Aqui x Ju-ken - Tak se jenom nedívej. - část 2.

(sídlo Hakueie)

Ju-ken

Možná s nějakým větším vyznáním měl počkat, ale prostě nešlo odolat tomu to říct. Ostatně byla to pravda, na nic si nehrál, i když mu chvíli trvalo, než mu došlo, co to opravdu je. Potřeboval si to v hlavě trochu přerovnat, ale zas tolik nad tím přemýšlet nemusel. Chtěl Aqui chránit od první chvíle a jeho menší problém ho jen utvrzoval v tom, že je to tak správně. Cítil z něj, že potřebuje oporu a někoho, kdo mu se vším pomůže, i když to nebylo o tom, že by ho měl vodit za ručičku. Spíš o to, že mu pomáhal se srovnat s nastalou situací. Nic mu nedělá větší radost, než když bude jeho záchranným bodem a klidně se bude stavět na hlavu, aby to tak zůstalo. Uvědomuje si, že v životě nic podobného nepoznal. Měl za sebou několik vztahů, ale nikdy to nebylo tak silné. Když mu Aqui jeho vyznání vrátí, už by nemohl být spokojenější. Na tváři se mu objeví upřímný úsměv, který značí, jak moc je za to rád. Stejně tak oči se mu rozzáří tím pocit, který ten uvnitř sebe má. V ten okamžik už ví, že to celé bylo správně a už si to nenechá nikým vzít. Jestli to znamení, že kvůli tomu bude žít u mafie, klidně bude. Jestli to znamená, že bude muset někoho zabít, udělá to ani nemrkne. Myslel si, že má v sobě hluboce zakořeněné zásady, které by nikdy neporušil, ale stačí jen ten správný impuls a udělá to. Aqui je kouzelný, když je zabalený, ale i tak si nepřeje nic jiného, než aby ho viděl zase nahého. Je vážně krásný a ví, že už do konce života nebude mít před očima nic jiného. Po dnešní večeru, bude mít nejspíš trochu problémy se soustředit, ale to nevadí i to zvládne. 

"Já taky a hlavně tam vydržím hodně dlouho." Zazubí se, protože on by se mohl ve vaně válet klidně celou noc, kdyby to šlo. Koutky se mu pravidelně zvedají, když cítí, jak do něj díky jeho dotekům zarývá nehty. Klidně ať to dělá dál, je to příjemné a taky mu to napovídá, že není nic špatně. Pozoruje ho celou dobu, než se k němu přidá do vany a ani tady si ho nepřestává prohlížet. Prostě se najednou nemůže vynadívat a ani doteků není nikdy dost, takže v nich dál pokračuje. Voda rozehřívá jeho tělo, stejně jako to od první chvíle dělala Aquiho přítomnost. 

"Doteď jsem pořádně nevěděl, jak moc může být vana příjemná." Okomentuje to po svém a je jasné, že do vany už nikdy nepůjde sám. To se prostě nestane. Připravil by se tak opravdu o hodně. Obočí mu jde maličko nahoru, když se Aquiho dlaň vydá pro změnu dolů. Ani si neuvědomuje, jak zatajuje dech a v duchu ho prosí, aby v tom dál pokračoval. Musí mu být vidět na očí a taky ve výrazu tváře, jak je tím překvapený a zároveň si nepřeje nic jiného. Prudce vydechne, když se Aquiho drobná dlaň dotkne v klíně. Nečekal, že to v něm vyvolá tolik. 

"No kruci." Vydechne hluboce a pak nechá víčka klesnout a hlavu zavrátí trochu dozadu, jak moc si to chce vychutnat.

"Aqui-koi." Podaří se mu jen vyslovit jeho jméno a snad ho tím pobídne, aby s tím nepřestával. Jeho dlaně automaticky sklouznou na drobné pozadí a v závislosti na svém vzrušení ho víc stiskne. Musí si pořád připomínat, jak moc křehký je a že to nesmí přehnat. 

"Budeš tak zvědavý pořád?" Podaří se mu konečně něco říct a podívá s emu u toho do očí. 

"Dost bych to ocenil." Doplní s nádechem pobavení, to už asi Aqui poznal sám, jak moc. 

"Určitě najdu způsob, jak ti to vrátit." Blýskne se mu v očích jistá provokace a prsty zabloudí trochu víc ke středu jeho pozadí. Na chvíli zmizí mezi jeho polovičkami a zlehka ho v těch místech pohladí. Hlavně se snaží vnímat to, jak se bude Aqui tvářit, aby třeba neudělal něco, co by se mu nemuselo líbit. Z druhé strany byl většinou dost přímočarý, aby to vyzkoušel rovnou.

Aqui

Ju-ken naštěstí neucukne celým tělem, protože kdyby to udělal, Aqui by se asi lekl, že je něco špatně. Ale takhle se pohybuje jenom jeho hlava a mění výraz v jeho tváři a když se Aqui pořádně podívá, jak při tom Ju vypadá, nepřijde mu, že by se dělo něco nepříjemného? On je ten poslední, kdo se vyznal v lidských emocích a projevech, nikdy v nich neuměl číst, ale tohle pozná dokonce i autista jako je on sám. Ju mu to vzápětí potvrdí svým komentářem a Aqui se usměje možná až moc spokojeně. V posledních dnech ho tolik miluje, že udělá rád cokoliv, co mu bude příjemné a o tomhle má dojem, že se mu bude líbit hodně. Má v očích nevšední nadšení, ale pro něj je všechno tolik nové, že tomu nejde poručit. Nechce se mu ho tam dole pouštět, i když si není úplně jistý, jak by měl pokračovat. Měl by použít obě ruce? Ju-ken sám ho oběma dlaněmi pohladí po těle a skončí znovu na zadku. 

"Ano, to budu. Často strkám nos do věcí, do kterých mi nic není a pak po mě jdou všechny kartely na Asijském kontinentu, to ty přece víš." Řekne mu a Ju-kenovy dlaně se posunou víc do středu. Pohladí ho přímo uprostřed a Aqui se celý napne a prudce nadechne. Bylo to nečekaně příjemné. Až tak, že měl tendence tomu pocitu spíš utíkat. Překvapeně se podívá do Ju-kenovy tváře, ale pak si vzpomene o co ho žádal a zkusí podobné doteky v jeho klíně. Jsou jenom opatrné a mazlivé, vlastně se s ním v těch místech teprve seznamuje, ale podle reakcí to vypadá, že to je také k nesnesení už teď. Aqui samozřejmě slyšel, co všechno a jak by se mělo dělat, zase tak mimo není, jenom to nikdy nezkoušel. Pohrává si palcem s jeho špičkou, s jiskřením v očích pozoruje jeho výrazy a čím víc jich je, tím víc ho pro radost škádlí a dráždí až ho má za chvíli v obou dlaních najednou. Díky tomu taky zjišťuje, že Ju-ken přestává zvládat vlastní průzkum a víc se oddává jenom jeho dotekům. Nediví se mu, protože kdyby ho dál hladil tam vzadu, Aqui by taky postupně nebyl schopný pokračovat a nejspíš by se nechal jenom hýčkat. Pokračuje ve své činnosti dost dlouho na to, aby ho dostal přesně do toho rozpoložení a zároveň dost krátce a pomalu, aby ho nedovedl až na konec. To ještě nechce. Líbí se mu takto připravený. Aqui neměl v plánu nějak přebírat iniciativu a o cokoliv se pokoušet, ale jsou tady úplně sami a on mu naprosto věří, takže proč by nemohl zkusit, co jeho hlavinku napadlo? Pokud někdy něco dobře uměl ve své samotě, pak to bylo všímat si vlastního těla. Ju-ken o tom vůbec nic neví. Nikdy ho při tom neviděl ani nenachytal a Aqui to uměl vydržet dlouhé dny i bez toho. Ale když jste osoba, která má problém s kontaktem a emocemi ostatních, neznamená to, že jste asexuální úplně, i když tak to možná často bylo. Aqui si o sobě a svém psychickém stavu nikdy nic nezjišťoval ani nechodil k nějakým lékařům. Nikdy ho to nenapadlo a nepovažoval to za důležité, takže o tom vlastně nic nevěděl. Narovná se v zádech a pomalu se od něj začne vzdalovat, až dokud se zády neopře o druhou stranu vany. Ju-ken ho kvůli tomu musí i pustit a teď jeho tvář vypadá plná otázek. Aquiho oči však hřejí pořád stejně a dokonce je v nich cosi roztouženého. A pak pomalu zvedne ruce a dotkne se sám sebe na prsou. Očima pořád fixuje Ju-kenův pohled, ale počítá, že Ju to nevydrží dlouho, protože Aqui se začne provokativně hladit a zjišťuje, že je mu příjemné, když se na něj u toho Ju-ken dívá, ale vlastně sám nic nemůže. Dopřává si důkladný průzkum vlastního hrudníku, jako už tolikrát a když se trochu víc zdrží u bradavek, jeho hlásek docela tiše opustí jeho rty.

Ju-ken

Úplně zapomene na to, jaký Aqui je a že by mu možná měl naznačit, co se s ním v první okamžik, kdy se ho dotkne vlastně děje. V tu chvíli totiž úplně vypnul mozek a jakékoliv vnímání světa kolem sebe. Existuje jen on a Aqui a možná ještě vana, ale to je tak všechno. Neví, čím to je, jestli tím, jak dlouho byli blízko sobě a přesto se nic nestalo, nebo tím, jak moc se do něj zamiloval, že je to tak intenzivní. Možná to má úzkou souvislost, ale o tom teď rozhodně přemýšlet nechce a s jeho povahou nad tím nebude přemýšlet pravděpodobně vůbec. Ostatně na tom ani trochu nezáleželo, podstatné bylo, že se to děje a jak moc skvělé to je. Sám si užívá doteky na Aquiho těle, které jen celý prožitek znásobují a dokáže otevřít oči až ve chvíli, kdy Aqui promluví. Sám má problém poskládat větu a uvědomit si, co vlastně chce říct. První to vyřeší jen krátkým, trochu udýchaným zasmáním. 

"Kdybys to řekl v souvislosti s čímkoliv jiným, rozhodně ti to zkusím zakázat, ale v tu chvíli tě v tom budu rozhodně podporovat. Jen mám obavy, že už tě z té vany, možná tohoto pokoje nepustím nikdy a může mě zkusit někdo vyrušit, to teprve uvidí, co je to vražedné šílenství." Kdyby teď někdo přišel a chtěl po něm, aby šel pryč, prostě mu asi utrhne hlavu a pak se vrátí k Aquimu a teď to rozhodně není žádné zveličování. Sevře ho o trošku víc, když ucítí napnutí jeho těla, aby se mu třeba nevysmekl a zároveň, by ho nezmáčkl příliš. Je to troch složité vybalancovat stisk, když ho ovládá touha, ale snaha mu neublížit je pořád ještě silnější. Ještě chvíli vydrží ho pokoušet, ale Aquiho nesmělé doteky jsou příliš skvělé, aby si to trochu sobecky neužil. 

"Jde ti to skvěle. Já bych po tobě teď taky šel." Prohodí v návaznosti na předchozí konverzaci a koutky se mu u toho pozvednou. Na to, že většinou u podobných věcí neřekl ani slovo, je najednou nějaký ukecaný. Zalapá po dech, když Aqui použije obě dlaně a to už je prostě příliš. Hlava se mu znovu sveze dozadu a ozve se konečně tlumené zasténání. Tak dlouho se zvládal ovládat, ale teď už to nejde. Překvapeně vrátí pohled zpátky do Aquiho tváře, když o něj přijde. Kdyby mu dal vteřinu navíc, asi ho nepustí, ale takto zvládne jen zírat a přemýšlí, jestli to náhodou nebylo příliš. Stačí mu však jediný pohled do Aquiho očí a ví, že to bude ještě mnohem lepší. Asi se brzo zblázní, ale rozhodně si to užije. Sám přesune své dlaně na okraj vany a silněji ho sevře. Bude doufat, že to zrovna tento materiál vydrží, protože ho bude svírat opravdu hodně, aby dal Aquimu dostatečný prostor. Jeho myšlenky se mu vzápětí potvrdí, když se před ním začne dít představení, hodné medaile. Tohle by ho ani ve snu nenapadlo, ale už teď ví, že se mu o tom bude zdát každou noc. Pomalu očima sklouzne na Aquiho dlaně, které se rozběhnou po bledé pokožce, a vyloženě mu přijde, že si s ní hrají. Sevře mnohem víc okraje vany, a kdyby to bylo dřevo, asi už začne pomalu praskat. 

"Aqui-koi." Zamručí trochu umučeně, když ho vidí, jak si užívá dotek na bradavkách, ale v očích má hladový výraz. 

"Jde ti to vážně skvěle, tady se může chvíli zdržet a víc si hrát. Já bych to udělal." Sděluje mu své vlastní myšlenky, když se dotýkat nemůže. 

"Možná víc stisknout." Pobídne ho ještě. Sám jednou dlaní zmizí pod vodou, ale zatím jen pevněji sevře sám sebe, protože má pocit, že by během vteřiny mohl skončit a to nechce. Ještě chvíli ne. 

"Pak můžeš pokračovat ještě o kousek níž. Klidně ti budu říkat, kam až máš zajít." Netušil, že pro něj bude tak snadné ho zkoušet navádět. Myslel si, že nebude schopný říct ani slovo, ale touha vidět Aquiho, jak se dotýká sám sebe je mnohem silnější. 

"Měl bych chtít vědět, kde ses tohle naučil? Kolikrát už jsi to dělal?" Zeptá se ho na věc, která ho opravdu zajímá.

 "Kolikrát to budeš zkoušet, když budu třeba vedle?" Podsouvá mu možné věci, které by se mohly dít. Představa, že přijde domů a najde ho někde takto…Ne, ode dneška už mu asi nebude říkat, když se vrátí.

Aqui

Po Ju-kenových slovech Aquimu pobaveně zacukají koutky. Neměl by se smát tomu, že jeho milenec vyhrožuje vražedným šílenstvím, ale tenhle svět už se na něm asi hodně podepsal. Kdyby chtěl někdy umřít, asi by stačilo, aby před Ju-kenem sáhl mezi nohy někomu jinému a pak by se stal jeho obětí i on. Jsou to hodně divné myšlenky a neměl by se smát ani těmhle. Pak se doopravdy zvonivě zasměje, když mu Ju řekne, že se přidává k seznamu všech, kteří po Aquim jdou. Kdyby tak po něm šli jenom kvůli tomuhle… život by byl o hodně jednodušší. Nahlas to ale říkat nebude, aby to nevyznělo nějak nepatřičně. Místo toho se věnuje svému hrudníku, po kterém klouže dlaněmi a pohrává si s vlastními bradavkami. Způsob, jakým ho Ju-ken osloví, jasně vypovídá o jeho rozpoložení a ty prsty zatínající se do okrajů vany také. Ju-ken ho vzápětí začne nabádat, jak by měl postupovat, ale v tomhle je docela svéhlavý. Nenechá si do toho zrovna moc mluvit. Má v tom bohatou zkušenost a ví, co mu dělá nejvíc dobře, takže se drží tohoto scénáře. Brzy tomu začne sám podléhat, změní se výraz jeho tváře, pootevření rtů i tiché povzdechy a nutně to potřebuje udělat podle sebe. Přesto se ke svým bradavkám hodně vrací. Ani si neuvědomuje, že mění posed tak, aby si mohl stehna opřít o okraje vany pod hladinou, i když tak daleko ještě nedošel. Vidí, jak Ju-kenova ruka mizí pod hladinou a ani ji nemusí následovat pohledem, aby moc dobře věděl, kam přesně směřuje. I tohle mu dělá dobře. Ju ho žádá, aby se posunul kousek níž a tak to udělá. Svoje břicho má rád. Klesne k němu pohledem a masíruje se, jako by do sebe vtíral nějaký drahý tělový olej. Víčka má teď sklopená ke svým dlaním a předstírá, že si nevšímá toho, co Ju-ken dělá sám se sebou. Pak jimi zajede ještě níž, ale naprosto mine svůj klín a věnuje se vnitřní straně svých stehen. Oběma rukama naráz mne každou nožku, přibližuje se ke tříslům a víc dozadu, ale pořád jsou to jenom stehna. Jeho rty už jsou trvale pootevřené a pohled přivřený. Začíná se opravdu dostávat do varu. Trochu pozvedne obočí, když se Ju-ken najednou zeptá, kde se tohle naučil. Co by mu tak mohl odpovědět? Zvedne k němu pomalu oči a chvíli zůstává tajemně mlčet. 

"Hodněkrát. Opravdu hodněkrát." Svěří mu nakonec. Musí se usmát, když se ho Ju zeptá, jestli to bude zkoušet, když je poblíž. Je to hodně prozrazující úsměv s cukajícími koutky, který jasně říká i beze slov, že i tohle už se několikrát stalo. 

"Hrozně mě to vzrušuje." Přizná se. Ten pocit, že nikdy neví, jestli Ju otevře dveře nebo ne. Zároveň mu ale o tom nebyl schopný říct. Ne, dokud nemají nějaké intimnosti za sebou. Dalo by se říct, že byl na svých chvilkách skoro závislý a když měl možnost, prostě ji využil, ať už to bylo ve sprše nebo v posteli. 

"Párkrát jsi dokonce spal vedle mě. Umím být potichu." Přizná se, že si to dovede rozdat se svou rukou, i když vedle něj Ju klidně oddechuje. 

"Vadí ti to?" Otázku myslí upřímně. Byl by nerad, kdyby si Ju třeba myslel, že tohle upřednostňuje před chvílemi, kdy jsou spolu. Tak to nebylo, jen se prostě ještě neposunuli dál. Na to na něm byl až moc závislý.

"Asi tuším, jak by to mohlo působit, ale tak to není." Řekne mu a vlastně překvapí sám sebe, že si tyto pocity byl schopný uvědomit. Ju ale vypadá, že ho to možná samotného bude vzrušovat. Myšlenky na to, jestli Aqui bude spát nebo ne, až on sám zavře víčka. Jestli pak se mu potom budou zdát nějaké zajímavé sny?

Ju-ken

Je opravdu hodně rád, že Aquiho svými slovy spíš nevyděsil. Kde kdo by mu z té vany vyskočil a už by ho nejspíš nikdy neviděl. Zase se jen ukazuje, že má trochu jiné vnímání světa a jak moc se na něm podepsala doba, kdy byl mimo tuto zemi. Je-ken si uvědomí, že je mu líto, jak moc si musel zažít a v duchu si přísahá, že se pokusí mu ten život zlepšit, jak jen to půjde. Třeba by mohl, když tohle celé skončí a oba to přežijí. Aqui musí přežít určitě a nejspíš zajde za Hakueiem, kterého o něco požádá. Musí to udělat, aby měla jeho hlava klid a mohl se soustředit na práci, kterou tu teď má. Sám se mírně pousměje, když vidí Aquiho koutky, jak jdou nahoru. Poznal ho jako vyděšeného kluka a teď tu ve vaně sedí někdo trochu jiný. Není to takový rozdíl, jen se změnilo to nejdůležitější. Aqui mu věří. Samozřejmě, že má základy psychologie, nutně je ke své teď už bývalé práci potřeboval a tak si to dokáže uvědomit. Co však nečeká je to, jak moc ho to uvědomění zasáhne. Najednou cit k Aquimu ještě vzroste a nejradši by si ho přitáhl k sobě do náruče a políbil. Jenže to teď nemůže, protože by si celé překvapení zkazil. To rozhodně nechce. Sice ho to stojí veškeré zbytky sebeovládání, ale to prostě musí zvládnout. Jen chvíli to trvá, kdy svírá sám sebe a zajistí si tak další pokračování. S každým dalším povzdechem, který vyloudí Aqui ze svých rtů, je stále těžší sedět na místě. Ani na vteřinu z něj nepustí oči a nakonec neodolá pokušení sám sebe pohladit v klíně. Vlastně by klidně mohli první kolo skončit každý sám. Ta vana není nakonec tak velká a pro druhé kolo už by se mohli přesunout do postele. Ta chvilka jim bude stačit na to, aby se dali dohromady. Jemu rozhodně bude stačit jen pár vteřin. Srze vodu jde jen částečně vidět, co Aqui dělá pod ní, protože se ohybuje a zkresluje odraz. Přesto je to vlastně o trochu lepší, protože musí zapojit i svou představivost. Ví moc dobře, kde jeho ruce jsou a tuší, co nejspíš dělají. Jeho dech už se začíná prohlubovat a s hlazením ve svém vlastním klíně prostě nedokáže přestat. Nespěchá a užívá si každou minutu, i když tím trochu mučí sám sebe. Rozhodne se, že za ním v tuto chvíli nepůjde. Chce to prostě vidět až do konce a taky bude vědět, kde se ho má později dotknout, aby to Aquimu bylo příjemné. Doufá, že se tohle neděje naposledy, ale Aqui mu vzápětí odpoví. V očích mu zajiskří, když dojde na to, kolikrát to dělal a pak se přizná, že ho to vzrušuje. To Ju-kena taky, i když je pravda, že by jen s tím nevydržel. Potřebuje někoho cítit u sebe a užít si teplo lidského těla. Všichni říkají, že s city je to stonásobně lepší, dneska třeba zjistí, co je na tom pravdy. 

"To mě taky." Přizná se mu na tu představu, že to Aqui dělal jemu za zády a mohl by ho nachytat. Obočí mu jde nahoru, když si ještě přisadí, že vedle něj spal. 

"Myslím, že jsi mi na další dny zařídil velmi lehké spaní. Jsem zvědavý, jestli mě i teď dokážeš nevzbudit. Možná budu jen předstírat, že spím." Ujistí ho, že se mu ta představa vlastně líbí. Vyslechne si i jeho ujištění, že to není, jak by to kde kdo mohl brát

"Aqui-koi. Myslím, že jsem schopný to pochopit a rozhodně v tom nevidím problém. Právě naopak dost si to užívám." Pravý koutek mu vyskočí nahoru. 

"Naštval bys mě tím, že bys s tím přestal." Prozradí mu, na co jediné teď dokáže myslet. 

"Tentokrát si to užijeme společně a já budu doufat, že tě pak někde nachytám." Prozradí mu to, co ho napadlo jak první. 

"Ale nemysli si, že tímto to celé dneska končí. Teď jsi mi dal hromadu míst, kam se chci rozhodně podívat a když už začínám tušit, kde se ti to líbí….Možná bych mohl mít úspěch." Jeho hlas trochu přeskakuje, protože ho pořád pozoruje a zároveň dráždí sám sebe v klíně. Je to asi milionkrát lepší než porno. Už jen proto, že vám to předvádí někdo, koho milujete. 

"Co mi ještě ukážeš?" Vyzve ho roztouženým hlasem.

Aqui

Musí se tiše zasmát, když mu Ju-ken řekne, že ho to taky vzrušuje a že teď několik dní nebude raději spát, aby o něco nepřišel. Aqui si rozhodně lehne tak, aby na něj koutkem oka neustále viděl, takže jakmile se Ju zavrtí nebo otevře oči, všeho nechá! Určitě tolikrát, aby ho tím pěkně potrápil, než ho nechá dokoukat se. Bude to zajímavá noc a už teď se na ni těší. Pak se mu ale doopravdy uleví, když ho Ju-ken ujistí, že jeho myšlenky chápe. Někde podvědomě to věděl, nečekal by ve skutečnosti, že by to mohlo být naopak, ale stejně je raději, když si to na rovinu řekli, než aby někde v něm zůstávala nejistota, která by mohla vybublat v tu nejméně vhodnou chvíli. Znovu se tiše zasměje, když mu Ju dokonce pohrozí, že by ho naštval a vrátí se k dráždění svých stehen. Až dozadu se nedostane, protože by si musel přesednout a nějak si kleknout. Měl to taky rád, ale v tomhle bodě si raději pomáhal nějakými pomůckami, protože tak dlouhou ruku a prsty prostě neměl

"Můžeš se pokoušet mě nachytat, ale nezapomeň, že jsem opravdu dobrý v chování jako lasička." Připomene mu, jak dlouho se skrýval a všem unikal. A to ani nemá na mysli, že by před Ju-kenem mizel onanovat do skříně, prostě si jenom dovede vyhlédnout dobrou chvíli a pravděpodobnost. Ale aby měl někdy radost, určitě to udělá i tak, aby ho nachytal. I pro něj bude vzrušující čekat, jestli to Ju zvládne nebo ne. Ju-ken mu slíbí, že tohle, co se děje ve vaně, rozhodně není to jediné pro dnešek a on povytáhne obočí a pousměje se. To bylo dobře. Chvilek, kdy byl sám, už bylo hodně. Teď by byl raději s ním. Ju-ken měl pravdu. Tím, že se na něj teď mohl dívat, si jistě všiml mnoha míst, kde by se později mohl Aquimu věnovat. Konec konců, byl to policista a jistě měl skvělý pozorovací talent. Sám ho učil o svém vlastním těle a těch lekcí jistě nebude třeba moc. Ju-kenova ruka se dá dost jednoznačně do pohybu, očividně se rozhodl na to přistoupit se vším všudy a dokončit to takhle a Aqui ví, že si musí trochu pospíšit. Byl by schopný trápit se dlouho nebo si u toho povídat, ale teď chce, aby byl jejich závěr alespoň podobný, když už ne společný. Ju se nezvládá držet tolik jako on sám, takže když ho vyzve, co mu ukáže tentokrát, konečně svýma rukama najde i vlastní klín. Hlasitě vydechne, víc se opře dozadu a pomalu dá jednu a pak i druhou nohu nahoru na okraj vany. Je to trochu jako někde u doktora a Ju má naprosto dokonalý výhled, i když zčeřený vodní hladinou. Aqui se teď prsty dostane i dozadu, ale nezajíždí dovnitř. Má dlouhé nehty a není to ono. Hraje si sám se sebou, klouže bříšky prstů po své špičce, přetahuje ji a zase nechává sklouznout zpět a u toho si pohodlně opře hlavu o okraj vany. Už se nevěnuje Ju-kenovi a jeho reakcím. Teď už je plně ponořený sám do sebe a po chvíli zavře i oči. Jeho hlas se rozezní mnohem plněji skrze koupelnu a zatímco jednou dlaní zpracovává svou délku, tou druhou škádlí místa v okolí a víc vzadu. Pak najde body, na které dnes reaguje nejlépe a začne si dávat docela intenzivně co proto, až to nakonec dotáhne do úplného konce. Chtěl myslet na Ju-kena a na to, aby byli spolu, ale pak to přestal ovládat a stalo se to jenom podle něj. Chvíli mu trvá, než se přestane tisknout dlaní, jak ho dostává orgasmus a díky stiskům a povolením si vrací některé vlny zase zpět, dokud nezeslábnou úplně. Teprve potom je schopný otevřít oči a vrátit se do reality. Musí se zorientovat v situaci a v tom, jak daleko se dostal Ju. Tváře má červené a je to rozhicováním. Ne studem nebo teplotou vody.