Hromadné - Já si asi skočím k baru pro panáka. - část 2.

(bar)

Shinya, Zyean

Shin jen zahanbeně sklopil hlavu, když mu Hiro řekl, že Takeshiho nemusí obhajovat. Jenže se trochu plete. Nedělá to proto, že by chtěl jeho chování omlouvat, ale proto, aby si byl Hiro jistý, že ho jeho otec má opravdu rád. Pokud si dobře vzpomíná na jeden z rozhovorů, chtěl Hirota držet od všeho dál a taky zabránit tomu, aby věděl o věcech, na kterých byli s jeho matkou domluvení. Totiž to, že sice budou dál žít jako manželé, ale že pravda je trochu někde jinde. Přesto ani jeden z nich nechtěl, aby to Hiroto pocítil. Asi se jim to zrovna nepovedlo, ale podle Shinyi to bylo myšleno v nejlepším dobrém úmyslu. Takeshi měl pořád strach, že prozradí něco na Hirotovu matku a to nechtěl. Nejspíš proto se vyhýbal přímému rozhovoru s ním o těchto věcech. Není však na něm, aby mezi ně vnášel světlo. To, co sám věděl, bylo dost důvěrné a Takeshi mu to svěřil, takže neprozradí nic víc. 

"Když myslíš." Pokrčí jen rameny a nechá klidně odvést téma někam jinam. Jakmile Hiro zmíní Taijiho během vteřiny se úplně rozzáří a je jasné, že tohle už sahá hluboko do jeho srdce. Jak by taky nemohlo, když společně strávili tak nádherné chvíle a on často teskní nad tím, že by se do domu Taijiho babičky vrátil. Snad poprvé by nejradši pověsil práci na hřebík a prostě toho nechal, i když ji miluje. Jenže Taijiho miluje víc. Hiro ho asi neměl zmiňovat, protože pak musí chudák celou cestu poslouchat ódy na jeho přítele. Kdyby to věděl, asi se Shina nezeptá, tím si je jistý. Stejně to nedokáže ovládat a švitoří pořád dál, i když si trochu kontroluje výraz v Hirotově tváři, aby si byl jistý, že už to není příliš. 

Zye vypadá vyloženě nadšeně, když mu Tai začne povídat o pivě. Zdá se, že tohle téma jim bude rozhodně společné. 

"Hořké mám nejradši." Povzdechne si spokojeně Zye a už natahuje krk, aby byl co nejrychleji u zdroje. Vážně už se nemůže dočkat, až ho ochutná a dá si za úkol, že v každém městě Taijiho na pivo vytáhne. Čistě pro studijní účely, to je jasné. Zkoumavě se na Taijiho podívá, když mu prozradí něco na sebe a musí se pousmát. 

"Věříš, že ani já ne. Přijde mi, že je pak člověk hrozně na očích, to bych nejspíš nezvládl." Prozradí zase něco on. To už říkal i Hirotovi, že si sám sebe nedokáže představit na červeném koberci. To je vlastně taky důvod, proč si vybral místo za kamerou a ne před ní.

Shin si samozřejmě všimne, jak by chtěl Hiro měnit směr, ale nenechá ho. Je potřeba, aby si spolu minimálně promluvili. Sám se pomalu přesune k Taijimu a už se mu od něj vůbec nechce. Stejně se tím už netají a všichni kolem už pravděpodobně ví, co mezi sebou mají. Zye by byl vážně rád, kdyby mohl utéct. Nejde o to, že by mu Hiroto vadil, ale viděl ho, jak se tvářil, když na sebe narazili a vážně v tom nepotřebuje pokračovat. Nejspíš s ním nevydrží v jedné místnosti, čímž mu potvrzuje fakt, že jeho školní projekt je v troskách. Zarazí se a nakrčí obočí, když se mu akorát dostane poznámky. Trochu protáhne pusu a je nejspíš zle, protože jeho slova by mohla být klasicky rychlejší, než jeho mozek. Vrátil by mu to z fleku, protože to není Zye, který ho vypakoval a řekl, že o některých věcech prostě nebudou mluvit. Jenže nic z toho nestihne a situaci pravděpodobně zachrání Tai, který se Hira zeptá na věc, po které vyprskne smíchy. Shin rudne, protože tohle ho ani v nejmenším nepadlo. Zye se podívá na Taijiho, pak na Hirota a když vidí jeho výraz...Prostě je mu ho líto a přepadne ho pocit, že by ho měl zachránit. Vůbec nevnímá to, jak Shin tahá Taijiho za ruku, aby podobné věci už neříkal a rozhodně si to vůbec nemyslel. Prostě mu to nedojde. 

"Tady nemusíš mít strach Tai-kun. Kdyby nebyl na holky, tak si ho nenechám proklouznout mezi prsty." Obrátí to Zye celé na legraci, než se natáhne, popadne Hirota za zápěstí a vede s sebou k baru. 

"Jestli se chceš opít během pěti vteřin, tak ti budu fandit, al možná by bylo lepší začít pivem." Dodá před barem a objedná rovnou dvě, to své už zrovna dopil.

"Stejně ti nějaké pivo a panáky dlužím." Usadí se na barovou stoličku a přitáhne si své pivo. Po chvíli sáhne po židli vedle a trochu ji odtáhne, aby mu ji nabídl. Jak byl rychlý v mluvení, tak dokázal i některé věci rychle zapomenout a teď to byla Hirova rýpavá poznámka, kterou pronesl hned po příchodu. 

"Teda jestli mou společnost přežiješ. Doteď to tak moc nevypadalo." Není nepříjemný ani ublížený, jen konstatuje, jak to celé doteď vypadalo. Shin se trochu odtáhne od Taijiho a pozoruje odcházející kluky. Na vteřinu mu to vyžene koutky nahoru, než si uvědomí, co to způsobilo a skoro vyčítavě se podívá na Taijiho.

"To od tebe nebylo hezké." Skoro to vypadá, že nakrčí obočí a bude se mračit, ale to mu nikdy nešlo. 

"Myslíš, že to pomůže?" Kývne k těm dvěma u baru. Má očividně starost, aby se nic nepokazilo.

Taiji, Hiroto

Za normálních okolností by mu obyčejná věta Když myslíš dovedla tak hnout žlučí, že by byl okamžitě napružený jako kšandy. Jenže tohle byl Shinya, většinou nemyslel věci ironicky nebo přezíravě, prostě měl jenom jiný názor. Díky tomu jednoduchému obratu si byl Hiroto skálopevně jistý, že ví něco, co Hiroto ne a proto ta blahosklonná reakce a tím víc ho táta štve. Kde kdo o něm věděl víc, než vlastní syn. Ne, Shin nebyl kdekdo, ale metaforicky vzato nebyl rodina. Je rád, když se řeč stočí od jeho osoby k té Shinyově a stačí pár metrů po chodníku, aby si byl jistý, že je neskutečně zamilovaný. Kdo ví proč mu to kouzlí úsměv ve tváři, protože Shin si to prostě zasloužil. Nejspíš nikdy nikoho neviděl s tak růžovými brýlemi a tak strašně na obláčku, ale bylo to hrozně roztomilé. Dokonce i pro něho. To už jsou společně v baru, kde zrovna Taiji převrací v hlavě myšlenku na to, co mu řekl Zye. Na světě se úplně každý žene za větším blahobytem a on narazil hned na dvě osoby na jednom místě, které by raději stály o průměrný život? Není to zvláštní? A Zye byl ještě tak mladý… ale jestli chce randit s Hirotem, chudák z něj nejspíš nikdy nebude, takže by si na ten koberec měl zvykat. +Ty možná taky… máš Shinyu...+ Připomene si, než si kluci ukradnou všechnu pozornost. Taiji v první chvíli ignoruje vyčítavý pohled Shinyi a jeho tahání za ruku a místo toho pobaveně sleduje celé to malé divadélko. Zdá se, že Zye zapomněl svou odpověď, jak se chechtá a Hiroto zajímavě mění barvy, ale taky nestartuje. Taiji ho očividně přistihl při něčem, co by opravdu nerad a to měl taky štěstí! Ještě aby mu do Shinyi dělal! Než stačí Hiroto jakkoliv zformulovat myšlenky a něco říct, ozve se pro změnu Zyean a to s neskutečným komplimentem. Po tom všem, co mezi nimi bylo, mu stejně v podstatě do očí řekne, že by s ním rád byl a vůbec to neznělo jako nějaké posmívání nebo něco, co by nemyslel vážně. Má dojem, že mu to vidí na očích. Jindy by se do něj peprně obul, ale teď najednou zvláštně zkrotne a zčervená. Lidé se dívají a kromě toho Zye vypadá tak upřímně, až je Hirotovi snad hanba nebo co. Nakonec pohodí hlavou a protočí očima, ale je na něm vidět, že je na rozpacích a vyvedený z míry. Pak už ho Zye bere za ruku a vede sebou směrem k baru a on najednou jde poslušně jako beránek. Taiji se za nimi chvíli dívá a pak vezme Shinyu kolem ramen a přitiskne ho ke svému boku. 

"Vypadalo to na slušnou šokovou terapii a možná, že na Hirota platí jenom tohle." Řekne mu. 

"Pokud do sebe za chvíli vjedou i tady před lidmi, tak jim asi nic nepomůže, ale zatím to vypadá, že by Hiro mohl chvíli poslouchat." Usměje se optimisticky a nechá ty dva jejich osudu. Už ho zajímá jenom Shin. 

"Představím tě." Řekne mu a jde lokálem hledat svého přítele, o kterém dříve mluvil, zatímco zdařile ignoruje další Shinovu výtku. Nikdy by mu nemohl s čistým svědomím říct, že už to neudělá! Hiroto se usadí na barovou stoličku vedle Zyeana a sleduje ho, jak jim oběma objednává pivo. Na ten dluh raději nic neřekne, protože oba vědí, jak to dopadlo posledně. To poslední, co by snesl by bylo, aby je tu našel jeho táta a znovu je takto vezl domů. Obzvlášť potom, co se tak pohádali. Ohlédne se přes rameno, ale Shin, se kterým sem přišel, není mezi lidmi vidět. Povzdechne si a zase se podívá před sebe. 

"Čekal bych, že tady nebudeš sám." Řekne, ale kupodivu to nezní rýpavě. Jen konstatuje, že Daichi se může přetrhnout, aby byl neustále okolo Zyeana a teď tu není. A co víc, Zye skládá komplimenty jemu. Sáhne po pivu a připije si s ním. Je skvělé. Zye narazí na fakt, že se mu teď Hiroto hodně vyhýbal a on se ušklíbne. 

"Taky jsi nebyl zrovna nejpříjemnější..." Odtuší skoro šeptem na jeho poslední slova tehdy v ložnici. Takhle to dál nejde a on by měl něco říct. Zarytě hledí do sklenice s pivem. 

"Měli bychom se vrátit k té práci..." Najednou jako by neslyšel sebe, ale někoho cizího.

Shinya, Zyean

Zyeho by v první chvíli nenapadlo, že by se po soutěži mohli s Taiem vídat častěji. Má obavy, že po tom, co to celé skončí, se už neuvidí. Pak mu na vteřinu v hlavě vyvstane představa, že pokud by Tai chodil se Shinem a on s Hirotem nebylo by to nemožné. Hned si podobné myšlenky zakáže, protože je to hloupost. Hiro ho nechce, protože samozřejmě není na kluky a navíc je tu Dai, který o něj rozhodně zájem má. To si dokáže uvědomit i on, který zrovna velkým sebevědomím neoplývá. Překvapilo ho vážně hodně, když po něm Hiro nezačal prskat a zvláštně zkrotl. Nemyslel si, že se to kdy stane, ale vlastně ho to těší. Třeba by si po podobném šoku vážně mohli pořádně promluvit. Některé věci by si nejspíš měli vyříkat s chladnou hlavou, a kdo ví, třeba se to urovná a oni budou moct pokračovat v práci na společném projektu. Ne, pořád ho ta myšlenky nepustila a má obavy, že pokud to neklapne, neudělá už nic jiného. Trochu se uveleb na barovce a krátce se podívá přes rameno, aby očima vyhledal Taijiho a Shina, ale ti už taky jdou dál a očividně jim nevadí, že jim utekli. Zarazí se, když se Hiro zeptá na konkrétní věc a zkoumavě si prohlédne. Proč se ho na to ptá? To je přece pitomost, aby žárlil no ne? Zlehka pozvedne obočí, než se znovu zadívá do svého piva a pootočí sklenici mezi prsty. Samozřejmě moc dobře ví, na koho naráží. 

"Nechodím s Daichim." Osvětlí mu celou situaci, i když by asi vůbec nemusel. Znovu nepřemýšlí, když se rozhodne pokračovat. Tohle by mu říkat neměl, ale prostě pokračuje. 

"Mluvili jsme spolu a já mu řekl, že mám v hlavě někoho jiného a že bych potřeboval čas. Pozval jsem ho, to je pravda, ale měl moc práce." Pokrčí nenuceně rameny. Vždycky byl upřímný až hrůza a teď je zas. Hirota to samozřejmě vůbec zajímat nebude, to je mu jasné a pochybuje, že si domyslí, že je to právě on, koho v té hlavě má. Prostě si myslí, že si to nepřipustí. Jen po očku se na něj podívá a pak zas stočí oči do desky baru. Rozesměje se po jeho větě, že nebyl nepříjemnější.

"A ty se mi divíš? Taky jsi pěkně vystartoval. Já jen řekl to, co si myslím. Vždycky to tak je, to už jsi mohl poznat." Uchechtne se krátce. 

"Já už by to nechal být. Bylo to těžké ráno pro oba." Zkusí to nějak zahrát do autu, aby s k tomu nevraceli a třeba se znovu nepohádali. Zrovna zvedá sklenku ke rtům a málem se utopí, když Hiro řekne něco, co ho rozhodně pořádně šokuje.

"Co-cože?" Třeští na něj oči, v tohle už ani nedoufal. 

"Ty bys chtěl?" Podívá se na něj s podobný výrazem malého štěněte, kterému někdo podal hračku a on neví, jestli si ji může vzít. Je plný očekávání a naděje. 

"Všechno jsem to sestříhal, co jsme natočili." Nedokáže se na něj dívat příliš dlouho, tak nějak se podivně stydí. 

"Doufal jsem, že to dokončíme." Přizná se nakonec. 

Shin se od Tai příliš neoddaluje a trochu se zarazí, jakmile padnou slova o tom, že ho představí. 

"A komu?" Rozhlíží se, protože všechny kluky ze soutěže už zná. Tai tady má nějakého známého, o kterém Shin neví? Není v tom žárlivost, jen ho překvapuje, že jsou zase v městě, kde Tai už někoho zná. 

"Ty jsi byl taky všude." Zasměje se tiše, protože si dokáže představit, že to tak tak bude v každém městě. Kráčí vedle něj a po očku se zvědavě rozhlíží kolem, kdo by to tak mohlo být. Tak nějak si myslí, že bude vypadat jako Tai. 

"Těm dvěma to vlastně hrozně sluší." Dodá ještě, když mu oči zabloudí k baru, kde zrovna Zye kucká. Zajímalo by ho, co mu Hiro řekl, že tak reaguje. No nic, bude muset pak na výzvědy, aby zjistil, co se mezi těmi dvěma stalo. 

"Přál bych jim, aby se to mezi nimi urovnalo. Přijde mi, že se v tom Horo trochu plácá. Takeshi by měl jít a narovinu si s ním o všem promluvit." Je to poprvé, kdy Shin řekne, co si o tom všem myslí. 

"Měl to udělat už dávno." Povzdechne si. Několikrát to Takeshimu naznačoval, když měli s Hirem problémy, ale ten byl taky dost paličatý. Po někom to musel mít, to dá rozum.

"Potřebovali by oba něčím po hlavě, vlastně jsou si podobnější, než si oba dva myslí." Protočí nad tím očkama v sloup a u toho si pohrává s Taijiho dlaní. Vůbec ho nenapadne, že by to třeba jeho známý nemohl přijmout, kdyby je takto viděl. To by mu snad Tai řekl, no ne? 

"Kde jste se potkali a jak dlouho ho znáš?" Vyzvídá bezostyšně, aby měl co nejlepší představu.

Taiji, Hiroto, Takeru

Zye samozřejmě moc dobře ví, o kom Hiroto mluvil a když mu řekne, že spolu nechodí, podivně ho to vnitřně uklidní. Jak kdyby měl na Zyeana nějaký osobní nárok, který se nedá ničemu připsat. Bylo to naprosto iracionální, ale stejně ten malý neodbytný hlásek slyší uvnitř sebe. Daichi by o to jistě stál, to na něm bylo vidět i z dálky a i když ho potkával jenom málo, ale Zye to očividně nepřijímá tak snadno, zatímco s ním se válel v posteli celkem ochotně. Dokonce mu to stálo za to, aby na sebe pokřikovali všechny ty věci. A když mu Zye dopoví i zbytek, udělá cosi jako chápavé aha, i když hlas jeho hrdlo neopustí a shlédne znovu na dno sklenice s pivem. On moc dobře ví, kdo je ten někdo v hlavě. Teď už si tím je na tisíc procent jistý a v té spolupráci by vlastně vůbec pokračovat neměli. Tohle nepůjde ustát jenom tak ani jednomu z nich. Těžko budou předstírat, že to neexistuje a tvářit se, jací nejsou kamarádi. Znovu pokývá hlavou, že měl Daichi moc práce. Zye si dává čas, takže už počítá s tím, že nic nebude, jen se přes to potřebuje přenést. A pak přijde Hiroto a najednou chce pokračovat. Měl nejspíš mlčet nebo by měl dodat teď, že v nejnovějším světle bude lepší, když odtud odjede a už se nikdy neukáže ani ve stejné prefektuře, ale nějak se mu nechce. Pak rozhodí rukama, když mu Zye řekne, že vystartoval. A kdo by to neudělal v jeho situaci? 

"Ano, přesně tak." Zahučí trochu rezignovaně, když Zyean navrhne, že to téma už nechají u ledu. Stejně by se v něm nikam dál nedostali. Jakmile se Zye začne dusit, narovná se a trochu na něj vykulí oči. Nečekal by, že ta jeho zpráva bude mít takový účinek a nejdřív čeká, že se mu Zye od srdce zasměje, ale když uvidí jeho nadšení a Zye na něj ve dvou vteřinách vychrlí, že na tom projektu pracoval a že pro něj mrtvý rozhodně nebyl, dojde mu, jak vážné to s ním je. I když to Hiro shodil ze stolu, i když se hádali a vyhýbali jeden druhému, stejně to nezahodil? Teď ho vážně odzbrojil. 

"Tak zase klid, nerad bych, abys mi z nadšení třeba počůral nohu jako pejsek." Řekne mu, ale pak se uchechtne a zavrtí nad ním hlavou. 

"Já ne." Řekne mu, když zase zvážní. 

"Je to momentální, spontánní nápad." Řekne a mu a podívá se mu pořádně do očí. Když se pro něco rozhodl, bývalo to definitivní. Tak jako před tím, když řekl Ne a tak jako teď, když tomu dal novou šanci. Chce, aby to o něm Zye věděl. 

"Něco se změnilo." Řekne tiše. I tohle přizná upřímně a na rovinu. Konec konců ten posun je mezi nimi jasně vidět. 

Taiji se zasměje Shinyovým slovům, že už byl všude a vede ho lokálem dozadu, kde jsou soukromější stolky a nikdo z jejich přátel, kteří se zdržují vpředu. Měl by tady už být. 

"Málem jsem zapomněl, že jsem o něm říkal Zyemu a ne tobě. Jeden by si vás snadno spletl, musím si dát bacha, koho vedu domů." Špičkuje ho a pak už vidí svého přítele, zvedá dlaň a mává mu. Přítel vstává od stolku, usmívá se a jde k nim. Ani nestačí Shinyovi odpovědět a Takeru už stojí před nimi. Elegantní, vysoký, štíhlý, černý roláček, černé sako, prostě perfektní. A úplně jiný živočišný druh, než je Taiji. 

"Shin-chan, tohle je můj kamarád Take. Takeru, ne Takeshi." Prohodí soukromý vtip, který Takeru ohodnotí tázavým pohledem, ale vysvětlení se mu nedostane. Takeru podá Shinyovi ruku, ukloní se mu a řekne, že ho těší a pak společně zamíří k jeho stolku. 

"Potkali jsme se na zájmovém kroužku, hráli jsme spolu baseball." Řekne mu. 

"Je to už dávno, Take je hrozně starý." Řekne a Takeru se zasměje. 

"Co si dáte?" zeptá se jich, aby jim objednal a Taiji na chvíli zaboří nos do nabídky, než si dá klasicky pivo. 

"Máme vpředu na baru kamarády. Jsme trochu za dohazovačky. Pořád jsi singl?" Zeptá se Takerua Taiji a pak se konečně dohrabe k odpovědi Shinyovi. 

"Nikdy bych si nepomyslel, že budeš mít jediné slovo proti všemohoucímu." Myslí tím Takeshiho. 

"Ale ty ho nejen že máš. Ty máš dokonce pravdu." Pobaveně se zasměje. 

"Hiroto možná nevypadá jako Takeshi, ale podobní si teda jsou, to máš pravdu. Jen by mě to bez tebe nenapadlo." Takeru vypadá zvědavě na to, o čem si povídají. Taiji se na chvíli zamyslí. Ano, i on by byl rád, kdyby se to urovnalo a nejen u baru, ale i mezi otcem a synem a jestli oni dva někdy někoho adoptují, ať dají Kami, aby nebyl takový egoistický zabedněnec a byl ten, kdo bude moudřejší, než dítě a udělá první krok, aby to mezi nimi nikdy nebylo takhle divné.

Shinya, Zyean, Daichi

Po očku pozoruje Hirota, jak zareaguje na informaci o tom, že s Daichim nechodí. Pořád tak trochu doufá, že by se třeba něco mohlo změnit a že by k sobě mohli najít cestu. Je naivní vždycky byl, ale jeho hlava protože nedokáže myslet jinak a pořád zkouší doufat. Nevšimne si ničeho, co by mu alespoň trochu napovědělo a v duchu se okřikne, že by nad něčím takovým neměl vůbec přemýšlet. Hiro to má prostě jasné dané a to, co viděl na videu, bylo jen…Prostě moc alkoholu. Po tom dělal člověk opravdu hodně. Rozhodně to nemá v plánu vytahovat a to video, které si pečlivě střeží ve svém počítači, tam schované taky zůstane. Je to trochu boj se sebou samým, protože by ho dost zajímalo, co by na to řekl. Mírně se pousměje, podobnou reakci by ais měl čekat, když mu připomene, jak se to ráno choval, ale taky už to nechá být. Je rád, že spolu vůbec mluví a nedopadlo to typickým vyhýbáním, které praktikovali poslední dny. Ostatně Zye je radši, když se budou bavit jako přátele a pracovat na svém projektu, než aby to celé šlo do koše. Zamračí se na Hirota, ale dlouho mu to nevydrží. 

"Tak zase klid i u tebe. Moc si nefandi. Já jen, že jsem na tom makal od večera do rána, tak se nediv, že mám radost. Tolik zbytečné práce se jen tak do koše nehází. Bohužel to bez tebe není ono." Je to trochu rýpnutí, ale v dobrém a zároveň vlastně kompliment. Mohl by to zkusit přepracovat a začít s někým jiným, ale neudělal to. V tohle byl hodně stálý a vlastně věrný. Tak to bylo i v jeho osobním životě. Propadl tomu snadno a pak bylo těžké jít jinam. Daichi má v tuto chvíli smůlu na osobu, kolem které se motá, protože Zyemu bude vážně dlouho trvat, než dostane Hirota z hlavy. 

"Je to dost dobrý nápad." Souhlasí s ním bez váhání a pak Hiro prohodí něco, co dokonale nakopne jeho zvědavost. 

"Tak to mi teda řekni, co podstatného se změnilo. Před pár dny to vypadalo, že ti je celý projekt úplně…" Odmlčí se, protože by byl sprostý.

"Vyhýbal ses úplně všem. Chtěl jsem s tebou mluvit už několikrát a přesvědčit tě, ale vůbec jsi mi nedal příležitost." Nemyslí to ve zlém, jen chce, aby Hiro věděl, že to nevzdal. 

"Už vím proč." Zazubí se.

"Měl jsi strach, že bych tě ukecal, na to jsem většinou expert." Udělá si legraci sám ze sebe a trochu se nakloní, aby do něj mohl dloubnout ramenem. 

Shin trochu nafoukne tváře, kdy Tai pokračuje v dobírání na adresu jeho i Zyeho. 

"To bych ti asi měl připomenout, proč máš doma mě a ne Zyeho." Shin ještě nic skoro nepil a už má podobné poznámky. Vůbec sám sebe nepoznává, ale v očích mu provokativně jiskří. Pro člověka, který neví, na co se dívat, vypadá pořád jako nevinná panenka. 

"Navíc bych se na tebe měl zlobit. Ještě jsem ani nedostal recenzi na poslední film." Vrátí mu to i s úroky. 

"Abych se nakonec nespletl já. Víš, že nejsem zrovna šikovný." Zase hraje na svou nevinnost, dokud se před nimi neobjeví Taijiho kamarád. Jakmile se na něj podívá poprvé, má pocit, že bude hledat bradu na zemi. Tohle vážně nevypadá jako někdo, koho by Tai dobře znal. Hned na to se podívá na Taijiho a stáhne obočí k sobě. 

"Já bych se určitě nespletl." Dneska asi bude nakonec nafučený nebo co. Vzápětí se hned usměje a podá Takeru ruku a věnuje mu jemnou úklonu hlavou. 

"Moc mě těší." Kouzelně se na něj usměje. 

"Na to bych asi netipoval ani jednoho." Uculí se nevině, jakmile dojde na baseball. Posadí se ke stolu a neubrání se něco vysvětlit. 

"Takeshi je můj dlouholetý přítel, rozhodně mentor." Usměje se Shin, aby Takeru netápal ve tmě, o kom se baví, protože to téma tu zůstane. Zasměje se do dlaně, protože ty dohazovačky trefil Taiji přesně. 

"Asi si založíme vlastní firmu." Uculí se a prohlédne si Takeru, jestli teda singl je nebo ne. Tady by se určitě našlo plno adeptů a adeptek. Než se však stačí zase trochu čepýřit nad Taijiho dobíráním, přistane Takeru na rameni Daichi. Shin se první trochu lekne a vzápětí je zděšení ještě větší, protože jestli Dai potká Zyeho, bude po plánech. 

"Dai-kun, co tu děláš?" Optá se zvědavě Shin. 

Daichimu se nakonec podařilo skončit svou práci dřív a tak se rozhodl, že sem alespoň na chvíli zaběhne. Pořád tu byla naděje, protože ho Zye pozval tak dělal, co mohl. Teď zrovna mířil napříč lokálem, aby ho našel, ale někdo do něj dost neurvale vrazil a ani se neohlédl a neomluvil, asi už měl nakoupeno. Dai Takeru trochu polije svým drinkem, který vzal skoro hned u vchodu od jednoho známého z produkce. 

"Ahoj." Usměje se na Shina s Taijim a hned stočí omluvný pohled na Takeru a vzápětí se dost zasekne. Dokonce trochu zrudne. +Já si umím vybrat, do koho vrazit.+ 

"Hrozně se omlouvám. Tohle jsem nechtěl." Jeho provinilost je upřímná. 

"Můžu to nějak odčinit? Můžu to dát vyčistit." Začne vymýšlet možné způsoby, jak svou chybu napravit. Shin se krátce ohlédne přes rameno a vidí Zyeho a Hirota pořád u baru. 

"Můžeš si klidně sednout k nám, je tu hrozně plno, jinde místo asi nebude." Shin vypadá, jak kdyby vůbec nepochopil, proč tu Dai je. Ten zrovna zvedne skoro nepřirozeně velká očka a dojde mu, že na baru sedí Hiro právě se Zyeanem a ten do něj dloubá ramenem a ještě se směje. Na vteřinu se mu smutně blýskne v očích, ale hned to zase zmizí. 

"Když vám to nebude vadit." Pokrčí zlehka rameny a jeho očka zabloudí k Takeru, kterému stejně hodně dluží za to polití. 

"Jsem Daichi." Představí se rovnou, aby měli formality za sebou.