Hromadné - Já si asi skočím k baru pro panáka. - část 4.

(bar)

Shinya, Zyean, Daichi

Zye si jen velmi nenápadně povzdechne, když se Hiro začne bránit, že není o čem mluvit. Chápal jeho pohled, ale on sám byl mnohem klidnější a vždycky radši všechno řešil slovy, než svým chováním. Hiro je jiný a je to znát. Pro něj je věc rozhodnuta a přesto nejde vlak. Možná, že časem se to změní, ale teď to podle něj nehrozí. Z druhé strany si nemyslí, že by mu Takeshi řekl něco, co by donutilo změnit jeho postoj. Připadali mu oba dva svým způsobem paličatí, jen každý trochu jinak. Takeshi měl podle něj své důvody, proč mu nic nevysvětlil, protože jinak by možná až příliš sdílný. Nějaký důvod to určitě má, i když ho Zye nevidí. 

"V tom máš pravdu." Souhlasí s ním ohledně Hirotových prací ze školy. Kdyby si jeho otec řekl přímo jemu, rozhodně by to na věc vneslo lepší světlo. Takto to vypadá opravdu podivně, jak kdyby ho víc zajímali jeho práce, než Hiroto sám. Je to úhel pohledu, ale pokud k tomu není vysvětlení, jinak to ani vyložit nejde. Byla to vlastně hrozně složitá situace. Chápe i Hirotův postoj, že se od něj chce ostřihnout. Rozumí tomu, protože by se nejspíš cítil podobně. Byl by rád, kdyby za něj mluvila jeho práce, ne jméno a to se slavným otcem jde velmi těžko. Obzvlášť ve chvíli, kdy jsou ve stejném oboru. Podívá se na něj opatrně, jakmile začne mluvit o stěhování a změně místa, kde žije. Samozřejmě ho taky napadne, že jejich společný projekt tím půjde k šípku. Mrzí ho to stejně, jak ve dnech, kdy kolik sebe jen tak procházeli. Co ho ale vážně překvapí je to, když se ho zeptá na názor a ještě takovým způsobem, jak kdyby měl jet taky. Musí vypadat trochu jako pitomec, který netuší, na co se ho ptá. 

"Jsi dost umíněný, abys ho získal." Vzpamatuje se nakonec a vlastně si trochu rýpne, ale je to v dobrém. Opravdu věří tomu, že pokud si Hiro něco zamane, nikdo ho od toho neodradí a dotáhne to do konce. Vyhýbá se teď trochu své vlastní osobě, aby náhodou neodpověděl na něco, co bylo myšleno úplně jinak. Na chvíli sklopí oči k baru, a když je znovu zvedne a uvidí Hirotův úsměv….Tohle mu nemůže dělat, ne ve fázi, kdy se mu tak moc líbí, dokonce se do něj nejspíš zamiloval a teď se na něj takto usmívá. Má obavy, že by mu v takovou chvíli odsouhlasil úplně všechno. Kousne se do rtu a odvrátit od něj pohled. Zyeanův výraz ve tváři vypadá trochu umučeně.

"Nedělej to." Požádá ho, protože je to pro něj nesmírně těžké. Hiro si ani nedokáže představit, jak moc. Slova o tom, že věci se snáší líp s někým, koho miluje…Tohle taky říkat neměl. Zye najednou ví, že by s ním odjel kamkoliv. Kousne se rtu, než se zvedne z barovky a zůstane stát mezi Hirem a svou vlastní židlí. Nakloní se trochu blíž, dělí ho sotva milimetry od jeho pokožky na tváři, ale nedotkne se ho. 

"Pojedu s tebou…Zvládnu i to stipendium, nebojím se toho. Oba ale víme, že nemůžu jet jako tvůj kamarád. Rozmysli si, co po mě vlastně žádáš, Hiro-chan. Bolí to, víš. Ani jeden nevíme, co se bude dít, ale o tom to není." Myslí tím, kdyby mezi sebou něco měli a případný rozchod, to nedokáže ovlivnit nikdo, ale taky chce vědět, že odejde ze správných důvodů. Totiž s někým, kdo ho třeba bude mít na chvíli rád, opravdu rád. Podívá se mu upřeně do očí a ani si neuvědomí, jak moc má napsáno v očích. Trochu trápení, trochu bolesti, protože si není jistý, že s tím Hiro kdy může souhlasit a taky trochu naděje, že by se to třeba stát mohlo. Je to jen okamžik, než se ohlédne na bar, sáhne po panáku a obrátí ho do sebe. 

"Musím si odskočit." Dodá a prostě odejde. Je to jeho osobní útěk, aby se trochu srovnal. Hiro ani netuší, co svým prohlášením způsobil. Naštěstí jsou toalety na opačnou stranu od stolu, kde sedí Shin a Taiji společně s Daichim a Takeru.

Daichi pohodí hlavou, když ho Taiji upozorní, jak na něj kouká. No a co, kdo by se tomu nedivil? Jsou oba jako den a noc, nenapadlo by ho, že by si kdy mohli rozumět. Zatím se rozhodne to dál nerozpitvávat, i když jiné věci rozhodně rozebere rád, hlavně to popichování. Po očku se mu podaří podívat na Takeru a když zjistí, že se očividně baví, jen tak toho nenechá. Přehnaným pudem sebezáchovy on nikdy netrpěl a nebát se říct to, co měl na jazyku. Nešlo to s jeho tváří dohromady a zároveň ho to občas dostalo do problémů. 

"Já ani nechci vypadat jako sportovec. Nepouštím se do ničeho, co má v okolí balón, míček nebo cokoliv podobného, čím bych mohl někomu ublížit." Přizná se bez váhání a Shinya se začne hihňat. Asi tuší, kam tím Dai míří a je na tom úplně stejně. Dejte mu do ruky balón a pravděpodobně někoho zabije. 

"Začal jsem běhat nedávno, je to přijatelná verze toho, jak si udržet dobrou kondici, ale to tobě nic neříká." Uculí se nevině. Je mu jasné, že Taijimu by asi upadly nohy, kdyby udělal víc kroků bez motorky. 

"Můj make-up vydrží úplně všechno." Zavrní Taijiho směrem, jak kdyby ho zkoušel svádět, ale je to jen další výzva, že se do něj může klidně obout a že se toho nebojí. Naštěstí je tu ještě Takeru, kterému může věnovat pozornost a rozhodně to je příjemnější, než se špičkovat s Taijim. Ne, že by ho to nebavilo… 

"To teda je, ale pořád je roztomilý, nechápu, jak to dělá." Povzdechne si Shin a očividně by to rád taky uměl. Alespoň trochu. Pozoruje ty dva před sebou a napadá ho, že by se k sobě vlastně hodili. Dai věděl co na sebe a Takeru taky věděl, co si obléknout, aby mu to slušelo. Nic přehnaného, velmi elegantní. Shinya plácne Taijiho, když řekne, že skoro nejí. Byla to pravda, jedl jen malé porce, ale zase častěji, než bylo patrné. Tedy když měl čas. No možná v tom byl ten problém. Daichi zůstává pohledem přikovaným ke tváři Takeru a je dost překvapený, když si do koláčku od něj opravdu kousne. Trochu měl obavy, že to neudělá. Hodně ho tím potěšil a je to znát na výrazu v jeho tváři. Velká očka mu vyloženě září. 

"Chutná ti?" Zeptá se ho zvědavě, jestli je na tom alespoň trochu podobně, jako Dai sám. 

"Můžu i podat ještě jeden nebo něco jiného." Uculí se mile a je jasné, že ho klidně bude krmit přede všemi na očích a ani za mák se stydět nebude. Spíš se trochu stydí před Takeru, který se mu opravdu líbí. Trochu ho prozrazují zrudlé tváře. Trhne s sebou, když je vyruší Taiji se svými otázkami. Teď má pocit, že mu to celé zkazil. Povzdechne si a natáhne se pro svoje pití, aby zapil všechny peprnější poznámky. Sice se o Takeru něco dozví, ale to si taky mohl zjistit sám a postupně ho poznávat. Je ale pravda, že na podobné věci by se nikdy neptal, to ho zase tolik nezajímalo. Na poznámku, že je kluk jako oni, jen protočí očima. Kdyby byl jako Taiji, už by tu neseděl. Má ho rád, baví ho jeho povaha, ale nevydržel by s ním déle jak hodinu. 

"Vážně?" Zabere na to studium, protož co slyšel tak to není jen tak. 

"To musí být hrozně těžké stíhat školu a ještě práci." Pootočí se směrem k němu a podepře si dlaní bradu.

"Co všechno se musíš naučit, aby z tebe byl architekt?" Očividně ho to doopravdy zajímá. Ostatně denně vídá hromadu staveb a interiérů a některé jsou obzvlášť povedená. Rád by věděl, co všechno za tím je.

Taiji, Hiroto, Takeru

I když to Hiroto v prvním okamžiku neudělal naschvál, vzápětí si uvědomí intenzitu svého vlivu na Zyeana, protože ten pohled by nepřehlédl snad ani slepý. Zye to sice trochu zamluví tím, že Hiroto by stipendium určitě dostal, ale když se na něj podívá znovu a on vidí ty užaslé a hřející oči, dovede si domyslet, čemu za to vděčí. Vážně moc se mu chce říct otázka A co bych neměl dělat, ale on to vlastně ví. Poslechne ho a i když se pro sebe usměje, pohled skloní a pak ho odvrátí úplně a objedná si další drink. Když Zye začne vstávat, maličko za ním kmitne hlavou, aby zjistil, proč se to děje, ale Zye poměrně nenápadně, i když dost razantně utne vzdálenost mezi nimi a pak se k němu i velmi blízko nakloní. Hiroto ucítí brnění na své tváři a je mu jasné, že mu Zye oplácí jeho vlastní mincí. Jen se teď ukáže, jestli to má nějaký efekt nebo vůbec ne. Strne a hledí před sebe, zatímco mu Zye šeptá, že by s ním klidně jel, nejspíš i na kraj světa. Definitivně si uvědomí, že mu Zye neodvratně propadl. Zye má samozřejmě pravdu. Nikdy by po něm nemohl chtít, aby se za ním vláčel po uši zamilovaný, zatímco on se k němu bude stavět jenom jako ke kamarádovi a bude si ho tak vodit jako loutku na provázku. Když mu Zye řekne, že tohle celé bolí, doběhne ho dokonce i nějaká empatie, ke které byl doposud hluchý a vážně až teď mu dojde, že nebyl jediný, koho celý čas něco bolelo a ničilo. Jen byly Zyeanovy důvody trochu jiné. To auto nebylo jen takové povyražení někoho, kdo je na kluky. Bylo to mnohem horší. Hiroto nikdy pořádně zamilovaný nebyl, možná proto se mu do toho tak špatně vciťuje, ale najednou je mu to celé líto. Uměl být ke svému okolí tvrdý, ale bezdůvodně ubližovat v takovém rozsahu nechtěl. Pomalu k němu obrátí tvář a střetne se s jeho pohledem, ve kterém je napsáno asi úplně všechno. Nemohou odjet ihned, i když by Hiroto moc chtěl. Chtěl by jít, vzít si kufr a sednout si do letadla, ale bez toho stipendia to nepůjde a to je tak do konce školního roku práce. Může kličkovat, zkusit s ním trávit čas a během půl roku se vyjádřit, jak to je nebo není a nebo to může zkusit hned. Je to jediné férové řešení. Říct tady a teď Chci to zkusit nebo Ne, nemá to cenu. Má dojem, že kdyby hodně naléhal, Zye by přistoupil i na ten půlrok, ale Hiro by pak byl jenom za krysu, co ho využívá. A pak Zye sáhne po tom panáku a odejde. Hiroto si není jistý, jestli je to proto, že vážně musel nebo prostě jen potřebuje chvíli o samotě, ale otočí se zase čelem k baru. Sám má o čem přemýšlet a tak na chvíli nechá vyčistit vzduch a myšlenky jich obou. Takeru se musí zasmát, když Daichi otevřeně přizná, že je s míčem doslova nebezpečný. Znal pár takových kluků, ale upřímně tohle nebyl klasický kluk. Očividně měl v sobě silnou ženskou stránku a ta toužila po eleganci a klidu a ne po upoceném dresu. On to měl svým způsobem rád, ten adrenalin a endorfiny, pot na čele, ale když to v sobě někdo neměl, tak to nevyčaroval ani ten nejlepší mistr. To běhání už zní mnohem pravděpodobněji. Taiji se do toho vloží, protože se ho Daichi docela dotkne. 

"Tak si dej pozor na tvarování postavy. Abys z běhu neměl moc silná stehna a nepůsobil jsi pak v legínách divně." Poradí mu a odfrkne si, protože jestli chce Daichi naznačit, že neví, co znamená běhat, pak neví, kde podle něj nabral celkem vyrýsovanou postavu. Ono se to nezdálo, ale i motorkář a hospodský povaleč Taiji musel cvičit, samo se to neudělalo. Komu to ale bude vysvětlovat? Shinya to ví a líbí se mu takto a Daichi, ať si myslí, co chce. +On mě snad ještě doopravdy vytočí?+ Pomyslí si v duchu, ale tak to nebylo. Stále byl nad věcí a věřil, že je to jen špičkování. Pokud se pletl a Dai to myslel vážně, protože ho Taiji štval, ještě mu to nedošlo. Jakmile Shinya zmíní, že je snad Daichi roztomilý, konsternovaně se na něj podívá a Takeru se znovu rozesměje. 

"Myslím, že vás dva rozsadíme, jinak tady celý večer se Shinyou nebudeme poslouchat nic jiného." Nadhodí, aby toho už nechali, i když pobaveně. Když se Daichi zeptá Takerua, jestli mu chutná, má chuť nad ním protočit očima. 

"Jistě, že. Objednal jsem si je sám, vzpomínáš?" Řekne mu a Taiji se zatváří spokojeně. Teď se začne projevovat, proč že jsou přátelé. Takeru uměl takové ty nevinné poznámky, co vás uzemnily a tohle byla jedna z nich. 

"Mohly být třeba spálené." Předběhne Taiji Daichiho s možnou obhajobou a potlačuje potměšilý smích. 

"Ne, to nejsou." Obrací Takeru nový koláček v dlani, ale pak se mu Daichiho zželí a když mu nabídne další, přikývne. V tu chvíli Taiji přivře oči. Proč by si bral bezprostředně další sousto od cizího kluka na veřejnosti, kdyby… 

"Měli bychom se tím živit." Řekne Shinyovi. Tohle šlo extrémně hladce. Nicméně je to především on, kdo tady měl sraz s Takeru a chtěl, aby si Takeru promluvil taky se Shinyou a Daichi zatím vypadá, že mu tady všichni spíš překážejí. Když jeden uváží, že je tady z jejich milosti, jednu by mu střelil. Shinya nemá žádný prostor k ničemu, skoro ani nemluví. Takeru mírně rozhodí dlaněmi od sebe. 

"Je to těžké, ale takhle to má většina univerzitních studentů. Vlastně jsem dostal místo ve firmě, kde mohu zároveň dělat praxi, takže tam nejspíš zaměřím i svůj závěrečný projekt a podle jejich očekávání a investic do času pro mě to asi bude i moje první pracovní místo na trvalo." Řekne, jak to obyčejně chodí. Ještě potrvá mnoho let, než si vybuduje jméno a udělá nějaký nadějný projekt, aby si mohl dovolit postavit se na vlastní nohy. Japonský byznys byl tvrdý a měl svá pravidla. Zatváří se trochu překvapeně, když se ho Daichi zeptá, co všechno se architekt musí naučit. Je toho hodně a taky dost matematiky a technického kreslení, ale… 

"To bych ti musel spíš ukázat." Řekne mu, otevřeně ho tak pozve na rande a Taijimu málem vypadne pivo z ruky. Tohle na něj dělá dojem? Tohle??? Když ho srovná se Shinyou… Ne, to ani nejde… A pak se nad nimi rozezní další hlas. Hiroto byl totiž u baru docela dlouho sám a pak mu to začalo připadat divné. Sklouzl ze stoličky a chtěl se jít za Zyeanem podívat, ale oči mu padly na stolek opodál a jasně tam poznal své tři známé a někoho cizího. No tohle, Daichi přece jen přišel? Jeho kroky tedy zamíří k nim. Přišel sem přece se Shinyou a na jeho pozvání a pak s ním nestrávil ani vteřinu. 

"Můj aktuální společník mi utekl na toalety a neobjevuje se, začínám se cítit opuštěně." Trochu se pozve ke stolu, ale spíš chce Shinyovi nenápadně naznačit, jestli se tam nechce jít podívat? Jestli je všechno v pořádku. Pokud je tam Zye tak dlouho, pochybuje, že čeká na dostaveníčko. Možná spíš rozdýchává emoce a mezi lidmi by tam Hiro stejně nic nevyřešil. A tady je pro změnu Daichi, ale nevypadá, že by ještě věděl, kdo je to Zye. Věnuje mu proto nečekaně přísný pohled. Rychle na něj zapomněl. A jemu to vadí. Zase ta jeho zásadovost. A taky Zyeana najednou brání.

Shinya, Zyean, Daichi

Zye nejspíš čekal, že Hiro něco řekne. Spíš asi počítal s tím, že ho rovnou pošle do háje a v jistém ohledu by to bylo vážně lepší. Tak by v tom měl jasno a možná by nad tím konečně dokázal přemýšlet. Takhle v jeho hlavě pořád svítila malá naděje, že by to třeba chtěl zkusit. Neměl by si dělat plané naděje, ale byl vždycky takové. Měl své sny a plány, které by kluk v jeho věku a z jeho společenské vrstvy neměl mít, ale jen díky tomu se neustále posouval dál. Jenže teď mu reálně hrozí, že než se sebere, hodí všechno přes palubu. To Hirotovi nikdy neřekne, protože poslední, co by chtěl je vědět, že třeba nějaký krok udělá jen proto. Z druhé strany nejspíš Hiro není takový. Je rád, že může opustit jeho přítomnost a na chvíli se probrat vlastní hlavou. Ani netuší, kde se to v něm vzalo, že byl schopný mu dát cekem jasné hranice, podle kterých by se měl Hiro rozhodnout a teď toho trochu lituje. Kdyby neřekl, mohli by společně bez problémů pracovat, i když by ho to stálo hodně sil. Takto se Hirovi přiznal a možná nebude chtít pokračovat. Dojde na toalety, kde se sem tam někdo nachomýtne. Sám zůstane u umyvadel, kde se dlaněmi zapře a podívá se na svůj odraz v zrcadle. Připadá si podivně unavený, jak už vážně dlouho nebyl.

Daichi střelí pohledem po Taijim a bez sebemenšího zaváhání se pousměje.

"O moje stehna neměj strach. Vypadají a budou vypadat přesně tak, jak mají." Ujistí ho, že moc dobře ví, co dělá. Shin neví, jestli se má smát nebo na oba dva valit oči. Tahle přestřelka je úplně mimo jeho chápání. Krátce vyhledá pohledem Takeru, jak se na to celé tváří on. Dai se zatváří spokojeně, když Tai už nereaguje a místo toho se ozve Takeru. V ten okamžik mu úsměv trochu opadne. Když on se nedokáže nebránit, když si někdo rýpne a snaží se mu to vždycky vracet. 

"Máš pravdu, už toho nechám." Usměje se nevině a je jasné, že mu to stačí, aby trochu přikrotl. Prostě nechce udělat špatný dojem. Uměl se o sebe postarat, ale většinou se to nesetkalo s pochopením. Byly dva typy, jeden by chtěl někoho, kdo se o sebe umí postarat, ale vypadá jinak a druzí chtěli tu křehkou polovičku, která promlouvá skrze to, jak vypadá a jak se obléká. Nikdy to však nebylo v pořádku dohromady. Krátce sklopí oči, když na něj podobné myšlenky dolehnou. Zye byl ten, kterému se to svým způsobem líbilo, ale Dai nebyl první. Nikdy nebyl první. Málem by si povzdechl, ale udrží to v sobě. Když zvedne pohled, už se zase trochu usmívá. Shinya si všimne Daichiho pohledu a trochu stáhne obočí. Tady to asi taky není úplně v pořádku, jak se zdá. Nakonec tady budou jediní, kdo bude mít ukázkový vztah bez podobných problémů, je mu to vážně líto. 

"No nevím, jestli bych to zvládl." Nakloní se k Taijimu, ohledně jejich nové profese. Nakonec by nejspíš neunesl to, kdyby to nedopadlo a u každého by doufal, že budou společně žít šťastně až do smrti. 

"Nejsem použitelný pro tuhle dobu." V podstatě se Taijimu omluví za svou povahu. Očka mu víc zazáří, když vidí, jak se Takeru nechá krmit. Málem se rozesměje, když vidí Daichho překvapený výraz. Ten se dokonce i trochu začervenal, když mu Takeru připomněl, že to jídlo objednával on. Velmi pomalu a snad i trochu ostýchavě k Takeru natáhne ruku, aby si mohl kousnout. Sám se kousne do spodního rtu a pozoruje ty jeho, jak blízko prstů je má. Kde kdo by při jídle vypadal pitomě, ale jemu to hrozně sluší. Uvědomí si, že by ho mohl krmit klidně hodiny. S dlaní pod bradou pak poslouchá jeho vyprávění o studiu, trochu upije ze své sklenice a pak se málem utopí. Naštěstí to zvládne elegantně zamaskovat. Na tváři se mu objeví upřímné pousmání nad možností ho vidět znovu. Líbí se mu tolik, že by nejspíš ukončil soutěž a zůstal tady, jen aby počkal, až bude mít čas. 

"Viděl bych to opravdu rád." Přizná mu bez okolků. 

"Jen…Soutěž tu nezůstane dlouho. Leda bych vypadl v tomto kole." Zvedne k němu omluvné oči. Nevěří tomu, že by Takeru měl v následujících dvou dnech čas a mohli by se vidět.  Trhne sebou, když se u jejich stolu objeví Hiroto. Daichiho oči hned zaplují k baru, ale Zye tam není. Vysvětlení dostane vzápětí a má o Zyeho obavy. Co si řekli, že odešel a dlouho se nevrací? Podle něj něco určitě, jinak by jen tak neodešel. Neujde mu ani Hirotův pohled a vrátí mu ho i úroky, protože je přesvědčený, že mu něco udělal. Na tváři má pořád úsměv, ale jeho oči nejsou zrovna vřelé. 

"Vážně? Je to až k podivu, když o tobě mluvit tak často a hezky." Nenechá to jen taky a taky aby bylo jasno, že on nebyl žádná konkurence. Pořád je mu to trochu líto a zároveň se Zyem sblížil, klidně by mohl tvrdit, že jsou přátelé. Shin se začne pomalu zvedat, protože ho napadne, že Zye není úplně v pořádku. 

"Hned jsem zpátky." Pošeptá Taijimu a líbne ho klidně přede všemi na tvář. Prostě už to dělá tak nějak automaticky a zrudne až po tom.

"Omluvte mě." Zlehka se poukloní hlavou a odjed od stolu. Daichi mezitím propaluje Hirota pohledem a snaží se odhadnout, co si ti dva řekli a jak moc by mohl být Zye v háji. 

"Abychom od stolu neutíkali taky." Uculí se Dai a zní to jako přátelské vtipkování, jenže pro něj to má úplně jiný podtext.

Shin mezitím proklouzne lokálem a dostane se až k toaletám. Nezaváhá ani na chvilku a protáhne se dovnitř. Zye tam je a očividně moc z okolí nevnímá. Opírá se pořád o desku pod umyvadlem a hledí na ni, jak kdyby byl v celém podniku sám a nikdo z kolemjdoucích na něj zvláštně nekoukal. Shin k němu pomalu přistoupí a položí mu ruku na rameno.

"Zye-chan, jsi v pořádku?" Zeptá se ho s patrnou starostí v hlase. Jakmile sebou Zye trhne, trhne sebou i Shin a pak se krátce uchechtne. 

"Tohle mi nedělej." Napomene ho trochu. Jeho očka změknou, když uvidí utrápený výraz v jeho tváři. 

"Chceš o tom mluvit?" Zeptá se ho a sleduje, jak trochu nešťastně kroutí hlavou. Místo všeho co by mohl říct, k němu prostě jen přistoupí a obejme ho. 

"Vypadalo to, že to všechno dopadlo dobře." Pošeptá mu Shin a po cíli ho pomalu pustí. Zye si povzdechne a pak jen pokrčí rameny. 

"Vlastně to nedopadlo nijak. Z jedné strany dobře a z druhé...Já nevím. Nejspíš jsem řekl něco, co jsem neměl. Kdybych to nechal být, možná by to bylo lepší." Rozhodí trochu bezradně rukama. Shin ho chvíli pozoruje, než ho vezme za ruku a vede ze záchodu pryč. Jde s ním rovnou k východu z baru a směrem patníku opodál. Sáhne m nadrzo do kapsy a vytáhne krabičku cigaret, kterou mu podá.

"Tohle to nevyřeší, ale třeba se ti uleví a pak tě zvu na drink." Usměje se na něj. 

"Nemůžu ti říct, co bys měl dělat nebo ne, ale…Počítám, že Hiro už všechno ví. Je to ale na něm, jak se rozhodne. Pokud to nevyjde…Jednou přijde někdo, kdo to bude mít stejně jako ty, Zye-chan. Já už tomu dávno přestal věřit. Myslel jsem, že můžu být šťastný jenom proto, že mě někdo využívá." Zarazí ho, protože tuší, že chce něco říct. 

"Na tom už nezáleží. Podstatné je, že přišel Tai. Věřím tomu, že na každého někdo čeká. Už ano." Usměje se na něj a pohladí ho po tváři. 

"Jsi moc hezký zábavný a upřímný. Podle mě jsou to ty nejlepší vlastnosti, které můžeš mít a pokud to Hiro nevidí…Tak to není on." Trochu se mu blýskne v očkách. Nikdy by na Hira nebyl zlý, ale Zye to teď podle něj potřebuje. 

"Je to jeho smůla, ne tvoje. Vůbec neví, o co přichází. Pokud jsi přesvědčený, že je to on…Nevzdávej to a štěstí přijde." Snaží se ho povzbudit a dokonce to vypadá, že se Zye pousmál.

"Arigato. Opravu moc." Poděkuje mu a připálí si. Vážně už to potřeboval.