Aoi x Uruha - Tak na tebe a tvé preference. - část 3.

(hotel ve Francii)

Uruha

Uruhovi zní v hlavě pořád dokola Aoiho slova o tom, že je to jeho selhání. Chtěl mu na to něco říct, v první řadě mu rozhodně odporovat, že to není ani v nejmenším jeho chyba. To on si ho vzal do hlavy a s tím Aoi neměl nic společného. Možná jen to, že byl zatraceně sexy. Aoi a Takeshi ho vzali k sobě, snažili se mu pomoct a on se jim odvděčil tím, že se do jednoho z nich zamiloval. Tohle už nemá nic společného s nějakým obyčejným pobláznění, je si tom opravdu jistý a o to víc beznadějné mu to celé připadá. Jak jim to jen mohl udělat? Lynčovat se může klidně později a bude o to víc, když si uvědomí, co se tu děje. Ani ve snu by ho nenapadlo, že to kdy udělá, ale teď už Aoiho líbá, jak kdyby měl za vteřinu umřít. Svými polibky se mu snaží všechno říct, ale není si jistý, že tomu bude rozumět. Možná ani nechce, aby věděl, co se uvnitř něj odehrává. Bylo by později snadné říct, že to bylo rychlé vzplanutí s trochou alkoholu. Snaží se obalamutit sám sebe, ale někde v nitru tuší, že Aoi pravdu zná a Uru tohle neukecá. Vydechne do jeho rtů, když ucítí jeho dlaně na svých bocích a nechá se přitáhnout mnohem blíž. V ten okamžik protáhne paže kolem jeho krku a zaboří dlaně do hedvábných vlasů. Je to nádherný pocit se jim probírat a nechce s tím ani na vteřinu přestat. Aoiho rty mu ukazují vášeň, kterou snad ještě necítil a o to méně se mu chce přestávat. Tohle je jedno velké prokletí, které ho se vůbec nechce vzdávat. Prudce se nadechne, jakmile Aoiho rty opustí ty jeho. To zaklepání prostě vůbec neslyšet. Asi by ho líbal dál, i kdyby vedle nich padaly bomby. Byl v úplně jiném vesmíru, kde bylo všechno možné. Realita ho však nedožene ani teď. Pousměje se a uvědomuje si, jak moc rychle dýchá a jak velké nutkání má ho přitáhnou k sobě zpátky a pokračovat, nehledě na to, kdo dovnitř vejde nebo ne. Nadechne se pořádně, aby se mu omluvil a odešel, ale Aoi to udělal jako první. Tedy ten odchod. Uru se vážně lekne a dokonce po něm natáhne dlaň, aby nikam nechodil. Bylo to takové beznadějné gesto, které naštěstí snad neviděl. Celou dobu stojí na místě, kouše se do rtu a jeho tělo zaplavuje nekonečná nervozita, teď totiž bude musei čelit realitě. Aoi to vyřeší s masérkami a pak ho pošel pryč, tím si je jistý. Bolí to a zároveň je šťastný za tu chvilku, kterou si dovolil ukrást. Tohle prostě nemá řešení. Uchechtne se krátce, když vidí, jak se Aoi chová, ale je kouzelný i tak. Uru už si mne jednou dlaní zápěstí druhé ruky a vypadá trochu ztraceně. Obočí mu jde pomalu nahoru, když za nimi zabouchne dveře a ještě zamkne. V očích mu začínají přeskakovat jiskřičky plné naděje. Tohle totiž vypadá…Ani v to nechce doufat, ale ono se to nejspíš děje. Jakmile se k němu dostane Aoiho hlas a ještě s takovým obsahem, na chvíli má problém se nadechnout. Jeho vzrušení, už by nemohlo být znatelnější. Koutky se mu pozvednou ve svůdném pousmání. Takové ani netušil, že umí. Kočičí očka se velmi pomalu proběhnou po Aoihoi těle skrytém pod látkou županu a skončí až u jeho uhrančivých očí. V tu chvíli ví, že by mu kývl úplně na všechno. 

"Můžeš si vzít, cokoliv chceš a jak chceš." Zavrní provokativně a vykročí směrem k němu. U toho si pohrává s páskem svého županu, ale nerozváže ho. Není si sám sebou a hlavně svým tělem jistý, nechce ho jen tak ukazovat. Umí najít ty části, které chce, aby byly vidět. Teď je podle něj část hrudníku celkem dost, stejně jako když si rozepne košili. Víc zatím není potřeba a potřebuje přestat přemýšlen nad sebou samým a tím jak vypadá, aby se začal dobrovolně svlékat. Něco mu našeptává, že s Aoim to půjde snadno. Jeho lék. Dostane se až k němu a štíhlé prsty si obratně poradí s páskem Aoiho županu. Vezme lemy do svých prstů a zlehka rozhalí. Oči mu rychle klesnou na jeho tělo a objeví si jazýček, který se proběhne po rtech, snad i mlsně. Je nádherný, naprosto dokonalý. Sevře víc látku a trhne jím proti sobě. 

"Chci tě od první chvíle, co jsem tě uviděl. Mám pocit, že jsi měl zrovna holý zadek." Nechce mu nic připomínat, ale prostě musí nutně vědět, jak to má. Nenechá ho ani odpovědět a přitiskne se znovu k němu, aby ho mohl začít znovu líbat. Tentokrát mnohem vášnivěji, pokud jeho vůbec možné. Pustí župan a položí dlaně na Aoiho holou kůži na bocích. Postupně nimi míří dál víc dozadu a nakonec neodolá pokušení sevřít v nich jeho pozadí a tisknou ho za něj k sobě.

Aoi

Uruhova reakce na sebe nechá čekat jenom několik vteřin, než se usměje a tím dá najevo všechno, co sám chce a po čem touží. I Uruhův pohled se změní a z toho plachého, nejistého, je najednou cosi plné zdravého sebevědomí. I když na to Aoi nijak zvlášť nemyslel, Uru nebyl v pořádku a většinu času vlastně nezdravě i vypadal, ale ne teď. Teď se něco v jeho tváři a celém postoji změní natolik, že najednou působí jako někdo, kdo nikdy podobné problémy neměl. Ucítí na sobě ten Uruhův hodnotící a nenasytný pohled a pak se znovu podívají jeden druhému do očí. Jeho vyznání mluví jednoznačně. Je natolik ztracený jenom pro Aoiho, že by mu dovolil, aby si s ním dělal cokoliv. Kdyby byl Aoi hajzl, mohl by toho všelijak zneužít, nastavit ho do poloh, které by s romantikou neměly nic společného nebo si užít hlavně po svém. Naštěstí takový nebyl dokonce ani v podobném záchvatu vášně. Je to Uruha, kdo se pohne jako první a vykročí k němu a i když to vypadá, že se po cestě svlékne, nakonec se to nestane. Aoiho napadne, že to je škoda, rozhodně by měl co hltat očima, ale Uruha chce očividně jako prvního vidět jeho. Měl by mu jít příkladem a tak ho nechá, aby vzal okraje županu do rukou a rozhalil ho. On toho stejně už mnoho neskrýval. Ani na vteřinu při tom nemyslí sám na sebe nebo vlastní stud, i když se jinak dost řešil. Teď má pohled přikovaný k Uruhově tváři a výrazu, který dostane, jakmile si ho začne prohlížet. Nutně potřebuje vnímat, že se mu líbí. Sleduje ten jeho neposedný jazýček, ale pak už se Uruha podívá přímo na něj a za župan si ho prudce přitáhne k sobě, až Aoi trochu hrkne. Je to vzrušující, co mu Uruha šeptá a jindy by se červenal a protáčel očima, když zmíní ten zadek, ale teď si najednou moc dobře vybavuje celou tu scénku a snad i zalituje, že nebyl sebevědomější. I kdyby na to snad chtěl něco říct, Uru si ukradne jeho rty a on mu začne náruživě odpovídat. Okamžitě vrátí vlastní dlaně na jeho boky, proti klínu cítí ten jeho, plně vzpřímený a sám by nemohl být vzrušený víc. Uruhovy dlaně jsou i teď odvážnější, než je sám, když se podél jeho boků vydají dozadu, až skončí na zadku a stisknou ho. V tu chvíli si Aoi povzdechne do Uruhových rtů. Cítí, jak se župan dostává z jeho ramen a protože je ze saténu, stačí jenom jednoduchý pohyb, aby ho ze sebe nechal sklouznout k zemi. Už mu jenom překáží a nepříjemně lechtá. Podvědomě začne tlačit Uruhovo tělo před sebou a nutí jej couvat, i když sám pořádně neví kam. Jsou to občasné, pomalé krůčky, aby do něčeho nenarazili. Když se přiblíží k lehátkům, Aoi se odtrhne od Uruhových rtů, prohlédne si je a zavrtí nad nimi hlavou. Ne, ty ne, je to moc vysoké, vratké a úzké, i když jakmile mu oči padnou na ten otvor pro tvář, začne se nepatřičně chechtat. Dovedl by si představit, co tam dát a jak se o to starat, ale to jsou teď hodně ujeté a pubertální nálady. To tak leda až se někdy v životě bude hodně nudit nebo až se hodně opije. Nakonec jsou ale právě v jeho pokoji a tak s ním neomylně zamíří k pohodlné posteli. To, že v ní nespí sám, teď není schopný řešit, ale jak potom bude likvidovat důkazy, když pokojová služba v noci nefunguje, to tedy neví. Jakmile jsou u ní, nechá na ni Uruhu dosednout a ohlédne se za sebe. Vrátí se k baru a najde v něm jednu z těch nekřesťansky drahých lahví s vínem. Vrátí se s ní zpět, ale skleničky s sebou nenese. Jestli se neplete, to víno bude tak sladké a hutné, že bude skoro jako sirup a on s ním má svoje plány. 

"Chtěli jsme ochutnávat." Řekne tónem, který má v plánu ochutnávat víc, než jenom víno.

Uruha

Aoi se naštěstí nebrání, když ho svlékne a Uru má možnost si ho pořádně prohlédnout. Rád by mu dopřál to samé, ale pořád jsou tu klasické obavy, že se mu to nebude líbit. Ne, je si jistý, že by se mu to nelíbilo, jenže začíná docházet na fakt, že by se mu nelíbilo, jak moc jsou mu vidět kosti. Prostě se najednou styděl za to, že těch pár kilo nahoru nemá. Je to zvláštní, co se v jeho hlavě odehrává a to je tu s ním jen chvilku. Jenže na tento lék nemá nárok, snad jen pro dnešní večer. Stejně si ho chce pořádně užít a teď se ani nedokáže cítit provinile vůči Takeshimu. Když se od něj trochu odtáhne a vidí jeho výraz, ví, že jeho slova měla takový účinek, jaký chtěl. Těch komplimentů by vymyslel o hodně víc, ale to by na to musel mít první čas. Ani na vteřinu se mu nechce opouštět Aoiho rty, ani dávat pryč své dlaně. Cítí pod prsty jeho jemnou pokožku a o to víc se ho chce dotýkat. Snaží se konkurovat Aoiho polibkům a vkládat do nich stejné množství vášně, jen má malinko pocit, že zaostává. Přesto svůj boj nevzdává. Uru si zlehka povzdechne do Aoiho rtů, když se pohnout z místa začínají couvat. Tuší, kam asi míří a nejradši by si pospíšil, ale zároveň se nechce přerazit. Vloží své tělo do rukou Aoiho a věří mi natolik, že ani nemá tendenci se otáčet. Ví, že do ničeho nenarazí. Župan už mu taky nepřekáží, takže se dlaněmi rozběhne dál až na Aoiho záda a pak zase zpátky na zadek, tam se mu prostě líbí nejvíc. Když se ocitnou u lehátek, Aoi se na ně podívá a v tu chvíli udělá to samé. Až se Aoi začne chechtat, uvědomí si, že ho to napadlo taky. Podívá se Aoimu do tváře a jen stěží ovládá smích.

"U toho bychom umřeli smíchy, dobře by to nedopadlo." Prozradí mu, že jeho myšlenky jsou podobné a nechá se vést dál do ložnice, kde do dneška spal Aoi s Takeshim. Ani teď mu to nevyžene na tvář vrásky. Nejspíš už si oba rozmysleli, že se to stane a výčitky…Na ty bude čas mnohem později. Překvapeně zamrká, když najednou dosedne na postel. Chvíli jen kouká Aoimu do tváře a pak očima klesne k jeho klínu, který by si taky zasloužil pozornost. Trochu na to místo kouká, jak mlsný kocour, ale zatím se nic nestane. Pozoruje Aoiho, jak se na chvíli vzdálí a vrátí se s lahví skvělého a hlavně hodně drahého vína. To je přesně podle jeho gusta a zdá se, že ne jen podle jeho. 

"Hm." Zavrní spokojeně, nakloní hlavu trochu na stranu a prohlédne si etiketu. 

"To je přesně to, co bych si vybral já." Souhlasí s ním se svůdným podtónem. Tohle na své kůži klidně snese a Aoimu bude ta barva tak hodně slušet. Je si jistý, že i chuť bude skvělá. Samozřejmě tím nemyslí jen víno a okázale pomalu si prohlédne Aoiho tělo, na které má teď skvělý výhled. Nakonec se přece jen odhodlá a zlehka povolí pásek svého županu. Nechá první jen velmi pomalu vykouknout jedno rameno a pak i druhé. Látka županu klesne, ale na rukách a na klíně, si ji ještě chvíli nechá. Asi ho přece jen chce trochu napínat. Občas skloní oči, protože dojde na stud a taky uvědomí, že to jak vypadá, není takové, jaké by si představoval. Rozhodne se to zamaskovat, takže když naposledy vzhlédne, pozvedne pravý koutek.

"Chceš pomoct s otvíráním?" Zeptá se. 

"Nebo snad…" Odmlčí se na chvilku a položí konečky prstů doprostřed Aoiho hrudi. Postupně jimi začne klouzek dolů a zastaví se na v jeho klíně, kde jemně sevře jeho přirození. 

"S naléváním." Dokončí svou větu a s hříšným výrazem se mu podívá do očí. Dopřeje mu v klíně několik líných pohybů a sleduje, jak se výraz v Aoiho tváři bude měnit. Z jedné strany si to chce užít z té druhé by si užil, kdyby to nevydržel a vrhl se na něj. Prostě si není schopný vybrat.

Aoi

Aoi doufal, že jeho myšlenky ohledně lehátka zůstanou utajeny, ale to se tak docela nepovedlo. Jenže když děláte věci, jaké dělá právě on, na nic jiného ani myslet nemůžete, ať už se podíváte na jakýkoliv předmět nebo nábytek. Když se pak vrátí k Uruhovi, sedícímu na posteli, a nese víno, které Uru pochválí, upřímně se usměje a rovnou ho otevře. Musí u toho trochu zabrat a nasadí takový trochu samolibý výraz, ale je to jen proto, že zrovna zapojuje svaly a tajně doufá, že je to sexy pohled. Uru před ním rozhodně sexy je. Mohl samozřejmě protestovat, protože tohle víno bude kalorická bomba, ale možná na to díky Aoimu alespoň na chvíli zapomene. Moc dobře ví, že se mu Uruha často dívá do klína a nejspíš to nebude jenom proto, že ho má ve výšce očí. On už by se taky docela rád podíval a Uru jako by vyslyšel jeho myšlenky, začne opatrně odkrývat své tělo. Dost to Aoimu dávkuje, což je skoro k zešílení, ale Aoi si zatím nedovolí protestovat ani by si nikdy nedovolil to z Uruhy nějakým způsobem rvát dolů. Místo toho jim oběma nalije do skleniček a ještě toho v lahvi dost zůstane na jiné hrátky. Je sice malá, ale to nevadí, alespoň s ní bude snazší manipulace. Uruha mu nabízel, že mu s otevíráním pomůže, ale ještě že to ignoroval a honem to udělal sám, protože v dalším okamžiku už mu Uruhova hbitá ručka klouže po těle a skončí přímo v klíně. Je to hodně odvážné, jasně to dá najevo, že Uruha není žádný nezkušený a ustrašený mladíček a Aoimu to vezme dech. Pootevře rty a málem tu lahev upustí a taky to hodně odvede jeho myšlenky od pohledu na Uruhovo tělo. Líbí se mu, ale je opravdu velmi hubené, až moc a ty kosti přitahují pohled trochu jinak, než by měly. Nechce se teď na něj dívat zkoumavě nebo lítostivě, chce vidět jenom tu sexy stránku. Na to ostatní třeba bude čas později. +Nebo vůbec ne, protože co budete dělat potom, je doopravdy ve hvězdách.+ Připomene si. Jak se na sebe pak podívají? Budou společně zatloukat? Spojí je to nebo rozeštve? Budou přátelé nebo to nepůjde? Ani jedna z těch myšlenek při tom nepatří Takeshimu a to je samo o sobě dost hrozné, ale dnešní noc prostě patří jeho momentálnímu společníkovi. Málem by mu odpověděl, že nalévat se bude, ale kdo ví, jestli víno, pokud jeho klín nepustí, ale už zase by zněl jako nadržený puberťák. Raději se kousne do spodního rtu a na chvíli vypadá snad i roztomile ztraceně. Před chvílí vypadal jako tygr na lovu, ale vypadá to, že Uruha mu tu roli hodně rychle sebere. Uru svou rukou několikrát pohne a připomene mu, čeho všeho jsou taková nervová zakončení v klíně schopná, Aoi na chvíli nechá víčka klesnout a mírně zakloní hlavu. Je to neskutečně příjemné a on na chvíli musí porovnávat Uruhovu a Takeshiho dlaň. Každá je úplně jiná a dělá to jinak. Ta Takeshiho je trochu drsnější, ale ne v hrubém slova smyslu. Začíná chápat muže, co si drželi harémy, protože tohle je k zešílení. Svou oficiální lásku zase zatlačí do pozadí svojí mysli, konečně oči otevře a podívá se přímo na Uruhu. Zvedne lahev, nakloní jí hrdlem někam k jeho klíční kosti a trochu ho polije. Sleduje, jak temně rudá cestička jako krev líně a hutně stéká až za okraje županu a vsakuje se do látky. Zajímalo by ho, jak daleko se dostala. Volnou rukou na to místo sáhne a trochu ho porozhalí. Ještě to není dost daleko a tak znovu přilije a tak pořád dokola až župánek drží na místě jenom proto, že musí. Zvedne oči k Uruhovi, lahev odloží stranou a pak z něj zbytek látky zvolna stáhne úplně. Teď je to on, kdo zvedne koutek nahoru, ale víc nad tím nestačí přemýšlet, protože jeho tělo začne konat samo. Skloní se k němu pro polibek, rukama míří na jeho ramena a i kdyby nechtěl, začne ho pokládat.

Uruha

Uru se přitiskne, že tají dech, když Aoi otvírá víno. Je opravdu nádherný, a když zabere a na pažích mu zahrají svaly, je snad ještě víc v koncích, než byl před chvílí. Jak by se do něj nemohl zamilovat? Věří tomu, že se to nutně muselo stát každému. Už dávno chápe Takeshiho a věci, které kvůli Aoimu dělá. Poprvé mu přijde na mysl jeho dlouholetý přítel, který mu tolik pomohl a vážně se na chvíli cítí provinile. Obhájí si to tím, že se to stane jen tuhle noc a pak zmizí z jejich života. Má trochu obavy, že ho to nakonec může zničit, ale teď na to myslet nechce a hlavně nemá v plánu, aby to někdo z nich věděl. Bude se snažit, aby to celé ustál, ale taky cítí, že to bude hrozně těžké. Těžší, než cokoliv, co doteď poznal. Vážně se opravdu hodně stydí, když se před ním začne svlékat, ale touha, aby se to celé stalo, je mnohem větší. Kdyby zůstal oblečený, asi by to daleko nedotáhli. Opatrně se podívá Aoimu do tváře a snaží se odhadnout, jak se na něj dívá, když odhalí ramena a hrudník. Není na to hrdý a je zdát, jak moc v rozpacích je. Rád by se mu alespoň trochu líbil. Pomalu si od něj převezme skleničku, ale ruku z jeho klína nestáhne. Aoimu se to očividně líbí, taky jak by nemohlo a Uru ho chce chvíli maličko trápit. Hezky trápit. Mírně pohodí hlavou, protože i jeho tělo na to reaguje, i když se sám sebe nedotýká. Pozvedne sklenku, kterou přiloží ke rtům a krátce se napije. Víno je skvělé, ale když vidí Aoiho tělo před sebou, nejradši by si ho nalil na něj a vychutnal trochu jinak. Je tu dost alkoholu, aby to mohli udělat později. Nechává Aoiho to celé vést a dlouze vydechne, jakmile se jeho bledé kůže dotknou první kapičky vína. Je to příjemné, po chvíli už určitě a vlastně i vzrušující, když cítí tekutinu, jak stéká do klína. Překvapeně vydechne, jakmile Aoi sáhne po látce županu v okolí klína a poodhalí jí. Jeho tváře už rudnout a teď to vážně není studem, ale je tu čím dál větší horko. Vydechuje skrze pootevřené rty a pozoruje Aoiho, jak si ho prohlíží. Sám se trochu snaží v jeho klíně, ale je těžké se soustředit na dvě věci zároveň. Pak o látku županu přijde úplně. Stihne jen v mezičase odložit sklenku a pak už má u sebe Aoiho tělo a poslušně se pokládá na postel a nechává se unášet jeho polibky. 

"Aoi-chan." Zavrní tiše, když mají mezi polibky malou přestávku a on už leží zády na posteli. Dlaně přesune na Aoiho boky a začne ho přitahovat víc k sobě. U toho se mírně posouvá nahoru, aby se na postel vlezli oba dva. Vzrušení už se stupňuje na neúnosnou míru a má pocit, že exploduje jen proto, že tu jsou společně. Po chvíli přesune ruce na Aoiho pozadí a roztouženě s ním zlehka trhne proti sobě. Už ho pustil mezi svá stehna, která zlehka pozvedne podél jeho boků a tak ucítí dotek Aoiho klína. Povzdechne si do jeho rtů, které si vášnivě krade pro sebe. Jednou rukou ho vzápětí pustí a namočí prsty do tekutiny na své hrudi. Je to jen pár kapek, které nestačily uschnout, ale stačí to. Odtáhne se opatrně od jeho rtů a přeje po nich prsty, aby váno skončilo na plných rtech před ním. Pak už neváhá ani vteřinu a přitiskne se na ně znovu. S prvním prolnutím se pohne i v bocích a roztančí je proti Aoiho v pomalém rytmu, které stupňuje prožitek a doufá, že Aoiho ještě víc pobídne. Moc by chtěl vidět, jaký doopravdy je. Tuší, že si bude dávat pozor, aby mu neublížil, a právě proto by mu dal rád najevo, že se jen tak nerozbije. Volnou dlaní, která byla u jeho rtů, jej pohladí po tváři a pak ji protáhne dál, aby ji vjel mezi hedvábné prameny, které roztouženě stiskne.