Hyde
Hyde se nepřestává usmívat, když vidí, jak se Teru při vaření uvolňuje. Stačilo jen málo a vypadá to, že se mu tady opravdu líbí a cítí se s ním dobře. Hydovi začíná pomalu ale jistě docházet, že tady opravdu byl hodně sám, i když si sem občas někoho přivedl. Nebylo to však takové, jako právě teď. V tuhle chvíli nic neočekává, jen si užívá přítomnost někoho, s kým by si opravdu mohl rozumět. Líbí se mu se o Teru starat a ukazovat mu věci, které by mohl umět nebo mít. Je to velmi zvláštní okamžik a hlavně hodně příjemný. Vybaví se mu okamžiky s Isseyem v autě a na kávě a dojde mu rozdíl mezi nimi. U Isseye to bylo, kdo z koho. Mělo to své kouzlo, rozhodně by v tom rád pokračoval, ale chvilky s Teru ho dostávají taky. Není si vůbec jistý, která z těch dvou situací, je pro něj lepší a ve které by rád pokračoval. Teď nad tím však přemýšlet nechce, nemá moc času, než se bude muset vrátit do práce a chce si být jistý, že když tu Teru nechá, nebude se trápit. Starost o něj se s každým okamžikem stupňuje a Hyde si vůbec není jistý, kam až to může zajít. Ne, není si jistý, kam až to chce nechat zajít. Pořád to může být tak, že Teru se podvědomě podobným způsobem chová jen z čisté vděčnosti a to není něco, na čem by rád stavěl. Bude muset být trpělivý, s čímž měl většinou problém a nenechat to zajít někam, odkud by už nebylo cesty zpátky ani pro jednoho. Přesto všechno je dost obtížné držet se dál. "Rád ti zazpívám na dobrou noc." Pohřbí během vteřiny všechny své myšlenky a nejspíš je jen tak nevykope. Uvědomuje si, že kdyby ho Teru o cokoliv požádal, udělá to bez mrknutí a to bylo taky nebezpečné. Usměje se, když ho Teru požádá o fantu nebo podobné pití.
"Hm myslím, že tu něco podobného mám." Odloží všechno, co měl v rukách a zajde do ledničky, aby ji řádně prohrabal. Je tam hromada věcí a nic z toho rozhodně není poskládané. Panuje tam jistý chaos, stejně jako v celém bytě, i když to není tak, že by tu byla špína nebo něco podobného. Nakonec se mu podaří něco jako fantu vyhrabat. Není to to samé, ale je to pomerančové a má to v sobě bublinky, ani neví, kde se to tady vzalo, protože on podobné věci zase tolik nepije. Nejspíš to tu některá z jeho návštěv nechala, ale teď se to hodí.
"Něco jsem vyhrabal." Zvedne vítězoslavně plechovku, zkontroluje datum, a když usoudí, že je všechno v pořádku, tak mu ji podá. Chvíli to vypadá, že to se svými slovy přehnal, ale když Teru řekne, že by byl taky rád, kdyby tu zůstal, objeví se další úsměv.
"Dneska nám to úplně nevyšlo, ale nevadí, není všem dnům konec." Slíbí mu, že s večerem s ním rozhodně počítá a pomůže mu všechno odnést ke stolu, kde by mohli společně pojíst.
"Já vím, že ano. Nenechám ho ve štichu, když se to celé tak zvrtlo." Narazí na situaci s jeho strýcem. Když už slíbil pomoc, tak to nehodí jen tak za hlavu. Na pár vteřin stojí naproti sobě a Hyde se přistihne, že by si přál, kdyby Teru něco udělal. Jenže se nestane nic z toho, ani žádný dotek. Nechá ho odejít ke stolu a sám si ještě vezme něco k pití pro sebe. Když jde na své místo, na chvíli se u Teru zastaví a pohladí ho po vlasech. Prostě tomu nedokázal odolat.
"Dobrou chuť, snad jsme to uvařili dobře." Popřeje mu a u toho se trochu skloní, aby mu byl blíž. Trvá to vteřinu, než si uvědomí, co dělá a radši se dojde posadit naproti němu. Sám si dopřeje první sousto a je vidět, že si ho pořádně vychutnává, aby zhodnotil, zda se jim to povedlo nebo. Přivře krátce víčka a je jasné, že je s chutí na výsost spokojený.
"Miluju dobré jídlo." Prozradí mu zase něco na sebe.
"Je to lepší, než kdybych to dělal sám. Příště budeš vařit ty a já tě u toho budu pozorovat." Částečně vtipkuje, nerad by, aby byl nervózní a třeba se mu něco při vaření stalo, ale stejně to říct musel. Nabere si další sousto a spokojeně vydechne.
"Je to vážně dobré. Stejně ale přemýšlím, že tě vezmu o víkendu na jídlo někam ven, co ty na to? Kousek odtud je výborné bistro, stojí to opravdu za to." Nabídne mu další možnost na trávení společného večera. Jde to tak přirozeně, že mu to ani nepřijde divné. Skoro to vypadá, že tu spolu žijí několik let a ne že si Teru přivedl právě dnes.
Teru
Teru se na okamžik zastaví a nejen on. Má pocit, že to společně s ním udělal i čas, když se na Hyda zůstane dívat po tom slibu, že mu večer zazpívá ukolébavku. Zvláštním způsobem se na to těší a zároveň si není jistý, proč to chce dělat. Něco mu říká, že takhle se k sobě kluci běžně nechovali. Ne, tohle nebylo typické kamarádské chování… Přesto se upřímně a docela kouzelně usměje a od stolu Hyda sleduje, jak v lednici docela dlouho hledá limonádu, kterou si Teru přál. Nakonec ji najde a donese mu ji. Teru si ji prohlédne. Tuhle ještě nepil. "Máš tam víc takových pokladů?" Líbí se mu, když mu Hyde řekne, že Isseye ve štychu nenechá. Podle něj to tak bylo správné. Možná by si přáli něco jiného, ale tohle bylo na prvním místě a jemu připadá, že člověk jako Issey by si toho mohl i vážit. Možná je jenom naivní, ale byl rád takový. V tomhle nepříjemném světě bylo dobroty málo. Hodně málo…
"Zvrtlo?" Zvedne k němu hned ustarané oči. Pochopil tu poznámku trochu jinak, totiž že mu do té práce vpadl on a odvedl ho od ní a teď komplikuje život jemu i Isseyovi. Hyde k němu dojde a místo slov ho pohladí po vlasech. Je to tak milé a vlídné gesto, že Teru tiše vydechne a pokusí se starosti zase pustit k vodě, ale přes to… Všimne si toho nepatrného pohybu, když se Hyde chtěl sklonit níž. Co chtěl udělat? Políbit ho do vlasů? Na poslední chvíli si to rozmyslel, tak jako Teru před chvílí to gesto s košilí. Jenom Hyde si ničeho nevšiml, kdežto on ano. Co to znamenalo? Líbili se jeden druhému? Ale oba měli dost slušnosti, aby to hned neventilovali? To se mu líbilo. Žádný tlak, jen jemné náznaky… Pro sebe se pousměje.
"Dobrou chuť. Děkuji ti za toto jídlo." Mírně se mu ukloní a sáhne po hůlkách. Dají se do jídla a když vidí Hydův výraz a to, jak sám sebe pochválí, musí se tiše zasmát.
"Je to moc dobré." Souhlasí s ním, ale on sám na tom má zásluhu jenom v krájení. To Hyde jídlo ochutil a říkal mu, co má dělat. Bylo ale milé, že by mu kuchyni svěřil. On sám si tím vůbec nebyl jistým nejspíš by dělal něco podobného jako dnes. Bylo to úplně jiné, než levné jídlo z večerky nebo ze stánku.
"Připadá mi to, jako bych byl doma." Zamumlá mimoděk.
"Nemyslím tím doma, jako když jsem byl malý, ale na nějakém místě, kterému bych tak mohl říkat." Řekne, ale pak zčervená, odloží hůlky, složí ruce do klína a podívá se stranou z okna. Nechce, aby si Hyde myslel, že se na něj snaží přilepit a říká to jenom proto, že nemá kde být a chce se mu nějak zavděčit. Skutečně mu to tak přišlo, ale neznělo to tak. Jak by mu to jenom vysvětlil? Musí si povzdechnout. Přikývne na Hydovu nabídku, že půjdou o víkendu ven a podívá se na něj. Usměje se, ale není to tak veselé, jako před chvílí.
"Promiň." Řekne mu a jemně se kousne do spodního rtu. Kdyby jenom tušil, co se Hydovi právě prohání hlavou.
"Kolik je hodin? Nebude tě už hledat?" Z ničeho nic vstane a začne se strachovat jako starostlivá manželka. Hledá, kde má Hyde sako a jestli není moc cítit kuchyní. Je ozdobené podle jeho vkusu, zmačkané a on by nejraději našel nějakou žehličku, ale nedá se nic dělat a tak vezme alespoň sprej na šaty a celé postříká. Jeho porce je stále na stole. Dojí to později, až si bude jistý, že Hyde kvůli němu nebude mít žádné problémy. Najde klíče od jeho auta a taky jeho telefon a peněženku, které u dveří odložil a všechno mu donese na stůl. Postará se alespoň o něco.
"S nádobím si nedělej starosti." Ujistí ho.
Hyde
"Myslím, že se toho tady dá najít spoustu. Už sis asi stačil všimnout, že s pořádkem si zrovna netykám." Zavtipkuje na svou vlastní adresu, protože je to pravda a zároveň se mu tím tak trochu omluví. Na některé věci prostě neměl buňky a tohle byla jedna z nich. Nechat ležet věc na náhodném místě, to byl jeho největší prohřešek. Dojde mu až za nějakou dobu, že jeho slova mohla být pochopena jiným způsobem a Teru by se mohl cítit provinile. Už jen ten jeho výraz. "Promiň, znělo to úplně jinak, než mělo." Omluví se mu rovnou.
"Nemyslel jsem tím tebe, ale situaci s touto prací. Jsem jen záskok na nějakou dobu. Isseyovi dělal řidiče můj strýc, ale je nemocný. Bude to na několik týdnů a tak mě požádal, jestli bych ho nezastoupil. Je to moje jediná rodina tady a i když se moc nevídáme, rád mu pomůžu, pokud je to v mých silách." Vysvětlí mu to celé a je jasné, že nemá důvod před ním cokoliv skrývat nebo zatajovat. Už jen proto, jaké měl nutkání před chvílí. Ani neví, co ho to popadlo, ale má obavy, že jakmile se ocitne v podobné situaci, možná by to chtěl udělat znovu. Usměje se s plnou pusou, když mu Teru poděkuje za jídlo.
"To je jen maličkost." Ujistí ho, že není vůbec za co, když dožvýká další sousto. Vážně už měl asi hlad, protože to v něm mizí skoro jako mávnutím proutku. Zarazí se uprostřed pohybu, když se ozve Teru s větou, která ho zaskočí a zároveň zahřeje. Vážně by někdo mohl být doma tady a s ním po takové chvilce? Není to tak, že by mu to vadilo, to vůbec ne, ale nenapadlo by ho, že by mohl jeho byt, který rozhodně není velký ani luxusní na někoho takovým způsobem zapůsobit. Teru se vzápětí snaží poopravit, ale jemu zůstává v hlavě hlavně ta první věta.
"Teru-chan." Osloví ho měkce a trochu jinak, než by měl. Jenže mu to ani jinak nejde přes pusu. Nejspíš si nedokáže představit, jak se může cítit a neví nic o tom, co se stalo, ale už jen to, jak doteď očividně žil mu napovídá, že doma už nebyl dlouho.
"Pokud budeš chtít, tohle bude tvůj domov." Dodá, když se nakloní přes stůl a na chvíli se zlehka dotkne jeho předloktí.
"Nemusíš se stydět, že se tak cítíš, je to v naprostém pořádku a já budu rád, kdyby to tak opravdu bylo." Ujistí ho, že v tom nevidí nejmenší problém, a že ho to upřímně těší. Navíc je hrozně roztomilý, když se červená. Pak už ruku stáhne a zavrtí hlavou, když se mu Teru omluví.
"Nemáš se vůbec za co omlouvat." Pokusí se mu zlepšit náladu. Nejradši by zůstal doma, aby ho tu v takovém rozpoložení nenechával samotného, ale to nejde. Slíbil Isseyovi, že se vrátí a upřímně…Nechce ho naštvat, bylo by mu to opravdu líto. Povzdechne si, protože na první dobrou neví, jak by se měl rozhodnout. Teru to však udělá za něj.
"Máš pravdu, měl bych se vrátit." Pokývá hlavou a začne se zvedat. Zarazí se na místě, když začne Teru pobíhat po bytě a starat se o něj. Obočí mu jde malinko nahoru, ale hned na to se objeví i upřímný úsměv. Je to kouzelné, když tohle dělá.
"Budeš mít hlad a budeš to mít studené." Trochu ho napomene, protože nedojedl. Vezme si od něj sako s mírnou úklonou hlavou a pak si převezme ze stolu i všechny ostatní věci.
"Arigato za to nádobí, ale nemusíš to dělat." Snaží se ho ujistit, že si ho tu nebral, aby mu cokoliv uklízel nebo myl. Vykročí ke dveřím, ale v půli kroku se ještě zastaví a otočí se k němu, aby ho znovu pohladil po vlasech. Nakonec se k němu i nakloní a líbne ho na tvář.
"Arigato, Teru-chan, udělal jsi z toho oběda moc hezké chvilky. Dávej na sebe pozor, snad budu brzo zpátky." Rozloučí se s ním s úsměvem a pak už zmizí za dveřmi. Cesta zpátky k Isseyovi mu trvá asi třicet minut. Ví, kudy jet, aby byl rychlejší a byl zpátky na čas. Vyběhne po schodech k jeho kanceláři a zůstane v místnosti u sekretářky, aby na něj počkal a odvezl ho, kam bude chtít. Ta Isseyovi nahlásí, že už je tady. Hyde se trochu provinile snaží poupravit, ale pravdou je, že zase vůbec nevypadá tak, jak by měl. No, snad už si na to stačil za tu chvilku zvyknout. Nakonec má jít dovnitř a tak se dlouze nadechne a vykročí do kanceláře.
"Bylo to na chlup, ale stihl jsem to včas." Uculí se s jistým nádechem rozvernosti´. Tohle asi nebyla nejlepší věta, kterou mohl říct.
"Jedna ztracená dušička zachráněna a v bezpečí. Ubytoval jsem ho u sebe, i když tam moc místa není, ale nevypadal, že by mu to vadilo. Navíc s jeho roztomilostí by se mu na ulici ještě něco stalo. Můžu směle pokračovat v zachraňování světa, pane." Dobře, tohle asi taky není to, co chtěl Issey slyšet, ale tomu nešlo odolat. Aby to zachránil, mírně se poukloní.
Teru, Issey
"Je mi líto, že je nemocný, snad to není nic vážného." Řekne. Rád by se Hyda zeptal na detaily té nemoci, ale už nemají čas a jemu připadá, že to ani není vhodné. Moc se neznají, proč by se mu Hyde svěřoval? A taky jede do práce a on ho nechce rozhodit. Zarazí se uprostřed chystání Hydových věcí, když ho Hyde důvěrně osloví. Obrátí k němu svoje oči a chvíli poslouchá. Cítí se opravdu na rozpacích za to, co před chvílí řekl. Hyde je ale stejně srdečný jako po celý čas. Povzdechne si a dojde ke stolu, aby si na chvíli zase sedl. Hyde se dotkne jeho ruky a řekne mu, že to jeho domov být může. Povzdechne si znovu a chvíli nechává oči skloněné. Pak se usměje a ukloní se čelem až k desce stolu. Pak už je ale vážně na čase, aby Hyde odešel.
"Já si to přihřeju." Slíbí mu. Na podobné věci nebyl líný a určitě to udělá. Neodbude se, když má tu možnost a později to všechno uklidí. Možná i něco navíc. Třeba záchod a vanu a prach… Něco malého, co by mohl udělat jako poděkování za tohle všechno. U dveří se nechá pohladit po vlasech a dokonce už mu to ani nepřipadá divné nebo přehnaně důvěrné a pak mu nastaví tvář k polibku. Znovu se usměje, když ho vyprovází a ještě mu zamává, než dovře dveře. Pak už je v bytě sám. Vybalí si těch několik málo věcí, které si přinesl do místa ve skříni, které mu Hyde udělal a část dá do koupelny. Pak si skutečně ohřeje jídlo a nají se a pak všechno uklidí, jak si předsevzal. Hyde přijede do čistého a bude mít nachystaný teplý čaj.
Mezitím Issey v kanceláři sedí ležérně v křesle s kotníkem přes koleno a v rukou přehazuje pružinu sem a tam. Vždycky mu to pomáhalo na přemýšlení, ale teď sleduje hodiny. Hyde tu měl být nejpozději před dvěma minutami, raději co nejdříve. Kancelář je dobře izolovaná, takže neslyší, co se děje u sekretářky a že už je tam šramot. Je dost zvědavý. Hyde mu řekl, za kým přesně jel, ale ani jeden nevěděli proč. Teru je Takeshiho investice, tedy skoro, takže by Isseye vážně zajímalo, co by mohl potřebovat zrovna od Hyda. Asi to není maličkost, jinak by se Hyde vrátil hned. Odloží pružinu a natáhne se pro lízátko. Už je z poloviny snědené. Je to to, které dostal od Hyda na cestu autem, aby se mu nedělalo špatně. Povzdechne si a pozve Hyda dál. Jakmile ho uvidí, celou kancelář si uloupí jeho nedbalá, ale velmi optimistická přítomnost, která ho nutí schovávat obličej do dlaně, kvůli jeho vzhledu a při tom není schopný mu vynadat. +Pro všechny Kami...+ Promne si tvář a zase se na něj podívá.
"Jistě." Prohodí. Ty dvě minuty by mu rád připomněl, ale byl by velký hnidopich. Aniž by musel nějak vyzvídat, Hyde mu sám prozradí, že Teru potřeboval ubytování a dokonce se dozví, že je velmi roztomilý. Rentgenuje Hyda pohledem, převaluje lízátko sem a tam a přemýšlí, proč mu to vadí. Možná je to kvůli tomu, do čeho Takeshi rýpal. Tím je to celé asi vyřešené… +A ty se budeš taky divit, až se to dozvíš.+ Řekne svému příteli v duchu.
"To rád slyším. Takže šlo o ukončení nájmu nebo tak něco? Možná by nad tou Kitanovou nabídkou neměl váhat." Prohodí konverzačním tónem, odloží zbytek lízátka do čistého popelníku a vstane, aby si sebral věci.
"Ta poslední schůzka je zrušená. Můžeme jet domů." Řekne mu a předstírá nulové uvědomění, ale samozřejmě to mohl udělat jinak. Mohl se domů dopravit sám, měl řidičák i jiné řidiče, mohl jít kamkoliv a dát Hydovi volno, ale on ne. Seděl tady a čekal, až přijde, jen aby ho Hyde odvezl domů. Vyznívá to velmi snobsky a trochu bezohledně, ale on by prostě umřel zvědavostí. Potřeboval zjistit, co se stalo. Ti čertíci mu sedí v očích, ale pohled sklápí k zapínaní tašky.
Hyde
Byl to vlastně hrozně zvláštní pocit, když opouštěl svůj byt, který už nebyl prázdný. Najednou se mu zdálo, jak kdyby se to opravdu změnilo na domov. Teru to vystihl dobře, protože je dost příjemné myslet na pocit, že se nevracíte do prázdného místa, ale někdo tam na vás možná čeká. Hyda by nenapadlo, že ho takový pocit, tak rychle dožene, ale nejspíš je to tím, že nikdy nic podobného nezažil. Díky své práci a taky troch obávám z toho, že by něco takového mohlo dopadnout špatně, to vlastně ani nezkoušel. Bránil si své soukromí a teď je tu Teru a on ho automaticky vzal k sobě, aniž by nad tím víc přemýšlel. Stejně to není špatně. Teď už čas začít zase pracovat. Už jen jak vyjde dovnitř a vidí Isseye s jeho posedem, připomene se mu všechno, co se dělo v kavárně i v autě. To o čem si povídali, bylo z jedné strany úplně nevinné a z druhé strany vůbec ne. Co si budou, Issey je vážně krásný chlap. Hyde se diví, že mu za dveřmi nestojí zástupy dívek…Chlapců? Ono je to asi ve výsledku jedno. Ale ta sekretářka by podle jeho objektivního názoru taky stála za to. No nic, na tohle se ho zeptat nemůže, i když kdyby se přestal trochu hlídat, asi to udělá. Prohlédne si ho ještě jednou a přeostří na lízátko, které má v ruce. Koutky mu povyskočí nahoru, protože pozná to, co mu dal."Přijde vhod hm?" Zavrní s nádechem pobavení, protože tohle bez komentáře rozhodně nechat nemohl.
"Příště donesu jiné, mám ještě pár oblíbených příchutí." Slíbí mu, že se o něj v tomto ohledu postará a dělá, že nevidí to, jak vypadá. Je přece oblečený úplně normálně, tak co by měl být za problém. Asi podvědomě tuší, že tím Isseye trochu štve, ale…To přežije. +Je to jen proto, aby ses nenudil. Baví tě to, proto nic neříkáš.+ Baví se tím v duchu královsky, ale zatím své vlastní myšlenky neventiluje nahlas. Nakonec přikývne na otázku Isseye a vážně se snaží nedívat na to lízátko, které převaluje sem a tam. Tím si trochu zavařil, aniž by to měl v plánu. Měl tušit, že mu bude slušet. +První Issey, pak Teru a pak zas Issey. Hyde-kun, jsi vážně kus idiota.+ Vynadá si v duchu, protože se do toho nejspíš začíná plést. Co to spolehlivě vyřeší za něj je fakt, že Issey je jeho zaměstnavatel. Tím je to dané.
"No ne tak úplně, ale v podstatě jo. Zavřeli hotel a on neměl kam jít. Tak přišel za mnou. Asi jsem na něj zapůsobil." Zazubí se a tváří se, že mu vůbec nedochází, jak by to mohlo vyznít.
"Nejsem člověk, který by ho nechal venku. Viděl jste ten obličej…Do rána by to nepřežil anebo by se objevil v něčí posteli." Připomene mu věci, které se na ulici prostě dějí. Má s tím pár zkušeností, i když to nikdy nedošlo k hrůznému konci.
"Ale myslím, že nad nabídkou neváhá, už se rozhodl, že za ním zajde. Myslím, že ho to vážně zaujalo, jen se trochu bojí." Pokrčí nenuceně rameny.
"Doufám, že na něj bude váš přítel hodný." Propálí ho pohledem, jak kdyby to z jeho výrazu mohl odhadnout. Těžko říct, kdy se v něm probudil tak přehnaný ochranitelský komplex, ale je tam. Jeho výraz se ve vteřině změní, když mu řekne, že dneska už má padla. Dokonce mírně pootevře rty a rozhodí rukama, jako by říkal, to jako vážně?!
"Skvěle." Protočí očima v sloup a povzdechne si.
"To jste mi mohl klidně zavolat, sehnal bych vám taxi." Měl by držet pusu a pak ho něco napadne a jemu se zablýskne v očích. Tohle bude na další menší provokaci. Trochu za odměnu, že se musel táhnout, až sem zas čert ví, jak dlouho pojede zpátky.
"Ale je mi jasné, že zvědavost je hrozná. Klidně bych vám to vyklopil po telefonu." Usměje se nevinně a dokonce se i ukloní.
"Stačilo se zeptat, co se děje. Nejsem zrovna tajnůstkář." Řekne mu něco, co už asi sám dávno ví.
"Můžu vás odvézt ještě někam na večeři, když se vám nechce domů. Už jste tam dávno mohl být, kdybyste na mě nečekal." Pro někoho by to mohlo znít jako omluva, ale myslí to jinak. Totiž jako popíchnutí, že ho chtěl vidět a tedy by s ním chtěl trávit čas. Na tváři mu sedí nevinný výraz, ale v očích zvesela jiskří. Ne, on si prostě nedá jen tak pokoj.
Issey
"Zavřeli hotel? Já jsem si myslel, že je bez peněz a on si mezitím žil v hotelu." Prohodí. Moc toho o Teru neví, ale to málo, co šlo zjistit už šlo tamtamy mezi jím a Takeshim dost spolehlivě. Samozřejmě v Tokyu bylo mnoho levných motýlků a ubytovacích zařízeních, ale slovo hotel nebylo slovo hostel.
"To asi ano." Dodá mnohem chladněji a ještě chvíli pozoruje Hydovu tvář. Teru buď nikoho jiného opravdu neměl nebo se mu Hyde vážně moc líbil. Mohl jít za Takeshim, mohl to udělat ještě dneska dopoledne, pokud byl finančně v úzkých, ale on dělal drahoty a nakonec se ozval Hydovi. Teru pro něj byl velkým otazníkem, ale ty nevinné oči mu z nich tří věřil nejméně. Člověk v tísni obvykle po práci skočil ani se nerozmýšlel. Něco mu na tom nesedělo a toho drobného flirtu mezi nimi si všiml. Myslel si, že to Hyde něco zkouší na Teru, ale ono to nakonec bylo obráceně a Teru se nechal polapit. Kdo by nenechal… Je z toho trochu rozmrzelý, ale balí svou tašku a zatím mlčí. Dlouho mu to nevydrží.
"V něčí posteli… Máš pravdu, v té tvé to bude asi jiné a bezpečnější." Jeho tvář vypadá přátelsky a nekonfliktně, ale byla to docela nepříjemná poznámka a taky se možná dost trefil. +Minimálně do tvých myšlenek, že ano?+ Obviní Hyda v duchu.
"Ne, že by mě zajímalo, co se děje ve tvém soukromí. Pokud ráno nezaspíš." Ujistí ho a vykročí ke dveřím. Hyde mu ještě vypráví o tom, že Teru nabídku u Takeshiho přijme a v duchu se staříkovi posmívá, že na tomhle poli asi tentokrát nezvítězí, ale pak Hyde prohlásí, že tam na něj mají být hodní. Zastaví se a s nevypočitatelným výrazem v obličeji se k němu obrátí čelem. Dlouze si ho prohlíží. Už žárlí? Bojí se o něj? To bylo velmi rychlé.
"Můj přítel je spolehlivá osoba." Ujistí ho. Rád by si rýpl, že má talent na balení zajíčků, ale nechce zase tolik ukazovat, jak moc mu to najednou všechno vadí.
"Taxi? Vážně?" Tón jeho hlasu se ještě o trochu víc ochladí.
"Mám si vzít taxi, když vlastním auto i se řidičem? Mám jet nějakým starým vozem, mastným od veřejné dopravy, kdo ví kam a kdo ví s kým, když dávám někomu jinému peníze za to, aby to pro mě udělal v pohodlí? Už se ti tvá práce nelíbí?" Řekne relativně blahosklonně, ale kruci, Hyde někdy neví, kde jsou meze. I kdyby si vymýšlel cesty na měsíc v nesmyslné časy, může si kruci dělat, co chce a Hyde může být rád, že si vydělá. Teď je to zase Hyde, kdo udeří hřebíček na hlavičku a ještě ho pošle na večeři, kterou si sám kvůli sobě mešká. Jeho drzost je opravdu neskutečná.
"Máš pravdu. Měl bych se navečeřet a pak se zabavit ještě mnoha jinými způsoby. Jsem unavený a přepracovaný. Jsem rád, že mám tak hodného řidiče, který na to myslí, nespěchá domů a klidně mě bude vozit až do rána. Pak si skočí domů pro čistou košili a bude pokračovat. Neboj, Teru to tam jistě zvládne i tak." Jestli chce Hyde strefovací válku, já ji mít. Teď už vážně vezme za kliku a jakmile projde dveřmi, věnuje sekretářce velmi milý úsměv na rozloučenou a zamíří do otevírajícího se výtahu. +Jen klid, není důvod kazit si náladu...+
Žádné komentáře:
Okomentovat