Ju-ken
Ju-ken už si začal v sídle Hakueie dost zvykat. Nikdy by ho nenapadlo, že na takovém místě může být spokojený. Jenže s každým dnem, kdy tu přebývali, si čím dál víc uvědomoval, že mu stačí Aquiho blízkost. Nic víc už nepotřeboval. Bylo mu jasné, že si Haku brzo vybere cenu za to, že je u sebe ukryl, ale na tom nezáleželo. Ještě jedna věc se stihla změnit. Ju začínal mít pocit, že by si k sobě s bratrem mohli najít cestu. Měl za to, že už to nikdy nebude možné a díky jejich cestám se možný vztah pohřbil. Zdá se však, že by to nemuselo být tak definitivní, jak si původně myslel. Asi za to částečně mohlo i setkání s Takeshim, který mu vlastně ukázal, že ne všechno musí být nutně černé nebo bílé. Sám byl se Senou a vypadalo to, že možné následky neřeší. Tedy ne ty, které se týkaly jeho vlastní osoby. Jenže on na tom nebyl jako Ju-ken, který v podstatě unesl cenného svědka a předal ho mafii. Sám to ve své hlavě chvíli řešil, ale ve výsledku ujistil sám sebe, že je to stejně jedno. Nepočítá s tím, že se k policii vrátí a upřímně začíná přemýšlet nad tím, že by zůstal se svým bratrem. Bude si sice muset přerovnat několik priorit v hlavě a postavit svůj život na úplně jiné základy, ale….Aqui za to stojí. Stojí za všechny problémy světa a pocit, že by se mu něco stalo, mu působí noční můry. Dnes v noci měl zrovna jednu takovou, kdy v náruči držel Aquiho štíhlé, bezvládné tělo a zíral na skvrnu na jeho hrudi, která se rudě rozpíjela do látky jeho svršku. Ne, tohle nechce nikdy zažít, i kdyby s ním měl odjet na druhý konec světa. A v tom spočívá jeho další odhodlání. Když s tím vším skoncují a Haku vyhraje, už nikam nebudou muset a Aqui si nebude muset zvykat na nové místo, což by bylo s jeho malým velkým handicapam rozhodně dobré. Má v plánu zítra zajít na Hakueiem a zjistit, s čím by mohl pomoci, před tím se však musí trochu vyspat. Zamíří tedy chodbou do jeho a Aquiho společné ložnice. První dny byl Aqui tak unavený, že stačilo jen, aby si lehl a hned usnul. Spali společně, ale kromě polibků se nic dalšího nestalo. Ju se sám sobě divil, že je tak trpělivý, protože s ním opravdu dobře mával, ale když viděl jeho unavenou tvář a pohled, bylo mu jasné, že některé věci prostě nejde uspěchat. Žijí oba dva a to je zatím to nejhlavnější. Taky samozřejmě to, že s ním chce být. Na ničem jiném už tolik nezáleží. Kráčí pomalu ale rázně a zdraví se s některými muži, které cestou potká. Některé z nich už zná, s některými si dokáže i pokecat a jiní ho probodávají pohledem, protože tu podle nich nemá, co dělat a Haku je dle jejich uvážení nejspíš blázen, že ho ještě nezabil. Je mu to jedno, ať si myslí, co chtějí. Ví, že nahlas to nikdo neřekne, protože by si to pěkně schytal. Přesto dokáže být opatrný a držet se pravidel, která jsou tu nastavená. Vlastně to není zase takový rozdíl mezi oddělením a tímto místem. Má plné ruce a tak je trochu problém, aby si otevřel dveře od jejich ložnice, nakonec se mu to však podaří. Má dva pokoje a koupelnu a tak Aquiho hned nevidí. Doufá ale, že je tady. Nese mu totiž večeři, něco k pití a taky něco sladkého. Má i pro sebe a k tomu si nese i pivo. Asi už to vážně potřebuje spláchnout. "Aqui-chan?" Prohodí ne příliš hlasitě a pak odloží věcí na nízký stolek, aby svým rukám odlehčil. Ne, že by mu to přišlo těžké, ale i tak. Ohlédne se směrem ke koupelně, kde slyší téct vodu. V očích mu zajiskří, na tváři se objeví úsměv a vykročí tím směrem. Otevře dveře a hledí na obrys štíhlého těla, který kryje kouřové sklo sprchového koutu. Nějak se nemohl přemluvit, aby sem nechodil.
"Ahoj, Aqui-chan, máš tam místo?" Prohodí tentokrát hlasitěji. Nechce ho lekat, ale začíná se vážně těšit na jeho reakci. Kousek dál je i vana a on si dokáže představit příjemný večer v ní. Ale to by ho k sobě musel pustit a možná je ta správná chvíle.
Aqui
Dny v Hakueiově rezidenci by se vlastně daly označit jako šťastné. Aqui byl na věčnou přítomnost mafiánských rodin zvyklý. Některé byly lepší, než jiné a tohle byla jedna z nich. Čínský kartel se s tím nedal srovnávat, tam bylo nebezpečné i dýchat, ale tady jste se mohli cítit dost dobře a také v bezpečí, jakkoliv se to zdálo nesmyslné. Hakuieova rodina byla semknutá a dobře spolupracovala. Možná měli hodně odpůrců venku, ale ne tady. Bylo znát, že se všichni dobře znají, navzájem hlídají a hodně si věří. Některé chlapy měl rád víc, jiné méně a některým se vyhýbal, ale všichni se k němu chovali dobře. V podstatě jako k dívce a ty se ctily stůj co stůj. Kdyby se na ně někdo jenom křivě podíval, bylo by hodně zle. Možná by to Aquiho mohlo urážet a měl by se chtít cítit jako muž, kterým se narodil a místo mezi nimi si zasloužit, ale takhle to nevnímal. Byl tak spokojený a dokonce se mu nikdy nestalo, že by ho někdo označil za gaye. V japonské historii byly vztahy mezi dvěma muži poměrně běžnou záležitostí a na jako takové se na ně pohlíželo. To neznamenalo, že nutně musíte být jenom gay. Kromě toho se rodina a klan někdy špatně kloubily dohromady a tak někteří muži dávali přednost právě tomuto. Nebo měli někde milenky. Aqui by nechtěl být ten někdo někde venku, kdo jen čeká, jestli se jeho milenec vrátí a kdy nebo kdy se někdo rozhodne zavraždit přímo jeho. Byl schovaný v Hakueiově domě a nikde ve městě teď nebylo bezpečněji. To byl jistý paradox, vzhledem k tomu, že po Hakueiovi šli a vrah se sem mohl dostat kdykoliv. Ale o to víc to tady všichni hlídali a v posledních dnech i policie. Tušili válku v ulicích a začali hlídkovat. Nakonec budou pána domu chránit úplně všichni, protože Hakuei byl ze všech zel to nejmenší a nejspolehlivější. Pokud šlo o něj a o Ju-kena, ten měl mnohem méně volného času, než on sám. Od té doby, co Aqui svěřil Hakueiovi svoje tajemství, měl prakticky volno. Haku ho chtěl do rodiny kvůli jeho nadání a hlavě, ale až potom, až to všechno skončí. Za to Ju-kena potřeboval hned. Neustále ho měl někde s sebou nebo poblíž, byl skoro pořád pryč mimo jejich pokoje. Aqui si zautomatizoval jakési denní pochůzky a harmonogramy a potuloval se po domě na vlastní pěst. Ale stejně se mu dost často stýskalo. Přivinul se k Ju-kenovi možná až patologicky a často na sobě cítil vědecký pohled Rukiho, který ho občas hodnotil jako psychiatrického pacienta, ale v zásadě měl pravdu. Aqui nebyl normální. Ani J nebyl normální. A nejspíš ani Hakuei. A stejně s nimi bylo jejich polovičkám dobře. I Show vypadal spokojený. V posledních dnech toho bylo tolik a Aqui se cítil tak vyčerpaně, že se ještě vůbec nezačal nudit. Většinu času prospal nebo se snažil nepropadat panice z toho, že něco kolem nezná. Teď byl večer, v domě byl klid, žádný útok hlášený nebyl a tak ten čas Aqui využil k tomu, aby se pořádně umyl. Možná by později rád někam zašel, takže se chce i nalíčit. Zrovna stojí ve sprše a Ju-kenův příchod přes tekoucí vodu vůbec neslyší. Prudce sebou škubne, když za sebou uslyší hlas. Sprcha mu vypadne z ruky a s třísknutím spadne na dlaždice. Vzápětí na to mu vypadne i mýdlo a jak se chce sehnout, uklouzne a div neupadne on sám. Nechodí sem nikdo jiný, než Ju-ken, ale to neznamená, že pořád někde vzadu v hlavě nepočítá s další návštěvou sériového vraha. "Ty jsi mě vylekal." Ozve se jeho hlas, když konečně všechno posbírá a zase narovná. A vzápětí na to zčervená jako rajčátko. Samozřejmě, že mu neřekne ne, jenom… jaksi… ještě spolu v podstatě nic neměli a on tu stojí nahý a… Upírá pohled na vchod do sprchy.
Ju-ken
Možná by neměl vůbec myslet na podobné věci, jako je vyrušení Aquiho ve sprše. Když si uvědomí, co se děje kolem nich, kde kdo by to mohl brát jako bláhové. Možná právě proto se nechal zlákat tou možností se k němu přidat. Byl konečně čas myslet taky trochu na něco jiného, než na to, co se může za hodinu stát. Nikdy nevěděli, jestli se jim podaří vyhrát a přežít tuhle podivnou válku. Je zvláštní, jak rychle si zvykl na fakt, že už nepatří k policii, ale ke své vlastní rodině. Čím dál víc cítí, že všechna jejich rozhodnutí spěla právě k tomu, aby se nakonec sešli v sídle Hakueie a on mohl dostát svému slovu, že jej bude chránit. Je dost možné, že ho to bude stát život a o to víc si chce s Aquim užít poslední chvíle. Kdyby ho teď vyhodil, vezme to naprosto v pohodě, protože ho vyloženě přepadl a možná nemá stejné myšlenky, jako on sám, přesto to musel minimálně zkusit. Přesune se ke koutku, kde otevře dveře a pak zatají dech. V duchu si gratuluje, protože ještě nesbírá čelist někde na zemi. Takto ho ještě neviděl. Je vážně nádherný a vypadá hrozně křehce. O to víc, když jeho drobné tělo nekryje žádná látka. Stékající kapky vody jen zlehka kopírují linie jeho těla a v Ju-kenovi to vyvolává pocit, že by se taky moc chtěl dotýkat. Rychle se pohne, když uvidí, co svým příchodem způsobil, ale Aqui neupadne a tak se ho zatím nedotýká. Nechtěl by ho vyděsit ještě víc, než se mu to právě povedlo. Občas vážně nedomýšlel důsledky toho, co udělá a nedošlo mu, že když on nemá zase takový strach z toho, co se bude dít a je s tím podivně smířený, ostatní to můžou mít jinak. Zatváří se malinko provinile. "Promiň, Aqui-chan. Nechtěl jsem tě tak vyděsit. Jen překvapit, to ano, ale ne vyděsit." Omluví se mu rovnou, protože to opravdu neměl v plánu.
"Vlastně jsem se chtěl jen ujistit, že ti nic nechybí a že jsi v naprostém pořádku." Obhájí své vlastní jednání, ale při tom mu oči září, protože to není tak úplně pravda. Oči mu v jednom kuse létají po celém jeho těle a není schopný udělat krok zpátky, tak moc pohlcený tím pohledem je. Jen zlehka se opírá o rám sprchového koutku a začíná mu být jasné, že pokud ho Aqui vyloženě neodmítne, tak už se odtud nehne.
"Dej mi chvilku, se zbavím se pár věcí." Prohodí, když se mu nedostane negativní reakce. Snad to ticho Aquimu ještě chvíli vydrží, než se svlékne. Naštěstí toho na sobě moc nemá. Triko je dole během vteřiny kalhoty i s prádlem, to už není vůbec žádný problém. Pak za ním vstoupí do koutku a zavře za sebou dveře.
"Přišel jsem ti jen trochu pomoc." Pohladí ho po tváři s mírným pousmáním a sáhne po sprchovém gelu, který si nalije do dlaně. Vezme Aquiho za ramena a otočí zády k sobě.
"Teď jsem na tebe moc času neměl, chci to napravit." Pošeptá mu do ouška, než rozetře gel mezi dlaněmi a pak je položí na drobná ramena, která se v jeho rukách doslova ztrácí. Začne ho jemně hladit a hýčkat jeho bledou pokožku. Postupně dlaněmi klouže podél páteře až dolů ale jeho pozadí se zatím vyhne. Projede dopředu na boky a pak dál na Aquiho bříško. Díky tomu se na něj musí víc přitisknout. V ten okamžik už se neovládne a unikne mu tichý povzdech.
"Je vážně těžké se na tebe jenom dívat." Přizná se mu ke své slabosti.
"Napadlo mě, že bychom si pak mohli vlézt do vany a trochu si odpočinout." Navrhne mu možný přesun, až budou mít sprchy dost. Skloní se krátce, aby ho mohl líbnout na rameno. Nepřestává ho hladit na břichu i hrudníku a rty mezitím směřuje k jeho šíji.
Aqui
Ju-ken tam stojí jenom malou chvilku, než se pohne směrem ke dveřím do sprchového koutu. Není jediný, kdo bude tajit dech, protože Aqui už ho zadržuje teď. Kdyby měl nějaký ručník, asi by ho k sobě tiskl jen proto, aby ulevil napětí, ale on ho nemá a tak to dělá alespoň se sprchou. Dveře se odsunou stranou, chvíli si hledí do očí a pak se Ju-kenův pohled začne procházet po jeho těle. Aqui cítí, jak červená a zároveň vidí na vlastní oči, jak moc se to Ju-kenovi líbí a uvnitř něj cosi hřejivě zaplápolá. Už dávno se ho nebojí, tiskne se k němu každou volnou minutu, i když v tom nikdy nebyl výraznější podtext. Jako by jim to samotné mazlení a blízkost stačilo, protože to souznění bylo důležitější. Uvědomí si, že se mu chvěje spodní ret pootevřených rtů a pak se z jeho očí stanou spokojené půlměsíčky, když vidí, jak Ju-kena svou reakcí vyvedl z míry. Ta omluva je moc milá. Lehce se mu ukloní hlavou na znamení, že se nic nestalo. Tu další omluvu mu tak docela nevěří, i když ví, že jistým způsobem je to pravda a v oku se mu maličko zablýskne, aby Ju věděl, že to ví. Pak mu Ju-ken řekne, aby chviličku počkal a je mu jasné, že za chvíli bude ve sprše mnohem těsněji. Honem se otočí zády, aby skryl nervozitu a jistou natěšenost. Je to vážně jenom chvilka, než Ju vstoupí a Aqui se vytáhne na špičky, aby pověsil sprchu nahoru do držáku a voda jim volně dopadala na hlavu. Dveře se za nimi zavřou a kout se opět naplní příjemným teplem. Udělá pro sebe jakési tiché Aha, když mu Ju řekne, že mu jde jen pomoci. V duchu se ho musí ptát, co přesně má na mysli, ale nahlas se podobných provokací ještě pořád stydí. Jeho rameno mine Ju-kenova potetovaná ruka, když sahá pro mýdlo, je teď mírně pootočený k němu, aby na něj viděl, ale Ju ho zase otočí zády k sobě. Jakmile se Aquiho dotknou jeho velké dlaně, ihned zavře oči a málem zapřede jako kočka. Věří mu opravdu nekonečně, takže je mu v podstatě jedno, co s ním udělá a tohle je velmi příjemné. Ju-kenovy dlaně jsou snad všude najednou, mnou jeho svaly, dopřávají mu úlevu a uvolnění, stejně jako teplá voda a on má chuť zapomenout na rovnováhu a nechat svět jen tak plynout. Ruce kloužou dolů, ale nejsou všetečné. Moc dobře vědí, co dělají, ale nejsou příliš vtíravé. Jakmile se dostanou na citlivé břicho, Aqui ho prudce zatáhne a nadechne se, ale zároveň se ocitne téměř v Ju-kenově náručí a sám se zapře dozadu o jeho tělo. Zakloní trochu hlavu, aby si mohl opřít i temeno. Jeho klín se začíná probouzet, ale on si toho zatím moc nevšímá. Poslouchá Ju-kenův příjemný hlas, který mu říká, že na sebe neměli čas. To byla pravda. Přikývne na nabídku koupání ve vaně a pak se konečně odváží. "Tak se jenom nedívej." Řekne mu tiše, zatímco se Ju-ken dotýká rty jeho ramene. Pak se konečně pod jeho rukama otočí zase čelem k němu. Musí se podívat hodně nahoru, aby mu viděl do tváře. Voda mu stéká do očí, má jí plnou tvář, ale to mu nevadí. Vytáhne se na špičky, položí ruce kolem jeho ramen a nabídne mu svoje rty. Všechno kolem hřeje a všechno je správně. Tohle místo i oni dva. I kdyby tem vrah teď přišel, mohl by umřít právě v tuto chvíli, v Ju-kenově náručí. Sice jako nedotčený, ale třeba to ještě stihne. Nebojí se toho. Důvěrná blízkost s kýmkoliv pro něj dřív byla prakticky nemožná. Vinou své psychické poruchy přijímal jen těžko cokoliv nového a nikdy k sobě nikoho nepustil tak jako jeho. Hodně se toho změnilo.
Ju-ken
Ju-ken ví moc dobře, že na Aquiho musí pěkně pomalu. Jindy by si řekl, že toho není schopný, ale s ním s tím najednou nemá problém. Jak kdyby ho to, co k němu chtít pořádně brzdilo, aby nic nepokazil a třeba mu neublížil. Člověk se asi opravdu změní, když se do někoho zamiluje a je schopný kvůli němu udělat cokoliv. Mělo, aby ho děsit, že dělal psí kusy už od prvního dne, ale vlastně ho to spíš uklidňuje. Tvářil se, že nevěří na osud, ale když si uvědomí, co se kolem něj děje, je jasné, že tohle někdo moc dobře naplánoval. Během jediného dne přehodnotil úplně všechno a skončil po boku někoho, koho miluje a z druhé strany je jeho bratr, který mu neskutečně chyběl. Tuto stránku v sobě na několik let zamkl a nikdo o ní nevěděl, ale rodinné pouto nikdy nevymizelo. Možná se za ty roky odloučení stalo ještě silnějším teď, když tu může být. Neví vůbec, jestli to Haku má aspoň trochu stejně, ale z druhé strany na tom vůbec nezáleží. Už se nechce vrátit zpátky ke svému životu, bude prostě tady a tím je vše dáno. Pozoruje Aquiho, jak dává sprchu nahoru. Sjíždí očima celé jeho tělo a každý pohyb. Vypadá u toho trochu jak šelma na lovu, protože by po něm nejradši skočil, ale pořád se drží hodně zpátky. Chtějí si užít společné chvíle a rychlovkou ve sprše to rozhodně odbýt nechce. To by bylo i na něj příliš přímočaré. Nechá své dlaně klouzat po Aquiho těle. Užívá si hebkost jeho pokožky i blízkost, ze které mu jde hlava kolem. Kdyby jen Aqui tušil, jak moc s ním mává, mohl by toho klidně zneužít, jenže Ju ví, že to prostě neudělá. Má pocit, že ho opravdu zná a že je mu blízko, jak jen to jde a to nemyslí ve formě fyzické blízkosti. Vydechne dlouze, když se Aqui opře o jeho tělo a nechá víčka na chvíli klesnout. Aqui se mu snaží nabourat jeho přesvědčení, ale zatím se pořád ještě drží. Když nahlédne přes drobné rameno, očima vyhledá jeho klín a musí se pousmát. Nic nedělá špatně, Aquiho tělo mu to hezky řekne, jen musí začít vnímat drobné detaily. I když tohle zrovna drobný detail není. Má co dělat, aby se nerozesmál nad vlastními myšlenkami a celou tu chvíli nezkazil. Trochu se zarazí, když se ozve Aquiho hlas s pobídkou, která s ním zamává znovu. Tohle mu dělat nemůže, jestli to chce přežít. +No kruci.+ Je pro něj čím dál těžší se na něj nevrhnout. Ve chvíli, kdy se Aqui otočí a obejme ho kolem krku, zamává všem racionálním myšlenkám. Naštěstí, i když se nehlídá, jedná za něj to, co k Aquimu cítí. Prohloubí jeho polibky, stávají se mnohem dravějšími, ale pořád to není přehnaně dobyvačné. Obejme ho svými pažemi kolem pasu, trochu přitiskne k sobě, čímž ho i přidrží, aby nemusel na špičkách držet celou svou váhu. Po chvíli mu dlaně sklouznou na zadek, který se v nich dokonale ztrácí. Tiše si zamručí, trochu jako raněné zvíře, protože už to nedokáže dál tlumit. Aquiho přítomnost je dost patrná a Ju nechce, aby tento okamžik, kdy skončil. Tady jsou jen spolu a nic jim nehrozí. Tak by to mělo být. V krátkých intervalech ho k sobě tiskne a zároveň povoluje. Způsobuje si tím spoustu příjemných pocit, jak o sebe jejich těla narážejí. "Aqui-koi." Ozve se jeho hlas, když na chvíli propustí jeho rty. Už zní trochu chraplavě, jak ho ovlivňuje vzrušení.
"Ať se stane cokoliv, miluju tě od první chvíle. Chci, aby jsi to věděl." Pošeptá mu do rtů, než si je ukradne znovu. Po pár prolíbaných minutách, kdy si hraje s jeho tělem, vypne sprchu a vezme ho do náruče. Přesune se společně s ním až k vaně, kde ho postaví na rohožku před ní. Je dost teplá, aby ho nestudily nožky. Zabalí ho do osušky a pustí kohoutky u vany. Pak se posadí na její kraj a přitáhne si ho na svůj klín. Musí chvíli počkat, ale to neznamená, že si to neužije. Líbá ho dál, hladí po nožkách a zajíždí až skoro do klína po látku osušky. Vana se plní rychle a brzo už se společně s ním postaví a přesunou se do vody. Přitáhne si ho na své tělo, vezme jeho tvář do dlaní a začne ho znovu líbat. Nevydrží mu dlouho, svírat jeho tváře a začne znovu dlaněmi bloudit po jeho těle, tentokrát už mnohem nedočkavěji.
Aqui
Ju-kenova náruč ho pohltí během chvíle. Ztratí se v jejím pevném sevření a ví, že se vůbec nemusí starat o svou rovnováhu, protože to udělá on. Usměje se do jeho rtů. Naprosto mu to vyhovuje, když se na něj může ve všem spolehnout a nemusí mít strach, že by Ju-kenovi jeho závislost vadila. Každý to nesnesl, někdo měl raději nezávislé a nespoutané partnery, ale takový Aqui nikdy nebyl. Potřeboval někoho, kdo se chtěl starat. A našel ho. Nepokouší se konkurovat jeho rtům, nechává se jimi vést a upadá stále víc do hlubin nastupující touhy. Jakmile se Ju-kenovy dlaně ocitnou až na jeho pozadí, tiše si vzdychne i on. Možná by mu stačilo jenom tohle jemné narážení do jeho těla, kdyby to trvalo dostatečně dlouho. Červenají se mu z toho tváře a jakmile na něj Ju-ken promluví, zvedne oči k těm jeho. Čekal toho hodně přímo k této situaci, ale ne vyznání. Je to opravdu krásné, že jeho myšlenky míří k mnohem vznešenějším cílům, než je samotná touha a jenom ho to utvrzuje v tom, že si vybral opravdu dobře. "Já tebe taky." Řekne mu, než se jejich rty znovu spojí. Trvá to dlouho, než se nabaží jeden druhého, ale Aqui nemůže říct, že by mu stačilo to hlazení. Jeho tělo je velmi vyprahlé, bylo mu to příjemné, taková velmi soukromá masáž a je to jedna z těch věcí, kterou vydržíte opravdu dlouho. Sleduje Ju-kenovo počínání, když vypíná sprchu a napadne ho, že se přesouvají do zmíněné vany, ale upřímně si myslel, že na ni bude řada až po tom všem. Vana byla hodně velká, ale to Ju-ken taky. I když si Aqui neumí představit ani to, jak se to praktikuje ve sprchovém koutě. Všechno to nechává na něm. Pevně se ho chytí kolem krku, když ho Ju-ken vezme do náručí a přesune před vanu. Došel by tam i sám, ale všechna tato gesta jsou opravdu krásná. Ještě mnohem víc překvapující je to, když ho Ju-ken zabalí do osušky, aby mu snad nebyla zima. Je pravda, že když vylezete z horké sprchy do okolního chladného vzduchu, není nejpříjemnější stát jenom tak, ale on by to vydržel. Navíc by si myslel, že se na něj bude chtít Ju celou dobu dívat, ale on je ohleduplný dokonce i teď. Sleduje každý jeho pohyb, když zkouší vodu.
"Mám rád hodně teplou." Hlesne, aby se nebál přidat, ale mohlo by to být i nebezpečné. Až se k tomu rozhicují, mohla by se jim točit hlava. Aqui k tomu má rozhodně předpoklady a nerad by mu omdlel v náručí. Možná to neměl říkat. Ju si ho přitáhne na klín, zatímco se vana napouští a znovu spolu skončí na několik minut při polibcích. Cítí jeho dlaně, jak bloudí pod lemy osušky, rozhrnují ji na stehnech a dostávají se mnohem výš, než kdy byly. Aquimu naskakuje husí kůže vzrušením, konečky prstů zatíná do jeho ramene a předloktí, za která ho drží a potlačuje nutkání poposedat, jak moc je to chvílemi lechtivé a k nevydržení. Ještě, že Ju-ken hlídá vodu, protože on by to asi nechal přetéct. Takhle se zase zvolna postaví, osuška jde dolů a pak si nechá pomoci přes okraj vany. Opatrně zapluje do horké vody. Tělo má nejdřív pocit, že je to až moc, ale zvyká si rychle a jakmile je Ju-ken naproti němu, nechá se jím stáhnout mezi jeho stehna čelem k němu a znovu ho pevně obejme. Jasně teď cítí jeho klín proti vlastnímu břichu. Sám má teď dlaně položené na jeho ramenou, přidržuje se ho, ale taky by rád něco udělal, jen si není jistý, co. Ještě nikdy se ho nedotýkal tam dole a tak jedna malá dlaň celkem rychle sklouzne přes prsa pod hladinu a maličko nezbedně ho sevře. Nevinně se uculí a jemně pokrčí rameny. Jestli to bylo moc rychlé, nedovedl to ovládnout.
"Jsem zvědavý." Řekne. Ne, že by tohle nemohl býval udělat už dávno.
Žádné komentáře:
Okomentovat