Hromadné - Jeden by skoro žárlil. - část 3.

(podnik)

Aoi, Meisa

To měla Hitomi pravdu. Bez sázení by to asi nebylo ono. Sázel každý v Japonsku. Vláda se to pokoušela docela radikálně omezovat, ale lidé si stejně vždycky našli způsob jak to obejít a závislačil opravdu každý. I maminky na mateřské. Měli to všichni nějak v krvi, takže Aoi by sázku rozhodně neodmítl. Sklouzne černýma očima na její ruku, když se ho dotkne. Těžko říct, jestli to byl úmysl nebo ne. Neexistoval způsob, jak by to mohla udělat jinak a vypadalo to přirozeně. Předmět sázky ho doopravdy překvapí. Čekal by něco… ostřejšího. Hitomi se asi rozhodla, že ho bude šetřit a nejspíš to tak bude i v těch šipkách. Aoi se nedá zadarmo, ale zároveň ví, že tím netráví zrovna moc času, kdežto ona, Rei a jejich parta tu budou asi neustále. Napadne ho, že se ani moc nedostali k té muzice, ale bylo dobře, že na to Rei zapomněl. Přikývne, že ji na jídlo určitě vezme. Připadalo mu to jako další krok rande, pokud se jim spolu bude dnes líbit, takže by tam šli tak jako tak. Kromě toho, i když ho Hitomi ujistila, že po něm nechce nic speciálního, musel by se hanbou propadnout, kdyby ji vzal za slovo. Bude muset něco vymyslet a taky ušetřit dost, aby se nemuseli nijak omezovat. Přece chce za všech okolností zapůsobit, takže to prostě nemůže odbýt. Teď už to nejde. To všechno však zůstane jen v jeho myšlenkách. Aoi dovedl být velmi galantní a chce si to samozřejmě nechat jako pozdější efekt. Zvedne koutky ve svém typickém úsměvu, když mu Hitomi řekne, že se nejspíš ani nemusí pokoušet vymýšlet vlastní výhru. Neodpoví na to, protože ho ještě nenapadlo, co mi mohl chtít. Nejspíš to přijde s večerem nebo to vážně nebude potřeba. Sleduje ji, jak hází, zatímco se sám opírá zadkem o hranu prázdného stolku za sebou. Nebylo to vůbec špatné a to se určitě jenom rozehřívá. Mírně zavrtí hlavou, když se po něm Hitomi ohlédne a nabádá ho, že ještě může vycouvat. Je si sama sebou hodně jistá. Aoi si naopak není jistý, co to přesně má znamenat. Chce se mu předvést? Chce vidět, jestli se lekne? Čeho? Chtěli si přece zahrát… Nebo ji zajímá, jak moc mu bude vadit, že je ona lepší? Byl naprosto flegmatický cholerik. Na jednu stranu mu všechno bylo dlouho jedno, ale jakmile se vytočil, dovedl nadávat až běda a kolikrát kvůli docela překvapivým věcem. Teď je zrovna ve fázi útlumu a pozorování. Jakmile Hitomi dohází, pohne se, aby si šipky převzal a zkusí svoje štěstí. Nemá špatný postoj a nakonec ani body, ale už teď ví, že dohnat ji bude asi problém, jestli bude pořád házet tak dobře. 

"Možná to bude lepší v dalších kolech." Prohodí. Až se trochu rozhází. 

Meisa se vlídně usměje, když si Rei dělá legraci sám ze sebe, že by se jí to nelíbilo. Připadal jí atraktivní, dokonce se jí líbil jeho styl chůze a že byl trochu specifický. I kdyby to bylo kdoví jaké, našla by na to pravděpodobně jenom jedno slovo – kawaii. Jakmile dojde řeč na Aoiho, Rei se na ni tak zvláštně podívá a ona na chvíli neví, proč přesně. Teprve když se pohorší nad tím, že by ho měl hodnotit, musí se upřímně rozesmát. Že se mu líbí kluci, to by ji asi nikdy v životě nenapadlo. Dovedl to perfektně maskovat. 

"Musíš být trochu objektivní." Dělá si z něj legraci a jen tak do něj šťouchne. Pak však zvážní a pokývá hlavou, když dojde na to, že spolu pánové budou bydlet. Od teď bude asi Aoiho potkávat hodně často. Všechno by bylo perfektní, kdyby chodil s Hitomi. +A ty s Reitou.+ Připomene si. Všechno perfektní… pro všechny… navenek… Pootevře rty a chvíli hledí bokem. Může to vypadat, že si tím bydlením není jistá a jen nechce nic říct. Trochu dutě se zasměje té domácí. 

"Vyprávěj mi o tom." Požádá ho a oči k němu zase vrátí, když dojde na domek na pláži. Mohli v něm časem bydlet spolu. Až by pokročili… Meisa ví, že její rodina si nepřeje, aby žila sama s mužem, kterého si nevzala, ale Aoi se jednou bude obtížně vyhazovat. Kdyby třeba s Hitomi nechodil a chtěl být sám nebo s někým jiným. 

"To chápu." Řekne tiše a skloní hlavu. Rei to nemohl platit sám a ona mu nemohla pomoci. Byl to logický krok. Honem k němu zvedne oči a obejme ho kolem krku. 

"Mám radost, že jsi ten domek nakonec získal." Řekne mu upřímně a políbí ho. Necítí nic špatného, když to dělá. Pořád k němu chová stejné a vřelé city. +Ale je to dost?+ Napadne ji. Nechce mu ublížit. V žádném případě ne. Vypadá to, že se Rei začíná dostávat do varu, ale jakmile zmíní dilema, dojde jí, že na tohle ani nepomyslela. Rei má pravdu. Přišel sem s kamarádem, který tu byl nový a oni dva nesvedli nic lepšího, než se na sebe vrhnout a nechat ho tady. Byli dospělí a měli by se lépe ovládat. A co by chtěla Hitomi? Aby Meisa šla a ona měla s Aoim soukromí nebo aby se vrátila za ní? Rei ji vybídne, aby šli a zeptá se jestli se půjdou rozloučit a ji najednou popadne nějaký momentální impuls. 

"Víš co? Máš pravdu. Možná bychom měli jít za nimi a prostě se přátelit." Řekne mu, vezme ho za ruku a vyrazí skrz lokál. Dokonce i kluci si všimli, že nejdou ke dveřím a někteří se zatváří udiveně.

Reita, Hitomi

Hitomi se pousměje, když jí Aoi odsouhlasí předmět sázky. Ani se moc necukal a jí to vlastně potěší. Nevypadá zrovna, že by mu to vadilo, ale to nejvíc pozná, až tam společně opravdu půjdou a taky na tom, co vymyslí, jestli mu na tom záležet nebude, vezme ji ke stánku a bude se chovat odměřeně. Pokud ano, třeba vymyslí něco jiného. No to se pozná, až skutečně vyhraje. Má trochu obavy, aby Aoi nebyl lepší, protože vypadá dost klidně, ale věří si natolik, že jí to moc obav nepřidá. V některých ohledech byla daleko horší, než její bratři. Moc věcí jí zrovna nedělalo vrásky a byla lehkomyslnější, než si kde kdo mohl myslet. Zároveň se ale o sebe uměla postarat, ale s tím se zrovna nechlubila. Hodně lidí kolem ní by to neneslo dobře, ví to vlastně jen Mei. Ostatně spoustu věcí ví jen ona. Mimo všechno dění se ohlédne k místům na zdi, za kterou je bar, ale dlouho tam nezírá, aby to nebylo podezřelé. Aoi jí svou vlastní výhru neprozradí a ona z toho začíná být malinko nervózní, ale do jejich hodů se to nepromítne. Tam má ruku pořád stejně jistou a trefuje se velmi dobře. Potěší jí, že i přesto z toho nechce vycouvat, ale pořád jí trochu zaráží, že je Aoi dost tichý. Na nic se neptá, ani nic vědět nechce. Možná by to přece jen měla vzdát, i když si tu na sebe tak trochu zbyli. Jistě, měla tu dost známých, ale nějak na ně neměla náladu. A ne, vůbec to není proto, co se dělo na parketu. Když je tu s Aoim, všichni ostatní se trochu drží stranou a nechávají je být, což ji těší a vlastně je to pro dnešní večer příjemné. Nechá Aoiho házet a pozoruje čísla na displeji. 

"Máš můj obdiv." Usměje se na něj, když jí klidně nabídne další kola, i před fakt, že první nejspíš prohraje. 

"Už jsem zažila případy, že dotyčný práskl po prvním kole šipkami o stůl a nechtěl mě nikdy vidět." Zasměje se upřímně a jde házet znovu.

"Vlastně je to dobrý relax. V horších chvílích si můžeš na středu představit, koho chceš. Pak se to trefuje úplně samo." Zavtipkuje znovu, ale vlastně je to pravda, občas si pod terčem opravdu představila někoho, na koho byla zrovna naštvaná a nemohla ho kopnout mezi nohy. 

"Ale jinak jsem úplně klidná povaha." Tentokrát si udělá legraci ze sebe samé, ani s tím nemá vůbec žádný problém. Všimla si, že několik kluků opodál jí pozoruje, ale ona je záměrně ignoruje a své pohledy věnuje jenom Aoimu. 

"Začínám mít obavy, že v dalším kole už tolik štěstí mít nebudu. Začíná ti to nebezpečně jít." Není to žádné přehnané chválení, je to pravda a ke konci hry ji Aoi schopně dohání. 

"Měla bych mí strach, co si na mě vymyslíš?" Nakloní hlavu mírně na stranu, až se jí pár pramenů sveze do tváře. Úsměv na sebe nenechá dlouho čekat. 

Rei je trochu napnutý, když prohodí svou výmluvu, proč Aoiho hodnotit nechce. Má pocit, že kdyby to komentoval trochu jinak, bylo by na něm poznat, co si skutečně myslí. Nikdy nebyl zrovna dobrý lhář a věděl to o sobě. Tentokrát ale nelhal, jen řekl, co by Mei mohla očekávat. Hraně protočí očima, když mu řekne, aby byl objektivní. 

"Nemůžu. To je to moje chlapské ego. Já ho třeba vychválím a ty mi za ním utečeš. To ani náhodou." Je to částečně legrace, ale kde kdo, by to tak mohl brát. Radši si ji majetnicky přitáhne víc k sobě, aby bylo jasno, ke komu patří. Občas to prostě chtěl udělat, aby věděla, že je sice klidný s tím, jak na ni koukají, ale bez žárlivost taky úplně není. Záleží mu na ní, tak je to asi normální, že si ji chce hlídat. Ne omezovat, to by si nikdy nedovolil. Klidně by šel do té vazby znovu, kdyby na ni někdo nějak ošklivě pokřikoval. Opatrně ji pozoruje, protože čeká na reakci ohledně bydlení, ale nezlobí se, když to nějak nekomentuje. Ostatně nebyli spolu tak dlouho a on je schopný si na ni počkat opravdu dlouho. Nechce ji nikam tlačit a taky chápe, co by mohla mít doma. Byla to jen poznámka, aby věděla, že ta možnost tady je. Ne, že by byl naštvaný, když se to nestane zítra.

"Potkali jsme se na pláži, trochu jsem mu pomohl s uklízením, když začalo pršet a foukat. Byl v pohodě, přišel mi jako člověk, se kterým by to nebylo špatný. Možná trochu unáhlený, ale znáš mě, já nad něčím takovým zas tolik nepřemýšlím. Dá se s ním normálně mluvit a to mi celkem stačí. Když jsem slyšel, co mu domácí provádí, asi mi ho bylo i trochu líto. Tak jsem mu to nabídl a on nakonec kývnul. No, když jsem jeho domácí slyšel…Já nevím, tohle hraničilo s omezováním osobní svobody." Zasměje se krátce. 

"Dostal vynadáno i za drobky v kuchyni, které tam nebyly. Prostě na hlavu. Znáš mě, já moc dlouho mimo nevydržím, tak jsem se do toho pustil a než se sbalil, opravil jsem ji dvířka u skříně a ukecal na to, že jí tam pošlu někoho jiného. Prošlo to nakonec hladce. To víš, já ukecám každého." Uchechtne se, protože ji taky ve výsledku ukecal na první schůzku. 

"Díky. Vím, že se ti v tom původním moc nelíbilo. Stálo to za houby." Prohodí, aby bylo jasné, že to dělá i pro ni. Někdo začíná kvalitně zatápět, jak moc blízko jí je a co by se v soukromí mohlo dít, ale Mei to vyřeší za ně oba a zavelí k pokračování večera ve společnosti. Jedno jeho já zaúpí, protože to bude muset trochu rozchodit a druhé je rádo, že neporuší to, co slíbil. 

"Počkej." Přitáhne si ji za ruku k sobě.

"Jsem rád, že tě mám a že jsi taková, jaká jsi. Opravdu hodně rád." Poděkuje jí a líbne zlehka na tvář, než se nechá odvést k ostatním. Podívá se na skóre, pak na Aoiho a uchechtne se. 

"Jsi na tom vlastně ještě dost dobře. Tahle můra má dva starší bratry. Ta uměla dřív hrát, než chodit." Prozradí mu něco z jejího života a s nevinným úsměvem se podívá na Hitomi, která protáčí očima. 

"Ty jsi vážně hrozná slepičí prdelka, Rei-kun." Strefí se do něj klidně a krátce se podívá na Mei. 

"Dáte si další kolo s námi. Třeba kluci proti holkám." Nabídne jim a teď se prostě neuhlídá, aby na Mei nekoukla s pohledem, který jasně značí, že doufá v kladnou odpověď. Rei ji naštěstí už nepozoruje a k Aoimu je zády.

Aoi, Meisa

Aoi nemá ani ponětí o tom, že by Hitomi jeho tichost mohla vyvádět z míry. Jeho přátelé na něj byli zvyklí stejně jako rodina a on to mnohdy vnímal spíš jako přednost, než jako něco, co by mohlo někomu vadit. Rozhodně nikoho neobtěžoval proudem svých slov a přílišnou viditelností. Občas ale asi mohl být problém navázat s ním nějaké téma a pár lidí už mu to taky řeklo. Dokonce se jednou doslechl, že je nafoukaný a ostatní mu nejsou dost vhod a proto mlčí. Byl to nesmysl, ale nemělo cenu se hádat. Potěší ho, že nehází tak špatně, ale je to přesně tak, jak si myslel. Hitomi je mnohem lepší. Naštěstí se časem potvrdí i jeho myšlenky, že se po čase zlepší. Skutečně se to děje a on udivuje sám sebe. Možná chce podvědomě opravdu zanechat ten nejlepší dojem. Najednou přestane házet a překvapeně se po Hitomi ohlédne, když mu řekne, že má její obdiv. Takový kompliment nečekal a upřímně si ani nemyslí, že je rozdává často, podle toho, jak ji zatím měl možnost vnímat. Nepřijde mu, že tady předvádí cokoliv hodného obdivu. Ani ohledně šipek ani ohledně vlastní zábavnosti. Ví moc dobře, že není bavič a kde jsou jeho mezery. Sází na to, že jeho dívka bude nezávislá a taky si bude vážit spíš toho, jaký je. Tichý a možná moudrý havran, než třídní šašek. 

"Díky." Řekne jí upřímně a konečně se pořádně a mile usměje, aniž by ukázal zuby. Nakonec se musí doopravdy rozesmát, když mu to Hitomi víc vysvětlí. 

"To ti u mě nehrozí." Řekne jako by byl opak to nejdětinštější na světě a vrátí se k házení. 

"Ale chápu, že na hodně kluků musíš být velké sousto." Řekne v duchu svého dokonale empatického projevu. Chvíli mu trvá, než mu dojde, jak to mohlo vyznít. Skončí svoje kolo, podá jí šipky a dostane potřebu to trochu dovysvětlit. 

"Tím jsem nechtěl říct nic špatného, jenom, že tradiční Japonky jsou hodně jiné." Je to jasnější? Snad… Hitomi na to musí narážet na každém kroku svého života. Aoi ještě chvíli mlčí a pak dodá. 

"Z toho si nic nedělej, taky jsem odcházel z domu se slovy, že si ničeho nevážím, jsem ostuda rodiny a tak podobně..." Taky se nezachoval jako tradiční dědic. Musí se zasmát podruhé té její klidné povaze. 

"Chci to zkusit." Řekne jejímu návrhu s představami lidí ve středu. Hned ví, že paní domácí dneska bude mít spánek jako na jehlách. A Hitomi by se měla bát prohry, protože Aoi má na domácí vážně pifku. Když se ho Hitomi zeptá, jestli by měla mít strach z jeho možné výhry, na okamžik udělá nejisté gesto, aby ji potrápil. 

"Ani ne." Prohodí neurčitě. Už ví, co by udělal. A zjišťuje, že se s ní začíná dobře bavit. Vždycky si myslel na dívku, která ho nebude potřebovat ve dne v noci a bude samostatná. Hitomi ani netuší, jak moc se tomu blíží. 

Mezitím je ještě Meisa s Reitou u baru a baví se o Aoim a jakmile jí Rei řekne, že by to mohla být ona, kdo by utekl za Aoim, zatváří se na chvíli tak vykolejeně, až to musí být k smíchu. Kdyby řekl jiné jméno, asi by vykřikla a utekla do kanálů, ale zrovna na Aoiho nepomyslela ani na vteřinu. Pokud muž, tak Rei. Ne, že by Aoi nebyl hezký, ale… smůla. Když jí potom Rei začne vyprávět, za jakých podmínek Aoiho poznal a že ho k sobě nastěhoval defacto hned, je to doopravdy unáhlené. 

"Rei-chan, ty ho vůbec neznáš." Řekne skoro šeptem a v jejím hlase jsou znát obavy. 

"Určitě je to fajn kluk, ale jsi si jistý, že s ním máš hned bydlet?" Jaké měl Rei záruky? K placení, ke krádežím, k tomu, že mu Aoi doma nebude dělat peklo podle sebe? Rei si do toho nenechá mluvit a pokračuje ve vyprávění až k paní domácí. Meisa nikdy s nikým podobným neměla tu čest, ale dovede si představit, co to muselo být. V Japonsku se tohle stávalo často a mnohem horší bylo, když to byla vaše tchyně. 

"Chudák..." Splyne jí ze rtů. Ale Aoi tam bydlel, takže je nejen statečný, ale asi i velmi odolný. Usměje se nad tím uvědoměním. 

"Tak to si s Hitomi poradí." Řekne a pokývá hlavou, jenom to zní spíš smutně, než nadšeně nad tím, že její kamarádka konečně někoho má. Znovu se zasměje, zvedne k němu oči a zároveň s tím i dlaň, aby ho pohladila po tváři. Byl tak hodný… ještě tam té ježibabě něco opravoval. Opravdu si zasloužil upřímně milovat. A ona se chovala jako… slušné slovo pro sebe neměla. Když jí Rei řekne, že poznal, že se jí v bývalém bytě nelíbilo, udělá obličej Ale jdi ty, ale je to pravda. Vycítil to moc dobře. Byla ráda, že půjde do něčeho lepšího. Pak už chce vyrazit za těmi dvěma, ale Rei ji zastaví a ona se k němu otočí s obavami v očích. Teď se na ni jistě rozzlobí, protože mohli být sami a nevyužili toho. Aoi jim otevřeně dělal místo, musel s tím počítat a ona chce za nimi místo, aby byla se svým přítelem. Nejspíš se jí zeptá, co to s ní je a bude mít pravdu a ona sklopí hlavu a omluví se mu. Jenže z té noci nebude asi vůbec nic. Jenže Rei řekne něco dočista jiného, až z toho Meisa několikrát zamrká. On se vůbec nezlobí, naopak, ještě jí děkuje. Vážně si myslela, že chce jít domů, tvrdí jí to i jeho kalhoty, i když to vidí jenom periferně a snaží se tam moc nedívat. Snad si toho nevšimne ani nikdo jiný. On ale vypadá, že by raději dostál slovu kamaráda. Je to vlastně zvláštní, ale protože tam Meisa chtěla jít taky, upřímně se usměje a víc to neřeší. Konec konců ona si s tím začala. Znovu se na něj upřímně usměje a zároveň ji cosi bodne u srdce. Dneska to bude muset nějak utnout. Všechny ty nové, bláznivé myšlenky. Pak společně dojdou za Aoim a Hitomi. Aoi se zatváří opravdu překvapeně, když si jich všimne a vrhne po Reitovi tázavým pohledem. Co se stalo? Proč neodešli? Přece se domlouvali, že jim dnešek nechá volný a Rei ho ještě posílal za Hitomi? Ví, že před holkami odpověď asi nedostane, ale kruci, shoří zvědavostí. 

"Dva bratry má kde kdo." Odpoví nakonec. Japonci obecně mívali hodně sourozenců a to ještě neznamenalo, že z holčičky musí vyrůst třetí kluk, ale bratři měli asi šipky rádi. 

"Spíš si myslím, že jste ji zkazili vy tady." Řekne. 

"Ne, že bys byla zkažená." Podařil se mu další nechtěný přešlap a Meisa vyprskne do dlaně. Tedy, Aoi v tom očividně uměl chodit! Hiotmi oba pozve na další kolo šipek a Aoiho napadne, že ona se vůbec nediví, že jsou tady. Vlastně to neřeší nikdo. 

"A co si dát ten kulečník, když jsme všichni?" Poukáže na to, že už je volný. Meisa zvedne dlaně v obranném gestu. 

"To né, né, já to neumím." Udělá krok dozadu. Zachytí pohled Hitomi, nadechne se a…. vzdá se. 

"Nestěžuj si, že jsi kvůli mně prohrála." Řekne jí a vezme si do ruky tágo, které jí podá Rei, zatímco Aoi jde pro změnu pro koule. I tohle zaplatí on. Koneckonců Reitovi dluží hodně.

Reita, Hitomi

Aoi se na její kompliment ohlédne a ona se upřímně pousměje. Je ráda, že se usmál a očividně ho to potěšilo. Jí vlastně jeho povaha nepřekáží vůbec a podle ní, to bude ještě lepší, až se víc poznají. Upřímně jí trochu překáželi kluci, co se před ní v jednom kuse předváděli. Nechtěla být lepší, než její možný společník, ale když už opravdu byla…Prostě jí štvalo, když to dotyčný nepřiznal. Ona sama neměla problém s tím přiznat, že je někdo v něčem lepší, než ona sama. No prostě nebyla typickým odrazem společnosti, ve které se narodila.

"Nemáš vůbec za co." Usměje se podruhé, tentokrát ještě vřeleji, než před chvíli. Pomalu se přemlouvá, aby přestala myslet na Mei, se kterou by tak maximálně všechno pokazila a dává prostor Aoimu, který je moc milý a vlastně je typ, který by jí opravdu mohl sednout. Jako to jen říct…dospělý…ne, to znělo divně. Na chvíli sklopí hlavu, když narazí na problém, se kterým se potýká nejčastěji. 

"Občas je to trochu složité." Přizná mu nakonec se zvláštním podtónem v hlase, ale očividně to víc rozebírat nechce. Pak zvedne hlavu, když se v tom Aoi začne roztomile motat a jen zavrtí hlavou.

"Nemusíš to vysvětlovat. Když se podívám zpátky, vlastně máš pravdu. Nedělám to schválně, ale občas mi to tak taky přijde." Pokrčí rameny. Něco takového jí rozhodit prostě nemůže. Je radši, když s ní mluví narovinu a říká, co si skutečně myslí. Začíná se jí líbit čím dál víc a možná konečně začíná pořádně doufat, že je to oboustranné.

"Díky za kompliment. Já jsem většinou ráda, že zrovna nezapadám." Vezme si z toho to nejlepší a je jasné, že urazit jí nebo se jí nějak dotknout je opravdu oříšek. Podívá se na něj překvapeně, jakmile zmíní situaci u něj doma.

"Vážně?" Zdá se, že jí to upřímně mrzí.

"Já nevím, neměli by být spíš rádi, že se o sebe hodláš postarat sám?" Hned jak to dořekne, tak se zarazí.

"Já vím, to se většinou nehodí." Připomene si, v jaké zemi žijí a že většina rodičů se drží zajetých pořádků. U nich to bylo trochu jinak. Aoiho smích je nakažlivý a tak se rozesměje taky. 

"Nedělej to, pokud to budu já." Vtipkuje klidně dál a pozoruje ho při dalším hodu. 

"Budu ti věřit, ale jednoduché to mít nebudeš." Hecuje je oba, aby házeli, co nejlépe. 

Rei pokrčí rameny, když Mei uhodí hřebíček na hlavičku.

"Občas jsem trochu horká hlava, já vím, ale bylo to nějak spontánní." Omluví své chování, které asi nebylo ukázkové, ale snad to Mei víc pochopí, když si vyslechne Aoiho situaci. 

"Nějak jsem ho tam nemohl nechat." Uchechtne se. 

"Teď trochu zním jako zachránce světa, achjo." Povzdechne si pobaveně. Mei vypadá hodně spokojeně, když odsud nedochází a on svůj malý problém jistě brzo rozchodí. Ostatně s krásnou a dokonalou Mei je to trochu denní chleba, protože se mu opravdu moc líbí a je sexy. To potom kluk v jeho věku má co dělat, jen když se třeba líbají. Je to občas těžké, ale v tom dobré slova smyslu. Naštěstí ho jeho tělo brzo poslechne a je po problému. Když spolu začínali, sám pro sebe vtipkoval, že u sebe začne nosit pytlík s ledem. Bylo by to v tu chvíli nejjednodušší řešení, ale zase by vypadal jako pitomec a to nechce. Rei se nenechá narážkami Hitomi vůbec vyvést z míry a když zachytí Aoiho pohled, jen na něj mrkne. Nechce to zatím před holkami rozebírat, ale zároveň se snaží, aby Aoi věděl, že je všechno v nejlepším pořádku. 

"To má, ale ona žije jenom s nimi." Prozradí mu ještě něco navíc a Hitomi už protáčí očima. 

"Aspoň se o sebe umím postarat." Už si skoro zakládá ruce na hrudi, ale těší ji, že jí vlastně Aoi tak trochu brání. Rei se tváří, že je spokojený taky, ale opak je pravdou. Uvnitř něj něco žárlivě zaplane a ne, prostě tomu nedokáže porušit. Hitomi se po Aoiho poznámce upřímně rozesměje a zase se neurazí nebo cokoliv podobného. 

"Vidíš, to je přesně ono, já za to nemůžu to vy." Hned toho zneužije ve svůj prospěch. 

"Všechno to budu svádět na vás." Baví se nad tím ona i Rei. 

"Já jsem pro." Souhlasí s kulečníkem Rei a Hitomi taky přikyvuje. 

"Já taky." Dodá a stoupne si za Mei, aby neměl kam couvat.

"Neboj, půjde ti to samo, pomůžu ti." Nakloní se k ní trochu, aby je kluci neslyšeli, ale hned toho zalituje. Už zase je moc blízko a napadají jí věci, které by neměly. Pustí ji a nechá jí vzít tágo. Rei si mezitím převezme krabičku s koulemi od Aoiho. 

"Všechno je v pohodě." Oznámí mu, když jsou holky daleko.

"Domluvili jsme se, že dneska budeme taky pro jednou trochu společenštější." Vysvětlí mu, proč jsou tady a pak se ohlédne za holkami.

"Budeme o něco hrát?" Zeptá se. On sám hrát celkem umí, ale ví, že Hitomi by neporazil. Stoupne si k jednomu rohu a dvě koule pošle Hitomi, aby to nárazem o sebe rozhodili. 

"Tak začněte." Nabídne holkám a sám se postaví opodál a nakloní se k Aoimu.

"Teď otázky cti, budeme je šetřit nebo ne?" Zeptá se ho.

"Mimochodem doufám, že vás nerušíme." Trochu sonduje situaci. Tváří se, že ho nerad rušil, ale sám ví, že trochu zkoumá, co se tu dělo před chvíli.

Mezitím Hitomi popožene Mei ke stolu a sama se snaží uklidnit.

"Je to jednoduché, budeme hrát na červenou. Od té začneš. Když se dotkne dvou, máš bod, když tří máš deset bodů. Pokud půjde o kraj je to za dva body. Pokud o kraj a trefíš všechny tři je to za dvacet." Vysvětlí jí v krátkosti, jak se to hraje. Podívá se na rozestavění koulí a má v tom hned jasno.

"Tohle půjde snadno, uvidíš." Povzbudí jí s upřímným úsměvem, vezme jí za boky a posune kolem stolů, aby jí ukázala, odkud budou hrát.

"Všechno v pořádku?" Zeptá se ještě, když jsou teď samy, protože počítala s tím, že s Reiem odejdou. Je hrozně ráda, že nešli… +Teď sis pěkně zavařila.+ Vynadá sama době, protože tohle je šílená situace a dochází jí čím dál víc, že má velký problém. Počká, až se Mei předkloní a trochu jí popraví úhel. Musí se nad ni víc naklonit, aby dobře viděla.

"Dej tam trochu falše, tady." Nasměruje jí a uvědomuje si, jak moc se jí potřebuje dotýkat a jak příjemné to je.

"Teď uvolni ruku v lokti, musí se vlně pohybovat, ale rovně ne nahoru ani dolů." Radí jí dál a dotkne se jejího předloktí paže, kterou má vzadu, aby jí to předvedla. 

"Tak a teď pěkně zlehka a něžně, já vím, že to umíš." Prohodí něco, co znělo vážně divně a tiše se zasměje, aby maskovala to, co jí u toho napadlo. Pomůže jí zahrát první šťouch a je to za bod.

"Super, můžeš pokračovat." Povzbudí jí ještě jednou, ale sám už ví, že to bude dlouhá hra. Podobné řečičky musí nutně udržet v hlavě a nepouštět je ven. 

Rei mezitím pozoruje ty dvě a ani ve snu by ho nepadlo, co se tam ve skutečnosti děje. Ohlédne se na Aoiho.

"Mám ti taky tak pomáhat?" Prohodí, než si uvědomí, jak to mohlo znít a radši se rozesměje.

"Ne, asi spíš ne, víc sexy jak ty dvě rozhodně nebudeme." Otočí to celé v legraci, aby Aoimu nedošlo, že by si to s ním klidně vyzkoušel a v klidu by rozhodně nebyl.