Aqui x Ju-ken - Tak se jenom nedívej. - část 3.

 

(sídlo Hakueie)

Ju-ken

Podle toho, jak se Aqui tváří a jak se směje, si je Ju-ken jistý, že mu jeho řeči ani v nejmenším nevadí. Je to stejné, jako, že jemu nevadí to, co za jeho zády provádí. Je to rozhodně příjemné zpestření, i když by si ještě asi před dvěma hodinami nepomyslel, že by se mu něco podobného mohlo líbit. Stačí mu ale jen představa toho, jak neplánovaně přijde do ložnice a uvidí ho v podobném rozpoložení a má jasno. Tohle všechno v tak krásném balíčku se jménem Aqui rozhodně chce. Oči mu těkají zespodu nahoru, jak kdyby chtěl v jedinou vteřinu obsáhnout pohledem úplně všechno. Potřebuje si to nutně vychutnat a poznává zatím neobjevené pocit vzrušení jen z toho, že ho pozoruje. Neví, jak dlouho je schopný tohle vydržet, ale doufá, že si užijí společný konec. To by si opravdu přál, i když toho na něj začíná být příliš. Nedělá to poprvé, takže ví, jak moc se může brzdit, aby vydržel co nejdéle a zároveň si vlastní vrchol neodepřel úplně. Trochu nakrčí obočí, když ho Aqui ujistí, že se bude snažit, aby ho nenachytal. 

"Hm, a ty zapomínáš, že já jsem byl policajt, taky mám své metody." Tahle hra na kočku a na myš se mu začíná nebezpečně líbit. Vážně hrozí, že nebude myslet na nic jiného, než na to, jak ho přistihnout. Stejně tuší, že pokud Aqui nebude chtít, tak s tím nic nenadělá. Trochu opatrněji vyčkává, co Aqui řekne na další kolo. Taky se mohlo stát, že by ho u sebe nechtěl a pár večerů by strávili jen takto. Vydržel by to, o tom vůbec nepochybuje, ale když se Aqui pousměje, je rád, že nebude muset. Přece jen už se nemůže dočkat, až se ho bude moci dotknout a přitisknou ho k sobě. Na chvíli se zarazí ve veškerém vlastním trápení, když se Aqui konečně dotkne sám sebe v klíně a čas kolem nich se prostě a jednoduše zastaví. Tohle bude mít taky před očima dlouho. Chvíli ho jen pozoruje, aniž by se jakkoliv pohnul. Sleduje očima jednu jeho nožku, jak jde přes okraj, pak i druhou a přistihne se, že ani nedýchá. Kruci tohle chce vidět ještě asi tak tisíckrát. Sleduje dění pod vodní hladinou a konečně začne pokračovat ve svém klíně i on sám. 

"Aqui-koi." Musí ho nutně oslovit. Možná to jeho podvědomí dělá schválně, aby slyšel, jak moc to na něj působí. Tuší, jak daleko Aquiho prsty dosahují a má opravdu co dělat, aby se k nim nepřidal. Je to příjemné mučení, které si opravdu užívá. Jakmile jeho lásku doběhne orgasmus, sám svůj ještě chvíli pozdrží. Jde to jen těžko, ale podaří se mu to a on si může plně užít Aqui vrchol. Je nádherný a naprosto přirozený v každém pohybu. Tohle představení je jen a jen pro něj a už nikomu jinému nedovolí, aby to viděl. Musel by dotyčného minimálně zabít. Nepoznává sám sebe a možná ještě o kousíček divnější je zjištění, že mu to ani v nejmenším nevadí. Sám pak svůj vlastní vrchol doběhne asi za půl minuty po Aquim. Stačí mu jen pár jednoduchých pohybů. Ozve se tiché vydechnutí a hluboké zasténání. Nikdy nebyl hlasitý, většinou nebyl slyšet vůbec, ale teď nechává své prožitky volně plynout. Samotnému chvíli trvá, než se přes něj přežene vlna nejpříjemnějších pocitů, ale brzo zvládne otevřít oči. Tak nějak napůl nechává viset paže přes okraj vany a pozoruje Aquiho, který se taky pomalu vrací nohama na zem. 

"Neskutečně ti to sluší." Usměje se na něj. Chvíli jen tak leží a pozoruje ho, dokud si není jistý, že neskončí zpátky na zadku, když vstane. Pak se začne pomalu zvedat. Zapírá se pravou dlaní okraj vany a nakloní se k němu. Druhou ho pohladí po tváři a krátce ho políbí. Z jeho tváře sklouzne přes krk na hrudník a pak na jeho bok, který trochu víc stiskne. Je jasné, že už se na něj opravdu těší. 

"Pomůžu ti." Pošeptá mu do rtů, než se opravdu zvedne, sám vyleze na rohožku před vanou a natáhne k němu ruce. Stačí jen, aby se Aqui postavil a on ho mohl vzít kolem pasu a vytáhnout k sobě. Hned sáhne po osušce, do které ho zabalí. Osuší sám sebe a nakonec popadne Aquiho do náruče a nese do jejich ložnice. Tolikrát tu už společně spali, a přesto mu to dneska přijde úplně jiné. Položí ho opatrně na postel a přesune se vedle něj. Se zaujatým výrazem ho začne z osušky pomalu vybalovat.

"Jen doufám, že ti nebude zima." Blýskne se mu v očích. Položí dlaň do středu jeho rudníku a začne ho hladit. Zadržuje se na místech, které vyhledal i Aqui, když byli ve vaně. Po chvíli se nakloní, aby si mohl znovu ukradnout jeho rty a už je jen tak nepustí.

Aqui

To byla pravda, Ju-ken byl policajt. Mohl v pokoji například nainstalovat kamery nebo si jinak pojistit, že se to dozví a Aqui je docela zvědavý, kam by byl schopný zajít. Něco mu ale říká, že šmírovat ho nechce. Buď to trefí pozorováním a náhodou nebo ne. Vnitřně ho to potěší. Od něj by mu to sice nejspíš vůbec nevadilo, ale mít něčí důvěru nebylo vůbec málo. Šmírování do zdravého vztahu asi prostě nepatřilo. Aquiho oči chvíli jenom tak kloužou po Ju-kenově velkém těle a po tom, co je z něj k vidění. Taky došel na svůj vrchol a nechal se strhnout Aquiho úvodem. To bylo dobře. Bylo hezké, že si to užili spolu, i když někdo by mohl dát přednost tomu, když se jenom díval a užil si víc jenom to. On chtěl ale všechno dělat společně s Ju-kenem. Uvědomí si, že až doposud nikdy neslyšel jeho hlas v podobném rozpoložení jako před chvílí a i když to mohlo vypadat, že Aqui nedával pozor, tohle vnímal velmi dobře. Znělo to skoro výhrůžně, nebezpečně a jemu z toho naskakuje trochu husí kůže. Ju měl medvědí postavu, ale Aqui zjišťoval, že si troufá. Podle něj mu nemohlo hrozit vůbec nic. Ju-ken otevře oči a dlouze si jej prohlíží, stejně jako to dělá Aqui. Aqui mírně pootevře rty, ale neuhne před ním pohledem a nakonec se pousměje, když mu Ju řekne, že mu to sluší. To uvolnění je patrné na nich na obou. Nikdy by si nepomyslel, že tohle bude jejich první krok, když spolu ještě nikdy nebyli. Většina lidí byla asi mnohem nedočkavější. Pak se Ju-ken začne zvedat a je to úctyhodná výška, kam až musí Aqui zvedat oči. Voda se lije po potetovaném těle a svalech a nakonec se nemůže dívat jinam než do jeho klína, který má přímo před očima a který nevypadá vůbec unaveně. Aqui se trochu zachvěje obavou, ale to už se k němu Ju-ken sklání, aby ho pohladil a políbil. Teď je to Aqui, kdo si povzdechne a pak mu podá svou dlaň, aby si nechat pomoct z vany. Ju už ho zase balí do osušky, dává si záležet, aby ho utřel pořádně a postaral se o něj a Aqui ho nechává. Líbí se mu to. Pak se ho pevně chytí okolo krku a nechá se odnést do jejich postele. Znovu se ozve to zvláštní plaché očekávání. Trochu nedočkavé, trochu ustrašené a cukající za podbřišek. Stane se to už za malou chvíli. Posune se hlavou na polštář a sleduje svého milého, jak si lehá k němu. Ju se se sušením svého těla moc nezdržoval a už vůbec ne s tím, aby ho do něčeho halil, ale ani jemu ten kus látky nevydrží dlouho. Okolní vzduch pohladí jeho tělo, zatímco stále upírá velké oči do těch Ju-kenových. Zima mu není ani trochu. Stačí mu vědomí toho, co se mezi nimi děje, aby mu bylo horko, i kdyby kolem byla veliká zima. Je mu spíš pořád tepleji a horká voda z vany se taky postarala o to, aby jeho tělo ještě chvíli nevychladlo. Usměje se a v očích mu trochu zaplane.

"Jak by mi s tebou mohla být zima?" Hlesne něco, co chtěl Ju jistě slyšet a zvedne ruce, aby ho mohl obejmout kolem krku. Ju chtěl sice hladit jeho prsa, ale jakmile se k němu skloní pro polibek, Aqui si ho přitáhne blíž a už ho taky nechce pustit. Jeho sevření není nijak silné, to by ani nedokázal, ale rozhodně je velmi přilnavé. Společně s tím zvedne i jednu nohu a přitiskne rozpálené stehno k Ju-kenově boku, takže pustí jeho klín těsně k tomu svému. Je to zvláštní druh doteku, cítit jeho pevné mužství přímo tam a Aqui si vzrušeně povzdechne do Ju-kenových rtů. Sklouzne dlaněmi po jeho ramenou a začne si taky trochu užívat jeho svaly na rukou, které se teď pěkně napínají. Musí dát kolena hodně od sebe, aby ho k sobě mohl takto pustit a možná ho to později bude bolet, ale to je mu jedno.

Ju-ken

Každý Aquiho pohled a povzdech v něm probouzí nové pocity vzrušení, které rozhodně nechce krotit. Vlastně ani nevidí důvod, proč by měl. Snad jen kvůli tomu, aby se na něj nevrhl příliš rychle, i když je v pokušení to udělat. Přesto si stále udržuje jistou opatrnost, aby mu náhodou neublížil. Nejspíš za to může to, jak mu Aqui připadá křehký. To se asi jen ta nezmění, i když viděl, že má pěkné růžky, když chce. Všechny jeho nevinné provokace bude mít v hlavě asi dlouho, i když to nejspíš nebyl Aquiho původní záměr. Nicméně se mu to dost dobře povedlo. Neubrání se tomu, aby si Aqui v posteli neprohlédl. Je nádherný, vždycky mu to v ní slušelo a Ju se sám sobě diví, jak to mohl vydržet tak dlouho. Pokud vám však na někom záleží, jde to vlastně samo, protože nechcete, aby se cítil jakkoliv špatně. 

"Moc ti to sluší." Složí mu kompliment, který si rozhodně nemohl odpustit a jen je mu líto, že neumí být v tomto ohledu ani trochu kreativní. Na to byl asi moc přímočarý a říkal rovnou to, co mu vyvstalo na mysl. Koutky se mu pozvednou, když mu Aqui potvrdí, že s ním by mu zima nikdy nebyla. To je dobře, on by to ani neodpustil a nejspíš by podpálil polovinu města jen, aby mu bylo teplo. Zase jsou tu ne moc pěkné myšlenky vůči všem ostatním, ale nemůže si pomoct. Jeho láska je to jediné, na kom vlastně záleží. Haku mu jistě promine, že v tuto chvíli nemá v jeho hlavě místo. Kdyby měl, asi by to nakonec bylo hodně divné. Málem se rozesměje nad tím, co se mu prohání hlavou, ale během vteřiny všechny ostatní myšlenky zaplaší. Při polibku, který si vychutnává na maximum, si ho Aqui začne přitahovat blíž a on se mu nebrání. Chce cítit jeho tělo a vnímat teplo, které z něj sálá. Pomalu se přesune mezi jeho stehna a udělá si tam své místo, které už rozhodně nikomu nepřenechá. Krátce si povzdechne, když se jejich klíny potkají a jeho vzrušení, už je zase vybičované na maximum. Je čím dál víc rád, že si první kolo dopřáli ve vaně. Kdyby za sebou neměl už jeden vrchol, nejspíš by ho doslova převálcoval, jak se na jejich spojení nemůže dočkat. Povzdechne si do jeho rtů, jakmile se pohne svými boky, tentokrát cíleně proti Aquiho klínu. Přesune váhu na pravou ruku a levou sáhne dozadu, aby ho mohl vzít pod kolenem a mírně jeho nožku přizvednout. Jde mu hlavě o to, aby se ho mohl dotýkat. Povzdechne si ještě jednou a pak jeho nožku zase pustí. Sáhne po jedné jeho dlani, pak po druhé, aby se osvobodil z jeho sevření. Nedělá mu to vůbec žádnou radost, za to Aquimu tu radost chce udělat. 

"Dej mi chvilku, teď mám já něco pro tebe." Pošeptá mu do rtů a začne se rty po jeho těle sunout dolů. Nikam nespěchá, ale taky se nikde příliš nezdržuje. Dlaněmi napůl svírá Aquiho boky, aby se mu příliš nekroutil, a doufá, že tím jen vystupňuje jeho vzrušení. Dostane se až k jeho klínu, kterému se chvíli věnuje a dopřává mu jemné polibky, ale to není místo, kam mířil. Stáhne ruce, protáhne je pod jeho nožkami, v podstatě si je dá přes širok ramena a dlaně znovu položí na Aquiho boky, které zlehka sevře. Jen na pár vteřin zvedne pohled k Aquiho tváři, trochu nevypočitatelně se pousměje a pak už se skloní, aby se mohl rty dotknout kousek od vstupu do jeho nitra. První jsou na řadě jen polibky na jemnou kůži, než se ke slovu přihlásí i jazyk, který se postupně začne dobývat dovnitř a připravovat Aquiho na to, co se později rozhodně dít bude. To už prostě nejde zastavit. Jakmile mu začne Aquiho tělo odpovídat, ještě zintenzivní své laskání a víc ho přibije za boky k posteli. Věří si, že pozná, kdy má přestat a zároveň odhadne chvíli, kdy bude Aqui plně připravený a můžou pokračovat už opravdu společně.

Aqui

Opravdu vřele se usměje na Ju-kenův kompliment a pak musí okamžitě zvážnět a povzdechnout si, protože Ju-kenovy boky se začnou zvolna pohybovat proti těm jeho. Zatím jen pomalu a nenásilně, ale je to velmi příjemné a jsou místa, která by byla ještě příjemnější, kdyby se vhodně natočil. Nedostane k tomu příležitost, protože Ju ho vezme pod kolenem a jednu jeho nožku přizvedne. Očividně je konec s Aquiho dnešní iniciativou a on se musí pousmát, ale Ju má pravdu, tohle je ještě mnohem intenzivnější. Trochu zakloní hlavu a znovu si povzdechne, jen mnohem výrazněji. Umí si to užít, když je sám a stejně tak si  to chce užít i teď. Když Ju jeho nožku zase pustí, podívá se mu do tváře, ale nečekal by, že se začne zbavovat zrovna jeho objetí. Na chvíli vypadá trochu zmateně, ale když mu Ju řekne, aby vydržel, všechno je zase v nejlepším pořádku. Brzy pocítí jeho velké dlaně na bocích, není si jistý, proč ho tolik svírají, ale jeho plnou pozornost mají brzy jenom Ju-kenovy rty, které kloužou po jeho těle a dopřávají mu všechnu potřebnou pozornost. Má moc rád vlastní ruce, ale nic se nevyrovná tomu, když vás hýčká někdo jiný, někdo milovaný. Nikdy ten pocit nezažil, připadá mu to vyloženě neuvěřitelné a jeho mladé tělo volá po pozornosti jako nikdy před tím. Má pocit, že mu klín snad shoří a Ju k němu míří až moc pomalu, ale nakonec tam jeho rty přece jenom ucítí. Sám má ruce volné, chvílí škádlil sám sebe na hrudníku, ale pak prsty zabořil do Ju-kenových vlasů a už je odtud nevyndal. Střídavě ho svírá a střídavě hýčká podle toho, co s ním Ju dělá dole a jak moc je to zrovna nesnesitelné, ale i tohle skoční až příliš brzy. Ju ho znovu vezme pod koleny a dá mu nohy mnohem výš, než před tím a to rovnou obě dvě. Aqui se nestydí, pořád se ten pocit nějak nemůže dostavit, ale nadechne se a podrží dech v plicích očekáváním, jestli je tohle už ono. Ju má na to trochu zvláštní polohu a o vteřinu později se Aqui dozví, proč. Ucítí jeho jazyk na těch nejtajnějších místech, znovu se prudce nadechne a uvědomuje si, že pravidelně dýchat hodně zapomíná. Zatne prsty do Ju-kenových vlasů, až ho to musí bolet a chvíli rozdýchává všechny nové pocity, ale místo, aby si zvykal, tak jenom přibývají a je to snad čím dál nesnesitelnější. V jednu chvíli už to nejde vydržet, jeho hlas trochu zmučeně protne ložnici a Aqui škubne hlavou do strany. Na stejnou stranu chtějí jít i jeho boky, aby unikly slastnému trápení, ale ono to nejde. Ju je drží až moc pevně, snad skoro bolestivě, ale to teď Aquimu vůbec nevadí. Nemůže mu uhýbat, nemůže se bránit a tak alespoň propíná špičky, co to jde a kroutí prsty u nohou, aby si nějak ulevil. Ucítí, jak to na něj hodně rychle znovu přichází, ale Ju-ken mu vrchol nedovolí a on by byl opravdu rád, kdyby to už udělali tak, jak se má, jinak se mu tady snad zblázní. Přemýšlí, jak by mu to řekl, kouše se do rtu a snaží se formulovat myšlenky. Tváře mu hoří, ale žádná vhodná slova ze sebe není schopný dostat. Pustí jeho vlasy, rozhodí rukama do stran a sevře pro změnu povlečení. 

"Ju-koi…! Já už nemůžu…" Doslova u něj škemrá, aby ho nechal vyvrcholit nebo udělal ten poslední krok. Nikdy by si nepomyslel, že ho někdo zažene tak daleko a ono se to děje. Slastné peklo, mučení z lásky, šílené…!

Ju-ken

Jakmile ucítí Aquiho štíhlé prsty ve svých vlasech znatelně si povzdechne. Je to tak příjemné, klidně by ho jimi nechal probírat celý den. Asi mu to později řekne, třeba se dočká příjemného škrábání na ouškem. V tomhle byl hrozně romazlitelný, jen to nikdo nezkoušel. Asi měli strach nebo si to jinak nedokáže vysvětlit. Podobné věci si rád užíval, stejně jako škrábání na zádech a dlouhé koupele. Nejspíš by k tomu přidal dobré jídlo a rozhodně na první místě podobné chvilky, jaké zažívá právě teď. Po očku Aquiho pozoruje a koutky mu chvilkami jdou nahoru, když má zrovna prostor, protože mu to hrozně sluší, jak sám sobě nevládne. Ju-kenovo dráždění v nejintimnější místech má velmi brzy ten správný efekt. Tělo před ním se chce hrozně moc kroutit a on mu v tom částečně brání, aby ho nemusel po posteli nahánět od jednoho konce na druhý. Nepřestává ho laskat jazykem a dobývat se jím opatrně dovnitř. Jde to snadno, Aqui se sice občas napne, ale vzápětí uvolní a pustí ho dál. Pomalu pozvedne obočí, když Aquiho ruce z jeho vlasů zmizí a jdou do stran, aby se chytil prostěradla. Začíná mu být jasné, že už to nemůže dlouho prodlužovat, jinak mu nevydrží a skončí dřív, než budou opravdu spolu. Přesto ještě vyzkouší Aquiho připravenost a dostane se dovnitř i prsty. Jde to vážně snadno, a proto ho nemusí dál trápit dlouho. Aquiho hlas ho pohladí po duši a připomene mu, co už chvíli tuší. 

"Hm, tak to nejvyšší čas jít za tebou." Zamručí spokojeně a začne se zvedat a přesouvat nad Aquiho rozpálené tělo. Krásně ho hřeje a to je něco, co si dokáže opravdu užít. Pustí jednu jeho nožku, aby se mohl zapřít dlaní, druhou ještě pořád svírá a zvedá trochu výš. Později ji pustí, aby ho náhodou nebolela, ale teď potřebuje, aby se mu víc vydal a jeho cesta dovnitř byla jednodušší. Skloní se k Aquiho tváři a na krátkou chvíli si ukradne jeho rty v nedočkavém polibku. V ten samý okamžik do něj začne velmi pomalu a dost opatrně pronikat. Musí sám sebe krotit, aby nebyl příliš rychlý a nic neuspěchal. Aquiho ho pouští ochotně dál a jemu do čaruje zasněný, vlastně úplně mimo výraz na tváři, jak kdyby byl v tu chvíli v úplně jiném světě. 

"Aqui-koi." Ozve se jeho hluboký, touhou poznamenaný hlas, jakmile se do jeho nitra dostane celý.  Musí to trochu rozdýchat, ale dlouho to nevydrží a začne se uvnitř něj pomalu pohybovat. Pustí i druhou nožku, aby se mohl lépe zapřít. Jeho vlastní svaly už se trochu chvějí vzrušením a blížícím se vrcholem. Ví, že už to dlouho nevydrží, ale snaží se neskončit příliš brzy. Jeho pohyby jsou dlouho jen pomalé, ale nakonec neovládne sám sebe a zrychlí společné tempo. Žene sebe i Aquiho k druhému vrcholu. Ještě několik přírazů vydrží, a jakmile ucítí znatelnější chvění těla pod sebou, rozhodne se sám sebe pustit na vrchol. Stejně už by to nevydržel. Má u sebe nádherného přítele, kterého nadevšechno na světě miluje a víc ani nepotřebuje, aby se nechal unést nárazovou vlnou, která ho dokonale smete. Paže mu na vteřinu povolí a on klesne na předloktí. Je to ještě příjemnější a zároveň ví, že ho nezalehne, nejspíš by ho svou vlastní vahou rozdrtil. Skloní na chvíli hlavu a čelem se zapře o Aquiho hruď, která se rychle zvedá. Je to příjemné takto odpočívat a je znát, jak moc si to užívá. Když hlavu pozvedne, na tváři mu hraje příjemný, trochu omámený výraz a usmívá se. 

"Jestli si chtěl, abych měl problém vůbec opustit pokoj, tak mise splněna do puntíku." Sdělí mu udýchaně vlastní pocit z toho, co se právě stalo. Nelže ani trošičku. Opatrně dostane paži pod jeho pas a velmi pomalu se s ním přetočí, aby ho dostal na své tělo a neopustil Aquiho úzké nitro. Chce s ním být spojený, co nejdéle to půjde. Vlastně by si dokázal představit, že tak budou spát, i když by se asi museli trošku přeskládat, aby to bylo pohodlné. Když už je na zádech v peřinách a má volné ruce, rozběhne se dlaněmi po rozpálené kůži a začne ji hýčkat. Neubrání se asi tomu, aby sklouzly na pozadí, které zlehka sevře. 

"Všechno v pořádku?" Zeptá se ho se starostí v hlase, protože se v jednu chvíli opravdu přestal ovládat. Má obavy, jestli mu náhodou neublížil.

Aqui

Když se ho Ju-ken v těch místech dotkne z ničeho nic prsty, je to jen o něco málo příjemnější, než jazykem, spíš to nečekal. Je ale natolik rozpálený, že to skoro nevnímá a dokonce si nedovede ani uvědomit, že mu chce Ju vyhovět. To až když zazní jeho hlas a Ju-ken se začne přesouvat pomalu nad něj, otevře Aqui oči a podívá se do těch jeho. V těch Aquiho plane rozvášněné peklo a nejspíš by mu v tuhle chvíli nevadilo skoro nic, to asi až později, až by si začal uvědomovat, co kde jak bolí. Vzápětí na to ho Ju-ken vášnivě políbí a i když zvedá jeho nohu hodně nahoru a mohlo by to být skoro nepříjemné, zároveň do něj začne vstupovat. Aqui ho musí přestat líbat, prudce vydechne a doširoka otevře oči. Má pocit, že se mu nedostává kyslíku ani tělesného prostoru, ale Ju-ken je velmi opatrný a i když ho brzy začne vyplňovat, vlastně to nebolí. Je to spíš hodně zvláštní směs nesnesitelné rozkoše, která se pořád přelévá sem a tam a není snadné ji popsat. Aqui se na to nejspíš příliš soustředí a je si jistý, že až si na ten pocit zvykne, bude to mnohem jednodušší, ale každý nový prožitek se nějak zapíše do paměti a tento bude jedním z těch nejsilnějších. Jakmile ložnicí zazní Ju-kenův hluboký hlas, honem se ho oběma rukama chytí kolem krku, ale spíš aby si tak pomohl držet stabilitu, než že by ho chtěl omezovat v pohybu. První pohyby jsou pořád trochu zvláštní, ale brzy se změní v něco neskutečného. Aqui nechápe, jak je tohle možné ani kde se to v jeho těle bere, ale doopravdy si užívá každou vteřinku a moc dobře ví, že je to i díky tomu, jak moc svůj protějšek miluje a jak neskutečně mu věří. Nikdy by k sobě nikoho jiného takto nepustil, to přijde jeho zvláštní hlavince prostě nemyslitelné. Ju-ken se dlouho drží velmi ohleduplně, ale pak začne zvyšovat tempo tak moc, až má Aqui strach, aby se jeho tělo nerozpadlo pod velkýma rukama na prach samou rozkoší. Cítí silné chvění každé své buňky a neví, jestli je to přepětím nebo už se blíží vrchol, ale nakonec je to Ju, kdo tam dojde jako první. Jakmile Aqui uvnitř těla ucítí horkost jako nikdy před tím, rychle ho následuje, propne se pod ním do luku skoro bolestivě a dlouho všechno prožívá s očima zavřenýma a hlavou v záklonu. Trvá mu dlouho, než povolí, ale rozechvěje se ještě víc. Bylo to obojím a teď jeho svaly doslova protestují proti tomu, jak je blaženě zatínal a jak moc to celé prožil. Asi to trochu přehnal, ale nikdy se neuměl hlídat nebo ovládat stejně jako si jeho hlava dělala, co chtěla. Ju-ken podklesne v loktech, ale jenom se o jeho tělo lehce opře a zahřívá ho. To je dobře, protože Aqui je tak vyčerpaný, že se do něj najednou dá zimnice a má pocit, že si sám není schopný obstarat ani půl stupně navíc. Trochu přehnaně se uchechtne, když Ju promluví a složí mu ten osobitý kompliment, ale není schopný ovládnout ani svůj udýchaný hlas. Do široka otevřenýma očima teď sleduje strop a snaží se popadnout dech. V boku ho píchá jako by to byl on, kdo byl nahoře. Tohle bude muset mnohem víc trénovat! Když ho Ju vezme v pase a otočí se s ním, Aqui má pocit, že se s ním zatočil celý vesmír. Skončí na něm tak trochu jako lenochod na větvi, ale je to vlastně velmi příjemné. Prostě se k němu tiskne a nechává se od něj hřát, ucho má přitisknuté k jeho hrudi, kde poslouchá jeho divoce bijící srdce a když ho Ju-kenovy prsty začnou hladit po přecitlivělé kůži, tichounce zapřede. Dovolí si konečně zavřít oči a jeho tělo se začne uklidňovat. A to i přes ten dotek na zadku! 

"Je mi trochu zima, přikryj nás." Požádá ho měkce, protože má pocit, že mu doslova táhne na zadek a to je asi jediná jeho starost nebo potřeba. Jinak mu nechybí vůbec nic. Zavrtá se k němu ještě o něco víc a víčka se mu nebezpečně začnou klížit. Nechce být ten, co po sexu hned usne, ale je mu tady vážně dobře. 

"Ai shite iru." Broukne do ticha.

Ju-ken

Ju-ken je vážně vděčný za to, jak moc mu Aqui důvěřuje. Ani na vteřinu to nevypadalo, že by měl strach, co se bude dít a svěřil se mu do rukou. Nejspíš i proto, byl o to opatrnější, aby mu neublížil. Nedokázal by si představit, jak by se cítil, kdyby tohle jejich poprvé zkazil jen svou nedočkavostí. Vážně by se na sebe nemohl ani podívat. Je vážně rád, že si stihl prohlédnout Aquiho zrovna v tom nejlepším a bude ho mít před očima ještě dlouho. Bylo to to nejkrásnější, co kdy viděl a ještě lepší v tom, že za to vlastně mohl on sám. Opravdu se vyplatilo na Aquiho nespěchat a dát mu potřebný čas. Je pravda, že díky událostem posledních dní se to nejspíš ještě urychlilo. Nakonec mu možná ještě bude trochu líto, že si nemohli pořádně užít obyčejné schůzky, tak nějak do toho prostě spadli. Neví, jestli by to bylo pro Aquiho lepší nebo díky jeho handicapu byla tohle ta nejlepší cesta. To, že se na něj upnul…Vlastně už si nedokáže představit, že by to bylo jinak. Vždycky bude první přemýšlet nad ním, nad jeho bezpečím a nad tím, aby byl co nejvíce v pohodě, i když nejsou zrovna v jednoduché situaci, už jen proto, co Hakueiovi slíbit. Totiž svou loajalitu. Možná je naivní, ale věří, že by po něm jeho bratr nechtěl nic, co by se mu vyloženě příčilo a že by ho chtěl nějakým způsobem využít. Cítí, že je rodina konečně pohromadě a že jejich rodiče nejspíš pravdu neměli a bylo několik způsobů, jak žít život. Neobhajoval Hakueiův způsob, ale už ho ani neodsuzoval. Všechno má svou stinnou stránku a to měla i jeho práce u policie. K nim už však nepatří. 

"Promiň, ale myslím, že to bude pohodlnější." Omluví se mu za svůj způsob, jakým ho dostal na sebe. Asi to nebylo zrovna nejpříjemnější. Nechtěl s ním takto cloumat, ale když ho má na sobě, připadá mu to mnohem lepší. Může ho hezky objímat, hladit a užívat si příjemné pocity, když ho má u sebe. Jen doufá, že nikdo nepřijde a nebudou po něm něco chtít. Alespoň jediný večer by si rád v klidu užil a teď, po jejich milování, by tu vážně nerad nechával Aquiho samotného. Koutky se mu zlehka pozvednout, když uslyší spokojenou odezvu na své hlazení a na chvíli zaboří tvář do Aquiho vlasů, aby ho do nich mohl líbnout.

"Jen odpočívej, dneska snad budeme mít celou noc pro sebe." Pošeptá mu a doufá, že díky jeho přítomnosti ho třeba nebudou trápit zlé sny. Byl by rád, kdyby mohli společně spát až do rána. Kývne hlavou, jakmile ho Aqui požádá, aby ho přikryl. Natáhne se po pokrývce, které je shrnutá na kraji postele. Díky jeho výšce to vůbec není problém. Pomalu je oba přikryje a pak zajede pažemi pod ni, aby mohl Aquiho znova obejmout. Aquiho vyznání ho dost zaskočí. Ne, že by to nevěděl, ale stejně je nádherné to slyšet přímo z jeho rtů. 

"Já tebe Aqui-koi. Víc, než svůj život a nikdo na tom nic nezmění." Oplatí mu jeho vyznání. 

"A teď už spi, kdo ví, co nás zítra čeká. Důležité je, že budeme společně, na ničem jiném nezáleží." Doplní ještě potichu a pak nechá víčka klesnout. Probudí ho až tiché zavrnění telefonu někdy nad ránem. Ještě ani nesvítá. Natáhne se po přístroji a ve zprávě je jen vykřičník. To číslo pozná bezpečně, patří J. Opatrně se vymaní zpoza Aquiho, který se za celou noc ani nepohnul. Natáhne na sebe prádlo, kalhoty a triko, než se skloní ke spící postavě a políbí ho na tvář. 

"Brzy budu zpátky." Pošeptá, i když ví, že by se taky mohlo stát, že to nedodrží. Udělá však všechno proto, aby se k němu vrátil, i kdyby se cokoliv ošklivě zvrtlo. Vyjde ze dveří jejich společných pokojů a skoro vrazí do J, který se tváří pobaveně. 

"Co je?" Vyjede na něj Ju. 

"Asi bych se ti měl omluvit, že jsem ti zkazil ranní sex." Dobírá si ho J a Ju protáčí očima. Občas by ho vážně rád přizabil. 

"Mám v plánu si takových rán užít ještě hodně." Zpraží ho Ju a vykročí společně s ním chodbou. Ani se nepotřebuje ptát, co se bude dít, stejně by nemohl odmítnout a vlastně ani nechce. Nejde o něj, ale o bezpečí Aquiho a bez Hakueie nemají šanci.