a rozhodně nemá v plánu se před ním stydět. Upřímně ho překvapí, když rovnou navrhne hotel. Kamijovi zasvítí v očích a koutky mu jdou nahoru. Ruka pro změnu opustí jeho stehno. Tahle nabídka mu stačí, aby ho v klidu nechal vypít pivo. Ostatně těch provokací okolí bylo dost, teď už mu na tom tolik nezáleží.
"Hm, jsem rád, že to vidíme stejně. Další věc, na které se shodneme." Odsouhlasí mu to bez stopy červenání a spokojeně vydechne, jakmile se před ním objeví sklenka červeného. Je s barvou i vůní celkem spokojený, i když se mu podařilo pít i lepší kousky. Servírka ještě nedochází a tak se Kamijo rozhodne potrápit ji ještě víc.
"Můžu mít otázku?" Začne zdvořile a svůdný podtón se do jeho hlasu vrátí.
"Kde je tady nějaký příjemný hotel?" Nechá si klidně poradit, jak kdyby nebylo jasné, co tam hodlají dělat. Má něco málo našetřeno, jednu noc v tomto zapadákově zvládne bez obtíží. Rozhodně nemá v plánu cokoliv dělat někde v lese. Nakonec jim asi nic jiného nezbude, protože takto to nemůžou dělat celý pobyt, ale rozhodně potřebuje deku a trochu pohodlí. Servírka jim odpoví, i když trochu koktá. Kamijo ji vzápětí poděkuje za tip a pak už má jeho plnou pozornost Die. Pozvedne sklenku jeho směrem.
"Tak na nepromarněné léto." Nabídne mu svůj nápad na přípitek. Smočí krátce rty ve víně a dává si záležet, aby mu přitom koukal do očí.
"S tím jídlem klidně počkám, pokud nám ještě zbude čas. Ostatně čeká nás skvělá večere v tom chlívku." Slovo skvělá zní hodně ironicky, ale on se vážně těší, až si Die prohlédne bez oblečení a hlavně ho zajímá, jaký by mohl být. Ostatně vystupování na veřejnosti a v posteli…To bylo občas hodně rozdílné.
Die
Die by podobné pohledy normálně přešel bez povšimnutí, protože na něj většinou nedělaly dojem, ale teď musí na Kamija několik vteřin hledět a v ten okamžik ví, že nemluví jen tak do větru, i kdyby se kvůli tomu měl chovat jako psychopat. On svého prostě dosáhne. Neděsí ho to, jenom ví, že sám takhle cílevědomý není. Nadechne se a chvíli nechá zamyšleně pootevřená ústa, když se ho Kamijo zeptá, jak by měla jeho kancelář vypadat. "To nevím, když tě tak poslouchám, nikdy bych se netrefil do správné odpovědi, ale rozhodně bych přidal pohovku, televizi a lednici. Až tě přijdu navštívit." Zlomyslně se pousměje, protože nemluví o návštěvách kvůli pletkám, ale kvůli sledování fotbalu. Už teď ale tuší, že Kamija se tím nedotkne. Spíš ho donutí nastartovat mozek, aby vymyslel, jak to udělat, aby si Die už nikdy na žádný fotbal nevzpomněl. +Měl bych se ho bát.+ Napadne ho zděšeně, ale pud sebezáchovy pořád nepřichází. Při těch myšlenkách nemá ani ponětí o tom, že Kamijovi právě běží hlavou něco podobného. Jsou si vážně podobnější, než by si jeden mohl myslet. Vidí, jak Kamijo hrozně moc přemáhá smích, když Die pronese ten svůj komentář, ale nakonec se neudrží a rozesměje a Die si pobaveně prohlíží jeho tvář. Dělá mu to dobře, když ho takto baví a to nikdy nebyl za komedianta ani optimistu.
"To nevím, já ne." Zahučí a rozhodí rukama, ale pořád se usmívá. Bohužel žádné krávy na obzoru nejsou. Když Die otevřeně pronese svou nabídku a Kamijo ruku stáhne, v první chvíli se lekne, že to přepálil a že se vrátí jejich vzájemné vyhýbání možná i s něčím navíc, ale pak Kamijo pronese, že to oba dva vidí stejně. Ihned si znovu získá Dieho plnou pozornost. Tak on je taky tak pěkně nadržený? Nebo mu Die tolik padl do oka? O chvilku později před nimi přistane jejich objednávka a Die se natáhne po orosené sklenici, které se nemůže dočkat, ale ještě že se nenapil, protože ho Kamijo zase dostane. To když vybalí na servírku svou otázku stylem, že i mentálně zaostalý musí pochopit, proč ho to zajímá. Snaží se nezačervenat a podaří se mu to a předstírá, že pivo je jediné, co ho zajímá a jinak se tu nic divného neděje, ale stejně tomu Kamijo nasadí korunu a je vidět, jak se v trápení lidí vyžívá. Die to vážně baví, jen už ho konečně musí taky dohnat! Servírka odejde a on sáhne po pivu, aby si s Kamijem připil.
"Nebo na příliš rozmarné léto." Řekne vlastní návrh a pořádně se napije. Svět je hned hezčí. Cítí na sobě Kamijův pohled, zatímco Kami pronáší, že jíst ani nepotřebuje, protože jsou tady důležitější věci. Die přikývne na souhlas. Sice by rád večeřel venku a pak si Sugizovu dietu klidně odpustil, ale někdy si musíte vybrat a on v tom má jasno. Co si budou povídat, pivo je dopité jedna báseň, netrvá mu to tak dlouho jako Kamimu to víno a tak ho nechá v klidu popíjet, zatímco se sám ozve kvůli placení. Tím, jak rychle odcházejí, to nakonec není tak likvidační. Když od nich servírka odchází, několikrát se ohlédne a bokem to při tom vezme o jeden stolek, až ho trochu posune. Die si dá záležet, aby po ní velmi pomalu a velmi demonstrativně otočil hlavu a dolehne k němu tichoučká omluva. Pak už je čas najít hotel. Mělo by to být o blok dál, ale za roh a přes křižovatku. +Tady je i křižovatka?+ Dál se v duchu strefuje do všeho kolem. Znovu nabídne Kamijovi rámě a je odhodlaný takto dojít až do recepce, ale doufá, že až budou před hotelem, nebude z toho moc nervózní. Pořád neměli doklady, že jsou dospělí, takže se to bude řešit i při pronajímání pokoje a kromě toho, kdyby dali najevo, co jdou dělat, nikdo by je tam nepustil. Budou se muset tvářit slušně a tvrdit, že jim třeba ujel autobus. Což tady bylo docela pochopitelné.
Žádné komentáře:
Okomentovat