Hromadné - Jeden by skoro žárlil. - část 5.

(na ulici)

Reita, Hitomi

Hitomi by rozhodně měla být opatrnější ohledně toho, co říká. Jenže by jí v životě nenapadlo, že Meisa může přemýšlet nad tím samým. Ty poznámky měla vždycky, i když nikdy ne takové a tak doufá, že se to mezi tím vším ztratí a možná to bude bráno jen jako taková neškodná provokace. Ani ji nenapadne, že třeba někdo z kluků to vnímá podobně. Měla by se točit hlavně kolem Aoiho, asi by to i dělala, kdyby tu byli jen oni dva, ale jakmile se vrátila Mei, nedokáže od ní odtrhnout pozornost, prostě to nejde. Přitahuje jí k sobě neskutečným způsobem. Nikdy to nebylo tak intenzivní jako právě dnes. Možná za to může i to, co před chvíli řekla o životě. Taky tu však bylo několik ale, které jí pořád brzdila. Mei je nejlepší kamarádka a má kluka. Jak by se kdy na ni mohla podívat jinýma očima a možná cítit to samé, když je zamilovaná? Měla by to vzdát, jenže to taky moc neumí i ve chvílích, kdy je to nejspíš beznadějné. Snaží se tvářit, že si vůbec nevšimla, jak na ni Mei kouká, aby náhodou neupadla v podezření, že ta slova měla úplně jiný podtext. Když se na ní po jejím návrhu podívá, stáhne se jí hrdlo a najednou si není jistá, že by to Mei nemohlo napadnout. Co když ano a teď to celé zkazí? Měla by to ještě nějak zamluvit nebo už by to bylo moc podezřelé? Naštěstí to na hře není poznat a podle ní byla většina kluků na tohle dřevo. Určitě si nevšimnou toho, co se tu děje. 

"Skvělá práce." Pochválí Mei za těch deset bodů a začíná mít pocit, že se snad pod jejím pohledem začne červenat. Připadá jí, že jí Mei vidí do hlavy a to by rozhodně neměla. Radši se pustí do hry sama, ale má plnou hlavu Meisiných očí a jejího parfému a taky toho, jak moc najednou chce být s ní, co nejčastěji. Jenže ne jako kamarádky. Vždycky byla nad věcí a teď není ani trochu. Nejspíš to a taky jemné chvění dlaní zapříčiní, že se netrefí. Nevěřícně zírá na plátno a na koule, které se jí snad i vysmívají. Zajede si dlaní do vlasů a krátce povzdechne.

"No, musíme jim dát šanci." Pokrčí rameny a snaží se tvářit, že jí nic z toho nevadí. Je to pravda, vadí jí úplně něco jiného. Mei je s Reitou, podle toho, jak se k sobě chovají, si ho nejspíš jednou vezme a ona si představí, jaké by to bylo, jít jim na svatbu. +Vzpamatuj se!+ Napomene se rychle a pak se začne věnovat dění opodál. Aoi je sexy, to už ví nějakou chvíli a stejně jí z jeho představení nebuší srdce tak, jak když byla poblíž Mei. Hitomi se směje, když to Aoi komentuje a Mei si k tomu taky přisadí. Vlastně se dobře baví všichni, tedy očividně než na Reitu, který do toho spadl ani neví jak. Rei asi dvě vteřiny kouká do tváře Aoiho a pravdu, kterou si myslí mu neřekne ani náhodou. Před očima mu vyvstala spousta vzpomínek na věci, které se staly dávno, přesto dost ovlivnili jeho život a teď má pocit, že by se to mohlo stát znovu. Někde v pozadí jeho pohledu má vepsanou lítost, protože na něj nechtěl být zlý, ale prostě se neovládl. Za to ho ovládl strach. Aoi to ani nemůže pochopit, protože o něm nic neví, stejně jako Rei nedokáže pochopit některé věci na něm, na to se znali opravdu málo a je to vidět. Sám už je někde u kulečníku, když se Aoi ozve s větou, která ho opravdu prudce zasáhne. Tváří se, že pořád hraje, ale zatím se nepohnul, jen drtí čelist o sebe. Prudce se ohlédne, když se Aoi začne omlouvat a je mu jasné, že ještě vteřinu a odejde. První je rozhodnutý to nechat tak, ale jeho povaha mu to nedovolí. On ho přemluvil, aby šel bydlet s ním a teď zařídil, že bude spát čert ví kde. To přece nejde. Je to jeho vina a nebyl by to on, kdyby to chtěl napravit. Odloží tágo prudce do stojanu, rozhodně víc, než by musel. Rozejde se k holkám a líbne Mei na tvář.

"Promiň, tohle jsem dost podě…ehm." Zarazí se, protože před ní rozhodně nechce být hrubý.

"Nevím, co to do mě vjelo, půjdu to napravit, nenechám ho lítat po městě." Vtiskne Mei do ruky peníze na útratu i na taxi. Nemusel by nic z toho dělat, ale prostě chce všechno najednou zachránit.

"Zavolám ti, jak to dopadlo. Nezlob se." Vypadá hodně smutně a pak vykročí ven za Aoim. Nechtěl tam Mei nechávat samotnou zároveň ví, že musí za Aoim, aby se netoulal a po cizím městě hledal nocleh někde, kde třeba není bezpečno. Projde prvními dveřmi a rozhlédne se, ale Aoiho nikde nevidí. Zastihne ho až venku před barem, kde opodál kouří.

"Aoi-kun." Zavolá na něj a pak přijde blíž.

"Omlouvám se, přehnal jsem to." Řekne jako první a doufá, že ho bude chvíli poslouchat.

"Rád bych ti to vysvětlil, i když vím, že mě to ani v nejmenším neomluví. Jen mě prosím vyslechni a hlavně bych nerad, abys hledal místo kde budeš spát." Prozradí mu, co jeho největší motivací. 

"Neudělal jsi nic špatně a já vyjel dost neoprávněně." Dodá ještě a pak kývne hlavou k ulici a nedalekému parku.

"Projdeme se?" Nabídne mu a doufá, že na to kývne. 

Hitomi ještě chvíli kouká směrem ke dveřím se stejně vykolejeným výrazem. 

"Nenapadlo by mě, že Rei dokáže vyletět kvůli ničemu." Prozradí Mei své myšlenky, ale asi je budou muset nechat si to vyříkat. Dojde jí, že zůstala s Mei samotná a trochu se jí stáhne hrdlo. Najednou jí všechny narážky přijdou až moc usvědčující a je před svou kamarádkou nervózní.

"Nedáme si ještě drink? Nebo chceš hrát?" Zeptá se, aby nějakým způsobem prolomila ticho. Může jen doufat, že Mei nebude chtít jet hned domů.

Aoi, Meisa

Jakmile jim Aoi zmizí z dohledu, Meisa se podívá na Reitu. Pořád stojí u kulečníku, ale už se dravčím pohledem dívá směrem ke dveřím a jí je jasné, že tohle jen tak nenechá. Bylo to dobře. Kdyby ano, dal by najevo, že mu na jeho novém spolubydlícím za mák nezáleží a to nebylo správné. Ať už dneska Reitu rozladilo cokoliv, bylo to očividně velmi intenzivní. Budou to později muset všichni urovnat, nějak si to vyříkat. Meisa mu nevidí do hlavy, netuší, co je toho příčinou, ale nejvíc pravděpodobné jí připadá, že si Rei vážně myslel, že to Aoi prostě přepálil a ona ho musí ubezpečit, že se jí nic z toho nedotklo. +Jak by mohlo...+ Projde jí provinile hlavou a Rei už míří k nim. Nastaví mu svou tvář, krátce ho obejme a přikývne, na znamení, že je jeho odchod v pořádku a že to naprosto chápe. 

"Jen jdi. Zavolej mi." Zavolá za ním starostlivě. Ať už to mezi nimi jednou dopadne jakkoliv, nikdy pro ni nepřestane být jednou z nejdůležitějších osob na světě a nerada by o něj přišla. Je to ten člověk, v jehož přátelství doufáte až do důchodu. Pak se pomalu podívá na Hitomi. 

"Asi to nebylo zase takové nic, jako jsme si mysleli. Něco ho muselo silně podráždit. Nejspíš jsme to přehnali všichni." Řekne jí. Ony dvě se taky nechovaly nejlépe. Rozhodně ne tak, jak byste před někým novým měly. Předváděly tady divadýlko jako dvě puberťačky a co si pak Aoi, který je tady nový a nezná je, musel pomyslet? 

"Aoi vypadá dost na úrovni. Jako z jiné vrstvy proti nám." Řekne. Tohle celé pro něj musel být nový a silný zážitek. 

"Možná chtěl být s tebou a Rei zase se mnou a všichni jsme se v tom nějak zamotali." Dodá ještě a dojde jí, jak moc reálně to vlastně zní. Tohle úplně otevírat nechtěla, ale už se stalo. Uvědomí si, že je tady celá parta, všichni po nich pokukují, jestli se k nim přidají a vysvětlí jim, co se stalo a ona už tady nechce dál být. 

"Doprovodíš mě domů? Je toho na mě nějak hodně." Požádá Hitomi a nejistě se usměje.

Aoi si ani nevzpomíná, kdy se tak zlobil naposled a vlastně ani sám pořádně neví, proč. Zase tolik se toho nestalo, ale připadal si v tomhle městě už vážně jako pitomec. Nechtěl nikam jít, ale šel. Obvykle se takhle nechoval, ale chtěl přistoupit na pravidla nové party, kde se cítil překvapivě dobře, myslel si, že to bude legrace a nebyla. Jako by v duchu slyšel svého otce, který se mu posmívá a říká mu Tak vidíš, já to říkal!! Štve ho to ještě víc a tak najde cigarety a musí si honem připálit. Trhne hlavou za Reitovým hlasem, když na něj zavolá, ale jak se Rei blíží, společně s ním přijde i omluva. Aoi se sice ještě pořád mračí, ale otočí se k němu čelem. Nepřipadá mu, že je na tom celém něco k vysvětlováním. Rei mu dal jasně najevo, že tohle chování před svou holkou nestrpí, ale spíš mu vadí, jak z něj automaticky udělal někoho, kdo ho balí a ještě nemá šanci. To ho tedy vážně namíchlo. Odfoukne kouři a podívá se jinam, když ho Rei požádá, aby nechodil spát nikam jinam. Rei mu nabídne, aby se prošli k parku opodál a i když to v Aoim ještě pořád vře, stejně nemá, kam jinam by šel a kromě toho – omlouvat se neuměl každý. S cigaretou v ruce se tím směrem tedy vydá. Docela dlouho je mezi nimi ticho. Aoi se jen tak mimoděk ohlédne a uvidí z baru vycházet holky. Nezahlédly je, jen si všiml, jak si Mei přes ramena přehazovala bundu a pak někam zamířily společně. Nejdřív to vypadalo na románek mezi Mei a Reiem a skončilo to takhle… Hodně blbě. Zatím mu do toho nevstupuje a počká na to, co mu chce Rei říct.

Reita, Hitomi

Hitomi ještě chvíli kouká na druhý konec lokálu a přemýšlí, co se vlastně stalo. Aoi taky vlastně hezky vyletěl, i když ne nějak agresivně, ale taky jí to překvapilo. Nicméně to má jedno velké plus, mohla zůstat s Mei samotná a najednou je to vlastně to nejdůležitější. Shlédne na Mei, jakmile padnou slova o tom, že to přehnaly. Možná má trochu pravdu, ale je taky fakt, že se nikdy moc nezdráhaly cokoliv udělat. O tom už by snad měl vědět. 

"Nepřišlo mi to tak hrozné." Nechce Reitu shazovat, ale kdyby nebyly toho, co se jí prohání hlavou, podle ní neudělaly nic špatného, jen se dobře bavily. Ona se rozhodně dobře bavila, možná až moc. Na chvíli se zamyslí, co o Aoim říká a spojí si to s tím, co jí předtím řekl. 

"Ano, to vlastně je." Prozradí jí něco málo. 

"A stejně nevypadal, že by mu podobné blbnutí vadilo." Přemýšlí o tom dál a teď už i nahlas. Trochu se zarazí, když Mei zmíní to, co možná byla pravda a tiše si povzdechne. 

"Nevím, jestli na tom něco bude. Asi se ho budu muset zeptat, jestli bude ještě příležitost." Nadhodí, ale je znát, že jí to zase tolik nevadí. Možná by se měla trochu přetvařovat, ale prostě to nejde. Trochu jí zamrzí, když se Mei rozhodne, že chce jít domů. Nehodlá jí přemlouvat a chápe to, i když je jí to líto. 

"Jasně, ráda tě doprovodím. Skočím ti pro bundu." Slíbí jí, uklidí kulečník a pak dojde kousek dál, aby jí bundu podala. 

"Aspoň se trochu projdeme a pročistíme si hlavu." Usměje se na ni a společně s ní zamíří ven. Tam se krátce rozhlédne, ale pak to nechá být. Ostatně se dozví, jak to celé dopadlo. Kousek dál na ulici, sáhne po Meisiné dlani a protáhne si její paži do rámě. 

"Bude to v pohodě uvidíš." Snaží se jí uklidnit. 

"Chlapi si to obecně vyříkávají mnohem snáze, než holky. Zítra o tom nebude nikdo vědět." Usměje se na ni, a když prochází kolem keře, kde kvetou drobné kvítky, jeden utrhne a vloží jí ho za ucho.

"Aspoň kytičku máš. To je rande hm?" Tváří se jako vždycky, když si z podobných věcí dělaly legraci, jenže tentokrát to taková sranda není. 

Rei je rád, že to Mei vzala takovým způsobem a snad mu to nebude vyčítat. Nemyslí to, jak vyjel, za to by mu měla nafackovat, ale to, že vzala jeho odchod takovým způsobem. Když vidí Aoiho stát venku, je mu ještě hůř za to, jak se choval. Nadechne se dlouze, ještě než ho dojde a je mu jasné, že tohle vážně přepískl. Už jenom to jak se Aoi tváří a i díky tomu, že mlčí. Nadechne se ještě jednou a vykročí vedle jeho boku dál ulicí, vlastně směrem k nim domů. Chvíli jen kráčí potichu a kouká před sebe, než se nadechne ještě jednou a začne. 

"Víš, jak jsme si povídali, že jsem odešel z domu…Kvůli tomu, že se u nás pilo." Začne úplně od začátku. 

"Nebylo to jen kvůli tomu." Je vidět, že s emu o tom nemluví lehce a přesto chce, aby věděl, proč to celé bylo. 

"Druhým důvodem bylo to, co se začalo v okolí povídat a co jsem poslouchal denně." Krátce se na něj podívá, ale už se rozhodnul, tak pokračuje. 

"Pár let předtím jsem potkal kluka, který neměl kamarády a dost ho šikanovali. Přistěhoval se a víš, jak to je." Ušklíbne se trochu, protože to asi oba zažili. 

"Bylo mi ho líto, ze začátku rozhodně a pak jsem postupem času zjistil, že je hrozně fajn a že si rozumíme." Sáhne do kapsy pro krabičku cigaret a nabídne mu taky jednu. 

"Trávili jsme společně opravdu hodně času, v podstatě denně od rána až do večera. Samozřejmě si toho všimli a začalo to pravé peklo. Oba dva jsme se snažili to nějakým způsobem vydržet, ale doneslo se to až domů." Odmlčí se na chvilku, aby si řádně potáhl. 

"Věděl jsem co přijde a byl na to připravený, ale on ne. Já jsem poslal otce do háje, nenechal se zbít a zavřel se prostě a jednoduše do pokoje. Žádný problém. Jenže to on neuměl, byl malý, drobný kluk, mladší než já a jeho otec měl pořádnou sílu. Několikrát přišel do školy s modřinami, nebyly vidět, ale já o nich věděl. Ostatní se v tom ještě víc vyžívali a já nemohl nic dělat. To bylo na tom všem asi nejhorší. Pak jednou nepřišel. Byl jsem u něj doma, ale nikdo se mnou nechtěl mluvit. Nakonec jsem se dozvěděl, že si sáhl na život. Naštěstí se mu to nepovedlo, ale byla to pro jeho otce poslední kapka a všichni se znovu přestěhovali." Podívá se na oblohu a pak zase na cestu před sebou. 

"Za dalších pár dní mi přišel dopis. Byl od něj a bylo v něm vyznání, taky omluvy. Měl mě rád a já měl rád jeho. Hodně rád a dával jsem si za vinu, že jsem ho neochránil. Neudělal jsem vůbec nic. Nosil jsem ten dopis s sebou a vlastně jsem doufal, že se jednou vrátí. Nestalo se a ten kousek papíru se dostal do rukou někoho, kdo ho číst neměl. Dokážeš si představit, co se dělo potom. Vyhodili mě ze školy, všichni z ulice mi to dávali sežrat a tím spíš můj otec." Podívá se na Aoiho, co on na to. Možná mu dojde, proč tak vyletěl, byla v tom spousta vzpomínek, i hezkých, ale některé věci jeho podvědomí prostě nechce zažít znovu. 

"Líbí se mi kluci, někteří opravdu ano, ale mám strach, že se to někdo dozví, možná až trochu hysterický strach. Nevím, jestli je k pochopení, ale vážně mě mrzí, co se stalo."

Aoi, Meisa

Meisa mlčí, ale v duchu s Hitomi souhlasí. Nebylo to tak hrozné a ona nemá ani ponětí o jedné tajné kapitole Reitova života, díky níž by si tohle dovedla sama vysvětlit. Teď v podstatě jenom obhajuje svého přítele, aby před lidmi nevypadal tak blbě. Když vycházejí z hospody, loučí se hodně narychlo, aby se jich kluci nestačili na nic zeptat. Jenom na ně zavolala, že jim Rei ráno zavolá a až bude mluvit s ní, řekne mu o tom, aby to vypadalo, že na něj celou dobu myslel a nestalo se nic vážného. Vždycky by ho kryla, i kdyby spolu jednou nebyli. Zvláštní, že ještě včera by pro ni tato představa byla nesnesitelná a teď jí přišla na mysl už několikrát. Krátce se na Hitomi podívá, aby dala najevo, že slyšela její informaci o Aoiho společenském postavení a kousne se do spodního rtu. Aoi byl nejspíš bohatší, než ony, tak proč byl tady sám a bez prostředků? Hitomi si toho s ním stačila povědět hodně. 

"Líbí se ti?" Zeptá se jí z ničeho nic na přímo. 

"Chceš, aby tě někam pozval?" Nezní nijak důrazně, jenom má potřebu ujasnit si, jak to Hitomi cítí a vnímá. Není na tom nic divného, ptala by se jí i bez všech těch divných myšlenek. Zdá se jí, že Hitomi o Aoim mluví docela vlažně, ale kdo se v tom měl vyznat? Takhle o klukách mluvila většinou. Flirtovala, jiskřily jí oči, ale nikdy ne kvůli citečkům, vždycky spíš z legrace. A pak to hned vyšumělo a ona byla pořád sama. Chvilku jdou vedle sebe jenom tak mlčky a když ji Hitomi vezme za ruku a protáhne si ji skrze rámě, Meisa se k ní přitiskne bokem a nakloní hlavu, jako by si ji chtěla opřít o její rameno. Tohle byl hrozně divný večer, ale s ní se vždycky cítila dobře. Nějaký neurvalec na ně na ulici pokřikuje, ale víc si nedovolí a ony ho ignorují. Přikývne na její slova o tom, že všechno bude v pořádku, ale ona jako kdyby tušila, že Rei zvládne Aoiho uklidnit. V pořádku ale nebude nic. Ne kvůli klukům. S každým dalším krokem je jí víc a víc na omdlení a když se obě zastaví, aby jí Hitomi vetkla květinku za ucho a řekne to o rande, má pocit, že podklesne v kolenou. 

"Hitomi-chan." Řekne a musí se jí oběma rukama chytit za ramena. Rei by ji nejspíš dokázal odnést, ale to Hitomi těžko. 

"Co když je to rande..." Řekne něco, co zní jako z jiného světa. I její vlastní hlas tak zní. Hodně z dálky, dutě, divně… To uvědomění ji neskutečně zasáhne a to ji ještě ani na vteřinu nenapadlo, co by na tuhle výměnu řekla její rodina.

Aoi čeká začátek nějaké klasické omluvy, ale Rei začne trochu jinak a okamžitě si tím ukradne jeho plnou pozornost. Cokoliv jiného by mu stejně omlátil o hlavu s tím, ať si nechá kecy a nejdřív používá mozek, ale tohle začínalo hodně vážně a taky to mohlo opravdu všechno vysvětlit. Aoi si po cestě ani nevšimne, že jdou rovnou domů, ale to bylo především tím, že to tady neznal. Rei začíná od začátku, takže si zprvu nedovede domyslet, kam tohle celé míří, ale kluků, kteří jsou šikanovaní a mají despotické otce bylo v Japonsku až moc. Šikana se tady snad pěstovala, učitelé ji nikdy moc neřešili a rodiče razili plošně výchovu Nefňukej, nebo dostaneš přidáno. Co řekl učitel, bylo obecně svaté a všechno ostatní je mělo zocelit. Slabé kusy končívaly pod metrem. Když ne na škole, tak většinou později v práci. Ví, jak to je, taky se právě přistěhoval a i když si myslel, jak je nad věcí, šikanovala ho už jenom jeho domácí. Vážně se snaží neušklíbnout, protože teď na podobné vtipy nebyl prostor. Přikývne na slova, že ten kluk byl fajn. Proč by nebyl. Na vteřinu zaváhá, protože před chvílí dokouřil a pak sáhne po nové cigaretě. Rei kouřil jiné, ale dobré a občas bylo příjemné ochutnat něco jiného. Když Rei začne o tom, že si lidé všimli, že jsou spolu každý den a že začalo peklo, Aoi ještě pořád neví, kam přesně tím míří. Takových klukovských přátelství už viděl hodně, i když většinou šlo o větší partu. Možná, že se i Rei stal terčem šikany? Když dojde na to, že ten kluk dostal od táty pořádně naloženo, nejspíš ne jenom jednou a že se mu nedovedl postavit, udělá Aoi opravdu bolestný a lítostivý obličej. Tohle nikdy nezažil, ale jenom si představí, že by se mu doma stalo něco podobného, že by to byli jeho rodiče, které má vlastně moc rád a je to vážně šílené. Kdyby měl vlastní děti, dělal by všechno proto, aby byly šťastné. Co lidi a otce většinou, vede k tomu, aby vztáhli ruce na svoje děti? Co? Neznal ho a stejně by se za něj šel bít i tak. Když mu Rei řekne, že ten kluk pak jednoho dne nepřišel, pořádně mu přejede mrazení po zádech. Dojde mu druhá cigareta a podvědomě hledá další. Na chvíli se zastaví a zavře víčka, když Rei řekne, že se ten kluk chtěl zabít. Vlastně se mu nediví a těžko říct, jestli mu přát úspěch nebo věřit, že se jeho život změní. Tohle šílené peklo si stejně ponese do hrobu. A pak dojde na dopis a vyznání a teprve v tu chvíli Aoimu všechno zapadne do sebe. To, že nebyli jen kamarádi, to co se stalo dneska v baru. Znovu se zastaví a dlouze se dívá na Reitův profil. Chápe Reitův pocit viny, stejně jako chápe, že nezletilý kluk nemůže udělat opravdu vůbec nic. Jak by se cítil on, kdyby nemohl zachránit toho, koho miluje? Zešílel by. Ale kde se vzala Meisa a láska k ní po tomhle všem? Holka, aby zapomněl? Holka, protože je bisexuál? Holka, protože ho měl jenom rád a ne tak osudově jako ji? Přece je viděl spolu, myslel si, že jsou ti milenci, které nikdy nic nerozdělí, ale pokud před tím existoval někdo takový? A věděla o tom Meisa? Aoi měl až mnoho nezdravých otázek, ale žádnou z nich nevysloví nahlas. Tohle celé nemá konec a Rei mu svěří i to, že ten kousek papíru, který měl snad raději spálit, přišel do rukou někomu nevhodnému a došlo to tak daleko, že ho vyhodili ze školy. Teď už na něj hledí celou dobu, dokonce nekouří, cigareta mu jenom volně dohořívá ve svěšené ruce. Zdá se, že i Reitův otec nikdy nepřijal orientaci svého syna a co hůř, nepostavil se za něj ani doma zavřenými dveřmi. Co by udělal jeho vlastní otec, kdyby k tomuhle došlo? Těžko říct, vzhledem k tomu, co od něj očekávají a Aoi si uvědomí, že se odpovědi bojí. 

"Je to víc, než k pochopení." Řekne Aoi nakonec tiše. Na Meisu a jejich lásku se ho dneska rozhodně ptát nebude. 

"Rád bych teď udělal něco, co by na veřejnosti neměl nikdo vidět. Nechci být strůjcem dalšího podobného neštěstí, ale udělám to." Prostě k němu přistoupí a pevně ho obejme.