Die x Kamijo - Nikdy bych neřekl, že by ses bavil podobně jako já... - část 1.

(město)

Die

Den po žních, jak Die pojmenoval Sugizovo přehazování sena, dostali od Sugiza skutečně všichni volno. Smiloval se nad nimi dokonce i Yoshiki a nenaordinoval jim žádný školní výlet nebo jinou školní aktivitu po krásách místních vesnic a hor a daroval jim den podle jejich uvážení. Bez dozoru mohli do blízkého městečka, samozřejmě bez alkoholu, bez řízení dopravních prostředků a s tím, že na večeři budou zpátky, ale dal jim dost důvěry na to, aby šel sedět, kdyby někoho přejelo auto, někam utekl nebo se stala jakákoliv jiná nepříjemnost. Jenže když pošlete děti ze školy domů, taky na ně po cestě nikdo nedohlíží a tyhle děti už byly přece jenom docela velké. Die nebyl moc přírodní typ, takže měl namířeno samozřejmě do městečka, ale trochu ho vykolejilo, když mu dal Toshiya košem. Když sem přijeli, nemluvili o ničem jiném, než jak se tam za každou cenu dostat, třeba i tajně v noci a teď? S nikým tady nebyl takový kamarád, aby ho nahradil, takže mu reálně hrozilo, že bude snad poprvé v životě úplně sám. Ten pocit jakéhosi odstrčení je opravdu hodně nepříjemný, ale co se dá dělat. Chápal Toshiyovy důvody, povídali si i tom, i když to zatím nebylo nic vážného a jeho přítel se nesvěřoval nijak otevřeně. Někdo se mu tady hodně líbil a on chtěl využít možnost být trochu s ním, když na něj nekoukají rodiče, učitelé ani spolužáci. Die ho tedy poplácal po rameni, slíbil mu, že mu z města přinese, co ho cvrnkne do nosu jako Popelce a nechal ho na farmě. Stejně to bylo divné, protože ještě před pár dny se Toshiya s Kamijem o Die doslova hádali na sadě a teď… Bude to muset nějak zvládnout hodit za hlavu. Nikdy spolu nechodili, ale dost spolu laškovali a on ví, že tohle mu bude chybět. Nebyl tady zase takový výběr, s kým někam jít. Shinya doslova zmizel dřív, než ho stačil zastihnout a pozvat ven jeho a Die z toho byl upřímně zmatený. Kam šel a s kým? Nebo vyrazil sám? Za domácími by nešel ani omylem, princeznu taky neznal a Boogie se Zyeanem budou samozřejmě někde zamilovaně vrkat spolu. Nejspíš na nějaké romantické vyhlídce někde v horách. Die protočí očima, ale jediný, kdo tady ještě někde může být, je Kamijo. Neměli se zase tak rádi, ale posledně spolu dovedli mluvit a Kamijo mu byl podobný v tom, že do lesa se mu určitě chtít nebude. Die netuší, jak moc by ho mohla žrát jeho malá aféra, ale nezbude mu, než zkusit jeho. Bylo to poprvé, co za někým lezl, netušil jak na to a celou cestu si nacvičoval, jak to říct, aby to znělo dostatečně nad věcí, nenuceně a trochu bez zájmu, ale všechno znělo úplně pitomě. Kamijo byl ještě v jejich společném pokoji. Všichni už se vypařili, takže tam měl klid na to svoje parádění. Posledně Die řekl, že má mozek a dost mu to pálí. Byl to v podstatě kompliment, dokonce po něm vrhal ty svoje pohledy. Die může jenom doufat, že mu teď nevrátí všechno rýpání, shazování a pošťuchování. Bez Toshiyii to tady bude peklo. Bez kohokoliv jiného má chuť jet domů. Nezaklepe a prostě se protáhne do pokoje. Chvíli si jenom tak hází věci do tašky přes rameno a pak se nenuceně opře ramenem o rám okna. Vůbec neví, jak začít.

"Toshiya má asi průjem nebo co, kdo by se divil, jeden by ho dostal, jen se tady nadechne." Chudák Totchi, ale něco si vymyslet musel. Nikdy nepřizná, že mu řekl Nemám čas. 

"Měli jsme v plánu jít na pivo." Prohlédne si ho. Na to ho asi neutáhne. 

"Střik?" Pít víno za bílého dne mu připadalo divné. +Zveš ho krucinál na rande...+ Opravdu to tak zní. "Pít sám je na nic." Vypadne z něj konečně i zbytek a vlastně je to dost upřímné. Na odpověď nepočká. 

"Už jsi dost krásný, vykašli se na to, ujede nám autobus..." Popadne ho za ruku a vleče za sebou ke dveřím. Tak to by bylo. Bylo to jednodušší, než by si jeden pomyslel a na jeho rtech září spokojený úsměv. A ne, kompliment mu určitě nesložil!

Kamijo

Kamijo se pro dnešní den nestihl ani pořádně rozhlédnout a všichni byli pryč. Vůbec nechápal, jak se jim to povedlo, ale je pravdou, že mu na tom vůbec nezáleželo. On se potřeoval pořádně připravit a samozřejmě měl namířeno do města. Měl v plánu pozvat Aquiho a ne, svůj boj ještě nevzdal. Jeho podvědomí mu napovídalo, že by se na to měl vykašlat a dál dělat to, co vždycky. Totiž zaměřit se jen na sebe a na to, kam se chce dostat. Přesto mu to nedá a tiše se vytratí, aby se šel podívat, kde Aqui je a chce se ho zeptat, jestli by s ním do toho města nevyrazil. Ostatně se o tom bavili ještě na té lavičce. Cestou zahlédne Toshiyu, který se pokoutně plíží domem a míří…Vážně jde tam? Jeho myšlenky se kolem něj točí jen chvíli, protože ho to vůbec, ale vůbec nezajímá. +Vyměnil si Die…Chudáček, co jeho ego?+ Baví se nad tím v duchu. S úsměvem dojde do chodby, kde se nachází dveře do pokoje, kde sídlí Aki a Aqui. Ty si vážně uměli vybrat jména. Koutky mu ale během vteřiny opadnou, protože vidí něco, co rozhodně vidět nechtěl. Mezi dveřmi stojí opřený J a něco Aquimu šeptá, u toho ho hladí po tváři a…Ne, tohle vidět vážně nepotřebuje. Ostatně vybral si sám a on není z těch, kdo by se cpal někam, kde očividně být nemá. +To je trochu pod tvou úroveň.+ Proběhne mu hlavou na adresu Aquiho, aniž by si připouštěl, že on sám mu toho zase tolik nabídnu nemůže. Rozhodně se ale umí chovat lépe a taky líp vypadá. Ušklíbne se, než se otočí na patě a s trochu uraženým výrazem ve tváři zamíří zpátky do společného pokoje s úmyslem tu zůstat. Dohaduje se sám se sebou, jestli se do města nakonec nepodívat a zároveň na to prostě nemá náladu. Ohlédne se jen krátce, když do pokoje někdo vstoupí. Je to Die. Kamijovi se v tu chvíli blýskne v očích a hlavou mu proběhne několik poznámek. K jeho překvapení neřekne ani jednu z nich. Nakonec to vypadá, že na sebe tak nějak zbyli, což je pro jeho sebevědomí trochu potupné. Ne, jsou jen elita, a proto se jim všichni vyhýbají. Tak to je. Pro sebe se pousměje, ale to už si zase trochu poupravuje vlasy před zrcadlem. Půjde do toho města, ale ne sám. 

"Průjem?" Otočí se na Die a má sto chutí se rozesmát. Nakonec se jen krátce uchechtne a pravděpodobně mu to vpálí ve vhodnou chvíli. On ten průjem rozhodně viděl, ale nic na to neřekne. 

"Hm, z toho čerstvého vzduchu mě akorát tak bolí hlava." Souhlasí s ním. Obočí mu jde malinko nahoru a v duchu se baví nad jeho obhajováním společného výletu do města. Mlčí, dlouho si to užívá, a když se nadechne, aby na to konečně něco řekl, už ho Die bere za ruku a táhne ven. 

"Tak pokud jsem pro tebe dost krásný, je vážně akurátní čas vyrazit." Samozřejmě si z toho vybral to nejlepší a jeho hlas při té větě klesl do svůdné hloubky. Prohlíží si jeho profil a musí říct, že mu to sluší, když se tak usmívá. 

"Většinou rande plánuju já, ale pro dnešní den ti to snad i přenechám, když vidím, jak se ti to líbí." Okomentuje jeho výraz. Nechá se jím klidně vést až do autobusu, kde se pohodlně usadí vedle něj. Okolí nevěnuje ani jediný pohled, jen pozoruje Die. 

"Půjdeme jenom na pivo nebo máš v plánu i nějakou obhlídku?" Nadhodí jako první.

"Docela by mě bavil sledovat lidi v takovém zapadákově, pravděpodobně se jim budu s radostí smát." Napadne ho, co rozhodně není milé, ale pro něj by to vlastně nebyl špatně strávený den. 

"Řekl bych i jídlo, ale pochybuje, že tady budou mít něco, na co bych měl vážně chuť." Povzdechne si, pohodlněji se opře do sedačky a zavře oči. Když je otevře, znovu se na něj podívá. 

"Jak moc těžké pro tebe bylo říct mě, abych šel?" Pravý koutek se mu pozvedne v trochu ironickém pousmání. Vlastně by od něj celkem rád slyšel, že není vyloženě společnost za trest. Skoro ho ta myšlenka vyděsí. Prohlédne si ho od hlavy až k patě a pak si promne rty o sebe. 

"Musím říct, že s tebou po ulici milerád půjdu." Vůbec neví, co to tady zkouší, ale je vlastně dost zvědavý, jak se na to Die bude tvářit.

Die

Die samozřejmě nemá ani ponětí, že Kamijo Toshiyu viděl a moc dobře ví, za kým šel, takže na tu jeho otázku prostě nereaguje a nechá ji zapadnout. Průjem měl přece občas každý. Tedy kromě něj, on ho neměl nikdy, samozřejmě! Cestou z pokoje ven si Kamijo stačí pohotově rýpnout do toho komplimentu, který mu Die neplánovaně složil a Die raději mlčí i tentokrát. S ním by si jedině naběhl. Objektivně ale musí sám sobě přiznat, že Kamijo doopravdy krásný je a co mu nenadělila příroda, to doháněl make-upem a vlasy. I bez toho měl ale čisté rysy, ze kterých musely šílet všechny holky. On byl proti němu o něco mužnější a i když byly jeho vlasy delší, pořád jim nechával tmavou barvu. Už dlouho koketoval s myšlenkou, že by je nechal dorůst a taky je zesvětlil, ale dokud bydlí tam, kde bydlí, raději od toho upustil. I bez toho má problémů dost. Zareaguje na něj až ve chvíli, kdy Kamijo prohlásí, že tohle je rande a že je z něj Die očividně nadšený. Roztáhne rty do přehnaného úsměvu bez toho, aby ukázal zuby, čímž se na něj v podstatě ušklíbne, ale pořád společně míří na autobus, který jede vzápětí. To bylo štěstí, protože kdyby jim ujel, čekali by tady na další minimálně do příštího léta. V autobuse se posadí k okýnku a jednu nohu okamžitě opře o rantl pod oknem. Vytáhne obočí a podívá se na Kamija. 

"Ty piješ pivo???" Zní schválně až moc vykolejeně, protože si ho nějak nedovede představit, ale kdyby ano, byla by to docela výhra. On pil skoro všechno, co teklo, ale pivo měl zkrátka nejraději. 

"Nikdy bych neřekl, že by ses bavil podobně jako já..." Vydechne zpola otráveně, ale i jeho by užilo na bezostyšné pomlouvání okolí a taky by si to hodně užil. Tuhle hru hrával sám se sebou třeba v autě při čekání v kolonách. Kolem po chodníku chodilo plno lidí a většina z nich měla neskutečnou ránu. 

"Půjdeme na obhlídku." Potvrdí mu rozhodně. Stejně to nebude na dlouho, když jeden uváží, kolik tady asi žije lidí. Deset? Patnáct? Byla to díra, ale možná by tady mohli umět nějaké lokální speciality… 

"Sugizo chová krávy… ale žádnou z nich nejí. Už se mi z té zeleniny točí hlava, chci pořádný steak. Krvavý..." Dá najevo, že jemu zvířátek líto není. Klidně té krávě sám zakroutí krkem. Jen si na to vezme oblek a rukavice až po ramena, aby se nezamazal. Ale klidně z ní ty steaky nadělá. Chvíli je ticho, ale Kamijova otázka ho velmi překvapí. Je dost na tělo, ale taky tím dal najevo, že ho vlastně docela zná a tuší, co se v něm odehrávalo. 

"Nemyslel jsem si, že bys mi kdy věnoval tolik pozornosti, aby tě napadl podobný dotaz..." Řekne jako první a hledí z okýnka, ale rozhodne se pro upřímnost. Problém s ní nikdy neměl, obzvlášť když šlo o jízlivé poznámky. 

"Hodně..." Řekne nejdřív suše a zase je chvíli ticho. 

"Protože nikdy za nikým nechodím, to oni dolézají za mnou a pokud ne, prostě není o co stát." Dovysvětlí svůj dosavadní pohled na věc a to, že to v podstatě nijak nesouvisí s Kamijem samotným, ale spíš s principem věci. 

"Navíc mi bylo jasné, kolik kolem toho budeš mít poznámek a komentářů a..." Zmlkne, protože Kamijo prohodí, že s ním po ulici klidně bez ostudy půjde a přiměje ho, aby se na něj podíval s otevřenou pusou. Die si není jistý, jestli to byl kompliment nebo to Kamijo udělal schválně, aby ho viděl tvářit se přesně takhle, ale kdyby to kompliment byl, dost by ho tím vykolejil. Strategie? Dělat, že se to nestalo. Vrátí se v myšlenkách ke svému předešlému vysvětlení. Kdo by se mu mohl divit? Oni dva se ve škole míjeli a pokud ne, rýpali do sebe. Kamijo byl ten poslední, od koho by Die čekal, že by s ním někam šel, ale potom, co si společně docela popovídali… se to všechno nějak změnilo. To mu ale nahlas neřekne!

Kamijo

Žádná poznámka na připomenutí komplimentu nepřijde. To Kamijovi vyžene koutky malinko nahoru. Kdyby s tím měl Die problém, asi by se hodně rychle ohradil, ale to se neděje, takže předpokládá, že proti tomu nemůže nic říct. Ještě, že tak, jinak by si pro peprná slova nešel nejspíš daleko. Uměl se ovládat, ale když nechtěl, tak řekl to, co si myslí, rozhodně s tím neměl problém. Musí se krátce uchechtnout, jakmile uvidí jeho výraz na to rande. A zase žádná poznámka. Sice se na něj pěkně šklebil, ale nic neřekl, takže to snad i vypadá, že by proti tomu nic neměl. Zvláštní, jak by se to vlastně mohlo všechno otočit. Když si Die prohlíží a hodnotí ho ve své hlavě, vlastně by se tomu asi ani nebránil. Aquiho ze své hlavy nedostal, jenže je tu taky fakt, že o něj očividně nemá zájem. Možná by to ještě mohl vyzkoušet, ale zase nerad ztrácí čas s něčím, co je předem prohrané. Ne, nevzdává se snadno, ale když si uvědomí, že J přišel a byla pozornost hned na něm…Asi to vážně nemá smysl. S každou další myšlenkou dává víc prostoru Die, který tu teď je a pravděpodobně je volný. Co je doma, to se tady prostě nepočítá a Kamijovi je to asi i dost jedno. V některých případech nemá problémy s ničením konkurence a tady ještě pár týdnů budou. Hodně taky záleží na tom, jak dnešní den dopadne. Zasměje se krátce znovu, když se Die tak diví. 

"Ano, já piju i pivo. Mám rád všechno kvalitní a kousky, které si dávají pozor na chuť a ingredience. Radši víno, ale někdy se i pivo hodí." Pokrčí nenuceně rameny. Zatím toho zase tolik ochutnávat nemůže a kvalitní víno je pro něj většinou trochu nedosažitelné, ale to se brzo změní. Je si jistý, že to dokáže. Jisté odhodlání a sebevědomí se mu odrazí v očích. Nakloní hlavu mírně na stranu. 

"Možná toho nakonec budeme mít společného víc." Svůdnější podtón v hlase na sebe nenechá dlouho čekat. Je zvědavý, jak moc se mu podaří ho vykolejit a co z toho nakonec bude. Ostatně v tomto zapadákově zas tolik zábavy není a s Diem by si ji mohl užít. Vyslechne si ho a pak se zatváří skoro jako nevinnost sama. 

"Vidíš, zase tolik poznámek jsem neměl. Rozhodl jsem se na tebe být taky jednou hodný." Jeho další prohlášení mělo očividně efekt. Vidí, jak se Die tváří a vlastně mu to dělá radost. Nečekal to od Kamija a to je dobře. Natáhne k němu dlaň, vezme ho zlehka za bradu a krátce palcem přede po kůži pod spodním rtem. Lehkým tlakem ho malinko nutí, aby pusu zavřel. 

"Čemu se tolik divíš? Připadáš si málo sexy nebo jako špatná společnost?" Provokuje ho tímto směrem dál. Trochu se nakloní blíž. 

"Měl jsem za to, že nedostatkem sebevědomí netrpíš. Vlastně by mě asi mrzelo, kdybych se pletl." Pošeptá mu, když je hodně blízko, ale to už autobus zastavuje a oni musí vystoupit. Odtáhne se bez dalšího slova s úsměvem na rtech a vyrazí ven, kde se začne pořádně rozhlížet. Při prvním prozkoumání outfitů kolemjdoucích je mu jasné, že tohle zapadákov vážně je. 

"Začínám mít pocit, že to bude horší, než jsem si myslel." Přeostří na jednoho kolemjdoucího, který vypadá, že se zasekl tak ve středověku a musí se začít pochechtávat. Jakmile je Die vedle něj, položí mu ruku na rameno a trochu se přichytí. Začíná mít pocit, že tohle bude větší zábava, než si původně myslel. 

"A to jsem byl do poslední chvíle přesvědčený, že to alespoň minimální úroveň bude mít." Protočí očima v sloup. Podívá se pomalu na Die, aniž by svou ruku stáhl.

"Trochu se narovnej Die-chan. Tady jsme ta nejvyšší vrstva my." Vyzvedne je na pomyslný žebříček úplně nahoru a bez sebemenší známky studu na něj mrkne. 

"Chci se tu vážně ještě trochu projít." Nadhodí, protože to vypadá, že tady opravdu hodně pobaví. 

"Navíc je potřeba jim ukázat, jak to může vypadat." Pohodí zlehka hlavou a koutky mu malinko zacukají. Nějaký ten smysl pro humor taky má, i když většinou spíš škodolibý.

Die

Nejdřív mu Kamijo potvrdí, že skutečně pije pivo, ale pak k tomu doplní docela dlouhý seznam podmínek a Die je to hned celé jasné. Musí se tomu usmát a ušklíbnout, protože on sám takové drahoty rozhodně nedělá. Samozřejmě měl oblíbená piva a piva, co chutnala šíleně, těm se vyhýbal, ale že by zkoumal seznam ingrediencí, to rozhodně ne. Oba dva si byli velice podobní a zároveň naprosto odlišní. Oba dva mířili mnohem výš, rádi si hráli na lepší společnost, kterou však nebyli a byli přesvědčení, že jednou se tento jejich sen naplní, ale zároveň byl Die mnohem víc splachovací a tak nějak méně aristokratický. Byl priomadona, ale nebyl paní hraběnka. Na rozdíl od Kamija. Kamijo si nedá pokoj a zase nasadí ten svůj tón, když mu brouká o tom, kolik by toho měli společného. Die se tím zrovna přehrabuje v hlavě, je si o dost méně jistý, ale takhle on odháněl skoro všechny. Kamijo byl krásný kluk a Die zase nikdy moc neřešil možné komplikace a další věci. V tomhle nebyl nijak komplikovaný, na to měl jiné aspekty své povahy. Pousměje se, když mu Kamijo řekne, že se rozhodl být na něj hodný. 

"To jsi hodný." Použije úmyslně tato slova a znovu se široce usměje bez zubů. Kamijo k němu natáhne ruku, Die se maličko zarazí do sedačky a zamračí, jak neví, co od něj čekat a když ho chytne za bradu, má tendence jeho ruku setřást. Nesnáší moc dobře, když ho někdo takto důvěrně chytá a ještě na veřejnosti, jako by byl on snad jeho dívčina. Když mu ale Kamijo pusu dovře, dojde mu, jak na něj asi civěl a proč to celé udělal a nejraději by sám sobě nafackoval. 

"Ani jedno, jenom bych to nikdy nečekal zrovna od tebe." Řekne mu velice upřímně a autobus zastaví. Nebylo to daleko. 

"No né, divím se, že Sugizovi nepřipadá, že má vesnici moc za zadkem. Na jeho místě bych se odstěhoval až někam na Aljašku." Záměrně nepoužije slovo město. Zatímco vystupují, hlavou se mu prohánějí Kamijova slova o tom, že by byl nerad, kdyby Die trpěl nedostatkem sebevědomí. Tak to rozhodně nikdy nehrozí. Oba dva zůstanou stát na malém ostrůvku u značení zastávky, který tady ani k ničemu není, protože tu stejně nejezdí skoro žádná auta a Kami pronese, jak hrozné mu to tady připadá. Kdyby oni dva bydleli někdy spolu, rozhodně to bude v centru Tokya nebo jiného velkého města. Až na to budou mít. A oni budou! Když se ho Kamijo dotkne znovu, tentokrát na rameni, už neucukne a sám se rozhlíží po lidech kolem.

"Vážně? Je pravda, že jsme viděli Aquiho… proč rodina, jako ta jeho, žije na podobném místě?" +Kvůli zdravému vzduchu?+ Aqui byl jistou zárukou kvality, ale celé to nějak nesedělo. 

"Mohli bychom ho požádat, aby uspořádal párty u něj doma. Chtěl bych vidět na vlastní oči dům jako je jeho a zkusit věci, které tam určitě mají." Ten nápad se mu líbí čím dál tím víc. Měli by toho využít, dokud jsou ještě tady, protože dny utíkaly hodně rychle. 

"Já stojím rovně." Skoro mu odsekne, protože postoj si hlídat dovede, ale Kamijo má pravdu. Aqui je daleko a nikdo víc na úrovni tady není. Nakonec vystrčí loket trochu do strany, čímž mu nabídne rámě a vykročí. Je si jistý, že na malém městě dva kluci takto zavěšení způsobí povyk. A to on chce. 

"Nejdřív se podíváme, co kde je, ať si můžeme vybrat, kam se potom posadíme." Řekne. Kráčí po ulici a zejména starší generace kvůli nim co chvíli zakopává. Což o to, on až na delší vlasy ještě splývá s davem, ale Kamijo je pro ně asi rovnou na pár facek už za tu blond. Zvedne mu to koutky pobaveně nahoru. Je grázlík a vždycky byl, tohle ho doslova naplňuje.

Kamijo

Z úšklebků Die si vůbec nic nedělá. Znal ty pohledy, dostával je dost často, protože se vždycky choval tak jako teď. Jeho okolí to velmi často nechápalo, ale jemu to rozhodně vrásky nepřidávalo. Proč by si měl kvůli někomu takovému ničit obličej? To prostě nehrozilo. Oni vůbec neví, kam směřuje a kam se rozhodně dostane! Jen ať si Die klidně myslí to samé, velmi rychle ho vyvede z omylu. Podívá se na něj s pozvednutým obočím, když mu vrátí slova o tom, jak je hodný. Zatváří se nadmíru spokojeně, i když ví, že je to jenom ironie. Na tom nezáleží, on si o přebere podle svého. Pravý koutek se mu zvedne, protože by pro něj jen velmi nerad byl předvídatelný. Jen ať neví, co od něj čekat, bude alespoň překvapený a Kami bude mít snadnější ho vyvádět z míry. +Odkdy to chci?+ Proběhne mu v hlavě krátká poznámka, kterou hned zaplaší. On přece vždycky ví, co dělá a proč to dělá. S Die to není jinak. 

"Třeba si na to jednou zvykneš." Jeho rty opustí něco, co by klidně mohlo mít několik významů. Čeká na náznak toho, jestli by se Die nechal svést. Ta představa není pro Kamjia vůbec špatná. Je krásný, opravdu ano a umí se chovat dost podobně jako on. Na něj by se nemusel ohlížet, aby se ho náhodou něčím nedotkl a mohl by mu říkat všechno narovinu. Žádné opatrné našlapování. Bez toho, aby and tím přemýšlel se nad poznámkou Die na adresu Sugiza upřímně rozesměje. Jeho smích je stejně sametový, jako když mluví. V jindy celkem ledových očích hrají pobavené jiskřičky. 

"Nemohl by být na Aljašce. Tak není tolik lidí, kterým by mohl nabízet nezištnou pomoc. Mám z něj pocit, že pomoc zvířatům je pro něj málo. Ideálně by se rozkrájen a obýval celou planetu." Pokračuje ve vtipkování. 

"Já bych jim taky pomohl. Ke mně na talíř nebo kilometr pod zem, podle toho, co zrovna uvidím." Protočí nad tím očima. 

"Mě zajímají ostatní jenom ve chvíli, kdy pro mě mají něco udělat." Očividně se nestydí ventilovat své názory na plnou pusu. Ve škole je opatrnější, u učitelů si to rozházet nechce, mohli by mu všechno zkazit, ale tady? Ať se na něj dívají, jak chtějí. Zamyslí se nad otázkou Die ohledně Aquiho. Zatváří se trochu kysele, protože na něj pořád moc myslet nechce. Odpověď ale má, tedy tu, která by jako možnost byla. 

"A proč by nemohli? Mají tu dostatek soukromí. Ten jejich barák musí nutně přitahovat pozornost. Pokud máš peníze, je ti jedno, jak daleko od civilizace jsi, všechno co potřebuješ, si zaplatíš. Mě by čumilové nevadili." Sdělí mu i svůj vlastní názor na věc. 

"Dobrý nápad, můžeme to zkusit. Aspoň by se tu konečně začalo dít něco pořádného. Zkusil bych to přes Akiho. Ten vypadá, že by taky nebyl proti." Nastíní plán útoku. Uchechtne se nad jeho odseknutím a v očích se mu zračí slova o tom, že by se mohl narovnat trochu víc. Shlédne krátce na nabízené rámě, a i když to byla spíš jeho parketa, pro dnešní den ho přijme. Už jen pro tu legraci. Během vteřiny mají veškerou pozornost kolemjdoucích. Kami se k Die víc nakloní a ještě si druhou ruku položí na jeho předloktí, aby mu byl blíž. Hledí na něj jako na tu nejchtěnější společnost a jen tak z legrace ho zkouší svádět pohledem. Ne, kvůli sobě to rozhodně nedělá. 

"Půjdu kamkoliv budeš chtít. Ostatně ty jsi mě pozval na rande." Nasadí tomu celému korunu a skoro to vypadá, že dostanou kabelkou? Spíš jutovou taškou. Kráčí společně po ulici a pak Kami kývne hlavou k jedné…No skoro restauraci, které má posezení venku. 

"Tam budeme mít hezký výhled." Vrní spokojeně dál a samozřejmě má v plánu dál pohoršovat okolí. 

"Prosím." Zamrká jako panenka, která vůbec netuší, že ho chce přemlouvat. Dokonce trochu povytáhne a bradu a za doprovodu několika zalapání po dechu se rty dotkne tváře Die. Neodtáhne se hned, pořád zůstává v jeho blízkosti, jen se rty kousek přemístí k jeho oušku. 

"Umím přemlouvat i jinak, ale myslím, že už by nás zavřeli." Maže hranice toho, co je jen provokace okolí a čím ho chce cíleně vyvádět z míry.