Aoi x Uruha - Tak na tebe a tvé preference. - část 2.

(hotel ve Francii)

Aoi

Aoi doopravdy protáhne obličej, když mu Uruha řekne tak moc na rovinu, že se ho chce zeptat na konkrétní věc a ještě to neumí na přímo. Na takové věci se prostě neptalo a i když byl zvědavý a chtěl to vědět, stejně by tu otázku nepoložil. Uruha ho nejen že načapal, ale navíc ho přivedl do silných rozpaků a to se nedělalo, protože Aoi netušil, jak na to reagovat. Slušní Japonci se navzájem do rozpaků nepřiváděli, ale Uru při tom ani nemrkl a pěkně v tom Aoiho vykoupal. Ticho se natahuje a Uru se rozhodně odpovědět sám. Aoi sklopí oči a přistihne se, že se stydí. On sám za svoje myšlenky a chování, i když by to možná mělo být naopak. Ne, nemělo… To Aoi strkal nos, kam neměl. Odvrátí obličej a vážně neví, co na to celé říct. Je jenom malý krůček od omluvy, ale Uru se naštěstí začne smát a řeč se stočí na ochutnávání alkoholu. 

"Jsem nějak zvyklý šetřit. Přijde mi to škoda otevírat a nedopít." Broukne měkce a tiše, jak ještě stále cítí rozpaky a provinilost. Musí protočit očima, když se mu povede další přešlap ohledně Yukiho a už se ani nepokouší vysvětlovat, že to myslel jenom jako legraci. On to Uru jistě ví, ale stejně. Jejich konverzace by se dala přirovnat ke slonovi v porcelánu. Tu poznámku o narovnání vůbec neslyšel, ale když se potom narovnal a dívali se jeden druhému do očí, domyslel si, co Uru myslel těmi výhledy. Nejspíš už mezi ostatními platí za ignoranta, co polovinu věcí nechápe a tudíž je bezpečné před ním pronášet jakékoliv narážky, ale od chvíle, co si všiml těch očí je najednou velmi všímavý. Neprozradí to na sebe, ale je mu ve vteřině jasné, že se nic nezměnilo a žádný Yuki se nekoná. A teď jsou tady spolu, nazí, jenom v županu a on moc dobře ví, co se tehdy na palubě dělo v jeho hlavě. Miloval Takeshiho, opravdu ano, ale zároveň si na něj na začátku zvykal. Kvůli sobě i kvůli tomu, že Take měl sice neskutečné charisma, ale už to nebyl mladý a krásný kluk. Každý mohl říkat, co chtěl, ale vzhled prostě byl důležitý a co Take neměl, měl rozhodně Uru. Jeho blízkost, oči, celková tvář i tělo na něj útočily plnou silou a navíc ho měl povahově rád. Bylo by snadné tomu podlehnout. Velmi snadné. Aoi by se pak na sebe nemohl podívat do zrcadla, ale uvědomuje si, co jeho mládí chybí. Něco nestydatě, šťavnatě sexy. +Take, kde jsi...+ Zaprosí ho v duchu. To poslední, co chce, je mu úmyslně zahnout. Tohle Take prostě neměl dělat. Jestli je to zkouška, tak bude zklamaný, umře zklamaný a Aoi spáchá sebevraždu. To všechno se mu stačí prohnat hlavou během chvíle, než si Uru poklepe na spánek. Docela rád by mu řekl, že tak je to se vším i s jeho problémy, ale to by se dostali do dalších nebezpečných vod a tak to kupodivu spolkne. Všimne si i toho skousnutého rtu, ale pak už jsou tu dámy a oni si vylezou na lehátka. Uru znovu nevybíravě propálí jeho myšlenky a i když se tomu ty holky chechtají, Aoi je rád, že je obličejem dolů a nejspíš se studem vsákne do osušky. Co to do toho Uruhy vjelo? Tohle je nepokrytý flirt a samá narážka na sex. Francouzky nejsou Japonky a možná jsou na podobné chování zvyklé, ale kruci! Co mu má asi před holkami odpovědět? 

"Ale nepovídej… nikdy by si nenechal ujít pohled na mě, jak souložím s dvěma holkami." Brání se alespoň maličko. Vážně tohle před těmi dámami říká? Masáž hlavy si díky tomu všemu neužije ani zdaleka tolik, jak měl v plánu, protože nemá relaxovanou mysl. Jakmile skončí tato část, dámy si jdou pro další pomůcky. Mají mezi jednotlivými kroky vždy úmyslnou pauzu, aby pánové trávili večer podle sebe a ne jen v obležení cizích lidí. Samy se občerství, odpočinou a pak se zase vrátí. Jakmile jsou pryč, Aoi se posadí na lehátku a opře se o něj dlaněmi. 

"Tak já nejsem fér?" Ihned Uruhu obviní. 

"A co bylo tohle všechno?" Vzpomene si na jednu věc a přirazí kolena k sobě. Uruha si ho moc nevšímá, ale co kdyby! Sleduje ho, jak jde k baru, i jak mu nalévá a pak si sklenku převezme. Taky si přivoní. Bylo to jako ovoce a med. Uru toho nalil málo, aby se hned nezkoulovali, ale on by si dovedl představit, že to vypije celé. 

"Nech toho." Zamračí se, když dojde na ty preference a sáhne po druhé sklence. Je to prostě takové degustační menu. Sklouzne z lehátka s úmyslem vydat se k baru, aby si ty lahve prohlédl, když je tedy na řadě a málem při tom narazí do Uruhy, který se mu tak nějak připletl do cesty s úmyslem pouštět hudbu a tančit. Ani neví, jak se to stalo. Okamžitě ho sjede pohledem, trochu to v něm zacuká, jak by taky tančil a zároveň si silně uvědomuje, jak mu to sluší.

Uruha

Uru nad Aoim málem protočí očima v sloup. To asi měl čekat, že se bude zdráhat vyzkoušet všechno, co tu je. Však on povolí a pak to půjde samo, až pár těch lahví ochutná. Nakonec to určitě bude Aoi, který ho bude popichovat, aby vyzkoušeli ještě další. Uru si je rozhodně jistý, že toho vydrží víc, jak on sám. Kdysi by to nejspíš bylo obráceně, ale jeho tělo přece jen není úplně v pořádku a s jeho jídelníčkem, to zatím není o tolik lepší, než předtím, než nastoupil na loď. 

"To půjde samo." Ujistí ho, že se to celé otočí, i když mu neřekne, proč si to myslí. Aoiho rozpaky jsou naprosto kouzelné a on se přistihne, že na něj zase kouká víc, než by měl. To prostě nesmí! Ani ve snu by ho nenapadlo, že si Aoi jeho pohledů všiml a že začíná tušit, jak to ve skutečnosti je. I Uru si dost dobře lhal. Vážně si myslel, že je schopný Aoiho pustit z hlavy a místo toho se věnovat Yukimu, ale to není tak úplně pravda. Není schopný se na něj dívat jinak a tím dost podráží Takeshimu nohy. Není mu z toho dvakrát příjemně, přesto se nedokáže ovládnout. Ne ve chvíli, kdy je tu s ním sám a ještě v sobě mají nějaké to procento alkoholu. A bude hůř. Stejně není schopný prostě narovinu říct, že bude muset odejít, protože to nezvládá. Uru při masáži spokojeně přivírá víčka a užívá si péči, kterou už dlouho nedostal. Dřív chodil opravdu pravidelně, ale poslední dobou na to neměl myšlenky. Teď si připomíná, jak skvělé to může být. Aoi pronese něco, co ho donutí skoro vyděsit přítomné dámy, když vyprskne smíchy a má co dělat, aby se nerozesmál úplně. 

"Můžeš mi říct, kdo by si nechal ujít takové představení?" Pozvedne obočí a podívá se na něj. 

"Možná leda blázen nebo asexuál." Uchechtne se krátce. To by Aoi musel být příšerně ošklivý, ale to rozhodně není. 

"Jen si uvědom, kolik lidí se dívá na porno." Popíchne ho ještě trochu, protože se očividně pořád stydí. Uru takový nikdy nebyl a nebál se o podobných věcech mluvit. Taky si už leccos vyzkoušel, ale to tu raději rozvádět moc nebude. Dámy jsou asi rády, že můžou na chvíli odejít, protože tu začínalo být celkem horko. Uru si ale připadá víc a víc uvolněný a alkohol to jen podporuje. Ohlédne se přes rameno přesně ve chvíli, kdy Aoi srazí nohy k sobě. Stočí rychle oči zpátky a musí se pro sebe pousmát. Prostě má pocit, že se měl otočit dřív. Začíná být hodně uvolněný a může to vážně svádět na alkohol, i když toho ještě tolik nevypil. Jenže s Aoim se snad ani nejde chovat. Pohled Takeshiho ho vždycky dost brzdil, ale teď to nějak nemá efekt. 

"Nic jen přátelské popichování. Máš špatné kamarády, když to neznáš." Snaží se to zamluvit, ale má pocit, že mu moc nevěří. Ve chvíli kdy se srazí jejich těla, doširoka otevře oči a mimoděk si tiše povzdechne. Už tak na tom byl špatně, ale tohle je ještě horší. Vnímá pohyb Aoiho těla, jak kdyby si s ním vážně chtěl zatančit a tak se tomu prostě nebrání. Kouká mu do tváře, dokud nezvedne oči k těm jeho a už s tím prostě nepřestane. Pomalu vystoupá dlaní na jeho rameno, kde si ji odloží. Druhou pro změnu sklouzne po jeho paži až ke dlani, aby ji sevřel.

"Když jsme tak hezky sešli, co to vyzkoušet. Je to snad sto let, kdy jsem naposledy tančil." Snaží se tvářit naprosto nevinně, že o nic jiného nejde. Promne si rty o sebe a první krok zkusí vést on. Pokud se Aoi chytne, klidně mu to celé přenechá, protože by se v tuto chvíli cítil jako vedený mnohem lépe. 

"Máme ještě tak dvacet minut, než přijdou zpátky. Chtěl jsem toho spoustu vypít, ale tohle je mnohem, mnohem lepší." Jeho hlas už je o hodně tišší a jednotlivá slova mu zlehka plynou ze rtů. Nechce, aby to znělo jakkoliv svůdně, ale jeho celé tělo ho bezostyšně zrazuje. Měl by být od něj o kousek dál, aby zaujal ten správný taneční postoj, ale ať se snaží sebevíc, tiskne se k němu a ví, že je nedělí víc, než jen látka županů.  Je to vážně hodně vzrušující a vážně doufá, že to za chvíli nepůjde cítit. 

"Aoi-chan." Zapřede tiše a v očích se mu objeví jistá nepřehlédnutelná náklonost a možná taky omluva, protože vinu za tohle celé bere jen a jen na sebe. 

"Možná si neměl pravdu a tu trojku s holkami bych si nechal ujít." Ne proto, že by mu to nepřišlo sexy, ale proto, že by vážně asi žárlil.

Aoi

Teď je to zase Aoi, kdo protočí očima, když mu Uruha řekne, že takové představení by si nenechal nikdo ujít. Zamyslí se nad tím, co by dělal on, kdyby měl Take souložit se dvěma prostitutkami a nějak mu nepřipadá, že by ho to vzrušovalo. Spíš by je za vlasy vytáhl z postele. Připadá mu, že na to, že jsou tady s nimi cizí ženy, se začínají chovat docela nevhodně a sexisticky, ale k jejich obhajobě si alespoň povídali jenom mezi sebou a nebyly to komentáře směrem k těm ženám, nedej bože nějaké pobídky a pitomé komplimenty. Zajímavé bylo, že i kdyby byl Aoi opilý, nepřicházelo mu to na mysl, zatímco s Uruhou se špičkoval celkem vděčně. Měl by o tom uvažovat ještě mnohem víc, ale na to teď nebyl prostor ani nálada. Když se ho zeptá, co mělo tohle všechno znamenat a Uru mu odpoví, že ho jenom popichuje a nejspíš má špatné přátelé, doopravdy se zamyslí i nad tímhle. To má asi taky pravdu, protože to vážně moc neznal a taky byl podle toho vždycky patřičně napružený. Aoi uměl mít trefné, často dost rýpavé poznámky, ale to neznamenalo, že je sám snesl poslouchat. Takhle to ale asi mělo hodně chlapů. Svůj pohyb směrem k lahvím už nedokončí, protože ve stejném okamžiku skoro vrazí do Uruhy. Ten moment jde velmi těžko popsat. Jako by oba dva i beze slov věděli, že by si vlastně zatančili rádi a aniž by Aoiho tendence byly nějak patrné, Uru se sám zhoupl v bocích jako odpověď a už s tím nepřestal. Posléze ucítí jeho dotek na rameni a taky v dlani a jemně sevře tu jeho. Uru mu navrhne, že by si doopravdy mohli zatančit a i když je to asi docela intimní postoj, tím spíš u nich dvou a v županech, Aoi tančil vážně rád. Málokdo to o něm věděl, málokdo to zkoušel. Lidi se většinou zdráhali a styděli, dneska se to prostě nenosilo. I to je jeden z důvodů, proč se nechá přesvědčit tak snadno a pokračuje v tanečních krůčcích, i když jsou zatím jenom opatrné. Netuší, jak dobrý je Uru tanečník, jestli zná něco konkrétního, ale vyzkouší drobné, velmi klasické sestavy pro začátečníky a pokud se chytí a nepošlape mu špičky, přidá něco složitějšího. Brzy jistě odhadne, jestli by Uru svedl celý tanec nebo jestli jenom tak klasicky přešlapuje jako všichni ostatní. Ani mu nedojde, že se automaticky ujal vedení a Uru na sebe vzal tu druhou roli, ale je to natolik přirozené a Uru se vůbec nebrání, že to jednomu prostě nepřijde na mysl. Přikývne, když mu Uru řekne, kolik času ještě mají a jakmile se jeho uší dotkne tón Uruhova hlasu a taky obsah jeho slov o tom, co je lepší, musí se podívat do jeho očí. A věděl, že to nemá dělat. Že se má dívat kamkoliv jinam jenom sem ne. Je to jako magnet, on celý, jeho tělo, které si začíná uvědomovat na svém i všechny hříšné myšlenky, které si zakázal. Aoi byl nesmírně zásadový, vždycky byl přesvědčený o tom, že pokud zažije nevěru, tak jen jako oběť, ale teď mu reálně hrozí opak a děsí sám sebe tím, že neutíká na druhou stranu hotelu. Uruhův hlas se ozve znovu, když měkce vysloví jeho jméno a on spatří i ten pohled, ve kterém najednou dovede opravdu dobře číst. Zdá se, že není jediný, kdo má podobné myšlenky, i když Uruha s Yukim nemá zdaleka nic takového jako on s Takeshim. Musí trochu pozvednout obočí a pootevřít rty, když mu Uru řekne, že ani on by tu trojku vlastně vidět nechtěl a Aoi sice neví jak, ale najednou ví, že je to ze stejného důvodu – žárlivost a majetnictví. Ne, tohle se nikdy nezmění, nikdy to nevyšumí, nejde to nahradit, prostě nejde. Uru je ztracený, on by se mu měl omluvit a poslat ho někam daleko, ale místo toho ho opatrně provede otočkou a ví, že je jednou nohou v pekle. +Co žít ve třech?+ Napadne ho šílenost, pomalu se zastaví a trochu bezradně si promne obličej oběma rukama.

Uruha

Uru se vlastně na chvíli vážně bál, že ho Aoi odstrčí a pošle ho do patřičných míst. Byla to zvláštní chvíle, kdy se rozhodl to prostě udělat. Jeho hlava na něj křičela, že by to dělat neměl a že to může celé zkazit. Nakonec to tak vlastně může dopadnout, stačí jen, aby se Aoi vzpamatoval a bylo to přes jistou hranici únosnosti, pak ho odstrčí a Uru neví, co bude celý zbytek plavby dělat. Rozhodně by to nebyl příjemně strávený čas. Vlastně ani neví, co by dělal, kdyby se stalo to, co by si z duše přál. Je zmatený sám ze sebe, ale teď se všechno ztrácí v pohledu do Aoiho očí. Jeto jeho středobod, který dokáže vnímat a možná ještě hudbu, která hraje kolem nich. Když by nad tím přemýšlel, je to velmi romantická chvilka a doufá, že jim ji příchozí dámy jen tak nezkazí. Aoi nikam neutíká a ještě se pohne s prvními tanečními kroky. Uruhovy koutky vyběhnou nahoru, ale nemá to s flirtováním nic společného. Je prostě a jednoduše šťastný. Na jediný ukradený okamžik si může představovat, jaké by to mohlo být. Aoi je nádherný i v tom županu a jeho tělo, které cítí na tom svém, velmi dobře vnímá. Nechává se vést a vyloženě si to užívá. Najednou má pocit, že nikdy mu nebylo lépe, jako právě teď. Aoiho oči ho hřejí a přísahal by, že je v nich citelná náklonost. To si nejspíš namlouvá, ale ten pocit se mu hrozně líbí. Trochu doufá, že by si možná jeho poznámku mohl přebrat jinak a zachránil by se tak od jistého přiznání z vlastní žárlivosti. Trvá to asi vteřinu, než mu dojde, že Aoi prostě ví. Celý tento večer už to nejspíš tuší. Asi od první poznámky, kterou na něj měl. Neměl nic z toho dělat a podráží tím Takeshimu nohy, pokud na Aoiho vůbec pomyslí, ale teď to prostě nejde jinak. Trochu nakrčí obočí v němé omluvě za své chování, ale nepřestává se nechat vést. Aoi ho k sobě přitahuje, i když to není správné. Nechá se obratně provést otočkou a pak jeho vysněná bublina praskne. Aoi se zastaví a vzápětí ho i pustí. Uru se najednou cítí podivně prázdný. Něco mu najednou hrozně chybí a ví, že Yukimu se omluví a celé to ukončí. Nebylo by to vůči němu fér, protože na to, aby na Aoiho zapomněl, bude potřebovat roky a možná to nevymizí nikdy. Je dokonale ztracený. Na jeho psychiku to bude další nápor a zároveň se cítí podivně silný. Už jenom to, jak se na něj Aoi kouká, v něm probouzí pocit, že zvládne úplně všechno, jen aby ho nezklamat. Teď už ví, že nikdy opravdu zamilovaný nebyl. Kdyby ano, nebyla by z něj taková troska. 

"Aoi-chan, já…" Chce něco říct, ale vlastně neví co. Natáhne ruce k jeho dlaním, by je stáhnul z jeho tváře a mohl se mu znovu podívat do očí. Nechá jejich spojené a pomalu klenou vedle jejich těl.

"Omlouvám se." Řekne to, co mu na mysl vyvstane jako první. 

"Opravdu moc mě to mrzí." Povzdechne si s hlavou skloněnou a očima zabodnutýma do země. Pustí jeho dlaně a vážně je přesvědčený o tom, že sbalí lahev a prostě odejde a v nejbližším přístavu nejspíš vystoupí. Prý sejde z očí, sejde z mysli…Ne, tomu už nikdy věřit nebude. Nakročí si, aby prošel kolem něj, ale místo toho se jeho dlaně ocitnou na Aoiho tváři a pak se přitiskne na jeho rty s naprosto zoufalým a zároveň vášnivým polibkem. Prostě to jen jednou potřeboval vyzkoušet, aby měl na co vzpomínat. Bude si pamatovat, jak přesně krojené jsou Aoiho rty a jak přesně chutnají. Jsou sladké, měkké a Uru ví, že by jich nikdy neměl dost. Silně sevře víčka a nechává se unášet tím okamžikem. Je to zvláštní kombinace pocitů štěstí a zároveň smutku. Ta kombinace mu vžene do očí slzy, ale nepustí je ven. Zůstávají pod víčky a doufá, že je tam udrží. V duchu ho prosí, aby se od něj odtrhl a dal mu facku. Třeba by se probral, ale stejně tuší, že by mu ani to nestačilo. +Miluju tě, Aoi-koi.+ Proběhne mu hlavou a kdyby si před tím nebyl jistý, teď už to prostě ví.

Aoi

Nesmí tady takhle stát, prostě nesmí. Všechno na něj křičí, aby tohle celé nějak rozhodl, něco udělal a řekl, ale nemůže Uruhu dál trápit svou přítomností. Na něčem se dohodli a ono to nefunguje. Nefunguje to ze strany ani jednoho z nich. Aoi se sám sebe musí marně ptát, jestli to Takeshi tušil, když je tady nechával samotné a s tak intimním programem nebo jestli jim jejich dohodu vážně naplno uvěřil. To druhé mu nebylo zase tak podobné, ale byl přece zamilovaný a Aoimu věřil. A Aoi ho právě zrazuje. Ucítí Uruhovy dlaně, jak se pokoušejí dát ty jeho z obličeje a nechce. Rád by je tam nechal napořád, aby jeho hanba nebyla vidět, ale když ruce svěsí, musí oči zase otevřít a podívat se do těch Uruhových, aby nebyl takový zbabělec. Není připravený na všechno, co v nich vidí. U všech Kami, tohle doopravdy nechtěl. Nadechne se, aby mu řekl, že to on se omlouvá, že to on neuhlídal tuhle křehkou situaci a měl. On je ten, kdo je fyzicky i psychicky v pořádku, on je ten, kdo zná Uruhovu slabost, on je ten, kdo měl mít všechno pevně v rukou a nikdy podobné věci nedopustit. 

"Omlouvám se, je to jenom moje selhání, ne tvoje." Řekne mu tiše a upřímně, ale v jednu vteřinu to vypadá, že Uruha prostě projde okolo něj a on už ho nikdy neuvidí a v další najednou cítí jeho rty na svých. Myslel si, že bude čelit rozzlobenému Takeshimu, protože dopustil, aby Uru odešel z jejich života, ale místo toho bude čelit rozzlobenému Takeshimu, kterého podvede. Teď už to ví a přijde mu to stejně neodvratné jako že se střídají den a noc. Několik dlouhých vteřin zírá před sebe, není schopný nejmenšího zachvění jakéhokoliv svalu a uvědomuje si, že ho Uruha líbá a nepřestává. V další okamžik si uvědomí jeho mladé, pružné tělo a to, jak ho celý čas démonicky přitahuje a pak už má vlastní dlaně položené na jeho bocích a pevně je k sobě tiskne. Uvědomí si Uruhovo vzrušení a vlastně i svoje vlastní a nedá se s tím nic dělat. Nemá ani ponětí, co přesně se teď Uruhovi prohání hlavou, jaká silná vyznání, dokonce ani nemůže vnímat jeho slzy pod zavřenými víčky. Bere si ho vášeň, pudová touha a fakt, jak moc se mu vlastně líbí. Oplácí mu polibky dlouho, tak dlouho, dokud oba nemají rty nateklé a ještě mohou dýchat a pak někdo zaklepe na dveře. Jsou to samozřejmě jejich masérky a další program, který má být dneska ještě dlouhý. Měly se vrátit mnohokrát. Aoi se vážně těšil, co všechno si užije, o čem se mu ani nesnilo, ale noc ve Francii nakonec bude úplně jiná. Velmi francouzská, plná sexu a hříchu a podvádění a o tomhle se mu taky rozhodně ani nesnilo. Je to nakonec on, kdo se beze slova otočí na patě, dojde ke dveřím, které otevře možná až moc prudce a chvíli na ty ženy hledí jako by se rozhodoval, jak říct francouzsky na shledanou nebo je rovnou zastřelit. Pak se beze slova zase vrátí do pokoje a něco hledá. Ty dámy vypadají hodně zmateně a očima hledají Uruhu, ale nějak jim samo dochází, že mají stát na prahu a nevstupovat dál. Aoi najde svoji peněženku, kde je díky Takeshimu hodně jeho vlastních peněz a pak s ní přejde ke dveřím. Odpočítá opravdu nesmyslné množství, poděkuje jim několika jazyky najednou za služby a zavře za nimi dveře, čímž jim dá dost jasně najevo, že je dneska už nepotřebují. A je mu dost jedno, jak to vypadá a co si ty dámy myslí. Tady nejsou v Japonsku, jsou ve Francii a on už je nikdy neuvidí. Jednou v životě může být neurvalý. Pro jistotu ještě zamkne, protože tu nepotřebuje ani Yukiho s Takeshim a v tu chvíli ho to varovně a citelně bodne na prsou, stejně jako to, že jim platil, aby ho nechali zahýbat, penězi, které si vydělal zrovna u Takeshiho. Tohle celé bylo jako z pekla. 

"Chci tě." Řekne Uruhovi, zatímco je dělí pár metrů. Jeho oči jsou černé touhou.